Boat of Passion 4.

Pár: AL/KK
Přístupnost: 18+
Anotace: Povídka na motivy yaoi anime Ikuko Ikoroi

 

 

"Jak je na tom?" zeptal se hnědovlasý muž blondýna, jehož ruka stále pumpovala v Kameho klíně.

"Pěkně roste, cos mu to vůbec dal?" při otázce se pro jistotu naklonil ke svému komplicovi. Zákazníci nemuseli slyšet všechno.

"Je to něco na bázi viagry. Jen ne tak silný. Zkus na chvíli přestat, měli bychom ho uvolnit ještě vzadu." poručil mu hnědovlasý muž. Blonďák tedy přestal a vytáhl ruku zpod Kameho kinagashi. Pak ho společnými silami přetočili na břicho. Kazuya měl pocit, že je víc a víc vysílený, ale usnout, aby aspoň nějakým způsobem unikl téhle hrůze, mu nešlo. Droga ho držela v bdělosti a i srdce bilo o něco rychleji než normálně. Asi by ho museli jedině praštit něčím přes hlavu, aby usnul. Bál se, co se bude dít, myslel jen na to nejhorší, ale pohnout se nedokázal.

"No tak, nezdržuj to, pěkně mu je tam narvi." ti dva na sebe neustále mluvili a on jim nerozumněl. Kdyby ano, mohl by se připravit na to, co přijde.

V jeho těle se naráz ocitly dva tlusté, dlouhé prsty. Co na tom, že hned na poprvé narazily na bod nejvyšší slasti. Nepatřily nikomu milému, takže je vnímal jako nechutnou bolestivou věc, která se ho rozhodla roztrnout. Zakousl se do hrubé deky a z posledních sil se stáhl.

"Takhle ho neuvolním, stáhnul se."

"Jen se neboj, udělej to ještě párkrát a vzdá to!" jakmile doznělo poslední anglické slovo, kajutou se rozlehl další zvuk a to pořádné mlasknutí. Hnědovlasý muž plácl Kameho po zadku. Kdyby mu tohle udělal Adam, určitě by se uvolnil, jenže facka od té odporné kreatury na něj měla úplně opačný účinek. I když věděl, že ho to bude bolet ještě víc, nedokázal se uvolnit.

Chtěl Adama. Chtěl aby ho zachránil. Byl přece na lodi, možná i na nějaké, která Adamovi patřila. Tak proč si pro něj nemohl přijít?

"Prosím.." zasípal a pokusil se zvednout na lokty. Poprvé ho neudržely, takže upadl zpátky, obličej zabořil do tvrdé matrace. Napodruhé už to bylo lepší. Pořád si v duchu opakoval, že se musí snažit. Možná, že cizincům to připadalo divné, když si Japonci tohle pořád opakovali, ale právě pro ně to mělo tu největší sílu.

Jeho snažení mělo za následek, že ho blondýn přestal trhat na kousky, stáhl svou ruku a ustoupil kousek stranou. Pořád byl ale dost blízko, aby ho Kame mohl využít jako podpěru. Natáhl k němu ruku, pak druhou. Když se zachytil opasku jeho kalhot, přitáhl se k němu blíž.

"Prosím." zakňučel. Bylo mu jedno, že mu nerozumí. Muž byl z jeho náhlé iniciativy v šoku, takže jen stál a nechal jejich zajatce, aby se po něm vysoukal až do kleku.

"Copak bys chtěl?" pousmál se blonďák. Očividně ovíněný Kameho pěknou tváří a exotičností, stejně jako všichni ti dědci v kinosále.

Kazuya se mu pověsil kolem krku, díky čemuž se nemusel tolik namáhat.

"Líbim se ti, že jo." mrknul blonďák na svého kolegu vítězně. Ten jen pozvedl obočí.

Kamemu moc do smíchu nebylo, ale cíl se zdál blíž, než původně předpokládal. Zhluboka se nadechl, natáhl se k blonďákově uchu a pořádně se do něj zakousl. Okamžitě ucítil na jazyku pachuť krve.

Vnímal, jak zuby procházejí měkkou tkání, i tak nepolevil, dokud mu kus mužova ucha nezůstal v ústech. Zatímco blondýn začal řvát na celý pokoj, Kame se od něj odstrčil a plivl ten odporný kus masa přímo jeho majiteli do tváře. Musel počítat s tím, že ho ten druhý napadne, jenže toho víc zajímal jeho kamarád. Kazuya se sesunul z postele a začal se po čtyřech belhat ke dveřím. Kolem něj proběhl kameraman, který šel zraněnému muži na pomoc taky.

