Runnin 6.

---

"Dobrý den, volám kvůli výsledkům vašeho pacienta pana Riverse." Adam se snažil v telefonu působit mile. Volal do nemocnice o něco dříve, než bylo domluveno. Už se ten den jednou na klinice svaté Anny zastavil a po ukázání odznaku se s laboratoří dohodl, že si bude moct o výsledky zavolat, pokud do telefonu udá heslo, které si dopředu stanovili.

"Dobrý den, to je poručík Lambert?" zeptala se žena na druhém konci.

"Ano, heslo je nula nula nula osm sedm šest em í čé e ká pět jedna," odrecitoval Adam vzorově.

"Skvělé, jste to vy, takže poručíku…" Ženě se evidentně tahle špionážní hra líbila, Adam jí to poznal na hlase. Bohužel, do nějakého Jamese Bonda měl daleko. To by musel dělat pod úplně jinou vládní organizací, v jiném státě a hlavně v jiném okrsku.

"Ano, jsem to já, už něco máte?" zeptal se Adam dychtivě.

"Ano, máme," přitakala laborantka. "v té vodě muselo být obsažené hašené vápno. Ne nijak moc, ale dost na to, aby to poleptalo pokožku. Budete chtít ty výsledky zaslat na stanici, nebo se pro ně zastavíte?" zajímala se žena. Adam zrovna rozjímal nad přítomností hašeného vápna ve vodě. Učili se o tom už ve škole, že je vápno nebezpečné, že může poleptal kůži. Takže podezření se rozšířilo i na děti. Prostě na každého, kdo kdy navštěvoval základní školu.

"Jestli to nebude problém, poprosím vás o zaslání. Nevím, kdy se tam k vám zase dostanu." Adam nasadil opět ten nejmilejší tón a žena ho napodobila.

"Samozřejmě, poručíku Lamberte. Hned to posílám."

"Děkuju vám, jste celá zlatá," polichotil jí. Žena slyšitelně pookřála.

Adam položil sluchátko do vidlice a sklonil se nad složku, kterou měl před sebou. Případ už byl schválený a kousky míčku, které našel na místě činu zrovna prověřovala jejich laboratoř. V tomhle případě si ale na výsledky musel počkat do druhého dne.

"Půjdeš už domů?" zeptal se Erik za jeho zády. Adam se prudce otočil. Polekal se, protože byl zabraný do svých úvah.

"Fuj, lekl jsem se, tohle mi nedělej," pokáral staršího kolegu na oko.

"Promiň, parťáku. Napadlo mě, že bychom mohli zajít na burgr a hranolky do našeho bistra," navrhl Erik. Adam opravdu uvažoval, že už půjde domů a od rána nic nejedl, ani na obědě nebyl. Vlastně měl v plánu, že si po cestě koupí něco k večeři a sní si to doma u televize. Erikova společnost mimo práci nebyla špatná nabídka. I když si včera musel přestat dělat naděje.

"Jo, proč ne," pokrčil rameny a zvedl se.

Muži vyrazili do jejich oblíbeného bistra přes ulici a tam si zabrali jeden ze zapadlejších boxů. Bylo z něj dobře vidět ven. Objednali si jídlo a zběžně probrali jejich nový případ. Adam Erikovi povyprávěl o všem, co se mu za celý den podařilo shromáždit.

"Asi by to chtělo projít stavební firmy," napadlo staršího muže. Adam se poškrábal na bradě.

"Kterou stavbu máš natolik dobře zabezpečenou, že se tam nikdo nedostane? Kdyby si pachatel ukradl sáček vápna, nikdo to nepozná. V té vodě ho nebylo moc. Taky to nepůsobilo hned a to je asi účel. Mimo to, vápno koupíš v každém obchoďáku…"

"Myslím si, že dnes v noci zaútočí znovu," uvažoval Erik. Adam mu dal přikývnutím za pravdu.

"I já si to myslím. Ten Rivers… nemá žádné nepřátele, kteří by se mu chtěli nějak mstít. V obchodě jsou s ním spokojení, je milý k zákazníkům, pracant. Schází se se svou sousedkou, jak mi přiznal. Prý ji má rád, ale ještě se jí nevyznal, jenom spolu randí. Když není vyklepanej jak osika, tak je to fajn chlapík." Pokrčil Adam rameny. Erik pozorně poslouchal každé jeho slovo a přikyvoval.

