Insatiable Husband 10.

---

Sutan a Tadeáš se vrátili do hlavního sálu. Baron se nabídl, že dojde pro další várku šampaňského. Ted se mezitím posadil na pohodlné sofa pod velkým obrazem s olejomalbou radnice Monroe. Z davu se přímo před ním vynořil jeho otec a posadil se k němu.

"Bavíš se, synu?" zeptal se s úsměvem. Očividně měl hodně dobrou náladu.

"Ani ne." povzdychl si Tadeáš.

"A důvod?" nenechal se Ron zasáhnout synovou rozmrzelostí.

"Žárlím." přiznal Ted. Sice mu to trvalo asi deset vteřin, ale nakonec se odvážil. Potřeboval se někomu vyzpovídat. Uvědomil si, že vlastně ve svém rodném městě nemá žádné přátele. Nikoho, komu by se mohl s něčím takovým svěřit. A bratr byl daleko. I když s Tommym o svém soukromí mluvil dost sporadicky, teď by jeho ucho bral. Už přece nebyli malí kluci, kteří by si z takových věcí puberťácky utahovali. Bratr by ho vyslechl a možná i uklidnil a taky poradil, jak se vyrovnat s tím, že je jeho nápadník velice vlivný muž, na kterého má spadeno půl zeměkoule.

"Rozumím. Tvoje matka byla velice krásná a přitahovala pozornost okolí. Na našem prvním plese jsem se cítil podobně, než se vyjádřila a to mi dodalo znovu sebevědomí."

"Myslíš, že se baron vyjádří?" zeptal se Tadeáš nevěřícně. Všechny Sutanovy činy sice vedly k tomu, že by to mohl udělat, ale také mu možná šlo jenom o sex a už ho nebavilo, jak mu všichni padají k nohám, tak se rozhodl pro jinou taktiku. Pro lov. A Ted mu přece doposud úspěšně utíkal. Donutil Sutana myslet tak, aby nejvíc toužil po tom, co nemá.

Ale co až to mít bude?

Ron se napil svého drinku a zamyslel se, co by synovi ještě řekl, aby ho povzbudil. On věděl, jaké jsou baronovy úmysly. Byly čisté, už ho přece požádal o Tedovu ruku. Jeho i Tommyho, tak proč syna trochu víc nepopostrčit do baronovy náruče?

"Víš, Tede... Rozhodně nechci, aby ses trápil. Ale takové jsou začátky velkých lásek. Podívej na Tommyho. Zkomplikoval si to sám, asi podobně jako já, když jsem poznal vaši matku a přitom stačilo tomu dát jen šanci. Otevřít se, přijmout, co nám je nabízeno. Baron by nevážil tak dlouhou cestu z Los Angeles, aby si tu pak na plese našel někoho jiného."

"V LA je tím proslulý. Ve společenských rubrikách se nemluví o ničem jiném."

"Je to bulvár, synu. Ty takové nesmysly čteš?"

"Nějaká pravda na tom určitě bude!" vedl si Ted svou.

"A co když se rozhodl, že už to takhle nechce? Že by se rád usadil? Myslíš, že mu dá běžně tolik práce někoho získat?"

"Myslím, že ne." zavrtěl Tadeáš hlavou.

"O tom přesně mluvím, synu. Pokud doteď všechno přicházelo snadno a on si to rozhodl ztížit a ty mu s tím ještě pomáháš, něco za tím určitě bude, věř mi." uvažoval Ron. Jeho teorie byla logická. Jen jeho mladší syn věřil víc své vlastní paranoie, než tomu, že by se o něj mohlo zajímat štěstí v podobě skvělého muže.

"Na toaletách jsem potkal dva kluky. Dobírali si mě. Dali mi nepřímo najevo, že si na takovou partii můžu nechat zajít chuť."

"Odkdy posloucháš takové hloupé tlachání?"

"Od chvíle, kdy mi baron vstoupil do života. Ztratil jsem veškerou sebedůvěru. Bojím se, co ještě ztratím."

"Já bych věděl, synu, ale nahlas to neřeknu." ušklíbl se Ron.

