Prsten 28.

No... aspoň něco málo... s *

---

Adam už několik hodin bez přestání hleděl na svou postel, do které ráno uložil Tommyho po paměťovém záchvatu. Na jeho pošramocenou psychiku nabraly události až moc rychlý spád. Nejdřív se radoval, že se Tommymu vrátila paměť a teď z toho byl pro změnu nešťastný. Pouze na několik hodin se mu splnilo jeho přání, které si vyslovil sám pro sebe ještě na Bodiamu. Aby se Tommymu vrátily pouze hezké vzpomínky.

Snažil se ho držet za ruku. Občas mu ji Tommy vytrhl, protože se mu zdálo něco špatného a házel sebou po celé posteli. To se ho pak Adam pokusil probudit. Tommy s ním nemluvil, takže nevěděl, jestli se mu ve snech vracejí i další vzpomínky na onu událost, nebo se mu v nich dokola opakuje ta s Dioné.

V poledne jim Anna nechala přinést oběd a sama se přišla na pacienta podívat. Jindy optimistická žena měla při pohledu na svého bratrance tolik obav v očích, až to vyděsilo i Adama. Kdy jejich utrpení mohlo skončit? Pokud vůbec?

A co až překonají tohle? Pak přijde další rána v podobě svatby a svatební noci s lady Austin. Tommy neměl ani trochu hezké vyhlídky na budoucnost. A Adam jakbysmet. Věděl, že bude muset být celou dobu svému svěřenci oporou a dívat se na to, jak je jejich láska podrobována zkoušce odolnosti. Kdo mohl něco takového vydržet? Nikdy už jako pár nebudou mít klid. Vždy tu bude někdo třetí. A pokud s lady Austin nebude řeč, čeká je peklo na zemi.

"Snědl něco od rána?" zeptala se Anna zamyšleného Adama. Muž zvedl hlavu a zavrtěl s ní.

"Podařilo se mi do něj vpravit pouze trochu toho bylinkového čaje, cos nechala připravit."

"Je to čaj na uklidnění, tak aspoň něco." Povzdychla si Anna. Adam přikývl a pokusil se vzít Tommyho znovu za ruku. Zdál se trochu klidnější. Už sebou tolik neházel, jen se v posteli jakoby vrtěl.

"Je důležité, aby si Tommy vzpomněl na ty, kteří mu to udělali."

"Ale…" chtěl Adam protestovat, Anna ho zarazila zvednutou rukou.

"Ale je, Adame. Chápu, že se to v tobě pere. Na jednu stranu chceš to samé co já a na druhou bys dal nevím co za to, aby už si na to Tommy nikdy nevzpomněl. Ale nezapomínej, že tady už nejde jen o vás dva. Pokud jeho ztráta paměti souvisí se zmatečníkem, máme obrovský problém, který se dotkne spousty lidí. Třeba mého manžela a pak těch, u kterých byl zmatečník použitý za tímhle konkrétním účelem. Dokážeš si představit, kdyby se to dostalo ke dvoru? Ke králi? Že existuje něco, co umí zatemnit lidskou mysl i na několik týdnů? Nechtěla bych vidět Henryho, jak si paranoidně dává pozor na každé jídlo, či pití, které se k němu dostane. Zpřísnil by zákony, učinil by opatření…"

"Já to chápu, Anno." Zamračil se Adam. Žena přivřela oči, ale nepokračovala. Oba věděli, jaké pozdvižení by taková droga mohla způsobit.

"Možná bychom se měli s Tommym vrátit domů. Podnikl jsem tuhle cestu v doufání, že by si díky ní mohl na něco vzpomenout a to se stalo."

"Rozumím." Přikývla Anna. "Škoda, že je teď u vás taková napjatá situace. Už se nějaký ten pátek chystáme, že bychom za vámi přijeli a také za Markusem. Nemohu vzít ale manžela do ohniska všech problémů. Jestli zjistíš, že to má všechno na svědomí Charles, nechci, aby se to Anthony dozvěděl."

"To ho ale budu muset zabít. O tom už jsme se jednou bavili." Zhrozil se Adam. Anna se podívala ke dveřím, jako kdyby se bála, že by je mohl někdo poslouchat.

