Am I Becoming Too Hard to Swallow

Pár: AL/SK
Přístupnost:18+
Autor: Isla Sands
Překlad: Viv

Anotac: Adam má obavy o svého milence. Bude ho "milovat a nechá ho jít"? Nebo bude naslouchat?

Část 1

Sauli se přetočil na záda. Poslouchal Adama, jak si zpívá ve sprše. Zastavoval se a opakoval věty, pouštěl se do nemožných výšek, opakoval riffy pořád dokola dokud nebyl spokojený, mumlal a broukal si pro sebe, a pak pokračoval v písni. Pracoval na jednom z nových singlů. Dnes měl pracovat celý den ve studiu. Sauli si povzdechl a dal si ruce za hlavu. Sám neměl naplánovaného nic. Bude to další osamělý neproduktivní den.

"Sauli!"

"Adame?!"

"Pojď sem! Honem!"

Sauli vyskočil a běžel do koupelny. Roztáhl dveře od sprchy. Adam tam stál, koukal dolů a oplachoval si svou erekci.

"Nějaký problém?" zakřenil se Sauli.

"Ty," zamračil se na něj Adam. "Ty jsi můj zatracený problém. Tady," poklepal si na hruď, "a tady." Vrátil se pohledem dolů.

Sauli vstoupil do sprchy. Adam si ho přitáhl blíž. Líbali se s otevřenými rty a divoce kroužícími jazyky, jako by se o své polibky dělili s deštěm sprchy. Adam sjel rukama po Sauliho těle, aby dotyk jejich rozkroků byl ještě intenzivnější.

"Nechci, aby byl tenhle problém vyřešen" řekl Sauli a položil dlaň na Adamův hrudník. "Ale ten druhý…" Klekl si, voda mu cákala na záda. Něžně pusou polaskal Adamova varlata. Jemně pohladil to citlivé místo mezi konečníkem a penisem. Natáhl paže nahoru a Adam ho chytil za zápěstí. Chtěl, aby tohle bylo bez rukou. Sauli se postavil, jeho ruce zůstávaly na Adamově hrudníku. Roztáhl nohy, jak jen to prostor ve sprše dovoloval a sklonil hlavu. Voda mu stékala po hlavě a na obličej. Jeho sání bylo v dokonalém souznění s Adamovým rytmem. Na poslední chvíli si ho vzal tak hluboko, jak jen jeho pozice dovolila, a trochu zatřásl hlavou, jako když zvíře zatřese své kořisti za krk. Adam pustil jeho ruce, zavrávoral a dopadl zády na stěnu. Vytáhl Sauliho k sobě nahoru.

"Ošukej mě," řekl, když opět dokázal promluvit.

Sauli mu vyhověl. Osušil ho a dovedl k posteli. Otočil ho a natlačil břichem dolů. Připravil sebe i Adama gelem. Pak na něj a do něj nalehl, rukou si pomáhal při navádění svého penisu dovnitř.

"K čertu s tebou," zašeptal do Adamova krku. "K čertu s tebou a tvými problémy." Vnikal do Adama tak hluboko, jak jen dokázal. "K čertu s tebou a tvojí angličtinou." Pevně chytil Adamovo rameno, aby svým průnikům dodal ještě větší hloubku, zdůrazňujíc každý příraz slovní ejakulací. "K čertu s tvým podělaným domem v LA. K čertu s podělanými mývaly. K čertu s tebou, že mě nutíš milovat tě takhle!"

Byl hotový. S námahou se vysunul z Adama a skulil se z jeho zad. Adam se otočil na bok. Nosní chřípí se mu ještě s každým nádechem prudce chvěly. Pohladil Sauliho po čele.

"Ty malý, dominantní mizero," řekl jemně. Sauli se na něj usmál, s výrazem ani v nejmenším "dominantním". Adam si ho přitáhl do náruče.

"Lásko moje," řekl smutně. "Je tohle všechno na tebe příliš? (,Je toho moc, abys to spolknul´ bohužel při překladu to nemá tu hezkou dvojsmyslnost - slovo swallow - polykat)

"Já vždycky polykám," zaprotestoval Sauli. "Spolkl bych i kameny, kdyby vyšly z tebe a ty to víš." Adam se zasmál a sevřel ho ještě pevněji. Rty se dotkl Sauliho vlasů a nechal je tam. Přemýšlel.

