Prsten 1.

Ano, dočkali jsme se. Vy i já. Je tu pokračování Pána cti :)

Chcete něco vědět? Vymyšlení názvu mi zabralo víc, než napsání první kapitoly. Chtěla jsem zachovat spojení Pán něčeho, ale asi si dokážete představit, jak by to dopadlo, kdybych výsledný název spojila s Pánem. Ne, opravdu nechci, aby mi tady slídili hledači parodií na známou knihu a film, či přímo fanoušci onoho díla, anebo dokonce tací, kteří by mě mohli nařknout z toho, že jsem název ukradla a chci si díky němu zvýšit sledovanost blogu. Ten název by se hodil a to přímo úžasně, ale raději zůstaneme pouze u Prstenu, bude to jistější :)

Toť vše na úvod.

Ps1.: ... a hned si dáme pro začátek upozornění, ok? :D

Ps2.: Kdo nečetl jedničku, možná se bude těžko orientovat :(

Ps3.: Kdo nečetl jedničku a první ode mě četl valleysecret, tak se bude asi hodně divit. V tomhle případě BDSM opravdu nečekejte :D

---

Dvě zmožená, prudce oddychující těla se převalila na záda a oči jejich majitelů se zahleděly vzhůru. K nebesům.

Venku se probouzel nový den...

"Nechce se mi vstávat." zabrblal drobný muž s vlasy barvy slunce, ležící na pravé straně postele. Z paměti mu okamžitě vyvstala vzpomínka, když se s druhým mužem domlouvali na tom, jakou stranu postele si každý zabere. Spíš než o domlouvání to ale bylo o dohadování, pak o bouřlivé hádce a nakonec o udobřování. A v takovém případě oba muži znali jen jeden způsob, jak se nejsnáze usmířit. Ještě, pokud šlo o postel. Sama hádka vznikla přehnanou starostlivostí druhého muže. Byl přesvědčený, že pokud by někdo napadl hrad a pak se vloupal do jejich ložnice, byl by první na ráně a mohl tak svého milého ochránit...

"Ale měli bychom..." zaprotestoval druhý muž s vlasy v barvě noční bezhvězdné oblohy.

"Až vyjdeme z tohohle pokoje, noční můra se změní ve skutečnost. A to nechci." zamračil se Tommy na těžká sametová nebesa nad svou hlavou.

"Chtěl bys zůstat v posteli napořád? Teď, když jsem ti dovolil, abys ses zdokonalil v boji? Když je na našem hradě tak veselo?"

"Nevydírej mě!" otočil Tommy tvář na svého souseda a přivřel oči. Adam na něj ve stejný okamžik udělal grimasu, takže Tommy vyprskl smíchy. A přímo svému milenci do obličeje.

"No, prosím tě. Poplival jsi mě!" otřel si Adam dlaní tvář a pak se po Tommym ohnal rukou. "Pojď sem, taky tě poplivu, abys viděl, jaké to je!" rychle se na něj převalil a zajal jeho tělo mezi koleny a pažemi.

"Ne, neplivej na mě, omlouvám se!" rozesmál se Tommy. Adam se ale odbýt nenechal. Samozřejmě, že na svého spolunocležníka nezačal plivat, ale své sliny zanechal na jeho tváři jiným způsobem. Za pomoci vlhkých polibků.

"Slintáš jako Zeus!" postěžoval si Tommy.

"Nechtěj, abych slintal jako Zeus." zavrtěl Adam hlavou. Během vteřiny se na okraji postele objevily dvě mohutné tlapy a velká krátkosrstá hlava s oddanýma očima a vyplazeným jazykem.

"Zeusi, dolů!" okřikl Adam vetřelce.

"Přišel mě zachránit!" natáhl Tommy k velkému šedému ohaři ruku a pohladil ho po čumáku.

"Neměl jsem dovolit, aby byl s námi v pokoji." zavrčel Adam, ale navzdory svým slovům natáhl ke zvířeti ruku taky a podrbal ho za uchem. Jeho a Tommyho prsty se dotkly, pak spojily a jejich pohledy se propletly.

"Zeusi, dolů!" zavelel Tommy, zatímco se díval Adamovi do očí. Pes tiše zakňučel a poskládal se do klubíčka na chlupatém koberci vedle postele.