"Lepší mrtvý Charles, než hanba na tuto rodinu. Vím, že můj postoj není správný, ne vůči manželovi, ale pořád je tu Lucas. Který by neměl trpět za lhostejnost svého nevlastního bratra. Zaslouží si dobrou budoucnost. Ne cejch hanby na rodokmenu." Zadívala se Anna Adamovi upřeně do očí.

"Tohle všechno já chápu, ale ty po mně chceš, abych…"

"A ty to nechceš?" zašeptala Anna divoce. "Ten hajzl napadl tvého milence. A mého bratrance. Zneuctil ho, znásilnil. Zabil mu koně tak brutálním způsobem, že to překračuje i normální lidské chápání. Takhle se přece nechovají ani zvířata. Co s takovým člověkem? Chceš žít s vědomím, že chodí po stejné půdě jako ty a škodí? Neříkal jsi, že se má ženit? Ví jeho nastávající, co je to za zrůdu? Určitě ne. Která rozumná žena by si někoho takového chtěla vzít?"

"Nevíme, jestli je to on." Zavrtěl Adam hlavou. Od začátku chtěl toho zloducha zabít, ale když se dozvěděl možnou totožnost, nedokázal se nic než stáhnout. Tohle přece nemohl lordu Howardovi udělat. Připravit ho o syna. Ač to byl zmetek toho nejtěžšího kalibru.

"Právě proto souhlasím s tvým odjezdem, přesto, že bych tu Tommyho ještě chvíli ráda měla. Musíš to vyšetřit. Čím dříve, tím lépe."

"Mám to v plánu." Přitakal Adam. Nerozhodne o něčí smrti bez důkazů. A až je bude mít, pak teprve podnikne patřičné kroky. Nešlo o to, jen Charlese zabít, ale také vymyslet důvod, proč k tomu došlo. Nebylo to tak jednoduché. Musel by to nahrát na nehodu.

Když se Adam znovu zahleděl na Tommyho, všiml si, že hýbe víčky. Probouzel se. Rychle se zvedl z křesla a lehl si na postel k němu.

"Adame…" zašeptal Tommy ochraptělým hlasem.

"Jsem u tebe, lásko." Ovinul mu ruku kolem zad a převalil si ho na sebe. Tommy se okamžitě schoulil v jeho náruči, jakoby do ní patřil odjakživa.

"Nebudu vás rušit." Anna se odebrala ke dveřím a odsud se na dvojici naposledy ohlédla. Snad chtěla ještě něco říct, ale obrázek, který před sebou uviděla, ji zbavil pocitu nutnosti cokoliv dodávat. Místo zbytečných slov se na Adama usmála a pak velice potichu otevřela dveře, kterými vyklouzla na chodbu.

"Jsi vzhůru?" zeptal se Adam jemně.

"Pořád se mi chce brečet. Co mám dělat?!" Tommy natiskl svůj obličej na Adamův krk ve snaze zabránit dalším slzám smutku nad ztrátou milovaného koně.

"Klidně plakej, pokud to pomůže." Pobídl ho Adam.

"Copak muži pláčou? Kdyby mě viděla Lilith, tak…"

"Lilith moc dobře ví, že dobří lidé občas pláčou a nezáleží na tom, jestli je to žena, nebo muž." Chlácholil ho Adam. Tommy pomalu odtáhl hlavu a podíval se svému poručníkovi do očí.

"Jak to přijal Morfeus? A Dafné?" zeptal se bojácně.

"Ne moc dobře." Přiznal Adam. Nemělo smysl Tommymu lhát. "A nejsem si jistý, jestli se na mě budeš zlobit za to, že jsem ti to neřekl. V tomhle případě nevím, co bylo správné. Instinkt a strach o tvé bezpečí mě donutily mlčet."

"Ale o tom druhém jsi mi řekl."

"To bylo v zápalu vzteku přece." Zachmuřil Adam obočí. "Omlouvám se, že chybuji. Tohle je poprvé, co se potýkám se ztrátou paměti někoho blízkého. Nevím, co dělat, jak se chovat, co říkat."

