Prsten 37.

---

Vždy, když Adam někam odjížděl, slíbil Tommymu něco podobného. Společné chvíle. Přesněji… Intimní chvíle. Tommy přemýšlel, jestli existuje něco, co by na něj platilo ještě víc, než tohle, ale ať to bral horem nebo dolem, pořád mu z toho vycházelo, že je nenasytný sexuální maniak… A jeho poručník jakbysmet. A když doběhl do hlavní síně a podíval se do tváří svých blízkých, všem z toho očividně vycházelo to samé. Byl pryč je chvilku, ale i za tak krátkou dobu to určitě stihl s Adamem udělat minimálně dvakrát. Přesně tak se totiž tvářila jeho sestra. Nezáleželo na tom, že Adam odešel zhruba v polovině té chvilky a musel projít hlavní síní…

"Co na mě tak koukáš?" Tommy se na Elizabeth zamračil a žena jen zakroutila hlavou. To Tommyho namíchlo ještě víc. "Nekruť hlavou, El. Kdyby šel místo Adama Neil, chtěl bych vidět, jak statečně bys to snášela."

"Snášela bych to špatně… Asi jako Zoe, když vás viděla spolu," prohodila Elizabeth ledabyle. Tommy zvedl obočí, protože mu začínalo docházet, jak to jeho sestra myslí. Konečně to dávalo smysl. Zoe byla jediná urozená žena na Bodiamu, proto si ji Elizabeth tak oblíbila. A ženy vždy drží při sobě a vymýšlejí intriky, to mu vyprávěl Adam, protože strávil hodně času u dvora. Sestra byla naštvaná kvůli Zoe. Ztratila se jí kamarádka a nejspíš kvůli němu a Adamovi. Tommyho to samozřejmě také mrzelo, ale pořád mě takový zvláštní pocit, že kvůli tomu Zoe neutekla. Vlastně vůbec neměl pocit, že by utekla…

"Je tu Gréta?" vyhrkl a rychle se rozhlédl po všech přítomných v sále.

"Je dole," odpověděl jeho otec. Tommy svěsil ramena a posadil se na jednu z lavic u stolu. Byl to jenom záblesk. Napadlo ho, že by se Zoe potřebovala na něco zeptat Gréty z období její ztráty paměti. Bohužel to musel zavrhnout.

"Proč, Tommy?" zeptala se Elizabeth. Bratr zavrtěl hlavou a povzdychl si.

"Jen myšlenkové pochody…" zabrblal. Poté se zvedl a narovnal ramena. Slíbil Adamovi, že se postará o jejich rodinu, že ji ochrání. Bylo to tedy na něm.

"Půjdeme se schovat," zavelel. Všichni přistoupili blíž k němu.

"A kam?" nechápala Elizabeth.

"Do věže. Vchod je nedobytný…" navrhl Neil. Po jeho slovech zavládlo ticho. Každý si to pokoušel představit. Nikde ale nebylo úplně bezpečno, to věděli všichni.

"Dobře, jdu pro Lilith," Elizabeth se rozběhla k chodbě a za několik okamžiků už byla zpět se svou dcerou i s chůvou. Neil se pak ujal navigování.

"Pojďte za mnou!" řekl. Skupinka se vydala za ním k severní věži, která nabízela kromě přístupu na hradby i dva menší pokoje nad sebou. Rodina se naskládala do toho vyššího a jakmile Neil rozdal rozkazy rytířům, kteří na Bodiamu zůstali, zamkl se s ostatními ve věži.

"Nařídil jsem chlapům, aby oslavu pomalu ukončili. A mají za úkol zkontrolovat každého, kdo odsud odejde. Naštěstí vesničany znají, takže si snad někoho neznámého všimnou, pokud tu je," oznámil ostatním. Poté se společně s Tommym a Markusem vypravili na hradby, ze kterých bylo na nádvoří pěkně vidět.

