Vzpomínka na zítřek

Pár: KJ/MCH

Přístupnost: 18+

Anotace: Už jsou to dva roky, co se Tohoshinki rozdělily. Jaejoong je spokojený se svým životem, ale něco mu chybí... jsou to pojítka se vzpomínkami, které má na období před dvěma lety. Jedno z těch pojítek se jmenuje Changmin, na kterého nedokáže zapomenout o něco víc, než na všechno ostatní...

zdroj obrázku: AIATAIBONO.deviantart.com

Prst ozdobený zirkony osázeným prstenem z rhodiovaného stříbra obkroužil okraj malé skleničky. Jeho majitel se potřeboval něčím zaměstnat, aby se nemusel dívat před sebe, tak moc to pro něj bylo těžké.

"Změnil ses..." pronesl Jaejoong klidně, ačkoliv se mu hlas třásl a bylo dost obtížné zformulovat i tuhle relativně jednoduchou větu. Zadíval se na muže před sebou a zvedl obočí. Čekal. Na nějakou odpověď, poznámku, prostě reakci.

"Všichni jsme se změnili!" řekl Changmin tiše a konečně zvedl hlavu. Když se setkal s Jaejoongovým tázavým pohledem, raději zase uhnul, netušil, co jiného by mu na to měl říct. Vždyť měl pravdu. Stalo se toho tolik za ty dva roky...

"Asi to tak už bude!" pousmál se Jaejoong smutně a nejistými prsty uchopil svou láhev soju, aby si dolil do malého pohárku. Všiml si, že ho Changmin napodobil, povzbudilo ho to.

"Jsem rád, žes přišel, nečekal jsem to. Radili mi nevolat ti, nekontaktovat ani tebe ani Yunha, ale upřímně, byl jsem nadšený, když se mi to podařilo, vím, že ani pro jednoho z vás není lehké udělat krok zpátky, nebo se jenom ohlédnout..."

"Máš pravdu, není to lehké!" přikývl Changmin svorně a lehce přivřel oči. Na jednu stranu to nechtěl ani trochu rozebírat, proto Jaejoonga utnul, ale hned jak to udělal, zalitoval, protože v tu chvíli mu unikla možná jediná šance dozvědět se, jak se na to Jaejoong dívá svým pohledem. Možná by mu pověděl i o názoru Junsua a Yoochuna. Do poslední chvíle, ač mu bylo napovídáno už tolik pomluv a lží netoužil po ničem jiném, než aby se ti tři měli dobře a byli šťastní. Na ničem jiném přece nezáleželo.

"Yunho chtěl taky přijít, ale..." Changmin se zadrchl a podíval se na Jaejoonga soucitným pohledem.

"Neboj se, já to chápu... potřebuje čas. Není jako ty. Těší mě, že v tomhle ses nezměnil. Prostě je na tebe spolehnutí!" Jaejoong si skousl spodní ret, protože právě vynesl svého bývalého kolegu až do nebes. Nechtěl, aby to znělo jako že mu pochlebuje. Byla to přece pravda pravdoucí. I když Changmin občas dokázal být tvrdý a neústupný, v důležitých momentech Jae přesně věděl, co od něj může očekávat. A když se ho pokusil po dvou dlouhých letech zkontaktovat, vyhrál Changmingův soucit, tedy přesně to, na co Jaejoong spoléhal. Dopředu mu bylo jasné, že u Yunha bude potřebovat víc než jeden telefonát.

"Vybral si dobrou hospodu!" pousmál se Changmin a usrkl ze své skleničky. Trochu se zakřenil, než se podíval zpátky na Jaejoonga.

"Přišel jsem na ní asi před rokem, je hodně diskrétní. V naší situaci by nebylo dobré, aby nás spolu někde viděli!"

"Samozřejmě!" přikývl Changmin. Na okamžik se pozastavil nad svou formálností a zároveň zadoufal, že mu soju pomůže ji aspoň trochu zlomit. Nelíbilo se mu jak mluvil. Vždyť Jaejoong byl jeho přítel tolik let a taky byl hyung, což ale v jejich vztahu ani trochu neznamenalo to, že by se před ním měl plazit po kolenou. Občas zapoměl kde jsou hranice a Jaejoong na ně naštěstí nikdy moc nedal, což z nich tvořilo asi nejproblémovější pár ve skupině. Nikdo se tak nekočkoval jako oni dva. Samozřejmě v dobrém.

"Changmine, můžu ti něco říct?" ozval se Jaejoong asi po dvou minutách přemýšlivého ticha, které mezi nimi zavládlo. Nervózně si prohrábl svoje světle hnědé vlasy snad ve snaze skrýt nejistotu, která ho pořád ještě neopouštěla.

"Určitě!" usmál se Changmin a opět se napil ze své skleničky. Tentokrát už chuť soju nebyla tak ostrá a palčivá. Jediný doušek mu sklouzl do hrdla jakoby nic a zanechal za sebou příjemné teplo.

"Hrozně se mi stýská, není den, kdy bych na vás nemyslel..."

"Nemuselo to tak být!" zavrtěl Changmin hlavou a Jae na něj vytřeštil oči. Nečekal tak rychlou reakci a už vůbec ne tak vyčítavou. Možná že to Changmin ani tak nemyslel, přesto to vyznělo jak to vyznělo, prostě vyčítavě.

"Máš pravdu, nemuselo, ale teď to tak je a nedá se to vrátit zpátky. Snad ani nechci..."

"Proč Jaejoongie..." přerušil ho Changmin a tentokrát do sebe kopl svého panáka celého, div že se z toho nerozkašlal. Naštěstí to ustál, Jaejoongův nevěřícný výraz v obličeji ho ovšem natolik znervóznil, že si okamžitě dolil znovu.

Jae na něj hleděl, s ústy lehce pootevřenými, jeho oči se leskly jak dva vybroušené měsíční kameny a očividně se mu zadrchlo vysvětlení v krku. Takový výraz míval jen, když ho něco opravdu hodně šokovalo, nebo překvapilo, nebo... potěšilo...

