Prsten 6.

---

Neil ze svých úst vyloudil pouze povzdech hodný trpitele. Elizabeth nedýchala vůbec a doktor na oba své pány třeštil oči, přesto, že jim zprávu donesl sluha John. Toho si momentálně nikdo nevšímal.

"Musím mu jít naproti, zdržet ho!" pohnul se Neil konečně k hlavním dveřím, odkud před okamžikem lokaj vešel. Bude se se svým bratrem venku vítat tak dlouho, jak jen to bude možné, usmyslel si.

"Zdržet ho před čím, Neile? Před pravdou?" zarazila ho Elizabeth. Neil vycítil problémy. Otočil se na svou ženu a přivřel oči.

"Ano, před pravdou. A také před bolestí a slzami... A vztekem, který s tou pravdou přijde." Bože, pokud se začne hádat ještě se svou manželkou, podpora, kterou si díky své soudržnosti a víře tři týdny připravovali pro Tommyho, bude nenávratně pryč.

"Stejně se tu pravdu dozví."

"Já ho na to chci jen připravit, drahá." pronesl Neil kousavě. Nebyl to on. Cítil, že díky Johnově oznámení není ve své kůži.

Jeho bratr stál dole na nádvoří a zbavoval Morfea osobních věcí, které si odnese do hradu. Jako meč, váček s penězi, možná nějakou drobnost pro Lilith a Tommyho z proslulých londýnských trhů...

Jistě je hodně unavený a sotva viděl na cestu, pokud jel z Londýna v kuse, pomyslel si Neil. Dokázal si představit, jak kolem jeho bratra pobíhá štolba Martin a snaží se dívat na své boty, jen aby nemusel pánovi ukázat tvář a v ní smutek za zesnulou Dioné a vůbec za všechno, co se za poslední tři týdny událo. Měl by mu jít na pomoc. Okamžitě.

"Já... musím tam jít. Než se to dozví od někoho jiného." rozběhl se definitivně ke dveřím.

Na zápraží si vzal louč, protože už se začínalo stmívat. Když se podíval dolů, uviděl přibližně ve středu nádvoří dvě tmavé skvrnky. Jedna byla větší, neklidná a druhá shrbená únavou.

"Morfee, uklidni se, už jsme doma!" okřikl Adam svého koně. Neil to zřetelně slyšel i nahoře. Uvědomil si, proč Morfeus tolik vyvádí. Cítil, že se něco děje. Cítil, že pach jeho milované Dioné se v hradu už nenachází. Že je prostě pryč.

"Martine, odstroj ho prosím a vytři do sucha, jeli jsme celý den. Asi toho má taky plné zuby, proto tak blázní, viď, Morfee." Adam poplácal koně po krku, ale zklidnění se ani tak nedočkal. Kůň sebou zmítal a odmítal se podřídit Martinovým i Adamovým povelům. Nakonec ho do stájí odváděli tři muži. Štolba by to sám nezvládl.

Neil celou scénku pozoroval při sestupu ze schodů. Když stanul na posledním, rozhodl se konečně upoutat Adamovu pozornost.

"Vítej, bratře." roztáhl ruce a rázným krokem, pod kterým se snažil skrýt svůj skutečný vnitřní stav, šel sourozenci naproti.

"Ah, Neile. Díky Bohu, že už jsem doma." Adam padl Neilovi s úlevou do náruče. "Netuším, co toho koně popadlo. Celou cestu jsem z něj cítil radost, že jedeme domů a jakmile jsme vjeli do hradu, začal takhle jančit." povzdychl si. Neil bratra poplácal po zádech a pak ho od sebe odtáhl na délku paží, aby si ho pořádně prohlédl.

"Vypadáš strašně, bratře."

"Ano, já vím. Horká lázeň to spraví. A úsměv tvé dcery také." pousmál se Adam. Vyčerpání z něj sálalo tak silně, že měl Neil strach, aby mu bratr neusnul v rukách.

"Na lázeň teď zapomeň. Půjdeš si lehnout." nařídil mu.

"Možná tě pro jednou i poslechnu, když vím, co na mě v posteli čeká." pokusil se Adam zažertovat. Neil odvrátil tvář a kousl se do rtu. Jeho manželka měla pravdu. Tohle odkládání nevyhnutelného bylo nanic. Jenže jít s pravdou ven, mu připadalo o dost těžší. Proč musel být zrovna on poslem špatných zpráv?

"Adame?" Neil podepřel bratra kolem pasu a natočil ho ke schodišti. Oslovený na něj obrátil tvář.

