Světla a stíny 13.

---

Tommy se vrátil do své komnaty. S hrůzou si uvědomil, že je sotva něco málo po půlnoci. No jistě, na lovu nebyli příliš dlouho a to co se stalo v hlavním sále, trvalo snad jen jedno či dvě mrknutí oka.

I tak se ve svých chaotických myšlenkách víc zabýval právě tím druhým. Cítil to. Tam vzadu, to zvláštním způsobem bolelo. Neměli by lidé při sexuálním styku používat nějaké mazání? Aby to lépe klouzalo?

Tommymu se roztřásla ruka, když si uvědomil, kam ji chce navést. Bojoval s tím, pud sebezáchovy ho brzdil, ale nakonec se přece jen opřel o postel a vystrčil nahý zadek, aby k němu měl snadnější cestu. Prsty se té bolesti dotkly opatrně, téměř ucukly. Po rychlém ohledání místa činu se zase stáhly, aby si je Tommy mohl prohlédnout. Byla na nich krev.

"Já ho zabiju!" zavrčel blondýn. A ta představa mu na okamžik zatemnila mozek. Navlékl na sebe ve spěchu domácí plášť a rozběhl se k lordově komnatě, do které vtrhl bez zaklepání. Nepřemýšlel nad tím, že tam může najít třeba hradní paní v náruči svého společníka, nebo… prostě cokoliv, co by si jeho přítomnost nepřálo, no, naštěstí byl Adam ve svém pokoji sám, ležel na posteli a četl si, hlavu podepřenou dlaní.

"Nějaký problém?" zeptal se lord ledabyle s mírně pozvednutým obočím.

"Ano, mám problém. Ublížil jsi mi! Krev… tam vzadu…" Tommy s každým slovem ztrácel svou odhodlanost i vztek. Na konci už na Adama zíral, jako kdyby s jeho zraněním neměl nic společného.

"Pojď sem," pobídl ho lord. Tommy se zatvrdil. To mu to ještě nestačilo? Chtěl ho zprznit znovu?

Když se dlouho nehýbal, Adam to vyřešil po svém. Vstal a došel si pro něj sám. Než Tommy stačil zkoncentrovat svou nově nabitou sílu a vyvinout jakýkoliv projev protestu, ležel tváří dolů napůl na posteli, špičky chodidel zapřené o podlahu a větší část jeho pláště se vznesl do vzduchu, aby následně zakryl horní část jeho těla, včetně hlavy.

"Jen se na to podívám," vysvětlil mu Adam, jehož hlas teď působil poněkud tlumeně. Tommyho půlky se automaticky uzavřely zatnutým svalstvem. Adam ho po jedné pohladil.

"Musíš se uvolnit, Thomasi," doporučil mu. Opět to trvalo celé věky, než ho Tommy poslechl. A vůbec se mu nelíbilo, jak jeho pozadí reaguje na Adamovy ruce. Přece se ho nedotýkal s tamtím úmyslem, jen se díval, co způsobil a kvůli tomu musel nahlédnout trochu hlouběji, a proto jeho půlky odtáhl od sebe… A Tommyho zadek to snášel víc než vřele a ještě o něco víc se ten hezký, přijatelný pocit vyjímal v jeho klíně, který byl ale utiskovaný matrací. Těžko říct, jak by reagoval, kdyby Tommy jen trochu nadzvedl boky.

"Už je to v pořádku," uslyšel za sebou Adamův spokojený hlas.

"Co je v pořádku?" nechápal.

"Tvůj sladký upíří zadek, drahý," odvětil lord bez zjevného zájmu. Tommymu se ten tón nelíbil. Adam ho popadl za pas a vytáhl na nohy. Stanuli tváří v tvář.

"Jsi nesmrtelný, Thomasi. Každé zranění se na tobě hned zahojí. Nebýt to tak, nemiluji se s tebou takovým hrubým způsobem. A nemohu použít nic, co by to usnadnilo. Kdybys byl člověk, pak ano, ale upíří sex je zkrátka drsný. Je to záležitost naší anatomie. Naše kůže je jiná, než lidská, netvoří se nám pot, ani sliny, není možné použít zvlhčovadla, nebo masti…"

"To mě pokaždé takhle zrasuješ?" zhrozil se Tommy. Adam nakrčil čelo.

