Světla a stíny 21.

Tak jo, nestihla jsem to v termínu, ale snad to příliš nevadí. Užijte si sexy díl, doufám, že se bude líbit :)

Mimochodem, velmi brzy se můžeme těšit na Adamův nový singl. Jsem na něj velmi zvědavá. Jakmile bude někde k poslechnutí, hodím ho i sem.

---

"Děje se něco?" Adam probodával Tommyho zvídavým pohledem a nesnažil se ani zakrýt, že se mu pokouší dostat do hlavy. Vidět, co se v ní odehrává, zatímco se tvář mladšího upíra soustředila na něco nového, s čím se právě potýkala. A samozřejmě ho prozradily i oči. Tak temné a hluboké, že se v nich starší muž toužil ztratit.

"Ne," odvětil blondýn s nejistým úsměvem. "Slyšíš, na co myslím?" přidal otázku. Adam přivřel oči, zamyslel se.

"Jako kdybys mě blokoval. Takový mám z tvých myšlenek pocit. Jsou zastřené, neuchopitelné…"

"Nedělám to schválně," bránil se Tommy.

"Ne. Myslím, že jsi právě prožil moc hrůz na to, abys dokázal uklidnit svou mysl." Přikývl Adam. Tommy se trochu lekl, když se na jeho rameni ocitla silná paže druhého upíra, ale neprotestoval. Ostatně, proti blízkému kontaktu už nějakou tu dobu neměl žádné výhrady. Samozřejmě, aniž by sám chtěl. Tak nějak to vyplynulo samo od sebe. A ze spojení jeho a Adamovy krve.

"Můžeme pak zkontrolovat mou rodinu?" zeptal se opatrně. Potřeboval aspoň nějaké ujištění, aby den v úkrytu přežil aspoň trochu v klidu. I Adamova blízkost se celkem hodila, ale pár dobře vybraných slov by učinilo hotové zázraky.

"Máš mé slovo, že se postarám o jejich bezpečnost. A hned, jakmile zapadne slunce, se vydáme do vesnice, abychom zkontrolovali, že jsou v pořádku. Stačí to takhle?" zeptal se Adam starostlivě.

"Takže přece jen něco slyšíš," zamračil se Tommy.

"A ty?" vydechl Adam. Tak blízko u blondýnovy tváře, až se mladík rozklepal.

Tommy nechtěl Adamovi říct, co se stalo. Ještě ne. Ve skutečnosti neměl pocit, že by na tom záleželo, na druhou stranu měl pocit, že na tom velmi záleží právě Adamovi. Tehdy řekl, že jednou Tommy jeho myšlenky uslyší a řekl to tak, jako kdyby to bylo něco významného. Pro ně pro oba. Nyní se to tedy dělo, ale mladší upír necítil, že by se něco změnilo.

"Ani ne, já nevím," pokrčil rameny v reakci na otázku. Adam se lehce odtáhl, svou paži však nechal na blondýnových ramenech a nepatrně se usmál.

"Nic není tak důležité jako to, že jsi v pořádku," vyjevil mladšímu muži znovu své obavy a uspokojení z toho, že ho nakonec našel. "Možná bychom se měli trochu vyspat, načerpat síly," navrhl pak. Přitáhl si druhého upíra blíž k sobě a schoval ho do své velké náruče, kterou uzamkl oběma pažemi. Tommy zavrtal svůj obličej do ohbí Adamova krku a tiše zamručel. Byla v tom jasná spokojenost, což zkušenějšího muže potěšilo.

"Co Hana?" zajímal se Thomas pološeptem. Nechtělo se mu kazit tak pěknou chvilku v tak příjemné společnosti, ale měl pocit, že ta ženská ho bude strašit až do konce jeho dnů. A to vypadalo na zatraceně dlouho.

"Nevím, Tommy. Musím ji vidět, musím si s ní promluvit. Pokud nebude ochotná přistoupit na podmínky…"

"Jaké podmínky?" přerušil ho blondýn. Adam si povzdychl.

"Ty, které chci zavést, abych nahradil současné. Mnoho se změnilo, můj vztah k Haně je…"

"A můžu za to já," zabručel Tommy. Adam zavrtěl hlavou, i když oba věděli, že to tak je.

"Nemohu jí lhát. Ano, náš vztah byl silný, upevňovaný po dlouhá léta a ani teď nejsem svolný k tomu, aby se naše cesty rozdělily, ale… já… nechci ji stavět mezi nás, nechci…"

"Mohl bych žárlit?" zeptal se Tommy vyděšeně. Adam mírně přikývl.

