Prsten 38.

---

Adam střílel očima z jednoho nájemného vraha na druhého. Občas se podíval na Zoe, ale byl to vždy jen mžik, protože ho okamžitě bodla výčitka. Když viděl, jak tohle nevinné stvoření trpí za jeho touhu po spravedlnosti, starou čtyři roky, znovu se mu udělalo zle.

V dobré víře kdysi nabídl lordu Howardovi svou pomoc a naivně si myslel, že se jeho syn v přísných královských službách napraví, ale mýlil se. U toho muže náprava už nebyla možná. Byl zkažený do morku kostí. Adam neviděl to, co přímo bilo do očí.

"Pusťte ji. Žádný z mých mužů ani já se té dívky nedotkneme!" zavrčel Adam.

"A není to škoda?" zasmál se světlovlasý nájemný vrah. Adam zvedl obočí a naklonil hlavu do strany.

"Sami jste tvrdili, že není součástí plánu. Nemyslím si, že by po vás Charles chtěl zrovna tohle." Při vyslovení jména se muži napřímili. Pak se po sobě ještě rychle podívali.

"Takže to víte," řekl ten tmavovlasý.

"Jsem rád, že ze mě neděláte hlupáka." Zamračil se Adam. Načež se oba nájemní vrazi opět tajemně usmáli.

Edward a Nicholas byli stále ve střehu. Sice neměli své meče, ale tak nějak pořád stáli co nejblíže u Adama, aby ho chránili aspoň svým tělem.

"Jak se to vezme, lorde Lamberte," ušklíbl se světlovlasý zabiják. "Zatímco tady spolu vedeme tuhle příjemnou konverzaci, na vašem hradě si náš zákazník vyřizuje účty po svém. Koneckonců, načekal se dost dlouho, aby se dostal do hradu nepozorovaně."

Adam při každém slovu víc a víc otevíral oči, až je měl úplně vytřeštěné. Takže takhle to bylo. Charles jim nařídil, aby jeho a nejschopnější rytíře vylákali ven a sám se dostal do hradu. A kdy jindy, než při svatbě. Brána byla stále otevřená a snadno se tak mohl proplést mezi ostatními vesničany.

"Určitě blafují!" naklonil se k němu Edward. Adam byl úplně bledý, protože poslední informace a hlavně představa, jak vypadá v reálu, mu z těla sebrala veškerý život. Tommy byl na hradě. Sice s Neilem, Denisem a dalšími muži, ale jestli odvedl rodinu někam do věže a Charlesovi se podaří ho odsud vylákat, neměl šanci. Za ty čtyři roky se mohlo stát spoustu věcí. Adam se nikdy nepídil po tom, jak zdatný je Charles rytíř. Určitě nebyl čestný, ale vychytralý rozhodně a nejspíš se i zlepšil ve fyzické kondici. Tommy pořádně trénoval teprve poslední rok a půl. A mimo to, Charles měl výhodu okamžiku překvapení.

"Neblafují, Edwarde. Tohle je pomsta, dokonale promyšlená, plánovaná čtyři roky. Lord Howard mladší nemusí blafovat, aby mě vyděsil. Stačí, že je toho součástí."

"Pomsta?" zašeptal Nicholas nevěřícně. Adam pochopil, že nemá smysl svým mužům lhát. Setkali se s nefalšovanou lidskou zrůdností, tak na co jim mazat med kolem pusy. Stejně by se pravdu dřív nebo později dozvěděli.

Omluvně se zadíval Zoe do očí. Chtěl jí naznačit, jak moc ho to mrzí. Jeho nejbližší trpěli za něj a Charles si to moc dobře uvědomoval. Chtěl to tak a proto Adama nechal, aby se na to díval.

"Takže co bude, lorde Lamberte? Dáte si dvojku, trojku, nebo dokonce čtyřku?"

"Ani jedno!" zařval Adam. Začínal být pořádně vytočený. "Okamžitě tu ženu pusťte!" zasyčel. Vrazi se rozchechtali na celý les.

"Myslíte si, že vás poslechneme? Možná bychom si s tou maličkou mohli užít sami, než vám ji vrátíme. A dovolíme vám, abyste se díval," navrhl světlovlasý zabiják.

"Ne!" vyhrkl Adam. Bože, co měl dělat? Poslechnout je? Kde byli ostatní muži, aby zasáhli?