"Táto!" drcl do staršího muže Ted loktem. "Jak to vůbec můžeš vědět? O tomhle jsme spolu nikdy nemluvili." Ted si nepamatoval, že by kdy se svým jediným rodičem vedl rozhovor na téma "mé panictví a jak jsem o něj doposud nepřišel". I teď se hrozně styděl, i když přímé slovo nepadlo.

"Tipnul jsem si to. Navenek se chováš jako hrdina, ale uvnitř se hrozně bojíš. A taky si myslím, že si to schováváš pro toho pravého." hádal Ron. Poté vzal synovu ruku do svých a povzbudivě se na něj usmál. "Ve své podstatě, Tadeáši, se máš hodně rád. Schováváš si to nejcennější pro muže, který tě bude hoden. Jsi si vědom své ceny, takže o nějaké ztrátě sebevědomí nemůže být řeč. Ve tvém životě se objevil velice vlivný muž. Baron je v nejlepších letech. Určitě už má leccos za sebou a dokáže ocenit, co nabízíš. Neznám ho tolik, co ty, ale na mě udělal skvělý dojem. Snaží se, měl bys mu dát šanci." zakýval Ron důležitě hlavou. Víc synovi říct nechtěl. Nemohl tlačit na pilu, i tohle bylo až až.

"Omluv mě, prosím, půjdu za Tylerem. Ještě se uvidíme." pohladil syna po tváři, zvedl se z pohovky a ve vteřině zmizel v davu. O několik okamžiků později ho vytřídal Sutan se dvěma skleničkami perlivého šampaňského. Jednu podal Tedovi a posadil se vedle něj.

"Stále mi to nechceš říct?" zeptal se opatrně.

"Už jsem skoro zapomněl, o co vlastně šlo." pokrčil Ted rameny.

"Opravdu? Takže konec špatné náladě?"

"Možná. Všiml jsem si, že jsme přišli o dvě volenky." zatvářil se Tadeáš ublíženě.

"Tak to rychle napravíme, pojď!" Sutan se chtěl zvednout a vzít Tedovi z ruky skleničku, mladší muž ho ale zarazil.

"Počkej, Sutane. Je mi hodně divné, že jsi nedostal ani jednu brož. Po tom, čeho jsem byl svědkem na toaletách, bych řekl, že..." tentokrát se zarazil sám Tadeáš, protože Sutan sklonil hlavu. A nebylo to proto, že by chtěl zakrýt smích.

"Sutane?" oslovil ho s obavami.

"Lásko." zvedl k němu baron své provinilé oči a kousl se do rtu.

"Takže jsi je dostal? Kolik?" zhrozil se Ted.

"Mnoho." připustil Sutan.

"A co jsi s nimi udělal?" naléhal na něj mladší muž dál.

"Nepřijal jsem je. Když jsem dnes v poledne zaběhl na recepci, čekalo jich tam na mě asi padesát. Ne od jednoho člověka. Mezi žadateli byli muži i ženy. Některé vzkazy byly doslova oplzlé. Něco takového bych nedokázal vymyslet ani já sám a že toho mám už hodně za sebou..."

"To stačí. Nepotřebuju slyšet podrobnosti!" zvedl Ted odmítavě ruku. Sutan se zamračil a natočil se k Tedovi, co nejvíce to šlo.

"Musel jsi s tím počítat, baby. Víš, kdo jsem a jaké pozdvižení jsem svým příjezdem způsobil. Přísahám, že jsem se ani jedné té brože nedotkl."

"To by vysvětlovalo, proč se na tebe všichni ti lidé tady tak koukají." povzdychl si Ted. Sutan už pochopil, o co celou dobu šlo. Tadeáš žárlil. A to na každého, kdo se na něj jen podíval.

"Nejspíš, ale mně je to jedno. Jsem tu s tebou." prohlásil baron jako generál. Ted se mu zahleděl do očí.

"Ty to asi nechápeš, Sutane. Je jedno, jestli jsi ty brože přijal, nebo ne. Všichni ti lidé, kteří je poslali, mají nárok aspoň na jeden tanec s tebou."

"To mě nezajímá!" zavrčel baron. "Zamluvil jsem si na celý večer tebe!" vedl si svou.

"A to je ten problém, barone. Já si nezamluvil vás." oznámil mu Ted chladně, přesto s obrovskou dávkou lítosti. Poté se postavil a odložil skleničku na malý stolek vedle sofa. Když chtěl udělat krok, Sutan ho chytil za zápěstí.