"Takže je jen oběť. Náhodný člověk, který se připletl ve špatnou dobu na špatné místo," začal polemizovat.

"Určitě si ho pachatel nevyhlížel dopředu. Co my víme, jestli se to nestalo ještě někomu a ten to prostě jenom nenahlásil? Protože třeba nějakého nepřítele měl a myslel si, že to bylo vyřizování účtů?" napadlo Adama.

"To je fakt," přikývl Erik. "Jsou horší zločiny, který lidi ze strachu, nebo z osobních důvodů nenahlásí, třeba znásilnění…"

"Toho bych se tu dočkat nechtěl, stačí, že se to děje v jiných okrscích," bránil se Adam.

"No a možná se tu nějaký stalo a dotyčná se to bojí oznámit," provokoval ho Erik. Mladší policista se na svého kolegu zaškaredil a mlaskl.

"Přestaň, Eriku, s tímhle se nežertuje…"

"Já taky nežertuju, ale máš pravdu, že k večeři se takový téma nehodí. Nechci se bavit jenom o práci, když už nám dneska padla."

"A o čem si chceš povídat?" zvedl Adam obočí.

"Co o tvým novým objevu s šedými vlasy? Neměli bychom mu místo Kloboučník spíš říkat šedovlásek? To zní roztomile," zahihňal se Erik jak nějaká filmová blondýna.

"Proč si mě dobíráš?" probodl ho Adam dotčeným pohledem.

"Moje dobírání je v pohodě, protože to myslím dobře. Líbí se ti, že jo? Ještě jsi mi neodpověděl. Chtěl bys ho…" Erik vykoukl z boxu a hned jak se vrátil očima k Adamovi, řekl:

"opíchat?"

"Eriku!" zavrčel Adam šeptem.

"Co je? Copak vy nemáte takový slovník?"

"Jaký slovník? Jsem snad mimozemšťan? Mám mluvit jiným jazykem? Ty nemluvíš sprostě? Ještě jsi žádnou ženskou neopíchal?" pustil se do něj Adam. Erik dal ruce před sebe a rozesmál se.

"No tak dobře, vzdávám se. Pořád se s tím ještě smiřuju, takže asi udělám občas nějakou chybu ve vyjadřování. Samozřejmě nejsi mimozemšťan, jen to chci mít z první ruky, když už mám teplýho parťáka. Na co se dívat na telku, nebo číst články na netu, když mi to můžeš říct ty?"

"Eriku, šukání mezi chlapama se neliší od toho, co znáš ty. Dneska chlapi běžně šukaj holky do zadku a ještě si u toho mlaskaj. Rozdíl je v tom, že ten chlap z toho aspoň něco má. U holky si tím moc jistej nejsem,"

"Jak to myslíš?" Erik měl oči navrch hlavy, když se Adama ptal. Adam nevěřil tomu, že tenhle hřebec neví nic o svojí anatomii.

"O tom někdy příště." Mávl rukou a pak do ní popadl vidličku, na kterou si napíchl několik hranolků.

"Je to snad tajemství?" nenechal se Erik odbýt.

"Není, jen se mi o tom nechce mluvit. V tomhle případě snad bude lepší, když si něco najdeš na tom netu. A začni mužskými pohlavními orgány…" poradil mu s mrknutím oka.

Dalších deset minut jedli mlčky. Adam občas vykoukl ven na protější stanici.

"Co uděláš, až ho zase uvidíš?" vrátil se Erik k šedovláskovi. Adam to nechtěl přiznat, ale tahle přezdívka se mu líbila víc než Kloboučník a hlavně, když naposledy Kameho viděl, už klobouk neměl a taky si rozpustil vlasy. Přesto, že byly šedé, vypadal úžasně. Zajímalo ho, jestli si je takhle přebarvil, nebo snad zažil nějaký šok?

"Chytím ho pod krkem a vytřesu z něj, co půjde. Už mě nebude tahat za nos," bouchl si Adam pěstí do stolu.

"Jsem na tebe zvědavej, parťáku. Kdyby tě tahal za něco jinýho, určitě by sis chrochtal." Zasmál se Erik.

