Přístupnost: 18+
Sutan
Palm
Springs. Dokonalé místo k odpočinku. Spoustu pěkných chlapů ke koukání i
k dalším činnostem, dobrý jídlo, skvělé kluby, odreagování… Nemůžu
říct, že by mě Adamova nabídka nezaujala. Dokonce natolik, že jsem o ní
přemýšlel ještě doma před spaním a taky ráno, když jsem se probudil.
Podařilo
se mi odjet z našeho klubu s dobrou záminkou, aniž by Adamovi cokoliv
došlo. Jenže čím víc jsem nad tím naším rozhovorem uvažoval, bylo mi
jasnější, že Adam naši eskapádu už dávno pustil z hlavy a tudíž nemá
potřebu ji řešit jako já. Ještě takhle extrémně, že se budeme vyhýbat.
Dopoledne
mi od něj navíc přišla zpráva na whatsapp, jak jsem se rozhodl a že by
už mohl zamluvit letenky, počítaje samozřejmě se mnou.
Na
jednu stranu to skutečně vypadalo, že Adam jde dál, zatímco já se
zastavil, ale na druhou měl ten chlap podvědomě výčitky svědomí. To jsem
poznal okamžitě. Kdyby to nechal být… Jenže ani to by se mi nelíbilo.
Myslel jsem na nás neustále a byl jsem zklamaný, když se začal
projevovat jako ignorant.
Jeho zprávu jsem si nechal projít hlavou, asi tak půl hodiny. Pak jsem mu odpověděl, že tedy jo, že pojedu, ať se mnou počítá.
Celý
ten následující týden jsme se neviděli, ani spolu nemluvili. Jen mi
později ještě poslal přesné datum a čas odletu. Měli jsme se sejít na
letišti.
Přiznám se, že jsem ho
stalkoval. Sledoval jsem na netu, co dělá. Asi stejně jako všichni jeho
fanoušci. Čekal jsem na videa z jeho radiových talk show a taky na
fotky. Připadal jsem si fakt bláznivě, ale přestat jsem zkrátka
nedokázal. A nejhorší asi bylo, že jsem za ten týden jeho tvář začal
vidět v úplně jiném světle. Nebo vlastně nejen tvář. Celého Adama jsem
takhle vnímal, tak jak by ho dobrý kamarád vnímat neměl, pokud mělo naše
přátelství dál fungovat jako přátelství. Zkrátka jsem si během toho
týdne uvědomil, že… že bych zvládl opáčko toho, co se mezi námi stalo a
současně s tím jsem pochopil, jak je to alarmující.
Začal jsem mít Adama rád jako muže.
S
touhle novou skutečností, s tímhle vědomím jsem v pátek odjížděl na
letiště. Několikrát jsem se v taxíku nadechoval, že řeknu řidiči, ať mě
odveze zpátky, nemluvě o tom, že jsem do toho žlutýho auta před svým
domem málem nenastoupil, jenže nakonec mě přemohla zodpovědnost. Letenky
už byly koupené, hotel zamluvený, musel bych si vymyslet opravdu hodně
pádný důvod, proč nejet. A bolest hlavy by mi tentokrát asi neprošla.
Navíc, přece v tom Adama nenechám samotného, ještě s tím, co jsem k němu
začal cítit.
Ano, ve skrytu duše
jsem doufal. Chtěl jsem věřit, že by těch pár společných dnů mohlo
podpořit nějaké ty změny v našem vztahu. Ale určitě jsem tomu chtěl dát
volný průběh. A také poskytnout Adamovi šanci, aby si to sám urovnal v
hlavě. Neměl jsem v úmyslu mu něco říkat, sám jsem ze svých pocitů byl v
šoku.
Na letišti jsem si našel naši odbavovací přepážku, kde jsem měl na Adama počkat. Objevil se o pět minut později…
Nevěřícně
sleduju, jak se ke mně přibližuje s nějakým člověkem po boku. Až když
přišli blíž, poznal jsem v něm Leviho. Nechápu to. Proč s ním dorazil i
můj asistent?
"Čau," pozdravím tak trochu rozčarovaně.
"Ahoj,"
Adam mě poplácá po rameni, široký úsměv na tváři. Normálně se při
vítání objímáme a dáváme si pusu na tvář, ale je fakt, že na letišti se
to nehodí. Ne u lidí jako my. Novináři by to hned rozmázli, kdyby se to
někomu podařilo zachytit.
"Co tu děláš, Levi?" podívám se na druhého kluka.
"No, já jedu s vámi. Adam mi to nabídl," odvětí jakoby nic, tak přesunu svůj pohled na toho, který v tom má nejvíc prsty.
"Je
to problém?" pozvedne Adam obočí. "Neříkal jsem, že nás pojede víc? V
partě to bude hned veselejší," neustále se usmívá, až mám sto chutí mu
ten úsměv smazat pořádnou fackou. A to ještě nevím, co přijde za chvíli.
"Neříkal,"
utrousím nesouhlasně. V tu chvíli se Adam otočí a já to udělám
automaticky s ním. Při pohledu na sebejistou chůzi člověka, který k nám
míří, se mi zamotá hlava. Sauli! Co tu do prdele dělá on?
"Eh,
jede s námi velvyslanec z Finska?" neodpustím si. Adam to přejde s
chápavým úsměvem. Nikdy jsem proti Saulimu nic neměl, ale nesouhlasil
jsem s tím, aby to podruhé brali stejně vážně jako poprvé. Jenže když si
vezmu, kolikrát už se spolu od toho Mexika viděli, přijde mi, že se mou
radou vůbec nedrží. A ještě tohle do toho. Proč mi to neřekl? Odmítl
bych jet. Nehodlám se na ně koukat, jak spolu cukrujou. Znamená to, že
Levi jede kvůli tomu, abych se na to dívat nemusel, abych měl vlastní
vyžití? Kruci, já toho Adama asi fakt zabiju.
"Myslel jsem, že je to jasný. Víš, že se občas vídáme…" pokrčí Adam rameny.
Na
jazyku mě brní oznámení, že se vracím domů. Tohle přece nemám
zapotřebí. Jenže pokud to udělám, Adam možná začne přemýšlet a půjde v
případě mého chování do hloubky. A to fakt nechci.
"Jasně," mávnu rukou. Sutan Amrull dokáže být nad věcí.
S
hraným úsměvem se vítám se Saulim. Ten kluk nemá ani tušení, že jsem s
jeho příležitostným nabíječem spal a že mi možná dovolil to, co jemu ne.
Kéž bych mu to mohl říct a popást se na jeho zmateném výrazu, jenže
takový hajzl zkrátka nejsem.
U
odbavovací přepážky nám seberou zavazadla a pak už se jde k našemu
odletu. Pochopitelně jsem dostal sedadlo vedle Leviho. Adam sedí se
Saulim, což mě už vůbec nepřekvapuje. Při nástupu do letadla mi dochází,
že nejhorší asi bude přežít tenhle let. V Palm Springs se budu moct
volně pohybovat, takže si tu dovolenou zkrátka užiju podle svýho, ale v
letadle ti dva mýmu pohledu zkrátka neujdou a už dopředu vím, že tomu
obrázku nedám ani jeden bod z možných deseti. Snad mě zabaví Levi, ten
kluk je v pohodě a určitě si nezaslouží, aby byl do mé soukromé války s
vlastními city zamotaný taky.
Adam
Trochu
se mi zdálo, že Sutan nebyl moc nadšený, že jede s námi Sauli a Levi,
možná mu vadí, že jsem mu o tom neřekl dopředu. Naštěstí to nebere nijak
tragicky. Já vím, je zastáncem rčení, do stejné řeky dvakrát
nevstoupíš, ale v případě Sauliho to přece musí pochopit. Chodili jsme
spolu dva roky, jen tak to odpískat, by bylo složitý i pro něj.
Náhodou
si myslím, že to bude skvělá dovolená. Levi se mi přiznal, že má Sutana
rád a líbí se mu a i on by mohl být jeho typ. A když ne, v Palm Springs
je vždycky spoustu dalších možností, jak se rozptýlit.
Let
trvá několik hodin. Musíme přistát ve West Palm Beach, kde už jsem nám
dopředu zajistil auto. Jsem rád, že si Sauli našel čas a taky je velice
vstřícný. V letadle se mě pořád dotýká a očima slibuje, jak si tu
dovolenou užijeme. Hodně jsem na něj myslel. Na naše milostný vyžití,
který už několik měsíců neproběhlo. Chtěl bych si to na Floridě
vynahradit.
