Fuck Her Minton

Pár: AL/SK
Přístupnost:18+
Autor: Isla Sands
Překlad: Viv

Adam rád vyhrává dokonce i když prohrál.

Nebylo místo v domě, v patře ani v přízemí, kam by Sauli mohl utéct před tím hlukem. Předtím než se odešel rozvalit na terasu, zapnul Adam stereo na maximum. Nalil půl lahve vodky do džbánku, dolil to grepovým džusem a přidal led. Naplnil si sklenici, vypil ji a opět dolil. Vzal si časopis a listoval jím.

Sauli se objevil ve dveřích. "Adame!" zakřičel. Adam se ani neohlédl. Sauli šel zpět dovnitř. Hudba utichla. Adam vyskočil a šel do obýváku. "Nech tu zasranou věc být-!" Zarazila ho přítomnost ženy, která stála uprostřed pokoje. "Omlouvám se," řekl stroze, "ale kdo ku - kdo jste?"

"Je to naše - tvoje - sousedka." Sauli stál ve dveřích do kuchyně.

"Jde o ten hluk pane Lamberte," řekla žena nervózně. "Nese se celým údolím. Třesou se mi okenní tabulky. Dekorace na krbové římse se hýbají. Minton." Udělala třepetavý pohyb rukou. "Tak hlasité to je."

Adam naštvaně zíral na ženu. "Minton?"

"Ty dekorace. Je to Minton," žena se zajíkla. "Však víte. Porcelán Minton." Pokývla na Adama a pak koukla na Sauliho.

Adam se zatvářil nevěřícně. Pokrčil nos a zavrtěl na ní hlavou, aby ji dostal ze svých myšlenek. Vstřebával něco jiného. Něco, co ten hajzl řekl.

"Jestli byste to mohl ztlumit," trvala na svém.

"Kristova noho, je to jen pro tentokrát! Jděte domů a smiřte se s tím. Všichni se občas musíme smířit s určitými nepříjemnostmi." Žena chtěla ještě něco říct, ale pro Adama to bylo vyřízené. Zabýval se něčím, co ho podráždilo. Otočil se na Sauliho. "Tak moje sousedka? Ne naše. Co to kurva znamená? Jsi snad na nějaký návštěvě? Nebo jsi mi přišel vyčistit zadělaný koberce?" Sauli se posměšně zamračil a otočil se k němu zády. Zmizel do kuchyně. Adam šel za ním.

"Co si myslíš, že děláš? Jdi od mý posraný ledničky!" Vzal Sauliho za zápěstí a odtrhl ho od dveří lednice. Zápasili, ale Adam ho odmítal pustit. Náhle byli přerušeni zvukem zabouchnutých dveří. Podívali se na sebe, čekajíc, jestli žena opravdu odešla. Pak, jakoby zazvonil zvon, vrátili se k předešlé činnosti. Saulimu se podařilo narovnat ruku a donutit tak Adam udělat krok zpátky.

"Pust mě, Adame," řekl tiše.

"Proč bych měl. Zadržel jsem ve svém domě vetřelce. Ve svém domě si budu dělat co budu chtít."

"Ne se mnou."

"Hlavně s tebou."

Rychlým pohybem se Sauli vysmekl, natlačil Adama na kuchyňskou linku a jednu ruku mu zkroutil za záda. Šok z toho, jak ucítil Sauliho tělo na svém způsobil, že jeho zlost zeslábla. Aniž by o tom přemýšlel nebo to chtěl, volnou rukou ho objal.

"Proč jsi to kurva říkal? To je to, co si o nás myslíš? Jo?"

Sauli cítil, jak se Adam uklidňuje. Povzdechl si. Natáhl se a objal Adam kolem krku. Mumlal něco finsky.

Adam odtáhl hlavu. "Nezahrávej si se mnou Sauli. Ne víc, než už jsi udělal." Snažil se, neúspěšně, vypadat tak naštvaně, jak zněl. "A ne. Nepůjdeš nikam. Co jsi to teď říkal? Povídej."

Sauli se na něj chladně podíval. "Řekl jsem, že jsi děcko."

"Děcko."

"Jo. Velký. Jen proto, že mám plány, který tě nezahrnují, - máš záchvat vzteku, jako děcko."

Adam svěsil hlavu. Vzpomínal si na jejich původní hádku. Cítil, jak Sauli uvolňuje ruce, ale on nechtěl, aby ho pustil. Objal ho pevněji.