"Už toho nech, Eriku. Dobře, líbí se mi, není tuctovej, ale my mimozemšťané to máme o dost složitější, když toužíme po jiným mimozemšťanovi. Za prvý ani nevím, jestli z jiný planety je."

"Myslím si, že jo, díval se na tebe tak!" řekl Erik vážně.

"Najednou jsi odborník na mimozemské vztahy?" rýpl si Adam.

"Co vidím, to vidím. A ty víš, že já vidím i to, co občas vidět není. Ale tady jsem si jistej, ten kluk se na tebe díval jako…"

"Jako?" pobídl ho Adam netrpělivě. Pokud šlo o vztahy, neměl rád, když se mu do nich někdo pletl, ale slyšet, že po něm někdo touží… to bylo něco jiného. Připadalo mu to víc skutečné, když se k tomu vyjádřil ještě někdo další.

"Prostě hezky," pokrčil Erik rameny. "Díval se na tebe hezky a s obrovským zájmem."

"Který ovšem nemusel být zaměřený na mě," dodal Adam zklamaně. Erik se nadechl, ale nakonec nic neřekl. I to byla možná pravda.

"Jsi hrozně hodnej, parťáku, ale nedělám si iluze. A hlavně bych ani neměl. Byl to přece svědek případu. Sám jsi říkal, abych nemotal soukromí a práci dohromady," připomněl mu Adam.

"Ale ten případ už je uzavřenej. Jestli budeš mít možnost si užít, tak neváhej."

"Nějak moc ti jde o moje blaho," podíval se na něj Adam podezíravě. Muž zamával rukou a usmál se.

"Když budeš v pohodě doma, budeš v pohodě i v práci. Nechci vystresovanýho parťáka," vysvětlil mu Erik. Adam si povzdychl.

"Neboj se, skotský už se ani nedotknu. Alespoň do příštího týdne."

*

Když vyšel Adam z bistra, automaticky se zadíval na jejich stanici přes ulici.

Tentokrát ho poznal i na tu dálku. Klobouk, kabát a šedé vlasy stažené do culíku. Mladý muž svou ladnou chůzí vešel dovnitř, odkud se za pár minut vynořil. Adama napadlo, jestli nehledal na stanici právě jeho. Když se začal Kame rozhlížet, Adam se pro jistotu schoval zpátky do bistra a díval se na něj přes výlohu.

"Tak můžeme." Uslyšel za sebou Erikův hlas. Kolega si ještě před odchodem musel odskočit.

"Počkej… podívej se," ukázal Adam ven.

"Páni, on tě asi hledal, ne?" podivil se Erik. Adam si oddychl, nebyl jediný, koho to napadlo. Už si o sobě začínal myslet, že je naivní.

"To nevím, ale můžu ho zkusit sledovat. Třeba mě dovede k sobě domů," uvažoval.

"Dobrej nápad. Mám jít s tebou, nebo to zvládneš sám?" zajímal se Erik. Adam věděl, že by se mu parťákova pomoc hodila, ale za prvé ho nechtěl obtěžovat a za druhé… co když se mu přece jen podaří Kameho dostihnout? Pak by si mohl pomyslet, že mu Erik překáží. Hrozně nerad by měl takové myšlenky v přítomnosti svého parťáka.

"Půjdu sám…" řekl nakonec.

"Taky na něj můžeš zavolat. Asi by to bylo jednodušší, pokud s ním chceš mluvit."

"Chci vědět, kde bydlí," trval si Adam na svém.

"Jak myslíš, já půjdu," oznámil mu Erik a rozešel se ke dveřím. Jakmile je otevřel, Adam se zaměřil zpátky na Kameho, kterého pohyb na protější straně zaujal. Dovnitř asi neviděl, ale podle chvilkové strnulosti to vypadalo, že Erika poznal. Krátkou chvíli ho provázel pohledem, pak jím přelétl bistro, několikrát sem a tam a nakonec se otočil k odchodu. Na úplně opačnou stranu. Když udělal krok, Adamovi to došlo. Viděl správně, že ho Kame hledal uvnitř? Musel ti to přiznat, dostalo ho to. Natolik, že se pár vteřin nedokázal ani pohnout.

