Jsi moje čokoláda 16.

---

Adam za sebou třískl dveřmi a pak se zničeně posadil na postel. Na těle pořád cítil Jackovy ruce. Jako kdyby mu každý jeho dotek vypálil do kůže cejch viny. Ale ne Jackovy. Vlastní viny, které se právě dopustil. Neměl za ním chodit. Sledovat ho od jeho pokoje až do koupelny a tam ho svést. Jenže ho nic jiného nenapadlo. Chtěl se Jackovi pomstít, protože on se pomstil jemu, tím, že se vyspal s Mirem. Potřeboval mu to nějak vrátit, ale na to, aby šel třeba za Mirem a rozdal si to s ním, na to prostě neměl.

Bože, jak se teď Jack musel cítit? Nenáviděl ho? Zavrhl ho? Proč lidi dřív jednají, než přemýšlí? Kdyby ho aspoň tolik nepřitahoval. Rozmýšlel si svůj plán do poslední chvíle. Dokonce ho několikrát zavrhl, ale pak se posadil proti Jackovi do vířivky a bylo po legraci. Chtěl ho. A nic ho nemohlo zastavit.

Klepání na dveře ho vytrhlo z nebezpečných úvah a myšlenek. Měl by pustit Jacka z hlavy a soustředit se na to, jak vymyslet, aby s ním mohl dál spát, ale aby už mu nedupal po srdci.

"Dál!" zvolal ke dveřím. Do kajuty vstoupila Millie.

"Ahoj." pozdravila a pak si vedle kamaráda sedla na postel. Zeptala se přímo. "Mluvil jsi s ním?"

Adam přikývl, pak se ale zarazil a zavrtěl hlavou. Millie byla přesvědčená, že si chce Adam se svým bývalým promluvit o jejich vztahu a třeba ho i obnovit. Znovu se zastyděl za to, co provedl. Ona mu to určitě neschválí.

"Tak jo, nebo ne?" zvedla obočí.

"Jo i ne." pokrčil rameny a vstal. Byla moc blízko na to, aby jí dokázal lhát.

"Přijde mi jako v pohodě kluk a ten Miro taky. Svěřil se mi, že je zamilovanej do svýho asistenta, ale prý ho pořád tahá za nos. Chudák. Já aspoň věděla, na čem jsem." povzdechla si. Adam přivřel oči a zopakoval si v duchu, co právě řekla. Miro byl zamilovaný do svého asistenta, který ho pořád tahá za nos. Jemu to řekl přece taky, když se potkali náhodou v baru. Proč měl pocit, že Jack vlastně v Mirově intimním životě vůbec nefiguruje? Že to nalhává jen sám sobě, aby měl důvod se na něj zlobit?

"Tak jak jste to vyřešili? Připadal jsi mi nadšenej, když jsem ti řekla, koho jsem potkala. Ovšem, ty mi to popřeš, že?"

"Nadšenej?" nestačil se divit.

"Jo, přesně takovej. Myslím, že jsi byl zprvu dost nešťastnej, že jsem tě vytáhla na týden pryč z toho městečka, teď už je mi to jasný, ale když jsem ti řekla, že je tu i Jack, úplně jsi pookřál." dobírala si ho.

"Nepookřál jsem." skoro to slovo nevyslovil správně, jak se mu klepal hlas.

"Tak ne, to je fuk. A jak jste to vyřešili?" položila znovu první otázku.

"Nijak." vložil si Adam ruce do kapes a přešel ke dveřím. Ještě dál od Millie. Už teď ale na něm musela poznat, že jí lže.

"Jestli jsi s ním mluvil, k něčemu jste dojít museli."

"Já o tom prostě nechci mluvit, Mill." otočil na ní rozmrzelou tvář.

"Ne, většinou nechceš mluvit o věcech, za který se stydíš." trefila se do černého. Adam se nervózně ošil, jako kdyby ho něco štíplo. Dlouho se na svou kamarádku díval, než ze sebe vyplivl. "Dělal jsem to s ním ve vířivce."

Mladá žena vytřeštila oči a pak se jí rty rozjely do širokého úsměvu. Zvedla ruce, že zatleská, ale na poslední chvíli si to rozmyslela.

"Fajn. To bychom měli. Takže je všechno v pořádku."

"Není!" zaprskal Adam. "My... dělali jsme to, ale pak jsem ho odmítl. Řekl jsem mu, že mi může občas dát vědět, když si to bude chtít zopakovat, ale víc nic." vylil to ze sebe, jako zkaženou omáčku, která mu otravovala žaludek. Millie zamrkala a prudce vstala z postele.

"A peníze jsi mu tam nechal?"

"Cože?" zamrkal pro změnu Adam.

