Tak a jsme definitivně u konce. Většinou píšu doslovy před poslední díl povídky, nebo před Epilog, ale tentokrát jsem si ho připravila až úplně nakonec. Možná je to i tím, že pro mě tahle povídka znamená něco víc, ať už v dobrém či špatném smyslu. Můžete ho číst, nebo ho nechat být, je to jen na vás.
Tady je poslední část příběhu. Poslední dotek Krvavého polibku, než zazní zvonec a pohádky bude konec :)
Miluji ho. Tak moc, až to bolí. Ne, co to povídám. Nebolí to, ale brní. Příjemně, hřejivě, rozkošně…
Harry rozlepil víčka, načež se před ním rozprostřel tak okouzlující obrázek, že se samovolně usmál. Napůl odkrytý Severus pravidelně oddechoval s mírně pootevřenými rty a dokonce i trochu chrápal. Kůže na jeho slabě porostlé hrudi se napínala při každém nádechu.
Mladík vyslovil tiché Tempus a nad postelí se objevil aktuální čas. Měl by vstávat, aby se stihl ještě nasnídat, než odejde do práce. Nakonec mu to samostudium lektvarů přece jen k něčemu bylo. Pracovat jako asistent v lékárně na Příčné uvítal i Severus, některé vzácné přísady se totiž nesháněly snadno a muž za ně uměl krásně poděkovat. Hlavně v bezpečí jejich útulné ložnice.
Mladík pohladil Severuse po rameni a na to samé místo vtiskl polibek. Pak se odebral do koupelny.
Do obývacího pokoje vstupoval oblečený, s lehce navlhlými vlasy. Byl si vědom svých kouzelnických schopností, na některé byl dokonce velmi hrdý, ale kouzlo pro perfektní vysušení vlasů se nenaučil ani za těch dvacet jedna let, co byl na světě. Naštěstí ho to příliš netrápilo.
"Dobré ráno, Harry," přivítal ho příjemný ženský hlas. Harry se na jeho majitelku otočil a pousmál se.
"Dobré ráno, Eileen." Žena na plátně se zarděla a střelila očima směrem k ložnici.
"Ten lenoch dnes vstávat nebude?" zeptala se nanejvýš mateřsky.
"První dvě hodiny má volné a víš, že včera pracoval dlouho do noci. Jsem rád, když si trochu přispí," vysvětlil Harry. Eileen Snapeová přikývla a tentokrát natočila tvář k obrazu, který byl pověšený hned vedle. Harry se tím směrem otočil také a přivřel oči.
"Pořád trucuje," zkonstatoval pobaveně. Prázdné plátno vypadalo bez jeho obyvatele smutně a opuštěně. Naštěstí Harry věděl, že nebude prázdné dlouho.
"Dejte mi pokoj, ano? Mělo to zůstat tajemstvím." Nejprve se na obrazu objevila hlava a pak i celé tělo. Jeho obyvatel se elegantně usadil do křesla a přehodil si důležitě jednu nohu přes druhou.
"Sarehu? I tobě dobré ráno," pozdravil ho Harry nevzrušeně a pokračoval k jídelnímu stolku, kde už skřítka Lolla připravovala snídani.
O několik minut později se z ložnice vypotácel ospalý Severus, nedbale oblečený ve svém černém županu. Když míjel oba obrazy, vyšlo z něj jen tiché zavrčení.
"Matko, Balóne."
Než stačil Sareh začít spílat nad použitím trefné přezdívky, Severus došel k Harrymu, za jeho zády se k němu sklonil a políbil ho do vlasů. "Dobré ráno, pane Vynalézavý," zašeptal, aby ho obrazy neslyšely.
"Ale ale, copak to slyším?" zachichotala se Eileen potutelně. Snape si odfrkl a usadil se ke stolu také.
"To je právě ono, mami. Tys to slyšet neměla a znovu připomínám, že pokud šeptám, je to určeno výhradně po Harryho uši."
"Ano ano, a mně bude někdo říkat, že se snadno nafouknu. Tady to máš, mami. Jak se dá s tímhle vůbec normálně komunikovat…" rozčiloval se tmavovlasý muž na druhém obrazu.
Harry se na Severuse zazubil.
