Kamarád s výhodami 18+ 1/2

Tuhle jednodílku smolím už zhruba měsíc. Začala jsem ji psát v době, kdy se Adam chystal do Londýna na zkoušení s Queen před turné. Asi z ní nemělo vyjít to, co z ní nakonec vyšlo, ale kolikrát ani pořádně dopředu nevím, o čem to nakonec bude. Postavy si prostě žijou podle svého :)

Jako u většiny mých jednodílek, jde o explicitní dílko. Vstup pod 18 ne!!

---

* * *

Dva miliony, devět set devadesát pět tisíc dolarů!

Myslím, že z toho pár dní nebudu spát. Ale jak řekla máma:

"Neznám jinou hvězdu, která by škudlila jako ty. Máš na to právo. Kup si ten dům. Udělej si konečně radost." A mámy přece vždycky říkají pravdu, nebo ne?

Stojím uprostřed rozlehlé zahrady, která v mnoha směrech připomíná tropický prales. Palmy, exotické květiny… Když jsem to uviděl poprvé, připadalo mi to neuspořádané, ale pak jsem zjistil, že přesně takhle je to v pořádku. Prostě spoustu zeleně, ba přímo moře zeleně a já potřebuju, aby kolem mě byla příroda, jinak se z toho shonu dole ve městě brzy zblázním.

Jdu se posadit pod obrovskou pergolu, která je teď porostlá břečťanem a vinnou révou. Nelíbí se mi tohle posezení, tedy nábytek, není moc pohodlný, pokud bych tu chtěl s přáteli pobývat delší dobu, takže ho vyměním.

Možná bych si to měl začít psát, už mě pár úprav napadlo i uvnitř.

V kapse mi zapípá pager, co vypadá jako ipod. Je to upozornění, že dorazila moje návštěva. Dokonce na malé lcd obrazovce vidím, koho ke mně čerti nesou. Trochu té malé technologie uprostřed džungle určitě neuškodí.

Přijel Tommy. Chtěl můj nový dům vidět, ještě než odjedu do Londýna zkoušet s Brianem a Rogerem. Neviděli jsme se už několik týdnů, oba máme své práce až nad hlavu.

Stačí zmáčknout jedno tlačítko a můj host může vstoupit. Funguje to ale i obráceně. Jedno tlačítko a mám tu ochranku, která celý tenhle komplex hlídá a nezvané vetřelce vynáší ven v zubech. Nikdy jsem nebyl zvyklý, být izolovaný od lidí, ale po pěti aktivních letech v tomhle kolotoči, už si nějaký ten klid určitě zasloužím.

Pouštím Tommyho dovnitř a vracím se do domu. Když procházím jedním z obývacích pokojů, zaslechnu povědomý zvuk. Tommy vjíždí na své motorce na můj nový dvůr a nezapomene si před vypnutím motoru ještě pěkně zatúrovat. Provokatér.

Pravdou je, že by té jeho krásce můj nový parkovací prostor slušel. Vedle mého světlého BMW se pěkně vyjímá.

"Ahoj." Vycházím ze dveří v momentu, kdy Tommy odkládá na sedačku helmu. Otočí se na mě a usměje se.

"Tak tohle je teda něco, vaše eminence." Rozhlédne se kolem.

"A to jsi ještě neviděl všechno," naparuju se. "Pojď dál!" lákám ho dovnitř, i když bych ani nemusel, jeho obličej vyzařuje nadšení malého dítěte, které právě dorazilo na svou narozeninovou párty. Když jsem tu byl poprvé, musel jsem vypadat úplně stejně.

Společně vcházíme do prostorné vstupní haly, na kterou navazuje dlouhá chodba. Líbí se mu vchodové dveře. No, mně taky, jsou opravdu zvláštní a asi je zachovám, na rozdíl od jiných vyměnitelných věcí.

Pokračujeme nejprve do kuchyně, kde Tommyho uchvátí velký čtvercový ostrůvek uprostřed místnosti a kruhový jídelní box u okna. Vyndávám nám z lednice dvě petky s chladnou vodou. Už jsem měl docela žízeň.

"Chci tu být na tvým prvním grilování." Tommy se opře o ostrůvek a napije se vody. Samozřejmě, že bude mezi hlavními pozvanými, pokud se ovšem ještě letos k barbecue dostanu.

"Sám jsem zvědavý, jestli kuchyni vůbec využiju." Pokrčím rameny.

"I tak si budeš muset na tak velký dům najmout hospodyni. O tohle se nezvládneš starat sám. To je práce na plný úvazek," polemizuje.