Vyběhl z bistra a vrátil se na druhou stranu ulice v okamžiku, kdy byl Kame už u křižovatky. Naposledy ho sledoval k promenádě u pláže, ale teď šedovlásek mířil do centra města. Adamovi se ho podařilo úspěšně pronásledovat, než mu zmizel v ulici, kde se minulou noc stal Tal Rivers obětí míčku s vodou. Tam se zastavil a zatočil dokola. Místo lítosti, že se mu Kame opět ztratil, cítil zlost. Určitě to věděl a chtěl mu utéct. Anebo… byl tím pachatelem on.

Adam zamířil k prádelně u Lokyho. Její majitel zrovna zavíral.

"Dobrý večer, neviděl jste tu takového zvláštního kluka v klobouku?" zeptal se. Muž se na něj otočil a usmál se.

"Á, poručík Lambert, už jsme se dnes viděli," hlásil majitel prádelny. Adam se byl v prádelně dopoledne ptát, jestli pan Loky v noci něco neslyšel, nebo dokonce neviděl.

"Ah, ano," přikývl.

"Je to váš pachatel? Ten v klobouku?" zajímal se Loky.

"To nevím, pane. Snažím se na to přijít. Viděl jste ho, nebo ne? Musel tudy proběhnout před pár minutami," naléhal na něj Adam.

"Ne, promiňte, nikoho jsem neviděl," omluvil se Loky a pak zatáhl roletu, která kompletně zakryla výlohu jeho podniku. Postranními dveřmi zmizel v domě a Adam zůstal stát na ulici sám. Když se pohnul, cosi mu proletělo kolem hlavy. Ono těleso dopadlo na zeď protějšího domu a rozprsklo se. Byl to míček s vodou. Adam zalapal po dechu a otočil se několikrát dokola. Nikoho ale neviděl.

"Hej, kdo je tu?" zakřičel. V tom okamžiku mu druhý míček přistál přímo na krku. Cítil, jak se voda rozstříkla do všech stran. Něco málo přistálo v jeho vlasech velká část mu stekla pod tričko na záda.

"Kruci!" zanadával a prudce se otočil. Z jedné kapsy vytáhl kapesník a otřel si krk. Z druhé vylovil mobil a vytočil Erikovo číslo.

"Copak je, parťáku?" zeptal se unavený hlas.

"Potřebuju pomoct, Eriku, schytal jsem to!" zvolal Adam do telefonu.

"Co jsi schytal?" nechápal parťák.

"Míček! Na tom stejným místě jako včera v noci. Jeden se rozprskl o zeď, ale druhý mě zasáhl. A nikde nikdo. Potřebuju ihned někoho z laborky a sepsat s tebou hlášení. Nemůžu ho sepsat sám se sebou."

"Jasnačka, hned jsem tam, vydrž."

Když Erik zavěsil, Adam zavolal noční službě na stanici a požádal o laboranta kvůli vzorkům míčku a vody, kterou teď cítil na svých zádech. Do pěti minut byli všichni na místě.

"Sepíšeme to ráno, Adame. Musíš se jít ihned umýt, než se ti to dostane do kůže!" doporučil mu Erik. "Jestli chceš, tak ti ty záda umeju, mezitím mi můžeš říct, co se stalo," navrhl.

Adam se podíval po laborantovi a pak mu do připraveného sáčku vsunul kapesník nasáklý inkriminovanou vodou s typickým bílým kalem. Nebylo pochyb, že jde o škodlivou vodu pro lidskou kůži, ale ke každému napadení museli mít důkazy, pokud ho chtěli hodit na krk pachatelovi.

"Jak chceš," pokrčil Adam rameny.

"Kdybych nechtěl, tak ti to nenabízím, jdeme!" zavelel Erik. Než odešli, prohodili ještě pár slov s laborantem.

"Co se stalo? Prostě jsem pronásledoval Kameho a v týhle ulici jsem ho ztratil. Ptal jsem se Lokyho, jestli ho neviděl…"

"Majitele prádelny?" ujistil se Erik. Adam přikývl.

"Jo, a když Loky zavřel a zmizel v domě, v tu chvíli se to stalo. Jeho podezírat nemůžu, protože to přišlo z úplně jiné strany. Ten první míček mě minul. Otočil jsem se po směru a schytal jsem to zezadu do krku!"