"Pokud bys naše pouto shledal silným, pokud bys to tak cítil, tak ano. Je to podobné lidské žárlivosti, jen…" Adam se odmlčel, jako kdyby si potřeboval vzít čas na další slova. "Jen mnohem silnější. Ani lidé se neštítí znesvětit svůj život hříchem násilí kvůli žárlivosti, ale co se týče upírů… Viděl jsi Hanu, čeho je schopná. A mohlo by to zasáhnout i tebe," varoval ho Adam.

"Jenže ona mě má čím vydírat, já ji ne!"

"Ne?" podivil se Adam. "Myslíš, že bys dokázal ignorovat například její pokus o mé zabití?" navrhl alternativu, díky které Tommy vytřeštil oči.

"To by neudělala. Vždyť ona… chce tě jen pro sebe, vyhrožovala mi kvůli tomu!" Blondýn nerozuměl téhle divné mašinérii upírských vztahů. Na jedné straně chránit za každou cenu, na druhé zabít kvůli pomstě. A to vše se týkalo jednoho člověka.

"Nemohu ti zaručit, že se o to nepokusí, Thomasi. Když upíry znáš, když víš, jak fungují, jak existují, je pro tebe to nejmenší, zbavit se jich."

"A není to trochu postavené na hlavu? Aby upír zabil upíra? Místo toho, aby ho chránil?" Tommy byl rozhořčený. Díky svému vzteku a naivitě se doposud o další upíry nezajímal. V podstatě se nechtěl zajímat ani o Adama. A teď se dovídá tyhle šílenosti. Proč prostě Hana nezabije jeho, když chce Adama pro sebe?

"Protože ví, že bych pak já zabil ji!"

"Anebo já, pokud by zabila tebe!" zamračil se Tommy. Starší muž pozvedl obočí, viditelně překvapený. Ale tak nějak příjemně.

"Vážně?"

"Je tak těžké tomu uvěřit?" Thomas vypadal pobouřeně, ale ne tak, aby to druhého muže vyděsilo.

"Polib mě," nařídil mu Adam. Blondýn přivřel víčka a vložil na jeho rty cudný polibek. "Pořádně," vyzval ho starší upír netrpělivě. Přitom sklouzl oběma pažemi na jeho pas a přetáhl si ho do klína. Vášnivý polibek si ukradl sám, aniž by čekal, až se mladší muž rozhoupe. Vlastně byl zmatený z toho náhlého přesunu, takže ani moc neprotestoval.

"Chci tě pomilovat, lásko. Vezmu si tě přímo tady," sliboval Adam Tommymu mezi dalšími horlivými polibky. Tušil, že přijdou slova odmítnutí, proto dál plenil jeho ústa, aby nemohl promluvit. Zdálo se však, že tentokrát svého mladého milence odhadl špatně. Tommy se těsně přimkl k jeho tělu a uvěznil jej ve svých pažích. Sám prohluboval jejich nenasytné líbání, aktivně se zapojil do zápolení jazyků a souboje v hlasitějším sténání. I pro upíra, který toho za svůj dlouhý život už prožil víc než dost, to bylo něco nového. S Hanou nikdy nemohl dosáhnout takové vášně, přestože si vždy myslel, když se spolu milovali, že jsou jejich těla pro sebe jak stvořená. Mohl se milovat se ženami, s muži, ale to jediné tělo, to které chtěl ve svém objetí držet a laskat třeba dalších tisíc let, bylo pouze jedno. A patřilo právě Tommymu. A Tommy ty úvahy slyšel. Každé slovo, na které Adam pomyslel, každý záchvěv citů, každý polibek a pohlazení, které mu věnoval mimo to fyzické… to vše Tommy vnímal celou svou bytostí, jako kdyby to cítil on sám.

"Můj," vydechl blondýn do Adamových úst. Starší upír se pousmál a jemně přikývl.

"Tak moc, jak si budeš přát," přislíbil. Věděl, že se opakuje, ale byl rozhodnutý to Tommymu říkat neustále, dokud si to náležitě nevtiskne do paměti. Nic pro něj neznamenalo víc, než být Tommyho, patřit mu, stejně jako on se rozhodl pro to samé. A nyní to potřeboval stvrdit i tělesně. Tolik po tom krásném muži toužil.

Strhl ho na záda; vykasal mu kabátec k pasu, aby se dostal ke tkanici na kalhotách. Pohyb jeho prstů se zrychlil tak, že ho Tommy nebyl schopný sledovat. Nejen upíří nohy dokážou být hbité, pokud jejich majiteli o něco jde.

Po tkanici přišly na řadu knoflíky na kabátu, poté vyhrnutí košile a nakonec kalhoty. Ty byly Tommymu staženy jen ke kolenům. Pro Adamovy účely to bohatě stačilo.

S hladovými neviditelnými slinami v ústech shlížel na nahé tělo pod sebou a neskrýval ani ždibeček ze svého obdivu.