"Zoe, hlavně se neboj, ano? Všechno bude v pořádku!" Natáhl ruku před sebe ve snaze dívku uklidnit. Třásla se jak ratlík, v očích takový strach, až ho z toho polilo horko.

"Jistě, že bude. Jen si zašpásujeme a necháme ji jít. Náš zákazník mezitím vykoná to, co měl v plánu a všichni budou spokojení," zasmál se pro změnu tmavovlasý vrah. Adam už toho začínal mít plné zuby.

"Ani se jí nedotknete!" zavrčel.

"Vážně?" řekli oba zabijáci sborově. Poté si ten tmavovlasý k sobě otočil Zoe čelem a stiskl ve svých velkých prstech její drobounkou tvář. Oproti jeho rukám opravdu drobná byla. Dívka zatajila dech a zavřela oči. Rty měla pevně stisknuté. Její obličej vypadal jako tvář člověka, který čeká na vykonání rozsudku smrti. Adam tyhle výrazy moc dobře znal. Viděl několik poprav po boku svého krále a z každé si odnesl šrám na duši, zvlášť pokud šlo o člověka, který by si zasloužil mírnější trest, nebo měl početnou rodinu s velkým množstvím hladových krků a byl jediným zajišťovatelem jejich obživy. Zoe neprovedla nic, za co by musela být trestána, takže když ucítil ve svých očích slzy, ani se tomu moc nedivil.

Vrah si Zoe namáčkl na své tělo, děvče se začalo okamžitě bránit. Bouchalo ho pěstičkami do kamenné hrudi a prudce dýchalo.

"Nechte ji!" zařval Adam.

"Ani omylem. Minule si to za nás odbyl někdo jiný, takže to musíme napravit," odsekl mu druhý zabiják.

"Ne!" vyjekl Adam. Jeho rytíři se po něm nechápavě podívali.

"Někdo jiný, Mylorde?" zhrozil se Edward. Adam na okamžik pevně zavřel víčka a několikrát se zhluboka nadechl a vydechl.

"Všechno, co tu dnes uslyšíte, si necháte pro sebe. Teď to nebudeme řešit!" zavelel šeptem. Rytíři přikývli, ale bylo to poněkud zdráhavé.

Adama vrátil do reality zvuk trhané látky. Prudce otočil hlavu na vrahy a Zoe v jejich zajetí a zjistil, že dívka má roztržený živůtek a zpod něj už vykukuje jen tenká bílá spodnička. Zoe nebyla nijak obdařená ženskými tvary, ale pořád to byla žena a pokud se tihle muži neštítili ani znásilnění muže, musela jim připadat po dvou měsících strádání v lese jako pořádně šťavnatý úlovek.

"Je pěkná!" kývl světlovlasý zabiják hlavou.

"To je!" přitakal mu druhý vrah, který se na malá Zoina ňadra, rýsující se pod látkou, mlsně díval. Adam stiskl zuby a z jeho hrdla vyšlo tiché zavrčení.

"Dejte ty svoje špinavý pracky pryč!" zařval. Než se jeho muži vzpamatovali, Adam se odpíchl od země a vyrazil proti zabijákům s holýma rukama. Bylo mu to jedno. Nikdo se nemohl dotýkat manželky jeho svěřence. Bohužel se zastavil stejně rychle, jako vystřelil ze svého stanoviště. Pod jeho bradou se objevila špička meče, který proti němu světlovlasý zabiják namířil.

"Už ani krok, nebo jí tím rozpářu od zdola nahoru!" zasyčel muž podrážděně. V tmavých očích bylo tolik krutosti, až se Adamovi sevřel žaludek.

Druhý vrah se tiše zasmál a zvedl k Zoiným ňadrům ruce. Přes látku spodničky je hrubě promnul a potěšeně při tom zamlaskal.

"Tohle nám přece nemůžete odepřít, Mylorde. Sám musíte vědět, jaké to je, když se nemůžete dlouhou dobu dotknout ženy. Pardon, muže," zasmál se. Zoe odvrátila tvář. Po tvářích jí stékaly tiché slzy. Ani nehlesla, jen plakala.

Adamovi se roztřásla kolena. Byl div, že se na nich ještě udržel.

"Ne, prosím, nechte ji být. Charles se mstí mně, ona s tím nemá nic společného," žadonil zoufale.