"Tišící?" zeptal se.
"Co takhle výbušné, to bude napořád," povzdechl si lektvarista. Harry cosi zamumlal a pokoj se ponořil do příjemného ticha, které narušovalo pouze praskání ohně. Oba si vychutnávali výtečnou snídani a klid, sem tam se na stole dotkli prsty a spojili své milující pohledy. Jakmile Harry dojedl, odsunul nádobí stranou a utřel si látkovým ubrouskem rty.
"Máš toho moc? Mohli bychom se večer najíst venku?" navrhl. Po zvednutí od stolu se nachomýtl ke druhému muži a ukradl si od něj další polibek, tentokrát pořádně lačný a vášnivý. Však mu musel vystačit na celý den.
"Pokud nedostanou rozum, asi se budu muset obětovat," zablýsklo se Severusovi v očích. Harry se k němu znovu naklonil, ale místo nabízené pusy vyslovil zrušení původního kouzla. "Ještě budeš žadonit," zašeptal smyslně a ve vteřině byl pryč.
Severus se postavil a přešel mezi obrazy. Nedivil se, že je v pokoji stále klid. Teď už byli nafouknutí oba.
"Balon jedna a balon dva," ukázal prstem postupně na matku a pak na bratra.
"Tohle není fér, drahý," stýskala si Eileen. Sareh si založil vzdorovitě ruce na prsou a odsekl: "Nikdy ses to neměl dozvědět. V podstatě žárlíš na obraz!" Severus to nevydržel a pousmál se. Ve skutečnosti nebyl naštvaný, že se mu Harry svěřil s tím vyděračským polibkem, ale potrápit bratra si jednoduše neodpustil. Díl viny na tom nesl, tak proč mu to usnadňovat? A Harry si to v noci jaksepatří odpracoval.
S jemným zavrtěním hlavou se vydal zpět do koupelny, nevnímajíc dohadující se hlasy. Musel se připravit. Na další výjimečný den výjimečného života se svou rodinou.
DOSLOV
Fanouškem Harryho Pottera jsem se stala v době, kdy vyšel na DVD první díl. Pamatuji si, že jsme se sešli na Vánoce s rodinou a pustili si ho. Moje tehdy pětiletá neteř ho dostala jako dárek pod stromečkem. Ze začátku jsem ho trochu srovnávala se seriálem, který vysílala česká televize a jmenoval se Čarodějnice školou povinné a vnímala jsem ho více či méně silně dalších deset let, dokud vycházely knihy a filmy. Asi podobně jako jiní fanoušci.
O osm let později jsem se začala zajímat o fan fiction.
Mojí autorskou prioritou nikdy Harry Potter nebyl. Ano, začala jsem číst ony fikce, hlavně ty doporučované, či dobře hodnocené na ff deníku a některé jsem zvládla i vícekrát, snad se nemusím zmiňovat o těch nejlepších, ale ambice, napsat vlastní HP kapitolovku, jsem nikdy doopravdy neměla, přestože jsem si docela jistá v kramflecích, co se příběhu, detailů i charakterů týče. Možná právě ony povídky postupem času způsobily, že jsem se mezi ně zatoužila zařadit. Vyzkoušet si, jestli na to taky mám, jestli jsem hodna té pocty, nazývat se autorem Snarry. Protože i když je toho na světě mnoho, taktéž i v české a slovenské tvorbě, pořád mám pocit, že převládají dobré příběhy nad těmi špatnými a vpasovat se mezi ně považuji za malý zázrak.
Proto vznikl námět na Krvavý polibek. Do detailu promyšlený, propracovaný, ale hlavně opředený strachem, abych nezklamala.
Příběh začal dobře, ale už při prvních dílech jsem se setkala s kritikou, že je to příliš sladké. Až když člověk začne psát něco takového, co má ve světě stále obrovskou oblibu a publicitu, uvědomí si, jaké břímě si na sebe naložil. Víc čtenářů, víc názorů. U Adommy jsem tohle nikdy řešit nemusela, protože čtenáři Adommy jsou vděční za každý příběh, který se tady u nás objeví, ale HP byla dost silná káva. I na mě. Občas jsem byla sužována pochybnostmi, jestli ty postavy a původní příběh vůbec znám, několikrát jsem musela i nahlédnout do knih, abych se ujistila. Psaní Krvavého polibku nebyla ani náhodou procházka růžovým sadem a nyní už to mohu říct naplno.
