Krvavý polibek 23.

Opět děkuji za úžasné komentáře! I já jsem se nyní dostala do fáze, kdy mě to hodně baví, protože vidím, že vás držím ve střehu. Hrozně už bych to chtěla mít napsané celé, ale zároveň to nechci uspěchat. Zvlášť když nás čeká ještě jednou tolik kapitol. To jen odhaduju, samozřejmě.

Tak si užijte další díl :)

Jo a ještě něco. Pro ztvárnění Shaha jsem využila reálné předlohy, tak kdyby jste chtěli vědět, koho jsem si do té úlohy představila, dejte vědět.

---

Nevěděl, kam jít, ale pozitivní bylo, že se vlastně nemusí skrývat.

A Snape za ním nikam nepoběží. Jeho penis byl stále ztopořený, ale těsnější kalhoty vzrušení potlačily aspoň vizuálně. Fyzicky už to bylo horší, Harry cítil každý krok, jak se mu šev zařezával do citlivého svalu. Na konci chodby byl na pokraji samovolného orgasmu.

"Oh, Harry, zrovna jsem šla za vámi!" Do cesty mu znenadání vstoupila Ginny. Je pravda, že na ni Harry málem zapomněl díky tomu všemu okolo. A zvlášť teď by její přítomnost bez výčitek svědomí oželel.

"Gin, eh, já… promiň…" Dívka si ho celého shlédla a našpulila rty, pak pohlédla na chodbu za Harryho ramenem.

"Dobře… můžeme se pak sejít v astronomické věži? Jdu napřed," oznámila mu a vypálila jako neřízená střela na přilehlé schodiště vedoucí vzhůru. Harry absolutně netušil, co mělo tohle znamenat, každopádně byl ale vděčný, že ho nechala samotného.

Zhodnotil své možnosti. Zpátky se vrátit nemohl, nebo spíš nechtěl a ten tlak v kalhotách, škrábání švu, už se to prostě nedalo vydržet, aby hledal nějaké odlehlé útočiště, nebo běžel do patra s Komnatou nejvyšší potřeby. Vrátil se zpátky o několik metrů a pak zahnul ke dveřím, jež vedly do místnosti, kde už kdysi byl. Poprvé ve čtvrtém ročníku.

Obrovská vana, nebo spíš bazén, ho neuvěřitelně lákal, aby si napustil vodu v různých barvách a ponořil se do ní. Koupelna prefektů byla zkrátka dokonalá, z mnoha důvodů. A přestože na to Harry nechtěl ani pomyslet, ne v souvislosti se Snapem, bylo by vážně moc pěkné, ukrýt se tu na jeden romantický večer při svíčkách. Ano, s někým, komu by se to taky líbilo a kdo by to dokázal jakkoliv vyjádřit. Nebo ocenit.

Harry zapadl do jedné z kabinek, a aniž by se nějak dlouho rozmýšlel, rozepnul kalhoty, vzal do ruky svůj naběhlý ublížený orgán, ublížený proto, že mu nedopřál uvolnění cizí rukou a pustil se do rychlé práce. A ani trochu si to neužil, protože celou dobu myslel na toho zmetka a na jeho arogantní, sarkastický ksicht!

Až když se vydýchával z krutého orgasmu a následně vytáhl hůlku, aby se zbavil nečistot, uvědomil si, že koupelna prefektů bývá oblíbeným místem nejen studentů, ale i Ufňukané Uršuly.

Harry těžce polknul a rychle si zapnul poklopec. Ne že by někdy v minulosti nevyužil osamělých míst k uvolnění napětí, i tak byl rudý jak rajče, ještě když koupelnu opouštěl.

Upřímně se mu za Ginny nechtělo, ale jak tak kráčel po schodech k astronomické věži, začal si plně uvědomovat, že si to spolu ani pořádně nevyříkali. Harry Ginny opustil kvůli mrtvému muži. Sice se jí podařilo přemístit s ním, když se vracel do svého úkrytu, ale o nějakém vyřizování účtu nemohla být ani řeč. Prostě se rafli a Ginny pak zmizela.

Našel ji sedět na jednom z ochozů. Hleděla na okouzlující horizont a vypadala zasněně.

"Gin," oslovil ji Harry opatrně. Dívka se na něj podívala a pousmála se.

"Zbavil ses svého malého problému?" zeptala se na rovinu. Takže proto ten úprk; poznala to. Harry se nervózně ošil, nechtěl s ní řešit své milostné problémy se Snapem.

"Jak…"

"Nějakou dobu jsem s tebou žila, vzpomínáš?" ušklíbla se. Harry se za svou hloupou otázku začal ihned proklínat. Ginny rozhodně nebyla hloupá a také byla v jejich vztahu vždy ta všímavější. Akorát si nevšimla toho hlavního a teď si to možná vyčítala.

"Víš, Gin… vlastně je dobře, že se vidíme takhle, já…"

"Ty jsi nikdy nebyl na proslovy, Harry, tak se nenamáhej, nebylo by ti to podobné. A stejně vím, co chceš říct. Omluva přijata…" mávla ledabyle rukou. Harry se zatvářil rozpačitě. Byl rád, že hrozba koktání byla zažehnána. I když…

"Je přijata, ale neznamená to, že jsi mi odpustila," zkusil. Ginny mu tentokrát věnovala hořký úsměv a pokrčila rameny.

"Tobě by to nepřišlo divné, kdybych ti jen tak odpustila? Pokud pominu to, o koho se jedná, i tak je to ještě moc krátká doba, abych se přes to úplně přenesla. Dej mi čas," požádala ho.

"O koho se jedná?" zopakoval Harry nechápavě. Ginny se natočila víc na něj a zapřela se dlaněmi o kamennou zídku.

"Je to Snape, Harry. Člověk, kterého jsi polovinu svého života nenáviděl. Nejsem zaujatá a věřím všemu, co vyšlo po válce na povrch… Věřím, že ti hodně pomohl, abys porazila Pána zla, a že by za něj dal Brumbál ruku do ohně, i tak… je to Snape! Snape, Harry!" převalovala to jméno na jazyku jako hořký pelyněk. Harry se zamračil.

"Jo, já ti asi rozumím. Ten věkový rozdíl, to jak vypadá…"

"Před chvílí jsi byl rozrušený, když jsem tě dole potkala. Rozrušený a vzrušený, Harry. Proč?" naléhala na něj Ginny. "Věkový rozdíl vem čert, i to že je to neatraktivní netopýr, vzhled lásku nedělá, když nakonec podlehne času. Je to o jeho chování, Harry. Jsem na něj naštvaná víc než kdy dřív, právě díky tomu, co o něm víme. Chránil tě, ale choval se k tobě jako k… odpadu. Promiň, nevím, jak jinak to vyjádřit. A to všechno kvůli tvému tátovi, který mu dělal ze života peklo. Jsem si jistá, že se tak k tobě chová i teď. Viděla jsem ho v té hospodě. Říkal ti ʽPottereʽ!" Proč měli zatraceně všichni okolo něj vždycky pravdu? A nyní byl na Snapea i pořádně naštvaný, takže neměl v úmyslu ho před Ginny bránit. Zasloužil si to, prevít jeden!

"Co se stalo, Harry? A jak moc je to zlé? Nedokážu se vžít do tvé situace, ale musí to být hrozné. Už jen to, že jsi vzkřísil člověka, ke kterému něco cítíš, tudíž i očekáváš... Ale co on? Jak to cítí on?"

"Copak jsem ti to neříkal? Neudělal bych to, kdyby… mi nepředal ty zatracené vzpomínky, ve kterých dominuju já. Navíc… existuje jeho viteál. Co kdyby se jeho duše časem stejně rozhodla vrátit zpátky? Jen by si našel jiné tělo a…"

"Bože, Harry, jen když o tom mluvíš, zní to děsivě. Snape jako další lord Voldemort?"