Changmin si ovšem nebyl už moc jistý tím, jestli je dobré mít tak vycvičenou paměť na tyhle zdánlivé maličkosti, které ho spojovaly s člověkem jako byl Jaejoong. Rozhodně se to nehodilo do jejich pracovního teď už nevztahu. Ano, pracovního...

"Ty chceš vědět proč? A stačí ti jedno slovo, nebo jich má být víc? Chceš snad názornou ukázku, nebo jen vysvětlení?" Jaejoong spolkl poslední zbytky svého hořkosladkého přídělu, který od Changmina právě dostal - jméno Jaejoongie od něj neslyšel možná pět let - a probodl ho vyzývavým pohledem. Vážně chce Changmin vědět, jak se teď cítí, i když to pro něj možná bude bolestivé a nikdy ten fakt nejspíš nepřijme, protože se ho před dvěma lety dobrovolně vzdal?

"Mám dneska čas, takže jestli si myslíš, že mě spíš přesvědčíš názornou ukázkou než slovy, do toho!" pobídl ho Changmin sebevědomě.

"Dobře, tak jdeme!" zavelel Jae okamžitě, než by si to Changmin rozmyslel a zvedl se od stolu v jejich krytém boxu.

"Počkej, kam mě vezmeš? Možná by stačila ta..." to bylo rychlejší, než Jae předpokládal.

"Jen k sobě domů, máš snad strach? Myslíš, že tě tam zabiju a pak se tě zbavím?" na to Changmin jen zvedl obočí.

"Buď v klidu, to bych udělal, kdybych vás tu měl oba, tebe i Yunha!" pronesl naprosto vážně, ale pak se usmál, protože Changmin vypadal opravdu zděšeně.

"Nejhorší je, že bych ti to možná i věřil!"

"Protože si uvědomuješ, jak ses ke svému hyungovi všechny ty roky hrozně choval. Nedivím se ti!" s tím Jae chytil Changmina za ruku a vytáhl ho z boxu. Po cestě ven u baru zaplatil jejich útratu a pak strčil Changmingovi do ruky jeho nedopitou láhev soju, kterou předtím asi i díky šoku nechal na stole.

"Měl by ses posilnit na cestu!" doporučil mu, Changmin už to raději nekomentoval. Došlo mu, že Jaejoong se dostává do své bujaré nálady, kterou nejedenkrát všechny ve skupině bavil, tedy pokud si vyrazili za zábavou třeba do klubu, nebo se rozhodli popít v jejich společném bytě, když měli zrovna volný večer. Na jednu stranu se mu až svíral žaludek z toho, jak moc mu tenhle Jaejoong chyběl, vlastně i ten střízlivý, na druhou se bál vysvětlení, které na něj jeho bývalý kolega chystal. Bude ochotný a hlavně schopný přijmout pravdu? Podívat se jí do očí a nezaleknout se jí? Neotočit ji proti člověku, který mu jí ukáže z dobré vůle? Protože ať už byl Jaejoong jakýkoliv, nikdy nedělal nic nadarmo, pokud to myslel vážně a záleželo mu na tom. I kdyby tím nejhorším způsobem, hloupými narážkami, nebo netaktními poznámkami, snažil se vždycky lidem kolem sebe otevírat oči. Ta jeho dobrá víra...

Mlčky došli až k domu, ve kterém byl Jaejoongův byt. Vyjeli do nejvyššího patra, pak Jae pustil Changminga dovnitř jako prvního. Tiše se vyzuli a navlékli na nohy domácí pantofle, než vyrazili do útrob potemnělého bytu, který nabízel kromě jedné stylově zařízené kuchyně a dvou koupelen i dva obývací pokoje, ložnici, pracovnu a dokonalou vyhlídkovou terasu.

"To je úžasný byt!" Changmin se zastavil uprostřed prostorného obýváku s opravdu nepřehlédnutelně obrovskou sedací koženou soupravou a hned na to se mu cosi otřelo o nohu. Trochu se lekl, než mu došlo, že už někde určitě slyšel o Jaejoongově kočce.

"To je JiJi!" zvedl ji Jae ze země, pohladil ji, krátce se pomazlil s jejím krkem a pak ji strčil do ruky Changmingovi. Kočka se očividně chtěla pouze otírat o jejich nohy, protože vydržela v Changminově náruči sotva pár vteřin. Pak zamňoukala a vytrhla se mu.

"To dělá vždycky?" zajímal se Changmin, i když ho vlastně odpověď vůbec nezajímala. Ani úžasná ruská modrá Jaejoongova kočka jménem JiJi nemohla zastínit těžkost, kterou pořád cítil. A když dorazili do tohodle dokonalého bytu, udělalo se mu ještě hůř. Měl neblahý pocit, že tímhle přehlídka Jaejoongových argumentů teprve začala.

"Kdyby tě SM vidělo, že jsi tady, byl by to tak velký problém, že si ani nechci domýšlet následky!" nereagoval Jae na Changminovu otázku ohledně jeho domácího mazlíčka. Možná i on tušil, že se Changmin zeptal jen ze zdvořilosti, nebo prostě, aby řeč nestála. Ale na co chodit kolem horké kaše?

"Myslím, že jsi zmínil SM proto, abys mi konečně ukázal o co mě a Yunha připravuje, nemám pravdu?" Changmin si odhrnul z očí svou dlouhou tmavou ofinu, zadíval se na Jaejoonga důrazným pohledem a pak přešel k jednomu konci pohovky, na který se následně usadil. Přehodil si nohu přes nohu a opřel se.

"Byl to můj záměr od začátku, víš to moc dobře! Stejně jako to, o co vás SM připravuje, jen tomu asi nikdy neuvěříš, dokud ti někdo nestrčí hmatatelný důkaz až pod nos!" založil si Jae ruce na prsou a na vteřinu se zadíval na špičky svých nohou.

"Čekám!" pronesl Changmin klidně, ačkoliv se mu i tohle jedno zdánlivě obyčejné slůvko říkalo velice špatně.

Mezi ním a Jaejoongem vznikla někde na cestě z diskrétní hospody tak napjatá atmosféra, že se cítil téměř zoufalý z toho, že s tím nedokáže nic udělat. Snad i kvůli tomu nespustil Jaejoonga jedinkrát z očí, jako kdyby se ho snažil mít pod kontrolou.

"To za tebou..." ukázal Jae na naprvní pohled obyčejný kus látky, který byl přehozený přes opěradlo pohovky "... je šála, kterou jsme dostali od německých fanoušků po koncertu v Berlíně!"

"Dostali jsme spoustu dárků od našich fanouškou i z jiných zemí, nevzpomínáš si?" reagoval na to Changmin okamžitě a Jae se jen pousmál. Jistě že tohle čekal, nemohl počítat s tím, že Changmin bude hned přístupný.

"Správně... prosím pojď se mnou!" pobídl ho Jae a vyrazil ke dveřím, které vedly do kuchyně. Changmin ho poslušně následoval. Tichým bytem se rozhléhaly jen téměř neslyšné zvuky jejich kroků, než proti sobě zůstali stát u tmavě hnědé kuchyňské linky. Jae se natáhl přes Changmina k lednici, kterou měl za zády. Vytáhl z ní jednu láhev soju, otevřel ji a napil se. Pak ji podal Changminovi.

"Dostali jste snad něco speciálního k jídlu od českých fanoušků?" pousmál se Changmin pobaveně, když od Jaejoonga láhev přijímal. I Jae se usmál, protože tohle byl přesně ten Changmin, jakého si pamatoval. A nezáleželo na tom, že zpochybňuje důležitost, se kterou se mu rozhodl ukázat, jak moc SM svými pravidly rozvoji minulé skupiny ubližovalo.

"To by se ti líbilo, vyjíst mi ledničku, že jo!"

"Jako bys mě neznal!" zavrtěl Changmin nechápavě hlavou a pak otevřel skříňku nad Jaejoongovo hlavou. Byla plná kelímků s instatními nudlemi.

"Jsem rád, že pomalu odchází to napětí, které mezi námi celý večer bylo!" ozval se Jae, zatímco Changmin se natáhl pro jeden kelímek.

"Je mi až trapně, že za to můžeme poděkovat jídlu!"

"Jen tak pro nic za nic jsem tě sem nevzal..." oznámil mu Jae a šel zapnout rychlovarnou konvici.

O pár minut později byli zpátky v obýváku, tentokrát už si na svou pohovku sedl i Jae a se zájmem sledoval, jak Changmin svým elegantním způsobem pojídá oblíbený ramen. Když skončil, odložil kelímek i s hůlkami na stolek před sebou a spokojeně si olízl rty.

"Nech mě tu ještě tak dvě hodiny a můžeš jít zítra doplňovat zásoby!" pousmál se, Jae si ho ovšem změřil zkoumavým pohledem. Bylo fajn pozorovat bývalého kamaráda jak se cpe jako za starých časů, přesvědčovat sám sebe, že ty dva roky odloučení vůbec nic neznamenají, že vlastně vůbec neexistují, skutečnost byla ale jiná. Na první pohled vypadali stejně, ale na druhý se až děsivě lišili. Být ty dva roky pořád spolu, nikdo by ho o rozdílu nikdy nepřesvědčil.

"Co se děje Jae? Na co myslíš?" zeptal se ho Changmin a Jae sebou lehce trhnul.

"Mohl bych ti ukázat tisíc věcí, které by tě přesvědčily o tom, že se já, Junsu a Yoochun máme stokrát líp než ty a Yunho, ale je mi jasné, že tvoje rozhodnutí padlo už před dvěma lety a ty nejsi člověk, který by svá rozhodnutí měnil, i když si o nich později můžeš myslet, jak moc jsou špatná!"

"Někdy mám pocit, že mě znáš líp, než já sám!" odvětil Changmin klidně a trochu změnil na pohovce pozici. Víc se opřel o měkké kožené opěradlo. "...ale dva roky zpátky prostě už nevrátíš!" dodal ještě a Jae pouze souhlasně přikývl.

"A Yunho... řekl jsi mu nakonec, že se se mnou setkáš?"

"Možná později!" přivřel Changmin oči a trochu při tom našpulil svoje plné rty.

"Všiml sis, jak jsme za ty dva roky zvážněli?" zeptal se ho Jaejoong přímo a Changminova pusa se rozjela do vřelého úsměvu.

"Ale to je dobrý způsob, jak naplnit naše setkání. Pojďme srovnávat!"

"Děláš si srandu?" zvedl Jae obočí. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se právě tímhle bude chtít Changmin zabývat.

"Ani trochu. Jen dopředu říkám, vyhni se věcem, které by mezi námi mohly zůstat viset ve vzduchu. Řekneme to teď a až se příště setkáme, nebudeme se k tomu vracet!"

"Až se příště setkáme..." zopakoval po něm Jaejoong zmateně, jako kdyby se potřeboval o těch slovech sám přesvědčit.

"Možná bys nám k tomu mohl donést ještě pár lahví soju, co říkáš!" pronesl Changmin jakoby nic, to už měl Jae pocit, že se mu nedostává kyslík. Jídlo dokázalo udělat s jeho bývalým kolegou divy, ale až takové?

Než by nad tím spekuloval, zvedl se a odešel do kuchyně. Pro jistotu připravil Changminovi ještě jednu porci ramenu, z lednice vzal dvě lahve soju a s tím se vrátil za ním. Nemohl si nevšimnout zářících Changminových očí, když před něj postavil misku s horkými nudlemi a už vůbec ho nepřekvapilo, když se po nich Changmin natáhl, bez zájmu o cokoliv dalšího. Se spokojeným úsměvem se vedle něj posadil a nalil do skleniček soju.

"Takže... jestli nevadí, začal bych u Yunha. Je to jenom můj pocit, nebo mu udělali nějakou plastiku rtů?" zeptal se Jae a Changmin se zarazil v půlce pohybu.

"Jak to myslíš?"

"Že se v poslední době vůbec neusmívá, tak jsem si říkal, jestli si nenechal nějak plasticky zkrátit tu kůži od koutků k bradě..." aby Jae dostatečně Changminovi vysvětlil, co má na mysli, stiskl mezi prsty jeden koutek svých rtů a čelist tak, že se kůže mezi jeho ukazováčkem a palcem zkrabatila.