Skutečně se lidé začínali pomalu trousit k bráně. A ani to nepůsobilo moc násilně. Hudba ještě pořád hrála, ale spíš už klidnější písně. Spoustu lidí si neslo uzlíčky s výslužkou, což byl také Neilův příkaz. Nechtěl, aby odešli s prázdnou, když už je odsud vyhnal předčasně. Bohužel, nebo bohudík mezi vesničany neviděli nikoho, kdo by jim připadal podezřelý, ať už vzhledem nebo chováním. A ani Tommy nikoho nepoznal. Pamatoval se, že chlapi, kteří ho napadli, byli vysocí. Jako hradní pán. Někdo takový by se ani v takovém davu, jaký panoval na nádvoří neztratil…

*

Adam zastavil Morfea a letmo ho pohladil za pravým uchem. Tu samou ruku pak zvedl a tím dal skupině svých rytířů najevo, aby se zklidnila.

Byli na okraji lesa, který nikdy nepůsobil tak děsivě jako právě teď. Přesto, že byl bílý den a nad hlavami jim zářilo odpolední slunce.

Muži se shromáždili na svých koních kolem pána a vyčkávali na další rozkazy. Edward ani nedutal, stále si vyčítal nedbalost strážných. Jak to tak ale vypadalo, lord Lambert už si na jejich drobnou při nevzpomínal. Anebo nechtěl vzpomínat.

"Pokud se celou dobu skrývají v lese, budou ho znát nazpaměť," zasyčel Adam. Nechtěl mluvit příliš nahlas. Spíš si to říkal jakoby pro sebe, protože většina rytířů ani nevěděla, koho jedou vlastně hledat, kromě novopečené lady Ratliffové. Možná bylo na čase, aby jim konečně řekl pravdu. Ne celou samozřejmě, ale jeho muži by měli vědět, co se tehdy stalo a že se tu potloukají dva zmetci, kteří napadli druhého pána.

"Mám podezření, že se v lese skrývá skupinka zbojníků. Jsou to spíš samotáři, protože jsou jenom dva, ale pokud lady Ratliffová uprchla do lesa, mohla by být ve velmi vážném nebezpečí," vysvětlil Adam svým mužům.

"Můžete nám ty muže popsat, Mylorde?" pobídl ho Edward. Adam se zamyslel nad tím, co mu říkal Tommy. Dokonce se na tom shodli se Zoe. Všechno mu pak vyprávěl.

"Měli by být vysocí jako já, jeden má světlé vlasy, druhý tmavé, víc nevím. Před dvěma měsíci tu přepadli lorda Ratliffa a brutálně zabili jeho koně."

"Cože?" vyhrkl jeden z rytířů v pozadí. Adam se tím směrem otočil.

"Byl jsem pryč, nevěděl jsem to a můj bratr nechtěl…

"Kdybychom to věděli, Mylorde, mohli jsme je jet okamžitě hledat a pochytat. Proč nám to nikdo neřekl?" ozval se další rytíř. Adam věděl, že mají pravdu. Ale bohužel musel schválit i Neilův přístup. Chránil především Tommyho i jeho. Nikdo se o znásilnění nesměl dozvědět, protože pak by bylo jasné, že jde o krevní mstu.

"Vystopujeme je teď. Nechci, aby se z Bodiamu dostalo cokoliv ven. Tohle je naše hrabství a tak si ho ochráníme sami," rozhodl Adam. Muži souhlasně zamručeli.

"Rozdělíme se na tři skupiny. Já, Edward a Nicholas pojedeme přímo, další čtyři muži pojedou z pravé strany, povede je John a z levé strany chci ve vedení Richarda. Snažte se ty muže nezabít, potřebuji od nich získat informace, proč se zdržují zrovna tady, jasné?"

"Jasné!" zvolali rytíři.

"A lady Ratliffové nesmí být zkřiven jediný vlásek!" rozkázal Adam ještě. Muži opět sborově souhlasili. Hned na to se dvě skupiny oddělily a vydaly na průzkum okrajů lesa. Adam se svými muži vyrazil přímo za nosem.

