Prsten 5.

---

Bodiam

Neil se pousmál nad klidnou tvářičkou své spící dcery. Dítě si ustlalo v jeho náruči, zrovna, když se ji Neil snažil odnést po obědě do postýlky. Nakonec zůstali společně s Elizabeth v hlavní síni.

Nálada nebyla nejlepší, vlastně byla spíš ponurá. Adam byl pryč už téměř tři týdny a stejný čas bojoval Tommy ve své komnatě o život. Za celou dobu se neprobudil. Pořád spal tvrdým spánkem, který navenek působil jako smrt. Doktor se na něj chodil dívat každý den a Gréta doplňovala zásobu bylinkových mastí, které, dle jejích slov, udržovaly mladého pána při životě. Ani ona si tentokrát nevěděla příliš rady. Jen se jednou prořekla, že za tím bude asi nějaká droga, která pána uspala. Bohužel do něj nemohla nic vpravit vnitřně a byla díky tomu nevrlá.

Neil nepřestával doufat. Upínal se k naději, že jakmile na Tommyho promluví Adam, až se vrátí, přinutí ho to, aby se probral. Spoléhal na to. Vždyť on sám by se chtěl také probudit, kdyby na něj mluvila jeho Elizabeth. Kéž by byl Adam už zpátky. A kéž by se jeho příjezd obešel bez zbytečných dramat, na která bude dost času později. Neil si přál, aby se jeho bratr vrátil co nejdřív, už kvůli Tommymu, ale současně měl z jeho příjezdu strach. Adam byl sice silný muž, statečný a tvrdý, ale všechny své schopnosti bojovníka ztrácel, pokud šlo o Tommyho. Nedokázal odhadnout, které z jeho vlastností se projeví, až uvidí, co se stalo.

Neil nechal zavolat chůvu, aby malou Lilith uložila k odpolednímu spánku. Žena dorazila do hlavní síně společně s doktorem, který se zrovna vracel od Tommyho. Lékařův výraz byl zmatený. Jako kdyby hledal vhodná slova.

"Doktore?" vyskočil Neil od stolu a co nejopatrněji podal chůvě svou dceru. Než ji žena odnesla, políbil Lilith na čelo.

"Váš švagr a..." otočil lékař hlavu i na Elizabeth. "... a bratr... On... začíná se probírat." vykoktal ze sebe.

"Opravdu?" vyjekla Elizabeth.

"Už pohnul několika prsty." Doktor se konečně trochu usmál. Jeho přechozí výraz byl spíš děsivý, než plný naděje.

"Mluvili jsme na něj, neustále. Určitě nás slyšel." Elizabeth se vrhla Neilovi do náruče a rozplakala se. "Díky Bohu!" zašeptala svému manželovi do ramene.

"Jdeme za ním." rozhodl Neil.

"Samozřejmě. Přišel jsem pro vás, aby jste se na něj šli podívat." uvolnil lékař manželskému páru cestu.

Jakmile všichni dorazili do Tommyho pokoje, lékař obešel postel z druhé strany a Neil s Elizabeth si stoupli k té blíž u dveří. Dlouho se nic nedělo. Lékař na pacienta potichu mluvil, pak se přidali i manželé, ale Tommy nereagoval. Zrovna, když už to všichni chtěli vzdát, Tommy zahýbal palcem na své pravé ruce.

Elizabeth se s nadšenýma očima naklonila víc k posteli.

"Bráško, prober se. To jsem já, tvoje sestra. Víš, jaký o tebe máme strach? Zkus pohnout ještě dalším prstem." pobízela ho netrpělivě. Tommy si dal pár vteřin na čas, ale pak se mu podařilo pohnout palcem i na druhé ruce. Opravdu to vypadalo, jako kdyby zkoušel trpělivost svých blízkých, ale lékař jim rychle vysvětlil, že i pro něj je nejspíš hodně těžké dát najevo, že je vnímá. Nakonec si Elizabeth zabrala hlavní křeslo u postele a prohlásila, že se od svého bratra nehne, dokud se nadobro neprobudí.

Celou tu dobu ho držela za ruku a mluvila k němu. Neil se byl mezitím podívat na Lilith a lékař nechal zavolat Grétu. Pověřil ji, aby připravila nějaký lektvar, který jejich pacientovi po probuzení dodá co nejvíc sil. Necelé tři týdny byla dlouhá doba a Tommy značně pohubl, protože nedokázal přijímat jídlo. S vodou to bylo podobné. Donutit spícího člověka, aby polykal tekutiny, bylo teméř nemožné. Byl div, že ještě pořád žil.

Elizabeth se přistihla, že jí padají víčka. Vstala z křesla a přešla k dřevěné nádobě s vodou, aby si trochu opláchla obličej a osvěžila se. Zároveň zhodnotila, kolik je přibližně hodin. Do pokoje přestaly proudit teplé sluneční paprsky, protože se blížil západ slunce. Strávila tedy se svým bratrem další neproduktivní hodiny, během kterých se vůbec nic nestalo.

Nejprve si otřela čistým plátnem tvář a pak ruce. Zdálo se jí, že za sebou uslyšela nějaký zvuk. Prudce se otočila a ztuhla. Její bratr na ni koukal vyděšenýma očima. Jejich bělmo ještě umocnilo tmavé kruhy, které měl pod spodními víčky.

"Tommy!" vyjekla Elizabeth a přiskočila k posteli. "Jsi opravdu vzhůru? Řekni něco!" Do pokoje ve stejný okamžik vstoupil doktor s Neilem. Když uviděli nemocného s očima dokořán, přistoupili k posteli stejně rychle jako předtím Elizabeth.

"Mylorde? Jak se cítíte? Povězte nám něco!" naléhal na něj lékař jemně. Neil se nezmohl na jediné slovo. Byl neuvěřitelně šťastný. Jejich Tommy se vrátil. Byl zpátky. Cokoliv dalšího mělo přijít, hravě zvládnou, jenom když je Tommy zase při vědomí.

"Tommy. Bráško. Prosím, řekni něco, nenapínej nás." prosila ho Elizabeth zoufale. Čím déle na ni její bratr koukal, bez jediné známky zájmu a mrknutí oka, tím větší beznaděj cítila.

"Mylady, nesmíme to uspěchat. Byl tři týdny v bezvědomí. Je určitě hrozně zmatený a..."

"Vodu." zasípal Tommy unaveným hlasem. Skoro ho nebylo slyšet, ale díky pozornosti, kterou od všech měl, si všimli aspoň toho, že pohybuje ústy. Elizabeth se zářivě usmála a co nejrychleji nalila do poháru čistou vodu, které mu pak dala napít. Tommy zlhtal celý pohár a prosebným pohledem si poručil další. Do pokoje nakoukla Gréta, a když viděla, že její pacient sedí na posteli a konečně pije, rychle vstoupila dovnitř. Evidentně pookřála, protože stejně jako všichni ostatní už ztrácela naději, že by se pán mohl ještě probudit.

Když Tommy požádal o třetí pohár vody, strčila Gréta Elizabeth do ruky svůj vlastní, který přinesla. Byl to celkem libě vonící bylinkový nápoj, oslazený medem. Tommy se na nádobku nejprve zadíval nedůvěřivě, ale pak ji do sebe vyklopil na tři loky.

Elizabeth se neubránila šťastné slze, když se její bratr pousmál a mlsně si olízl rty. Nápoj mu chutnal.

"Chtěl bys ještě?" zeptala se nedočkavě.

"Další dávku až zítra. Je to vysoce účinný lék na získání energie. Pokud by vypil ještě jeden, probděl by celou noc." zavrtěla Gréta odmítavě hlavou.

"Spal tři týdny v kuse. Nemyslím si, že by chtěl teď zavřít oči." zavrčel Neil. Gréta po něm střelila chladným pohledem.