"No peníze za sex. Nebo zaplatil on tobě? Jak to teda máte? Máš ho rád, nebo si ho jenom vydržuješ jako děvku? Nebo on tebe?" sypala na něj jednu otázku za druhou.

"Přestaň." okřikl ji. "Řekl jsem ti, že o tom nechci mluvit, donutila jsi mě."

"A dobře jsem udělala, můj ty smutku. Obeznámil jsi mě s tím dost stručně, ale od začátku je mi jasný, že jsi do něj zamilovanej a že ti ublížil, tak jsi ho pustil k vodě. Pak jsem ho poznala a hlavně toho, se kterým tě měl podvést. Jestli to nebyl omyl, tak ať se tahle loď potopí. Ti dva jsou přátelé a ztratili nervy. Miro kvůli svýmu asistentovi a Jack kvůli tobě, protože jsi ho nechal. Jestli ti na něm aspoň trochu záleží, rozejdi se s ním a buď fér, už ho nevyhledávej, ale tohle fakt ne! Bože." rozohnila se. Adam se přikrčil u dveří. Millie asi pochytila něco od svého násilnického snoubence. Snad ho nechtěla praštit?

"Když on je hrozně sexy a já se nedokázal udržet, když jsem tam byl."

"A to mu nemůžeš říct tohle? Místo vokecávaček?"

"Nechci, aby mi znovu ublížil." povzdychl si Adam.

"Tak budeš ubližovat ty jemu, to jsi hrdina! Nejsi o nic lepší než on!" založila si ruce na prsou.

Jejich rozhovor se mu ani trochu nelíbil, protože Millie úspěšně útočila na jeho slabá místa. Poskytl jí jen málo indícií a přesto mu dokázala přeříkat jejich příběh do detailů. A nakonec jí to ještě potvrdil...

* * *

Miro přecházel po Jackově pokoji sem a tam. Blonďák ležel na posteli, natočený čelem ke stěně. Už deset minut se z něj vyšší muž snažil vypáčit aspoň nějaké slovo, ale dostal akorát tichý pozdrav, když do kajuty vstoupil. Od té chvíle bylo ticho.

"Co se mohlo, sakra stát, od chvíle, kdy jsi mě po večeři opustil? Jsou to sotva dvě hodiny." lamentoval Miro nad mladíkovou netečností. Protože už ho nebavilo chodit, sedl si do křesla u postele. Naklonil se, že kamaráda pohladí po vlasech, ale hned si to rozmyslel.

"Stavíme někde po cestě?" zeptal se zničeho nic Jack. Miro vystřelil z křesla a klekl si k němu.

"Bože, on mluví, to není možný!" zasmál se. Jack natočil hlavu a upřel na něj prázdné oči. Miro raději sklapl.

"Jestli někde stavíme? Proč?" nechápal tu otázku. Proč by měl parník někde stavět?

"Můžeš mi to, prosím, zjistit? Myslím, že bychom měli v nějakým přístavu stavět, určitě jsem to viděl někde napsaný." nebral Jack na vědomí Mirovu zmatenost.

"No, můžu, ale..."

"Děkuju." odpověděl Jack rychle a přetočil se zpátky, opět obličejem ke zdi. Miro zavrtěl hlavou a přivřel oči. Tohle začínalo být vážné. Jack musel zažít nějaký šok. Ale kdyby tu narazil na Adama, určitě by jeho oči nebyly tak prázdné. A jestli se pohádali, tak by byl třeba naštvaný, nebo smutný, jenže on se netvářil nijak.

Natáhl se k nočnímu stolku a zvedl sluchátko telefonu. Rychle zavolal na informace, kde mu sdělili, že loď bude stavět následující ráno v Bostonu, kde by měla setrvat do oběda a pak pokračovat v plavbě. Když zavěsil, oznámil získanou informaci Jackovi.

"V kolik ráno?" zeptal se blonďák tiše.

"Přibližně v osm. Jackie, co se děje?" naléhal na něj Miro znovu. Jack sebral poslední zbytky svých duševních sil a otočil se na přítele. Hodně se přemáhal, aby mu nezačaly slzy téct proudem. Rozhodl se. Už nikoho do svých problémů zatahovat nebude. Měl starosti sám se sebou a nechtěl, aby to odnášel ještě někdo jiný, tím, že o něj bude mít strach.

"Máma bude mít brzy narozeniny, nestihl jsem jí v New Yorku nic koupit. Napadl mě řetízek, nebo naušnice." zalhal. Jeho matka sice měla za nějaký měsíc narozeniny, ale dárek už měl dávno koupený z Německa.

"Na lodi jsou tři klenotnictví." podivil se Miro. Jack zamrkal. Věděl, že to s Mirem nebude lehké.

"I Tiffany?" zeptal se se staženým žaludkem.