"A to jsi ještě neviděl zahradu a bazén. Naštěstí se máma nabídla, že někoho sežene. Rád bych, aby se zahradník vyznal i v bazénech. Bože, zase se tu bude courat milion lidí." Povzdychnu si.

"Příště si kup srub někde v lese. Většinou mají jen jednu místnost a prostor na spaní. A okolí udržuje příroda."

"Příště se nastěhuju do iglů k Eskymákům."

"Ty ne, Adame!" rozesměje se Tommy. Ví, že nemusím zrovna zimu. Lyžování sice miluju, ale víkend na horách zvládnu maximálně jednou do roka. Jinak mám cestování po chladných zemích za celý rok dost. Teď strávím několik týdnů v Británii. Tam taky není bůh ví jaké vedro.

Jdeme s Tommym dál. Do hlavního obývacího pokoje, který bych si rád později vybavil podobně jako ten poslední. Už jsem nad tím přemýšlel a chtěl bych zachovat to, na co jsem byl zvyklý v předchozím bytě.

Tommy se chvíli povaluje na pohovce, která je součástí původního vybavení a pak pokračujeme na prohlídku koupelen. V domě jsou tři, jedna v dolním patře a dvě v horním, ty patří ke dvěma krásným ložnicím. V jedné, co má výhled na západ a velké rohové okno, se Tommy svalí na postel a rozpaží ruce.

"Nech mě tu přespat. Jsem hrozně utahanej." Postěžuje si.

"Pro mě za mě. Ale všechny moje věci jsou ještě v bytě, takže já půjdu určitě nocovat tam." Sednu si vedle něj.

"Kdy vůbec odjíždíš?" zajímá se. Musím se zamyslet. Jaký je vlastně den?

"Už zítra," odpovím. Tohle si naštěstí pamatuju dobře na rozdíl od jiných věcí. Například vůbec nevím, s kým vším jsem se pozdravil na poslední párty. Takové věci si prostě zakazuju pamatovat. Měl bych hlavu jak balon.

"Stihneme zajít ještě na oběd?" navrhuje Tommy.

"A co večeře dneska? Zítra budu mít rozlítáno. Byl bych nervní, kdybych nestíhal." Ve stejnou chvíli si uvědomím, že nemám pomalu ani sbaleno. To budou zase hoňky.

"Jo, bezva nápad. A nechceš něco objednat sem? Můžeme si to sníst venku, pak se vykoupat…"

"Nechtěl jsem tu zůstávat." Zamračím se. Musel bych si domů pro věci na převlečení. No, stejně bych tam ještě dneska jel, že jo.

"No tak, Adame. Teď tu nějakou dobu nebudeš. Neviděli jsme se tak dlouho. Uděláme si fajn večer jako normální kluci."

"Dva normální kluci v luxusním baráku," utrousím. Jsem háklivý člověk, vím to o sobě. Šetřivý a háklivý. A kdo by nebyl, na barák za tři mega? Jenže je pravda, že sterilní to tu taky nechci. To bych si sem pak vůbec nikoho nepozval.

"Jak chceš. Myslel jsem, že bychom mohli zavolat třeba Sutanovi, Terencovi a dalším a trochu to tu zkolaudovat."

"Bože, jen to ne! Ti mi tu z toho udělají kabaret," zhrozím se.

"A to je jako nikdy nepozveš?" diví se Tommy.

"Jasně, že jo, jenom jsem o tom ještě takhle dopředu nepřemýšlel."

"Všichni přemýšlí nad tím, k čemu svůj dům budou využívat, než si ho koupí. Jestli jsi měl v plánu z toho udělat svoje vlastní mauzoleum, tak teda hodně štěstí." Postaví se proti mně a založí si ruce na prsou. Jo, přeháním to. Ale on taky. Mí přátelé mi samozřejmě nevadí, jen… mám ten dům první den, chtěl jsem se s ním nejdřív seznámit sám, než si sem začnu někoho zvát. Tommy ani netuší, jaké má privilegium, že je tu teď se mnou. Jestli se před Sutanem, nebo dalšíma prokecne, bude z toho průšvih, že jsem je nepozval taky, než jsem odjel do Londýna.

Bože, to si zase něco vyslechnu.

"Dobře, objednáme něco k jídlu a budeme lenošit na zahradě. Souhlasím." Rozhodnu se konečně. Tommy se usměje a vytáhne z kapsy mobil.

