Depp Hills Residence... třicáté slovo

Opravdu se chýlíme ke konci, jak jsem psala včera u ochutnávky na novou Adommy povídku. Vidím to na předposlední díl před epilogem...

Akorát se hodně rozmýšlím, jestli tu novou věc vůbec budu psát. Narážím na věčný problém komentářů ve srovnání s návštěvností blogu. Za poslední dva měsíce zde přibylo čtenářů. Ovšem těch, o kterých díky komentářům vím, jaksi ubylo :( Stručně řečeno, ubyla zpětná vazba, která mě poháněla dopředu a tak si říkám, jestli mám vůbec ještě co nabídnout. Logicky to člověka napadne, když lidi nekomentují tolik co dřív. Třeba bych s tím měla už praštit, protože je to nuda a nikdo to nečte...

Mrzí mě, když na asku dostanu otázku od anonyma, "kdy bude další DHR", která mi zní asi podobně jako "kdy chcípneš?" A počítám, že ten člověk tu nenapsal ještě ani řádku. Věřím, že vy co tu komentujete, byste se podepsali :)

DHR tedy dojedu, byla bych proti sobě, kdybych to neukončila, ale jak to bude s dalšími počiny, to ještě uvidíme...

---

Dva miliony dolarů v menších či větších bankovkách se nacházely v nenápadné sportovní tašce, kterou Adam úzkostlivě svíral v ruce, zatímco jeho pohled zkoumal neóny osvětlený vchod do klubu Andromeda. Nakonec dovolil Gab, aby ho odvezla, ale musela zůstat v autě. Nechtěl mít na svědomí i ji.

Ano, plně si uvědomoval, že ranní hádka Tommyho vyprovokovala k útěku. A dokonce se mu přestával divit. Možná by na jeho místě udělal to samé, vždyť... kdo by chtěl skrývat své city, když nemusel?

Adam si povzdychl a vyrazil ke vchodu. Nemělo smysl se příliš rozkoukávat a přemýšlet. Prostě předá peníze a odvede si Tommyho, tak zněl jednoduchý plán.

Těsně před dveřmi se naposledy zastavil, zkontroloval obsah tašky a pak vstoupil.

I ve dvě hodiny v noci to v host klubu žilo. Vlastně to v něm žilo hlavně v tuto dobu, přes den ho navštěvovalo jen pár stálých zákazníků. Těch, kteří v noci chodit nemohli.

Na Adama se okamžitě nalepilo několik pohledných společníků, kteří ho začali tahat do hlavního sálu, odkud duněla hudba.

"Ne! Chci mluvit se Sutanem!" vytrhl se jim a ustoupil zpátky. Ucha tašky stiskl ještě křečovitěji.

"Jestli jste přinesl, co jsme požadovali, pak je to jenom v pořádku!" ozvalo se za ním. Prudce se otočil, aby pohlédl do očí dvěma gorilám s lhostejnými úsměvy.

"Přinesl, kde je Tommy?" vyhrkl Adam. Ti chlapi vzbuzovali hrůzu. Jednoho už si pamatoval z minula, ale když byl takhle naklonovaný, šel z něj opravdu strach.

Zničehonic chytily zezadu Adamovy ruce další a zkroutily mu je za záda. Skoro se musel předklonit a co hůř, taška mu vypadla z ruky.

"V pořádku." zasmál se sekuriťák a pohodlně si tašku vzal.

"Ty zmetku, kde je Tommy?" zaskuhral Adam bolestí, jedno rameno už musel mít zákonitě vykloubené. Gorila kývla ke dveřím do sálu, pak společníci Adama pustili. Černovlásek se rozběhl k ukázanému místu a nekompromisně vtrhl dovnitř.

Téměř oněmněl hrůzou, když uviděl Tommyho stát na dlouhém osvětleném molu, pod kterým sedělo několik skupinek starých uslintaných dědků, kteří si na něj brousili drápky.

Začalo mu dunět v hlavě. Hudba byla šíleně nahlas, neslyšel by vlastního slova, jenže pak najednou utichla a vystřídal ji nějaký mužský hlas.

V klubu Andromeda najdete jen to nejlepší. Nemá smysl chodit jinam. Prohlédněte si našeho nejnovějšího společníka pro žhavé noci, Tommyho!

Adam se otřásl, když mu po zádech přejel mráz. Kdyby se ho měl dotknout jenom jeden z těch prašivých dědků, nepřežil by to. Bohužel ho nechtěly poslouchat nohy. Měl je vratké a slabé, jeho představy ovládaly ty nejhorší scénáře.

Pokusil se dojít k molu blíž, aby upoutal Tommyho pozornost. Peníze už přece zaplatil, takže ho odsud okamžitě odvede.