"No tak, zakousni se… kamkoliv," vybízel ho Tommy roztřeseným hlasem. Bylo těžké, popírat, jak málo stačí k tomu, aby Adamovi podlehl. Uvědomil si, že ho provokuje i ve svých myšlenkách. Tam, kde si dovolil myslet na odvážnější věci, kde se odvážil myslet na odvážnější slova.

Chci, aby sis mě vzal. Chci tvůj jazyk cítit všude, tvé zuby… hluboko zaseknuté v mé kůži. Krev ke krvi, maso k masu. Tvůj mohutný úd hluboko ve mně. Vezmi si mě, ošoustej mě tak, jako nikoho jiného.

Adam ta slova vstřebával jako životadárnou tekutinu. Naplňovala ho tak silnou energií a vírou, že se nedokázal soustředit ani na své ruce, které zatím mladšího muže pouze hladily. Tommy z něj po celou dobu nespouštěl svůj vyzývavý pohled. Zval ho, pobízel a nakonec i natáhl paži v jasném gestu.

Adam se konečně sklonil a začal se na jeho těle pást. Jako kdyby to byla bohatě prostřená tabule plná vybraných lahůdek.

Než se poprvé zakousl do Tommyho bradavky, poškádlil ji jazykem a rty. Jeho nehty se při hrdelním Tommyho výkřiku, ve kterém se mísila bolest s rozkoší, zaryly do jeho stehna, jenž předtím hladil. Blondýn zkroutil nepřirozeně záda, hruď se víc nabídla druhému muži, od prokousnuté kůže stékal k pupíku proužek tmavé krve.

Proč je to tak zatraceně dobré, pomyslel si Tommy. Kdybych byl smrtelníkem, řval bych jenom bolestí… Ano, tím si byl jistý. Ale jako upíra ho bolest vzrušovala. Vlastně to byl velmi rozporuplný pocit. Nic se nezdálo dostatečně intenzivní, ani Adamovo kousnutí do slabin, kam se posléze přemístil. Tommy potřeboval víc. Chtěl víc. Chtěl všechny ty doteky, kousnutí, polibky cítit sto násobně. Ne, tisíc násobně. Pořád to bylo málo…

"Vždycky to bude málo, lásko moje," zašeptal Adam do jeho zakrváceného stehna, jenž střídavě kousal a olizoval… jako nějaké hladové zvíře. "Nikdy nebudeš mít pocit, že jsi dosáhl konce, pokaždé budeš chtít ještě víc a víc…"

"Můžeme se tomu aspoň přiblížit?" vzdychal Tommy nešťastně a vzrušeně zároveň.

"Spolu?" Adam se pousmál do blondýnovy studené kůže. "Rozhodně," dodal potěšeně a přidal k rychle hojícím se kousancům další.

Tommy zasténal. Prsty, jimiž Adama hladil ve vlasech, prudce zatahaly. Starší upír se naposledy pomazlil se zakrvácenou kůži a přesunul svou pozornost zpět do mladíkova klína. Když se horlivě zakousl do jeho tvrdého penisu, Tommyho dlaně vystřelily k vlastním ústům, jinak by vykřikl na celý les.

"Můj bože," zamumlal. Bolest okamžitě vystřídala neuvěřitelná slast, jak se rána začala zatahovat a jak ji Adam opečovával svými polibky. Tommy už nemohl dál čekat. Zachytil se Adamových ramen a zvedl se do sedu. S upřeným pohledem do jeho očí, pomyslel celým svým bytím na jediné.

Ošoustej mě! Tvrdě! Teď!

Při následujícím polibku se Tommy zakousl Adamovi do jazyka. Starší upír hrubě sevřel v prstech jeho hýždě a roztáhl je, zatímco si druhého muže přitiskl na své tělo. Od rtů postupoval přes bradu, vystouplý hrtan až k tepně, do níž také zasekl své nenasytné špičáky. Tommy zaúpěl, zatímco se pokoušel rozvázat tkanici na Adamových kožených kalhotách. Když pak vklouzl svou nedočkavou rukou dovnitř a pevně stiskl jeho nateklý penis, starší upír mu zaryl nehty do půlek. Bez varování ho otočil zády k sobě a přitiskl k hliněné stěně jejich dočasné skrýše. Hrubými doteky polaskal rýhu mezi hýžděmi a pak do Tommyho surově vstoupil.

Jeho úd se v mžiku ocitl v krvavé lázni. Jeho vpád byl dostatečně rychlý na to, aby mladík leknutím vykřikl. Adam začal ihned přirážet, natlačil tím mladšího upíra na stěnu, takže se nemohl vůbec hýbat. Spíš se ještě víc bořil do změklé hlíny, protože hrubé vstupy druhého muže byly skutečně tvrdé a nemilosrdné.