"Copak je, Neile?" zvedl obočí. Neil při pohledu do jeho unavených, přesto šťastných očí zapomněl mluvit. Naštěstí jeho bratr pokračoval sám. "Mimochodem, doufám, že si Tommy pro mě schovává pořádné přivítání, když s tebou nepřišel ven. Mám pro něj nemilou zprávu, ale těžko říct, který z nás to ponese hůře." povzdychl si.

"Nemilou zprávu?" Neil se zastavil. Další negativní zpráva? A tentokrát od Adama?

"Ano. Proto si mě král zavolal. Kvůli té nemilé zprávě. Ale v podstatě to s námi myslí dobře. Nebo spíš sám se sebou." zavrčel Adam. Neil z jeho hlasu vycítil zlobu a vztek na nespravedlnost. Pokud se Adamova audience u krále týkala i Tommyho, muselo jít o jejich utajovaný vztah.

Celé čtyři roky byl klid, procházelo jim to. Měli snad dopředu počítat s tím, že dny štěstí a pohody jednou skončí?

"Co se stalo, bratře?" zeptal se Neil naléhavě. Jestli ta zpráva bude špatná, přetáhne svého bratra něčím po hlavě, jen aby mu další špatné zprávy dnes už říkat nemusel. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se Adam vrátí z Londýna se zlým pořízením a mizernou náladou.

"Tommy se musí oženit. Abychom předešli drbům. A král má strach, že by vina mohla padnout i na něj, protože nám to celou dobu toleroval."

"Můj Bože." zhrozil se Neil. Myslel na Adamův vztah s Tommym tolikrát, i v souvislosti s jeho utajením, ale tohle by ho nikdy nenapadlo.

"Přesně tak. Do měsíce by měla přijet Tommyho nevěsta. Králi je jedno, kdo z nás s ní splodí potomka, ale vzít si ji musí Tommy. Jako můj svěřenec. Lady Austinová totiž brzy nebude mít kde bydlet a Henrymu se zalíbila představa, přivlastnit si její hrad po rodičích pro válečné účely." pokrčil Adam rameny.

"Je to čím dál horší." zamračil se Neil.

"Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani ne. Měl jsem celý týden, abych si to nechal projít hlavou. Sice jsem pořád naštvaný, že jsem to musel podepsat, ale pokud bude Tommyho nastávající rozumná, tak..." Adam svou myšlenku nedořekl. Usoudil, že je celkem jasné, jak by měla pokračovat. "Bude se prostě řídit našimi pravidly. Nehodlám se omezovat a už vůbec ne s Tommym." dupl si navzdory své únavě.

"Je to žena, bratře. Nesmíří se s tím, že jí manžela bude noc co noc krást jiný muž, i když v podstatě její tchán." zachmuřil Neil obočí. Jeho bratr přece nebýval naivní.

"Nechci to teď řešit, Neile. Jsem z toho rozmrzelý a ty mi moc nepomáháš." obořil se na něj.

"Omlouvám se. Snažím se být jen realista. Vím, že jsme to všichni úspěšně přehlíželi, ale donekonečna to jít nemohlo. Lidé jsou zlí. A právě tací mají oči všude. Jen nechci, abys byl zklamaný, až ti sem přijede rozmazlená princeznička, které nic nebude vhod. Já tyhle typy znám, Adame. Nějaký čas jsem byl u dvora. Elizabeth je výjimka. A určitě jen díky tomu, jak byla vychována."

"Přišla o oba rodiče, to dokáže člověka zlomit." zavrtěl Adam hlavou. Nechtěl Neilovu teorii přijmout.

"Uvidíme." pokrčil Neil rameny a na okamžik se otočil k bratrovi zády. Třeba byla vhodná chvíle právě teď. Možná by to neměl protahovat a přidat k jedné špatné zprávě další. "Víš, Adame... Musím ti něco říct." pomalu se otočil zpátky. Stále si v hlavě připravoval to nejlepší pořadí slov, aby jeho oznámení neznělo tak strašně, jeho myšlenkové pochody a hluboký nádech před vyslovením první katastrofy ovšem přerušila Elizabeth s malou Lilith. Obě se objevily z nenadání na zápraží.

"Strýček Adam se vrátil. Je zpátky." zvolala holčička a rozběhla se po svých hbitých nožkách ke schodišti. Sice ještě neuměla chodit po schodech jako dospělí, ale tak banální překážka ji nemohla zastavit. Adamova tvář se rozzářila. Začal rychle stoupat vzhůru, aby se jeho neteř nemusela namáhat slézáním schodů po čtyřech. Když k ní doběhl, zvedl ji vysoko nad hlavu.

