Zámecký pán 21.

To koukáte, co? :) Jo, měla jsem chvilku čas, tak jsem napsala další díl Zámeckého pána. Asi bych vám měla přiblížit, co se stalo doposud, takže jen v kostce...

V předchozím dílu Adamovi došla trpělivost a slíbil Tommymu, že se vzdá Belcourtu. Tomu předcházel rozhovor s pradědečkem, který Adamovi vyhrožoval, že jestli nebude s jeho pravnukem vycházet po dobrém, tak mu udělá ze života peklo. Adam měl před tímto rozhovorem schůzku se svým bývalým, Maxem. Toho za ním poslal Adamův otec a navíc mu namluvil, že je v zámku někde ukrytý poklad. Adam s Tommym mají za sebou první sex, ovšem Tommy si nic nepamatuje, protože si jeho tělo na tu dobu propůjčil jeho pradědeček, který mu zanechal akorát ehm, jisté tělesné pocity, takže Tommy se domnívá, že ho Adam znásilnil.

Víc asi vědět nepotřebujete, snažila jsem se do tohoto dílu zakomponovat některé další věci, které by vám mohly předchozí kapitoly připomenout.

Bohužel nemohu předpovědět, kdy tu bude další díl, ale snad se zase nějaký ten čas na psaní najde.

---

Někdy jdeme večer spát a svět kolem nás se nám zdá ideální, tak nějak podle našich představ. Nic nás nebolí, nedokážeme myslet na špatné věci… a pak se během těch sedmi hodin spánku něco stane. Jako kdyby se ten svět přetočil o dvě roční období a ne o nezbytnou dobu ke spaní.

Říká se "ráno moudřejší večera" a Tommy si na tohle motto občas vzpomněl, když večer usínal ve své posteli, zatímco ve vedlejší místnosti se hádala jeho matka s některým ze svých šamstrů a on věděl, že ráno ten chlap bude pryč a matka střízlivá a život se zase na pár mizivých okamžiků vyjasní a uklidní.

Tak proč to dnes cítil úplně opačně? Měl pocit, že se ze střízlivosti vyspal do opilosti, ale ne v dobrém smyslu. Byla to taková ta špatná opice, ze které se člověku dělá špatně od žaludku a motá se mu hlava. V Tommyho případě bohužel nešlo o fyzický úkaz, ten by snadno potlačil nějakými prášky, nebo strčením prstů do krku; tohle bylo vnitřní, psychické a mělo to mnoho společného s tím protivným Lambertem.

Pokud se mu to jen nezdálo, dostal včera od současného zámeckého pána slib, že se dnes pustí do vyřizování vlastnictví zámku. Jinak řečeno, nechá na něj Belcourt přepsat, nebo něco na ten způsob.

Tommy nějak vytušil, že by se hodilo, příliš nejásat, že by to mohlo podrážděného Lamberta vytočit ještě víc - ostatně jeho včerejší nálada po tom, co se vrátil z prohlídek, byla vážně na pěst - proto se před ním krotil, ale když se vrátil do zahradního domku, vážně se cítil skvěle, že to nabralo tak pozitivní směr. Nemohl se sice s nikým podělit o svou radost, nicméně vnitřně prožíval oslavnou párty.

Jenže to bylo před sedmi hodinami. Jeho rozpoložení bylo takové včera, avšak ne dnes.

Tommy shodil nohy z gauče a opřel se o vysoké opěradlo. Se zavřenýma očima se pokusil soustředit na odstranění duševní kocoviny. Ve skutečnosti nechtěl, aby Lambert odešel. Mohl ho nenávidět sebevíc, i za to, že ho… znásilnil (co jiného to taky mohlo být, když si na to nepamatoval a věděl jistě, že by k sexu nesvolil), jenže ten chlap se perfektně staral o celý zámek. Měl dokonale naučený výklad pro prohlídky a nešlo si nevšimnout, jak moc si zámek zamiloval. Nehledě na to, že se kvůli němu vzdal své rodiny a zajištěné budoucnosti.

Něco se muselo stát při prohlídkách, protože ještě dopoledne, když se Adam vrátil ze svého dostaveníčka se svým bývalým, byl celkem v pohodě. Něco ho naštvalo. A Tommy nebyl ani trochu povznesený nad tím, že ho to zajímá a touží se dozvědět, co Lambertovi přelítlo přes nos.

Neměl by si to užívat? Bylo mu řečeno, že má na zámek nárok, takže teď už jen musel být trpělivý a vyčkat na oficiální vyjádření notáře.

