Řetězová reakce 6.

Pár: AL/SA

Přístupnost: 18+

 

 

 

Sutan

Snažím se zachránit situaci, protože Adam se tváří všelijak, jen ne spokojeně. A jelikož jsme oba oblečení, já tedy jen v županu, rychle ze mě vyprchává i kouzlo našeho společného orgasmu.

"Tak co je, zlato? Tohle není všechno, teď si tě svlíknu a pořádně vychutnám," pokusím se nás oba dostat zpátky do předchozí intimní nálady.

Adam si promne rty, skoro to působí provinile a pak mě ze sebe shodí. Cítím, že to chtěl udělat obezřetně, ale výsledek je v každém případě stejný. Dal mi tím najevo, že už pokračovat nechce.

"Promiň Sutane, já… mám Sauliho a.. pořád ho miluju, ty dva roky s ním už jen tak nesmažu, ani z hlavy, ani ze srdce. A vzal jsem ho sebou sem proto, že s ním chci být. Tohle vůči němu není fér. Vůči nikomu," opraví se na závěr.

"Tak mi vysvětli, jak je možný, že ses udělal při pouhým líbání se mnou?" nenechám se odbýt. To si dělá srandu? Teď se bude vymlouvat na Sauliho? Dokáže si vůbec představit, jak jenom zmínka o něm bolí? A ještě řekne, že ho pořád miluje. Kdyby ho opravdu miloval, tak se se mnou nikdy nezaplete. Ani poprvé, ani teď.

"Já nevím, Sutane, nebylo to jenom líbání, mazlili jsme se a… jsem jenom chlap."

"Jsi lhář a ignorant!" štěknu. Adam už stojí vedle postele a rozpačitě si mne ruce. Tuším, že by bral papírový ubrousek, aby si mohl utřít tu spoušť, co má v kalhotách. O sobě ani nemluvím, ale pro mě to určitě není tak podstatný.

"A co po mně teda chceš? Spát se mnou? Jestli to uděláme znovu, tak… Tohle je přece tak nepřirozený, známe se šíleně dlouho, vím o tobě úplně všechno, i věci, který bych vědět nemusel. Copak tobě to nepřijde šílený?" rozhodí kolem sebe rukama. Tak nějak mám pocit, že už toho řekl víc než dost. Otočím se k němu zády a lehnu si.

"Běž pryč!" zabručím.

"Sutane, sakra, co to do tebe vjelo? Děsí mě tohle tvý chování. Děsí mě to, že jsme právě prožili společný orgasmus. Já se přes to zkrátka nedokážu přenést."

"V tom případě vypadni," znovu ho vyhodím.

"Jasně, teď budeš trucovat, nebo co?!"

"Do prdele, kolikrát ti to mám říkat?!" naštvaně se zvednu do sedu a otočím na něj akorát hlavu. "Jdi pryč!" zvýším hlas. Normálním způsobem to asi nechápe, takže to prakticky odhláskuju.

"Tak fajn," odsekne a vyrazí ke dveřím, který o pár vteřin později bouchnou.

Přitáhnu si kolena k tělu a povzdychnu si. V očích mě pálí slzy, měl jsem tušit, že tohle štěstí nebude trvat dlouho.

V podstatě má Adam pravdu. Přátelé jako my, co se znají celou věčnost a vědí o sobě první poslední, by spolu asi nic mít neměli, jenže vysvětlete to srdci zamilovanýho chlapa. Znám Adamovy nedostatky, vím, jak dokáže být protivný, když něco nejde podle plánu, jak si umí rozdrápat beďar do krve, ve snaze se ho zbavit, jak dlouho vždycky otálí s mytím oken, protože to k smrti nesnáší, moje zamilovaný já to ale ignoruje. Jsou mi ukradený Adamovy mouchy, protože kdyby žádný neměl, bylo by to divný.

Chci ho s tím vším, chci ho celýho. Tak děsně moc mě irituje představa, že to nevyjde. Kdy jsem něco takovýho zažil naposledy? Že jsem se dokázal soustředit jen na to, že mě někdo nechce?

Potřebuju o tom s někým mluvit, proto si dávám rychlou sprchu, abych ze sebe smysl výsledek Adamovy přítomnosti a oblečený do krátkých kalhot a lehké košile vyrážím k bazénu.

Už při vstupu na promenádu si všimnu, že Levi není na břehu sám. A co víc, Sauliho lehátko je nějak podezřele blízko toho jeho. Mimo to jsou k sobě natočení čelem, hledí si do očí, usmívají se a jejich rty se pohybují pomaleji, že bývá u normální mluvy běžné. Spíš to vypadá na hodně soukromý hovor.

Věděl jsem, že se něco děje, přece mi neunikl Sauliho pohled při večeři. A můj asistent mi to nevěřil.

Místo přepadovky se nakonec rozhodnu pro stalkerství. Rychle se vrátím do recepce, kde je malý krámek s plážovým oblečením a doplňky. Tam si koupím slaměný klobouk a velké tmavé brýle a takhle vystrojený jdu zpátky k bazénu. Ani trochu se mi nelíbí, co dělám, jenže moje sobecký já zkrátka potřebuje důkaz a hlavně naději.

Přidám se ke skupince přátel, která si zabrala lehátka v protějším rohu bazénu. Jen se zběžně pozdravíme a naštěstí si mě víc nevšímají. Za chvíli mi barman přinese koktejl, první je prý vždycky zdarma a pak už se můžu v klidu zaměřit na ty dva.

Samozřejmě si dávají pozor, aby nepůsobili moc důvěrně. Sauli se občas rozhlédne, než se zase naplno věnuje rozhovoru s Levim. Fakt hrozně nenápadný, pomyslím si ironicky. Do toho si občas vyslechnu pár slov od té skupinky přede mnou. Postupně se dozvím, že přijeli z New Yorku a že jde v podstatě o léčebnou dovolenou. Jedna z holek má za sebou bouřlivý rozchod s klukem, se kterým chodila bezmála pět let. A já si stěžuju, napadne mě při tom. Tři z jejích přátel, mužů, jsou na kluky, jedna kamarádka lesbička a další dvě heteračky. Docela zajímavá sestava. Nějak mi do ní nezapadá heterák kluk, který chodil s hlavní hrdinkou. Možná i to byl důvod rozchodu, určitě mu vadilo, s kým se přátelí. Lidi si hrajou na tolerantní, ale pravda vždycky vyjde najevo. A já doufám, že vyjde najevo i v případě Sauliho.

Nemyslím si, že to cítí stejně jako Adam. Pro něj už je to jenom povyražení, připomenutí si hezkých chvil. Kdyby byly jejich vzájemné city opravdu tak silné, tak do toho půjdou znovu. Pořád se schovávají a mlží, sami nedokážou naplno říct, jak to je.

I tohle beru jako prozatímní cenu útěchy. Nevěřím prostě tomu, že Adam Sauliho miluje celým svým srdcem. Na Drakea, nebo na Brada si dneska ani nevzpomene. Nebo možná jo, ale nemluví o tom. Taky jsem měl pár dlouhodobějších vztahů, ve kterých jsem si myslel, že právě on je ten pravý a napořád a nakonec z toho sešlo a já musel jít dál. Někteří zůstali v mém povědomí víc, jiní míň, ale všichni se stali vzpomínkou. Protože už jsem je nikdy znovu nevyhledal.

Ano, to je jediný kámen úrazu. Adam tu svou vzpomínku na Sauliho neustále přiživuje. Právě skutečným Saulim. Kdyby toho nechali, tak si na něj za chvíli ani nevzpomene. Ne tak, jak to prezentuje teď.

"Nejste Sutan Amrull?" osloví mě jedna z heteraček z lehátka přímo před tím mým. Musím zatřást hlavou, abych se dostal zpátky do stavu normálního vnímání. Ještě že mám brýle, není vidět, kam koukám. Ti dva naproti mi nesmí uniknout.

"Eh…"

"Určitě jste. Viděla jsem vás v jednom pořadu. Ale tam jste měl na sobě dost make-upu a taky paruku," nenechá mě ani domluvit.

"Hm, tak to asi budu já," pokrčím rameny a nasadím přiškrcený úsměv.

"Sutan kdo?" zeptá se její kamarádka. Nečekal jsem, že by mě tu vůbec někdo poznal. Nejsem tak mediálně známá osoba jako třeba Adam. Doufám, že mi to nezkomplikuje moje pozorování.

"No ten travestita, jak jsem ti o něm vyprávěla," mávne holka rukou.

"Jo aha. No vždyť víš, že se o tohle moc nezajímám," zabručí její kámoška a víc si mě nevšímá. Moje "fanynka" se otočí zpátky na mě a usměje se.

"Poznala jsem vás hned, moc se mi líbíte jako Raja. Tedy, ne že byste byl jako chlap ošklivej," ušklíbne se.

"Spoustu lidí mě nezná ani jako chlapa," oplatím jí úsměv. Ona se trochu zardí a zamrká řasami.

"Myslíte, že by bylo moc troufalý, požádat o Rajin autogram? Tedy ne hned, ale později, až bude čas. Nemám šanci vás jinak potkat osobně. Do LA se jen tak nedostanu, mám to trochu z ruky," vysvětlí mi.

"Určitě to není troufalý. Chodíte na večeři do zdejší restaurace?" zajímám se. Nadšeně přikývne.

"Tak večer to spácháme, ok?" nabídnu alternativu. "Můžu se ještě zeptat na vaše jméno?" Kruci, nesmím zapomenout sledovat ty dva. Když mě tak moc těší, když si můžu popovídat s někým cizím, kdo mě nezná do morku kostí, ale naproti tomu obdivuje.

"Joan, moc mě těší," nabídne mi ta milá osoba ruku na seznámení.

"I mě," usměju se. "Nechtěl jsem poslouchat, ale nedalo se to. Kámoška má potíže?" kývnu hlavou k hlavní hrdince.

"Jo no, rozešla se se svým snoubencem. Byl to debil," mávne rukou. "Jezdíme sem v tuhle dobu každý rok. Tentokrát se to i hodilo," vysvětlí mi.

"To chápu." Lidé by neměli utíkat od problémů, ale v takovém případě je to spíš nutnost. Tahle myšlenka mě opět přinutí podívat se na Sauliho a Leviho. Za tu krátkou chvíli už stihli pokročit k doteku, přesněji Sauli má položenou dlaň na Leviho předloktí. Svým způsobem to působí kamarádsky, ale já moc dobře vím, že je za tím něco jiného.

"Jsi úžasný maskér. Vždycky jsem snila o tom, aby mě nalíčil profesionál," vrátí mě Joan zpět do reality.

"To by asi nebyl problém," pokrčím rameny. Ona se hned začne bránit.

"Ne, tak jsem to nemyslela. Pro mě je vůbec zázrak, že s tebou můžu takhle mluvit. Určitě sis na zítra přichystal něco speciálního, že jo?" odvede řeč jinam.

"Na zítra?" netuším, o čem mluví.

"No na karneval. Hotel ho pořádá dvakrát do roka, zítra se bude konat ten letní. Všichni se na něj těší," vysvětlí mi.

"Aha, jo… já zapomněl." Takže karneval? Další důvod k nasávání? To beru. Nějak to tu do konce naší dovolené budu muset přežít a tohle je skvělá příležitost, jak se opít a po zbytek pobytu se léčit a tudíž nemuset nikomu nic vysvětlovat. "Za co jdeš?" zajímám se. Pokusím se do zítra něco vymyslet i pro sebe. Když už, tak ať to stojí za to. Určitě ve městě najdu nějakou půjčovnu kostýmů a taky je na čase, dokoupit zásoby šminek. U mě se neztratí nikdy.

"Za břišní tanečnici. Chodím doma do kurzu už několik let a mám nádherný kostým," pochlubí se mi. K tomu by se nějaký výraznější líčení určitě hodilo, rodí se mi v hlavě okamžitě nápad. Mně totiž stačí málo, abych se přepnul na Sutana-maskéra.

"Nalíčím tě," nabídnu se. Joan vytřeští oči.

"Ne, to fakt nemusíš, neoslovila jsem tě kvůli tomu…"

"Ale já chci. Nevydržím dlouho nepracovat a hlavně, dělám to rád, takže to vlastně ani jako práci neberu," ušklíbnu se. "Jak jsi řekla břišní tanečnice, hned mě něco napadlo. Musím to prostě zrealizovat, nebo nebudu mít klid," dodám odhodlaně. Fajn, práce je na trápení všeho druhu ten nejlepší lék. Nic lepšího mě ani na téhle dovolené, která od začátku vypadala jako pořádné fiasko, nemohlo potkat. Když se zaberu do práce, dokážu Adama pustit z hlavy. Určitě.

"Tak teda… já nevím, co říct. Hrozně moc děkuju. Myslím, že ani nedospím, to je jak sen," rozplývá se Joan. Jsem rád, že jsem aspoň někomu udělal radost.

Další asi půlhodinu, co ještě u bazénu strávím, si povídáme o běžných věcech. Joan mi vypráví o New Yorku. Mám to město rád, ale byl jsem tam jen párkrát, většinou na soustředěních a soutěžích. