Wroclawský paparazzi?

Pár: AL/SK
Přístupnost:18+
Anotace: Když jsme se vraceli domů z koncertu ve Wroclavi v roce 2012, hodně jsme se s Brendou o Adamovi bavily. Třeba, jestli se Saulim probírá svoji práci a Sauli zase s ním tu svou... Tak nějak jsme se shodly na tom, že asi ne, tedy je to jen úvaha samozřejmě a na základě toho vznikla tahle krátká oneshotka, kterou bych si ráda Wroclaw připomínala v budoucnu. Jde tady i o tu záležitost s kamerou, omlouvám se, ale pro mě je to zážitek No.1 a prostě jsem to tam musela zakomponovat:-D

Kéž by to bylo takhle....

* * *

Poland you were AMAZING!!! Thank you for the amazing night!!!

Adam si ještě jednou přečetl znění své zprávy na twitter a pak ji se spokojeným úsměvem odsouhlasil. Hned na to schoval svůj iPhone do kapsy svého koncertního saka, které se mu podšívkou lepilo k propocené košili s bílou výšivkou. Těšil se na sprchu, víc než kdy jindy!

Z venku slyšel ještě spoustu hlasů, lidé se stále trousili směrem k východům, zatímco jeho srdce se pomaličku uklidňovalo po dalším povedeném vystoupení s legendami hudebního nebe Brianem Mayem a Rogerem Taylorem. Ano, byl se sebou spokojený, snažil se, aby vydal ten nejlepší výkon, stejně jako v Kyjevě a Moskvě, kde koncertovali předtím. Ale i tak se teď poměrně dost vyhýbal internetu, protože věděl, že by ho odpůrci novot srazili na kolena. Nečekal, že by ho celý svět přijal jako dočasného zpěváka skupiny Queen, taky byl na koncertech příjemně překvapený, s jakou se setkal odezvou... většinou byla opravdu vstřícná, ale bylo mu jasné, že ti největší zatvrzenci si na něm smlsnou v recenzích, nebo v komentářích k videům na youtube, kterých bylo opět poměrně dost, po každém koncertu. Ne že by nebyl zvyklý na kritiku a ještě takhle neobjektivní, jenže každý i sebemenší útok působil negativně na jeho sebevědomí, které teď prostě musel mít tvrdé a nedobytné jak kámen. Bohužel téhle zátěži zdálo se, občas vystavoval i své srdce, v poslední době to tak skutečně cítil... jako dneska... ta holka s malou kamerou...

Ještě nikdy nic takového neudělal, aby si šel na někoho v hledišti stěžovat, že ho natáčí. Když už, tak to řekl přímo...

Mobily mu nevadily, co se s nimi dá taky zachytit, ale ona měla snad nějakou pomalu profi kameru, i když byla hodně maličká... tak ho přijela točit, nebo si ten koncert užít? Všiml si, že jí pak schovala, asi za ní opravdu někdo došel, aby to udělala, ale vytáhla pro změnu mobil... no dobře, to už skousnul, netočila naštěstí tak často a hlavně... měla zajímavý náramek, žlutočerný...

Adam si povzdychl. Kdyby věděl, že je to jeho fanynka, už jen podle těch barev náramku a taky jak se ještě s tou holkou vedle pak na něj dívaly, nic by ohledně té kamery nepodnikl, prostě měl v tu chvíli, když to nařídil nějaký zkrat. Dostihla ho paranoia, tak to bylo... že je to nějaká paparazzi, která ho pak roznese na kopytech po celém internetu a k tomu přidá profi záznam z kamery přímo z hlediště!

"Adame?" Roger Taylor mu položil ruku na rameno a obrátil si ho k sobě. "Páni, tohle byla zase show, že jo... půjdem to oslavit..." spustil na něj, div že se Adam stihl po předchozích úvahách vzpamatovat.