"Lili. Zlatíčko. Hrozně jsi mi chyběla!" zmáčkl ji ve své velké náruči.

"Jsi hubený, strýčku. Skoro jako strýček Tommy." prohlízela si ho holčička pozorně. Nezapomněla si osahat jeho tvář a zatahat ho za vlasy. Konečně Adam opět cítil rodinnou pohodu, kterou tři týdny tak zoufale postrádal. Tak moc chtěl vlastní dítě. Které by ho při každém jeho návratu vítalo se stejným nadšením.

"Ano, strýček Tommy je hodně hubený. To mi nemusíš říkat." usmál se Adam.

"Taky hodně spí. Pořád spí." zabručelo dítě. Evidentně z toho nemělo radost.

"Spí? I teď? A co dělá tedy po nocích?" Adam se přiškrceně zasmál a podíval se na Neila. Bratrův výmluvný pohled ho vyděsil.

"Lili se na Tommyho zlobí. Vztahuje si to na sebe, že si s ní strýc nechce hrát a předstírá pořád spánek." vysvětlila mu Elizabeth Liliinu rozmrzelost.

"To jsem pochopil, ale..." Adam se znovu podíval na Neila. Holčička přestala jejich rozhovor poslouchat, protože ji zaujal přívěšek na strýcově krku.

"Nepředstírá spánek." sklonil Neil hlavu. "Spal celé tři týdny, co jsi tu nebyl." promluvil do země.

"Cože? Je nemocný?" vyhrkl Adam a rozběhl se do hlavní síně, kde se srazil s lékařem.

"Pane? Co tu děláte?" okřikl ranhojiče. Lili v jeho náruči povlávala jak loutka. Naštěstí k němu duchapřítomně přiběhla chůva a děvčátko si přebrala.

"Já..." Přítomnost doktora Adama vyvedla z míry, toho by si musel všimnout i slepý. Neil si mezi oba muže stoupl a tomu se společnou krví položil dlaň na hruď.

"Byl nemocný, Adame. Teď už je v pořádku." promluvil k němu hlasem, jímž se snažil častokrát mluvit i na svou dceru. Třeba, když se v noci bála tmy.

"Je v pořádku po fyzické stránce. Měl bys být konkrétnější, Neile." ozvala se ode dveří Elizabeth. Manžel ji spražil přísným pohledem.

Adam kmital očima z jednoho na druhého a plně si uvědomoval hřejivou Neilovu dlaň na svých prsou. Nebyla tam náhodou. Jeho bratr mu posílal energii a snažil se, aby byla pozitivní. Něco se muselo stát. Něco strašného.

"Řekne mi to někdo z vás, nebo to mám jít zjistit osobně?" zeptal se Adam. Naštvaně odstrčil bratrovu ruku a vydal se k chodbě, vedoucí k jeho a Tommyho komnatám. Neil ho doběhl těsně před schody.

"Vím, že máš strach z toho, co se dozvíš." rozpažil ruce a každou z nich opřel dlaní o jednu zeď vstupní chodby, aby Adam nemohl projít. Ještě, že byla tak úzká, stačil na to sám.

"Jestli je Tommy v pořádku, tak..."

"Není!" zavrtěl Neil hlavou. "Nemůžu tě za ním pustit. Ne, dokud nebudeš vědět všechno."

"Všechno? Zatím jsem se od svého příjezdu nedozvěděl nic. Venku jsi mi dal kázání, abych nebyl naivní, místo toho, abys mi řekl, že se tu něco děje." okřikl ho Adam.

"Chápeš, že je těžké, ti to jen tak oznámit?"

"A dokážeš pochopit ty, jak moc mě takovými slovy děsíš? Co se stalo mému svěřenci!"

poslední slovo Adam div nehláskoval, jak křičel. Jen, co hlavní síní dozněla ozvěna jeho hlasu, nahradil ji dětský pláč. Lili se křiku polekala a dostala strach. Elizabeth pochopila, že ji měla poslat s chůvou pryč v okamžiku, kdy si ji od Adama převzala.

"Mary, odneste Lilith do komnaty a pokuste se ji uklidnit."

"Ano, Mylady." poklonila se chůva a rozběhla se k ohnisku největšího napětí v sále. Neil ji pustil do chodby, pak si ale stoupl zpátky.

