Výlet

Pár: AL/JS/Mia

Přístupnost: 16+

Anotace: Adam, Jack a kámoška Mia jedou společně na výlet...

Autor: Velvet

Velvet mi udělala obrovskou radost, tím že napsala tuhle hodně vtipnou jednorázovku o Adamovi, Jackovi a slečně jménem Mia. Asi bych jí to měla oplatit a napsat něco o dvojčatech, jakože mi to v hlavě už šrotuje:-)

Na Výletu se mi hrozně líbí ta normálnost, je to jak z běžnýho života, hlavně ty úžasný nelogický rozhovory, u těch jsem se vážně bavila. Kdyby ti dva byli skutečně takoví a já na místě Mii, tak je asi zabiju na první zastávce:-D

* * *

"Tak jedeš s náma?" uslyšela jsem za sebou známý hlas.

"Cože?" zeptala jsem se a vytáhla sluchátka z uší.

"Jestli s náma teda jedeš?" zopakoval svou otázku Adam a já se musela usmát. Po týdnu, kdy měl špatnou náladu a já bych ho nejradši sesekala do kuličky, byl zas ve svý kůži a sladkej jako vždy.

"Jo jasně!" odpověděla jsem a všimla si, že se mu trochu rozzářily oči.

"V pět jsem u tebe, tak buď připravená!" a s tím zmizel za dveřma.

Pracovala jsem pro něj už tři roky a náš vztah přerostl v pevné přátelství. U mě bohužel v něco víc. A proč bohužel? Adam byl zadaný a měl...přítele! Jack Strify byl mladý, krásný, milý a byl pro Adama tím pravým. Nežárlila jsem. Právě naopak, protože Strifyho jsem si oblíbila. Na jednu stranu byl Jack ta princezna, která si ke mně občas přišla pro radu, ale na druhou to byl naprosto hyperaktivní kluk, který mě svou povahou dokázal úplně vysát a zároveň neuvěřitelně nabít.

Adam byl proti němu kliďas a právě proto si nejspíš tak rozuměli. Strašně ráda jsem trávila čas s nima takže když se rozhodli strávit prodlouženej víkend na chatě, pozvání jsem neodmítla...

V půl pátý už jsem byla sbalená a od třičtvrtě na pět už nedočkavě vyhlížela Adamovo auto. Když se objevil, vylítla jsem z baráku i s taškama, narvala cestovní do kufru, příruční hodila na zadní sedadlo a při zapínání pásu na místě spolujezdce zvesela zařvala "Můůůžem!" Adam se zasmál a odpíchnul to jak Hakkinen. O pár bloků dál jsme vyzvedli Strifyho a nastal první problém! Nemohl rozdýchat, že musí dozadu. Neustále remcal, že se mu blbě sedí, že na něj od někud táhne a že nevidí na cestu. Byli jsme už půl hodiny na cestě, když jsem psychicky nevydržela jeho stížnosti a doslova na Adama zařvala "Zastav!!" ten se na mě vyděšeně podíval a zastavil skoro okamžitě.

"Co se děje?" zakuňkal Strify zezadu, ale to už jsem rozrazila dveře u jeho místa.

"Švihej!" snažila jsem se nekřičet, takže to vyznělo spíš jako varovné zavrčení, podpořené mou rukou, která ukazovala na přední sedačku. Ve vteřině se odepnul, vyskočil z auta, dost okatě mě obešel a zaplul vedle Adama. Zalezla jsem dozadu a když si všimla Adamova ještě pořád vyděšeného pohledu, neodpustila si to svoje můůůžem a zářivě se na něj usmála. Viditelně se mu ulevilo. Nezlobil se, byl zvyklej na moje občasný špičkování se Strifym. S úsměvem zakroutil hlavou a jelo se dál.

Cesta hezky ubíhala, Strify byl spokojenej, povídal si s Adamem a já vzadu přemýšlela jak tahle mini dovolená dopadne. Pak nastal problém číslo dvě. Začali jsme bůh ví proč brzdit a já sledovala rozhovor těch dvou jak na tenise.