S novou myšlenkou, kterou si v duchu opakoval jako mantru, vstal a odebral se do koupelny. Po osvěžující sprše zamířil do Lambertova bytu.

Adam už seděl v kuchyni a popíjel svůj čaj, dnes ochucený lžičkou medu. Před ním ležel na stole hustě popsaný sešit, ve kterém pomalu listoval.

"Dobrý ráno," pozdravil Tommy už při otevírání dveří.

"Dobré," odvětil Adam, aniž by k němu vzhlédl. Jeho ráno jistě nebylo tak skvělé jako Ratliffovo. Ještě včera byl vlastníkem tohoto krásného zámku a dnes se to navždy změní. Ne že by svého rozhodnutí litoval. Polovinu noci probděl, jak si pořád ujasňoval pro a proti. Stejně neměl na výběr, pokud byl Tommy opravdu nějakým způsobem spojený s minulostí této nemovitosti. A jeho otec dostane, co chce. Synovu pokoru a zlomenou hrdost.

Pouze periferním viděním zaregistroval, že si blondýn sedl naproti němu a nalil si z konvice do šálku čaj. K jídlu zvolil krajíček veky a tavený sýr.

"Co to je?" zazněl přímo před Adamem zahuhlaný hlas. Ne, určitě se mu nebude stýskat po jedincích, kteří ani nedokážou udržet pusu zavřenou, pokud se zrovna něčím ládují. Pomalu zvedl pohled na přežvykujícího vetřelce. Kdyby si aspoň ukusoval menší sousta, takhle vypadal jako křeček.

"Můj sešit s poznámkami o zámku. Budeš ho potřebovat. Jsou tam důležitý poznatky a zajímavosti." Adam sešit zaklapl a posunul přes stůl k Tommymu. Blondýn přestal jíst a zamračil se. Chvíli na tu věc koukal a pak ji posunul zpátky.

"Vážně sis myslel, že jsem schopnej a hlavně ochotnej něco takovýho dělat?" zabručel. Adam pozvedl obočí.

"Ale to budeš muset, jestli nechceš, aby zámek chátral. Z něčeho musíš platit uklízečku a taky údržbáře a… sebe. Je to dům jako každý jiný a je třeba se o něj starat," rozčílil se. Bože, jen ať se nedočká toho, že jeho vysněný dům skončí jako ruina.

"Mám v plánu ho prodat… jestli máš zbytečných sedm mega…" navrhl Tommy. Adam se prudce nadechl, ale nic neřekl. Místo toho se zaměřil na svůj čaj a plátek veky namazaný marmeládou. Oproti Tommymu ale jedl kultivovaně a i kdyby nevím co, nepromluví, dokud nebude mít prázdnou pusu.

"Anebo tu můžeš zůstat a dělat kastelána. Dám ti… dvacet procent z výdělku, to by ti mohlo stačit," navrhl mu blondýn. Adam na něj vytřeštil oči.

"Cože?" vyhrkl, až mu z úst vyletělo několik drobečků.

"Klidně to nejdřív dojez, já počkám," utahoval si z něj Tommy. Adam promnul rty a snažil se rychle polknout, jenže to co mu Tommy právě řekl, způsobilo pořádný knedlík v jeho krku.

"Ty chceš, abych tu zůstal a dělal kastelána? Jestli je to nějaký hloupý žert, Thomasi!" Adam se naklonil přes stůl a málem natáhl ruku, že chytí druhého muže pod krkem, protože tady už končila veškerá legrace, když si všiml, že prázdný pohled, jenž v očích blondýna očekával, vlastně ani trochu prázdný není. Spíš pořádně vyděšený.

"Thomasi? Prosil jsem tě, ať mi tak neříkáš, moje matka stačí," nakrčil Tommy nesouhlasně nos. Adam potlačil touhu, kousnout se do rtu. Jestli to nebyl ten zpropadený Tommyho pradědeček, tak… Ale kdo jiný by mu navrhl takovou neslýchanost? Tommy už se jistě tetelil na to, až odsud vypadne. Včera večer byl sice překvapený náhlým obratem, ale neprotestoval. Jak by taky mohl, když mu byl slíben zámek v hodnotě sedmi milionů dolarů. A teď mu nabídne, aby na zámku zůstal a ještě tu dál prováděl?

"Proč jsi mi tak řekl?"

"Asi ve zlosti," lhal Adam, jako když tiskne.