"Jen my dva!" přivřu na něj oči, dřív než stihne v seznamu navolit Sutanovo jméno. Zakaboní se, ale nekomentuje to.

"Jsou tu aspoň osušky, nebo mám pro něco dojet?" přejde k vestavěným skříním v chodbě před ložnicí.

"Něco by tu být mělo." Jdu hned za ním. Mezitím se dívám do svého mobilu na seznam oblíbených restaurací. Nakonec vybírám tu, co zajišťuje diskrétní donášku. Nikdy po mě nechtěli jméno. Stačila jim pro rozvoz adresa a peníze převést na účet.

Tommy nám vytahuje ze skříně dvě velké bledě modré osušky a bere je do spodního patra. Po cestě objednávám večeři.

"Kuřecí salát s rýžovými nudlemi a tofu, telecí plátek na rozmarýnu…"

"Do toho salátu by mohli naházet pár oříšků," poradí mi Tommy. Ihned poznal, jakou restauraci jsem zvolil. Prosili jsme číšníka o oříšky i minule, když jsme si tam byli sednout na oběd.

"Mohli byste přidat do toho salátu trochu vlašských ořechů?" zeptám se. Dispečerka mi říká, že to není problém. Je velice ochotná. Nakonec mi ještě nadiktuje částku, kterou musím odeslat na účet. Rozloučím se s ní a přes mobil rychle vyřídím transakci. To už jsme s Tommym zpátky v dolním patře.

"Nějakej přehrávač tu asi nemáš, co?" táže se Tommy při prohlídce dolního patra. Ještě tady neviděl všechno. Já osobně jsem se třeba zamiloval do pokoje, který trochu vypadá jako japonský, už jen díky vstupním šoupacím dveřím. Je v něm spoustu světla, protože má stejně jako jedna z ložnic velké rohové okno a strop je vystlaný baldachýnem. Taky si ho vybavím podle svých představ. Bude to takový můj osobní pokojíček, kde se budu snažit relaxovat, psát texty a popíjet u toho zelený čaj. Můj soukromý budoár.

"Asi ne. Já nevím." Pokrčím rameny.

"Co bude s tímhle vybavením, co tu teď je?" zajímá se Tommy. Je pravda, že do domu by se dalo ihned nastěhovat.

"Pár věcí je ještě původních majitelů, ale jinak to tu zůstane. Tedy, rád bych si to předělal podle svýho."

"To je jasný." Usměje se Tommy. "Něco přece jen není úplně tvůj styl." Zatváří se důležitě. To je tak, když si své přátele pustíte moc k tělu. Dostanou se vám i pod kůži a jsou úplně na vrcholu blaha, když vás pak dokonale odhadnou a ještě vám to mohou otřít o čumák.

"Můžu pustit televizi. Třeba je tam nějaký hudební kanál," navrhnu a jdu do obýváku. Na satelitu se dá chytit mtv, takže ho nechám běžet a pak se přesouváme s Tommym ven, počkat, dokud nám nepřivezou večeři. Je fakt, že se na ni těším čím dál víc. A společnost k jídlu taky není k zahození, takže by to nakonec mohl být i pěkný večer.

"Co na ten dům říkáš?" chci vědět Tommyho upřímný názor.

"Je obrovský. Možná až moc," připustí. "Neobejdeš se bez člověka na úklid a udržování zahrady."

"Je mi to jasný." Přikývnu.

"Ale jinak je úžasnej, fakt. Nikdo se sem nedostane, aniž bys o tom nevěděl. Budeš tu mít svoje soukromí a klid na odpočinek. Ta ochranka je hustá." Kývá uznale hlavou a já mu musím dát za pravdu. Agentura hlídá nejen můj dům, ale i další v okolí, aby se do nich nikdo nedostal. Nejsem tu jediná osoba z téhle branže a fanoušci jsou hodně vynalézaví. V tomhle případě mají ovšem smůlu, nedostanou se ani k bráně.

"A stál majlant. Jak se s tím vyrovnáš?" dobírá si mě.

"Na bydlení by prý člověk šetřit neměl, jsem někde četl," plácnu. Nikde jsem to samozřejmě nečetl, ale nechci dát Tommymu pocit, že s tím nejsem smířený. Tedy, pomalu s tím smířený být začínám, ale i na mě je to hodně peněz. Nejsem lakomý, jen prostě myslím na budoucnost. Co když jednou nebudu mediální osobnost? Co když budu muset skončit u reklam? Než to, tak raději železné zásoby.

"Nebyl to nějaký magazín z budoucnosti?" zasměje se Tommy.