Byly chvíle, kdy jsem ho nenáviděla. Kdy jsem nadávala na každičký byť jen maličko negativní komentář k dalšímu dílu, abych nakonec došla k otázce, jestli mi to pocení krve za to opravdu stojí. A přitom jsem záviděla jiným autorům, s jakou lehkostí se jejich příběhy čtou a že já tohle prostě nikdy nedokážu. Ne u Harryho Pottera.
Věděla jsem, že to nebude snadné, ale na začátku vždy stojí výzva, nadšení a odhodlání a to dokáže autora docela dobře uchlácholit. Bohužel někdy i falešně.
Ano, chtěla jsem to vzdát. Dokonce i po nějaké napsané třicáté kapitole jsem uvažovala, že to prostě odložím k ledu a postupně se budu snažit zapomenout. Důležité je podotknout, že to nikdy nedělám. Ne u tak dalece rozepsaných povídek.
Krvavý polibek byl původně slibný neotřelý námět, se kterým jsem se doposud nikde nesetkala. Chtěla jsem to tak, napsat něco, co tu ještě nebylo a vložit do toho svůj osobitý styl. Dopředu jsem věděla, že půjde o dlouhou povídku, protože konkrétně v příbězích o HP je spoustu detailů a důležitých souvislostí, které to dokážou pořádně natáhnout. I tak jsem do toho šla.
Když se dnes dívám na výsledek svého víc než ročního úsilí, určitě nejsem nadšená. Ne tak, jako jsem byla na začátku. Plná nadějí, autorské energie a vidiny skvělého příběhu, o kterém si jednou možná někdo bude na diskuzích povídat v superlativech. Musím ale přiznat, že je mi to vlastně už jedno. Nevytvořila jsem dokonalé dílo, dokonce možná ani průměrné, ale jeho psaní mi ukázalo, že všechny mé minulé představy byly mylné. Ať se to někomu líbí nebo ne, zařadila jsem se mezi autory Snarry, alespoň na tu dobu, kdy jsem Polibek psala. Nemám strach ze špatného hodnocení, pokud se někdy o Polibku bude někde psát, nebo mluvit.
Dotáhla jsem to do konce a to je to podstatné, to na čem záleží. Protože napsat takové dílo a nezbláznit se z toho, to dnes považuji za opravdový zázrak.
Díky všem, kteří dali této povídce alespoň při jejím zrodu šanci. Možná to tak nevypadá, ale skutečně si toho vážím. A slibuji, že už se do tak rozsáhlého počinu nikdy nepustím :D
To víš, že nejsem zklamaná! Já jsem v podstatě optimisticky založený člověk, a tak mám ráda happyendy. Záměrně se vyhýbám slovu romantický, protože přeslazenosti mě až tak neberou. Jenom je mi líto, že Sareh zemřel. Trochu to však vyvažuje ten fakt, že v kouzelnickém světě jsou ty "obrazy". I když to není úplně to samé jako život, stále je tu nějaký kontakt s milovanou osobou, třebaže je to v podstatě jen iluze.Myslím, že v tom balíku byl nakonec obraz Eileen. Možná se mýlím a ve zbrklosti jsem asi nečetla dost pozorně.
OdpovědětVymazatA co se týče Severusova oficiálního návratu mezi živé... Tys to přeskočila! Jak mazané! Mě teda napadlo spojit Severusovu a Sarehovu existenci do jedné. Sice by Sev až do konce života vystupoval inkognito, ale co...
Ty jsi to zřejmě pojala trochu víc mudlovsky. Ke tvému doslovu: Asi vím, jak to myslíš. Např. přečtením Elysejského klíče se do mnohých z nás vlije pozitivní energie vyplývající z obdivu k autorce, a to nemluvím o faktu, že povídka je českého původu a směle může konkurovat i těm nejlepším světovým, které jsem kdy četla. Když vycházel Klíč, právě jsem psala povídku Vábení moci a myslím, že mě to hodně ovlivnilo. Jenže...