"Zlobíš se? Že ti tu dovolím zůstat? A já čekal, že bys to mohl uvítat," nechápal Tommy. Adam odsunul talíř s nedojedenou snídaní na stranu, jednoduše ztratil chuť k jídlu. Cítil, že jeho obličej už dávno nemá zdravou barvu vyrovnaného člověka.

"Myslíš si, že stojím o tvoje milodary?" zasyčel. "Že jsem všechno to papírování, které se protáhlo na několik měsíců, než mi zámek konečně patřil, absolvoval proto, abych tu teď dělal kastelána za mizernou minimální mzdu? Že jsem se rozhádal s vlastní rodinou, abych ti přenechal tenhle byt a bydlel v zahradním domku a sledoval, jak si ničeho z toho co tu je, nevážíš? Promiň, ale u toho já být nechci. Koupil jsem tenhle zámek, protože jsem se do něj na první pohled zamiloval, protože jsem věděl, že mu dokážu zasvětit celý svůj život a vrátit mu jeho slávu, kterou si zaslouží. Pokud to nemohu udělat po svém, pak raději vůbec. Zabilo by mě, den po dni sledovat tvou lhostejnost."

Adam se zvedl od stolu a odnesl své nádobí do dřezu. Když mířil do předsíně, na chvilku se ještě zastavil.

"Něco už mám sbaleno. Zbytek dodělám, až se vrátím od notáře. Večeři už si můžeš ve svém novém domově vychutnat sám," slíbil a hned na to odešel.

Tommy na dveře civěl jak na bránu do pekla. Kruci, ono se to vážně děje. Lambert odchází, dnes tu bude naposledy a od zítra celý tenhle zámek bude můj! MŮJ!

Tak proč z toho nemám radost? Neměl bych teď už hledat v lednici šampaňské, skákat dva metry do vzduchu, smát se, tleskat… To přece šťastní lidé dělají!

*

Adam potkal na nádvoří Juanitu. Po včerejším téměř intimním rozhovoru měl trochu problém, podívat se jí do očí, ale opětovné připomenutí faktu, že to nebyla ona, s kým mluvil, nakonec pomohlo. Bohužel nic z toho, co se stalo včera, nemohlo odestát ten předchozí měsíc, který zde spolu prožili. A samozřejmě také s Billem. Neměl právo je přemlouvat, aby pracovali pro Tommyho, nebo od něj odešli, mohl jim to jenom oznámit a oni se museli rozhodnout podle svého uvážení. Adam usoudil, že je správný čas, začít právě s Juanitou, když už ji potkal.

"Dobré ráno, pane," pozdravila ho uklízečka s úsměvem. Adam jej opětoval a vložil si ruce do kapes kalhot. Byl nervózní, potily se mu dlaně. Jak jen to té skvělé ženské vysvětlí?

"Dobré, Juanito. Musím s vámi mluvit. Odjíždím teď do města a vrátím se… no až vy tady nebudete, takže…"

"Je to důležité, pane? Jestli spěcháte, probereme to zítra," navrhla mu.

"Když zítra už tady taky ne…" Adam už své zdráhavé oznámení nedokončil.

"Třicet procent!" ozvalo se za nimi. Oba se otočili, načež Juanita pozvedla obočí a vypadala při tom jako rozzlobená učitelka. Neméně rozladěně ale vypadal i muž, který k nim kvapným krokem mířil.

"Slyšel jsi? Třicet procent," hulákal Tommy na celé nádvoří. Adam si útrpně povzdechl. Vážně netušil, o co tomu otravovi jde, ale asi by to neměli řešit před Juanitou.

"Tak jo, Juanito, probereme to později," slušně ji odpálkoval. Uklízečka mu věnovala vlídný úsměv, druhému muži kyselý a vydala se do zámku.

Když byla z doslechu, Adam zakroutil nevěřícně hlavou.

"Jakých třicet procent? O čem to zase žvaníš?" rozhodil kolem sebe zoufale rukama. Tommy si ty své dal v bok.

"Nebo čtyřicet. Já nevím, kolik potřebuješ, abys mohl normálně žít a nepovažoval to za minimální mzdu. Ale snad chápeš, že musím platit i uklízečku a údržbáře. A sebe. Ty jsi ekonom, tak to nějak spočítej, ať to vychází," okřikl ho.

"Ty jsi snad zešílel," zvýšil hlas i Adam. "Nejdřív mě odsud vyháníš, vykřikuješ, že zámek prodáš a teď chceš, abych zůstal?"

"Chci zámek prodat… časem. Ale zatím by to mohlo zůstat, jak to je," ohradil se blondýn. To Adama naštvalo ještě víc.