"Ty toho psa miluješ a neudělal bys bez něj ani ránu." škádlil menší muž většího.

"Nemiluji ho víc, než někoho jiného." ohradil se Adam.

"Ale ano. Je to jen jiný druh lásky!" zasmál se Tommy a přitáhl si Adamovy tváře blíž, aby ho mohl políbit. Podařilo se mu převalit černovlasého muže na záda a položit se na něj. Okamžitě začal okupovat jeho krk a hrudník rty.

"Lásko, no tak, musíme už vstát, nebo po nás vyhlásí celý hrad pátrání!" pokoušel se Adam o protest. Jenže byl příliš slabý. Až moc oslabený Tommyho nálety.

"Elizabeth s Neilem to po ránu dělají taky! Kolikrát přijdou na snídani ještě později než my." hájil Tommy své záměry. Byly čisté, bez postranních úmyslů. Chtěl se se svým poručníkem milovat. Vyšli si hned po probuzení vstříc pouze dlaněmi. Potřeboval Adama cítit v sobě.

Pomalu začal na Adamových slabinách pohybovat boky. Snažil se o velice vláčné pohyby, protože věděl, že právě takové Adama dokážou nejvíc rozpálit.

"Ty nedáš pokoj, že ne?" přivřel Adam oči a přesunul své dlaně na Tommyho pas. Majetnicky jej stiskl a pak ruce nechal sklouznout níž.

"Nedám a ty víš proč. To předtím měla být má jediná útěcha?" zamračil se Tommy.

"Chtěl jsem si to jen nechat na později, drahý." ubezpečil ho Adam. "Ale ty jsi tak nedočkavý..."

"Jsem!" vydechl Tommy a zaklonil hlavu. I na něj už začalo působil jejich tření.

Zatímco se jednou rukou přidržoval Adamova břicha, druhou natáhl k jeho ústům, do kterých vložil ukazováček a prostředníček. Adam začal oba prsty okamžitě lačně sát a olizovat. Přitom své vlastní ruce přendal na Tommyho zadek a jemně ho roztáhl.

Blondýn zamručel vzrušením a vytáhl z horkých milencových úst své prsty, které si následně navedl mezi půlky. Pak se posunul kousek níž a svůj i Adamův úd sevřel do dlaně. Byla na takový objem docela malá, ale ke spokojenosti obou stačilo, aby se o sebe začaly aspoň mírně otírat.

"Ach, lásko. Ty víš, jak mě dostat do té správné nálady." zasténal Adam. Tommy se předklonil a políbil Adama na rty.

"Tentokrát jsem sobecký, miláčku. Jde mi o mě. Musím nějak zapomenout na to, co mě čeká." Tommy Adama políbil ještě na obě líce a na špičku nosu a pak se natáhl k nočnímu stolku, na kterém stála malá lahvička s narůžovělým tekutým obsahem. Vzal nádobku do ruky a odstranil dřevěný uzávěr. Nalil si několik kapek do dlaně a lahvičku vrátil na své místo. Poté promnul onu dlaň s druhou. Posunul se kousek dopředu a dal jednu ruku za záda. Rychle vyhledal Adamův penis a kluzkými prsty ho zmáčkl. Černovlasý muž zavzdychal a olízl si mlsně rty...

Vonný olej, který nechal Adam připravit dvorní bábou bylinkářkou, jim nejednou zpříjemnil milování. Pamatoval si, jak o něj šel Grétu poprosit a celou cestu přemýšlel, co té po čertech chytré ženské řekne, aby jí nemusel prozradit pravdu. Jenže, právě proto, že byla tak chytrá a měla důvtipu na rozdávání, poznala okamžitě, pro co její pán přišel. Později mu vysvětlila, že pokud se člověk často miluje, je to na něm vidět. Prý to měl lord v očích, jen co vstoupil do jejího domu. Od prvního do posledního okamžiku. Jako kdyby jí sám dovolil, aby mu nahlédla do mysli i do těla.

Dostal olejíček s výtažkem z růží a hned večer ho s Tommym vyzkoušeli. Od té doby jej Gréta připravovala pravidelně. Ale přímé slovo o tom, na co je olej určený, mezi ní a pánem nikdy nepadlo.