"Tommy!" zvolal a vetřel se k jedné skupince zákazníků. Mladík trhl hlavou a podíval se na něj. Neměl ve tváři vůbec žádný výraz, jeho oči byly úplně prázdné. Jako kdyby... měl v sobě nějaké drogy.

"Pojď za mnou, honem!" natáhl k němu Adam ruku. Mladík se ale nepohnul. Pořád tam stál a zíral na něj, jako kdyby ho viděl poprvé.

"Musíš zaplatit, frajere!" chytl mu jeden z těch uslintaných chlapů ruku a stáhl mu ji.

"Dejte mi pokoj!" zařval na něj Adam. "Tommy! No tak. Jsi volný, tak pojď ke mně, prosím!" žadonil.

"Říkám ti, že tenhle kluk bude patřit tomu, kdo pořádně zaplatí!" okřikl ho další chlap.

"Ale já jsem zaplatil!" zavrčel Adam. Bohužel se na něj na pokyn onoho zákazníka seběhlo několik bodyquardů a ti ho začali tahat od mola pryč.

"Dejte mi pokoj, zaplatil jsem!" pokusil se je od sebe odehnat. Co to mělo znamenat? Chtěli ho naštvat? Donesl dva miliony dolarů, jak po nich Sutan chtěl, proč mu tedy Tommyho nevydali?

"Přestaň vyšilovat, mladej a vypadni!" zasyčela na něj jedna z goril.

"Zapomeň, bez něj neodejdu! Zaplatil jsem za něj!" prskal Adam. Při tom se pořádně rozmáchl a dva chlapy od sebe celkem surově odstrčil, až dopadli do jednoho z boxů. Bohužel byli ihned na nohách a o něco naštvanější, takže k dalšímu výpadu už Adam nedostal šanci.

Společně ho začali strkat k východu a kdykoliv se jim vytrhl, slízl za to ránu. U dveří ze sálu už byl natolik omlácený, že jim tam málem omdlel.

"Chlapec se nám nechce vzdát, to je pěkné!" přistoupil ke skupince konečně ten, který Adama zajímal po Tommym nejvíc. Sutan Amrull, majitel klubu Andromeda, vždy s úsměvem na tváři.

"Peníze jsem ti dal, tak co ještě chceš?" zasípal Adam. Celou jeho tvář zdobily šrámy a krev, bolel ho bok, do kterého dostal pěstí a počítal, že takových šedesát procent kůže bude mít modrou barvu, pokud se z téhle šlamastyky dostane živý.

"Musím tě trochu potrápit. Nejsi jediný, kdo po Tommym touží. Vidíš ty chlapy tam? Jsou rádi za nové mladé maso a co si budeme povídat, Tommy je moc pěkné mladé maso. Každá novinka se cení v milionech. Pokud někdo překoná tvůj vklad, tak je mi líto, ale Tommyho nedostaneš." vysvětlil mu Sutan trpělivě.

"Děláš si ze mě prdel? Unesl jsi ho, ty prachy jsou výkupný, tak mi ho koukej vydat, nebo..."

"Nebo co? Zavoláš policii? Viděl jsi tu dámu na baru?" kývl Sutan k postarší ženě, která se zájmem sledovala dění u mola i na něm a přitom mezi sytě rudými rty žmoulala růžové brčko. I když se snažila působit jako rajda, Adam nepochyboval o tom, že ve skutečnosti vede slušný a spořádaný život, nejspíš s ještě slušnějším manželem a dětmi studujícími vysokou.

"Víš, kdo to je? Šéfka místního policejního oddělení. Má toho pod palcem hodně a ráda se ke mně chodí bavit." objasnil mu Sutan. Adam otočil zoufale hlavu k molu. Tommy tam pořád stál, prázdný pohled mapoval dění kolem něj, vypadalo to jako zpomalený film a zespodu na něj všichni ti dědci pokřikovali neslušné návrhy, ze kterých se Adamovi dělalo špatně.

"Chceš víc peněz?" vyhrkl. Nemohl nabídnout víc, ale nic jiného ho nenapadlo.

"Vždyť je nemáš! Proč nepočkáš, až jak to dopadne?" usmál se Sutan.

"Protože ho chci zpátky hned. Nikdo si ho nebude kupovat jako kus dobytka!" rozčílil se Adam znovu. Nic z toho co řekl, k němu nesedělo. Ještě před pár měsíci by z tohohle klubu odešel bez hnutí brvou. Bylo by mu ukradené, co se s Tommym stane, ale teď měl sto chutí si vyrvat vlasy z hlavy. Proč mu sakra ráno neřekl, že už se nechce skrývat? Že si váží jejich vztahu a je za něj rád, že ho miluje a chce s ním být napořád a taky nechce, aby se měnil, protože jeho výjimečnost je v jeho uzavřeném světě, který konečně spojil s Adamovým. Proč neřekl aspoň jednu věc, jen aby Tommy neodešel?