"A tohle má být jako vtipný jo?" zamračil se Changmin

"A není?" Jae měl co dělat, aby se nerozesmál. Changmin vypadal v první chvíli dost vážně. Jednoduše mu na to skočil.

"To teda ne, mohl bych to samý říct o tobě, taky se neusmíváš..."

"A kdes mě viděl naposledy hm?" upřel na něj Jae pohled plný zájmu. Bylo totiž docela normální, že se s Junsem a Yoochunem zajímali o to, co Changmin a Yunho pořád dělají, protože v nich prostě pořád viděli své přátele. Naproti tomu staronoví TVXQ ignorovali vše, co se kolem JYJ dělo, přirozeně. To oni od nich přece odešli.

"Asi na nějaký tiskovce, co já vím!" mávl Changmin rukou ve vzduchu a pro jistotu zabořil svoje hůlky do nudlí, jen aby se něčím zaměstnal.

"Aha, tak na tiskovce, že jsme se všichni na tiskovkách smáli jak blbí co? Ale o to nejde. Právě teď jsi mě vážně dostal do úzkých!"

"Cože? Jakto?" vytřeštil na něj Changmin svoje nevinné oči, zatímco se pokoušel polknout další sousto ramenu.

"I když mám naději, stejně jsem nevěřil tomu, že by jste se o nás ještě mohli někdy zajímat. Podvědomě jsem čekal, až mě při téhle naší schůzce pošleš do háje a řekneš mi, že už mě nikdy nechceš vidět, jenže pak... ty tvoje možná i neúmyslné poznámky... až se příště uvidíme, pak to s mým úsměvem. Proč mám pocit, že se ti stýská stejně jako mě? Jako nám?" Jae se automaticky přišoupl k Changminovi o něco blíž a položil mu dlaň na koleno.

"Jae..."

"Ne, ne... rád bych k tomu ještě něco řekl. Před dvěma lety se něco stalo, rozešli jsme se. Chtěl jsem, aby bylo všechno v pořádku a myslel jsem si, že to tak i bude, i když šel každý svou cestou. Říkal jsem si, já, Junsu a Yoochun jdeme za svým štěstím a Changmin s Yunhem zase za tím svým. JYJ budou přátelé s novými TVXQ, stejně jako byli původní TVXQ přátelé se Shinee nebo se SuJu, jenže SM všechno zabila. Odřízla nás od vás a vy jste se nechali. Zničila v nás všechno dobré a pozitivní, smazala cestu k minulosti i minulost samotnou. Nedokážeš si představit, kolikrát jsem za ty dva roky pochyboval o správnosti svého rozhodnutí, kolikrát jsem se musel přesvědčovat o tom, že takhle to má být, že jsme všichni spokojení a šťastní..." Jaejoongův naléhavý hlas vtiskl Changmingovi do tváře pochmurný výraz. Několikrát ho chtěl přerušit a říct mu svůj názor, ale nakonec se na nic z toho nezmohl. Proč? Protože měl Jae pravdu.

"Řekni mi Changmine, upřímně... cítíš se svobodný?"

"Rozhodně ano!"

"Jsi tedy šťastný? Jestli jo, pak budu i já, za tebe i za Yunha!" zadíval se na něj Jae téměř zoufale.

"Ano, jsem šťastný, myslím, že oba jsme!" přikývl Changmin.

"I když se můj plán o kterém jsem předtím mluvil změnil na zbožné přání?" naléhal na něj Jae.

"Myslíš ten plán udělat ze všech korejských skupin jednu velkou šťastnou rodinku? Co po mě chceš Jae? Abych ti začal brečet na rameni, že jsme s Yunhem udělali chybu? Že jsme měli odejít s vámi?" rozčílil se Changmin. Odložil nedojedené nudle na stolek a založil si ruce na prsou.

"Ne! Jen řekni, že vám chybíme..."

"A co se tím změní?" probodl ho Changmin vyčítavým pohledem.

"Třeba to, že narozeniny každého z nás můžeme slavit společně, že si můžeme vyrazit společně na dovolenou, že si můžeme zajít do kina nebo na koncert, tak jak jsme to dělali předtím..."

"Ale SM..."

"Ne SM Changmine..." přerušil ho Jaejoong naléhavě "... ty a Yunho to tak nechcete a pokud vám to zakazuje SM, máte míň svobody, než slavík ve zlaté kleci!" po posledním Jaejoongově slově se v pokoji rozhostilo nepříjemné ticho.

Na tohle už Changmin argumenty bohužel neměl. Mohl se cítit sebevíc svobodný, pán svého času... všechno to bylo jenom namlouvání si něčeho místo toho, aby si připustil hořkou skutečnost. A nepochyboval o tom, že Yunha o tomhle nepřesvědčí už vůbec, vlastně se v duchu skoro ironicky zasmál tomu, že by to nemělo žádný smysl.

Uvědomil si, že se Jaejoong vedle něj pohnul, otočil tedy hlavu na něj a pak jen mlčky sledoval, jak se Jae zvedl z pohovky a postavil se proti němu.

"Je tisíc různých důvodů, proč se cítím poslední dva roky tak dobře... pochopitelně bych na těch předchozích osmi letech vůbec nic neměnil..." řekl neurčitě a sklonil se při tom nad Changmina, který strnule seděl na svém místě a pozoroval Jaejoonga napůl vyděšeným a napůl zvědavým pohledem.

"Ale jen jeden jediný důvod mě skutečně drží nad vodou, ten jediný mě pohání kupředu...."

"Jaejoongie..." vyhrkl Changmin, když se k němu Jae sklonil zase o něco víc.

"Víš co to je, Min? Skutečné pocity, moje přání a touhy. Možnost dělat si co chci..."

"Joongie..."