Neměl ponětí, jak se mu podařilo zdolat tu dlouhou cestu, od postele ke dveřím, ale najednou byl na chodbě a dokonce se i zvládl postavit na nohy. Sice je měl neuvěřitelně vratké, ale aspoň, že stál. Rozhlédl se. Nejdřív na jednu stranu, pak na druhou. Netušil, kam má jít, jen se odsud musel dostat co nejdál, než ho začnou znovu nahánět.

Když došel na konec chodby, zaujaly ho jedny celkem nenápadné a hlavně pootevřené dveře. Zjistil, že jde o koupelnu pro personál. Zapadl dovnitř a nad umyvadlem si opláchl obličej. Taky si několikrát vykloktal vodou pusu, pořád v ní cítil pachuť krve. Chtěl se podívat ven, na chodbu, jenže dřív než stačil vzít za kliku, dveře se otevřely a do koupelny vtrhl Takeru.

"Ty!" zacouval Kame zpátky, skoro se posadil na zadek, jak ho přestaly opět poslouchat nohy. "Co s tím máš společnýho?!" ukázal na svého soka prstem.

"Zbláznil ses? Okamžitě se musíme odsud dostat!" zahřměl Takeru. Natáhl po Kazuyovi ruku, mladík mu jí ale odrazil svou.

"Vůbec na mě nesahej. Kdo byli ti chlapi?"

"Co já vím? Dostal jsem se sem náhodou. Musel jsem jít se známým mýho táty a on mě zatáhl sem. Seděli jsem v kinosále plným starých uslintaných dědků, kteří za tebe nabízeli miliony."

"Já ti nevěřím!" zavrtěl Kame hlavou. Podvědomě si ale vzpomněl na kameramana v jejich kajutě. Takže proto tam byl. Aby přenášel obraz někam jinam...

Chtěl se odbelhat kolem Sata pryč, druhý muž ho ale projít nenechal. Chytil Kameho za ramena a přitiskl ho ke stěně.

"Jsi úplný blázen, Kame-san. Jak bych mohl mít zájem na něčem takovým? Víš, co by to znamenalo, kdyby se o tom dozvěděl tvůj táta? Vyhlásil by miamský mafii válku. Jestli jsou tihle lidi od nich, tak je to pěknej průšvih. Musíme prostě pryč a dělat, že se nic nestalo."

"Mám to snad nechat být?" konečně se Kamemu vrátilo trochu síly. I na to, aby si uvědomil, kdo vlastně je. Dovolili si na něj sáhnout, zneuctit ho. Nemohl to nechat jen tak plavat.

"Chceš vystavit nebezpečí Ito? Jestli to uděláš, tak tě zabiju. Víš, že tyhle války už pak nejsou jenom mezi šéfy, že se to týká celý rodiny. Takže na to zapomeň." Takeru stiskl Kameho ramena silněji a přivřel výhrůžně oči. Chvíli se na sebe jen mlčky dívali, než Kazuya sklonil hlavu a vysmekl se mu.

"Zapomenu... když zapomeneš ty!" pronesl tvrdě. Při tom se na Takera podíval. Následovala další asi půl minuta ticha. Takeru si své tajemství rozmýšlel opravdu dlouho, než nakonec svorně přikývl a odstoupil dozadu, aby měl Kame víc prostoru.

"Dobře. A teď mě nech na pokoji." zavrčel Kazuya a začal se hrnout ke dveřím.

"Co blázníš? Jestli tě najdou..." Kame mu vlepil výchovnou facku, což Takera naprosto odzbrojilo.

"Prostě mě nech jít a vrať se do toho sálu, ať nikdo nemá podezření. Já se někde schovám, dokud nebude loď v přístavu."

"Měli bychom tam připlout ráno."

"Dobře." Kame věnoval Takerovi poslední pohled, pak vykoukl ven a když se ubezpečil, že je všude klid a ticho, vydal se další chodbou pryč. Hlavně co nejdál od toho šíleného pokoje.