"Proč zastavujem?" zeptal se Strify

"Je tu benzína!" odpověděl mu Adam

"No a?"

"Chci si dát kafe!"

"V dalším městě je benzína lepší!"

"Ale já chci kafe teď."

"Proč?"

"Mám na něj chuť!"

"Nevydržíš do další benzínky?"

"Ne!"

"Proč?"

"Protože tady maj kafe lepší!"

"Ale tam maj lepší bagety!"

"Nechci bagetu,chci kafe!"

"Proč?Jsi unavenej?"

"Ne,mám jen chuť!"

"Tos mohl vydržet!"

"Chceš taky kafe?"

"Ne,chci bagetu!"

"Ptám se Mii, ty bageto!" vytrhl mě Adamův hlas z přímého přenosu dvou bláznů. Adam byl naprosto klidný, zato já šílela, jako vždycky když se takhle dohadovali.

"Jo chci..s flaškou vodky!" zdělila jsem mu rozhodně.

"Ty chceš teď panáka?" otočil se na mě Strify nechápavě.

"Ne chci se ožrat!" pronesla jsem naprosto vážně a oni se na sebe jen podívali, pokrčili ramínkama a vystoupili.

"Ježiši!" neodpustila jsem si, vystoupila taky a trochu se protáhla. Když po chvíli vylezli z obchůdku, pořád se dohadovali o kafi a bagetách.

"Co mě to napadlo,bože!" hlesla jsem ale okamžitě si uvědomila, že kdyby odjeli beze mě asi bych se ukousala nudou!

"Cože?" zařval Adam do hluku projíždějícího kamionu. Nerozumněl mi.

"Že by k véče bodlo kuře!" odpověděla jsem rychle. Kývnul, takže mi to prošlo.

"Jooo kuře a grilovaný!" zajásal Strify a podal mi kelímek s kávou.

"A kde ho teď jako seženem?" podíval se na něj Adam. Jack chvilku přemýšlel a pak se rozzářil jak sluníčko.

"Na tý druhý benzíně maj grilovaný čtvrtky, takže jedem!" zavelel, líbnul Adama na tvář a naskočil do auta. Já i Adam jsme skoro nastejně zakňučeli a pak se rozesmáli a ještě než obešel auto stačil mě pohladit po zádech. A právě kvůli tomuhle jsem jela. Kvůli Adamovo něžnýmu chování ke mně, díky kterýmu jsem se cítila jako ženská a jasně, taky kvůli Strifyho chorobné hyperaktivitě.

Na další benzíně se koupili kuřata, pití, něco k mlsání a samozřejmně bagety. Zbytek cesty proběhl naprosto v klidu. Když jsme byli na místě, mile mě překvapila chata, protože byla malinká, ale krásná a v hezkým prostředí. Kolem se rozprostíral les a kus od chaty byl obrovský rybník. Bylo tam ticho a nádherně to tam vonělo. Kochala jsem se tím, zatímco kluci natahali tašky a veškeré jídlo dovnitř.

"Co budem dělat teď?" zeptal se Strify s plnou pusou bagety.

"Teď se bude zabíjet!" řekla jsem s vážnou tváří až na mě vykulil oči a zakuckal se. Vytáhla jsem košťátko a podala mu ho. Nechápavě se podíval na nářadí ve svý ruce.

"Co?" vyplivl na mě ještě pořád s plnou pusou.

"V tý chatě rok nikdo nebyl,takže vymlátíte všechno co tam nepatří!" vysvětlila jsem mu s tím nejmilejším úsměvem a setřásla kus vajíčka z mýho trika. Strify zvednul obočí a otočil se na Adama, který stál na terase.

"Myslí pavouky ,zlato!" upřesnil Adam a snažil se zakrýt úsměv. Strify protočil oči a cestou do chaty žvatlal něco o nevinných obětech. U dveří se ovšem zastavil, podal koště Adamovi a strkal ho do chaty před sebou. Srab!