Tommyho prsty se opět ztratily mezi jeho půlkami a několikrát se zabořily tak hluboko, jak jen to jeho anatomie dovolovala. Díky olejíčku už necítil nepříjemný tah a štípání. Mohl do sebe vklouznout hladce, stejně jako bude moci brzy i Adam. I Tommy v duchu děkoval jejich dvorní bylinkářce...

"Pojď, lásko." zašeptal a navedl si milencův penis do těla.

Prvotní tlak a bolest překonal se zatajeným dechem, ale naštěstí celé to utrpení trvalo sotva pár vteřin. Hebkost a pevnost Adamova těla, které leželo pod ním, jeho nedočkavý pohled plný lásky a touhy, to vše bylo pro Tommyho tím nejlepším, čím si mohl kompenzovat nepříjemné pocity, coby muž, který se v milování podřizuje. Stačilo, aby Adam pronikl do jeho těla dvakrát, třikrát a všechno negativní, i okolní pocity, nesouvisející se sexem, přebila ryzí rozkoš.

Tommy se napřímil a prohnul v zádech. Aby nepřepadl dozadu, zapřel se dlaněmi o Adamova stehna. Pak začal lehce pohupovat boky a nadzvedávat je.

"Bože!" zaúpěl Adam. Nikdy se té Tommyho těsnosti nemohl nabažit. I když spolu intimně sdíleli lože hodně často a jejich těla už na sebe byla zvyklá a za necelé čtyři roky se dokonale přizpůsobila, věděl, že se této nádhery nikdy nenabaží. Stejně jako Tommyho nadpozemsky krásných očí, hladké kůže a ďolíčků, které se mu dělaly na tvářích, když se usmál. Byl prostě rozkošný celý. Každý jeho kousíček.

Adam se zvedl do sedu a objal Tommyho kolem pasu. Chtěl cítit jeho tělo na svém. Miloval, když zvlhlo potem a vlhkost ho pak k němu připoutala.

Světlovlasý muž se nepřestal hýbat. Naopak. Adamova iniciativa ho povzbudila, aby své boky rozvlnil ještě víc. Zároveň zajal Adamova ústa a začal je nenasytně líbat.

"Miluji tě..." šeptal mezi nájezdy svého hladového jazyka.

"Taky tě miluji!" nezůstal pozadu ani Adam. Poté povalil Tommyho na záda a tvrdě do něj vstoupil. Blondýn propnul páteř do oblouku a zabořil temeno své hlavy do přikrývek. To, na co celou dobu čekal, konečně přišlo.

"Ach, Adame, nepřestávej. Prosím, miluj mě..." žadonil téměř se slzami v očích. Nedokázal je uhlídat, kdykoliv se Adam dotkl jeho nejcitlivějšího nitra. Bylo to silnější než cokoliv, co ve svém životě zažil.

Adam zvedl jeden Tommyho kotník ke svému rameni a něžně ho kousl do lýtka. Když se blondýn začal dotýkat sám sebe, poznal, že nemá k orgasmu daleko. Zrychlil tedy své pohyby, ale prozatím nezajížděl tak hluboko. Tommy začal škemrat ještě víc, ale Adam se rozhodl, že budou společně.

Jakmile se veškerý tlak nahrnul do jeho slabin, znovu dal Tommymu zakusit tu největší rozkoš. Nejprve Tommy vyvrcholil na své břicho a pak jej potřísnil i Adam, jen co opustil jeho tělo. Vysíleně se na menšího muže svalil a objal ho...

"Bude se mi hrozně stýskat. Po našich projížďkách, po klidných večerech v knihovně..." posteskl si Adam.

"Po milování, po společných večeřích s tvým bratrem a mojí sestrou..." doplnil ho rychle Tommy.
"A s tou malou divoškou." přihodil si ještě Adam na oko naštvaně.

"Ano, i s tou malou divoškou, co tě tak ráda tahá za nos a za vlasy. I po ní se ti bude stýskat, i když je pro tebe hrozně těžké přiznat, jak ji zbožňuješ." povzdechl si Tommy. Adam zvedl hlavu a zadíval se Tommymu do očí.

"Všechnu mou lásku sis vzal ty."