"A upřímná radost z toho, že mi celé SM může vlézt na záda!" Jae se pousmál a hned na to se jeho ruka ocitla znovu na Changminově koleni. Donutil ho, aby dal nohu dolů a pak se svým kolenem natlačil mezi jeho štíhlá stehna. Zapřel se o pohovku pod ním, jen kousek od jeho rozkroku. V bezpečné a zároveň až děsivě svůdné vzdálenosti. Rukama se zapřel o opěradlo sedačky těsně vedle Changminovy hlavy.

"Proč tohle děláš?" vydechl Changmin a zahleděl se do Jaejoongových zastřených očí.

"Protože nás SM nikdy nesmí rozdělit, nikdy!"

"To je důvod?" zhrozil se Changmin a prudce otočil hlavu do strany. Byl v pasti. Kdyby se jen o kousíček pohnul, jeho slabiny by se otřely o Jaejoongovo koleno, byl to snad jeho záměr?

"To bych řekl že je a hodně velký!" ušklíbl se Jae a přitom se lehce otřel nosem o Changminovu tvář.

"Měl jsi tohle v plánu už když si mi volal?" ptal se Changmin dál, i když si plně uvědomoval, že z něj mluví už jen strach a nejistota.

"Rozhodně!" zašeptal mu Jae do ucha a pak ho letmo políbil.
"Jae!" vykřikl Changmin a prudce ho od sebe odstrčil. Že ho pohladil nosem po tváři budiž, ale líbání ucha?

"A kde je Joongie?" posmutněl Jae, překulil se zpátky na sedačku, vedle Changmina a pokorně složil ruce do klína.

"Myslíš, že se tímhle něco změní? Že ukážeš SM, jak jimi pohrdáš? Nikdy bych to nikomu neřekl a ty taky ne!"

"Nebuď si tak jistý!" podíval se na něj Jae vážným pohledem.

"Ty možná u SM nejsi, ale já pořád ano, zničilo by mě to!" ohradil se Changmin prudce a měl co dělat, aby Jaejoongovi jednu nevrazil. Představoval si to všechno asi hodně jednoduše. Že se s ním vyspí a bude král a bude všem vykládat, jak vyzrál nad svojí bývalou společností, která ho utiskovala. To přece nebylo řešení!

"Co tě napadlo první, když jsem ti zavolal?" zeptal se Jae náhle. Changminovi chvíli trvalo, než se z té otázky vzpamatoval. I když tohle opravdu uměl jen Jaejoong. Mluvit o něčem a pak to najednou stočit úplně někam jinam, většinou proto, že se o tom předchozím už bavit nechtěl.

"Nevím, nepamatuju si!" odsekl a natočil se k Jaejoongovi trochu víc zády. Cítil na sobě jeho pohled. Byl dlouhý a vyzývavý, než se Jae postavil a strčil si ruce do kapes.

"V tomhle bytě je pokoj, který jsem ti ještě neukázal. Až si vzpomeneš, najdeš mě tam. Pokud budeš chtít odejít, nebudu ti bránit, vždycky to bylo jen na rozhodnutí každého z nás!" s tím Jaejoong obývací pokoj opustil.

* * *

 

Jeho kroky vedly do ložnice, což byla jediná místnost, do které Changmina předtím nevzal. Z jednoho prostého důvodu. Sváděla k neřestným myšlenkám!

Už když Changminovi volal, aby domluvil tuhle schůzku, měl jasnou představu jak chce, aby celý večer probíhal, rád měl věci naplánované. V první řadě bylo hodně obtížné se bývalému kolegovi dovolat, jelikož si po rozpadu skupiny on i Yunho změnili telefonní čísla. Byla to nějaká dobrá duše z bývalého managmentu, která mu nové Changminovo číslo sehnala. Pochopitelně byl Changmin zprvu v šoku, když uslyšel ve svém telefonu Jaejoongův hlas, ale naštěstí na schůzku přistoupil.

Jae s ním chtěl všechno probrat, říct mu, jak se cítí a urovnat spory o kterých všichni tvrdili, že vlastně vůbec neexistují. Pak mělo dojít na to hlavní... přinutit Changmina vzpomínat a vytáhnout z jeho potlačované paměti důkaz o tom, že dva roky nemůžou otupit tak silný cit, jaký mezi kluky ve skupině byl. A v neposlední řadě šlo o ně dva. Každý kdo skupinu znal se ve většině případech setkal s fikcí s názvem YunJae, ale ve skutečnosti to bylo úplně jinak. Dva největší rivalové, nejmladší Changmin a nejstarší Jaejoong k sobě chovali skryté city. Tak moc skryté, že o nich navzájem nevěděli...

"Neodešel jsem..." Changmin vstoupil opatrně do ložnice a přeměřil si Jaejoonga ležícího na posteli krátkým, ovšem důrazným pohledem. Jae měl pokrčenou jednu nohu a protější rukou si podpíral hlavu, kterou na něj při jeho vstupu líně otočil. Pak zavřel oči a vrátil ji zpátky.

"Jde ti o to nás všechny stmelit, nebo jen o nás dva?" zeptal se Changmin přímo a nervózně si při tom přešlápl. Nějak se mu zatím nechtělo do ložnice vstupovat úplně, když stál pořád u dveří, cítil se ještě relativně neohrožený.

"Znáš mě, jsem hodně náročný člověk! Takže mi jde o obojí, ale pochybuju, že kdybych začal od začátku řešit nás dva, dostali bychom se pak ještě ke skupině!" řekl Jae, aniž by se při tom jakkoliv pohnul, nebo na Changmina podíval. Stále měl zavřené oči.

Changmin se osmělil udělat další krok, zrovna když mu kolem nohou proběhla JiJi. Chtěl na ní zavolat, ale včas se ovládl. S ní se pomazlí později.

"Vždycky jsem obdivoval tu tvojí sebedůvěru!" zavrtěl Changmin hlavou. To už Jaejoonga donutilo se na něj podívat. Zvedl se při tom na lokty.

"A já vždycky nechápal, jak se tak dokonalý člověk jako ty dokáže tolik podceňovat!"

"Už to nedělám!" ohradil se Changmin.

"Ne?!" Jaejoong se zadíval před sebe jako kdyby nad něčím uvažoval a pak se vrátil očima k Changminovi. "...ale co se týče mě, pochybuješ o sobě!" dodal.