"Náš zákazník řekl, že si se zajatci můžeme dělat, co budeme chtít." Pokrčil světlovlasý muž rameny. Nespouštěl svůj pohled z Adama, kterému držel u krku meč. Druhou rukou svíral Zoina zápěstí za jejími zády, aby se nemohla pohnout, zatímco jeho kumpán se kochal její bledou kůží na krku a prsech. Když se dokochal, sklonil se a zvedl lem poničených šatů k jejímu pasu. Adam zalapal po dechu.

"Už dost, prosím!" zajíkl se přívalem vzteku a slz. Zoe měla oči stále zavřené, stejně jako ústa. Uvědomil si, že ji obdivuje. Nekřičela, nehysterčila jako jiné ženy. Jako kdyby byla smířená s tímhle krutým osudem.

"Mám přestat?"

"Ano, prosím!"

"Ale když ji neochutnám, tak se nedozvím, o co přicházím," ušklíbl se tmavovlasý zabiják. V okamžiku, kdy jeho ruka zamířila pod několik vrstev spodniček, Adam zatajil dech. Uslyšel za sebou šustění plášťů Edwarda a Nicholase. Nemohl se otočil, ale bylo mu jasné, že mu chtějí jít na pomoc. Špička meče se mu zaryla do kůže, až to zaštípalo.

"Řekl jsem, ani krok!" zavrčel světlovlasý vrah hrozivě. "Těžko jí pomůžeš, když budeš mít tohle v těle!" dodal varovně. Adam přesunul své oči zpět na Zoe, která stále ani nedutala. Snažil se vytušit z její tváře, jestli už zabiják dorazil ke svému cíli a zároveň se v duchu modlil, aby se mu to nepodařilo. Zrovna, když se nadechoval k dalšímu protestu, se odehrálo to, v co přestal doufat už někdy před půl hodinou. Že by jim mohl někdo přijít na pomoc.

Slyšel jen jakoby svištění, než mu došlo, že je to šíp. Respektive dva šípy. Každý přiletěl z jiné strany. Ale oba byly přesné a zasáhly svůj cíl. Špička toho, co proklál hruď tmavovlasého zabijáka se zastavila jen několik milimetrů od Zoiny tváře. Byla menší, než její věznitel, takže kdyby to schytala také, tak rovnou do hlavy. Oba muži se sesunuli k zemi a tam se poskládali přímo k Zoiným nohám. Dívka je následovala o několik vteřin později. Adam se po ní rychle ohnal a přitáhl si ji do náruče. I jemu se podlomila kolena. Podobnou úlevu zažil naposledy před čtyřmi lety.

Odtáhl Zoe pryč od těch zmetků a klekl si s ní do mechu. Zoe obmotala jeho silnou paži svými a pevně se k němu přitiskla.

"Už je dobře, má paní. Už jste v bezpečí." Pohladil ji Adam po vlasech. Z houští se konečně vynořili jeho muži, kteří oba zabijáky zasáhli. Jedna skupina přišla z pravda, druhá z leva, přesně jak jim nařídil, než se rozdělili. Byl na ně hrdý.

"Dotkl se vás?" zeptal se opatrně. Zoe zavrtěla hlavou.

"Nestihl to," zašeptala.

"Tak to je dobře, moc dobře!" přikývl Adam na oko spokojeně. Nebyl spokojený. Jeden z těch prevítů se jí dotýkal na prsou. Chtěl se zvednout a jít ho probodnout ještě aspoň desetkrát svým mečem, i když už byl mrtvý, ale musel se ovládnout. Teď si nemohl dovolit, být nepříčetný. Musel uvažovat rozumně.

"Pošlu vás se dvěma muži do vesnice. Schováte se u Gréty, dokud nevyčistíme hrad!" zavelel. Zoe se napnula.

"Ne! Je tam můj manžel a… Chci jít s vámi." Adama při slovech můj manžel luplo u srdce. Vzpomněl si, jak mu Tommy při loučení říkal, že to oni dva jsou manželé. Že bude Zoe milovat, ale jen jako matku svého dítěte. Nebyl to osten žárlivosti, který se mu zabodl do svědomí, ale výčitka. Zoe měla na jeho Tommyho mnohem větší právo, než on. Jednou pro vždy byla jeho ženou, uvědomil si, že by to měl začít konečně respektovat.

"Tak dobře, ale budete se držet dál," rozhodl. Poté nabral dívku do náruče a zvedl se. Následován svými muži se vydal k Morfeovi, na jehož hřbet Zoe vysadil, než se za ní vyhoupl sám. Rytíři se kolem něj rozestoupili.