"Nepřeháněj, Ginny," dobíral si jí Harry. Tohle bylo přece směšné. Tedy ne že by na takový post Snape neměl. Minimálně by se svými poskoky uměl jednat. A Harry to v tu chvíli ani trochu nemyslel v dobrém. Kruci, vážně na něj měl takový vztek. A ani vyhonit si ho, nepomohlo.

Mladík se posadil vedle své bývalé přítelkyně a vrazil ruce do kapes kalhot. "Jo, je to hrozný morous a na všechno má odpověď, která se mi v devadesáti devíti procentech nelíbí, ale... on… já… my… kruci, víš že o těhle věcech hrozně nerad mluvím."

"To je v pohodě, Harry, nemusíš o tom mluvit. Přiznám se, že mi to není moc příjemné. Jen potřebuju čas, se s tím vyrovnat. Ale podpořím tě, ať už to dopadne jakkoliv," slíbila. Harry vděčně přikývl, to bylo víc, než mohl v danou chvíli očekávat.

"Co Hermiona a Ron?" zeptal se opatrně po nějaké chvíli. Ginny se přiškrceně zasmála.

"No, nevím, jestli bude můj bráška tak tolerantní, vždyť ho znáš. Před pár dny odjeli za Charliem do Rumunska, ale až se vrátí… Budu jim muset něco říct." Ginny vypadala zmateně a Harry jí tu úlohu ani trochu nezáviděl. No, ostatně sobě také ne. Pořád si představoval jen jeden jediný scénář. Že ho ti dva zavrhnou.

"Pár měsíců na mě naléhali, abych si našel práci. A tu teď mám. McGonagallová mi nabídla, abych zaskočil za madame Pinceovou v knihovně," oznámil Harry Ginny.

"To je skvělé, alespoň prozatím," přikyvovala Ginny nadšeně. "Stejně jsi uvažoval o tom, že by ses rád do školy vrátil, třeba jako učitel, ne?" vzpomínala.

"Po pravdě, Ginny, netuším, co se mnou bude. Porušil jsem zákon, zahrával jsem si s černou magií. V tom nejlepším případě dostanu doživotí v Azkabanu," povzdychl si Harry. Ginny mlčela, na to neměla co říct a utěšování by jejího bývalého milence mohlo ještě víc postrčit ke splínu. Nehledě na to, že teď už měl na něco takového někoho jiného, no ne? To Snape by se měl starat o Harryho blaho a spokojenost. Zatím to ale vypadalo, že ten chlap dělá všechno pro to, aby si Harry připadal jak odložená hračka. Jako totální idiot. A to bohužel nebyla žádná novinka, jen Ginny doufala, že už to znovu nezakusí, když Snape oficiálně zemřel.

Jistě, věděla o všem, co se před válkou a i během ní stalo, proč Snape zabil Brumbála a že svůj život obětoval dobré věci, to mu ale nedávalo právo, aby se k Harrymu po tom všem choval opět jako zmetek bez kousku soucitu. Harry prý viděl jeho vzpomínky, kterým dominoval on, oživil ho tedy proto, že byl přesvědčený o Snapeových citech. Tak proč se podle toho ten umaštěný bastard nechoval?

"Miluješ ho dost na to, abys riskoval svou svobodu… svůj život," zkonstatovala Ginny smutně.

"Těžko říct, jestli jsem si to v tu chvíli uvědomoval, Gin," přiznal Harry. "Teď nevím, jak z toho ven. Tedy… on… kruci, pořád na něj mám hrozný vztek, ale… není to nic ve srovnání s tím, když pomyslím na něco hezkého, i když je toho tak zatraceně málo. Jako kdyby mi to mělo vystačit na celý život, tak se cítím. Neskutečně mě naštval a vím, že to nebylo naposledy, jen… nedokážu se zlobit dlouho…"

"Řekla bych, že je to normální, když jsi do někoho zamilovaný, ale jak jsem řekla, nechápu to. Kvůli tomu, jak k tobě dokáže být krutý, a já vím, že pořád je, Harry. Nemusíš nic předstírat. Lidé se jen tak nezmění a jsem si jistá, že ani po smrti a zmrtvýchvstání. Ne že bych takový případ zažila..."

"Jo, já to chápu a máš pravdu," povzdychl si Harry. Tenhle rozhovor mu docela pomohl. Ne, aby se cítil líp kvůli Snapeovi, ale spíš kvůli sobě. Až skončí celé tohle divadlo a pravda vyjde na povrch, alespoň bude moci s klidným svědomím říct, že si dokázal přiznat svou chybu.

"Ehm, Harry? Chtěla jsem s tebou mluvit i o tvém plášti. Měla bych se co nejdřív vydat na Malfoy Manor…"

"Ginny, mně se to nelíbí," zachmuřil se Harry. Dívka se pousmála.

"Ale mně věříš, ne?" zkusila to přes city.

"Tobě ano, ale ne Malfoyům. Je to hrozně nebezpečný," protestoval. Ginny mu položila ruku na rameno.

"Musíme sem dostat Luciuse, jak rychle to půjde. Jen prověřím tamní atmosféru, uspím ho a přemístím nás, nic víc. Přísahám, že budu dávat pozor, máš mé slovo," ujišťovala ho.

"A co ochrany?" napadlo Harryho.

"Proto jsem šla za vámi, chtěla jsem se zeptat Snapea, jestli by mi nemohl poradit. Trávil tam před válkou hodně času a zná Malfoyovi víc, než kdokoliv z nás. Určitě bude vědět, jaké používají ochrany. Potřebuju jen pár tipů, abych se podle toho zařídila," vysvětlila Ginny. Po několika vteřinovém zvažování Harry nakonec neochotně přikývl. Ale jen proto, že samotného ho nenapadalo, jak to provést. Pokud by chtěl jít sám, nepustili by ho. Bellatrix šla hlavně po něm a takhle by jí padl rovnou do chřtánu.

Ginny nakonec navrhla, že se zastaví po obědě. Nedala na sobě nic znát, ale asi pochopila, do jak dusné atmosféry by vstoupila, kdyby šla s Harrym rovnou. Mladík se po tom, co se u hlavního schodiště rozdělili, musel pořádně vydýchat, než vyrazil zpět do jámy lvové. Jediná jistota, se kterou mohl počítat, byla Snapeova přítomnost v jejich tajných komnatách, protože se nemohl po hradu pohybovat volně jako Harry.

Po pohlazení anděla po lýtku se před mladým čarodějem otevřely dveře a síla ochranných kouzel ho jemně udeřila do prsou. Rychle je zrušil, aby mohl projít bez úhony a pak je znovu obnovil. Snape v obýváku nebyl.

"Profesore?" zvolal do tichého bytu. Nic. Žádná odezva. Harry nakoukl do koupelny a pak do Snapeovy ložnice, na kterou samozřejmě předtím zaklepal. I tato místnost ale zela prázdnotou. Kde mohl být? Harryho srdce se rozbušilo nevítaným pocitem. Určitě šel za Shahem. Snape znal většinu tajných chodeb, nemohl pro něj být problém, pohybovat se po škole tak, aby si ho nikdo nevšiml. Jen Harrymu neseděla doba. Bylo středeční dopoledne. Čas školy.

S povzdechem se otočil ke dveřím svého pokoje a vstoupil. To co ovšem uviděl před sebou, ho přimrazilo k podlaze. Snape spal na jeho posteli. Stihl se sice obléct, Harry ho opustil nahého, i tak ale zůstal zde a právě teď vypadal jak učiněné neviňátko. Spánek obrousil ostré hrany jeho obličeje a vyhladil zachmuřené vrásky. Pokud šlo o to ostatní, Harry se musel chytit rámu dveří, aby ustál roztřesená kolena. Snapeovy černé vlasy se nerovnoměrně rozprostíraly kolem jeho hlavy na bílém polštáři jako abstraktní koruna. Přestože si na sebe navlékl župan a zdálo by se, že takový kus oděvu dokáže všechno skrýt, Harry nebyl toho názoru. Ano, látka pláště schovávala intimní partie, ne však kus mužovy hrudi, svítící svou typickou bledostí pod rozhalenkou a obě dlouhé nohy, z nichž jedna byla pokrčená a díky tomu lemy županu hladily Snapeovo pevné stehno, jež působilo, jako by se dralo ze zajetí.

Byl to impozantní obrázek a natolik podnětný, že Harry rázem zapomněl na svou zlost a zmocnilo se ho nové vzrušení.

Přistoupil k posteli z druhé strany, chvíli ještě klidného muže pozoroval, než si k němu pomalu klekl. Nechtěl ho vzbudit, protože ještě nevěděl, co chce vlastně udělat. Jakmile se ten mrzout probudí, bude po nevinnosti, Harry si tím byl jistý. Donekonečna se ale dívat nemohl, jeho rozbouřený organismus by to neustál.

Harry se zamračil. Zatracený Shah a zatracené výčitky. I to ho drželo zpátky. To byl ten hlavní důvod, proč se předtím se Severusem rafli. Harry mu nemohl říct pravdu, ale mohl aspoň trochu potlačit vlastní myšlenky. A lepší příležitost než tuto už mít nebude.

Jako kdyby nevyslovené přání zasáhlo do Snapeových snů, muž se otočil na záda. Župan se trochu uvolnil a jedno ze stehen odhalil až ke smyslnému tříslu. Harry ztěžka polknul. Severus byl jednoduše nádherný. Tak šeredný a přesto nádherný. K jeho tělu nemohl mít nikdo jedinou výtku. Dlouhé svalnaté nohy, ploché břicho, pevný hrudník. Ne vypracovaný, ale ani vyzáblý. Bledá kůže lákala k označkování. Dodat jí aspoň nějakým způsobem trochu té barvy. A tenhle se Harrymu moc zamlouval.

Opatrně rozvázal pásek a lemy županu se díky gravitaci svezly podél lektvaristova těla, čímž ho celé odhalily. Když se naposledy Harry nacházel v podobné situaci, bylo nemyslitelné delší dobu zírat na mužův penis, jenž díky svému tmavšímu odstínu perfektně kontrastoval s bledou pokožkou stehen, mezi kterými nyní poklidně odpočíval. Harry si něčeho všiml. Špička žaludu byla navlhlá, ale muž nebyl vzrušený, to mohlo znamenat jen…

Oh, kruci, i Snape si udělal dobře, když Harry odešel. Ale nepoužil na sebe čistící kouzlo. Další důkazy orgasmu spolkla houževnatá látka županu, ale na penisu přece jen něco zůstalo. Harry nemohl být naštvaný, byla to jeho vina, že utekl.

Obával se, jestli dokáže muže znovu vzrušit.

Mladík na sebe použil svlékací kouzlo, a jakmile byl nahý, přehodil jedno koleno přes Snapeovy boky. Usadil se na něj velmi pomalu a opatrně. Nechtěl pro něj prudké probuzení. Pak se sklonil a letmo políbil muže nad pravou bradavku. Postupoval pozvolna dolů, trvalo celou věčnost, než se odvážil dotknout rty choulostivého vrcholku. A také věděl, že ve chvíli, kdy to udělá, bude se Snapeovým sněním amen.

Nejprve bradavku jemně olízl, poté ji pohladil rty. Poslední bodem bylo citelné vsání a v ten okamžik se poprvé zachvěla Severusova víčka. Dal si se svým probouzením na čas, zatímco Harry se svědomitě věnoval těm citlivým poupatům a ochutnával je se vzrůstající intenzitou, tak aby Snape nemohl ani na chvilku zapochybovat, že se mu taková péče pouze zdá.

Mladší muž nepouštěl tvář toho staršího z očí. Ve chvíli, kdy se Severusova víčka otevřela definitivně, Harry dráždil jeho bradavku špičkou jazyka. Nemohl tušit, jaký dopad bude mít na staršího, odtažitého kouzelníka takový obrázek hned po probuzení z perfektního erotického snu.

Bylo to jako přejít z reality do snu, ne naopak, realita totiž nemohla být tak úžasná, tak sexy. A přestože v tom snu s Potterem dělal mnohem víc věcí, než na které si doposud troufli, v bdělém stavu, procitnutí, se rovnalo malému zázraku. A Snape si byl ochotný to přiznat. Samozřejmě jen sám sobě.

"Pottere?" vydechl, potlačujíc v hlase vzrušení. Ale ať ho chtěl schovávat sebedůkladněji, řeč těla nelhala. Tam dole narůstal. Pod Potterovým horkým nahým tělem se znovu probouzela i jeho překvapivě zdravá sexualita. A mladší muž si toho pochopitelně všiml. Krátký pohledem zhodnotil, že je v dolních partiích lektvaristy celkem živo a spokojeně se pousmál.

"Všechno v pořádku?" zeptal se Snape. Harry na okamžik ztuhl. Jeho útěk mu nemohl projít a musel s něčím takovým počítat, když Snape předtím tolik naléhal na jeho odpovědi, proč se chová najednou tak divně.

"Jasně," utrousil lehce udýchaně a raději zavřel oči, aby mistr nemohl poznat, že tak trochu lže. Výčitky a vzpomínky na vřelé objetí s jiným mužem nedokázal jen tak vymazat, ale mohl si přikázat, zabývat se jimi později. Až… až to tu dokončí.

Harry zacloumal hlavou, když chytil jednu ze Snapeových bradavek mezi zuby. Lektvarista zatajil dech a bojoval s nutkáním, nahlas vykřiknout a zároveň Pottera potrápit kousavou poznámkou, jestli mu ji nechce rovnou ukousnout. Byla by to čistě provokace, protože se mu to, navzdory všemu líbilo. Severus byl tvrdý muž, nekompromisní, a pokud se kdy oddával erotickým hrátkám, něžnostmi rozhodně neplýtval. A taktéž neočekával, že by jimi někdo zahrnoval jeho. Tohle bylo tak zvláštní. Dravost snoubící se s jemností, vše podbarvené mladíkovou nezkušeností v oblasti milování mezi dvěma muži. Něco už zažil, jak pochopil, ale jinak byl v podstatě panic. Severus se nemohl ubránit příjemnému pocitu, že je první větší Potterova sexuální zkušenost. A pořád bylo co zkoumat, zasvěcovat, odhalovat…

Nechápal, co se stalo. Proč byl mladík najednou tak odtažitý a zamlklý. Včera odmítl spát v jedné ložnici, neprovokoval, nesmlouval, jednoduše se stáhl. Nechal se odradit, což mu zkrátka nebylo podobné. Severus neměl v úmyslu vyznávat se ze svých pocitů, že se mu vlastně Potterova vzdorovitost a umíněnost líbí. Že si i díky ní připadá víc živý, než kdy dřív. Přitom se mladý muž příliš nezměnil, vždy se snažil dát najevo, že si od lektvaristy nenechá nic líbit, ale teď to bylo o něčem jiném. Bylo to o jejich soukromém vztahu, který neměl nic společného s Jamesem Potterem, nebo jeho ženou Lily, nebo s Brumbálem a už vůbec ne s Voldemortem, proti kterému oba bojovali. Tohle bylo jen o nich, a proto si Severus mohl tu mladickou vznětlivost a přímočarost užívat. Nechat se jí rozptylovat.

Zmátlo ho to, Potter se zkrátka choval jinak a on tomu potřeboval přijít na kloub.

Dobře, ale až… až po tomhle…

Mladík konečně opustil rozbolavělé bradavky a vydal se na další průzkum, tentokrát mužova břicha. Zdánlivě nevinně se párkrát otřel o jeho slabiny svým vlastním hrudníkem; ano bylo to jemné a neplánované (tak to tedy mělo působit), ale se Severusovou odolností to velice silně otřáslo. Všiml si, že zvedá ruce a pokládá je na mladíkova ramena. Začal je hladit, jednou pak vklouzl do husté rozcuchané kštice tmavých vlasů. Prsty mu je vyčesal z čela a odhalil tak blednoucí klikatou jizvu, kterou pohladil bříškem palce.