Po půl hodině, kdy to vypadalo, že vítězí pavouci nad klukama jsem konečně mohla vstoupit. Chata uvnitř byla malá ale útulná. Miniaturní kuchyňka, dlouhá lavice, stolek a dvě židle. Kousek za lavicí byly úzké dveře a za nima se rozprostírala docela prostorná koupelna. Neubránila jsem se úsměvu, i kdyby tu byla jen jedna židle a na pití papírový kelímky, koupelna musela být prostě luxusní. Hned vedle dveří do té úžasné koupelny vedlo schodiště do patra. Mezi tím co kluci připravovali večeři jsem vylezla nahoru a okouzleně zírala na širokou matraci se spoustou polštářků pod obrovským oknem. Pak mi došlo, že v patře kromě postele už vůbec nic není a do mysli se mi začla vkrádat myšlenka, kde sakra budu spát já?

Slezla jsem zpět, usadila se na lavici a rozhodla, že z ní už nevstanu. Po úžasných grilovaných kuřatech se zeleninou se pánové šli projít a já se vrhla do nádobí. Když se po hodině vrátili, začli se připravovat do hajan. Nebylo tak pozdě, ale Adama ta cesta nejspíš zmohla, takže s nějakou pařbou jsem dnešní večer počítat nemohla.

"Strify,hoď mi polštář!" zavolala jsem na blonďáka, kterej se nahoře už rochnil v peřinách.

"Co blázníš,nahoře je dost místa!" zahuhlal Adam z koupelny a div při tom nepřekousnul kartáček na zuby.

"To věřím ale já spím tady." poplácala jsem tu absolutně nepohodlnou lavici a v tu chvíli mi na hlavě přistál polštář.

"Ale my ti nic neuděláme!" koukla jsem na Strify překloněného přes zábradlí a poslala mu jako odpověď vzdušný polibek. Usmál se jak sluníčko a zmizel zas někde v posteli. Adam jen kroutil hlavou a stoupal za ním po úzkém schodišti.

"Neboj Jacku,za chvilku je u nás!"

"Dobrou noc pánové!" pronesla jsem dost hlasitě a uvelebila se na své luxusní lavici. Okamžitě mi bylo jasné,že tohle nebude dobrá noc.

Nahoře bylo ticho a já zírala do tmy. Jenže pak se v mém zorném poli něco hýblo a když jsem zaostřila a uviděla obřího pavouka, ani nevím jak se mi podařilo vyběhnout ty schůdky, uvědomila si co vlastně dělám, až když jsem doslova skočila šipku mezi ty dva.

"Vidíš, já ti to říkal!" broukl Adam a přehodil přese mě deku. Strify se jen tiše zasmál. Ani jsem se nehla a po chvilce už bylo slyšet Adamovo spokojené odfukování a Strify si docela roztomile pochrupoval. Já ovšem měla pocit, že neusnu vůbec. Pomalu jsem se otočila k Adamovi zády a to jsem asi neměla dělat, protože se otočil taky, přimáčkl se mi na záda a svou ruku přehodil přes můj bok. Zatajila jsem dech a snažila se nevnímat jeho blízkost, super takže teď neusnu tuplem! A aby toho nebylo málo, otočil se ke mně i Jack, něco zamumlal ze spaní a zavrtal se mi do náruče. Nechápala jsem to, ale bylo mi najednou tak dobře. Strify, hyperaktivní, mírně namyšlený, stejně vysoký jako já mi najednou připadal strašně křehký, takže jsem ho objala a on se přimáčkl ještě blíž. A můj pocit, že neusnu se okamžitě vytratil. Na krku mě hřál Adamův dech, v náručí se mi choulil Strify a já během chvilky spokojeně usnula jak mimino.

Druhý den se o naší společné noci nikdo nezmiňoval, taky ani nebylo o čem. Ráno jsme si dojeli do nedalekého městečka, odpoledne strávili u vody a po večeři si otevřeli víno, pak druhé a po tom přišel na řadu tvrdej alkohol. Netrvalo dlouho a byli jsme všichni v pěkné náladičce a jako obvykle jsme do sebe, já a Strify začli šít. Bavilo mě to, Jack u toho byl vždycky vážně sladkej.

