Jsi moje čokoláda 12.

---

Tvář staršího muže se s potěšením natočila do strany, aby viděla obličej druhého, o něco mladšího, momentálně ponořeného do spánku. Předpokládal, že už nebude tak hluboký, jako když usnul. Trochu sebou vrtěl a očnice pod víčky se hýbaly.

"Baby." zkusil na něj opatrně promluvit. Jack přesunul ruku ze svého boku na Adamovu hruď, pořád měl ale víčka zavřená.

"Nedělej, že spíš, když vím, že nespíš." laškoval s ním Adam. Jack ještě několik vteřin vydržel, ale pak mu zacukaly koutky.

"Proč mě nenecháš spát." vyčetl mu jemně.

"Protože spíš už několik hodin." vysvětlil mu Adam. "Kdyby byla noc, tak to pochopím, ale jsou čtyři hodiny odpoledne." upřesnil to ještě Adam.

"Jsem hrozně unavený." Jack konečně otevřel oči a okamžitě se setkal s Adamovýma, které si ho zálibně prohlížely.

"Protože nejíš!" vrátil mu to Adam. Na tuhle chvíli čekal, aby mohl Jackovi vpálit do obličeje následky jeho hladovky.

"No, hlavně, že mám dost energie na tamto..."

"Myslíš na sex?" zvedl Adam obočí. Jack se pousmál, což znamenalo ano, Adam ho ovšem velice rychle zchladil. "Možná jo, pokud ale dřív neusneš."

"Cože? Já jsem usnul?" Jack se zděšeně posadil, Adam po něm ale natáhl ruku a stáhl si ho zpátky do náruče. Momentálně mu stačilo i tohle... ležet spolu nazí pod peřinou, tulit k sobě svá zahřátá těla a poslouchat vzájemně svůj dech...

Musel na něj pomalu, aby se dřív nelekl, než mu konečně řekne, co ho celý ten týden trápilo. Tedy, jakmile se Jack vzpamatuje z toho, že spolu nespali, i když to k tomu směřovalo. Prostě vytuhl jak nějaké ospalé kotě. V jádru to bylo tak roztomilé, že se Adam ani nedokázal zlobit.

"Přežiju to, neboj se. A ty taky." hladil ho Adam po vlasech. Jack se pomalu zklidnil a nechal tíhu své hlavy a paží působit na Adamovu hruď, zatímco ho větší muž šimral na zádech.

"Nejsme na tom zase tak špatně, jak jsem si původně myslel." uvažoval Adam nahlas.

"Špatně v jakým smyslu?" zajímal se Jack.

"Za týden jsme spolu spali jen dvakrát. Dokážeme spolu dělat i jiný věci, třeba si povídat..."

"Jasně." pousmál se Jack. Hlavně, že se na sebe potřebovali vrhnout pokaždé, když chtěli zapříst nějaký rozhovor. Naposledy nedošlo ani k němu, ani k sexu.

Adam se zavrtěl a když Jack zvedl hlavu, posunul se trochu víš, aby si mohl opřít ramena o čelo postele. Blonďáka si vytáhl na sebe. Chtěl na něj dobře vidět.

"Víš, že jsi mi zamotal hlavu?" zeptal se. Jack s tou svou zavrtěl. Chtěl říct Adamovi to samé, ale netroufal si. Pořád ho doháněl ten hrozný pocit, že nemá právo něco takového říkat, když spal s Mirem.

"A co já tobě?" zeptal se Adam. Mohlo Jacka napadnout, že Adam nebude upejpavý typ. Určitě měl rád ve věcech jasno.

"Musím s tebou mluvit." řekl Jack místo odpovědi. V Adamovi se všechno sevřelo. Teď! Konečně se dozví, co se tu děje.

"Dobře. Ale nejdřív mi řekni, jestli jsem ti taky zamotal hlavu. Potřebuju vědět, jestli jo, nebo ne."

"Když řeknu ne?" zkusil to Jack. Adam ho přestal hladit na zádech, ruku tam však nechal. Takovou odpověď slyšet nechtěl.

"Mrzelo by mě to." připustil.

"A když řeknu, že jo?" pokračoval Jack nevzrušeně.