Sutan
Snažím
se soustředit na rozhovor s Levim. Ale je to zatraceně těžký, to si
snad ani nikdo nedokáže představit. Adam a Sauli sedí na sedadlech před
námi. Kdyby seděli normálně, tak by to bylo ještě dobrý, ale oni se k
sobě pořád naklání, což je vidět ve škvíře mezi opěradly. V podstatě
vidím jen ty jejich téměř dotýkající se tváře.
"Měl
jsi mi minulý týden říct, že ti není dobře," promluví na mě Levi
opatrně. Kdybych nebyl takový tajnůstkář, myslel bych si, že snad i něco
ví.
"Nechtěl jsem tě znepokojovat," odpovím neutrálně.
"Ale
odešel jsi, aniž bys mi to oznámil. Jsem tvůj asistent a asi bych měl
vědět, kdy mi u tebe končí směna," pousmál se Levi. Očividně to nechtěl
zveličovat, jen mu asi záleželo na tom, abychom si ujasnili některý jeho
pracovní povinnosti. V tom měl bohužel pravdu. Mohl jsem to říct aspoň
jemu, než jsem zbaběle utekl.
"Promiň, příště ti to řeknu," omluvím se stručně.
"Dobře,"
přikývne a natočí tvář zase dopředu. Nedá mi to, abych se na něj
nepodíval. Má hezký profil a pěkně upravené vlasy. Levi není škaredý
kluk a rozumíme si. Myslím, že napadl Adama jako první, když mi vybíral
partnera na tuhle dovolenou. Byl bych docela rád, kdyby přestal být můj
slavný kamarád tolik iniciativní. Dřív by ho něco takového ani
nenapadlo. Nepletl se mi do mého milostného života, ani já jemu.
"Trápí tě něco?" zeptá se Levi z nenadání. Leknu se, protože jsem na něj celou dobu koukal a on to nejspíš postřehl.
"Ani ne," zavrtím hlavou a podívám se před sebe. Kruci, zas maj ti dva čumáky u sebe.
"Přijde mi, že nejsi ve svý kůži," zkonstatuje.
"Jo,
to bývám v týhle době. Celej ten humbuk kolem drag queen mě dost
vyčerpává," přiznám. Naštěstí jsem měl minulý rok jiného asistenta,
takže to Levi nemá s čím srovnat.
"Tak
to jo, to chápu," ušklíbne se vědoucně. Sám toho byl součástí, měl by
si to umět aspoň trochu představit. Pravda je ale samozřejmě někde
jinde. Letošní volbu drag queen jsem vnímal asi stejně jako zemětřesení v
Japonsku. Takže nijak. Ten největší kolotoč začal zhruba v době, kdy
jsme se s Adamem vyspali. I proto jsem volbu projel, zkrátka jsem dělal
všechno polovičatě, protože jsem byl duchem úplně někde jinde.
"Moc
se do Palm Springs těším. Nebýt práce pro tebe, tak bych si to ani
nemohl dovolit," přizná se mi Levi. Tomu rozumím, neplatím ho špatně.
Jako číšník nebo prodavač by s námi jel asi těžko.
Ne,
určitě mě to nemrzí, Leviho mám rád a není vlezlý, ale moje hormony a
pocity to berou jinak. Nechtějí se smířit s tím, že nebudu s Adamem sám.
A mám strach, abych ještě v nějaké situaci nevypěnil. Vždyť mně stačí,
jen se na ty dva dívat, i když v podstatě vůbec nic nedělaj. Co až se
přede mnou políbí? Nebo až sáhne Adam Saulimu na zadek? Nebo Sauli
Adamovi? Byl jsem to přece já, kdo na něj sahal naposledy, tedy doufám.
Od té doby už pár týdnů uteklo a Adam si to klidně mohl rozdat zase s
někým jiným.
"Nebudu ti na obtíž,"
nakloní se ke mně Levi blíž. Zahledím se na něj se zmatkem v očích.
Určitě tak nepůsobím, že ne? Mám lidi rád, nechci vypadat jako anti
humanista a nezdvořák.
"Určitě to
bude bezva dovolená," usměju se. Pokud ji má mít někdo zkaženou, tak
jenom já. Měl bych se na to zaměřit. Tedy na to, aby si ji užil aspoň
Levi, když už za ni vyhodil peníze.