Po cestě se mu vybavil rozhovor s Neilem, když mu vysvětloval, kde našel zmasakrovanou Dioné. Bylo to jen kousek od otcovy studánky. Od místa, kde si před Bohem a před skrytýma očima lesních tvorů přísahali s Tommym věčnou lásku. Bolelo ho u srdce z toho, že někdo toto místo znesvětil. Že ho pošpinil svou přítomností a násilným činem.

Čím víc se k němu se svými rytíři blížil, tím větší měl chuť ty dva zabít. Uvědomil si, že tu za ty dva měsíce vlastně ani jednou nebyl a okamžitě si to začal vyčítat. Protože měl prostě strach se sem vydat. Bál se, že by neunesl tíhu Tommyho neštěstí a provedl něco hrozného. Jenže, kdyby to překonal, mohl ty zmetky chytit už mnohem dřív. Kvůli jeho zbabělosti se celá záležitost táhla tak dlouho.

"Pane?" Edward ho vytáhl z myšlenek. Všichni tři muži se zastavili a Adam se na svého rytíře ohlédl. Všiml si, že něco drží v ruce. Byl to kousek látky, ale ne jen tak ledajaké. Musela pocházet z panských šatů.

"Ukaž!" Natáhl po útržku ruku a pak jej promnul v prstech. Když viděl naposledy Zoe, měla na sobě béžové svatební šaty, ale tenhle kousek byl ze zelených. Obdivoval Edwarda, že si ho vůbec na takovém místě všiml.

"Není to moc otrhané…" Adam převracel látku v rukách. Aby ji někdo z šatů násilím vyrval, musel by mít sílu obra. "Byla na to použita dýka, nebo meč…" přivřel oči na čistý řez, který byl znatelný jen z jedné strany látkového obdélníku. "Pomohl si dýkou a zbytek odtrhl," vyhodnotil nakonec jejich úlovek.

"Lady Ratliffová?" ozval se Nicholas. Adam pokrčil rameny.

"Možná. Musela se ale před útěkem převléct, protože při obřadu měla béžové šaty." Adam věděl, že Zoe při sobě nosila dýku, však chtěla podříznout hrdlo Tommymu. Mohla být v nebezpečí a chtěla na sebe upozornit, tak si uřízla z šatů lem a pohodila ho tady. Jenže korespondovala by tato možnost vůbec s jejím útěkem? Třeba ani utéct nechtěla, třeba měla v plánu něco jiného…

Adam přivřel na drahou látku ve svých prstech oči a zamyslel se. Mohla by v sobě Zoe najít tolik odvahy, že by se do pomsty pustila sama na vlastní pěst? Na to mu připadala moc křehká a vystrašená. Jenže, byla to přece ona, kdo se potichu vplížil do Tommyho pokoje a přiložil mu ke krku čepel dýky. Možná neměla odvahu někoho zabít, ale zaútočit ano. To byly dvě rozdílné věci.

"Odteď musíme být opatrnější. Nikdo si nás nesmí všimnout," rozhodl Adam. Muži přikývli a pak opět vyrazili kupředu.

Když se před nimi objevila mýtina s kamennou pyramidou a tiše zurčící křišťálově čistou vodou, Adam zvedl ruku a všichni tři se naráz zastavili a sesedli z koní. Pyramida byla polorozbořená. Adamovi došlo, že musela utrpět při běsech, které se tu odehrávaly. Až bude po všem, přijde ji sem spravit, slíbil si v duchu. Nemohl ji nechat takhle. Byl to jeho a Tommyho symbol lásky. Pyramidy v Egyptě přece stály celá staletí a ta jejich byla postavená podle nich. Musela vydržet, i kdyby z ní zbyly jen základy, musela tu zůstat jako symbol něčeho pevného a silného.

"Tady se něco muselo stát…" promluvil jako první Edward. Adam i Nicholas na něj pohlédli. Adam kromě popadaných kamenů kolem studánky nic zvláštního neviděl.

"Mám z tohohle místa zvláštní pocit."

"Jaký pocit?" vyzvídal Adam na Edwardovi. Přece o tom nemohl vědět. Neil mu přísahal, že o tom incidentu nikdo jiný neví. Kromě nejbližších.