Je to jako malovat obraz. V hlavě mám dokonalou představu, ale moje ruce to prostě neumí na to plátno vložit, ať dělám, co dělám.
Já si myslím, že ses svého úkolu zhostila velmi dobře. Mně se povídka líbila, protože měla neotřelý námět, což je ve světe Snarry nesnadné, a vůbec mi nepřipadala přeslazená, jak ti zřejmě někdo naznačil. Naopak. Severus byl většinu času nesnesitelný parchant (nakopat do zadku) a nad Harrym bych skoro brečela.
Možná bylo občas znát, že s tím bojuješ, ale ono je opravdu těžké se orientovat v tom, co je ve světě HP možné a co už není. (Jak tam sakra může být něco nemožného?) Ale i tady jsou bohužel jisté nepřekročitelní zákonitosti a autor se s tím musí popasovat. Jsem ráda, že jsi to nevzdala.Za sebe musím říct, že tleskám. Obecně mám ráda tvé psaní a doufám, že do toho nehodíš vidle.
Měj se krásně a pěkně se uzdravuj.
Ty bláho! Můj úplně nejdelší komentář v životě!
OdpovědětVymazat[2]: Nejhezčí komentář, jaký jsem za poslední dobu četla, fakticky!
OdpovědětVymazatA určitě jsi mě nemusela tak šetřit Když o tom tak přemýšlím, je tam nevyslovených a přeskočených víc věcí, ale na druhou stranu, mám důvěru ve své čtenáře, že ne všechno se jim musí polopatě vysvětlovat :)
Tvůj nápad je super a co si budeme povídat, Sareh je kus, vedle Harryho by se nádherně vyjímal, byli by opravdu krásný pár, ale věř mi, jít do toho, máme tu KP 2, protože by to bylo určitě komplikované a já bych se do toho zamotala a nejspíš by z toho nakonec vyšel hrozný paskvil Myslím, že můj největší problém je, že ačkoliv často píšu hodně sladce a romanticky, ve své podstatě jsem hrozně realistický člověk. Miluju ten svět, kouzla, téměř neomezené možnosti, ale cítím, že nedokážu využít ten potenciál, že na HP zkrátka nemám. KP je extrém, protože jsem se o to snažila. Bohužel neumím vytvořit něco mezi tím :(Jinak smrt Sareha byl momentální nápad. Neměla jsem to takhle připravené, měla umřít Ginny, ale každopádně se jedno úmrtí konat muselo. Pokud přelstíme smrt, někde se to projeví, aby nastala rovnováha. No, osobně by mi doma stačil i ten obraz Ještě jednou díky za to, žes to se mnou vydržela až do konce. A za slova podpory. Parádní komentář!!
SE to zase smazalo, a měl to být velmi velmi dlouhý komentář, asi jsem to přehnala, musím být skromnější ve vyjadřování.
OdpovědětVymazatPovídka se moc povedla, nemusíš věšet hlavu, opravdu jde o neotřelý zajímavý nápad a postavy se postupně vyvíjejí a je to moc fajn, že všechno dopadlo nakonec dobře.
Dík, pokud se se Snarry tématikou necítíš dobře, nebylo to v textu příliš poznat, spíš jsem něco pochopila z průvodního slova, než z textu kapitol. Děkuji, povídka musela dát hodně zabrat a chtělo silnou vůli donutit se pokračovat v psaní a dopsání.
Děkuji, dopadlo to dobře, to je hlavní.