Z
letiště míříme půjčeným autem, Adam zamluvil klasické SUV s
klimatizací, do Palm Springs. Opět mi připadlo sedadlo vedle Leviho,
tedy vzadu, ale asi to brzy přestanu řešit. Adam se Saulim si celou
cestu povídají. Občas dokonce finsky. Tedy Adam se snaží, zná díky
jejich dvouletému vztahu pár slovíček. Přijde mi to trochu směšný,
slyšet ho takhle mluvit, finština je zkrátka hrozná.
Náš
hotel na pobřeží se jmenuje Triangle Inn, bydleli jsme v něm i minule.
Až v recepci mi dojde, že budu nejspíš sdílet pokoj s Levim, takže na
chvíle klidu můžu rovnou zapomenout. Můj přirozený pud se ho bude snažit
zabavit, nejsem typ člověka, který by byl k druhým netečný. Při
přebírání klíče mě dokonce napadne, že bych to s Levim přece jen mohl
zkusit. Ale nejdřív se domluvíme na pravidlech.
Adam
a Sauli se ztrácí ve svém pokoji a já si můžu konečně oddechnout. V tom
svém sebou hodím na postel, mimochodem manželskou a promnu si obličej
dlaněmi. Cítím, jak na mě Levi celou dobu kouká.
"Nepřijde mi, že bys měl radost," odhaduje. A naprosto správně.
"Potřebuju
se jen aklimatizovat," povzdechnu si. Pak zvednu hlavu, abych na něj
dobře viděl. "Pojď sem?" poplácám rukou na matraci vedle sebe. Levi
vytřeští oči a couvne.
"Já… byl jsem hrozně rád, že mi Adam nabídl tuhle cestu, ale nic po tobě nechci. Jsi můj zaměstnavatel, tak…"
"Pojď
sem!" zopakuju svůj povel. Pomalu odkládá svou cestovní kabelu na
křeslo a přistupuje k posteli. Sedá si na její kraj zády ke mně.
"Už spolu pracujeme nějakou dobu, ne?"
"To jo…" přikývne zdráhavě.
"Tak mě snad trochu znáš," pousměju se.
"No právě. Tohle mi na tebe nesedí," přizná. Musel už o mně přemýšlet. Možná i o nás. Zvednu se na loket.
"Na těch pár dnů prostě zapomeneme, že pro mě pracuješ, ok?" navrhnu.
"To půjde asi těžko," posteskne si. Natáhnu po něm ruku a za rameno ho povalím na záda.
"Obvykle se mi díváš do očí," pokárám ho. No, momentálně je na mě třeští. Aby mu náhodou nevypadly…
"Já nevím, jestli už ti došlo, že jsme spolu v týhle poloze ještě nemluvili…"
"Jsi nervózní?" zkouším ho. Palm Springs je zkrátka město neřesti a nečekaných zvratů.
* * *
Adam
Nebudu
nic předstírat, těšil jsem se, až se Saulim zapadneme do našeho pokoje a
vynahradíme si těch pár měsíců absence tělesného kontaktu. Pokud jde o
něj, kontaktuju ho moc rád, tohle se zkrátka od našeho oficiálního
chození nezměnilo. A abychom si to vynahradili pořádně, dáme si hned dvě
čísla za sebou.
Pomalu se mi pak
nechce z postele, ale objednal jsem pro celou naši výpravu luxusní
večeři v hotelové restauraci, takže se chvíli před sedmou donutím k
návštěvě koupelny, abych se na to řádně připravil.
"Co
je ten Levi zač?" ptá se mě Sauli, hned jak jsem hotový. Střídáme se ve
dveřích. Záměrně nešel do koupelny se mnou, protože to bychom se asi
nehnuli z místa.
"Řekl bych, že v pohodě kluk. A má rád Sutana. Nechtěl jsem, aby tu byl Suty sám," pokrčím rameny.
"Jo, tomu rozumím. V podstatě je Levi tvým alibi. Aby sis nemusel vyčítat, že se Sutanovi nevěnuješ," ušklíbne se Sauli.
"To
není pravda," bráním se. Ve skrytu duše mám ale opravdu trochu výčitky.
Pozval jsem svého maskéra na tuhle dovolenou, ale v podstatě jsem ho
přihrál někomu jinému, abych si mohl užívat se svým bývalým. Pořád se
snažím uklidňovat, že to není hryzání svědomí, ani pocit viny za to, co
se před měsícem stalo u mě doma a občas to i zabírá, nepřipadám si zle,
jenže to by o tom nesměl Sauli začít mluvit tímhle způsobem. Pořád
zapomínám, jak dobře mě zná. Aby ho ještě nenapadlo, že jsem se svým
maskérem spal, nevím, jak bych mu to vysvětlil.