"Promiň Rogere, musím zpátky na hotel, dneska přijel Sauli" zavrtěl Adam odmítavě hlavou, i tak se pokusil vytvořit něco jako omluvný úsměv. Dneska byl jejich večer, neviděli se se Saulim několik týdnů...

Koutkem oka zaznamenal kolem nich neutuchající pohyb. Zmatek, který vždy po koncertu nastal... sklízení aparatury, domlouvání se na příště, procházení technických závad, které bude nutné do dalšího koncertu odstranit... Vzpoměl si na sebe a své začátky. Když měli kapelku s Montem, dělali si tohle sami, neměli bedňáky, ani tisíc techniků beze jména, museli se spoléhat sami na sebe.

"Jo tááák, no jasný, to chápu, ale můžete jít oba ne?" naléhal na něj bubeník s šedivými vlasy. Svou prosbu ještě doplnil o hodně nápadné mrknutí okem.

"Myslím, že dneska zvládnu akorát tak sprchu a pohádku na dobrou noc!" zašklebil se Adam, zrovna když mu v kapse zavibroval telefon. Tak nějak dopředu tušil, že by to mohl být právě Sauli, jeho letadlo mělo přiletět zhruba hodinu před koncem koncertu. Jistě už byl v hotelu a čekal na něj. Rychle se na mobil podíval a přečetl si zprávu s tichým slůvkem omluvy věnovaným Rogerovi..

I´m here baby... zněla smska od Sauliho. Adam zřetelně cítil, jak mu v hrudi poskočilo srdce radostí.

"Sakra, už jsem dlouho neviděl nikoho tak zamilovanýho!" posteskl si Roger při pohledu na zamyšleného Adama, který právě bojoval s tím, jak se co nejrychleji dostat na hotel, nejlépe vzdušnou čarou a do vteřiny. Pak bubeník poplácal Adama po zádech a otočil se k odchodu. "Zítra nám to letí ve čtyři, večer máme tiskovku..." připomněl jejich dočasnému zpěvákovi přesun do Londýna, kde se měly konat další tři koncerty a pak odešel.

Adam nikdy nebyl nezodpovědný, bude na letišti včas, i se Saulim, který tentokrát poletí s ním, usmyslel si. Však to takhle bylo domluvené, i když byl zezačátku proti tomu. Nelíbilo se mu, že Sauli jeden večer přiletí do Polska a další den už bude muset do letadla nastupovat znovu. Někdy mu ale muselo být připomenuto, že jeho přítel má vlastní hlavu a rozum a do některých věcí si prostě nenechá mluvit, jako například do toho kdy chce být s Adamem.

Pospíchal do své šatny, kde ze sebe sházel všechno koncertní oblečení, to pověsil úhledně na ramínko vedle ostatních kostýmů, tak aby je mohl přidělený asistent řádně připravit na příště a oblékl se do pohodlného trička a džín, které si odpoledne koupil v Dieselu. Už když si je kupoval, myslel na to, jestli se v ni bude Saulimu líbit, vlastně na tohle myslel pokaždé když si něco kupoval na sebe a jeho přítel u toho nebyl. V poslední době to bylo poměrně často, bohužel...

Ještě než přes sebe hodil lehkou koženou bundu, ozvalo se zaklepání na dveře. Rychle se ohlédl za sebe a vyzval příchozího, aby vstoupil. Byl to jeho řidič, který ho měl zavézt do hotelu.

"Dobrý večer pane, jen jsem se chtěl domluvit na vašem odjezdu..." promluvil k němu středně vysoký muž v černém jednoduchém obleku anglicky se znatelným polským přízvukem.