"Takže ti mám pomoct s tím, postavit ho na nohy, aby jeho cena ještě vzrostla, jestli to chápu správně!" Tohle byl prostě vrchol všeho. Měl co dělat, aby Tommymu jednu nevypálil.

"Ale ty přece dostaneš peníze zpátky, ne? Až se všechno uklidní, můžeš si ho koupit znovu. Slibuju, že nepůjdu s cenou výš," odpřísáhl blondýn. Druhý muž zbělal vzteky.

"Dokážeš si představit, co všechno obnáší koupit nějakou nemovitost? Poslouchal jsi mě v té kuchyni? Trvalo to celé měsíce. Navíc je tu tvoje matka. Co když to nepovolí ona? Ať se ti to líbí nebo ne, ona by měla mít na zámek nárok. Dokud bude ona žít, ty si o nějakém dědictví můžeš nechat jenom zdát." Adam si založil ruce na prsou a začal přecházet před Tommym sem a tam. "Kde jsou ti vaši slavní právníci? Sliboval jsi, že brzy někdo přijde a doloží důkaz o tvém právu na zámek…"

"A nenapadlo tě někdy, že třeba nechci, aby o tom mohla moje máma rozhodovat?" štěkl Tommy dotčeně.

Adam se zastavil. Jeho zorničky se rozšířily, když na blondýna zůstal zírat.

"No promiň?! Jak by mi to mohlo dojít, s tím tvým nepřátelským chováním vůči mně?"

"Mým nepřátelským chováním?" vyjekl Tommy. "Málem jsi mě zabil už tu první minutu, co jsem se tu objevil!"

"A ty bys udělal na mém místě co? Kdyby ti někdo chtěl sebrat něco tvýho?" vrátil mu to Adam. Tommy zahýbal rty jako ryba, neschopen najít vhodná slova. Adam pokračoval.

"Pamatuju si, když jsem tě poprvé uviděl. Byl jsi tak sebejistej, že ti zámek patří, odkazoval ses i na svou mámu, která tu byla předtím na výzvědách. Mluvil jsi o právnících, o svým právu… Včera jsi mě obvinil z toho, že jsem tě znásilnil!" Adam prudce vydechl. "Nedokážu si představit, jak bychom my dva mohli společně žít ve stejném domě, který patří tobě, ale tvé srdce nikdy nebude patřit jemu. Ne tak jako to moje. Chápeš to?"

"To je kvůli tvýmu ex, že jo? Já si to myslel. Včera dopoledne jsi vypadal tak spokojeně, když ses vrátil z města…"

"Co prosím?" Adamovo obočí vylétlo až k hrázi prvních vlasů.

Čekal všechno, ale zmínku o Maxovi ne. Neměl s tímhle vším nic společného, tedy až na to, že ho v podstatě poslal jeho otec. A pokud by šlo o projev žárlivosti, asi by dostal tady na místě záchvat smíchu. Veškerá náklonnost, ke které mezi nimi kdy došlo, byla podporována mocí mezi nebem a zemí. Mocí, o jejíž existenci věděl jen Adam. A také Brad, ale kde tomu už byl konec?

Díky duchovi Tommyho pradědečka Adam pochopil, že za každým úsměvem a hezkým slovem stojí jen vypočítavost, lstivost a touha, získat něco, co by tím pádem bylo tomu druhému vzato. A bylo úplně jedno, že Tommyho shledával po těch několika dnech společného soužití i celkem atraktivním. Adam chtěl jen svůj zámek, nic jiného. A muže na sex. A toho právě teď měl. A dokonce na sebe byli zvyklí. Thomas Ratliff si mu může vyhrožovat, jak chce; on neztratí svou důstojnost, už to zašlo příliš daleko.

"Hele, nech to být, ok?" mávl Adam nakonec rukou. "Dojedu za notářem, jak jsem slíbil a ty bys zatím mohl nějak kontaktovat svou mámu, aby popohnala právníky," pokusil se o smířlivý tón.

"Nemám jak ji kontaktovat. Nikdy si nepořídila pevnou linku ani mobil," protestoval Tommy. Adam zakroutil hlavou.

"Ale pošta funguje i v Americe, věř tomu, nebo ne," ušklíbl se.

"Nechci jí nic psát…"

"Je mi jedno, co chceš, nebo nechceš. Já ti vyhověl, teď se musíš postarat ty!"

"Zůstaň tady!" přikázal Tommy. Adam nevěřil vlastním uším.

