O prašivém hříbátku...

To je tak, když se s Velvet v sobotu večer nudíme... :D

* * *

---

V jednom dalekém předalekém carství žil kdysi před dávnými časy bohatý Adam Lambertovič. A ten měl tři bratry, krásné mládence, Kira, Kameho a Jaejoonga. Otec a matka jim umřeli. Před smrtí nakázali synovi:

"Kdo se první bude ucházet o tvé bratry, tomu je dej, ať nesmrtí doma příliš dlouho."

Jednou se šel Adam Lambertovič projít s bratry do konopného háje. Náhle se přivalil černý mrak a nad hájem se snesla strašlivá bouře.

"Pojďte rychle domů, bratříčci," řekl Adam Lambertovič.

Sotva vešli do světnice, udeřil hrom, strop se rozestoupil a do světnice vlétl jasný sokol. Fláknul sebou o zem, proměnil se ve statného mládence a řekl:

"Buď zdráv, Adame Lambertoviči, nepřiletěl jsem k tobě na kafe, ale na námluvy. Chci si vzít tvého bratra Kira za muže. Jsem jasný sokol, Jack Strifovič."

"Jsi-li mému bratříčkovi Kirovi sympatický, já mu nebráním, ať si tě vezme."

Krásný Kiro souhlasil. Sokol se s ním oženil a odnesl si ho do svého carství.

Míjel den za dnem, hodina plynula za hodinou, minul rok, jako když proutkem mávne. Jednou si vyjel Adam Lambertovič s bratříčky na lov, vyštval krásné zvíře, ale vtom zarachotil hrom, nebe zaplanulo, vylétl orel…

Švihl sebou o mohutný dub a proměnil se v dobrého mládence.

"Buď zdráv, Adame Lambertoviči, přiletěl jsem za tebou na námluvy, dej mi krásného Kameho za muže."

"Jsi-li mému bratříčku, krásnému Kamemu, milý, ať si tě vezme, já mu svou vůli nevnucuji."

Krásný Kame si vzal orla jménem Koki Tanakovič za muže a ten si ho odnesl do svého carství.

A jednou přiletěl černý krkavec, Yunho Yunhovič a oženil se s krásným Jaejoongem.

Adam Lambertovič zůstal sám jako kůl v plotě. Bylo mu smutno v rodném domě, usedl na poníka a rozjel se do světa hledat štěstí. Jel a jel, až přijel do velkého nákladního přístavu. Široko daleko tam ležela síla cizího drogového gangu - všichni pobití.

Adam Lambertovič zvolal:

"Kdo jsi tu naživu, ozvi se! Kdo dokázal pobít tento drogový gang?"

Ozval se mu živý muž:

"Celý tento gang pobil Tommy Ratliffovič, překrásný carevič."

Adam Lambertovič se podivil. Jel dál a přijel k hedvábným stanům. Vstříc mu vyšel Tommy Ratliffovič, překrásný carevič.

"Buď zdráv, bohatýre, kam tě poník nese? Vezeš vdolky, či holky?"

Adam Lambertovič mu odpověděl.

"Dobří mládenci holky nevozí."

"Nu, jestli tě nehoní čas, navštiv mé stany."

Adam Lambertovič byl rád. Sedm nocí ve stanech nocoval, u plných stolů hodoval, krásnou zvěř proháněl a veselé písně pěl. Zalíbil se Tommymu Ratliffoviči a ten si ho vyvolil za muže.

Přijeli do jeho království. Prošukali tam rok, po něm druhý. Žili pěkně v klidu a přátelství, až jednoho dne se Tommy Ratliffovič, překrásný carevič, přichystal do boje.

Předal Adamovi Lambertoviči celé hospodářství a nakázal mu:

"Všude choď, všechno obhlédni, jenom do černé komory nesmíš ani nakouknout!"

"A dál?" zeptal se Adam Lambertovič.

"Jiných nešukej!" odvětil Tommy Ratliffovič.

Jakmile odjel, Adamova dušička to zvědavostí nevydržela, rychle skočil k černé komoře, otevřel ji, nakoukl - a tam na železných hácích visel Sutan Kostěj Amrullovič spoutaný řetězy.

"Slituj se nade mnou, Adame Lambertoviči," prosil, "Deset let se tu trápím, deset let jsem se nenapil whiskey, už mi v hrdle vyprahlo, ani pořádný šuk nebyl."

Adam mu podal láhev whiskey. Sutan ji vypil jedním douškem a poprosil o další:

"Jednou flaškou takový oheň neuhasím, dej mi ještě!"

Adam mu podal druhou láhev, Sutan ji vypil, požádal o třetí. A sotva vypil třetí láhev, vrátila se mu bývalá síla, škubl řetězy a všech dvanáct přerval.

"Děkuji ti, Adame Lambertoviči! Ponejprv tě ošukám a poté navěky věků Tommyho Ratliffoviče neuvidíš!" Strhl Lambertovičovi kalhoty a zprznil jej, nato vyrazil okno a vyletěl na svobodu… Cestou dohonil Tommy Ratliffoviče a odvlekl ho do svého podsvětí.

Hořce, přehořce zaplakal Adam Lambertovič, všechno si nachystal a vydal se na dalekou pouť.

"Ať třeba přijdu o život, jen když svého milovaného muže vysvobodím."

Tak šel den, tak bloudil měsíc, až najednou spatřil dub, na kterém seděl jasný sokol.

Sokol sebou fláknul o zem a proměnil se ve statného mládence.

"Buď zdráv, milovaný švagře Adame Lambertoviči, kam se ženeš?"

"Jdu hledat, svého muže, Tommyho Ratliffoviče, překrásného careviče. Sutan Kostěj Amrullovič ho unesl."

"To bude těžké hledání! Dej mi prsten ze své pravé ruky, podle něho poznám, kdy ti mám letět na pomoc."

Adam mu dal prsten a šel dál. Potkal ještě mohutného orla Tanakoviče a švagra krkavce Yunhoviče.

Orlovi dal zlatý pásek, krkavci stříbrnou sponku.

Šel jeden rok, šel druhý, třetí rok došel do Sutanova podsvětí.

Kostěj Amrullovič byl zrovna na lovu prostitutek. Tommy Ratliffovič spatřil milovaného druha a s pláčem se k němu vrhl:

"Ach, Adame Lambertoviči, milovaný muži! Proč jsi mě neposlechl? Podíval ses do komory, nechal se ošukat a pustil na svobodu Sutana Kostěje Amrulloviče, mého strašného nepřítele."

"Odpusť, Tommy Ratliffoviči! Nevzpomínej na to, co bylo, sedni si raději na mého oře, dokud není po Sutanovi památky, třeba nás nedohoní."

Sedli na rychlého poníka a rozjeli se pryč.

K večeru se Sutan Amrullovič vracel z honu domů, ale vtom pod ním jeho dobrý oslík klopýtl a kakadu na jeho rameni zatřepal křídly.

"Co klopýtáš, herko nenasytná, snad netušíš nějaké neštěstí?"

Osel mu odpověděl:

"Adam Lambertovič odvezl Tommyho Ratliffoviče."

"A můžeme je dohonit?"

"Ještě můžeš zasít konopí, sklidit ho, prodat, zabít pár neschopných dealerů a sám se skouřit - a když teprve pak vyjedeme, ještě je dohoníme."

Sutan vyjel, dohonil Lambertoviče, sebral mu Tommy Ratliffoviče a odvezl ho domů.

Adam Lambertovič si poplakal, zanaříkal, dvakrát vyhonil a znovu se vrátil pro Tommyho Ratliffoviče. Sutan Kostěj Amrullovič byl na kontrole konopných plantáží.

"Pojď se mnou, Tommy Ratliffoviči!"

"Ach, Adame Lambertoviči, vždyť nás dohoní."

"Ať nás dohoní, nevadí, alespoň hodinku budeme spolu." Zamrkal Adam Lambertovič na svého druha laškovně a sebrali se a ujeli pryč.

Kostěj se vrací domů, ale vtom pod ním dobrý osel opět klopýtl.

"Co klopýtáš, herko kulhavá?"

"Adam Lambertovič odvezl Tommyho Ratliffoviče."

"Můžeme je dohonit?"

"Ještě můžeš zasít rudodřev koka, sklidit ho, nechat vyrobit kokain, zabít pár neschopných dealerů, sám se zdrogovat - a když pak proděláš odvykačku a poté vyjedeme, ještě je dohoníme."

Kostěj vyjel, dohonil Adama Lambertoviče, ošukal ho, rozsekal na drobné kousky, položil je do vysmoleného sudu, sud zavřel železnými obručemi a hodil do širého moře. A Tommyho Ratliffoviče odvezl domů.

Zrovna v ten divný čas zčernalo Lambertovičovým švagrům stříbro i zlato.

"Švagra asi potkalo nějaké neštěstí," řekli si u sklenky vína a partičky pokeru.

Orel Tanakovič vyletěl nad moře a zvedl silný vítr. Moře se rozbouřilo a vyhodilo sud na břeh. Sokol Strifovič ho chytil, vynesl vysoko, převysoko nad oblaka a odtud ho hodil dolů. Sud spadl na zem a roztříštil se. Krkavec Yunhovič přinesl živou a mrtvou vodu, postříkal Adama Lambertoviče a ten zase vstal, živ a zdráv.

"Ach milí švagři, to jsem si schrupnul!"

"Ještě dlouho a dlouho bys spal, kdyby nás nebylo. Pojď k nám teď na návštěvu, švagříčku, ochutnáš naši šťávičku."

"Ne, milí bratříčkové, půjdu zachránit Tommyho Ratliffoviče."

"Na svém poníkovi ho neodvezeš. Jdi do sedmerého království, do podslunečného panství. Za ohnivou řekou tam žije Jaga Koskinen. Má jednu kobylu, na které den co den objíždí celý svět. Když získáš hříbě té kobyly, pak Tommyho Ratliffoviče od Sutana Kostěje odvezeš. Tady máš, švagříčku, hedvábný šátek, mávneš-li šátkem na pravou stranu, udělá se vysoký most a položí se přes ohnivou řeku."

Adam Lambertovič švagrům poděkoval a vydal se na cestu.

Šel dlouho bez jídla, bez pití, bez šukání. Přišel mu do cesty racek s mláďaty. Lambertovič chtěl jedno ptáče sníst. Ale racek ho plačky prosil:

"Nech mé děti, Adame Lambertoviči, třeba se ti budu hodit."

"Dobrá, ať je podle tvého."

Šel dál a spatřil v lese včelí úl.

"Najím se sladkého medu, co hrdlo ráčí." ¨

Ale včelí máti se ozvala:

"Nech můj med, Adame Lambertoviči, třeba se ti budu hodit."

"Dobrá, ať je podle tvého."

Šel dál, už sotva nohama pletl. Najednou spatřil dům Jagy Koskinena, kolem domu dvanáct železných kopí, na jedenácti je po lidské hlavě, jen na jednom dosud hlava chybí. Vyšel Jaga Koskinen kostlivá noha, zuby ostré jako šavle.

"Dobrý den, kostlivá nožičko."

"Vítám tě, mládenče, pročpak přicházíš?"

"Nevzal bys mě, kostlivá nožičko za pastevce koní?"

"Beze všeho, mládenče! U mne služba netrvá rok, ale pouhé dva dny. Když mé kobyly ohlídáš, dám ti zlata, co budeš chtít, když ne, pak mi odpusť, ale tvá hlava bude trčet na železném kopí, potom, co z tebe vyšukám duši."

Adam Lambertovič souhlasil. Jaga Koskinen mu dal jíst a pít a ukázal mu, aby se pustil do práce.

Sotva Adam vyhnal kobyly do pole, hned se všechny rozběhly po lukách a zmizely mu z očí. Lambertovič zaplakal, zarmoucen usedl na kámen, až ho přemohl spánek. Probudil se, slunce je nizoučko, tmavá noc blizoučko, ale po kobylách ani vidu, ani slechu. Co teď? Vtom přiletěl racek.

"Jdi domů, Adame Lamberoviči, všechny kobyly jsou už ve svých stáních."

Adam Lambertovič se vrátil domů. Jaga Koskinen vztekle bručí a křičí ve stáji na své kobyly:

"Vy kůže prašivé, proč jste se vracely domů?"

"Co jsme měly dělat? Přiletěli ptáci z celého světa, div nám oči nevyklovali."

"Zítra neběhejte po lukách, rozběhněte se do hlubokých lesů."

Adam se vyspal a ráno mu Jaga Koskinen řekl:

"Poslyš, Lambertoviči, jestli mé kobyly neuhlídáš, jestli se ti jediná ztratí, pamatuj si, že se tvá kučeravá hlava octne na železném kopí."

Adam zahnal kobyly na pole, ale ty se v mžiku rozběhly do hlubokých lesů. Znova Lambertovič usedl na kámen, plakal, hořekoval, až usnul. Když slunéčko zapadlo za lesy, přiletěla včelí máti a řekla:

"Probuď se, Lambertoviči, všechny kobyly už jsou ve svých stáních. Ale až se vrátíš domů, nechoď Koskinenovi na oči. Jdi do konírny a schovej se za jesle. Jaga Koskinen má prašivé hříbátko, celé vyválené v hovnech. Vem si je a o půlnoci ujeď."

Adam zalezl do konírny a schoval se za jesle. Jaga Koskinen hučí a křičí na své kobyly:

"Proč jste se vracely domů, vy kůže prašivé?"

"Co jsme měly dělat? Přiletěla mračna včel z celého světa a bodaly nás do krve."

Když Jaga Koskinen usnul, našel si Adam prašivé hříbě, osedlal je a ujel. Hříbátko bylo slaboučké, nohy tenoučké, nozdry roztržené, ale běželo jako dostihový kůň, louky a pole přebíhalo, jezera přeskakovalo jako pták. Přijeli až k ohnivé řece. Adam vytáhl hedvábný šátek, mávl jím napravo a nad řekou se vzepjal vysoký železný most. A po něm prašivé hříbátko přejelo ohnivou řeku.

Ráno se Jaga Koskinen probudil, začal počítat koně a tu vidí, že po prašivém hříbátku, jakoby se země slehla. Skočil na svou tříkolku a hnal se za ním.

Dojel až k ohnivé řece a rozjel se po železném mostě. Vtom Adam mávl šátkem nalevo, železný most se zřítil a Jaga Koskinen spadl do ohnivé řeky. Ničemník se dočkal vlastní smrti.

Adam zatím dojel za Tommym Ratliffovičem, posadil ho před sebe na prošívané sedlo a vydal se na zpáteční cestu.

Sutan Kostěj se vracel domů a osel pod ním klopýtl.

"Co klopýtáš, herko smradlavá? Tušíš snad nějaké neštěstí?"

"Adam Lambetovič odvezl Tommyho Ratliffoviče."

"Můžeme je dohonit?"

"Nevím. Adam jede na mém starším bratru."

"Ne, to můj úd neoželí," řekl Kostěj Amrullovič, "pojedu za ním!"

Jel a jel, až Lambetoviče dohonil, seskočil na zem a chtěl ho srazit ostrou šavlí. Tu se prašivé hříbátko vzepjalo, Sutana Kostěje udeřilo kopytem a zabilo ho.

Adam Lambertovič jel s Tommym Ratliffovičem nejdřív na návštěvu ke krkavci, potom k orlu a naposled k sokolu. Švagři a bratři je s radostí přivítali:

"Ach Adame Lambertoviči, už jsme ani nedoufali, že tě ještě uvidíme. Však ses nenamáhal pro nic za nic. Druhého takového krasavce, jako je Tommy Ratliffovič, překrásný carevič, na širém světě nenajdeš!"

Poměli se, poveselili, zašukali a jeli domů. A potom žili, dobře se měli, šukali od sto šest a jestli se nepředávkovali, žijí dodnes.