"Musí poslouchat své tělo a jeho potřeby. A pokud je stále nemocné, není dobré narušovat jeho přirozenou schopnost léčení sebe sama. Je nezbytně nutné, aby nabralo síly přirozenou cestou. V první řadě mu dejte pořádně najíst. Hlavně maso a zeleninu. V rozdrceném stavu. Jinak to jeho žaludek nepřijme." nařídila bylinkářka a poté pokoj opustila.

Neil vyběhl na chodbu a zavolal do pokoje sluhu Johna, aby mu nadiktoval všechno, co bude nutné zařídit v kuchyni. Když lokaj odešel, v komnatě zavládlo zvláštně tíživé ticho. Nikdo to nechtěl říct nahlas, ale všem bylo podezřelé, že Tommy pořád mlčí. Snažil si sice říct o vodu, ale pak už z něj nevyšel jediný zvuk.

"Tommy? Chtěl bys něco? Řekni si o cokoliv, zařídím to." posadila se Elizabeth k němu na postel a pohladila ho po rozcuchaným, neumytých vlasech. Její bratr vypadal hrozně. Vždy si zakládal na tom, aby se líbil svému pánovi. Dbal na sebe, myl se častěji než kterýkoliv dvořan v Londýně a pečoval o své krásné blond vlasy. Teď to tak ale nevypadalo. Kéž by se všechno zase vrátilo do normálu, pronesla Elizabeth v duchu krátkou modlitbu.

"Já..." vydechl Tommy až nepřirozeně zhrublým hlasem. Jeho hlasivky musely být za tři týdny nečinnosti pořádně unavené, stejně jako zbytek těla.

"Ano, Tommy? Nemusíš mluvit nahlas, nenamáhej se, ale řekni mi, co by sis přál, abych pro tebe udělala. Stačí pár slov." pobízela ho Elizabeth jemně. Zahleděl se na ni svýma vyčerpanýma očima a jeho obočí pokleslo. Pak se ještě podíval po Neilovi a doktorovi, než svůj jakoby prázdný pohled upřel zpět na Elizabeth.

"Ty... jsi moje sestra?" zeptal se opatrně. Žena zalapala po dechu a v rychlosti střelila očima po svém manželovi i muži, který stál vedle něj. "Cože?" zagestikulovala rty, aby nemusela mluvit nahlas.

"Ano, Thomasi, to je tvá sestra, Elizabeth." posadil se na druhou stranu postele i Neil. Nejprve se snažil najít odpověď u doktora, ale ten jen zavrtěl zmateně hlavou.

"A ty jsi?" ptal se Tommy dál. Elizabeth zabořila tvář do dlaní a vzlykla. Raději se postavila a otočila k posteli zády.

"Jsem tvůj švagr, Neil. Ty si na nic nevzpomínáš?" snažil se Neil odpoutat od zoufalé manželky Tommyho pozornost. Museli si co nejdřív promluvit s doktorem a zeptat se ho, co to má znamenat.

"Ne." zavrtěl Tommy hlavou. "Mohl bych dostat ještě trochu vody?" otočil tvář zpět na svou sestru. Elizabeth si rychle otřela líce od slz a nalila mu do poháru vodu.

"Měl bys ještě odpočívat. Necháme tě." poplácal ho Neil po rameni a pobídl svou ženu pohledem, aby ho následovala ven. To samé poručil i doktorovi.

Došli až do hlavní síně. Nechtěli se bavit na chodbě před komnatou a hlavně ani jeden z nich nevěděl, jak začít. Elizabetin pláč nabral na intenzitě. V síni se zhroutila na zem a Neil ji musel zvednout a posadit ke stolu.

"Jak to, že si nás nepamatuje?" podíval se Neil na doktora. Muž pokrčil rameny a usadil se ke stolu také.