[4]: Já děkuji za trpělivost a super komentář :)
OdpovědětVymazatAsi v polovině jsem přestala tvoji povídku číst.Nevím jak to napsat,ale nemohla jsem jednotlivé díly číst a čekat na další.Možná právě hodně těch náznaků,možná tvůj styl psaní,nevím. Začátek povídky byl opravdu originální. Nikdy jsem se s takovým tématem nesetkala a musím říct,že se mi to velice líbilo. Potom mi to ale přišlo,jako by ses zasekla,nebo mi připadlo,že strácím zájem a tak jsem přestala číst. Věděla jsem,že přidáváš další díly,ale teprve,když jsem zjistila,že jsi povídku dopsala,vrátila jsem se k ní.Během dneška jsem přečetla všechny zbývající díly a teď už vím,proč jsem přestala číst. Tvoje povídka se totiž musí přečíst celá najednou. Teprve potom je z ní cítit ta síla plná emocí,která se vytrácela při tom čekání.Je mi také jasné,že kdyby tam nebyly ty náznaky,musela by tvoje povídka mít několik dílů navíc. Ale právě při tom celkovém čtení jsem přišla na to,že vlasně všechny náznaky byly v ději postupně vysvětleny. Přiznávám,že jsem v oboru psaní absolutní laik a proto se mi některé věci těžko vysvětlují. Prostě je tak cítím. Asi si nechám nějaký čas a opět se k povídce vrátím a myslím,že teprve potom si povídku náležitě vychutnám. Je mi ale líto,že už snarry nechceš psát.Co takhle zkusit aspoň jednorázovky? Je mi líto,že těchto autorů hodně ubývá.Jinak přeji hodně štěstí v životě a doufám,že na nás fanynky snarry nezanevřeš a ještě něco napíšeš. Velký dík!!!
OdpovědětVymazatMno tak som u konca a bolo to skvelé musim povedať, aj som tak uvažovala či to nebude práve Severusova mamča, a aj ma ten krátky čas ma celkom dosť pobavila Sareh tak to je skvelé, že si z nebo spravila obraz aspoň tam nebudú mať nudu a teda už tal rád Severusa asi nemá ako keď bol na žive, teraz môže len prskať len z obrazu
OdpovědětVymazatMno a teraz, musím povedať, že píšeš skvelo a o tom sa mebud hádaď a vladáš so toho všetko, každý kto píše má svoj pohľad na tento slash HP\SS a tie ďalšie z Harryho Pottera, prečitala aom ich ohromne množstvo a poviem, že som ponachádzala kopec takých ktoré charakter hlavných postav poriadne nevystihli ale mali sobre hodnotenie, takže kebz to niekto tvrdilu tuto tak sa mu vysmejem alebo podľa mňa si pri nich nešliapla až tak vedľa, ako som už spomínala niekedy na začiatku tejto poviedky si dala naozaj originálny námet čo je v dnešnej dobe dosť ťažké vymislieť pri tomto páre a aby poviedka stála aj za to, klobúk dole
fanúšikom pri tomto slashi je dosť ťažké a chápem, že si toho mala určite plné zuby ale som rada,že si to dokončila a ako na začiatku sa mi to nezdalo slafké ako si to spomínala, prišlo mi to normálne, mno neviem, čitala som aj sladšie ale koniec poviedky teda teochu bol ale mne sa to páčilo také hravé podpichovanie a tá trocha sladkosti k tomu podľa mňa patrí
Tak musím říct, že jsem se ke čtení povídky vrátila po dlouhé době(ne kvůli tobě, to mé osobní okolnosti tomu daly) a vykouklo na mě tooolik kapitol a úplný konec.Prvotní nadšení převládlo zklamání z "To už bude konec? Nee..."Musím přiznat, že plno povídek s oživováním Severuse jsem četla(nějaké i napsala, díky bohu nevydala, než by mě za to sežrali), ale nikde se neobjevil tak propracovaný námět jako u tebe, myšlenka byla opravdu originální.Pod to, cos napsala na konci, bych se podepsala. I když si každý myslí, jak se cítím sebejistě, když píšu od roku 2002, i když mě má každý za "kvalitní autorku"(nikdy jsem se za ni nepovažovala, nikdy bych to o sobě ani neřekla), při psaní každé povídky jsem cítila stejné pocity jako ty. Na začátku je nadšení z nápadu, který tady ještě nebyl, nadšení, jak to vše v hlavě vypadá krásně... Člověk si řekne... To zlvádnu, to bude na takových 30 kapitol. Nakonec je jich 70 a i když se zarytě celý příběh od začátku až do konce držel svých osnov a představ, najednou ta povídka už nevypadá tak úžasně, je to vlastně brak... Ale seš s ní spojená, je to velký krok v tvém životě, naučila tě mnoho věcí, dala ti mnoho věcí, některé vzala... Zkrátka.. I přes kopu sebeobviňujících poznatků, miluješ ji. Kdo nikdy nenapsal něco tak dlouhého s větší myšlenkou, nikdy nepochopí.