"Takže byli dva. Jak jinak by se pachatel dokázal takhle rychle přemístit přes celou ulici. To by sis ho přece všiml, ne?" uvažoval Erik.

K Adamovi domů šli pěšky a Erik byl o něco vyšší, než jeho parťák, tudíž dělal i větší kroky a Adam měl co dělat, aby mu stačil.

"Jo, toho bych si všiml. Museli být dva, máš pravdu," připustil. Erik se po něm podíval a usmál.

"Nepodezíral jsi náhodou našeho tajemného šedovláska? Ztratil se ti přece v těch místech."

"Cože?" Adam se kousl do rtu. Přišlo mu to na mysl, lhal by, kdyby ne, ale jakmile dostal míčkem do krku, pustil to z hlavy. Kame by musel mít komplice. A na té tržnici šel přece po Akanishim. Nebyl na špatné straně.

"Snad jenom chvíli. Musel by se jedině rozdvojit," pokusil se to Adam zlehčit.

"I tak bych po něm šel víc než předtím. Třeba něco viděl, než z té ulice zmizel," napadlo Erika.

Jakmile dorazili k Adamovi, Erik ho zahnal do koupelny a nařídil mu, aby se svlékl. Adam se na svého parťáka nechápavě podíval.

"Hele, jestli tu někdo po někom pálí, tak ty po mně. Já tě neukousnu, nemusíš mít strach," ušklíbl se Erik. Adam se začal neochotně svlékat. Nahý pak vlezl do vany a podal parťákovi sprchovou hlavici. Připadal si hrozně. Nesoběstačně. Snad by se zvládl umýt sám, tohle bylo tak ponižující.

"Otoč se zády!" poručil mu Erik. Adam ho poslechl. Starší muž mu rozmatlal po zádech a krku prsty sprchový gel a pak ho začal mydlit houbou. Stačilo pár tahů a samozřejmě i přítomnost světlovlasého muže a to, že věnoval svou pozornost jeho tělu, aby se Adam naplno vzrušil. Když se podíval do svého klína, zhrozil se. Ztopořený úd mluvil jasně.

"Už by to mohlo být dobrý. Ostatně to uvidíš později, jestli už se to dostalo do kůže. Ale snažil jsem se." Erik vrátil hlavici do držáku a natáhl se pro velkou osušku.

"Otoč se ke mně," zavelel. Adam zavrtěl hlavou.

"Už to zvládnu sám, děkuju ti." Zvedl ruku od těla. Erik do ní vložil osušku a vytratil se z koupelny.

"Před chvílí jsem zažil šok a přitom se dokážu soustředit i na tohle?" zavrčel Adam naštvaně na svůj neukojený penis.

"S tímhle chlapem tě nic nečeká, tak si dej pohov. Nebudeš ani v jeho zadku, ani v jeho puse!"

"S kým si to tam povídáš?" ozvalo se pobaveně za dveřmi.

"Ale s nikým," zařval Adam zpátky. Raději vylezl z vany a rychle se otřel. Pak se zabalil do svého oblíbeného huňatého županu, který problém aspoň trochu skryl.

Nejistě vykoukl ven a pak vyšel. Erik stál v kuchyni u linky a vařil čaj. Tedy, dva čaje.

"Ty nepůjdeš domů? Určitě jsem tě vytáhl od něčeho důležitýho," promluvil na něj Adam opatrně. Parťák se otočil a usmál se.

"Napadlo mě, že je ti možná líto, že jsi šedovláska ztratil. Tak ti chci dělat chvíli společnost místo něj, pokud to nevadí."

"Jistě, že ne," odvětil Adam pohotově. "Jen… Nejsem prsatá kočička, co ráda vystrkuje drápky. Tedy, škrábání mi nevadí, ale…"

"Už dost. Ty taky nešukáš každý den, nebo jo?" zasmál se Erik.

"Posaď se sem…" Starší muž přešel s oběma hrnky do obýváku a sedl si na pohovku. Ukázal vedle sebe. "… a snaž se relaxovat," dodal. Adam na něj chvíli nevěřícně zíral, než si šel na své oblíbené místo sednout. Problém byl v tom, že Erik seděl moc blízko. Takhle se nemohl uvolnit nikdy.