Díky klábosení uteče nějakých čtyřicet pět minut jako voda. Pípání pageru mi oznamuje, že dorazila naše večeře. Nechávám Tommyho samotného a jdu pro zásilku, kterou v kuchyni připravím na velký podnos. Když večeři položím na stůl v pergole, Tommymu se opět rozzáří oči.

"Vypadá to skvěle!" pochvaluje si. Jsem rád, že je spokojený. Pokud je poblíž dobré jídlo, většinou je to záruka Tommyho spokojenosti.

"Ráno jsem mluvil se Saulim," vzpomenu si. Tommy zvedne obočí, zatímco si napichuje na vidličku salát.

"Hm… A o čem?" zeptá se jakoby nic. No, vlastně Tommy vždycky dělá jakoby nic. V životě jsem neviděl flegmatičtějšího kytaristu.

"Našel jsem v bytě ještě pár jeho věcí, tak jsme se domlouvali, kam mu je pošlu, nebo zatím uschovám, než se objeví."

"Je toho moc?"

"Ne, jen pár cédéček, nějaký knížky a kosmetika. Řekl mi, že si to můžu klidně všechno nechat, ale víš jak…"

"Jo, vím." Usměje se Tommy. "To přátelství mezi váma je moc hezký, fans to určitě těší, ale pokud nemusíš, tak se nepřemáhej."

"Nabídl jsem mu to!" vyhrknu. Tommy se zrovna napije vína.

"Co?" nechápe.

"Aby se vrátil. Nabídl jsem mu konec rozchodu."

"Cože? Konec rozchodu? Snažíš se být originální, nebo tím jenom zakrýváš vědomí, že mě pořádně naštveš?"

"Naštvu?" Teď pro změnu nechápu já.

"Jasně, že jo. Tohle přece není poprvý. Copak schválně zapomínáš? Už dvakrát jsi mu nabídl konec rozchodu a ani jednou to znovu nevyšlo. Už jen to, že tomu říká konec rozchodu, je alarmující. Na co pořád čekáš? Na zázrak? Pro mě za mě si do toho spadni znovu, ale se mnou už znovu nepočítej, jasný?"

"No tak promiň, že jsem se vůbec zmínil," utrousím uraženě. Tommy jen zavrtí hlavou a nasouká do sebe v rychlosti další čtyři sousta.

"Adame, já tě mám rád a chci, abys byl šťastnej, ale ty si to záměrně kazíš. Já vím, že to pořád bolí, ale tím, že to budeš zkoušet pořád dokola, se tý bolesti nezbavíš. A pevně doufám, že jsi nevyhodil tři miliony dolarů jen kvůli němu, to bych ti musel asi jednu natáhnout." Rozčiluje se.

"Ne!" odmítnu. "Nekoupil jsem ten dům kvůli Saulimu, přísahám!" Občas, když s Tommym vedeme podobný řeči, připadám si jak malý dítě a on mi připadá jako můj rodič, nebo starší brácha. Vím, že má pravdu, tolikrát už jsem mu řekl, že vím, že má pravdu, ale copak to jde? Jen tak zapomenout? Byl jsem s ním dva roky, kruci.

Možná na tom ale opravdu něco bude. Nemůžu být kámoš kluka, se kterým jsem spal a miloval ho. To si jenom něco namlouvám, že to jde, ale ve skutečnosti předstírám. Kdykoliv mi Sauli zavolá a já zrovna nemám odvahu, nabídnout mu konec rozchodu, hraju si na nejlepšího kámoše, co kdy měl. Bože, je mi ze mě zle, protože jsem slaboch.

"No tak fajn. A on na to reagoval jak?" podívá se Tommy ostražitě.

"Odmítl to," připustím. "Teda ne úplně. Řekl prostě, že neví, že si to musí nechat projít hlavou."

"Má víc rozumu, než ty!" ukáže na mě prstem. Neměl jsem mu to říkat. A hlavně, že jsem si to předtím, než dorazil, zakázal.

"Asi jo." Skloním hlavu studem. Co si o mně asi Tommy musí myslet, když se nedokážu vyrovnat ani po roce a něco s tím, že už se Saulim nejsme? Občas to nevydržím a zavolám mu, ale je fakt, že bych se za ním sám od sebe nevypravil. A to je ten kámen úrazu. Vždycky, když přijede do LA, naivně si myslím, že je to kvůli mně. Prostě se v tom udržuju sám. Pokaždé si vsugeruju, že mezi námi ještě pořád něco je a půjde to obnovit.