"Ale nepovídej. Zeus, Morfeus, Lilith, Neil, dokonce i Elizabeth ví, že ji miluješ. Tak se nedělej!" Tommy převalil Adama na bok a lehl si proti němu. Při zmínce psího jména, se opět na posteli objevila krásná šedá hlava loveckého ohaře, kterého Adam s Tommym dostali od lady Katherine, manželky Tommyho otce, jako dárek do začátku společného soužití. Z roztomilého štěněte ale za tři roky vyrostlo pořádné tele, které se nejraději drželo u nohou svých pánů a ještě v teple bodiamského hradu. Když už Adam, Tommy a Neil vyjížděli na lov, pes sice projevil nějaké to nadšení, ale nejšťastnější byl v hlavní síni, stočený do klubka před hořícím krbem a ve společnosti všech svých pánů.

"Když myslíš..." povzdychl si Adam a zavřel oči. Představa dlouhé cesty, která ho brzy čekala, mu způsobila mrazení v zádech. Musel do Londýna. Ke králi. A měl jet sám. Bez Tommyho. Král sice nepřímo požehnal jejich vztahu, ale pokud šlo o služební záležitosti, byl radši, když ty dva pohromadě neviděl. Ne v Londýně, kde se nic neutajilo.

I Tommy jejich odloučení nesl těžce. Do poslední chvíle si to nechtěl připouštět a snažil se myslet jen na hezké věci. Jenže jednou ten den nadejít musel a bylo nutné se s tím smířit a být Adamovi oporou.

"Půjdeme se umýt, dobře?" navrhl Adam.

"Dovol, abych si to vzal na starost, drahý." pohladil ho Tommy po tváři. Poté se oba odebrali do velké koupelny, která se nacházela vedle Tommyho komnaty.

Na snídani dorazili s několika minutovým náskokem před Elizabeth, Neilem a jejich dvou a půl letou dcerou Lilith. Děvčátko bylo od svého narození středem pozornosti celého hradu. Její přítomnost dokázala vykouzlit úsměv na rtech i věčně zamračené hradní stráži. A nejraději se nechala chovat strýčkem Adamem. Líbily se jí jeho černé vlasy, protože ty její měly sluníčkovou barvu, stejně jako maminčiny a Tommyho a tatínek Neil je měl přece jen světlejší než Adam. Také ráda počítala strýčkovy pihy na tváři svým malým prstíkem. Počítat sice ještě neuměla, zato jí šlo skvěle napodobit správce Denise při kontrolování zásob, čímž bavila celé okolí, jelikož Denis byl velice svědomitý a kolikrát svou přehnanou zodpovědností lezl na nervy i pánovi hradu.

Jakmile šťastná rodinka vstoupila do hlavní síně, dítě se rozběhlo k Adamovi a skočilo mu na klín.

"Bré ráno." zažvatlala Lilith a přitiskla své malé ručičky na Adamovy tváře.

"Dobré ráno, Lili." usmál se Adam.

"Strýčkovi Tommymu pusu nedáš?" zamračil se Tommy na oko. Dívenka na něj otočila hlavu a pak s ní zavrtěla.

"Lilith!" napomenula ji Elizabeth. Dítě na svého strýce ještě chvíli koukalo, než se spontánně rozesmálo.

"Já legrace, strýčku." plácla ho svou malou ručkou přes loket. Tommy si od Adama neteř přebral a postavil si ji na kolena. Okamžitě na sebe začali dělat směšné obličeje a smáli se u toho, jako kdyby se Tommy věkem vrátil o několik desítek let zpátky.

"Jak to s ním můžeš vydržet?" zavrtěla Elizabeth nevěřícně hlavou a posadila se ke stolu. Neil jí samozřejmě pomohl. Jeho galantnost se od chvíle, co se poznali, nezměnila.

"Když je jen se mnou, je to ještě horší." zasmál se Adam. Dívat se na potrhlé Tommyho chování, když se snažil udělat radost neteři, naplňovalo Adama spíš ještě větší láskou, než netrpělivostí. Jednou by také rád vychovával dítě. Ať už vlastní, nebo Tommyho. Nezáleželo na tom, čí bude mít krev, ale moc si přál sdílet s Tommym rodičovské povinnosti a radosti.

"Kde je Zeus?" vykřikla Lilith. Špičkování se strýcem už ji přestalo bavit.

"Tamhle, zlatíčko!" ukázal Tommy ke krbu. Pak dal neteři polibek na čelo a postavil ji na zem.