"Nikam nepůjdeš, Tadeáši. Nestrpím, aby ses vzdával tak snadno." zasyčel baron.

"Víš ty vůbec, co chceš?" odsekl Ted a vytrhl mu ruku. Rychle se vydal vstříc davu, který ho okamžitě pohltil. Sutan se rozběhl za ním.

Baron měl výhodu, že je vysoký, takže dokázal využít svůj dobrý rozhled, jenže Ted byl pro změnu menší a snadno se mezi přítomnými ztratil. Po nějakých deseti minutách se Sutanovi podařilo vymotat z té vřavy dychtivých lidí, kteří na něj po celou dobu sahali a snažili se ho ulovit jako nějakou kořist. Ano, by na to zvyklý, ale ne v takovém měřítku. Myslel si, že Městský ples bude prestižní událost, kde se všichni přítomní budou chovat v rámci společenských norem. Nečekal štvanici.

Stanul na prahu hlavního sálu. Bez Tadeáše a bez chuti zde ještě zůstávat. Momentálně neměl vůbec nic.

"Barone?" ozvalo se za ním naléhavě. Prudce se otočil. Hleděly na něj vystrašené oči Rona Ratliffa.

"Pane?" sklonil Sutan pohled pokorou.

"Stalo se něco? Kde je Tadeáš?"

"Já nevím." zavrtěl Sutan zoufale hlavou.

"Jak nevíte?" zvýšil starší muž hlas.

"Ne, prosím, pane. Tohle opravdu není nutné. Najdu ho. Je tu jen spoustu lidí. Ztratil se mi."

"Co jste mu řekl?"

"Nic!"

"Pohádali jste se?" vyptával se Ron.

"Něco takového. Chci věřit, že veškerá zloba vašeho syna pramení jen z touhy, skrýt přede mnou své skutečné city. Stručně řečeno. Myslím si, že mě Ted miluje, ale bude hrozně těžké, ho přesvědčit, aby mi to řekl." odkryl otci svého vyvoleného obavy, které ho v posledních dnech tížily nejvíce.

"Kde jste se viděli naposledy?" zeptal se Ron. Nezbývalo, než baronovi trochu pomoci. Získal si ho už při prvním setkání. Ron míval na lidi dobrý odhad a baron byl jistě pro Teda tou nejlepší volbou. Viděl mu na očích, že je opravdu zoufalý.

"Na odpočívadle, na druhém konci sálu. Je to už deset minut. Co když utekl domů?"

"Tomu nevěřím!" zavrtěl Ron hlavou. Ted byl sice hodně zbrklý a dokázal udělat za krátkou chvíli spoustu hloupostí, ale také chtěl barona stejně jako on jeho. Neutekl by z tak pěkně rozehrané hry.

"Já si vezmu vnitřek, vy zahradu. Za deset minut se sejdeme na druhé straně pod terasou." navrhl Ron.

"Dobře. A děkuju." věnoval Sutan svému budoucímu tchánovi vděčný pohled a rozběhl se po bočním schodišti k zahradám. Ron se začal prodírat davem zpátky do hlavního sálu. Naštěstí mělo kulturní centrum přístupné pro veřejnost jen dolní poschodí, takže by snad Tadeáše mohl najít brzy, pokud tu byl. A pak mu pořádně vyčiní. Takhle se s baronem honit. Jako kočka s myší...

Baron potkal v zahradách několik zamilovaných dvojic, které se chtěly skrýt před hlukem a světly. S mobilem v ruce prohledal každé zákoutí. Několikrát se pokusil Tedovi zavolat, ale jeho telefon pouze vyzváněl a nikdo ho nezvedal. Už to se Sutanovi nelíbilo. Pokud byl Tadeáš naštvaný, určitě by si mobil vypnul, nebo mu každý hovor odmítl.

Když se dostal do druhé části zahrady, za severním křídlem budovy, jeho citlivý sluch zaznamenal nějaký hodně tichý zvuk. A pak si všiml slabé bílé záře mezi vysokými tújemi. Rozběhl se tím směrem, aniž by přestal poslouchat onen zvuk, který s každým jeho krokem zesiloval. Mezi pečlivě zastřiženými keři ležel v trávě Tedův telefon, na jehož displeji zářilo Sutanovo jméno.