"Můžeme hned.." pousmál se Adam, popadl svou přiruční tašku a vyrazil ke dveřím s bundou navlečenou pouze na jedné ruce. Nemohl se prostě dočkat, až Sauliho uvidí. Připadal si jak zamilovaný puberťák... ovšem, na tenhle pocit si docela rychle zvykl, zvlášť když byl vystavován podobných zkouškám odloučení skoro pořád. Nevidět několik týdnů kluka, kterého miloval bylo jak žít jenom napůl. Dokázal být zodpovědný, dokázal svou práci dělat na dvěstě procent, ale jakmile byl Sauli poblíž, mohl by se rozdělit na dvě totožné osoby, které by dokázaly to samé a možná ještě mnohem víc. Ten kluk ho prostě nabíjel takovou energií, že tomu Adam pomalu ani sám nevěřil.

Na cestě je bohužel zdržely kolony, které se vytvořily právě díky koncertu. Lidé odjížděli domů a doprava vázla. Adam mnul ve svých prstech mobil a sem tam se podíval přes tmavé okénko ven. Někteří ti lidé v těch autech venku ho možná nemohli vystát, jiní ho upřímně milovali a někteří za ním možná přijeli i z velké dálky, jen aby ho mohli vidět a slyšet zpívat. Byl to zvláštní pocit, někdy si myslel, že si na něj prostě nezvykne, ještě když se ve svém autě mezi všemi těmi lidmi proplétal, na druhou stranu mu právě tohle dodávalo tolik sebevědomí, které teď potřeboval. Opět zvítězil, nad sebou, nad svým strachem, jak tahle spolupráce vůbec dopadne. Jistě že měl pochybnosti, když za ním Brian May přišel, aby s Queen odjezdil tohle malé turné. Tolik věcí se mu tehdy honilo hlavou... zvládne to? Nesrazí ho to na kolena? Nepoškodí to jeho vlastní solovou kariéru, nebo ji to naopak posílí? Ještě nikdy neměl tolik smíšených pocitů, ovšem mezi nimi byl jeden, který opravdu hodně převládal... euforický pocit z toho jak na něj byl Sauli pyšný, když mu o téhle příležitosti řekl poprvé... ano, na tohle nikdy nezapomene, i kdyby ho nazývali plagiátorem, šaškem, nulou, prostě čímkoliv! Nikdy nezapomene na hrdost v Sauliho tváři...

Prsty bezcílně přejížděl po černém displeji svého mobilu, až se jimi zastavil na samém středu. Rychle zmáčkl aktivaci a pak najel do zpráv. Znovu si přečetl tu poslední, která mu přišla a zvolil odpovědět... I´m coming, my love... napsal a bez rozmyslu odeslal. Později si toho řeknou víc, těšil se. V zápětí mu ovšem přišla od Sauliho další smska, jeho auto se zrovna zastavilo před zářivě červeným semaforem.

Who is @Extasy Honey? Adam na svůj mobil koukal až nepřirozeně dlouho, protože jaksi netušil, na co se ho to Sauli ptá. A už vůbec se mu nelíbilo, že místo zamilovaných zpráv spolu řeší nějaké prapodivné jméno, nebo spíš twitterovou přezdívku.

Why? What is @Extasy? Napsal rychle a zase dal odeslat. Sakra, proč nemohl vydržet do hotelu?

Začaly se mu potit ruce, jak pořád svíral ten mobil v ruce a venku bylo na tuhle noční hodinu až nepřirozené horko. Hypnotizoval černý displej a čekal na vysvětlení. Hlava mu nebrala normální věci, tak jak mohla tohle?

Asi tvoje fanynka zlato. Napsala mi na Twitter, abych ti vyřídil, že se omlouvá za tu kameru a že si to užila ještě víc bez ní... Adam koukal na zprávu s otevřenou pusou, jako kdyby poprvé viděl tolik písmenek pohromadě. Dočista na tu holku s kamerou zapomněl a ona se mu omluvila přes Sauliho twitter, no dobrý... zmatený a dokonale šokovaný se podíval z okénka, protože mu něco došlo. Že tady ještě někde musí být. Buď jde ze stadionu pěšky, nebo sedí v některém z těch aut a přemýšlí, jestli si Sauli její zprávu na Twitteru přečte a vyřídí její obsah jemu...