"Přiznej se, že ho chceš políbit!" zažvatlal Jack a trochu si při tom šlapal na jazyk.

"Koho?" zasmála jsem se

"Mýho přítele!" snažil se ukázat prstíkem na Adama ale nějak mu to nešlo.

"Ne ne!"

"Ale jo vím to!" nevzdával to.

"Jakto?"

"Četl jsem to!" na Jackově tváři se objevil vítězný úsměv.

"Psali to v bulváru!" zahlaholil Adam od své sklenky a vypadalo to, že se trochu probral.

"Kdes to četl?" trochu mě polilo horko.

"V tvym deníku!"

"Jacku!!!" vyjekla jsem a skoro povalila flašku.

"Miluješ mýho kluka!"

"Ano ale to tě neopravňuje se mi hrabat ve věcech!" motal se mi jazyk, ale všimla jsem si Adama, který se celou dobu hihňal a teď zpozorněl.

"Tak chceš ho líbat?"

"Ne a kdyby sis to nečetl tak tě to ani nenapadlo!"

"Chceš ho!" řekl Jack znovu a předklonil se.

"Ne!" nahla jsem se taky.

"Kecáš!" usmál se.

"Ne!" všimla jsem si při tom Adama,který teď střílel pohledem z Jacka na mě a zpět.

"Ty mě miluješ?" vytřeštil na mě oči.

"Jo ale to teď neřeš!" ani jsem se na Adama nepodívala a dál se soustředila na Strifa.Netušila jsem jestli je to alkoholem ale připadal mi najednou tak sexy. Ne Adama, ale Jacka jsem chtěla políbit a když se nadechl na další útok, vrhla jsem se po něm a přisála se mu na rty. Začal okamžitě spolupracovat a mě se roztřásla kolena. V mžiku jsem si uvědomila co dělám a odskočila od něj. Měl v očích něco zvláštního.

"Políbila jsi mýho kluka!" vypadlo z Adama. Zvedla jsem se a rázně začla vystupovat po schodišti.

"Klid Adame stejně se mu to nelíbilo!" pronesla jsem a bohužel to vyznělo docela nešťastně.

"Ale mě jo!" zarazila jsem se v půlce schodů a koukla na Adama jestli to myslel vážně. Se Strifym si vyměnili pohled a Jack se mírně usmál. Nevím proč, ale cítila jsem se uražená.

"Nemusíte mít strach, ráno odjíždím a dávám výpověď!" tím jsem se trefila do černého, protože Adamovi zamrzl úsměv na tváři a Strify po něm hodil vyděšeným pohledem. Otočila jsem se a s hlavou hrdě vztyčenou vylezla těch pár schodů. Během chvilky byl slyšet dusot jak se hrnuli nahoru, vzhledem k alkoholu jim to šlo trochu těžko. První se objevil Adam, udělal ke mně dva rázné kroky a za ruku mě strhnul k sobě.

"Já tě zaměstnávám a říkám na výpověď zapomeň!" řekl tlumeným hlasem a ve chvíli kdy mě začal líbat jsem ucítila Jackovo ruce jak mi obratně zajely pod triko...

Ráno mě probudilo ostré světlo, které se mi zařezávalo pod víčka. Otočila jsem hlavu a prohlížela si Strifyho. Rozvaloval se na břiše a byl zakrytý jen na půlce těla. Naskytl se mi pohled na linii jeho zad a zadečku. Usmála jsem se při vzpomínce na noc. Pak se můj pohled stočil k Adamovi. Byl vzhůru a usmíval se na mě. Chtěla jsem mu úsměv oplatit ale zaregistrovala jsem chlupatou, nohatou potvoru, která lezla za ním po zdi a místo úsměvu ze mě vyšel jen přidušený výkřik. Vymrštila jsem se omotaná dekou a zdrhala ke schodišti.

"Ale no tak Mio, nebyly jsme tak zlitý abychom nevěděli co děláme, přece toho teď nelituješ!" promluvil klidně Adam ale bylo na něm znát trochu zklamání.