"Mohli
jste si vyrazit jenom vy dva, hrozně dlouho už jste spolu nikde nebyli a
přitom jste to tak dřív dělávali. Já bych se na tebe nezlobil," zadívá
se mi vyzývavě do očí. "Taky jsem si všiml, že to Sutymu není zrovna
příjemný, že mu děláš dohazovače. Mohl jsi mu to aspoň dopředu oznámit,"
pokárá mě jak zlobivého školáka.
"Copak neznáš léčbu šokem?" utrousím s nadhledem. Musím to nějak zaonačit. Hlavně ať už se v tom Sauli nepatlá.
"No
znám… Sutan se snad potřebuje z něčeho vyléčit? Má nějaký problémy?"
zhrozí se můj bývalý, nadnormálně zvědavý partner a současný milenec v
jednom.
"O ničem nevím," zatvářím se lhostejně. Ještě si sám nasypu popel na hlavu, nebo co.
Sauli
se zatváří podezíravě, ale nic dalšího už naštěstí neřekne. Doufám, že
víc se o mým maskérovi bavit nebudeme, tohle stačilo, abych se dostal
zpátky do stavu provinilosti, který jsem měl ještě před pár dny. Snad to
brzy přejde, nemám mít proč výčitky svědomí, nic jsem neprovedl.
Dohodli jsme se se Sutanem, že to necháme být, že už se k tomu nebudeme
vracet. Jediný výčitky, na který mám nárok, by měly být vůči Saulimu. V
podstatě jsem ho podvedl, i když už spolu nechodíme.
Do
restaurace přicházíme jako první, Sutan a Levi tam ještě nejsou a trvá
jim to asi deset minut, než se laskavě dostaví. Přitom jsme byli
domluvení na osmou hodinu přesně. Můj maskér ví, jak nesnáším
nedochvilnost a on sám nikdy nikam pozdě nechodí. Možná bych se měl ale
místo vzteku spíš radovat, třeba ty dva zdrželo něco pikantního. Tedy
to, v co tajně doufám a proč jsem Leviho na tuhle dovolenou pozval.
Už když přichází, přijde mi, že se něco stalo. Chvílemi se na sebe tak zvláštně dívají a taky usmívají, jako kdyby…
Sutan
Řekl
jsem Levimu pravdu. Nečekal jsem, že bych se mu takhle dokázal otevřít,
ale nakonec jsem pochopil, že půjde o hodně rozumného člověka, kterému
bych mohl i v takových záležitostech věřit.
Flashback
"Ani
jeden to nechceme… ne takhle," podívá se mi Levi zpříma do očí. Nevidím
v nich žádný klam. Přesně jak to řekl, tak to taky myslí. Mám rád
upřímné lidi, ale teď bych byl asi radši za nějakou tu nevinnou
přetvářku.
"Jak takhle?" chci to vysvětlit.
"Na
truc?" tipne si. Musím se usmát. Hodím sebou zpátky na záda a promnu si
obličej dlaněmi. Neudělal bych to ani na truc. Ne s klukem, který mě má
očividně rád a můj další nezájem by mu akorát ublížil.
"Jak víš, co chci udělat?" zeptám se šeptem.
"Viděl
jsem ti to na očích. Za prvý, když jsem s Adamem přicházel na letiště,
byl jsi relativně v pohodě, zbystřili jsme tě už z venku, jak postáváš u
přepážky, ale když jsi nás zmerčil, tak se tvůj obličej úplně změnil.
Nevím, jestli si toho všiml i Adam, ale já jo, protože tvoje výrazy už
znám. A pak se změnil znovu, to když se objevil Sauli. Připadal jsi mi v
tu chvíli jak rozpolcená osobnost. Jako kdyby v tobě žili další lidé s
různými pocity, kteří si vypůjčili tvůj obličej. Nepřišlo mi to úplně
normální. Jeden z nás tří ti tady vadí, a vzhledem k tomu, že mě tu
svádíš očima, bych řekl, že to bude asi Sauli," dokončí svou sáhodlouhou
řeč, která mě totálně uzemní.
"To zní hodně logicky," pokouším se ještě zachránit, co se dá tím, že jeho slova zpochybním.
"A
ne snad? Tys přece nevěděl, že já a Sauli pojedeme. Než jsi mě
zaregistroval, tvářil ses… prostě v pohodě, až pak se to začalo kazit.