"Ano, ah, prosím, ještě," žadonil. Adam se zakousl do jeho ramene a vydal zvuk podobný zavzlykání.

"Miluji tě, Tommy. Miluji tě tak moc!" vyhrkl netrpělivě.

Já tebe taky, Adame.

Aniž by Adam přestal milovat to nádherné tělo před sebou, pohrával si ve své mysli s Tommyho nevysloveným vyznáním. Věděl, že to tak dopadne. Tak moc v to doufal, že tomu prostě uvěřil. A konečně se to stalo. Tommy ho miluje. Možná to není pravá lidská láska, ale ani ta upírská by se neměla podceňovat. Měla svou váhu… byla na celý život.

Jestli je to pravda, pak mě teď musíš slyšet.

Tommy, miláčku, jsme spojeni poutem krve. A takové pouto se naplní ve chvíli, kdy si uvědomíš, že ho chceš sdílet se mnou bez podmínek. Slyšíš mě?

V tu chvíli se Adam zastavil, protože blondýnovo tělo ztuhlo. Zůstali spojeni, jejich těla pokryta krví, jež stékala z dalších rychle hojících se ran; dlouho neřekli jediné slovo, protože Adam čekal a Tommy se odhodlával.

Čeho se bojíš? Zeptal se Adam v duchu. Cítil, jak blondýn zápasí s vlastní vůlí. Jak se brání. Prudce z mladšího muže vystoupil a opět do něj pronikl. Blondýn zaskuhral.

Já nevím! Pomyslel si bezradně. A bylo to venku. Nebo spíš mezi nimi. Hezky schované, ale bezmezně důležité pro věci příští a roky budoucí. Pro jejich bezchybné pouto, které je jediné mohlo ochránit.

Adam ovinul kolem Tommyho své paže a zmáčkl ho ve vroucím objetí.

"Miluji tě, slyšíš? Tak se ničeho neboj a věř mi!" šeptal mu do ucha. Tommy zakýval hlavou, zatímco Adam pokračoval. "Jsem tak šťastný. Věděl jsem to. Že jsi pro mě ten pravý. Ten nejlepší." Několik dalších pohybů Adam provedl téměř něžně. Otíral se o Tommyho tělo, pronikal vláčně, nespěchal, dokud se ho opět nezmocnila krutá touha, vzít si svého milence surově.

O několik minut později bylo po všem. Přitisknutí k sobě, schoulení v rohu úkrytu, si znovu šeptali vyznání a vzpamatovávali se z toho, že jejich milování nikdy nebude úplně dokonalé, protože upíři jsou zkrátka nenasytní. Na druhou stranu se z toho mohla stát výzva. Pokoušet se, překonat tu pomyslnou hranici, dostat se za ni, pokořit ji. A naštěstí na to měli celý svůj zatracený život.

Adam věděl, že upíři necítí něco jako štěstí, stejně jako lásku, strach, nenávist… byl to jen pocit, malinkatý krůček od něčeho, co se velmi podobalo spokojenosti. A to mu bohatě stačilo. Pevně Tommyho držel, hladil po vlasech a v duchu posílal ta nejhezčí slůvka, co ho napadla, když na muže pomyslel. A blondýn mu oplácel, to na tom bylo to nejkrásnější. Tommyho myšlenky byly reakcí na jeho vlastní, čímž mu zas a znovu dokazoval, jak silné jejich pouto je.

Usnuli chvilku potom a prospali celý den. Adam se občas probudil, jen aby zkontroloval bezpečnost, přes den se po lese mohli potulovat pytláci, ale štěstí jim přálo a díky tomu přečkali v zákopu až do večera. Pak se konečně vydali domů. Nebo spíš do vesnice. Adam slíbil Tommymu, že zkontrolují jeho rodinu. Nevěřil tomu, že by Hana něco provedla, momentálně musela být strachy bez sebe, kde její druh je, ale sám se chtěl přesvědčit, že je všechno v pořádku. Věděl, že potíže nastanou ve chvíli, kdy se vrátí na hrad a začnou žít ve třech. Hana brzy pozná, že Adam už nesdílí pouto s ní a teprve v tu chvíli si uvědomí skutečnou hrozbu, jež Tommy představuje. Pokud to doteď bylo nebezpečné, od toho okamžiku to bude víc než to. Navíc tu bylo ještě Adamovo malé tajemství o Tommyho matce, které se mu stále dařilo skrývat i před Tommyho nově nabitou schopností, slyšet jeho myšlenky. Chtěl mu to říct, ale čekal na správnou příležitost. Potřeboval, aby mezi nimi bylo všechno v pořádku, aby si byli jistí svým poutem. Už brzy, sliboval si Adam.