"Nějak mi ještě nebylo řečeno, co se po mě chce!"

"Náznaky nestačily?" zvedl zvědavě obočí, načež Changmin udělal k posteli další nejistý krok. Pak další a nakonec si na ní sedl k Jaejoongovi zády.

"Asi jsem si je nechtěl připustit!" přiznal poraženě a svěsil při tom hlavu mezi ramena. Z Jaejoongova pohledu vypadal jako raněný pes.

"To už zní rozumněji... proč?" i tak mu to nehodlal usnadňovat. Celé ty dva roky na něj myslel, trápil se, neexistovalo nic, co by mu pomohlo zapomenout. A nejhorší bylo vidět Changmina dospět, aniž by tomu byl osobně přítomen. Vidět ho zářit, získávat tvrdé mužské rysy v obličeji i na těle a smiřovat se s tím, že mu nic z toho nikdy patřit nebude.

"SM..." začal Changmin nejistě a když za sebou uslyšel nesouhlasné zafunění, raději přestal.

Pokusil se vrátit v paměti zpátky. Asi týden před tím, než všechno kolem jejich rozchodu vypuklo si ho vzal Jaejoong stranou, aby mu řekl že ho má rád. Normálně si takové věci kluci říkali otevřeně, přede všemi, Changmina skutečnost, že to Jae udělal v soukromí mezi čtyřma očima vyděsila. Tak moc, že se stáhl. A aféra s rozpadem k tomu pochopitelně ještě přispěla. Pak už šlo všechno tak rychle, že na nějaké citové výlevy nebyl čas.

"Jak se ti podařilo sehnat moje číslo?" zeptal se bezmyšlenkovitě.

"Co?" tohle Jae tak trochu nepochopil.

"No, kdo ti ho dal?"

"A záleží na tom?" zamračil se Jaejoong. Sledoval Changminova záda a usilovně přemýšlel, kam tímhle míří.

"Záleží na tom, jak dlouho už usiluješ o to se se mnou setkat, možná bych to odhadl podle toho, od koho jsi to číslo chtěl získat a..." než stačil dopovědět celou svou myšlenku, chytil ho Jae za ruku a vtáhl ho do středu postele. Rychle si ho otočil k sobě a položil mu dlaně na ramena.

"Myslel jsem si, že důkazy vyžaduješ z nějakého principu, ale ty jsi jimi přímo posedlý!" lehce s ním zatřásl, hned na to jeho dlaně vyjely k Changminovým tvářím a zajaly je.

"Když jsem ti před dvěma lety v naší šatně řekl, že tě mám rád, myslel jsem to přesně tak jak jsem to řekl. Když jsem na tebe bez mála dva roky scháněl nějaký kontakt, celou tu dobu jsem na tebe pochopitelně myslel a když jsem tě u sebe v obýváku sváděl, dělal jsem to proto, že jsem tě chtěl, víc příležitostí říct ti, nebo naznačit co k tobě cítím jsem bohužel neměl, ale jakákoliv by se naskytla, využil bych ji!" Jaejoong měl co dělat, aby uklidnil svůj rozbouřený dech. Copak to Changminovi pořád nedocházelo?

"Teď jsme ale ve slepé uličce..." zhrozil se Changmin, předchozí Jaejoongova slova vstřebával poněkud pomaleji, ale dost se obával toho, co s ním jejich pravý význam udělá, až z nich jeho mozek vytvoří jednu velkou nezvratitelnou skutečnost.

"Jakto?" Jae se zatvářil bolestně, už to totiž vypadalo, že s tímhle beranem opravdu nehne.

"Neřekli jsme si to, když jsme byli pod SM oba dva, protože by to byl problém. Teď jsi to řekl ty mě, protože už pod SM nejsi, ale já ano. Takže já ti to říct nemůžu!" posmutněl Changmin.

"A co mi nemůžeš říct?" zajímal se Jae.

"No že jsem do tebe taky zamilovaný!" vyhrkl Changmin tak rychle, jako kdyby se bál, aby ho někdo nepředběhl.

"No vidíš, právě jsi to řekl" Jae byl jen krůček od pořádného záchvatu smíchu, i když ještě víc ho zachvátil příval opravdového štěstí a radosti.

Bez jediného dalšího slova si Changmina přitáhl k sobě a pevně ho objal. V první chvíli se mu chtěl Changmin vytrhnout, byla jedna věc říct to a druhá dát o tom vědět světu, ale nakonec si svoje prostesty rozmyslel a ochotně ovinul Jaejoongovi ruce kolem krku.

"Víš proč tu dneska jsi?" zeptal se ho Jae šeptem. Changmin pouze přikývl.

"Musel jsi s tím počítat, když sis místo domovních dveří vybral ty do mojí ložnice" zavrněl mu Jaejoong do ucha.

"I kdybych zapochyboval, došel bych maximálně k výtahu!" odvětil Changmin oddaně a přitom zajel Jaejoongovi prsty do vlasů. Lehce za ně zatahal, zatímco Jae vstřebával, jak se mu tenhle drsný dotek rozlévá do celého těla v podobě neuvěřitelně smyslného pocitu. Odtáhl se od něj a na několik vteřin se mu zadíval do očí, pak chytil Changmina za bradu a zvedl ji. Když se přiblížil k jeho tváři, nejprve ji pohladil nosem. Odměnou mu byl letmý polibek na víčko. Zaměřil se na druhou tvář, po které přejel svými rty. Do poslední chvíle se snažil ovládat, protože jakmile by Changmina začal líbat naplno, už by nebylo cesty zpátky. Bohužel nebo bohudík to za něj vyřešil právě on. Znovu vjel Jaejoongovi prsty do vlasů a přitáhl si jeho obličej ke svému tak blízko, že nešlo couvnout. Okamžitě se zmocnil jeho rtů a velice lehce proklouzl jazykem do Jaejoongových úst, kde vyhledal svého protivníka, aby ho tvrdě dobyl.