Jenže po cestě sis uvědomil, že bys možná mohl mojí přítomnosti využít."
Fajn, nikdy nepodceňujte asistenty, mohlo by se vám to vymstít.
"A utekl jsi minulý týden před Adamem z klubu, po tom týdnu to vidím v jasnějších barvách, i díky týhle dovolený," připustí.
Nejdřív
ho chci napomenout, aby nepřekračoval meze, je přece můj asistent,
jenže pak si uvědomím, že jsem to byl já, kdo navrhl, aby hranice během
pobytu v Palm Springs padly a hlavně má zatracenou pravdu ve všem, co
řekl, takže vymýšlet si zaměstnavatelské argumenty, by znamenalo jenom
lhát sám sobě.
"Nechci se s
tebou vyspat," povzdychnu si. "Tedy ne že by ses mi nelíbil, vybral
jsem si tě za asistenta i podle toho, jak jsi roztomilej. Já jen…"
"Už
to začínám chápat, nemusíš mi to vysvětlovat," mávne rukou a zvedne se z
postele, jako kdyby mu připadalo nepatřičné na ní ležet. V noci mu ale
nic jiného nezbude, aby nemusel spát na zemi.
"Mezi
tebou a Adamem se něco stalo a možná… jsi přehodnotil vaše přátelství,"
použije diplomatickou frázi i tón. Sám asi nechce zacházet do
krajností, možná má strach, abych mu nedal padáka.
"Možná," přivřu oči. Pokud na to přijde sám, nehodlám nic zapírat.
"Že
by sex?" poškrábe se ukazováčkem na bradě a významně ke mně zvedne oči.
Mlčím, protože mlčení většinou znamená souhlas a já už zkrátka nemám
chuť Levimu ještě něco vyvracet. "A kruci," dodá, když pochopí. Nejradši
bych si řekl to samý, ale osobně už jsem klel a nadával dost, když se
to stalo, takže mám prakticky vybráno. A stejně tím nic nezměním.
"Chtěl
jsi být s Adamem sám. Co se stalo? Odpískal to?" Levi si najednou sedne
ke mně docela blízko a zatváří se soucitně. Pokrčím rameny, zas to
nechci nafukovat.
"Tak nějak."
"Ale tohle od něj nebylo hezký, že vzal i Sauliho, aniž by ti něco řekl a ještě po tom, co se mezi váma stalo."
"Levi, nemusíš to tak prožívat. O nic nejde. Nehledě na to, že mi Adam řekl, že se ti líbím, takže…"
"To
je pravda, ale dokážu pochopit, když to není oboustranný. A u tebe je
teď na prvním místě někdo jiný, tak si nebudu dělat planý naděje,"
vysvětlí mi. Mám rád chápavý kluky, ale teď se spíš cítím poníženě. Adam
mě nechce a můj asistent taky ne, protože je mu mě líto.
"Vrať mu to!" řekne náhle a mně spadne brada.
"Jak to myslíš?" Musím se posadit, tohle vleže prostě nepobírám.
"No, jestli tě chtěl dát dohromady se mnou, tak mu ukaž, že se mu to povedlo," usměje se.
"To
je trochu divný, ne?" No jistě, akorát udělám Adamovi radost a nakonec
to dopadne tak, že si zřídí dohazovačskou kancelář, jak bude na sebe
pyšnej.
"Ty nechceš zjistit, na co skutečně myslí? Co když jsem jen vykompenzování jeho pocitu viny."
Tak
to už mě samozřejmě taky napadlo, ale pořád je tu Sauli a ten tomu
všemu dává trochu jiný rozměr, hlavně v můj neprospěch. Navíc, vyvolávat
v někom žárlivost, není můj styl. Možná to tak předtím vypadalo, ale
stejně bych do toho s Levim nešel. Na poslední chvíli bych si to
rozmyslel.
"Já
nevím," zamračím se. Co když mám strach, abych nezjistil, že to jak
Adam naši tajnou avantýru bere, je vlastně pravda a já se s tím jen
nedokážu smířit?
"Tobě to
není ukradený, šéfe, Adam ti není ukradený, vím to. Taky jsem něco
takovýho zažil, když jsem chodil na vejšku. Vyspal jsem se se svým
nejlepším kamarádem a po čase zjistil, že to chci znovu. Začalo mi na
něm záležet jinak. Když jsem mu to řekl, odmítl mě, ale chtěl, abychom
zůstali přátelé. Naštěstí se odstěhoval do Evropy, dostal tam
stipendium. Bylo to nejlepší řešení, začali jsme se potom odcizovat."