"Nevím, jak to vysvětlit. Je to špatný a dobrý pocit najednou. Jakoby se oba smíchaly dohromady a takhle na mě působí. Na tomhle místě se muselo stát něco strašného, ale taky krásného…" kroutil Edward hlavou. Adam se mu nedivil, že má takové pocity, měl totiž stejné, jen ve svém případě věděl, odkud pramení. Děsilo ho, že tohle místo stejně působí i na člověka, který tu předtím nikdy nebyl.

"To je studánka mého otce. To on tady tu pyramidu vytvořil," vysvětlil mu Adam. Edward na něj vytřeštil oči.

"Ale je rozbořená, Mylorde."

"Ano, spravím ji, až bude po všem."

"Je možné, že právě tady druhého pána přepadli?" zeptal se i Nicholas.

"Evidentně tu k něčemu došlo." Přivřel Adam na pyramidu oči. Musel dělat hloupého, nerad by se prořekl.

Muži se vydali k prameni a rozestoupili se kolem hromady kamení.

"Došlo tu k zápasu." Rozhlížel se Edward po zemi. Změti stop si všiml i Adam. Byly dost viditelné. Jenže za ty dva měsíce několikrát pršelo a přestože měli nad hlavami husté koruny stromů, které by všechny dešťové kapky nepropustily, stopy nemohly tak dlouho vydržet, aniž by nebyly porušené. Tyhle nebyly dva měsíce staré, byly nové. Možná jen pár hodin.

"Držte se u sebe!" nařídil svým mužům šeptem, zatímco se prudce rozhlížel kolem sebe. Museli být blízko. A už nebyli dva, ale tři. Dva muži a jeden rukojmí, respektive jedna. Najednou si byl Adam víc než jistý, že jsou sledováni. Cítil na sobě jejich pohled a cítil Zoin strach, tlumený dlaní přitisknutou na její ústech. Křičela by z plných plic, kdyby mohla.

"Pane?" zašeptal Nicholas. Adam se po něm ohnal přísným pohledem a zavrtěl hlavou. Pak se ještě ohlédl po Edwardovi, než se zhluboka nadechl.

"Pusťte tu ženu. Jste obklíčeni. Nemůžete odsud utéct. Nevyváznete živí," zakřičel z plna hrdla. Jeho společníci na něj vytřeštili oči, jako kdyby byl blázen. Pak se ale kousek od nich pohnulo kapradí. Nicholas a Edward se chopili svých mečů a prudce je vytáhli z pochev. Okamžitě zaujali bojový postoj před Adamem, připraveni chránit ho vlastním tělem.

"Slyšíte mě? Jsem lord Lambert, pán tohoto hrabství. Napadli jste mého svěřence a teď držíte svěřenku samotného krále. Pokud nechcete skončit v rukách královského kata, vzdejte se!"

"To vy se vzdejte. Ať vaši muži ihned odhodí meče, nebo ta krasotinka umře!" ozvalo se z kapradí.

Hluboký zastřený hlas Adama vyděsil. Když mu Tommy násilníky popsal, věděl, že nebude mít co dočinění s žádnými zbabělci, ale dokud neslyšel tenhle hlas, možná ještě trochu doufal, že by popis jeho svěřence mohl být přece jen přehnaný. Bohužel… nebyl.

Skupinka, složená ze dvou vysokých mužů a jedné křehké dívky, která jim svou výškou sahala sotva po ramena, vyšla ze svého úkrytu a postavila se proti druhé skupince, naprosto konsternovaných rytířů. Jediný, kdo dokázal udržet kamennou tvář, byl Adam. Uvnitř se ale třásl jak sulc. Tohle totiž nebyli zbojníci. Byli to nájemní vrazi. Obyčejný člověk je sotva kdy za svůj život potkal. Většinou se skrývali, protože byli svým vzezřením příliš nápadní. Naháněli hrůzu a vzbuzovali automaticky podezření. Svou práci ale dělali dobře. Neštítili se ničeho a byli schopní zacházet i do extrémů, pokud šlo o splnění rozkazu. O tučné odměně nemluvě. Zadarmo by to nedělali. Někdo jim musel královsky zaplatit, aby Tommymu provedli ty hrozné věci…

"Poslechněte je!" nařídil Adam svým mužům. Edward a Nicholas se zdráhali, než položili své meče na zem. To samé udělal i Adam se svým. Dýka pod Zoiným krkem byla příliš výmluvná.