Pokud šlo o jizvy z války, či další nepohodlná znamení, to Severusovo už značně vybledlo, ale stále bylo trochu vidět. Potter na ně však nepoukázal ani jednou. Dokonce si nevšiml, že by se tím směrem stáčel Minervin pohled, nebo té malé Weasleyové.

Severus četl všechny výtisky Denního věštce, kde se třeba jen zmínili o jeho případu, velice pečlivě, ale stále nevěřil, že by ho lidé dokázali očistit. Navenek možná ano, ale podvědomí oklamat nedokážete. Aby toho nebylo málo, Potter se na tu zatracenou ruku zaměřil. Přestal olíbávat jeho břicho a vzal poznamenanou paži do prstů. Chvíli si vybledlé znamení prohlížel, než na několik tmavších míst vtiskl polibek. Jako by to bylo něco úplně normálního. Jakoby konejšil jizvu válečného hrdiny. Severus popadl mladíka za ramena a přitáhl si ho nahoru, pak ho přetočil na záda a pevně zalehl. Pořád měl na sobě ještě částečně župan, který je oba zakryl. Ne však na dlouho. Potter mu přebytečný oděv strhal ze zad a odhodil stranou.

Několik dlouhých vteřin si hleděli do očí, Severus tušil, že se v těch jeho mladší muž snaží něco vyčíst, nakonec to ale vzdal a utnul svůj pokus prudkým polibkem. Možná to byl též úhybný manévr, ale co na tom právě teď záleželo?

Vlasy, jež Severusovi povlávaly kolem tváře, Potter podebral prsty a sevřel jeho hlavu jako ve svěráku. Nebylo možné utéct. Ne že by se o to starší kouzelník chtěl pokusit. Ve skutečnosti byl za Potterovu iniciativu rád. Ať už se stalo cokoliv, co druhého muže rozhodilo, pokud se budou ubírat tímto směrem, asi je to na dobré cestě.

Severus si uvědomil, že časy, kdy musel něco neustále řešit a dávat si sakramentský pozor na svůj vlastní krk, jsou nenávratně pryč. Dokonce už si nedokázal ani vybavit svou největší zlobu, kterou toliko krmil svými špatnými náladami a nejistou budoucností a zachraňováním Potterova mladého zadku. Věděl, že je všechno pryč, vlastní skon ho odřízl od minulosti, dobře si ale pamatoval, jak se tehdy cítil bídně; den po dni podléhal pesimismu a beznaději na lepší, nebo spíš nějaký život. Jemu do vínku dán nebyl a celé ty roky se s tím smiřoval.

Už to byl týden a něco, co ho Potter vytáhl z temnoty, ale Severus měl pocit, že ještě pořád jednou nohou vězí v těch šílených časech, které obestíraly jeho první odchod ze světa živých. Ta druhá právě měkce šlápla do příjemně nadýchané hmoty, jež se podobala mechu v podloubí stromů. A barva té spokojenosti se na něj dívala a vzývala ho. Opravdu chtěl zapomenout; jen bojovat s tím, co je teprve čeká a ne, co už bylo nenávratně pryč. A bylo tak příjemné myslet si, že tomu může konečně podlehnout.

Potterovy oči - opět ho sledovaly, než se ztratily pod zavřenými víčky při dalším polibku.

Ten kluk byl tak… Merline, ano, byl! Severus by ta slova nahlas nikdy nevyslovil, protože na jeho rtech vždy působila nepatřičně. Krásný, smyslný, sexy, rozkošný… no co, ale myslet si to snad mohl. Vůbec se mu nelíbilo, že tak rychle otočil. Anebo ne přímo otočil, on si to jenom po všech těch prohádaných společných dnech jednoduše připustil.

Potter… matko… leží v mojí náruči a líbá mě. Věděla jsi to, že? Věděla jsi to od samého začátku. Že toho malého idiota chci. A že mě neuvěřitelně vytáčí, když se přede mnou schová do té své ulity a přestane komunikovat. Když mi přestane odmlouvat. Nikdo nemůže chtít, aby ztratil tu svou nádhernou jiskru, když se zlobí, když… žije.