"Pak..." Adam si shlédl celé jeho tělo, které ho příjemně tížilo, znovu ho začal hladit na zádech a nakonec se sklonil k jeho uchu. "Ošukal bych tě!" zašeptal. Jackovi přejel po páteři mráz. V místech, kde ho Adam hladil prsty to zapálilo a v rozkroku ještě víc.

"Jak moc?" natlačil se na jeho krk a jemně ho políbil. Adam se vítězně pousmál.

"Šukal bych tě nekonečně dlouho. Prosil bys, abych už přestal..."

"Bože!" vydechl Jack do jeho kůže. Adam k jeho smůle pokračoval.

"Nejdřív bych se s tebou ale mazlil. Celý tvoje tělo bych pomazlil, kousek po kousku bych ochutnal tvojí kůži a na místech, která máš nejcitlivější bych schválně přitlačil, abych tě mohl mučit."

"Mučíš mě už jen svými slovy!" připustil Jack.

"Stačí jedno slovíčko a můžeme přejít z teorie do praxe." pousmál se Adam.

"A jak, že zněla ta otázka?" provokoval ho Jack. Adam objal pevněji jeho ramena, jen aby se chvíli nemohl hýbat.

"Chci tě!" zavrněl do jeho vlasů.

"Já tebe víc!" zareagoval Jack okamžitě. Hned nato se vrhl na Adamovy rty...

*

Ještě o půlnoci se Jack převaloval ve své posteli, neschopný usnout. Nejenže byl do Adama zamilovaný čím dál víc, ale hlavně mu nic neřekl. Nepřiznal se ke své aférce s Mirem, i když na to myslel celou tu dobu, co u něj Adam byl. Chtěl to vyřešit. Jednou pro vždy se zbavit té hrozné tíhy, ale nakonec zjistil, že je prostě zbabělec. Tušil, co by se stalo. Adam by se naštval, nebo by byl zklamaný a to mu bylo natolik proti srsti, že to vzdal.

Flashback

"Už teď se mi stýská." připustil Adam. Stál na předposledním schodu a Jack proti němu na posledním, takže byli na chvíli stejně vysocí. Objímali se, loučili... ani jeden ale nechtěl toho druhého pustit.

"Opravdu už musíš?" posteskl si Jack.

"Vstávám brzy ráno, musím být vyspalý, aby se mnou v maskérně neměli moc práce." vysvětlil mu černovlásek. Následující den už se konečně začalo točit. Catherine ho upozornila na to, že může strávit na place taky celý den, že natáčení je hodně nevyzpytatelné a scénu, kterou měli naplánovanou, prostě udělat musí.

"Zavoláš mi?" zabroukal mu Jack do ucha.

"O tom nepochybuj a taky ti budu psát, kdykoliv bude čas, slibuju. Zajdeme si večer na večeři?" zeptal se Adam. Jack povolil paže, aby se na muže mohl podívat.

"Pokud spolu vyrazíme ven, musíš počítat s následky." zamračil se.

"Počítám s nimi. Půjdeme na večeři do města?" zeptal se Adam znovu.

"Moc rád." kousl se Jack do rtu a znovu Adama objal.

V okamžiku, kdy naposledy spojili své rty v loučícím polibku, se na štěrkové příjezdové cestě ozvalo tiché vrčení motoru. Oba muži se zadívali na bílé mini, které se k nim pomalu blížilo. Až po několika vteřinách je napadlo, pustit se. Jack ale věděl, že nemá smysl si před matkou na něco hrát, když už jí všechno řekl. A Adamovi taky nastínil, že o nich máma ví.

Trpělivě čekali, až madam Strify zaparkuje své auto. Žena se celou dobu usmívala. Jack si asi dokázal představit, co se matince honí hlavou. Už by ho nejradši viděla v chomoutu s Adamem a s podepsanou žádostí adopce.

"Ahoj, vy dva." pozdravila žena mile. Muži ustoupili stranou, aby mohla projít na verandu.

"Adam zrovna odchází." oznámil jí Jack.

"Kvůli mně nemusíš, Adame." pohladila ho po paži.

"To není kvůli tobě. Musím jít spát, abych neměl zítra kruhy pod očima." vysvětlil jí.

"Takže už budete točit?" ujišťovala se, že to pochopila správně. Přitom odložila svou kabelku na ratanový stolek a pak do něj sáhla.
"Nabídl ti Jack aspoň čokoládu?" podala mu krabičku s bonbony.