"Tak tos mě uklidnil," postesknu si. Jestli máme já a Adam podobné vyhlídky, tak na to chci okamžitě zapomenout.
"Jenže
on se mi vyhýbal, kdežto Adam to nedělá. Vymyslel tenhle výlet, pořád
za tebou chodí do klubu. Má jasný výčitky a sám s tím není srovnanej,"
vysvětlí mi Levi. Takhle už to ovšem zní o něco líp. Možná na tom něco
bude. "Zkusme to, jen po dobu týhle dovolený. Pak můžeš říct, že to
neklaplo, když se nedostaví vytoužený výsledky," navrhne mi.
Chvíli nad tím ještě přemýšlím, než nakonec přikývnu. Někdy bych chtěl mít stejný přesvědčovací schopnosti.
Konec flashbacku
Takže
do restaurace přicházíme, jak se říká ruku v ruce. V našem případě je
to obrazné přirovnání. Nám stačí vzájemné pohledy a úsměvy, abychom
navodili ten správný dojem. Adam se v první chvíli tváří trochu
rozpačitě, ale pak se jeho obličej rozzáří, a aby toho nebylo málo,
přitáhne si za ramena Sauliho k sobě. Jako kdyby spolu pořád chodili.
Nevím, co si o tom myslet, ale hlavně nechci být naivní.
S
Levim to nepřeháníme, dohodli jsme se na pokoji, že decentní náznaky
budou stačit. Vážně si s ním nechci hrát a používat ho na tyhle nečisté
hry, i když to sám navrhl. Není nutný, abychom se chovali jako Adam a
Sauli.
Rozhodnu se, že si večeři užiju, nehodlám se stresovat, přesto, že pohled na ty dva mě neuvěřitelně deptá.
Jídlo
je vynikající a víno nám všem rychle stoupá do hlavy. Adam Sauliho
neustále ohlazuje a několikrát i vášnivě políbí, až mám chuť se
natáhnout přes stůl a roztrhnout je, ale od toho je tu Levi, aby krotil
mou teatrálnost. Taky mě napadne, připomenout Adamovi hádku u Scarlett,
tedy jen mírně, zkrátka použít v nějaké větě slovo koblih, ale dřív si
všimnu něčeho zvláštního, čeho jsem si asi všimnout neměl. Sauli kouká
po Levim. A dělá to víc než nenápadně, takže zaslepenému Adamovi, který
se snaží vždy působit nad věcí a nejspíš i přehlíží události posledních
týdnů, to absolutně uniká. Najednou se přistihnu, jak jsem nedočkavý,
abychom už byli s Levim zpátky na pokoji. Tohle mi musí vysvětlit,
určitě si toho všiml taky.
Adam
Večeře
proběhla v klidu a snad jsem i Saulimu dokázal, že nemám výčitky
svědomí. Nečekal jsem tedy, že do toho ti dva praští tak brzy, ale
rozhodně to Sutanovi přeju. Mohl by si konečně někoho najít a Levi se
zdá jako nejvhodnější kandidát.
"Půjdeme
zítra někam na procházku?" zeptá se mě Sauli později v posteli. Zní to
jako bezva nápad. Ještě se mnou v Palm Springs nebyl, takže bych ho tu
mohl provést.
"Určitě," slíbím mu.
"A
vezmeme sebou i Sutana a Leviho, co? Měl by ses mu taky trochu věnovat,
když chudák počítal s tím, že pojedete jen vy dva," vyčte mi. Trochu mě
to vyvede z míry, ale v závěru má pravdu. Procházka ve čtyřech mě
nezabije, ještě budu mít dost času si se Saulim užít soukromí a tímhle
bych mohl Sutanovi vynahradit to, že jsem mu dopředu neřekl o Saulim a
Levim. No, ale třeba bude chtít být s Levim sám on.
"Něco se tam vyvíjí, udělal jsem dobře, že jsem řekl Levimu, aby jel taky." Musím se pochválit, když to nikdo jiný neudělá.
"Jo, taky jsem si všiml, to je dobře," ušklíbne se Sauli.
Ok, hned ráno vyrazíme na pořádné rande ve čtyřech.
Žádné komentáře:
Okomentovat