Pro jistotu se přidržoval stěny, jeho nohy byly pořád dost slabé. Ovšem, co bylo ještě horší, že žár, který rozdmýchala ta zatracená droga v celém jeho těle a nejvíc ve slabinách, nehodlal ustoupit. Chvílemi měl Kame pocit, že snad i zesiluje, nebo co. Jako kdyby v něm měla vybuchnout bomba. Podařilo se mu zdolat několik chodeb, aniž by na někoho narazil. Pak se před ním vylouply jakési kovové dveře. Zjistil, že je za nimi přepravní prostor pro nadměrná zavazadla. Vlezl tedy dovnitř a zavřel za sebou. Cítil se tak vysílený, že to po nějakých třech metrech vzdal. Po stěně se poskládal na zem a přitáhl si kolena k tělu. Tady ho snad nikdo hledat nebude...

Podařilo se mu na chvíli usnout, jenže ho něco probudilo. Byly to nějaké rány. A pak hlasy. Tím, že měl nějakou chvíli zavřené oči, nedokázal tak rychle přivyknout tmě, takže vůbec nic neviděl. Ty hlasy ale poznal. Byly těch dvou, co ho drželi v kajutě.

"Tady je!" tomu kupodivu Kame rozumněl, ovšem momentálně měl spíš problém se svým srdcem, které mu chtělo vyskočit z těla. Teď už jim jen tak neuteče, jestli ho znovu chytí a určitě se na něm pořádně vyřádí, než ho dají nějakému plesnivému americkému dědkovi na hraní.

Pokusil se zkoncentrovat veškerou sílu do nohou. Nic. Jak si sedl, nohy si prostě domyslely, že budou mít chvíli odpočinek a přestaly pracovat. Ještě, že je cítil, ale postavit se na ně nedokázal.

"Honem, musíme ho dostat zpátky." tenhle hlas už byl mnohem blíž. Kazuya se přitiskl ke stěně a přestal dýchat.

Z ničeho nic se kolem něj rozzářilo ostré světlo a pak se před ním začala odehrávat scéna jak z akčního filmu. V hlavní úloze dva zloduchové a jeden hrdina.

Nádherný černovlasý muž s těma nejúžasnějšíma modrýma očima nejprve vypálil pěstí po blonďákovi a onou jedinou ranou ho skolil k zemi. Hned potom přišel na řadu jeho kamarád. Po Adamově další ráně se i on odporoučel k jeho nohám, kde zůstal chvíli ležet, než s pěkně zakrváceným obličejem zvedl hlavu na útočníka.

"Co jsi zač?" zaskuhral. Druhý muž ho roztřesenou rukou zatahal za nohavici.

"To je majitel."

"Jakej majitel?" zaprskal chlap.

"Okamžitě se mi kliďte z očí a vzkažte svýmu šéfovi, že si ho poddám. V příštím přístavu všichni do jednoho opustíte mojí loď a budete se zpovídat z toho, co jste tu prováděli!"

"Nic nám nemůžete!" zkusil to znovu ten průbojnější. Adam se pousmál a vytáhl z kapsy malou kazetku, kterou mu zamával před obličejem.

"A buď si jistej, že na vás do konce plavby dohlídnu!" Ani to nedořekl a ve dveřích do chodby se objevili dva statní muži v černých oblecích.

"Promiň, Adame, tohle jsme neuhlídali." řekl jeden z nich s omluvným pohledem.

"Ještě si o tom promluvíme. Teď je odveďte do jejich kajuty, nechci je ani vidět." zavrčel Adam. Nejraději by oba vykastroval na místě.

Jak on, tak Kame sledovali, jak gorily odvádí oba výtečníky pryč. Když se za nimi zavřely dveře, Adam otočil hlavu na Kazuyu.

"Jsi v pořádku?" zeptal se chladně. Kamemu to tedy tak připadalo.

Zmohl se jen na přikývnutí. Bohužel mu uniklo z očí pár slz... neudržel se a popotáhl.

Adam byl v mžiku u něj. Chňapl ho za ruku a přitáhl si ho do náruče. Ano, chtěl si hrát na to, že se mezi nimi nic nestalo, když ho Kazuya pustil k vodě, ale to by ho nesměl mít tolik rád. Vždyť, nakonec za ním do toho baru přišel. Možná se venku rozhodoval, jestli má jít dovnitř, ale už jen to, že kvůli němu opustil hotel a pak ho unesli... ledová maska mu nemohla vydržet víc než pár vteřin.

"Už je dobře." pohladil ho Adam po vlasech. Kameho pláč na chvíli zesílil, nejspíš dosáhl nějakého kritického bodu a pak se začal zase uklidňovat. Bohužel Adam nevěděl, co všechno mu ti chlapi udělali. Ale i tak... stačilo, že se ho vůbec dotkli. Znovu ho popadl na ty dva vztek.