Naštěstí na jeho erekci právě teď nepůsobila gravitace. Penis se mu pod županem připlácl k břichu. Sice to nebylo nejpříjemnější, ale raději vydrží tohle, než aby Erik poznal, že mu stojí.

"Nemusíš tu zůstávat, stejně jsem unavený," zkusil to Adam znovu.

"Vypijeme si spolu čaj a já pak půjdu," navrhl Erik a přehodil si jednu nohu přes druhou. Vytáhl z kapsy saka notýsek a zapsal si všechno, co mu Adam po cestě řekl.

"Děláš, jako kdyby mě někdo zmlátil. Dostal jsem jenom míčkem s vodou," ušklíbl se Adam. "A jsem policajt. Jen tak něco mě nevykolejí," dodal ještě.

"Od koho je ten klíček na tvým krku?" zeptal se Erik. Adam se prudce nadechl a zavřel bolestně oči.

"Už jsem ti to říkal, koupil jsem si ho," zalhal.

"Nesundal sis ho ani do sprchy. Nosíš ho celé dva roky, co tě znám."

"Tak proto jsi šel se mnou? Aby ses přesvědčil, že se sprchuju s řetízkem? Jako spoustu dalších lidí?" usmál se Adam.

"Jsem policajt, taky mě jen tak něco nevykolejí a k tomu všemu jsem i hodně zvědavý policajt. Moje sestřenice dostala kdysi prstýnek od jednoho kluka. Pustila ho k vodě kvůli jinýmu, do kterýho se pobláznila, protože byl ve škole kápo a dal jí najevo, že ji chce. Poznala až po čase, že to nebyl dobrý nápad a chtěla se tomu prvnímu klukovi omluvit, ale nestihla to, protože umřel. Sbíral se svým tátou jablka v jejich sadu a spadl ze stromu. Zlomil si vaz…"

"To je strašný," zhrozil se Adam.

"Jo, to je. Dodneška ten prstýnek nosí, i když už je šťastně vdaná a má dvě děti. Miluje svýho muže nade všechno, ale s tímhle se nikdy nesmířila. Pořád cítí vinu." Erik se k Adamovi natočil celým tělem a přivřel oči. Adam se odtáhl a nejistě usmál.

"Nemusíš mít strach. Nevyměnil jsem v mládí míň populárního kluka za krále školních plesů…" ušklíbl se.

"Existujou jiný důvody, proč lidi dělají, co dělají, třeba nosí celý život na krku řetízek, který jim něco připomíná."

"No jasně, moje mamka taky jeden nosí. Po mojí babičce. Je přesvědčená, že kdyby ho sundala, tak se stane něco hroznýho."

"Tak si ho sundej," přivřel Erik oči ještě víc.

"A proč?" vyhrkl Adam. Jestli teď nebylo poznat, že neříká o řetízku pravdu, tak už nikdy.

"Protože by ho to vápno mohlo narušit."

"Cože?" Adam zvedl ke krku prudce ruku a začal řetízek a hlavně klíček hladit konečky prstů. "Je v pořádku, že jo?" podíval se na Erika zoufale. Parťák se vrátil do původní polohy a napil se čaje.

"Věřím, že jednou mi budeš natolik věřit, že mi to řekneš. Vím, že sis ho nekoupil a že pro tebe má speciální hodnotu, ale jestli to má zůstat tajemstvím, budu to prozatím respektovat." Erik si povzdychl, než dodal:

"A neměj strach, vápno mu neublíží."

Adam se dlouho nehýbal, než se odhodlal natáhnout pro svůj hrneček s čajem. Cítil z Erikových slov výčitku. Jenže, jednou se zařekl, že už o tom ve svém životě neřekne nikomu jediné slovo a tenhle slib byl pro něj svatý. Erik by s tím stejně nic neudělal. Stalo se, bylo to pryč a čas otupil ostré hrany smutku. Nemohl o tom mluvit, protože by se ty hrany zase zbrousily.

"Jsem unavený, chtěl bych jít spát," zívl si a vrhl na Erika významný pohled. Druhý muž zvedl obočí a pak se zvedl sám.

"Tak dobře, uvidíme se v pondělí," bez protestů se vydal do předsíně.