"Ani já nevím, co bych chtěl slyšet…" zavrtěl Tommy hlavou. Adam mu setřel z tváří slzy a povzbudivě se na něj usmál.

"Jakmile budeš trochu fit, vrátíme se domů."

"Proč?" vytřeštil Tommy oči.

"Potřebuješ rodinné zázemí a já musím tvé napadení vyšetřit. Nemohu dopustit, aby ti grázlové páchali zlo na dalších nevinných lidech. Stalo se to v mém hrabství, je to má povinnost." Vysvětlil mu Adam.

"Taky chci být nějak užitečný." Zabrblal Tommy. Adam se smutně pousmál.

"Však budeš. Čeká na tebe nevěsta a jedna manželská povinnost."

"Ne, já nechci!" vyhrkl Tommy a znovu se schoval do Adamova objetí, jakoby před tím mohl tímhle způsobem utéct. Kéž by to bylo tak jednoduché.

"Nemáme jinou možnost." Hladil ho Adam po zádech.

"Ale máme. Utečeme spolu někam hodně daleko." Bránil se Tommy. Adam se tiše zasmál a políbil svého svěřence do vlasů.

"Kdyby existoval svět, kde by nás ostatní nechali, milovat se, neváhal bych ani vteřinu."

"Musíme si ten svět udělat sami." Navrhl Tommy. Adam mlčel. Bylo tak příjemné snít, s milovaným mužem v náruči. Dokázal si takový svět představit. Jen oni dva, jejich nejbližší a jinak nikdo. Žádný proradný Charles, ani nechtěná snoubenka, žádná nenávist a špatné vzpomínky.

Pohladil Tommyho po tváři a políbil ho na čelo. Blondýn se nejistě pousmál.

"Polib mě pořádně. Vím, že to toužíš udělat."

"Nechci na tebe spěchat. S čímkoliv."

"Pokud si ještě na něco vzpomenu, bude to očekávané. Už to nepokazím." Zadíval se na něj Tommy omluvně. Adam zachmuřil obočí.

"Jen se neobviňuj, nebo mi bude ještě hůř."

"Prosím, Adame. Musím přijít na jiné myšlenky. Pomoz mi s tím." Žadonil Tommy zoufale. Adam si znovu pozorně prohlédl jeho tvář. Byla téměř k nerozeznání od té dobře známé optimistické, jen oči se tvářily jinak. Teplo oříškového pohledu zmrazil smutek a beznaděj.

"Nemysli na nic špatného. Mysli jen na mě." Zašeptal mu Adam do rtů. Tommy se nepatrně pousmál.

"Je to celkem snadné."

"To rád slyším." Zavrněl Adam ještě, než se definitivně zhostil své role utěšitele.

Nejprve pohladil Tommyho po boku, poté svou dlaň přemístil na jeho kříž a spodní část těla si přitiskl na svou. Následoval něžný polibek, který se v mžiku změnil v hladový. Hlavní iniciativu ovšem vyvinul Tommy, což Adamovi dodalo novou odvahu podniknout další kroky. Věděl, že za Tommyho spíš jedná zoufalství, ale bylo to jen dočasné. Pokud mu tímhle způsobem opravdu mohl pomoci zapomenout na truchlení po Dioné, musel toho využít.

Aniž by se přestali líbat, Adam se i s Tommym zvedl do kleku a pustil se do svlékání jeho košile. Naštěstí už byla většina oblečení dole. Před uložením do postele Adam z Tommyho svlékl všechno, co by mu mohlo být při spánku nepohodlné. U sebe to měl trochu horší. V přítomnosti dámy se nehodilo, aby postrádal kalhoty nebo košili, takže měl na sobě kromě bot úplně všechno. Naštěstí byl Tommy iniciativní i v tomhle. Nejprve opatrně vsunul své dlaně pod Adamovu košili a pak ji začal pomalu hrnout vzhůru.

"Jsi tak horký." Zašeptal Tommy. Nepřestal se dívat Adamovi do očí. Jejich čela se o sebe lehce opírala.

"To díky tobě."

"To říkáš vždycky." Usmál se blondýn.