"Odpusť..." zaskuhral Kame do jeho ramene. Adam ho musel od sebe odtáhnout, aby na něj viděl.

"A co?" podivil se. Jemu přece Kazuya nic neprovedl.

"Že jsem váhal. Já... přišel jsem, ale... venku.."

"Já vím, vím. Hlavně, že jsi přišel." přitáhl si ho Adam zpátky. Nepřestával ho konejšivě hladit.

Kamemu bylo v jeho náruči dobře, uvědomil si, že mu ještě nikdy tak dobře nebylo. Kéž by tahle chvíle nikdy neskončila.

"Obvykle nejsem takový slaboch, ani nemůžu být, vždyť stojím v čele Yakuzy." povzdychl si Kazuya. Adam se pousmál a poplácal ho po zádech.

"V životě jsem nepotkal statečnějšího člověka, máš můj obdiv!"

"To není sranda." odtáhl se od něj pro změnu Kame.

"Taky nežertuju. Vzal sis ženu, kterou nemiluješ, převzal jsi vládu na životem, který tě neuspokojuje, jen kvůli poslání a povinnosti. A určitě sis od těch chlapů nenechal všechno líbit, i přes to, že ti dali drogy... mám pravdu? Něco ti dali." zadíval se mu Adam do očí. Kame přikývl a sklopil pohled.

"Pořád to působí, je mi hrozný horko, srdce mi buší jak splašený." skoro, jakoby se za to styděl. Adam mu zvedl bradu a pohladil ho po tváři.

"Znám jeden způsob, jak to z tvýho těla dostat pryč, ale netrou..." zbytek doříct nestihl, protože ho Kazuya políbil. Byl to krátký polibek, ale intenzivní, na několik vteřin vzal Adamovi veškerou odvahu.

"Mě se líbilo, když sis troufal." i Kame zvedl ruce a pohladil Adama po lících. "Právě do takového muže jsem se zamiloval." Adam se musel kousnout do rtu, jinak by asi Kazuyu okamžitě povalil na zem a ulíbal k smrti. Takže on se do něj zamiloval? Díky Bože, ano!

"To je hodně neobvyklý u šéfa Yakuzy. Řekl bych do něj, že vedle sebe autoritu nesnese." pousmál se Adam.

"Záleží na autoritě. Ta tvoje přichází s obrovským citem, nikdy jsem se s něčím podobným nesetkal, ale vím, že..."

"Přestaň mi lichotit... pojď sem" Adam si ho znovu přitáhl pevněji do náruče. "Taky tě miluju a je mi jedno, co bude zítra. Chci si tě vzít, teď a tady!" zavrněl mu do ucha nedočkavě. Kame se musel usmát.

"A já ti chci patřit. Teď a tady." šeptl.

Ve vteřině se ocitl v Adamově klíně, jeho ústa byla zajata a dvě velké hřejivé dlaně stiskly jeho zadek. Dost na to, aby přestal myslet na cokoliv jiného.

"Jak moc ti ublížili?" zašeptal mu Adam do rtů. Kazuya mu ovinul ruce kolem krku a pousmál se.

"Nikdy bych k sobě nepustil nikoho krom tebe." ubezpečil Adama. Dostal za to další procítěný polibek, který tentokrát už prohloubili.

Zatímco se líbali, Adam opatrně vklouzl rukou pod kinagashi a stáhl Kamemu jednu stranu spodního prádla pod zadek. Velice obezřetně doputoval prsty až k rozpálenému místu a pomaličku do něj pronikl. Odpovědí mu byl utlumený pozdech.

Přesně na tohle Kazuya čekal. Nic se nemohlo vyrovnat Adamovým šikovným prstům. A bylo s podivem, že si to po tom týdnu pamatoval ještě víc, i když byl při jejich prvním milování opilý. Iniciativně dosedl na Adamovu ruku, chtěl ho cítit co nejhlouběji. Na chvíli přestal myslet na to, že má v těle drogu, ale díky Adamovi se její účinky znovu projevily. A protože na něj reagoval víc než vřele, byl její účinek ještě dvakrát takový. Začal se na něj pomalu přirážet, zatímco jedna ruka se ztratila v Adamově klíně a zmáčkla ho.

"Kazu-chan!" zakňučel Adam.

"Miluju, když mi tak říkáš!" pousmál se Kame potěšeně. Nechtěl už zůstávat pozadu. Musel Adamovi oplácet stejným, ne-li lepším, protože si to zasloužil. Sice bylo trochu zvláštní, dotknout se v těhle místech jiného muže, ale stačilo pár pohybů a jako kdyby to dělal odjakživa.