"Jdu se vykoupat," oznámí mi Tommy a vstane od stolu. Ještě nedojedl svou večeři a já se jí pomalu ani nedotkl. Je vytočený, vidím to na něm. Dělá mi vrbu, kdykoliv potřebuju. Radí mi a snaží se mě podržet. Nemůžu se mu divit, že je ve vrtuli, když to celou dobu dělá zbytečně. Na jeho místě bych byl naštvaný taky.

"A ty bys měl taky. Potřebuješ se zchladit!" zamračí se. Než stihnu něco namítat, i když absolutně nemám nárok, Tommy se celý vysvleče ze svých černých těsných kalhot, trička, bot a slipů a rozběhne se k bazénu s vodopádem. Nezapřu, že jsem gay, celou dobu mu totiž koukám na zadek, jak se při běhu nepatrně třese. Nemá na sobě moc tuku, takže se spíš třese z principu. Ale hlavně je to nehorázně sexy.

Chvíli nad jeho slovy přemýšlím a pak jdu za ním. Než vlezu do vody, Tommy si mě okatě prohlíží. Pak se usměje.

"Co je?" nechápu.

"Ale nic. Jen se ti divím. S takovouhle vizáží a výbavou se pořád vracíš k tomu ratlíkovi." Zašklebí se.

"To nemyslíš vážně!" vyvalím na něj oči. Tommy a Sauli jsou kámoši. Ještě nikdy o něm neřekl nic špatného. A jak může znát i Sauliho výbavu, že si je tak jistý?

"Nemyslím. Jen nevím, jak jinak ti ho vytlouct z hlavy." Pokrčí rameny.

"Můžeš sebou," rýpnu si.

"Zrovna dneska nemám moc náladu bejt náhrada, promiň."

"A já si myslel, že bys mohl být, když jsi tak naléhal tu zůstat."

"Chtěl jsem přizvat Sutana a Terence, jestli si vzpomínáš." Ušklíbne se.

Tyhle hry mě baví. Sedíme v bazénu proti sobě. On na jedné straně, já na druhé a šijeme do sebe slovy i pohledy. Tommy se většinou rád zapojí, vždycky má ze mě psinu, když se začnu moc snažit.

"Jo, jasně, zapomněl jsem. Se Sutanem by sis říct dal, co?" zkouším ho.

"Nemá potřebu vytloukat klín klínem, tak proč ne? Kdybys ho pozval, mohl ses aspoň dívat," provokuje.

"Co je tak špatného na tom, být utěšitel? Stejně nic stálýho nehledáš."

"Jak to můžeš vědět?"

"Když ses rozešel s Liz, neměl jsem pocit, že by tě to nějak sebralo," napadne mě. Tommy zvážní a přivře oči.

"Nezacházej moc daleko, nebo budeš litovat!" zavrčí. Nemám ponětí, jestli to myslí vážně, nebo je to jeden z jeho pokusů, vyděsit mě, aby mi pak řekl, že to byla sranda. Asi bych měl být opravdu trochu opatrnější.

"Tak promiň…" utrousím a raději se schovám pod vodou. Možná skutečně potřebuju zchladit, jak Tommy řekl.

Zkouším, jak dlouho vydržím bez dechu. Odhaduju to tak na třicet vteřin, ale určitě bych zvládl víc. Když se vynořím, Tommy na svém místě není. Všimnu si pohybu pod vodopádem. Skoro se ho leknu, protože se na mě dívá skrz padající vodu a trochu to připomíná výjevy z hororů, zvlášť, když se mezi proudy objeví nějaká skulinka a v ní se zalesknou jeho oči.

"Přestaň mě děsit!" napomenu ho a doplavu na jeho předchozí místo. Voda je hrozně příjemná, uvolňuje mě. Doufám, že přijdu na jiné myšlenky. Ani mně samotnému už se na Sauliho nechce myslet. Jsem z toho akorát tak unavený.

Tommy mě stále pozoruje. Začíná mi to být protivný. Zapluju pod vodu, abych se objevil přímo před vodopádem. Ani se nepohne.

"Přestaň!" zamračím se a dám si ruce v bok. Jemně zavrtí hlavou.

"Nech toho, ti říkám."

"Jinak co?" zvedne jedno obočí. Jeho hlas je utlumený zvukem padající vody. Musím uznat, že i za tím vodopádem vypadá sexy. Ale já nikdy nepochyboval o tom, že by Tommy nebyl sexy.

pokračování ZDE