Baron se pro mobil sehnul a schoval si ho do kapsy. Byl připravený zakřičet Tedovo jméno, jenže se včas zarazil. Tadeáš tady svůj mobil nepohodil sám od sebe. Musel ho ztratit, když před někým utíkal, nebo ho přes tohle místo někdo táhl pryč. Jeho koťátko bylo v nebezpečí. Bezbranné, naštvané na něj a určitě hrozně vyděšené.

Sutan popošel víc do přítmí mezi nízkými stromky a zaposlouchal se. Z budovy za jeho zády pořád vyhrávala hudba, i přesto se mu podařilo zachytit cosi podobné lidskému dechu.

Našlapoval co nejopatrněji, když se ztrácel víc a víc v nitru čehosi, co připomínalo malý lesík. Bylo to ideální místo pro přepadení, únos a jiné kriminální činnosti, které si Sutan raději nechtěl ani představit. A pak před sebou uviděl siluetu dvou lidí, těsně stojících u sebe. Ozařoval ji pouze slabý svit odrůstajícího měsíce.

"Tak jste nás vyčmuchal, barone." prohlásil mužský hlas. Sutan poznal, že patří člověku, který stojí dál od něj. Ten druhý byl ale hodně blízko, možná ho mluvčí držel pod krkem.

"Tede, jsi v pořádku?" vyhrkl Sutan.

"Je víc, než v pořádku. Podařilo se vám odpoutat od něj pozornost. Za to vám musím poděkovat."

"O čem to mluvíte? Vůbec vás neznám." zavrčel baron.

"A to je ten fígl. Ted se mi líbí už nějakou dobu. Vlastně už od střední, to jsem si z něj ještě dělal legraci, protože byl tak trochu jako holčička, ale on mi to odpustí. Že, Tadeáši?" Odpověď se bohužel nekonala, protože měl oslovený zacpaná ústa. Ale Sutan věděl, že by rozhodně nebyla kladná.

"Všichni se zaměřili na vás, ne na Teda. Chtěl jsem ho dnes večer požádat o ruku. Nejsem sice tak bohatý jako vy, ale dokázal bych se o něj postarat."

"Kdo jste?" zaprskal Sutan. Díky všudypřítomné tmě se začal konečně trochu rozkoukávat. I tak pořád viděl jen obrysy dvou lidí těsně stojících u sebe. Ani trochu se mu nelíbilo, že se ten hajzl zezadu tlačí na Tadeáše.

"Jeho bývalý spolužák. Hale Mackenzie. Chtěl jsem si s Tedem promluvit, ale vůbec nespolupracuje."

"To bude asi proto, že se k němu chováš jako ke kořisti. Ted to nesnáší!" zasyčel baron.

"Copak ho znáš tak dobře, že můžeš něco takovýho tvrdit?" křikl Hale.

"Znám ho natolik dobře, abych věděl, že zrovna tobě nikdy patřit nebude. A jestli mu zkřivíš jen jediný vlásek na hlavě, přísahám, že ti taky něco zkřivím a na vlas zapomeň!" Sutan začínal být pořádně naštvaný. Nehodlal tady vyjednávat s nějakým maniakem, který se nedokázal smířit s tím, že nedostal, co chtěl. Ted byl jeho a jestli bude zapotřebí, vyhlásit to před celým sálem, nebo dokonce na námětí v Monroe, aby to každý pochopil, klidně to udělá.

"Pusť ho a nechám tě jít." navrhl Sutan smířlivě.

"Myslíš si, že ti budu věřit?" odsekl Hale. Sutan zatnul ruce v pěsti.

"Tak jinak, Mackenzie. Pusť ho a zlomím ti jenom obě ruce a nohy. Jestli ho nepustíš, bude to vaz. Ale předtím ti ještě urvu to nejcennější, co máš. Tak co si vybereš?"

"Ty se asi hodně rád posloucháš, že?" zasmál se Hale.