Byl to zvláštní pocit, uvědomovala si ta holka vůbec, co se jí povedlo? Ne, nikdy by takhle neuvažoval, protože se snažil se svými fanoušky udržet kontakt co nejvíc, nechtěl v nich vzbudit dojem, že je nedostupný, ale teď mu to prostě nedalo. Na jednu stranu cítil trochu zlost, protože tohle přece mohla napsat jemu, ne s tím otravovat Sauliho, ale na druhou.. vždyť on by si to ani nepřečetl, zvlášť teď, když byl jeho twitter zahlcený zprávami o dalším koncertu z Wroclawi. A ještě se mu omlouvala, že si ho chtěla natočit...

Co se děje lásko? Tys někomu zakázal používat kameru? Přímo při koncertu? Zněla další Sauliho smska, která Adama probrala z myšlenek. Když si to přečetl takhle, znělo to fakt hrozně a ještě hroznější z toho měl pocit. On opravdu zakázal svojí fanynce, aby si ho natočila! Udělal to jen jednou, kdysi, jenže ten záznam z jeho vystoupení byl pak volně ke shlédnutí na youtube, takže nebyl důvod aby si ten dotyčný, nebo dotyčná, už si pořádně nepamatoval, jestli to byla holka nebo kluk, pořizoval amatérské video. A na jiném koncertu zase naopak okřikl sekuriťáka, aby nechal lidi fotit, že mu to nevadí. Měl by si asi konečně ujasnit, co chce, napadlo ho trpce.

Vysvětlím ti to až dorazím do hotelu... napsal a přivřel mrzutostí oči, když zprávu odesílal. Tohle se té dotyčné opravdu povedlo, místo toho aby se těšil na Sauliho teď myslel na to, jak asi musí na tu holku po tomhle koncertu působit. Jako protivná namyšlená hvězdička, která neví co chce. A nedej bože, aby to rozkřikla někde dál, že jí bylo zakázáno na koncertu točit, když tam všichni ostatní vesele cvakali foťáky a mobily a nikdo jim nic neřekl.

Když jeho auto dorazilo k hotelu Monopol, Adam se zhluboka nadechl a jen co mu řidič otevřel dveře, vystoupil ven. K jeho velkému překvapení a možná i radosti stál před vstupem do hotelu jen zřízenec. Až pak si Adam uvědomil, že odjížděl z haly stejně jako všichni ostatní. Bylo tedy možné, že sem ještě jeho věrní fanoušci nestihli dorazit. Využil toho a rychlým krokem se rozešel k hotelu. Byl si jistý, že na konci tiché ulice zahlédl nějakou menší skupinu holek, která se dala do běhu, jen co ho zbystřila. Naštěstí za ním dovnitř nemohly. Co nejrychleji to šlo se nahlásil na recepci a pak vyrazil k výtahu. Až tam si konečně oddechl, opřel se o naleštěnou zrcadlovou stěnu a se zavřenýma očima zaklonil hlavu. To už bylo podruhé za večer, co okatě pohrdl přízní svých fanoušků, uvědomil si trpce. Nejprve jednomu zakázal točit, teď několika dalším doslova utekl, přitom po něm určitě chtěli jenom podpisy a pár společných fotek, nic, na co by nebyl zvyklý. A o to víc z toho byl mrzutý, když mu došlo, že ani nemuseli být z Polska, že za ním třeba přijeli z jiných zemí, jen aby ho viděli a mohli ho osobně pozdravit.

Se svěšenou hlavou a rameny se pomalu loudal chodbou ke svému pokoji se svou původně skvělou náladou v nedohlednu. Trochu se polekal, když se před ním otevřely dveře jeho pokoje a v nich se objevil usměvavý nakrátko ostříhaný blonďák s těma nejkrásnějšíma modrýma očima.