Jejich polibky podněcované vzrůstající touhou a chtíčem nebraly konce. Několikrát povalil na postel Jae Changmina, pak byl pro změnu připoután k posteli Changminovým tělem on, laskaly svá těla vzájemnými více či méně drsnými doteky nedočkavých prstů, než skončila trička obou na zemi vedle postele.

"Bože, vypadáš úžasně..." povzdychl si Jaejoong trpce, když se jeho oči kochaly pohledem na perfektně vypracované Changminovo tělo ležící pod ním. Jeho kůže bez jediné chybičky a dvě sladce růžové bradavky lákaly k ochutnání. Sám sebe trápil tím, že se dokázal nekonečnou chvíli na ten živý zázrak jenom dívat, možná že tím trápil i Changmina, který ale nehybně ležel, ruce zakleslé v Jaejoongových vlasech, vychutnávajíc si jeho pohled plný touhy, vděčnosti a pýchy. Na nic jiného se nezmohl, protože jím byl natolik očarovaný, že by takhle mohl strávit klidně i celou noc. Nechat se přivést k samotnému vrcholu rozkoše jen Jaejoongovým pohledem.

Přesto jeho ruce sjely přes Jaejoongův krk k zádům a pohladily je po lopatkách, pak nabraly směr podél páteře, dokud se nezasekly o pásek Jaejoongových džínsů. Snad to byl pro Jae ten správný signál, protože se okamžitě přitiskl svým horkým tělem k Changminovi a zabořil obličej do jeho krku. Odhodlaně udělal vedle silně pulsující tepny malou avšak dobře viditelnou značku a začal postupovat dolů.

Ochutnal jazykem snad každé místečko, které ho na cestě k nejsladšímu bodu potkalo. Napnutou kůži na klíčních kostech i tu jemnou v prohlubních nad nimi, oba vypracované tvrdé polštáře s jejich maličkými sametově hebkými vrcholky, kterým věnoval o něco víc pozornosti, protože ve chvíli kdy se jednoho z nich dotkl špičkou jazyka, tak se Changminovo tělo napnulo k prasknutí. Nic ho v tu chvíli nedokázalo vzrušit a rozněžnit víc, než reakce toho krásného těla na jeho doteky.

Postupně začínal vnímat i stále silnější povzdechy, které k němu při každém jeho nájezdu jazykem doléhaly. Zařezávaly se mu do uší, ale tak příjemně, že měl pocit, jako kdyby slyšel nějakou rajskou hudbu. Když se pustil se svými rty na další průzkum Changminova těla, mačkání jeho vlasů nabíralo na intenzitě, zvlášť když jazykem obkroužil mělkou prohlubeň ve středu jeho plochého břicha a pak zamířil nemilosrdně dolů. Zarazil se bradou o pásek Changminových kalhot a na okamžik vzhlédl vzhůru.

To co viděl mu absolutně vyrazilo dech. Changminova hlava byla zakloněná, ústa široce otevřená a víčka pevně stisknutá k sobě. V ten okamžik si byl jistý tím, že nic krásnějšího, než takhle oddaný obličej rozkoši jím způsobované ještě v životě neviděl. Zase by se tím pohledem nejradči kochal třeba celou noc, kdyby se jeho chuťové smysly nedožadovaly toho, co silně tlačilo zespodu na jeho bradu. Během několika vteřin uvolnil knoflík i zip a téměř bezohledně sevřel mezi prsty Changminovu erekci. Ložnicí se prohnal tak hlasitý povzdech, že mu z toho naskákala po celém těle husí kůže.

"Joon-gie..." Changminovy prsty opustily Jaejoongovy vlasy a křečovitě sevřely přikrývku pod ním. Bylo mu jasné proč. Kdyby ho Changmin pořád držel, vytrhal by mu je. Jae vnímal svůj zrychlený dech, přibližoval se tempu dechu jeho milence. Jen malou chvíli jím působil na špičku Changminova penisu, než ji něžně políbil a obkroužil jazykem. Ihned v ústech ucítil jeho dokonalou chuť, ze které měl pocit, že se jí nikdy nebude moci nabažit.

Zatímco jen letmo líbal Changmina na citlivou jemnou kůži, stahoval mu dolů kalhoty, pak v prstech sevřel zatnuté svaly na jeho hladkých štíhlých stehnech a přijal do svých horkých úst co nejvíc z jeho sametové erekce. Ucítil na svých ramenou Changminovy ruce, hladily ho a přitom se třásly. Pak se přesunuly opět k jeho vlasům, ale tentokrát je nezačaly drtit mezi prsty, láskyplně se jimi probíraly a laskaly je.

"Joongie, pojď sem!" uslyšel nad sebou rozechvělý Changmingův hlas. Naposledy ho líbnul na podbřišek a třením svého těla o jeho se vysoukal nahoru.

"Ano, Min?" Jae objal Changmina kolem pasu a věnoval mu krátký, ovšem intenzivní polibek.

"Pomiluj se se mnou..." pronesl Changmin zastřeným hlasem, jeho oči byly stále zavřené.

"Mám to v plánu!" pousmál se Jae. Na okamžik mu přišlo, že je Changmin mimo, jakoby v transu, ale totéž mohl říct i sám o sobě, však co s ním ten kluk prováděl se ani nedalo popsat slovy.

"Ne až za pár minut, myslím teď... nenatahuj to prosím!" škemral Changmin a poprvé za celou tu dobu, co ho Jaejoong mučil svou spalující vášní otevřel oči.

"Chtěl jsem si s tebou ještě chvíli hrát, víc jak pár minut!" posteskl si Jae na oko, ale než stačil Changmin protestovat, umlčel ho dalším hlubokým polibkem a jemným kousnutím do jeho smyslného spodního rtu. Skoro při tom nepostřehl, že se mu Changmin pokouší rozepnout knoflík na kalhotech. Možná by se mu to i podařilo, kdyby k sobě nebyli tak přilepení.

Jae se zvedl na ruce, pak obratně seskočil z postele a v rychlosti ze sebe svlékl svoje kalhoty i spodní prádlo. Za celou tu dobu nespustil z nahého Changmina svůj pohled, ani když sáhl za sebe do zásuvky nočního stolku a vytáhl odsud malou nenápadnou lahvičku. Oči jeho milence se při tom o něco málo rozšířily, mohl v nich vidět neskrývané obavy smíchané s nedočkavostí. Sedl si zpátky na postel a podal Changminovi ruku, který ji okamžitě přijal. Hned na to byl vytažen do sedu.