"A co Cartier?" zkusil to Miro.

"Tiffany." odvětil Jack tak mile, jak jen dokázal. Miro nesměl mít podezření. A díkybohu si potvrdil, že na lodi není Tiffany klenotnictví.

"No, když na tom trváš." pokrčil vyšší muž rameny. "A můžu jít s tebou?" zeptal se hned. Jack cítil, jak se uvnitř celý třese. Hrozně nerad lhal a ještě svému nejlepšímu příteli. Tohle bude poprvé a naposledy, slíbil si.

"Samozřejmě, pomůžeš mi něco vybrat." donutil se k úsměvu.

Miro se zvedl z křesla a přešel ke kratší straně postele, aby na Jacka pořádně viděl.

"Zdáš se mi přešlej, jsi v pohodě?" i když už kamarádovi tuhle otázku položil nejmíň pětkrát, doufal, že teď by mohl být Jack otevřenější. Už s ním začal aspoň mluvit.

"Jsem unavenej. Byl jsem ve vířivce a příjemně mě unavila." vysvětlil mu Jack.

"To je škoda, těšil jsem se, že si půjdeme zatancovat." posmutněl Miro.

"Zítra půjdeme. Za to může ten let a vůbec... všechno jsme to zařizovali hrozně narychlo. Obdivuju tvůj elán." ušklíbl se Jack. I Miro, zdálo se, že je uvolněnější. Jack ho potřeboval dostat do nepodezíravého stavu a konečně to vypadalo, že by se Miro mohl chytit.

"Tak já tě nechám pořádně vyspat, ať si ráno čilej."

"Jenom si dám sprchu a zalehnu. Omlouvám se." Jack se donutil vstát, aby Mirovi naznačil, že se teď odebere do koupelny. Krátce se objali a pak Miro kajutu opustil.

Jack se vrátil k posteli a vysíleně se na ní posadil. Netušil, jak je předstírání namáhavé. Ještě nikdy nemusel hrát takové divadlo, jako před chvílí na Mira. I když... na Adama vlastně divadlo hrál taky. Vyspal se s Mirem a nedokázal mu to říct. Jenže, kdyby věděl, jaký Adam dokáže být hajzl, asi by mu to vykřičel do tváře hned ten den potom. Možná, že si zasloužil takové jednání, ale s bolestí, kterou cítil, se smířit nemohl. Nikdy to Adamovi neodpustí.

Ráno se oba muži vypravili na pevninu. Měli nějaké čtyři hodiny čas, aby našli Tiffany klenotnictví a vybrali pro Jackovu mámu ten správný dárek k narozeninám. Jack miloval šperky a jeho matka rovněž, ale nikdy si nepotrpěla na světoznámé značky. Jack věděl, že jakmile uvidí krabičku s logem Tiffany, nejdřív mu pořádně vynadá, aby za ní tolik neutrácel. Neměl v úmyslu kupovat další šperk, když už jeden z Německa přivezl, ale protože šel Miro s ním, nic jiného mu nezbývalo. Prostě ho dá mámě k Vánocům.

Strávili v obchodě skoro hodinu. Dostali občerstvení a malý salonek, kde si mohli pohovořit s klenotníkem a pořádně si prohlédnout šperky, které se Jackovi zdály vhodné. Nakonec vybral náhrdelník z bílého zlata, na kterém byl zavěšený přívěšek se safírem. Jeho máma milovala barvu safírů a šperk byl opravdu krásný, i Mirovi se líbil. Aspoň něco ho po těch několika dnech soužení potěšilo.

Pak šel vyřídit k pokladně platbu. Když zaplatil a schoval kartu do peněženky, zadíval se k salonku, kde zanechal Mira a pak znovu na klenotníka.

"Eh. Měl bych na vás takovou prosbu." řekl skoro šeptem.

"Jen směle do toho, mladý pane." pobídl ho sympatický čtyřicátník v černém obleku. Jack schoval krabičku s řetízkem pro mámu do malé dárkové taštičky a pak do ní přihodil dopis, který sesmolil předchozí večer.

"Mohl byste to předat mému příteli? Ale až odejdu a uvidíte mě nastoupit do taxíku." šeptl. Prodavač zaváhal jen na okamžik, než se chápavě usmál a přikývl.

"Rozumím. Samozřejmě to zařídím." poklonil se.

"Děkuju vám." usmál se i Jack a strčil ještě muži do ruky bankovku vděčného. Hned na to vyrazil ven a už od dveří začal mávat na projíždějící taxíky.

Musel odjet co nejdřív, aby ho Miro nemohl začít hledat a nezbylo mu nic jiného, než se vrátit na loď sám.

Tak zněl Jackův plán. Už se na parník, na kterém se plavil i Adam nevrátí.