"Všem patří můj obrovský dík!" zvolal k nim. Mezi muži to potěšeně zahučelo. Adam zvážněl. "Jednu bitvu jsme sice vyhráli, ale čeká nás další. Muž, který si tyhle dva najal, je teď na Bodiamu a ohrožuje ostatní pány. Nechal nás vylákat ven, aby měl volné pole. Pokud odhaduji správně smýšlení mého bratra a lorda Ratliffa, ukryli se se ženami do severní věže. Jakmile dojedeme do hradu, rozdělíme se stejně jako tady. John a Richard si vezmou na starosti své oddíly a pokusí se k věži nepozorovaně dostat přes hradby. Musíme zajistit, aby se uvnitř nikomu nic nestalo."

"Ano, pane!" zařvalo malé vojsko jako jeden muž. Zoe se víc schoulila do Adamovy náruče a pořádně ho objala. Jakýkoliv mužský hlas v její blízkosti ji děsil. Nejraději by si zacpala uši. Adam si toho všiml, ale počkal, dokud se nevydali na cestu, pak dívku pohladil po vlasech.

"Už bude dobře, maličká," konejšil ji.

"Proč to ti muži dělali a co ten, který je na hradě?" zeptala se Zoe slabým hláskem.

Adam jí stručně povyprávěl příběh o Charlesovi Howardovi, synovi počestného lorda Howarda, který propadl hazardu a dostal svého otce do velmi závažné situace. Zoe celou dobu poslouchala a občas slabě přikývla.

"Nezměnil se," zkonstatovala poté. Adam zavrtěl hlavou.

"Ne, nezměnil. Čtyři dlouhé roky to plánoval. Ví o mně a Tommym. A netuším, jak se to mohl dozvědět. Pokud by měl zvědy u krále, přišel by na to až při mé poslední audienci. Jeho plánování ale trvalo déle."

"Možná měl zvědy přímo na Bodiamu," napadlo Zoe.

"To bych si snad všiml…" zavrtěl Adam nevěřícně hlavou. Zoe se smutně pousmála.

"Co když jsem ten zvěd já? Od začátku mi věříš, i Tommy mi věří. Jeho sestra sice trochu pochybovala, ale pak také obrátila, když se dozvěděla, že mě její bratr znásilnil. Mohla jsem si to všechno vymyslet."

"Ty nejsi zrádce, Zoe," protestoval Adam.

"Ale jak to můžeš vědět? Vydali jste se mě hledat. Vzal jsi své nejlepší muže. Opustili jste kvůli mně hrad!" přela se s ním dívka.

"Pekařův syn viděl ty chlapy včera v lese a jeho otec se dnes prořekl před naším kuchařem. To, že jsi zmizela i ty, jsme se dozvěděli až po tom, co můj bratr poslal Edwarda přichystat koně. Našel ve stájích svázaného Martina. Chtěli jsme do toho lesa jet. Ti muži se před synem pekaře ukázali úmyslně, aby mě a mé muže vylákali ven. Jen ses do toho připletla."

"Ale i tak…" vedla si Zoe svou.

"Už dost, Mylady," pokáral ji Adam. "Se mnou se nediskutuje. Na to máte manžela!" zvedl jeden koutek do šibalského úsměvu.

"Copak můj manžel nediskutuje s vámi?" chytila se Zoe Adamovy hravé nálady, přesto, že byla jen dočasná.

"A jak," povzdychl si Adam. "To ještě něco zažijete," dobíral si ji. Zoe zvážněla a zadívala se před sebe.

"Bude v pořádku, že ano?" Adam stiskl křečovitě otěže v prstech a zastavil příval hrozivých myšlenek do své představivosti. Nesměl si připouštět nebezpečí, ve kterém se Tommy a vůbec celá jeho rodina právě teď nachází. Nesměl podlehnout paranoie ani smutku.

"Ano, bude. Všichni budou. Nikomu se nic nestane a také se nám podaří učinit spravedlnosti zadost," řekl rozhodně.

"Věřím ti, můj pane." Zoe pohladila Adama po hřbetu ruky, kterou ji u sebe držel. "Máš pro něj dost lásky za nás za oba a ta ho ochrání." Jakmile Zoe vyslovila poslední slovo, Adam cítil, jak se v jeho náruči sesunula o něco níž. Usnula.

Mírně se pousmál a zamyslel nad jejím krátkým výrokem. Ať ho převracel z jakékoliv strany, vycházelo mu jediné. Její proslov znamenal požehnání. Pro něj a pro Tommyho.