OdpovědětVymazatVěřím, že to máš podobně, ono to tak hodně u aturoů bývá, i když si čtenáři neuvědomují, jak ty rýpavé a zlé komentáře člověka demotivují, přestože by chtěli vlastně číst další díl.
Je to jen ff, člověk nepíše knihy, nesnaží se je vydávat. HP fanfiction je ve skutečnosti prokletí. Nejen co se týče fanoušků, kteří jsou až neuvěřitelně pedantští, ale taky co se, jak si psala, týče detailů. Zjišťuju si dodnes kdejaký niterný detail, abych udržela v rámci možností kánon(hp-lexion.org je dodnes má mantra a ani nevíš, kolik jsem za těch skoro 15 let nastřádala vlastních materiálů a vyrobila si taháků...)Zkrátka a dobře, každý to vidí jako zábavu na čtení, super, ale už se nedokáže vžít do toho, co tomu věnuje ten autor. Taky to pro něj má být zábava, oddech, ale není... I když mu to moc dává, stačí jedno hloupě volené slovo a nejraději by s tím sekl, protože to vůbec není tak snadné, jak to vypadá.
Ale tohle už jsem ti do komentářů psala :).Zkrátka a dobře, nebudu to okecávat, moc dobře ti rozumím a tuto povídku jsem si nesmírně užila. V posledních, ani nevím kolika, letech, byla jediná, kterou jsem si přečetla :) a jak ráda.Určitě se časem vrhnu i na tvé další snarry.
Byl to skvělý zážitek a moc ti za něj děkuji. Děkuji za tvůj čas, snahu, vytříbený sloh i nápady :).
[8]: Poupravím se... Tvoje povídka a Vábení moci od Nade byly dvě povídky, co jsem v posledních letech četla
OdpovědětVymazatA obě mi udělaly radost.
[8]: Vítej zpět, Blanch! A přijmi mé obrovské díky za Tvůj úžasný komentář.Ano, mluvíš mi z duše. Všechno, co jsi tu napsala jsou i mé pocity, jen to neumím napsat tak pěkně jako Ty. Na druhu stranu, výsledek je stejný. Snažíme se, trpíme, chceme vytvořit dokonalé dílo a nic z toho nemáme Mně říkají, že jsem nejlepší autorka Adommy u nás, já bych to spíš nazvala nejvytrvalejší, protože jsem znala skvělé pisatelky tohohle fandomu, ale bohužel s tím skončily. Tím chci hlavně vyjádřit, o čem si myslím, že tohle všechno je. O výdrži, jak jsi psala i Ty. Něco dokázat i sama sobě, zdokonalit se tím, nasbírat nové poznatky, zkušenosti... ale je fakt, že pokud Ti během toho někdo hází klacky pod nohy, dělá se to hůř.Je to už přes týden, co jsem KP dopsala a jak to bývá i v životě, ty negativní pocity pomalu odcházejí a začínají převládat ty hezké. Pořád s tím nejsem úplně spokojená, ale to asi nebudu nikdy, jako autoři o tom víme své, že? :)
OdpovědětVymazatVěděla jsem, že na tom nejsem takhle rozporuplně sama, ale když mi to napíše nějaký jiný autor, strašně to člověka podpoří. Tím myslím i komentáře od Nade.Takže ještě jednou díky! Mimochodem, taky se chystám na Tvou a Nadinu tvorbu. U mě toho už na téma HP moc nenajdeš, ale Ty toho máš spoustu, takže se mám na co těšit.Jsem ráda, že sis Krvavý polibek užila!
[10]: Proboha, na mou tvorbu se vykašli , já hlavně mám samé Drarry, Snarry strašně minimálně. A asi už ani není web, kde to všechno je zveřejněné.
OdpovědětVymazatFakt to nedělej. Když se na to zpětně dívám, usmívám se. Je to hezká vzpomínka, ale ty povídky jsou hrozné .
Ale i přes veškerou virtuální šikanu, kterou jsem si ve ff prošla, jsem to nevzdávala ani s tím brakem :), takže ty taky nesmíš a musíš se proti těm zlým komentářům obrnit, ono to kolikrát ani nejde jinak. Vždycky tady budou rypny, které mají LEPŠÍ pohled na to, jak TVOJI povídku napsat...