"Tak tady je moje americká královna!" přivítal ho s ještě zářivějším úsměvem Sauli, ovšem, jakmile zaregistroval Adamův unavený obličej, koutky mu lehce povadly a do tváře se vloudil starostlivý výraz. Adam věnoval Saulimu smutný pohled a pak vešel do pokoje, kde se svalil do prvního křesla, které měl po cestě a svou příruční tašku doslova zahodil na zem. V druhé ruce pořád tiskl svůj mobil, kde se po vysvícení displeje rozzářila poslední smska od Sauliho... ta, která ho do tohohle stavu těla bez duše dostala, nebo aspoň se postarala o to, aby tenhle nezvratný proces začal.

"Co je s tebou zlato? Nejsi rád, že mě vidíš?" Sauli zavřel dveře a přešel k Adamovi. Klekl si na kolena před něj a pak si položil předloktí na jeho stehna a opřel si o ně bradu. Upřel na Adama psí oči a jeden koutek rtů zvedl do šibalského úsměvu.

Adam si ho chvíli prohlížel, než se konečně odhodlal zvednout volnou ruku a pohladil svého přítele jemně po tváři. Byla tak horká, plná života, v pohodě, zdánlivě bezstarostná...

"Jsem moc rád, že tě vidím!" přikývl a pokusil se aspoň trochu pousmát, i když to šlo vážně dost těžko.

"Tak co se stalo? Koncert se nepovedl?" zeptal se Sauli opatrně. Nebylo složité položit takovou otázku, většinou na ní dostal nějakou jednoduchou odpověď, ale dál se s Adamem o jeho práci nebavil. Tak nějak to vyplynulo samo od sebe.

Adam nechtěl Sauliho zatahovat do svých pracovních záležitostí, chtěl ho chránit, chtěl mít kontrolu nad tím, aby mezi jeho prací a jejich soukromím existovaly hranice, které nebylo možné překročit. Možná i proto ho zpráva té holky tak vyvedla z míry.

"Povedl se, bylo to skvělý!" odvětil Adam stroze. Pak natočil hlavu do strany a zadíval se na neurčitý bod, jako kdyby nad něčím hluboce uvažoval. Sauli zvedl bradu a koukl se tím samým směrem. Bylo to jasné... v tomhle momentě by měl rozhovor na téma Adamova práce skončit, jenže najednou se s tím nějak nechtěl smířit, prostě musel vědět, co Adama trápí.

"Tak na co ty krokodýlí slzy?" zeptal se s veselým podtónem. To Adama zaujalo, takže se na něj podíval zpátky.

"Já nebrečím!" ohradil se.

"Ne navenek, ale uvnitř jo, cítím to... a chci abys mi řekl, co se stalo!" pobídl ho Sauli jemně. Přitom ho lehce pohladil po lýtku.

"Vždyť já sám nevím, co se stalo. Asi je toho na mě poslední dobou moc. Snažím se být nad věcí a pak se stane nějaká blbost a..."

"Myslíš, to s tou kamerou?" přerušil ho Sauli rychle. Věděl, že by neměl, ale nedokázal si pomoct. Musel se nějak dobrat původu Adamovy špatné nálady. Po jeho otázce se na něj zpěvák zadíval podezíravě, takže na to nejspíš kápl.

"Nejde jen o to.. jde o všechno.." hlesl Adam poraženým hlasem a sklonil hlavu. Začínal být na sebe pořádně naštvaný, protože tohle byl jejich večer, přece už si to říkal na stadionu, hned po koncertu, ještě kvůli tomu odmítl Rogerovo pozvání na mejdan a teď nebyl schopný ani Saulimu dát pusu a říct mu, že ho miluje...