Ted ucítil, jak Haleova paže, kterou ho držel pod krkem, trochu povolila. Měl jen několik vteřin na to, aby toho využil. Zhluboka se nadechl a pak se do Haleovy ruky zakousl. Když ho útočník s řevem pustil, ještě mu vrazil loket do břicha. Tedy předpokládal, že je to břicho, netušil, kam míří, jen prostě švihl rukou za sebe. Než se stačil vzpamatovat, držely ho silné Sutanovy ruce a táhly ho z toho místa pryč. Jenže pak ho najednou pustily a Ted upadl do trávy. Vůbec ho nechtěly poslouchat nohy a bohužel ani hlas, jinak by na Sutana zavolal.

Slyšel naštvané baronovo funění, pak těžké vzdalující se kroky, které zašustily v trávě a nakonec křupnutí, po kterém následoval hrdelní křik jeho únosce. A aby toho nebylo málo, podobné křupnutí zaznělo ještě jednou. Haleův řev byl tak strašný, že si Ted musel zacpat uši.

"Sutane!" vydoloval ze sebe aspoň nějaký hlas. Musel se zvednout a vrátit se tam, jinak dalším zlomeninám nezabrání.

Ze všech sil se vyhrabal na nohy a začal se belhat zpátky.

"Sutane, dost!

"Prosím..." sípavý hlas bývalého spolužáka mu trhal srdce. Tohle si přece nezasloužil. Nic mu neudělal. Tedy, nemohl to vědět s jistotou, protože se objevil Sutan.

"Přestaň, slyšíš? To stačí!" doplahočil se až k vysokému muži, který stál jak nějaký Bůh nad troskou člověka s oběma zlomenýma rukama. K čemu se baron chystal, bylo nadmíru jasné.

"Nech ho být, Sutane. Prosím." objal ho Tadeáš zezadu pažemi a pořádně se na něj namáčkl. Baron se k němu okamžitě otočil.

"Chtěl ti ublížit. Myslíš si, že to spraví facka? Ne v mém případě, zlato. Chráním, co je mi drahé a požaduji odplatu za každé příkoří, které je na mých nejdražších pácháno."

"Už jsi se pomstil. Má zlomené obě ruce. A nedostane to, co je nejdražší jemu. Prosím, nech už ho být." žadonil Ted. Cítil, jak se Sutan třese vztekem. Musel ho odtáhnout pryč a uklidnit.

"Pojď pryč. Někomu řeknu, aby se o něj postaral." zatahal barona za ruku.

"Co se to tu děje?" ozval se kousek od nich Ronův starostlivý hlas. Když přišel blíž, zhrozil se.

"To je Hale Mackenzie?" ukázal Ron na zmrzačeného muže, zmítajícího se v bolestech v trávě.

"Ano, otče." přiznal Tadeáš.

"Co ti provedl?"

"Bože, nic!" To mu tak ještě scházelo. Další mstitel. "Pojďte oba odsud. Už je po všem. Tati, mohl bys zavolat záchranku, nebo někoho, kdo se o něj postará?"

"Nemám mu ještě přidat?" nebral Ron syna na vědomí.

"Sakra, to jste se oba rozhodli, že mě nebudete vnímat, nebo co?" rozčílil se Ted. "Jestli se Hale naštve, může na Sutana podat trestní oznámení."

"V tom případě ho ale podáš taky, zlato." zavrčel Sutan. Měl pravdu. Ten napadený tady byl hlavně on. Jeho si Hale odchytil venku před halou a odtáhl ho do zahrady. Využil Tedova šoku a taky toho, že je silnější. Tadeáš nemohl říct nahlas, že se ho Hale snažil líbat, taky mu vlepil facku, když nechtěl spolupracovat a v neposlední řadě mu sahal na zadek. Kdyby se o tom jen zmínil, je Hale mrtvý. Možná si ty svoje nenechavé ruce opravdu zasloužil zlomené.

"Nechte mě, už to neudělám, přísahám." ozval se ze země Haleův pokořený hlásek. Ted se podíval nejprve na Sutana, pak na otce a nakonec zpátky na svého únosce.

"Zapomeneme na to, dobře? Někoho ti sem zavolám, aby ti pomohl. Už tě nikdy nechci vidět." při posledních slovech se Ted k Haleovi sklonil a strčil mu před obličej varovně ukazováček. Pak se všichni tři muži odebrali zpátky k budově.