Třeba to jednou dopracuješ tak daleko, že ti založí antiblog jako mně .
Všude budeš nacházet své glosované povídky(dokonce i od těch, kterým si věřila).Největší semeniště zla je ff deník. Nemyslím jen kvůli sobě(já to už raději nečtu, ty arogantní zaujaté nelogické komentáře už nemá smysl vůbec číst), ale celkově. Ten projekt proti sobě akorát lidi poštvává a vyvolává v autorech dost nechuť. Lidi si dneska neumí psát věci konstruktivně. Ten, kdo je víc sarkastický, arogantní a hnusný, očekává asi metál za to, jak je kůl.Jsem se zas rozkecala.
Tím vším chci říct jen - nevzdávej se! Ráda si zas počtu nějaké HP ff povídky. Bohužel Adommy nečtu a nikdy číst nebudu(tím jsem si jistá), tak mi nezbývá, než doufat, že s tím nesekneš .
Pravdou je, že u toho Pottera se člověk nejvíc vycvičí. Ve všem. Vytrvalosti, trpělivosti, začne skousávat ledasco.
Protože, jak tomu tak je, u HP FF jsou totiž všichni děsní odborníci na všechno *ironík*.Dneska už málokdo umí ff brát tak, jak se bralo před těmi 12 lety. Když jsem začínala, komunita byla úplně jiná. Skrz ty roky pozoruju, jak je otrávenější a odpornější a je to částečně důvod, proč už tolik nepíšu a proč mi trvá se přemlouvat. V mým věku si totiž už říkám, jestli mi to za to vůbec stojí :). Na gymplu to byl velký koníček, ale když člověk pracuje, má osobní život, partnera, starosti, tak už nemá tolik motivace těm rýpalům něco dávat ke čtení. Napsala jsem dost věcí, které jsem nikdy nevydala, víceméně poslední tři roky píšu spíš sobě do šuplíku :).
Člověk nestojí o to, aby ho někdo nějak extra doceňoval, ale "poslouchat" ty pomluvy někde jinde, číst ty kritické komentáře bez hlavy a paty(nejlépe takové, které píšou osoby, které s tebou nikdy nemluvily, ale samozřejmě tě nejlépe ze všech znají a trefně odhadnou tvé důvody, proč co děláš) prostě není něco, o co stojíš a kvůli čemu to děláš. Takže proč to dělat, že?A doufám, že tě tím nedemotivuji teď! Zdar a sílu a hodně pevné nervy a trpělivost!
12 lety ne, před 15 lety*
OdpovědětVymazatP.S. Vábení moci miluju. Podle mě je to nejlepší česká LM/HP povídka u nás a Nade ji zpracovala naprosto excelentně a mně osobně seděly i charaktery postav(i když se samozřejmě opět našli rýpalové, jak je to ooc - podle mě fakt není, jen to chce mít lepší představivost).*konec spamu*
OdpovědětVymazatBylo to fajn. Mas muj obdiv vymyslet neco takoveho a pak to napsat super. Nezdalo se mi ze by to bylo preslazene, naopak Severus byl chvilemi na zabiti. Ja zacinala s fanfiction s Harrym. Miluju povidky s Dracem. Ale pak jsi prisla ty a adommy a naprosto jsem tomu propada. Jenom neprestavej psat jsi v tom skvela
OdpovědětVymazatBylo to úžasný. Zasmála jsem se, bála se a na konci jsem opět řvala jak želva Jedna z těch povídek ke který se budu ráda vracet. Podle mě se ti to povedlo a dost Já jsem nadšená!!!
OdpovědětVymazatKonecne som si to cele precitala do konca. A velmi sa mi to pacilo, opisy a konanie postav bolo super. Originalna zapletka-ozivenie..... Severus bol uplne autenticky, tak si ho predstavujem s minimom prejavenych emocii. Uzivala som si aj nestastneho a utrapeneho Harryho. Takze velka vdaka za tvoju namahu, cas a fantaziu....
OdpovědětVymazatúžasná povídka, moc za ní díky
OdpovědětVymazat