"Jde o to, že od sebe občas žádáš nemožný, co prostě nejde zvládnout a ještě si to necháváš pro sebe, jen abys dalším lidem nepřidělával starosti hm?" Sauli zvedl ruku a prsty na Adamově bradě ho donutil, aby se na něj podíval. "Řekni mi, stojí ti to za to, aby sis hrál na něco co nejsi, jen proto že se bojíš negativních reakcí? Když děláš svojí práci, myslím skutečně tu svojí, tu pro kterou žiješ, nic takovýho po sobě nechceš, nebo se pletu?" upřeně se zahleděl Adamovi do očí a pevně stiskl jeho lýtko mezi prsty.

"Ne vždycky!" přikývl Adam nejistě. Bylo tak fajn nemuset se tvářit vesele přes špatnou náladu, i když zrovna se Saulim by nejraději rozdával úsměvy na všechny strany. Jenže stejně silně netoužil po tom, aby se spolu bavili na téma, jak musel svůj pracovní život přizpůsobit tomu, aby se z něj nezbláznil. Tedy ten momentální pracovní život.

"No dobře.. do tohohle jsi šel, i když jsi věděl, že to na tebe může mít hodně velkej negativní dopad že jo?"

"Byla to příležitost..." vyhrkl Adam, jenže v zápětí se zarazil a znovu přivřel oči podezřením.

"Máš mojí spolupráci s Queen zmapovanou líp než já, nebo se mi to jenom zdá?"

"Určitě jí nemám zmapovanou po pracovní stránce, ale naprosto přesně vím, co se děje tady!" Sauli zvedl ruku a pohladil Adama po hlavě.

"Co se tam děje?" zeptal se zpěvák. Jeho oči byly vyděšené.

"Pořádnej zmatek se tam děje. Na jednu stranu si šťastnej jak blecha, že tohle můžeš dělat a naproti tomu vůbec netušíš, jak se s tím vypořádat..."

"mimo jiný..." hlesl Adam sklesle. Jak to mohl Sauli tak dobře vědět, když se o tom nikdy spolu nebavili?

"Jo mimo jiný přemýšlíš, jak všechny ty lidi dostat na svojí stranu, nebo aspoň, aby tě přestali nenávidět! Ale to nejde zlato, nikdy se nezavděčíš všem.. dokonce ani se svojí vlastní hudbou. Víš co se stane, když ztratíš sám sebe?" zamračil se Sauli, svaly na jeho obličeji zkameněly.

"Vím... začnu lidem zakazovat mě točit na koncertech..." povzdechl si Adam, Sauli se ovšem pousmál. I tak by se to dalo říct... ve zlehčené formě.

"No, podle toho co ta dotyčná napsala bych tipoval, že je ti spíš vděčná.."

"To určitě... rozhlásí všude, že jsem pokrytec, kterej si nevidí na špičku nosu!" bránil se Adam. Jak mu mohl být někdo vděčný za to, že mu zakázal používat kameru pro vlastní potřebu? Tedy pro zachycení aspoň některých momentů na památku?

"Četl jsi tu mojí zprávu do konce? Nebo četl jsi jí vůbec? Omluvila se a děkuje ti, že takhle si to užila mnohem víc... bože.. ty jsi paranoidní, mě z tebe asi brzy trefí!" Sauli se rychle postavil na nohy a pak si sedl na Adama. Jednou rukou ho objal kolem krku a druhou mu položil na prsa. "Jak můžeš dělat takovouhle práci a s tímhle přístupem!" kroutil hlavou, ale pořád se usmíval. Doufal, že Adama to předchozí oznámení aspoň trochu uklidní. Zdálo se že ano, už nebyl tak napnutý.

"Zatím se mi to nějak dařilo přece.." ohradil se zpěvák dotčeně. Nějakou dobu už snad na hudební scéně působil. Ale pochopitelně tušil, jak to Sauli myslel. Tedy, domníval se.