"Dovolím ti tu sedět a dívat se." poplácal ho Sutan po tváři.

Zatímco se ztratil ve tmě sálu, dvě gorily usadily Adama na malém křeslu u dveří a každá si stoupla na jednu stranu, kdyby chtěl Adam náhodou utéct. Nevěděl si rady. Nevzal si ani mobil, aby teď zavolal Gabriele. Doufal, že jí to dojde, když se nebude dlouho vracet. Přece měl jenom odevzdat peníze a vzít si za ně Tommyho.

Podařilo se mu trochu uklidnit, ale jakmile začali ti dědci na Tommyho přihazovat, byl opět v ráži. Nejdřív se začalo na nějakých dvaceti tisících dolarech za jednu noc, jenže pak se někdo přihlásil, že by bylo lepší přihazovat rovnou na celý týden a částka se rapidně zvýšila na stopadesát tisíc dolarů. Nadrženci se předháněli, zvyšovali na jeden příhoz třeba i o sto procent. Za chvíli už z toho byl jeden milion, ale na tom to bohužel neskončilo.

Adam cítil, jak mu na čele vyskakují kapičky studeného potu. Některý z těch úchyláků, co mají jistě doma rodiny, které si o nich myslí jen to nejlepší, se bude celý jeden týden dotýkat Tommyho. Jeho Tommyho. To přece nemohl dovolit.

Rychle se otočil po jedné z goril, která v tom samém okamžiku upadla k zemi. Než se vzpamatoval, upadla i ta druhá a ze tmy k němu vystoupil usměvavý Kame se svou milovanou kostěnou holí. Nebylo pochyb, že právě ona se postarala o zneškodnění překážky číslo jedna.

"Kame!" vydechl Adam a postavil se. Měl nutkání mladíka obejmout.

"Dlouho ses nevracel, tak nám Gab zavolala, abychom přijeli."

"Nám?" nechápal Adam. Kazuya se ušklíbl a kývl hlavou ke dveřím. V mžiku se do sálu nahrnulo celé osazenstvo rezidence, včetně komorníka Duncana, zámeckého pána Johnnyho a strýce Roberta.

Kdyby jen tušili, jak velký kámen mu spadl ze srdce.

Samozřejmě jeho radost netrvala dlouho, protože se ty dvě hory svalů začaly probírat a z druhé strany sálu jim spěchali na pomoc další sekuriťáci. Tenhle klub jich měl přinejmenším patnáct. Zatímco u mola stále probíhala dražba Tommyho, u baru se rozpoutal boj. Pustili se do něj všichni, i dvojčata, z nichž Bill byl zásadně proti násilí. Tom si užíval, když mohl někomu vlepit facku, nebo dát pěstí. Bylo to mnohem lepší, než vyvíjet všechny ty počítačové hry, kde nebylo nic skutečné. Tady šlo přitom o hodně.

Yunho zapojil svůj skrytý talent na bojové sporty a skolil několik chlapů perfektně mířenými chvaty. Jaejoong si donesl na obranu paličku na maso, takže odrážel jednu tvář za druhou tvrdými údery. Kame se kolem sebe dál oháněl svou holí a elegantně eliminoval každého nepřítele, zatímco Mao a Daichan využívali okamžiku překvapení a podráželi gorilám nohy, aby si je mohli vychutnat ti silnější. Nejvíc ochranka zakusila asi od Johnnyho, Roberta a Duncana. Tahle silná trojka děsila i Adama a to nemuselo jít o rvačku. Muži odráželi bodyquardy jednoho po druhém a když nebylo zbytí, došlo i na nějakou zlomeninu, nebo vyražený zub...

Adam si uvědomil, že už se nepere, protože nebylo s kým. Strýc Robert zrovna chytil dva poslední chlápky za krk a poslal jejich čela proti sobě. Když muži odpadli, rozsvítilo se v sále několik světel navíc. Všichni zamžourali, jelikož je reflektory na okamžik oslepily.

"Takže tu máme celou partičku DHR. Dlouho jsem vás neviděl a myslel jsem, že to tak zůstane." promluvil k nim známý hlas od mola. Ani hudba už nehrála. Doposud tomu ale nikdo nevěnoval pozornost.