"Musíš mu to říct, Neile. Všechno. Nemůžeš hledat hezká slovíčka tam, kde nejsou." přistoupila k mužům i Elizabeth.

"Jen jsem myslel, že..." Neil sklonil hlavu a povzdechl si, jako kdyby byl v koncích s rozumem. No, v podstatě byl. Dilema, zda to na bratra vysypat, či nevysypat, dosáhlo kritického bodu. Už se to nedalo odkládat.

"Tommy si pár dnů po tvém odjezdu vyjel na projížku. Chtěl vytáhnout Dafné do výběhu a trochu ji potrénovat. Myslím, že se mu zastesklo po studánce, tak se k ní vydal. Když se do večeře nevrátil, vzal jsem tři muže a jeli jsme ho hledat. Našli jsme ho u té studánky, ale nevěděl o světě. Jakoby tvrdě usnul a nechtěl se probudit. Doktor ho prohlédl a zjistil, že..." Neil se na okamžik zastavil a podíval po své ženě. Snažila se ho povzbudit očima. "Doktor zjistil, že byl Tommy znásilněný. Byl v těch místech hodně zraněný a..." tentokrát se Neil podíval po doktorovi, který se raději ihned chopil slova, než by na něj zaútočila lady Elizabeth, jako předtím na manžela.

"Podle množství semene jsem usoudil, že to byli dva muži, nebo jeden, ale dvakrát."

"Cože?" zamrkal Adam víčky. Neil měl pocit, že se jeho bratr právě probudil a posledních několik vět mu absolutně uniklo. Alespoň se tak tvářil.

"Tommyho znásilnili, Adame. Někdo ho v lese přepadl. Byl pod vlivem nějaké drogy, která ho na dlouhé tři týdny uspala. Probudil se až dnes." zopakoval mu to Neil v kratší verzi.

V síni zavládlo ticho. Nešlo si nevšimnout, jak se Adamův hrudník začal prudce zvedat a jak jeho tvář pokryla bledost. Hrubě do Neila strčil a přimáčkl ho na zeď. Pak se rozběhl do chodby.

"Ne, Adame! To není všechno." zavolal za ním Neil. Vyslyšen ale nebyl. Popadl Elizabeth za ruku a společně se za Adamem vydali. V patách jim byl i lékař.

Adam se u dvěří do Tommyho komnaty zastavil a opřel o zeď. Byl unavený a teď i udýchaný, jak běžel. V hlavě mu neustále kolovala Neilova slova a ta nejstrašlivější stála na samotném vrcholku piedestalu. Znásilnili, přepadli, dva muži, nebo jeden dvakrát. Proč se prostě nemohl vrátit do klidu? Proč tu na něj čekalo tohle děsivé překvapení? Tommyho nastávající nebyla nic proti tomu, co musel v tom lese prožít za hrůzu.

Otočil se ke dveřím a přeříkal si v duchu krátké přání, aby mu dal Bůh sílu. Do komnaty vstoupil už společně s Neilem, Elizabeth a doktorem, kteří ho mezitím doběhli.

Tommy ležel na posteli a odpočíval. Zavrzání dveří ho probralo, proto otevřel oči a natočil hlavu na příchozí. Když se jeho pohled zastavil na Adamovi, jakoby podezíravě přivřel víčka. Adamovo srdce se rozbušilo závratnou rychlostí.

"Je ještě unavený a slabý. Tři týdny nevěděl o světě." pošeptala mu do ucha z pravé strany Elizabeth. Adam sebou trhnul a rychle přistoupil k posteli, na kterou si sedl.

Bez zaváhání stiskl Tommyho ruku ve své.

Měl zvláštní pocit z jejich kontaktu. Nebyl tak vřelý, jako vždycky býval. Tommyho tělo hřálo téměř neustále. Vždy mu předával spoustu energie, stejně jako jeho meč, když se setkal se synem sira Howarda, ale teď to tak nebylo. Jakoby se Adam pokoušel najít útěchu jinde, upřeně se zahleděl do Tommyho oříškových očí, ale ani odsud nic nepřicházelo. Bože, byl traumatizovaný. Neštěstí, které ho potkalo, vzalo z jeho tváře všechnu barvu i optimismus a z duše sílu, bojovat za vnitřní klid.

Adam se s prosebným pohledem podíval po Neilovi i jeho manželce. Čekal, že mu to vysvětlí, ale odpověď přišla mnohem dřív z druhé strany. V tu chvíli si byl jistý, že ta slova do smrti nezapomene. "Kdo jste, pane?"