"Stačí, když mi vždycky řekneš co bylo, můžeš mi to i podrobněji popsat, mě to zajímá, fakt jo a vůbec si nedělej starosti s tím, že mě zatěžuješ. Nebudu ti vymlouvat tvoje rozhodnutí, ale můžeš se mnou počítat jako se svojí podporou, domluveno?" zvedl ruku z Adamových prsou k jeho tváři a natočil si ji k sobě. "domluveno?" zeptal se znovu... důrazněji. Adam přikývl a vyloudil na svých rtech pobavený úsměv. Někdy byly Sauliho přesvědčovací metody vážně vynalézavé, asi hlavně v tom, že nemusel vlastně udělat vůbec nic, aby ho přesvědčil o tom, že má pravdu a že se na něj může kdykoliv spolehnout. Jeho blízkost, to bylo to nejdůležitější.

"Vůbec jsem se s tebou nepřivítal, po tak dlouhý době.." posteskl si Adam.

"No to ne a docela mě to naštvalo, já se na tebe tak těšil!" probodl ho Sauli vyčítavým pohledem. Jeho tvář ale okamžitě zase zjihla. "Naprav to, hned teď!" přikázal Adamovi s jiskřičkami v očích.

"Napravím, ale nejdřív si dám sprchu... mám za sebou dvouhodinovej koncert, víš jak ze mě lilo?" Adam se pokusil Sauliho jemně odstrčit, jenže blonďák se na něj namáčkl ještě víc. "Dokážu si představit, jak tam ty holky dole slintaly, když tě viděly upocenýho od hlavy k patě... ovšem... nikdy neuvidí to co já..." Sauli zabořil obličej do Adamova krku a nasál jeho neuvěřitelně vzrušující pokoncertní vůni. Ne, něčeho takového se nikdy nenabaží, to prostě nejde, uvědomil si téměř nešťastně.

"Co neuvidí?" zašeptal Adam rozechvělým hlasem. Musel zavřít oči, nedokázal se dívat kolem sebe, když ho Sauli líbal na krku. Vlastně nedokázal ani pořádně přemýšlet, i ta zatracená sprcha byla najednou na míle vzdálená.

"Pot na nahým Lambertově těle... to nikdy neuvidí, protože tenhle pohled patří jenom mě!" sykl Sauli vzrušením a neodpustil si při tom udělat na Adamově krku malé majetnické znamínko. Pak se přesunul tváři před tu jeho.

"Patřím ti..." vydechl Adam oddaně s přivřenýma očima.

"A já tobě... dokud si to budeš přát!" pousmál se Sauli. I jemu už se těžko mluvilo, když byl takhle blízko Adamovi a v jeho myšlenkách se s předstihem odehrávalo to, čím bude ozvláštněné jejich setkání po několika týdnech odloučení. Tak moc se na to těšil, že ten den nemohl ani pořádně dospat.

"Ty víš, co na tohle řeknu, vyděrači!" zamračil se Adam, Sauli ho ovšem umlčel dlouhým polibkem, div že se Adamovi nenahrnuly slzy do očí. Říkal by mu to klidně pořád, každý den, každou hodinu, i každou minutu, kdyby mu to nepřišlo tak hrozně klišovité.

"Já to vím, nemusíš nic říkat... patřím ti.. navždycky!" Sauli se dlouze zahleděl do unavených, přesto stále třpytivých Adamových očí, které se po jeho slovech rozzářily ještě víc...

epilog

"Zlato, vypni už ten telefon, nebo ti letuška vynadá!" naklonil se Adam k Saulimu a pokusil se koutkem oka zjistit, co vlastně jeho přítel na mobilu tvoří.

"Jen chvilku, musím tu něco dopsat.." oznámil mu Sauli nepřítomně, rychle doťukal několik písmenek a pak dal potvrdit. Hned na to telefon vypnul a schoval jej do kapsy své džínové bundy.

Krátce se na Adama zadíval a pak ho chytil za ruku, než se se spokojeným úsměvem obrátil tváří k okénku...

@Extasy OK and thanks...