The Light in a Pool

Pár: AL/SK
Přístupnost:18+
Autor: Isla Sands
Překlad: Viv

Anotace: Adam a Sauli proplouvají hlubšími vodami své lásky...

* * *

Sauli rozhodil rukama. "Ja vitut! Haista paska! Ať je po tvém. Jako vždycky."

"No, dobře mi předvádíš své pasivně agresivní chování. Hádej se se mnou finsky."

"A pro tebe další způsob jak být líný jak veš."

"Co to doprdele znamená? Ten problém, tvůj problém, abych upřesnil, je to, že žárlíš. Přiznej to. A teď si pospěš, zapomeň na to a pojď sem. Chci s tebou spát."

"Žárlím? To ty se teď chováš hloupě. Proč se vůbec starám. Líbej si koho chceš."

"To nebyla opravdická pusa. Hráli jsme si. Zaskočil mě."

"Copak neposloucháš? Mě je to jedno. To není ten důvod."

"Ale je."

"Není to pokaždý jen o tobě! Posloucháš se vůbec? "Pospěš si. Chci s tebou spát." To je ten problém. Když je všechno v pohodě, pak si můžeme povídat. Ale jindy skrýváš své špatné pocity."

"To není pravda. Nic neskrývám."

"A pak já řeším co se svými špatnými pocity. To je ti jedno. Myslíš, že sex všechno vyřeší."

"Pro mě jo."

"Ale pro mě ne. To, co já cítím, moje pocity nejsou jen sníh v kouli!"

"Cože?"

"Však víš, ty věcičky. Krajinka uvnitř koule. Zatřeseš s ní a sněží. Tak se mnou zacházíš. Jsem uvnitř scény tvého života a když se ti chce tak to děláš, zatřeseš se mnou. To není vtip. Jo už vím. Já jsem k smíchu."

"Nemůžu si pomoct, i když mě fakt nasereš, pořád tě chci ošukat."

Adam otevřel zašupovací dveře a pozoroval déšť. Koukl zpět na Sauliho, který tvrdě spal i přes jejich nedořešenou hádku. Byla to jejich první hádka a kvůli čemu? Nemohl na to přijít. Nechtěl na to přijít.

Přesměroval svoji pozornost na déšť. Nikdy si nevšiml, jak déšť poskakuje, když přistává na vodě. Tisíce kapek tančících tak stopu ve vzduchu. Zastaví se pokaždé než podruhé dopadnou. Dlouhý a pak krátký dopad. Krátký dopad. No, očividně nechápal ty Sauliho námitky. Ach k čertu.

Adam vztáhl ruku, aby nachytal nějaké kapky, ale déšť byl tak jemný, že je sotva cítil. Lehkost jejich dotyku byla protivná. Začala ho šimrat dlaň. Otřel si ji o hrudník. Pohlédl zpět na Sauliho. Takhle nikdy nespal - s hlavou odvrácenou čelem ke zdi. Vždycky spal s rukou nebo nohou přehozenou přes Adama.

Ale stále nebyl ochotný ustupovat, ačkoli to bylo to, co měl udělat. Popošel k bazénu. Byla mu zima, ale chtěl být promočený. Podíval se dolů, jak se odraz světla bazénu zrcadlí na černé hladině vody. Pohlédl na světlo samotné, jak stékalo dolů se svatozáří z deště. Světlo. V jednom momentě tak samozřejmé, a vzápětí tak nejisté. Pak si vzpomněl na kouli se sněhem. Zatrnulo mu. Jeho milovaný se cítil takhle.

Najednou věděl co říct a pospíchal to říct. Vešel zpět do jejich ložnice, přeplazil se po posteli a zatřásl Sauliho ramenem.

"Vzbuď se. Vzbuď se."

Sauli se ospale přetočil. "Jsi studený. A celý mokrý."

"Jo, to je jedno. Posaď se."

Sauli se posadil. Omotal si kolem sebe přikrývku. Adam se nahnul a rozsvítil noční lampičku. Sauli zamrkal a pak sáhl na Adamovu paži. "Jsi celý mokrý," opakoval. Adam uchopil jeho ruce a pevně je sevřel.

"Občas se tam nemůžu dostat," řekl. "Někdy, když jsou věci tady na hovno," aniž by pustil Sauliho ruce dotkl se své hlavy, "nemůžu mluvit od srdce. Nevím proč. Ale miluji tě pořád stejně. Nejsi jen scéna v mém životě. Nejsi."

Sauli vysmekl jednu ruku z Adamova sevření a otřel mu tvář.

"Ne, nech mě to dokončit. Pak můžeš říct cokoli. Budu poslouchat. Slibuju. Ale ten důvod, důvod proč tě chci ošukat není proto, že s tebou chci třepat jako tou koulí. Je to proto, že když se milujeme, moje srdce se projeví, ty ho ze mě dostaneš a já tak můžu cítit. Moje mysl tě miluje jako světelný paprsek. Jasně a opravdově. Ale ne tohle. Tohle je mimo mou kontrolu." Podržel Sauliho ruce na své hrudi.

Sauli se zamračil. Koutky jeho rtů se stočily dolů. Položil ruce na Adama a přitáhl si ho. Trvalo dlouho, než získal zpět svou sebekontrolu.

"Rozumím." Sauli se odtáhl a zadíval se Adamovi do očí. "Aspoň myslím. Cítím to stejně. Někdy bolí jen se na tebe dívat. Někdy, když jsem nejvíc šťastný, najednou jako bych padal. A chci abys mě zachránil." Sauli se nemohl udržet. Rozplakal se. "Natahuji svou ruku a ty ji nevezmeš. V jednu chvíli mě nechceš pustit a v další mě ani nevezmeš za ruku. Cítím se použitý. Je mi líto, že to říkám."

Adam na chvilku položil hlavu na Sauliho rameno. Zhluboka se nadechl a jemně políbil Sauliho na oči. Slízal jeho slzy. Klekli si na posteli a začali se líbat. Mezi polibky si říkali slova, která každý z nich chtěl slyšet nejvíc.

"Do háje," řekl Adam. "Nevšímej si toho, moje mysl má svou vlastní hlavu."

Sauli se zasmál. Dal ruku Adamovi mezi nohy. "Měl jsi pravdu, nelíbilo se mi, že tě ten chlápek líbal. Bylo to jako dostat žihadlo."

" Nebylo nic, nač bys měl žárlit, lásko. Vrhnul se na mě a ten polibek byl jak plesknutí mokrým hadrem."

"A moje polibky?"

"Tvoje polibky, lásko, jsou jako světlo zářící v bazénu."

Lehli si a propletli své končetiny, byli přichystaní zachránit jeden druhého; jednoho ze slepého vlivu srdce, druhého od jeho pochmurných myšlenek.

Pršelo celou noc.