"To mi jako nařizuješ?"

"Jo!"

"A jakým právem?"

"Právem pána zámku!" zasyčel Tommy.

"Ty fakt nejsi normální," zatřepal Adam hlavou. Pak se otočil na patě a rozešel se k východu.

"No počkej, něco jsem ti právě nařídil."

Adam slyšel Tommyho za svými zády, ta slova mu přišla směšná, jako když se vzteká malé dítě, jenže malé dítě by ho ani náhodou nepraštilo do krku a už vůbec by nemělo sílu na to, aby mu podrazilo nohy.

Stihl dát ruce před sebe, i tak se ale rozplácl na dlážděném nádvoří jako hrouda másla. S nadávkami na rtech, které ze sebe bez dechu plival, se nemotorně otočil na záda. V tu chvíli ho k zemi přišpendlil blondýn. Tím, že si na něj sedl.

"Myslím, že jsi přesně ten typ člověka, na kterýho platí jen jedno jediný…" ušklíbl se Tommy.

"Ihned ze mě slez!" zasyčel Adam, přičemž vystřelil boky proti němu ve snaze ho ze sebe shodit.

"Jo jo, přesně to mám na mysli. A ty sis myslel, že si nebudeme rozumět," provokoval ho blondýn, zatímco se ještě pohodlněji uvelebil na jeho bedrech. Když pohnul boky, Adam zavřel bolestně oči. Tohle na něj bylo zkrátka moc. Naštvaný a ještě na hranici vzrušení. Nikdy tuhle kombinaci neměl rád, protože většinou zabírala.

Tommy by přece něco takového nikdy neudělal. Ještě včera ho málem zabil za to nedobrovolné noční dobrodružství. I když ono ve skutečnosti nedobrovolné nebylo. Jeho pradědeček to tak rozhodně chtěl.

"Thomasi, tohle už není sranda! Jestli zase podlehnu a on si pak nebude nic pamatovat…"

"O čem to mluvíš?" vytřeštil na něj Tommy oči. Adam už se kousnutí do rtu neubránil. Bohužel prozradil příliš mnoho, aby to nechal druhý muž plavat. Jak mu to měl teď vysvětlit, aniž by odhalil existenci ducha jeho pradědečka?

"Mluvím o tvém druhém já, se kterým jsem si užíval minulou noc, a které ti to jaksi zapomnělo oznámit," zkusil to přes sarkasmus.

"Ale já nejsem blázen!"

"Jistě, odborně se schizofrenici blázny nenazývají." Bezva, když budou vést tento rozhovor, možná to srazí i jeho libido. Nechtěl už s Tommym znovu spát, i kdyby to byl Tommy v těle Tommyho a ne Thomas v těle svého pravnuka. Ne že by se mu to nelíbilo, ale sex s tímhle člověkem znamenal potíže. Mnoho potíží!

Bohužel, muž, jenž převzal nad jeho tělem veškerou kontrolu - a stačilo mu k tomu jen občas efektivně pohnout boky - byl zcela evidentně jiného názoru.

Tommy se sklonil a políbil druhého muže na protestující rty. O dvě kmitnutí jazyka později už mu Adam vycházel vstříc. Proč? To opravdu netušil, jen si uvědomoval, že se mu ty drzé rty zkrátka líbí a že je velice příjemné, mít je spojené se svými. Navíc byl stále příliš rozčilený, což zvýšilo rychlost toku krve. Samozřejmě i v jistých partiích.

"Jsme na nádvoří. Ležím na studené zemi," zašeptal do Tommyho polibku.

"Vím, jakým směrem je Belmontova ložnice a není to ani moc daleko," oplatil mu Tommy zavrnění. Po dalším polibku se zvedl a nabídl Adamovi ruku, aby mu pomohl na nohy. Když se k němu přitiskl a dýchl na jeho ušní lalůček, Adam se otřásl další vlnou vzrušení. "Možná si na nic nepamatuju, ale chci si pamatovat. Můžeš si s mým zadkem dělat, co budeš chtít," zašeptal a políbil vyššího muže na citlivé místečko za boltcem. Adam si nevšiml, že mu blondýn mezitím sáhl do kapsy a uzmul si odsud klíče.

Pravdou bylo, že pokud šlo o vidinu kvalitního sexu, Adam se nikdy příliš nezdráhal. A ten který prožil s Tommym, i když s duší někoho jiného, byl z těch, na které se nezapomíná. Samotného ho štvalo, že byl obviněn ze znásilnění, ať už byly okolnosti jakékoliv. Nemohl to tak nechat a Tommy se zrovna nechoval tak, že by proti tomu něco namítal.