Dívka se dívala Adamovi přímo do očí. Nebyla v nich žádná výtka, jak očekával. Neutekla, chtěla se jen pomstít sama. Znamenalo to tedy, že by mohla konečně jejich tajný vztah přijmout?

"Tahle žába je mimo plán, možná ji ušetříme," pověděl jeden z mužů. Byl to ten tmavovlasý. Oba zabijáci měli tmavé oči a ostře řezané rysy ve tvářích. Šel z nich strach. Jejich těla byla vypracovaná. Pod jednoduchými dlouhými koženými kabáty se rýsovala široká ramena, silné paže a kamenné hrudníky. Pokud bude chtít oba vrahy zabít, bude je muset napadnout zezadu, nepozorovaně a to mu nepřišlo fér. I když, bylo fér znásilnit nevinného kluka? Který proti nim neměl vůbec žádnou šanci?

Nelíbilo se mu, co dostali za úkol. Nájemní vrahové většinou zabíjeli lidi na zakázku. Čistě a jednoduše, tak aby po nich zůstalo jen minimum stop, nebo vůbec žádné. Tohle bylo hrozně zvláštní. Použili drogu, pak znásilnili Tommyho a donutili ho, aby znásilnil Zoe, kterou někde nejspíš chytili po cestě. Zoe nebyla v plánu. Byla součástí jen jako náhodné pobavení. Samozřejmě, že byl rád, že Tommy žije, ale tohle se mu prostě nelíbilo. Nedávalo to vůbec žádný smysl.

"Kdo si vás najal?" zamračil se, zatímco muži se na sebe rychle podívali.

"Neprozrazujeme své zdroje příjmu, lorde Lamberte," ušklíbl se ten se světlými vlasy. Adam věděl, že nemá šanci ty muže vytočit, nebo zmást. Tihle lidé, mezi nájemnými vrahy bylo i plno žen, se učili zabíjet od mala. Byli dokonale soustředění a připravení na jakoukoliv překážku. Nic je nemohlo rozhodit.

"Tak mi řekněte, co chcete po mně. Co mám udělat, abyste tu ženu pustili?" zeptal se Adam netrpělivě. Jestli budou zacházet do detailů, může se s utajením pravdy rozloučit.

"Nechcete si zašpásovat? Vy a vaši nohsledi?" Vrazi se oba najednou rozchechtali, jako kdyby řekli bůh ví jak dokonalý vtip. Adamovi rytíři po sobě nechápavě koukali a Adam měl co dělat, aby se nepozvracel, jak se mu najednou udělalo špatně. Zoe sebou zamlela a tmavovlasý muž jí přitiskl ostří víc na krk. Těžce polkla. Adam se jí snažil očima naznačit, že se jí on ani jeho muži nedotknou. A hodlal to dodržet, i kdyby se dělo cokoliv.

"Nechceme!" zabručel Adam, jakmile se vrazi dosmáli.

"Ale to je škoda. Taková krásná a mladá, téměř nedotčená…" zamlaskal světlovlasý muž jakoby nespokojeně.

"Okamžitě ji pusťte a chci vědět, kdo si vás najal!" pokusil se to Adam zamluvit, než by si jeho rytíři všimli, že se slůvkem nedotčená zaznělo i téměř.

"Možná by jste se měl zeptat trochu jinak," navrhl druhý vrah.

"A jak?" štěkl Adam.

"Třeba ne, kdo si nás najal, ale co všechno má ještě v plánu," ušklíbl se světlovlasý muž tajemně. Adam se podíval po svých rytířích a oni po něm. Proč mu to znělo tak moc zlověstně? Co se za těmi slovy skrývalo?