Část 2

Následující týden byl poklidný, zamlklý. I jejich milování bylo takové. Oba si toho všimli, ale nijak to nekomentovali; Sauli proto, že Adam pracoval skoro denně dlouho do noci, Adam z důvodů, které si nechtěl připustit. Nebo jim čelit.

Ráno, kdy byl poslední den nahrávání ve studiu, vzal Adam Sauliho do náruče, a políbil ho tak něžně, jak jen dovedl. "Miluju tě," řekl. "Miluju tě," zopakoval. Zdůraznil to tak, že se Sauli cítil klidněji. Strávil ráno psaním svého blogu a pak se sešel s finskými přáteli na brzký oběd, který se protáhl až do večeře. Až když se dostal do auta došlo mu, že si nechal mobil v bundě. Zkontroloval zprávy. Pár jich tam bylo od Adama.

"Zlato, kde jsi?"

"Ať jsi kdekoli, prosím nech to být a přijď hned domů."

"Pospěš si k čertu. Musím se tě na něco zeptat. Je to důležité."

Sauli se usmál. A usmíval se i když dojel domů a vešel do obýváku. Adam seděl na pohovce tváříc se velmi naštvaně. Poplácal pohovku.

"Omlouvám se," začal Sauli. Posadil se a chtěl ho políbit, ale Adam mu dal jen letmou pusu.

"Myslel jsem, že přijdeš pozdě," vysvětloval Sauli, trochu naštvaný tou odbytou pusou.

"Přišel jsem brzo. Jsem tu už hodiny. Proč jsi neodpovídal?"

"Byl jsem s přáteli. Měli jsme oběd, pak večeři! Mobil jsem zapomněl v autě. Stalo se něco?" "Nic. Nic." Adam si povzdechl. Naklonil se a políbil Sauliho pořádně. "Chtěl jsem se tě na něco zeptat."

"To už jsi říkal."

Adam se narovnal a položil si ruce na kolena. Podíval se na Sauliho.

"Mám o tebe obavy. O nás."

"O nás?"

"O nás." Adam sklonil hlavu. "Chtěl jsem se zeptat, jestli tohle všechno není na tebe příliš. Já. Můj život. Moje město. Mí přátelé. Všechno to, co ty tu nemáš, a pro mě je to samozřejmost."

"To je to, na co ses chtěl zeptat?" řekl Sauli. Odmlčel se. "A já si myslel…"

Sauli se postavil. Pohlédl na Adama. Bylo to poprvé, kdy Adam v jeho očích uviděl něco jiného než lásku, náklonnost nebo chtíč.

"Takže ty mi nevěříš?" řekl Sauli.

"Ne, věřím ti. Jde o tebe. Mám strach, jestli ty můžeš věřit sám sobě. Je to velká oběť."

"Aha, takže jestli je to příliš velká oběť, měl bych se sbalit, a vrátit se zpět?"

"Ano."

Sauli, vzteky bez sebe, se otočil a odešel z pokoje. Adam zíral na prázdné dveře, kterými prošel. Vstal a také vyšel z pokoje. Šel do svého studia a sesunul se na židli. Našel Sauliho napůl prázdnou krabičku cigaret a jednu si zapálil. Nalil si pití, a pak ještě další. Poslouchal nová CD-čka. Potichu se rozplakal. Nakonec usnul na pohovce.

Ráno se vzbudil a chvíli nevěděl kde je. Bez Sauliho po svém boku mu přišlo, že může být kdekoli. Bez něj se z jeho domova stal jen dům. Snažil se vzpomenout si na jejich rozhovor z předešlého večera, ale jediné, co mu zůstalo v hlavě, byl Sauliho výraz odporu. Co řekl, že si ho zasloužil? Snažil se milovat toho kluka. Správně. Opravdově. Nesobecky. A pak mu to došlo - ta věta. Ta malá větička. "A já si myslel…" Co si myslel?

Adam vyskočil, jako by ho někdo polil kýblem vody. Vyběhl po schodech, vběhl do ložnice, rozrazil dveře a zůstal nevěřícně stát. Byl pryč. Jeho oblečení bylo pryč. Došel k polštáři a sebral hrst šperků které na něm Sauli nechal. Všechny ty, co mu Adam dal!