Zatímco blondýn sebevědomě kráčel před ním a Adam jen stěží dokázal odvrátit pohled od jeho pevného malého pozadí (se kterým si může dělat, co chce), mlčky došli k jednomu ze vchodů do zámku a zapluli dovnitř tak nenápadně, jako kdyby byli nějací lupiči. Ložnice původního majitele zámku se nacházela ve druhém patře a byla v ní trochu zima, stejně jako v dalších prostorách, ve kterých se prováděly prohlídky.

Adam se zastavil ve dveřích a otřásl se. Horko v jeho nitru se srazilo s chladem na povrchu, ale postel, jež vévodila bohatě vybavené místnosti, nepůsobila studeně. Ne s měkce vyhlížející prachovou peřinou.

Tommy se na ni odvážil posadit, dlaněmi pohladil hebký samet a pak se na Adama usmál.

"Je mi trochu zima, nechceš mě zahřát?" věnoval mu vyzývavý pohled.

"Víš, že je to vážně trochu divný? Nemusíš to dělat, pokud si od toho slibuješ něco…"

"Někdy jsi hrozně ukecanej. A nejvíc ve chvílích, kdy bys měl mlčet," zavrněl Tommy sladce. Pak si svlékl svou bundu a položil ji do noh postele. "No tak? Brzy zmrznu!" postěžoval si.

Adam si v rychlosti přehrál Juanitin uklízecí scénář. Do téhle místnosti by se neměla dostat dřív než v deset hodin. Teď bylo chvilku po osmé. I tak za sebou zamkl a klíče nechal pro jistotu ve dveřích. Pomalým krokem došel k Tommymu a zastrčil mu přečnívající blonďaté prameny za ucho. Muž potěšeně zapředl a při tom zavřel oči.

Adamovi se líbilo, když si jiní muži užívali jeho doteky, tak hrozně moc se ale nenáviděl za svou slabost pro pěkné mladíky a možnost sdílené erotiky, protože už ho jeho chtíč nejednou zradil.

Jenže co mohl dělat? Byl přece zdravý mladý muž a měl své potřeby. A pokud se nějaký takový pěkný chlap nabízel, musel by být blázen, kdyby odmítl.

Tommy se opřel tváří do jeho dlaně a pousmál se, poté nechal své tělo upadnout na měkkou přikrývku a lákavě roztáhl stehna. To bylo víc, než mohl Adam unést. Když ještě Tommy zvedl ruce v jasném gestu přijmutí do své náruče, i ta poslední pochybnost se vypařila jako kostka ledu na sluncem rozpáleném povrchu.

Hladově sklouzl po Tommyho nabízeném těle, prsty mu nedočkavě vyhrnul tričko až k hrudníku.

Blondýnovy bradavky už byly ztvrdlé, možná zdejší nízkou teplotou, možná vzrušením. Adam se k jednomu hebkému hrotu přisál rty a kousl ho. Byl studený, proto ihned zapojil svůj horký jazyk. Odměna v podobě zasténání a zatahání za vlasy přišla téměř okamžitě.

"Kruci, to je dobrý. Klidně přitlač… joo…" Adama nemusel nikdo dvakrát pobízet, miloval hry s bradavkami svých milenců. Rád je kousal, nebo dlouze sál, dokud neprosili o tvrdší zacházení a o nevyhnutelný sesun po jejich tělech k citlivějším partiím. Adam to prozatím vyřešil za pomoci dlaně. Třel Tommyho penis přes džíny, občas zapátral prsty a stiskl je podél vzrůstající erekce, aby je zase k Tommyho smůle pustil a vynutil si tak další prosby o pevnější doteky. Po nějaké chvíli nahradil ruku svým stehnem.

Blondýnovy povzdechy nabraly na hlasitosti. Adam cítil, jak rychle muž pod ním tvrdne a sám na tom nebyl jinak. Ano, miloval sex, ale mnohdy potřeboval přece jen trochu víc, než pouhý pohled na svého škemrajícího milence na samém začátku mazlení. U Maxe to bylo něco jiného, protože už jeho zájmy znal a Max znal ty jeho, takže věděl, kam sáhnout. Tommy se ho zatím skoro nedotkl, jen ho venku políbil a nabídl mu svůj zadek k experimentům všeho druhu. Kdyby tak Belmont tušil, co se jednou bude odehrávat v jeho milované posteli.