"Ne pa-pa!" koktala jsem.

"Pa pa! Kam jde?" Strifyho můj výkřik vzbudil. Rychle se posadil a skrz rozcuchané vlasy přes obličej se snažil pochopit co dělám, no nejspíš myslel jakože zdravím a odcházím. Zmateně se podíval na Adama. To jak byl rozkošně rozespalej mě donutilo na chvilku přestat myslet na pavouka a zasmála jsem se.

"Adame na polštáři máš pavouka!" Jackův výkřik mě vrátil do reality. Udělala jsem krok vzad a v další snad vteřině už jsem se válela pod schodištěm. Při pádu jsem jasně slyšela jak volají moje jméno a dole si uvědomila, že nemůžu hnout s nohou.

"Je ti něco?" vytrhl mě z prvotního šoku Adamův hlas, vůbec jsem si nevšimla, že jsou oba u mě.

"Jo,noha!" popotáhla jsem.

"Co noha?" Adam vypadal vyděšeně a hlas mu přeskočil při té otázce o oktávu výš.

"Asi je zlomená!" to už mi tekly slzy proudem.

"Cože?" zapištěl až jsem sebou trhla.

"Asi má zlomenou nohu!" zopakoval mu Strify až přehnaně klidně.

"Vím co říkala ale co budeme dělat?" konec věty opět dotáhl do fistule že jsem na něj akorát vytřeštila oči.

"Co třeba nemocnice?" zkusil ho Jack znova uklidnit, protože Adam se tvářil jako kdyby nevěděl co nemocnice znamená.

"AU!!!" zařvala jsem aby si uvědomili, že tam pořád jsem.

"Jedem!" zavelel Jack a Adam mě vzal do náruče.

"Adame počkej!" zafňukala jsem mu do ramene a zaťala nehty do zad, protože v mým kotníku to dost nepříjemně zaškubalo.

"Neboj zlato,nepustím tě!" řekl tak něžně, že i přes slzy a bolest jsem se na něj musela usmát.

"Já vím ale nemůžeme nikam jet, ne takhle!"

"Jak takhle?" to už se zastavil i Jack.

"Pánové jsme nazí!" zašeptala jsem a kdyby mě tolik nebolela noha, nejspíš bych se rozesmála. To jak se tvářili při uvědomění, že na sobě nic nemají mě v ten moment opravdu donutilo zapomenout na všechno ostatní.

Po tom co se v rychlosti oblekli a hodně opatrně zahalili i mě, jsme odjeli do nejbližší nemocnice, kde zjistili, že můj kotník není zlomený, ale jen vykloubený. I tak jsem dostala slušivou ortézu s rozkazem klid na lůžku... pak se jelo domů.

Dva týdny jsem se válela doma a kluci u mě byly každou volnou chvilku.

"Za týden jedem na chatu, pojedeš s náma?" zeptal se mě Adam když jsme dokoukali film.

"No jasně, mám ještě jednu nohu a dvě ruce!" podotkla jsem a Adam se zasmál.

"Jak dvě ruce a nohu? Adam tě tam přece může donést!" probral se Strify ze zamyšlení. Nadechla jsem se abych odpověděla, ale Adam mě předběhl.

"Takhle to nemyslela zlato!"

"A jak to myslela? S ortézou přece můžeš jet!" otočil se Strify směrem ke mně. Opět jsem se nadechla k odpovědi, ovšem opět zcela zbytečně.

"Byl to vtip, Jacku!" snažil se Adam

"Nechápu!" kroutil Jack hlavou.

"No, že má ještě pár končetin!"

"No a?"

"No, že si je ještě může zlomit!"

"Proč by si je měla lámat?"

"Měl to být vtip!"

"Proč?"

Střílela jsem hlavou z jednoho na druhýho, začala se usmívat čím dál víc a uvědomila si, že bez těch jejich komunikačních problémů by byl můj život strašně prázdný. Prostě jsem se na tu chatu začala těšit ještě víc, i kdybych si měla zlomit všechny vlasy na hlavě, za tohle to stálo!!:-)