"Naposledy jsem z tebe měl pocit, že už žádné příště nebude."

"Taky že nebude!" vrátil mu Tommy hbitě. Adam pokrčil rameny a vrátil se do postele ke své knize. Tommy, který čekal na další ofenzivu, jednoduše zkoprněl překvapením. Nemělo náhodou jeho lordstvo ještě před pár hodinami pusu plnou sexuchtivých slovíček? Co před pár hodinami. I po tom, co se stalo v síni, to s ním chtěl dělat opakovaně a tu samou noc.

"Stále to chci s tebou dělat, ale nemíním tě do ničeho nutit," vytrhl ho Adam z myšlenek, které mu zcela evidentně právě četl. "A až přijmeš fakt, že je tvůj konec v nedohlednu, snadno si zvykneš nikam nechvátat. Pokud se tedy nechceš u mne zdržet z důvodu drsného smilstva, pak tě požádám, abys odešel zpět do své komnaty."

"To se mnou chceš jen smilnit?" zamračil se Tommy. Trochu si připadal jako hlupák, že ještě Adama neposlal někam. Takhle se nechat ponižovat.

"Teď? Ano. Ale zítra bychom si mohli něco zahrát, nebo přečíst," navrhl lord jakoby nic. Blondýn zatnul zuby a tiše zafuněl.

"Co takhle si číst, nebo povídat dnes a zítra…" Tommy před posledním slovem umlkl. Nebylo nutné, aby ho vyslovil nahlas. "Nehledě na to, že jsem na tebe pořád naštvaný a asi ještě dlouho budu. Jak se můžu milovat s někým, koho nenávidím."

"Dáš všechnu svou zlost do toho," ušklíbl se Adam.

"To je postavené na hlavu," postěžoval si Tommy. Měl odejít už před pěti minutami. Anebo lépe, neměl do Adamovy komnaty vůbec chodit.

Lord se zvedl na loket, dlaň stále držel na knize, aby se mu nezavřela.

"Čas, Thomasi. Máme ho spoustu. Můžeš si jít také číst, nebo se projít po hradě, po jeho okolí, cokoliv chceš. Vezmi si týden, nebo klidně měsíc. Nemusíme se celou tu dobu vidět. Jen mě musíš nechat, abych dohlédl na tvé stravování. Nechci, aby ses hned pustil do lidí. Ale jinak ti půjdu z cesty, pokud si to přeješ." Ne, Tommymu se nelíbilo, co Adam říkal, jak ho nabádal k tomu, aby se neviděli a vůbec nebyl spokojený s tím, že to takhle nechce. Že z těch slov cítí jakoby prázdno uvnitř sebe. Byli upíři osamělí tvorové, nebo museli žít s někým dalším? Se svým druhem? Proto si Adam vybral Hanu, aby nebyl sám? Proto se mu nezamlouvalo to, k čemu ho Adam směruje? Tolik mu teď potřeboval vidět do hlavy. Jestli to myslí vážně, nebo si s ním jenom hraje.

"Dobře. Půjdu k sobě." Tommy přikývl a natočil se víc ke dveřím. Následující ticho a absence jakéhokoliv pohybu se přehouply do atmosféry, jež víc než lákala k zapomenutí na vše, co si muži řekli a k okamžitému vykonání toho, po čem skutečně ve skrytu svých mrtvých těl a duší toužili. Adam o svých touhách věděl a neskrýval je, Tommy měl před sebou ještě dlouhou cestu.

"Pokud mi chceš vidět do hlavy, musíš to upřímně chtít. Musíš mě chtít poznat, jinak se do ní nikdy nedostaneš," vysvětlil mu Adam. Blondýn málem nadskočil, jak se lekl. Ta slova ho šokovala.

"V mém případě ses ale moc nesnažil, co? Jinak bys věděl, co jsem zač a jak moc se mi příčí být tím, kým nyní jsem."

"To není tak jednoznačné, Thomasi," ohradil se Adam. "Lidé, kteří něco tvrdí ze stoprocentní jistotou, aniž by to zažili na vlastní kůži, jsou buď příliš sebestřední, nebo hlupáci, anebo dohromady." Adam se zvedl do sedu, knihu nechal knihou, takže se automaticky zaklapla. "Jen se zamysli. Jsi upírem jeden den. Dostal jsi krev plnou adrenalinu, možnost lovit, sex, muže, který s tebou chce zůstat navěky, nesmrtelnost… Ještě zdaleka jsi všechno, co dokážeš, nevyužil naplno. Došlo ti, že pokud bude někdo z tvé rodiny nemocný, můžeš mu pomoci jedinou kapkou své krve? Proč o tom nejdeš přemýšlet, dřív než to označíš za Danajský dar?" Adam vypadal velmi zaujatý svými slovy. A Tommy najednou nevěděl, co na to říct. Momentálně se snad ani hádat nechtěl.

"Odcházím," zkonstatoval a po Adamově přikývnutí komnatu opustil.

Těsně před vstupem do svého pokoje za sebou ucítil pohyb, takže se otočil a oči hned spočinuly na ženské tváři bez výrazu.

"Dobrý večer, má paní," pozdravil ji uctivě. Hradní lady k němu přistoupila blíž. I přes nažloutlé světlo hořících loučí byla její tvář velmi bledá. Nejspíš vypadal podobně jako ona.

"Thomasi," vyslovila jeho jméno s nevšední noblesou. "Jaký byl tvůj první lov?" zeptala se. Nedokázal vůbec posoudit, jak to myslela. Celý její postoj byl velmi nejasný. Nedělal si ovšem iluze, že by mu jeho nová úloha na tomto hradě právě u ní prošla jen tak.

"Celkem dobrý, Mylady," odvětil pokorně.

"A sex potom?" optala se bez okolků. Tommy těžce polkl. Určitě to řekla? Jen tak?

"Paní?" pozvedl obočí.

"Tvůj první upíří sex, jaký byl?" upřesnila to. Směly být vůbec ženy tak přímočaré? Ty nesmrtelné asi ano.

"V pořádku," řekl neurčitě. Doufal, že to bude stačit. Copak se s ní musel o tomhle bavit? I kdyby byl stále sluha, nebyl si jistý, jestli má na takové otázky právo. A to se prosím pěkně viděli snad jen dvakrát za celé ty tři týdny.

"Dobře, to ráda slyším. Nicméně, jsi novorozený upír, Thomasi. Je nutné, abychom na tebe dohlíželi, mohl bys udělat nějakou chybu, to jsem ti chtěla povědět. Snaž se vyvarovat nerozvážnosti, Adam už tě na to jistě také upozornil."

"Náznakově ano, Mylady," přiznal blondýn. Žena si ho shlédla od hlavy k patě a zpět a slabě se pousmála. Ten úsměv však nebyl ani trochu upřímný, na tohle měl Tommy nos.

"Přeji ti hezký zbytek noci." S tím se lady otočila a odplula - ano, spíš to vypadalo, že se vznáší - chodbou pryč, do tmy. Tommy raději co nejrychleji zapadl do své komnaty. Sice už nikdo další podobně děsivý na hradě nebyl, ale ve svém pokoji se přesto cítil o něco jistější.

Jak moc na něj asi žárlila? Kolik mu dávala času, než se na něm začne pást a bude se ho snažit dohnat k šílenství? Copak na to Adam nepomýšlel? Měl svou družku, svou životní společnici, tak proč si pořizoval i jeho? Ženy umějí být zákeřné, pokud chtějí získat svého muže zpět. Lora Finngová od nich z vesnice byla skvělým příkladem. Její muž si hodně často užíval i s jinými děvčaty. Jednou na to přišla a to děvče, které viděla s ním, zbičovala. Těm ostatním udělala ze života peklo. Pomluvila je, pošpinila jejich čest, takže se o ně jiní muži přestali zajímat. A Tommy ji chápal. Jen si chránila to, co jí patřilo. Mohl s krvavou hradní paní vůbec bojovat? Tedy pouze v případě, že by nějakým záhadným nedopatřením ztratil rozum a začal si lorda Lamberta nárokovat? Ne, jen ať si ho klidně celého nechá, nechce ho, ani jeho tělo, ani jeho myšlenky, ani ten úžasný velký, hladký, dlouhý…

Tommy padl břichem na postel a vmáčkl obličej do polštáře. To teď bude myslet jen na to jedno? Ne ne, to byl mylný dojem, bude myslet na dvě věci, na to jedno a na krev. A aby mu jeho bytí připomnělo, že to tak doopravdy je, při snaze o utřídění myšlenek mu v hlavě zůstaly jen ty dva inkriminované obrazy. Vášnivý akt a vášnivá hostina. Milovat a lovit, lovit a milovat. Nic jiného zkrátka nebylo důležité a Tommy si začínal uvědomovat, jak velká je to pravda. Jak moc je takovému vývoji nakloněn.

Po zbytek noci se povaloval v posteli, chvíli se pokoušel číst, také koukal z okna na měsíc. Než šel spát, zavřel pečlivě okenice. Ani si nevybavoval, jestli mu to doporučil Adam, nebo ho to napadlo samotného, ale co na tom záleželo? Jakmile si usmyslel, že se musí vyspat, stalo se tak. Jako kdyby už jen příkaz sám to uměl zařídit s jeho bdělým stavem.

Následující dva dny a dvě noci nevycházel ze své komnaty. Přijal Adamovu nabídku, že se nemusí vidět a Tommy rozhodně neměl v úmyslu, vyhledat ho sám. To, co ho přimělo, ustoupit ze svých nových zásad, byl hlad. Pokud šlo o to druhé, tak… Ano, musel si to přiznat, byla to hotová muka. Chtěl to. Ten první den si myslel, že ho to dokonale zlomí a on nakonec podlehne, to protože se nemusel soustředit na svou přirozenou potravu, jelikož byl čerstvě najedený; následující den se ona neodbytná touha, spíše připomínající posedlost rovnoměrně rozdělila do obou potřeb, což ale nebylo o moc snesitelnější. Tommy to nechápal a byl také znovu naštvaný na Adama. Nečekal, že bude mít hlad tak často. Co až se vrátí James? Adam ho poslal pryč jen na pár dnů.

Třetí den, respektive večer za ním Adam přišel do komnaty, aby mu oznámil, že pojedou opět na lov. Tommy si svou zlobu nemínil nechat pro sebe.

"Tímhle tempem nebude v lese za chvíli ani jedna srna," neodpustil si kousavý tón. Adam si založil ruce na prsou.

"Intervaly mezi lovením se budou prodlužovat s tvým novým věkem. Je přirozené, že máš často hlad a musíš ho ukojit," dostal jasné a stručné vysvětlení. Bohužel mu to nestačilo.

"A co to druhé? Je to stejné?" zeptal se odměřeně. Taktéž si založil ruce na prsou, aby dal Adamovi najevo, že si ho nepřeje ve svém osobním prostoru, kdyby ho náhodou napadlo přijít blíž. Adamovy koutky se pobaveně zvedly.

"Ano, dalo by se to tak říct. Lovení bývá úzce spojené se sexuálním aktem. Pokud zatoužíš po krvi člověka, většinou ho nejprve svedeš, čímž ho pro svůj záměr učiníš povolným. Ale pochopitelně lepší je, dopřát si trochu toho adrenalinu."

"Takže ty v podstatě ještě nemáš hlad?" zamračil se Tommy. Nebyl právě nadšený z toho, že se Adam podřizuje jeho potřebám.

"Stále mám hlad, to se nezmění, je to naše součást, jen ho mohu o něco déle ignorovat."

Na to Tommy neřekl nic. Adam spustil ruce podél těla a otočil se ke dveřím.

"V mé komnatě mám pro tebe ještě jeden oděv. Jakmile se vrátí James, dá ten první do pořádku. Pojďme," zavelel a v mžiku byl pryč. Blondýn šel rychle za ním, přestože se mu ani trochu nechtělo, znovu navštívit lordův pokoj. Když se převlékal do připravených šatů, Adam stál u krbu, zády k němu. Tommy se po něm co chvíli podíval, jestli ho náhodou nepozoruje, ale lord působil velice nezaujatě. Nezaujatě jím. Hřejivé plameny ho zjevně zajímaly víc.

"Jsem hotový," oznámil mu Tommy. Adam sebou mírně trhl.

"V pořádku, můžeme jít."

Lov probíhal podobně jako minule. V lese nechali koně a hlouběji už šli po svých. Tentokrát skolili srnce. Tommy se chtěl už naposledy zeptat, jak je možné, že dokáže lovit tak lehce, ale když sosal krev ze své již druhé oběti, uvědomil si, že pokládat takové otázky, je vlastně úplně zbytečné. Už nebyl člověk, nepřijímal potravu normálním způsobem. Jeho nová identita mu poskytla jiné instinkty a schopnosti. Byl zvířetem, pro které je přirozené lovit a díky tomu přežít.

Když bylo po všem, vrátili se ke svým koním a vyrazili domů. Mlčeli. Adam očividně neměl na mluvení náladu a Tommy se hrozil toho, co přijde, až se vrátí na hrad. Zase se to stane? Vrhne se na lorda, protože bude potřebovat ukojit i sexuální pudy? Po posledním lovu netušil, co bude následovat, nepřemýšlel nad tím, nechal se vést chtíčem, který byl velmi silný a neodbytný; teď, když se na to soustředil, aniž by samozřejmě chtěl, se zatím zdálo všechno v pořádku. Mohl by to snáze kontrolovat, kdyby znal běžné postupy? Doufal, že ano.

Adam odvedl koně do stájí, Tommy šel do hradu napřed. I když si nařídil, že půjde rovnou do své komnaty, cosi ho donutilo, zastavit se uprostřed hlavního sálu a tam na Adama počkat. Za celou dobu se nepohnul z místa, jen hypnotizoval vchodové dveře, dokud se neotevřely.

"Ah, čekáš na mne," poznamenal Adam lehce nevěřícně. Blondýn sebou nervózně škubl.

"Chtěl jsem ti jenom říct… Dobrou noc," zabručel a vykročil k chodbě.

"Doprovodím tě." Lord byl v mžiku vedle něj. Tommy se cítil velmi nesvůj, když kráčel po jeho boku. Měl něco v úmyslu? Nebo čekal, až na něj Tommy zase zaútočí? Ve skutečnosti se hradní pán choval odtažitě. Přece neměl žádný důvod, být naštvaný. Tommy nesnášel, když místo oprávněné zloby začal pociťovat spíš lítost a výčitky. To on tu byl oběť. On dostal dar, o který nestál.

Než stihl něco říct, byli na rozcestí, kde se potkali s Hanou.

"Drahý. Už jste zpátky," zkonstatovala a krátce pohlédla i na blondýna.

"Má paní," věnoval jí zdvořilou poklonu. Adam stál v podstatě mezi nimi, chvíli to vypadalo, jako kdyby se nemohl rozhodnout, na kterou stranu půjde, ale to bylo jen Tommyho klamné zdání.

"Dobrou noc, Thomasi. A nechoď moc brzy spát," doporučil mu a nabídl své společnici rámě.

"Jistě, pane," řekl blondýn poněkud ostřejším hlasem. Snad aby to zamaskoval, znovu se poklonil ženě se slovy: "Dobrou noc, Mylady." Ta jen pokývla hlavou a přitáhla si lorda velmi blízko k sobě. Nejmladší upír nečekal na další plytké pozdravy a vydal se chodbou ke své komnatě, už po pár krocích však jeho chůze začala váznout a nakonec se naprosto proti své vůli otočil za odcházejícím párem, který se pohyboval až moc rychle. Naneštěstí bylo dobře vidět velmi daleko do chodby, takže Tommymu neuniklo, že panstvo minulo dveře Adamovy ložnice a celkem nedočkavě zmizelo až v té další, jež patřila lady Haně. Musel by být nadmíru hloupý, aby si nedomyslel, co se za zavřenými dveřmi dámské ložnice bude dít. A ten pocit, který se mu usídlil v žaludku, či v místě, kde žaludek dříve měl, byl velice zvláštní. A ani trochu příjemný.