"No jo, dneska už je vlastně pátek." Adam se snažil dusnou atmosféru zlehčit. Jeho problémy neměly s Erikem nic společného a ani on si jimi nechtěl kazit večer. "Stejně chci zítra zaskočit do práce, budou výsledky těch míčků. Konečně se možná dozvíme, odkud jsou."

"Tak se tam uvidíme? Šel bych taky, musím sepsat tu tvou výpověď," poplácal se Erik na náprsní kapse, kde měl schovaný notýsek. Zdálo se, že vyšetřovaní záhady Adamova přívěšku konečně zanechal. Adam ale tušil, že je to jen prozatím. Že jednoho dne znovu zaútočí.

"Třeba v deset? Podepíšu ti to," navrhl kolegovi. S tím se rozloučili.

Adam šel Erika vyprovodit, a když se vrátil do obýváku, znovu si sedl na gauč. Dopil čaj, postavil hrnek na konferenční stolek a podíval se na svůj klín, skrývající se pod županem.

Chvíli přemýšlel a pak lemy pláště rozhrnul. Jeho penis vyskočil ven jak čert z krabičky.

"To jsem dopadl. Už si nepamatuju, kdy naposledy tě držel v ruce někdo jinej než já. To bude nejmíň sto let," posteskl si. Aby to nezdržoval, stiskl svůj úd v prstech a začal pomalu pumpovat.

"Zatracenej Erik!" postěžoval si sám pro sebe. Jméno kolegy ale z jeho úst vylétlo spíš v podobě zasténání. Adam zaklonil hlavu a nechal ji klesnout na opěradlo pohovky. Volnou rukou se začal hladit na hrudi a břiše. Nejdřív přes župan a pak pod ním. Pod zavřenými víčky se zjevila tvář vysokého světlovlasého muže, která se ale z ničeho nic začala měnit. Jako když Harry Potter vypil mnoholičný lektvar. Chvilku to dokonce vypadalo nechutně, jako kdyby jeho mysl protestovala proti tomu, aby Erikovu tvář nahradila jiná a znetvořila ji. Nakonec se ale vzdala.

Uviděl ho přímo před sebou. Kameho. Šedé vlasy mu lemovaly obličej. Jejich světlá barva ještě víc podtrhla tmavost jeho velkých očí plných zvědavosti. Perfektně vykrojené rty měl pootevřené. Pozoroval Adama. Sledoval ho, jak si dělá dobře, jak se miluje sám se sebou a Adam si uvědomoval, jak moc ho to vzrušuje.

Když konečně otevřel oči, bylo po všem. Jeho dlaň, jeden lem županu a také místo pod pupíkem bylo potřísněno spermatem. Zmatený se rozhlédl po svém tichém obývacím pokoji. Měl pocit, že na okamžik upadl do bezvědomí. A že během toho okamžiku prožil orgasmus. Musel hodně namáhat hlavu, aby si vzpomněl, jak vlastně vyvrcholil a také, jaké to bylo. Tvář Kameho zůstávala stále pod jeho víčky. Kdyby to bylo možné, pomyslel by si, že mu někdo nalepil na jejich vnitřní stranu jeho fotografii.

Zaklepání na dveře Adama zvedlo z gauče. Ještě nebylo tak pozdě a jeho sousedka si občas přišla pro něco do kuchyně, když zrovna vařila. Určitě to byla ona. Věčně jí chyběla sůl, cukr, nebo vajíčko. V poslední době ji ale Adam začal podezírat, že chodí spíš za ním, protože se vždycky snažila zdržet na kus řeči. Nevěděla, že je gay, bydlela v domě teprve půl roku a Adam už si domů nepřivedl pánskou návštěvu hodně dlouho. Erik byl první asi po roce a půl.

Po cestě se zastavil v kuchyni a utrhl z role kuchyňských papírových utěrek dva papíry. Těmi se rychle utřel a vyhodil je do koše. V předsíni si ještě narychlo zavazoval župan. Před otevřením se na sebe podíval do zrcadla. Že jeho sousedka neměla šanci, neznamenalo, že by na sebe neměl dbát. Když otevřel, zkoprněl a na okamžik i zapomněl dýchat. Před jeho dveřmi nestála sousedka, ale Kame.