"Tys řekl, že se s tebou chovám špatně?" zamračil se na Adama, jakmile dítě odběhlo podrbat velkého psa za uchem a celkově ho potrápit. Zeus byl naštěstí hodně trpělivý pes.

"Víš, že jsem to tak nemyslel." kousl se Adam do rtu. Neil se ušklíbl a raději sklonil hlavu.

"Neile?" Adam si toho ovšem všiml.

"Jsi podpantoflák, přiznej si to!" pokrčil bratr rameny.

"Nejsem."

"Jsi." přihodila si i Elizabeth. "Ale pokud by někoho zajímal můj názor, myslím si, že je to jenom dobře."

"Ano, protože mě máš omotaného kolem prstu. Rod Ratliffů se prostě nezapře." povzdychl si Neil.

"Jsi podpantoflák, Adame?" přivřel Tommy na svého poručníka oči. Chtěl slyšet pravdu. Potřeboval vědět, jak to Adam skutečně cítí.

"Možná. Trochu." přiznal Adam.

"A pro tebe je to novinka, Tommy?" mlaskla si Elizabeth nespokojeně.

"Asi není, ale přemýšlím, který z nás bude víc trpět, až se dnes po obědě rozloučíme."

"Jednoznačně já." položil si Adam dlaň na prsa.

"Prokrista, málem bych na to zapomněl." zhrozil se Neil. "Myslel jsem, že odjíždíš až zítra."

"To bude tím, jak jsi nedávno onemocněl, drahý. Horečka tě zmátla." Elizabeth svého muže pohladila po ruce a pak ji vzala do své. Na několik dní hrad Bodiam zahalil černý taft, protože se nevědělo, co s Neilem je, když náhle ochořel. Nakonec se z blouznění a horeček dostal. Gréta prohlásila, že má Neil tuhý kořínek a že ho drží při životě jeho krásná rodina.

"Pořád platí moje nabídka, bratře. Mohu jet s tebou, když Tommy nemůže." navrhl Neil. Adam ale zavrtěl rezolutně hlavou.

"Když pojedu sám, budu chvátat. A taky by ses měl ještě nějaký den šetřit, Neile." Jeho slova mu Elizabeth potvrdila přikývnutím. Tommy stiskl pod stolem Adamovo stehno. Měl na srdci pár osobních věcí, ale nechtěl je říkat před sestrou a švagrem. Mimoto se Lilith vrátila ke stolu. Doposud jí nikdo nebyl schopný říct, že Adam odjede, protože měli všichni strach, jak to děvčátko přijme.

"Miláčku, pojď se nasnídat!" zavolala Elizabeth dceru k sobě. Dívenka se nejprve zastavila u strýčků Adama a Tommyho, ale nakonec matku přece jen poslechla.

Po snídani si dítě vzala na starost chůva. Dospělí museli vymyslet, jakým způsobem Lili oznámí, že tu nějaký čas strýc Adam nebude.

"Má právo se s tebou rozloučit." pronesl Neil.

"Ano, ale jí i mně bude trhat srdce, až budu projíždět branou."

"Nebude sama." založil si Tommy ruce na prsou.

"Lásko, myslím na to, kudy chodím. Víš, že mě to mrzí." snažil se Adam Tommyho ukonejšit.

"Já si myslím, že by to vědět neměla." ozvala se i Elizabeth.

"Jako vůbec?" podivil se Tommy.

"Jako do té doby, než Adam definitivně neodjede. Pak jí to řekneme. Popláče si, vyvzteká se a bude to dobré. Pokud jí to řekneme dřív, mám obavy, aby ten její malý nerozumný mozeček nevytvořil nějakou přehnanou fantazii o tom, jak strýček Adam odjíždí za nějakým drakem, kterému se má obětovat, aby zachránil celé království před vyhubením. Zvlášť, pokud se s ním všichni budeme loučit v slzách, že Tommy?" střelila Elizabeth pohledem po bratrovi.

"Zdá se, že jsi našla mou oblíbenou knihu pohádek." ušklíbl se Adam, aby odvedl její pozornost.

"Omlouvám se, ale tu, kterou jsem zabavila tobě a mému bratrovi, své dceři vážně číst nemůžu. A pochybuji, že by se jí líbily obrázky, přestože jsou hodně barevné."