Zatímco jel na letiště, použil své hands-free, aby si zjistil všechny lety do Finska. Věděl přesně kam jít, když tam dojel. Prodíral se davem, odstrkujíc lidi z cesty. Vyběhl po eskalátoru do odbavovacího prostoru. Fronta už byla v pohybu. "Sauli" zakřičel. Tlačil se podél fronty a uviděl ho jak míří za roh a chce zmizet. "Sauli! Okamžitě se vrať!" Sauli zaváhal. Letištní strážník chytil Adama za ruku. "Je mi líto pane, ale nikdo se nemůže vrátit, když je odbavený." Adam setřásl jeho ruku a snažil se projít bránou. Strážník ho chytil. Strkali se. Adam nadával. Sauli si povzdechl. Ten mizera se chystal dělat scénu. Otočil se a vrátil se zpět. "Teď už nebudete moct nastoupit na letadlo," zavolala palubní obsluha. "Přesně tak!" zakřičel Adam, popadnul Sauliho a táhl ho pryč.

Nikdo neřekl ani slovo, zatímco ho Adam vedl z budovy a přes parkoviště. Ani když byli v autě, když se ho Sauli snažil zeptat, co to jako dělá, Adam řekl úsečně "Ne tady. Ne v autě. Ne dokud nebudeme doma." Sauli zkřížil paže. Snažil se zahnat ten pocit lehkosti ve svém břiše. To nervózní třepotání.

Dojeli domů a opět ho Adam chytil za ruku a vedl do domu. Prošli halou, pak obývákem kolem jídelního stolu. Adam odsunul židli pro Sauliho. "Posaď se," řekl. "Prosím," dodal.

Vysunul si židli i sobě a posadil se. Zadíval se na hrst šprků na stole. Přistrčil je k Saulimu.

"Minulou noc, když jsem mluvili jsi něco řekl. Řekl jsi, "A já myslel." To jsi řekl."

Sauli neodpovídal. Koukal na hromádku prstenů a náhrdelníků. Jeho tváře pracovaly. Prudce mrkal.

"Myslel sis, že se tě zeptám na něco jiného, že? Ne, tohle nedělej. Nedělej to." Vztáhl ruku a palcem setřel slzu, která stékala po Sauliho tváři.

"Tohle", řekl. "Minulle kätesi avioliitossa?" (Prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě?) Jeho výslovnost byla nejistá. Dělal co mohl.

"Ne! Bože prosím, ne. Řekl jsem ať toho necháš." Zatřásl hlavou. Setřel mu další slzu. "Minulle kätesi avioliitossa?" zopakoval. "Kyllä tai ei!" (Ano nebo ne!)

Teď, k Adamově úlevě, se Sauli usmál. Usmál se svým nádherným úsměvem, který se zvedal v koutcích. Nemohl si pomoct. Jedině jeho milovaný Adam dokázal "vyšperkovat" takovouhle žádost tím přímočarým "Ano nebo ne!"

"Ano," řekl.

"Ano?" Adam mu políbil ruku.

"Kyllä, - dominoi, määräilevä, hullu šmejde." (Ano, ty dominantní, panovačný, bláznivý...)

"Tohle si přeložím později," řekl Adam. "Kyllä. Ano!"

V momentě ho Adam držel v náručí. Zvedl ho tak, že mu Sauli musel omotat nohy kolem boků. Nesl ho do ložnice, narážejíc přitom cestou do zdí, protože odmítal přestat ho líbat byť i na malý okamžik. Pustil ho až na posteli. Podíval se na něj, jeho výraz rozrušený a ve tváří zardělý. Měl co dělat, aby se sám sebral.

Začal se svlékat. "Měl bych ti vyšukat mozek z hlavy za to, cos mi provedl. Už nikdy tohle nedělej. Takhle ode mne odejít. Bylo to kruté. To jsem si nezasloužil."

Začal svlékat Sauliho.

"Už to neudělám. Slibuju." Sauli se zakřenil. Adam si na něj lehl, a opět byl šokován, až do morku kostí, tím pocitem z dotyku jejich těl. Políbil ho na rty, pak na krk, pak mu jazykem přejel po hrudní kosti a kolem bradavek. "Stejně je jednou vyšukám," řekl.

EPILOG

Sauli se vzbudil aby zjistil, že mu Adam šmejdí v rozkroku a bláznivě mu olizuje penis a varlata. Vztáhl ruku, sevřel jeho vlasy do hrsti a drsně zatáhl.

"Kvůli tobě nemám žádné oblečení. Žádné."

Adam zvedl hlavu. Klidně prozkoumal každičký kousek Sauliho těla. "Očividně, to není můj problém," řekl, vracejíc se ke svému úkolu s nasazením, které bylo majetnické, hladové a ani v nejmenším samolibé.