"Já nevím. Nikdy jsem se s tím nesetkal..." zamyslel se. "Vlastně jednou ano, když jsem byl hodně mladý a teprve jsem začínal s lékařskou praxí." Doktor se zhluboka nadechl a začal vzpomínat. "Na jednoho štolbu v naší vesnici tenkrát spadla celá stáj. Mysleli jsme si, že ho to zabilo, ale když z něj sundali všechny trosky, zjistilo se, že je jen omámený. Jeden trám ho praštil do hlavy a omráčil ho. Probral se po pár hodinách a vůbec na nic se nepamatoval. Nevěděl, kdo je jeho žena, nepoznával své děti, prostě nikoho. Tutlalo se to. Mezi vesničany bylo pár rýpalů, kteří by ho dokázali nařknout z toho, že ho posedl ďábel a to jsme nemohli dopustit. Nevidím ale souvislost s případem pana Ratliffa. Na jeho hlavě jsem žádné zranění nenašel. Do bezvědomí se musel dostat díky něčemu jinému a jistě k tomu přispěl i šok."

"Gréta mluvila o nějaké droze." vzpomněl si Neil.

"Ano, to je možné." přikývl lékař.

"Jak dopadl ten váš štolba?" ozvala se uplakaná Elizabeth slabým hláskem. Oba muži se na ni podívali, Neil si ji přitiskl víc k tělu.

"Nakonec si vzpomněl. Ale nebylo to najednou. Vyprávěl mi, že to začalo nejasnými útržky vzpomínek z jeho dětství. Svou ženu a děti si vybavil až jako poslední. Šlo to za sebou ve stejném pořadí jako události v jeho životě."

"Možná je takových případů víc, ale lidé o tom nemluví, protože by je ostatní podezírali, že jsou posedlí ďáblem." zauvažovala Elizabeth.

"Nám doktorům by se ale nějaké ty zkušenosti hodily. Třeba i právě teď." povzdychl si lékař.

"Jsem hrozně šťastná, že se Tommy probral, jenže tohle je tak... Jsem pro něj úplně cizí člověk. My všichni. Jak se asi cítí, když nás vidí? Bojí se nás? Nebo nám nevěří?"

"Jediné pozitivní je to, že si nejspíš nevzpomíná ani na tu hroznou událost v lese." napadlo Neila.

Doktor se toho chytil.

"To je pravda. Možná, že právě ten šok, v kombinaci s bezvědomím způsobil, že paměť všechny špatné vzpomínky vymazala. Ale bohužel s nimi i ty důležité a hezké. Fyzicky je pan Ratliff v pořádku. Včera jsem ho zběžně prohlížel a rány se krásně zacelily, jako kdyby se nikdy nic nestalo."

"Chci svého bratra zpátky." zamračila se Elizabeth. "Chci, aby měl své vzpomínky a byl zase jako dřív. Protivný, umíněný a taky věčně zamilovaný do svého rytíře." posteskla si.

"Můj Bože, Adam." postavil se Neil do pozoru a nasucho polknul. Elizabeth se zvedla také a doktor s nimi. Nic z toho, co si doposud řekli, nebylo tak strašné, jako uvědomění, že nejdůležitější osobou v Tommyho životě je pán zdejšího hradu, toho času na cestách a nic netušící.

"Až se můj bratr vrátí, tak..." Neil nedopověděl, protože do hlavní síně vběhl z nápraží sluha John s obrovským mosazným podnosem v rukách. Bylo na něm mleté maso a miska s podivně vypadající zelenou břečkou, což byla nejspíš rozdrcená zelenina.

"Mám to odnést k pánovi do pokoje?" zeptal se sluha všech přítomných.

"Ano, jdeme hned za tebou." přikývl Neil. John se ovšem nehýbal. Zdálo se, že má na srdci ještě něco.

"Johne?" zvedl Neil obočí.

"Nevím, jestli je to dobrá zpráva, nebo špatná. Pro mne je to tedy dobrá zpráva, ale pro někoho by nemusela být zrovna nejlepší..."

"Johne, o co jde?" přerušil ho Neil naštvaně.

"Pan Lambert je dole na nádvoří. Právě dorazil, Mylorde."