"Jak jsme se dostali k takovému tématu?" zabručel Neil. Elizabeth pokrčila rameny a pak se upřeně zadívala znovu na Adama.

"To mi připomíná, Mylorde. Doufám, že se s mým bratrem zamykáte. Liliiny nožky jsou dost hbité a je zvědavá po tatínkovi."

"Počítám s tím od chvíle, kdy se narodila, Mylady, nebojte se." ušklíbl se Adam. Neil na poznámku o zvědavosti raději neřekl nic.

"Takže říct, nebo ne?" vrátil se Tommy k původnímu tématu. Sice byl s Adamem šťastný a štvalo ho, že o tom nikdo jiný, než nejbližší vědět nesmí, ale o intimnostech se před nimi opravdu bavit nechtěl. A taky byl naštvaný na sestru za tu poznámku o slzách při loučení.

"Neřekneme jí to, Elizabeth má pravdu." přikývl Adam. "Udělejte si po obědě vyjížďku do vesnice. Dnes by tam měly být trhy a já mezitím odjedu." navrhl. Tommy poznal, že je Adam smutný. Nemohl se s Lili rozloučit. Zůstalo na něm, aby se rozloučil za všechny, i když věděl, jak moc to bude těžké.

Neil, Elizabeth a Lilith po obědě opustili hrad, jak bylo naplánováno. Jakmile odezněl dusot koňských kopyt, služebnictvo začalo chystat k odjezdu hradního pána. Štolba osedlal Morfea nejlepším sedlem a na něj připevnil velkou cestovní brašnu, do které nechal správce naskládat jídlo na několik dní. Cesta do Londýna trvala zhruba týden. Pokud by se Adam uskromnil, mohl by se zásobami vydržet. A přesně to měl i v plánu. Nehodlal se nikde zastavovat. Cesty byly nebezpečné, zvlášť tímhle směrem. Bude minimálně spát a také jíst. U krále si pak odpočine, usmyslel si.

"Máš všechno, můj pane?" promluvil na něj Tommy nejistě. Adam zrovna schovával pod sedlo dýku, která sloužila jako záložní zbraň.

"Ah..." polekaně se otočil a pak se na Tommyho usmál. "... myslím, že ano."

"Peníze?" zeptal se Tommy starostlivě.

"Jistě, můj milý." zvedl Adam k Tommyho tváři ruku a pohladil ho konečky prstů po čelisti.

"Co to máš za zády?" zeptal se Adam podezíravě. Tommy před ním něco skrýval.

"Něco bych ti chtěl dát."

"I já tobě." usmál se Adam. "Takže jsme mysleli oba na tu samou věc? Že bych se z téhle cesty už nemusel vrátit?"

"Ne!" odmítl Tommy kategoricky. "Na nic takového jsem nemyslel a ať to nenapadne ani tebe!" vyčinil mu.

"Nerozčiluj se, lásko." natáhl Adam k menšímu muži ruce a přivinul si ho do náruče. Na nádvoří naštěstí nikdo nebyl, takže si mohl dovolit být k Tommymu důvěrnější, ale i tak... svým lidem věřil. Nebylo v zájmu ani jednoho z nich, aby si někde pustili pusu na špacír.

"Co je to?" ztuhl při pohledu na předmět, který Tommy svíral za zády v rukách. Odtáhl se od milence a otočil ho čelem od sebe. "To nejde, Tommy. Tohle nemůžu přijmout." zavrtěl hlavou. Tommy se obrátil zpátky a zvedl svůj dárek, položený na dlaních kolmo k tělu.
"Je to jen na tuhle cestu. Prosím. Můj talisman teď bude tvůj. Vím, že na něj dáš pozor a on dá zase pozor na tebe. Prosím, Adame." žadonil Tommy. Adam se na Tommyho meč po zesnulém bratrovi, vykládaný drahými kameny a vykovaný z té nejlepší oceli konečně pořádně zadíval. V poledním slunci se třpytil úplně stejně, jako když ho uviděl poprvé za Tommyho opaskem před čtyřmi lety. Tehdy se kvůli němu pohádali. Možná by měl minulost změnit a jednoduše přijmout, co mu Tommy nabízí.

"Tak dobře. Ale až přijedu, vrátím ti ho."