"Kdyby to nebyla pravda, tak to neříkám." Adam zvedl ruce, aby mohl Tommy jeho košili svléknout úplně. Když skončila kdesi na kamenné podlaze za nimi, menší muž se se zalíbením zadíval na jeho nahou kůži na hrudi.

"Miluji tvé tělo."

"Já vím, a já to tvé." Usmál se Adam. Provokativně při tom pohladil Tommyho palci po bradavkách.

"Musím si všechno připomínat. Je to jako nutkání."

"Mně to určitě nevadí." Zvedl Adam sebejistě bradu. Náhodou bylo velice příjemné poslouchat Tommyho lichotivý hlas. Kterému muži by se to nelíbilo?

"Kdybych povídal hlouposti, zastav mě."

"Ani mě nenapadne." Zavrtěl Adam razantně hlavou. Lepší, když bude povídat tyhle nedůležité, ale pěkné postelové hlouposti, než aby se v myšlenkách vracel k tragédii, které ho potkala.

Adam strhl Tommyho na sebe, když padal na záda zpět na postel. Menší muž se mu uvelebil na bocích a bez varování se pustil do okusování jeho krku. Jak rty, tak zuby. Nezapomněl pomazlit i uši a divoce pulsující tepnu.

Obě bradavky na prudce zvedajícím se Adamově hrudníku okusil nejprve bříšky svých prstů a pak jazykem. Adamovi se podařilo na okamžik převalit Tommyho na záda, aby si na jeho těle mohl také pochutnat, ale blondýn ho za chvíli přetočil zpátky. Zbývalo ještě svléknout z lorda poručníka kožené kalhoty, které se v choulostivých místech podezřele nadouvaly.

Jakmile byly dole, Tommy se na Adama položil a zavrtěl se svým nahým klínem na jeho.

"Došli jsme takhle daleko předtím?" zeptal se svádivě.

"Ano, pokáral jsem tě za to, ale teď…" Adam nedořekl. Vliv vzrušení byl příliš velký.

Tommy mezi jejich těla vsunul ruku a uchopil do dlaně oba údy. Cítil silný puls v nitru toho svého, ale teď mohl cítit i Adamův. Bylo to dokonalé, protože proudění krve dosáhlo skoro stejné rychlosti u obou. Pohnul rukou, jen zlehka, Adam na něj vyvalil oči. Udělal to znovu… a znovu. Jeho dlaň nebyla dostatečně velká na takový objem, ale o to víc je tlačil k sobě a právě to způsobovalo Adamovi takové šoky.

Po několikaminutovém líbání a tření těl jedno o druhé, se Tommy zvedl na lokty a udýchaný se rozhlédl po pokoji. Očima se zastavil až na nočním stolku, kde stála malá lahvička se žlutým obsahem.

"Zachránil jsi ji." Zkonstatoval potěšeně. Poté se pro nádobku natáhl a prohlédl si ji. "Ani nevím, z čeho to je."

"Na tom nezáleží, jen když to splní účel." Usmál se Adam. I on se snažil uklidnit rozbouřený dech. Tommy mu při posledním polibku nedal skoro žádný prostor pro nadechnutí.

"To je pravda." Přikývl Tommy tajemně a otevřel lahvičku. Trochu jejího obsahu si nalil do dlaně a vrátil olejíček na noční stolek. Pak se sesunul o kousek níž, zatímco si kluzkou substanci roztíral v obou dlaních. Adam zvedl hlavu, zrovna, když se Tommy sklonil k jeho klínu a olízl mu penis po celé délce. Poté mu roztáhl stehna od sebe a v jedné vlhké ruce promnul varlata. Druhou ho pohladil pod nimi. Putování jeho prstů skončilo u vstupu do jeho těla.

Tommy k Adamovi krátce vzhlédl, než do něj vpravil jeden prst a zahýbal jím tím správným směrem. Větší muž zkroutil palce u nohou a propnul trup do oblouku. Na Tommyho tváři se objevil vítězný výraz, který Adama okamžitě naplnil štěstím a spokojeností. I když Tommy působil křehce, dokázal převzít i velení. A v takových chvílích ho snad Adam miloval ještě víc…