Jae objal Changmina kolem pasu a přitáhl si ho k sobě do klína. Bez jediného slova se přisál k jeho rtům a zatímco je líbal, hladil Changmina po zádech, přitom záměrně postupoval dolů. Pak jej o něco něžněji pohladil v prohlubni mezi půlkami. Changminovy boky se automaticky přitiskly víc k jeho už neskutečně vzrušenému klínu, který jakoby křičel po divoké slasti a rychlém uvolnění. Druhou rukou vymačkal z lahvičky na prsty pár kapek voňavého hladkého gelu a těmi pak zamířil k citlivému místu.

"Joongie..." vydechl mu Changmin do rtů a na okamžik zaklonil hlavu. Cítil to, velice intenzivně. Jak se do něj Jae noří, připravuje si ho a přitom se snaží odpoutat od té prvotní bolesti jeho pozornost svými nekonečnými polibky. Nemohl v tu chvíli tušit, že Jae trpí úplně stejně. Měl pocit, že mu každou chvíli exploduje celé tělo. Tepalo mu ve spáncích, do očí se vkrádaly nevysvětlitelné slzy a jeho slabiny byly čím dál víc citlivější na jakýkoliv dotek, stačilo, když se mu Changmin jen trochu zavrtěl v klíně, nedej bože, když se začal sám přirážet na jeho prsty.

Aniž by na to Changmina upozornil, pevně ho chytil kolem pasu a vyzvedl ho. Druhou rukou bez zaváhání našel jeho vlhký bod a pak do něj na jediný ne moc jemný příraz vstoupil.

V první chvíli si myslel, že se s ním třese postel, jenže pak mu došlo, že se takhle chvěje v jeho náruči Changmin. Klepal se, přerývavě oddechoval, než si s bolestným výrazem v obličeji skousl spodní ret.

"Mám přestat?" zeptal se ho Jae roztřeseným hlasem. Sotva by byl ale schopný udělat to, kdyby Changminova odpověď byla kladná. Jeho vzrušení už bylo moc daleko od startu a velice blízko u cíle, nešlo se vrátit.

"Ne..." zachraptěl Changmin a v další vteřině zajal Jaejoongovy rty svými. Sám se nadzvedl a pak už o něco jemněji přimáčkl boky k Jaejoongovi. Stačilo pár takových pohybů a jejich tření se ustálilo nejprve na líném tempu, než se intervaly mezi jednotlivými přírazy začaly zmenšovat.

Jejich těla se leskla potem, svaly napnuté, ve tvářích obou mužů se zračila neutuchající touha a rozkoš z právě prožívaného milostného aktu, který rozhodně nebyl posledním. Ne, po tom všem, co si ten večer řekli. Jaejoongovy ruce klouzaly po Changminových zádech a co chvíli sevřely jeho pevný zadek. Pak se jedna z nich přesunula do milencova klína a začala intenzivně třít jeho napnutou erekci. Pouhou minutu předtím, než oba dosáhli vytouženého orgasmu, který na okamžik vyřadil jejich rozumové vnímání z provozu.

Hned na to Jaejoong Changmina pevně objal a svalil se s ním na postel, vnímajíc jeho rozbouřený dech a neklidné srdce, až neuvěřitelně harmonicky sladěné s jeho vlastním...

"Tobě šlo jenom o tohle, že jo!" uhodil Changmin na Jae, když leželi naproti sobě v posteli. Dobrých pět minut předtím se na sebe jenom dívali, jako kdyby nemohli uvěřit tomu co se právě stalo a zároveň se kochali úžasným pohledem na dokonalost toho druhého.

"V první řadě... mi šlo o to, že mám za dva měsíce narozeniny. Museli jsme to všechno probrat, abys pochopil o co mi jde, co se týče skupiny. Teď budeš mít dostatek času přesvědčit Yunha, aby se zúčastnil mojí párty, tam už ho snad přesvědčím já, že je zbytečné, abychom se vzájemně vyhýbali, všichni!" vysvětlil Changminovi co nejstručněji svůj záměr.

"A my dva?" vrátil se Changmin k předchozímu tématu. Určitě ho nechtěl opustit. Svým způsobem se ptal v žertu, i tak ho zajímalo co s nimi bude.

"No... nějaký ten rok už jsem do tebe blázen, takže pokud jde o mě, budu tam, kde mě budeš chtít" pousmál se Jae a Changmin na okamžik zavřel zasněně oči.

"Představuju si tě v kuchyni u linky, jak mi připravuješ nějaký dobrý jídlo!"

"Přirozeně!" protočil Jae panenky, ale hned na to natáhl k Changminovi ruku a přitáhl si ho k sobě.

"Nechci ti komplikovat život, nikdo na tohle není připravený, snad kromě nás dvou. Věřím, že si dokážeme najít soukromí, abych mohli být občas spolu, jen my dva, ale jenom pokud to tak chceš!" letmo políbil Changmina na rty.

Čekal opět nějakou vtipnou narážku, na které byl Changmin expert, ale jeho odpověď ho natolik vykolejila, že se zmohl jen na to, aby stihl zamáčknout slzu.

"Chci s tebou být každou minutu svého volného času a udělám pro to maximum!" pronesl Changmin naprosto vážně.

"Min..." zašeptal Jae, když se mu podařilo spolknout ten těžký knedlík, co se mu usídlil v krku. Možná že Changmina miloval, ale rozhodně nebyl připravený na takový silný příval citu, který naplnil každý kousíček jeho těla. Ne ve chvíli, kdy už se pomalu vzdával svojí naděje.

Chtěl Changmina znovu políbit, jenže ho právě on zadržel dlaní na jeho hrudi.

"Ale teď mám hlad..."

Vteřinu na to byl vystrkán z postele bez možnosti se do ní vrátit bez pořádné pozdní večeře. Však Changminovi muselo pekelně vyhládnout....