Adamův penis byl tak horký a tvrdý v jeho prstech. A nejspíš za to mohl právě on. Naplňovalo ho to neskutečnou pýchou.

"Pojď, Adame. Vezmi si mě, chci to... potřebuju to!" pobízel ho Kame naléhavě. Adam si ho za pas přimáčkl na sebe, trochu nadzvedl a pak opatrně pustil dolů. Celou dobu dával úzkostlivě pozor na to, aby byl pro Kameho první průnik co nejmíň bolestivý.

Pevně k sobě přitiskli své rty. Zatímco Kazuya křečovitě objímal Adama kolem krku, černovlásek ho hladil po zadečku a roztahoval ho. Pronikal do něj pomalu, nenásilně, jeho pohyby byly vláčné a trpělivé, jen aby si Kame co nejvíc zvykl. Za chvíli už s ním ale Kazuya začal spolupracovat. Sám se zvedal a klesal dolů, tahal ho za vlasy a líbal po celém obličeji. Jeho horký dech ohříval jeho tvář, rozpaloval ji a doháněl Adama k tomu, že se pokoušel svůj dech sesynchronizovat. Netrvalo dlouho a dech obou vystřídalo sténání.

Adam se prodral rukou do Kameho klína a okamžitě ho začal třít. Mladík se na něj přirážel, vzdychal jeho jméno a střídavě útočil na jeho krk nebo rty. Adama Kameho chování taky vyburcovalo k pevnějším a tvrdším pohybům. Podařilo se mu namáčknout svého milence na stěnu, kde si ho dovolil brát zase o něco surověji.

Myslel si, že Kazuyova vášeň, podpořená drogou bude potřebovat delší čas, aby došla naplnění, ale k orgasmu oba došli překvapivě brzy. Možná jen zapracovalo odloučení a radost ze shledání. Adam ve svém srdci cítil skutečné štěstí, jako už dlouho ne a pokud mu Kame nelhal ve svých citech, musel na tom být podobně...

"Vezmu tě domů." zašeptal Adam Kamemu do ucha, pak do něj něžně foukl. Seděli schoulení u sebe a odpočívali. Srdce obou už několik minut zase tloukla poklidně.

"Nechci domů." zaprotestoval Kazuya. Povytáhl se výš a políbil Adama na spánek. "Ještě nechci domů." zešeptal smutně.

"Budou mít o tebe starost. Tvůj táta a taky manželka." nenechal se Adam odradit.

"Zase to děláš." napomenul ho Kame. Adam se zamyslel a pousmál se. Jistě, Kame na něm měl rád hlavně jeho neústupnost.

"V tom případě... měl bych jeden návrh." řekl neurčitě a odtáhl od sebe Kameho na délku paží. "Nejdřív ale opustíme tuhle loď." oznámil mu tajemně. Poté vstal a natáhl ke svému milenci ruku. Když viděl, jak je pořád slabý, bez rozmýšlení ho zvedl do náruče a přitiskl si ho na tělo. Tentokrát Kazuya neprotestoval. Sám ovinul své unavené paže kolem Adamova krku a přiložil k němu i svou horkou tvář.

"Takhle je mi dobře." připustil. Adam se blaženě pousmál a vyrazil k chodbě. Za několik minut už byli na palubě, kde čekala helikoptéra.

Když se Adam díval, jak jim loď jménem Passion mizí z dohledu, nedokázal se ubránit zasnění. Na své lodi poznal tohohle úžasného a krásného muže a na další své lodi od něj slyšel vyznání lásky. Oba zážitky dělila jen krátká doba, přesto měl pocit, že toho spolu zažili už neskutečně moc. Musel to být osud, určitě se pro Kameho narodil a Kame se narodil pro něj, byl o tom přesvědčený. I když věděl, že cesta jejich lásky nebude ideální.

"Prosím jen o jednu věc. Zůstaň se mnou tu dobu, co budeš v Miami." naklonil se blíž ke Kazuyovi. Bylo mu jasné, že sebou takové přání ponese spoustu problémů, které padnou hlavně na Kameho, ale nedokázal si představit, že by ho měl teď ztratit.

"Chci být s tebou, takže to zařídím." pousmál se Kazuya. I jeho úsměv byl smutný, ale snažil se to na sobě nedat znát. Dokud budou moci být spolu, užijí si to.

O několik minut později se na obzoru objevily prvními slunečními parsky zalité miamské pláže...