"Mami!" zadíval se na ní syn vyčítavě. Její oči mluvily jasně. Naprosto přesně věděla, co ti dva dělali a že při tom na čokoládu nepomysleli ani jednou.

"Můžu si vzít jeden na cestu?" zeptal se Adam stydlivě.

"Vem si je všechny, stejně se musí sníst." podala mu zdobenou krabičku.

"Pošlu je domů, máma bude mít radost. Děkuju." Adam dárek přijal a sestoupil o jeden schod dolů.
"Vážně už musím." zadíval se Jackovi provinile do očí.

"Ráda jsem tě viděla, Adame, zase se ukaž." matka se takticky ztratila v domě, aby ti dva měli soukromí pro loučení.

"Takže zítra." připomněl se Adam a naposledy pohladil Jacka po tváři.

"Zítra.." zašeptal Jack. Rychle se sklonil k Adamovi, aby ho ještě jednou políbil.

Bylo pro něj těžké sledovat, jak Adam odjíždí, ale musel být silný a říkat si, že ten den uteče jako voda. Že se zase brzy uvidí.

Když se vrátil do domu, našel svoji matku sedět v obýváku. Sledovala nějaký přírodopisný dokument. Mlčky si sedl vedle ní a bez zájmu se zahleděl na obrazovku.

"Neřekl jsi mu to, že ne?" začala matka hezky zpříma. Jack jen zavrtěl hlavou.

"I tak jsem ráda za to, že jsi Adama znovu neodmítl. Tolik se snažil. Přišel i za mnou, jen aby se k tobě dostal. Teď už je mi to jasné." pousmála se.

"Myslím, že jsi na něj ale udělala dojem." obhajoval ho Jack.

"Já se na něj přece nezlobím. Poznala bych na něm, že má výčitky svědomí. A jde o tebe, zlato. Chce tebe, ne mě." uchechtla se. Jack se pousmál taky a na chvíli nechal pracovat své myšlenky.

"Myslím, že jsem do něj opravdu zamilovanej." připustil po chvíli.

"A on do tebe, to se pozná." pohladila ho matka po rameni.

"Ublížím mu, když mu to řeknu." povzdychl si Jack.

"Čím víc to budeš odkládat, tím to bude horší, pokud to chceš opravdu udělat. Ty nejsi typ, který by si nechával kostlivce ve skříni. Sama bych ti řekla, abys to nedělal, vždyť to bylo na samém začátku, ale ty se s tím nesmíříš, zlato."

"Vždycky jsi ke mně byla upřímná." sklonil Jack svou utrápenou hlavu.

"Přece jsem tvoje máma. Co by to mělo za smysl, kdybych ti mazala med kolem pusy." poplácala ho povzbudivě po koleni.

Konec flashbacku

Kdyby mu jen někdo mohl dát aspoň malou jistotu, že o Adama nepřijde. Hrozně se bál, přiznat pravdu. Když byl s ním, dokázal na to tolik nemyslet, ale bez něj se cítil ztracený a jako ten největší zrádce na světě. Věděl to! Věděl, že ničí jejich rozvíjející se vztah svou lží. Nemohl ho založit na lži. Neměl právo říct Adamovi, že mu zamotal hlavu, když mu nedokázal přiznat, jak hloupě a podle se zachoval.

*

Celý další den si s Adamem převážně psali textovky. Některé byly až natolik důvěrné a intimní, že se při nich Jack červenal. A Adam musel taky, protože jakmile se blonďák trochu otrkal, dovolil si být stejně odvážný. Jejich dopisování způsobilo, že po sobě při večeři házeli tak vyzývavé pohledy, až se málem nedobrali ani ke druhému chodu.

Hned po večeři vzal Adam Jacka do hotelu. Už jen cesta výtahem byla ubíjející. Taková místa vždycky sváděla k neřestným myšlenkách, ale bohužel jím nejeli sami, aby se na sebe mohli vrhnout. Museli si vystačit jen s dalším ubíjejícím očním kontaktem, dokud se nedostali do soukromí Adamova pokoje.

"Za celý den jsem tě nedokázal dostat z hlavy!" natlačil větší muž menšího na zavřené dveře.

"Nemusím ti říkat, že jsem na tom stejně!" ušklíbl se Jack.

"Chci, aby ses při sledování toho filmu zaměřil na scénu v obchodě. Myslím, že na mně všechno křičí, že jsem do tebe blázen. Divím se, že to Catherine nepoznala!"

"Protože je to určený mně, ne Catherine!" přitáhl si Jack Adama k sobě a políbil ho. Černovlásek nezahálel. Jeho ruce sklouzly k Jackovým bokům, které si natiskl na své. Pak se přemístil k zadku a dráždivě ho zmáčkl.

"Takhle to ale nejde. Samozřejmě bych rád vykřičel do celýho světa, že jsem poznal někoho výjimečnýho, ale v tom filmu by to být vidět nemělo."

"Myslím, že si s tím děláš starosti jenom ty, baby!" použil Jack Adamovo oslovení pro něj. Znovu rychle vyhledal jeho rty, aby ho přiměl k jiným myšlenkám.

Vzájemně se dostrkali k posteli, zatímco ze sebe strhávali oblečení. Když Jack Adama povalil do peřin, větší muž se pousmál a natáhl ke svému milenci ruce.

"Pojď za mnou." lákal ho. Jack zvedl jeden koutek a svlékl ze sebe poslední kousek oblečení. Pak se nechal za ruku strhnout do Adamovy bezpečné náruče...

Bylo něco málo po půlnoci, když na nočním stolku zapípal mobil s příchozí zprávou. Jelikož měl Adam vždycky trochu slabší spaní, zvuk ho probudil. Jack spal schoulený částečně na jeho rameni a jednu ruku měl přehozenou přes jeho prsa. Jen se nepatrně zavrtěl, když Adam natáhl ruku po mobilu, aby si zprávu přečetl. Černovlásek blonďáčka se zamilovaným úsměvem pohladil po vlasech a přiblížil si mobil k obličeji.

Nejdřív mu zpráva nedávala moc smysl... budeš se mi teď vyhýbat? Ale to jsem nechtěl, zlato... znělo v ní. Až pak mu došlo, že v prstech nedrží svůj iphone, ale Jackův. Stačilo ho otočit, aby se ujistil, protože Jack měl zadní stranu ozdobenou barevným krytem. Chvíli zíral na displej a pak natáhl ruku ke stolku, že ho položí zpátky, zvědavost ho ale nenechala.

Vrátil si mobil před obličej, aby si přečetl aspoň odesílatele. Snad i dopředu tušil, jaké jméno uvidí, ale potřeboval se prostě přesvědčit. Než se dostavil pocit viny, že nakoukl do cizího mobilu, vysvítil si zprávu od Mira celou...

Budeš se mi teď vyhýbat? Ale to jsem nechtěl, zlato. Asi to nebyl nejlepší nápad, uznávám a mrzí mě to. Ale nemrzí mě, že se to stalo, chtěl jsem to udělat už dávno, jen teď byly moje důvody moc sobecké. Musíš se na mě zlobit, cítil jsem to v každé zprávě, kterou jsi mi od té noci poslal. Jestli jsem něco pokazil, chci to nějak napravit. Těšil jsem se, že zase budeme nějaký čas spolu, ale nejsme. Prosím, ozvi se mi. Mám tě rád, Jackie!

Adam zíral na černá písmenka do chvíle, než displej ztmavl. A vlastně na ně zíral i nějakou chvíli potom, protože je nedokázal dostat z hlavy. Skládala se mu do slov přesně v tom pořadí, jak byla napsána. Nic to nemohlo změnit. Zpráva od Mira byla plná vlastních výčitek, kterým muselo předcházet něco hrozného.

Nechtěl se smířit s tím, co mu přišlo na mysl jako první, ale nedokázal se té myšlenky zbavit. Takže proto byl Jack takový. Muselo se to stát tu noc, kdy byl u Mira v pokoji. Jen jeden den po tom, co se poprvé potkali a Jack mu dal najevo, že by chtěl víc. Možná ale chtěl víc mužů, ne víc náklonnosti od jednoho, pomyslel si Adam trpce.

Kéž by ten mobil nechal předtím ležet na svém místě. Jak málo stačilo, aby se člověku změnil celý svět...