"Samozřejmě." usmál se Tommy potěšeně. Adam od něj meč přebral a vyměnil ho za ten, který už měl schovaný v pochvě. Pak sáhl do váčku na druhé straně opasku a cosi z něj vyndal. Nechal to ale schované v sevřené pěsti.

"To je pro mě?" zajímal se Tommy nedočkavě.

"Ano. Patřilo to mé matce. Nechal jsem to trochu upravit, aby ti to bylo."

"Co je to?" natáhl se Tommy po Adamově ruce.

"Zavři oči." nařídil mu Adam. Tommy ho okamžitě poslechl. Když se o pět vteřin později na prsteníčku jeho pravé ruky ocitl nádherně zdobený prsten s blankytně modrým kamenem, měl co dělat, aby se nerozbrečel.

"Mylorde?" nemohl uvěřit vlastním očím.

"Nechápu, proč jsem vám ho nedal už dřív, můj pane." Adam zvedl Tommyho ruku výš, aby si matčin prsten na jeho prstu prohlédl. Měl pocit, že jinde by takhle dokonale nevypadal. Poté zvedl i druhou Tommyho ruku a obě si přitiskl ke rtům. "Teď jste jen můj." zlehka jeho prsty políbil.

"To jsem byl i předtím." usmál se Tommy.

"Ale teď je to oficiální. Alespoň mezi námi."

"Důvěřujte mi, Mylorde." zamáčkl Tommy slzu a natlačil se Adamovi do náruče.

"Miluji tě a nikdy nepřestanu. Vrať se mi v pořádku, prosím."

"Slibuji, že na sebe dám pozor. Zatím se nám postarej o dům, lásko." pohladil Adam Tommyho po vlasech. Stáli vedle připraveného Morfea několik dlouhých minut v těsném objetí. Až když se je nedočkavý Zeus pokusil čumákem rozdělit, odstoupili od sebe. Pes to samozřejmě neudělal schválně. Měl své páníčky rád, ale přál si, aby někdo věnoval pozornost i jemu.

"Už jedeme, Zeusi, uklidni se." poplácal ho Adam po hřbetě. Pak se vyšvihl na ten Morfeův. Zeus začal kolem nich nadšeně poskakovat.

"A to by do něj člověk řekl, že je spíš pecivál. Chci ho vidět za dva dny, jestli bude pořád takhle jančit."

"Pochybuji." usmál se Tommy smutně. Adam si toho nemohl nevšimnout.

"No tak, miláčku, hlavu vzhůru. Za pár týdnů jsem zpátky." snažil se druhého muže uklidnit. Tommy přistoupil k Adamovi blíž a položil si hlavu na jeho stehno. "Jsem jako květina a ty moje voda. Vrať se co nejdřív, nebo ti uschnu."

"Máš tu spoustu věcí na starosti. Je nutné, aby Dafné začala konečně trénovat. S ní ti ten čas uteče jako nic, věř mi. Ani nepocítíš, že máš žízeň." pohladil Adam Tommyho znovu po vlasech. Ten pak zvedl hlavu a zadíval se vzhůru.

"Tak dobře. Budu cvičit Dafné." odpřisáhl Tommy se zvednutými prsty.

"Miluji tě, můj pane. Buď s Bohem." věnoval Adam Tommymu poslední úsměv a vzdušný polibek.

"Buď s Bohem." pozdravil i Tommy a ustoupil ke straně. Podařilo se mu ještě pohladit Zeuse, než se psisko úprkem rozběhlo k právě otevírané bráně...

Tommy stál před dlouhým mostem, jenž spojoval hrad Bodiam a pevninu ještě několik minut po tom, co se Adam, Morfeus, Zeus a věrný doprovod v podobě dvou rytířů ztratili v lese. Jeho Mylord se během přejezdu přes vodní příkop několikrát otočil a zamával mu. Přesto Tommymu pukalo srdce steskem a obavami. Zažil už podobných odloučení několik, ale poprvé z něj měl úzkostný pocit, protože tentokrát Adam mířil na opačnou stranu. Ke králi. Kdykoliv dostal od panovníka nějaký úkol, týkal se většinou někoho z blízkého okolí.

Chtěl jen, aby se mu ve zdraví vrátil. A také věděl, že těch několik týdnů nebude myslet na nic jiného, i kdyby cvičil celé stádo koní a vyprávěl Lilith od rána do večera pohádky. Bez svého pána nebyl nic.