"No nasralo mě to. Já tě vždycky zahrnuju. Vždycky. A pak, ten jeden víkend kdy mám volno, se ty rozhodneš odjet se svými kámoši na stupidní čluny.

Sauli se mu vykroutil z obětí. "Potřebuju se napít," řekl.

"Vodka-" řekl Adam, naznačil směr kývnutím hlavou.

Šli na terasu. Adam nalil pití. Opřeli se o zábradlí.

"Vidíš ten bazén," Sauli mávl rukou s pitím směrem k bazénu. "To je tvůj život. Ty mě do svého života zahrnuješ vždycky, když se ti zlíbí, je tam spousta místa. Ale tohle," Sauli podržel sklenici Adamovi před obličejem, "tohle je můj život, můj nový život. Naplňuji ho tak rychle jak dokážu. Ale někdy potřebuju, abys vypadl z mojí sklenice, protože zabíráš všechen volný prostor. Voda přetéká."

Adam zíral na Sauliho. Nestyděl se udělat rozmrzele omluvný obličej. "Mrzí mě to," řekl konečně.

"To by mělo."

"Nepřeháněj. No dobrá. Mělo by."

Adam se zahleděl přes údolí. Cítil vinu, ale přesto chtěl něco v téhle hádce vyhrát.

"Co tvůj zadek?" řekl. "Mám dovolení zabrat veškeré místo ve tvém zadku?"

Zajel rukou za Sauliho džíny. Sauli se ohlédl. "Ty jsi neuvěřitelný," řekl.

"Já vím," řekl Adam, zatímco ho vedl zpět do domu. Ve dveřích se zastavil. Pečlivě Sauliho políbil. "Máš štěstí, velký štěstí," řekl. Sauli se rozesmál. Bezstarostně vrátil Adamovi polibek, ale neopomněl dodat pohled plný chtíče.

"Máš štěstí, že tak snadno odpouštím," řekl Adam snažíc se prosadit to, co bylo podle něj, jeho výhodou. Sauli si ho přitáhl blíž, podvolujíc se vlastní vlně touhy. "Máš štěstí, že tak dobře líbáš," řekl.

Jak procházeli obývákem Adam znovu pustil stereo naplno. " K čertu s jejím Mintonem," řekl v odpovědi na Sauliho povytažené obočí. Šli do ložnice a svlékli se.

Lehli si s obličeji k sobě. Adam mluvil samolibě, když nanášel lubrikant na svůj prostředníček předtím, než svou ruku vsunul mezi Sauliho nohy. "Vážně bys měl vzdát hádání se se mnou," řekl. Zasunul prst do Sauliho. "Nikdy nemůžeš vyhrát! Nikdy." Sauli se zahihňal. Stále se huhňal, když do něj Adam přirazil, zastavil, zíral, uvědomil si že se zasekl, a pak se na něj zhroutil. Nekontrolovatelně se smál, protože nedokázal pokračovat.

Ale proto, že byl vítěz, tak nakonec pokračoval. A Sauli se přestal hihňat. Hudba utopila obojí, jak jejich steny, tak bušení na domovní dveře.

Epilog:

Adamova sousedka vzala nové dekorace z vitríny, začala je balit do ubrousku a připravovat na vrácení do krabice. Bylo to potřetí, co se rozmyslela. Vzala kartičku a znovu si přečetla zprávu. "Omluvám se, že jsme byl na vás během naší malé domácí hádky hrubý. S úctou, Adam Lambert". Bylo to milé gesto. To ano. A jak věděl, které kousky má ráda? Vzala jeden a povzdechla si. Ale svatá dobroto. Ach, to nebylo možné. Ti muži. Na té posteli. Nazí. A dělali ty věci. Nechutné. Ach bože. A jeho - jeho věc. Ne, to nebylo správné. To nebylo normální. Derek takový nebyl.

Derek nakoukl do dveří. "No tak, vrátíš ten porcelán tomu teploušovi?" řekl.

Žena na něj zlostně koukla. "Ano. Ano vrátím," řekla.

Ale opět si to rozmyslela. A tentokrát nadobro. Znovu dala porcelán do vitríny. Ne jen to, dokonce vyměnila okolní kousky tak, aby ty od pana Lamberta měly přední místo na horní polici. Nějak myšlenka na to, jaký Derek byl v těch místech se stala velmi nepříjemnou. Opravdu velmi nepříjemnou.