Adam podle hlasu poznal Sutana, i tak se za ním otočil, bylo to automatické. A záhy zjistil, že to mělo svůj účel. Sutan stál přímo za Tommym. Paží ho držel pod krkem, přitisknutého na sebe a v dlani druhé ruky svíral pistoli. Když ji začal pomalu zvedat k Tommyho spánku, Adam těžce polknul, aby zahnal nutkání na zvracení.

Bylo mu zle, zatočila se mu hlava, nohy ho chtěly poslouchat ještě méně, než když Tommyho na tom molu uviděl stát poprvé. Tohle musel být špatný sen.

"Co to znamená?" zvedl Adam ruku a udělal k molu několik opatrných krůčků.

"Co myslíš? Jsi chytrej kluk, něco tě určitě napadne." provokoval ho Sutan. Muži, kteří do poslední chvíle ještě na Tommyho přihazovali, začali od mola ustupovat. Vlastně si s Adamem vyměnili místo. Teď to bylo celé jeho, když o to předtím tak moc stál.

"Nechceš ho zabít, že ne?!" zamračil se Adam. V sále bylo najednou takové ticho, že by se dalo krájet. Adam zaslechl jen Gabrielin měkký dech a zaúpění. Jako žena tuhle situaci nejspíš zvládala o dost hůř než ostatní. Ještě když šlo o jejího bratrance.

"Přestaň si se mnou hrát a pusť ho!" zavrčel Adam. Pomalu se opřel o molo a pak na něj vylezl. Sutan s Tommym ustoupili o metr dozadu. V tu chvíli se Adam konečně zadíval blonďákovi do očí. Už nebyly prázdné, ale plné hrůzy a strachu. Volal jimi o pomoc a tentokrát už to viděl i Adam. To, o čem mluvila Gabriela, jen v dost extrémní podobě. Doteď prosil o to, aby někdo přijal jeho svět, aby ho sdílel s ním, prosil o to Adama, ale on ho neposlouchal.

"Prosím, nech ho jít. Dostal jsi, cos chtěl, tak to ukončeme." do Adamova hlasu se vkradla rezignace. Netušil, čím by mohl argumentovat, aby Sutan Tommyho pustil. Měl dva miliony dolarů, co mohl chtít ještě jiného?

"Nechám si ho tu, vydělá mi mnohem víc, než dva melouny. A když ne, tak ho odprásknu."

"Ne!" zvedl Adam ruku. Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Už to nemohl zastavit. Ten strach o Tommyho byl tak hrozně velký, vůbec netušil, co si s tím má počít, jak mu čelit. Nikdy v životě nic takového nezažil. "Udělám, co budeš chtít, jenom ho nech jít. Prosím!" sklonil hlavu, protože se v první chvíli za své slzy zastyděl. Pak už je ale nechal volně téct po tvářích. Nemělo smysl je skrývat, na ničem nezáleželo, jen na Tommym. "Půjdu místo něj, klidně mě zabij, ale jeho pusť!" Jakoby se jeho slova úplně minula účinkem, jakoby je nikdo neposlouchal.

Sutan natáhl kohoutek a přitiskl ústí pistole víc k Tommyho spánku.

"Ne! Bože! Prosím! Co mám udělat? Zastřel mě, jeho nech! Proč mě nechceš poslouchat? Na mým životě nezáleží, ale na jeho jo!" Adam se zhroutil na kolena a beznadějně se zapřel dlaněmi o chladný povrch mola. Svýma uslzenýma očima znovu pohlédl do tváře Tommymu.

Musel mu to říct. Nemohl to víc odkládat, protože cítil, že se blíží jeho konec. Nikdy nepřipustí, aby se Tommymu něco stalo, i kdyby za to měl dát vlastní život.

"Miluju tě!" zašeptal a olízl si slané rty. Blonďákovy oči se rozšířily zděšením a překvapením. V sále to zašumnělo jak při schůzi OSN.

"Tak dobře, to by stačilo!" prolomil Johnny hrobové ticho a vylezl za Adamem na molo. "Už ho pusť, Sutane." kývl na vysokého muže za Tommym. Sutan pustil ruku s pistolí dolů, schoval zbraň do pouzdra pod sakem a pak stiskl Tommyho paže.

"Už je to dobrý, Tommy!" přátelsky mu je promnul. Blonďák se celý třásl a nikdo z přítomných ho nemusel držet, nebo se ho dotknout, aby to poznal. Adam se po všech přítomných nechápavě ohlédl a když vrátil uslzené oči k Tommymu a Sutanovi, rozbrečel se ještě víc.

Byla to hra. Celou dobu si s ním hráli. Donutili ho, bát se o Tommyho. Proč to museli zahnat do extrému? Proč mu to udělali? Proč?!!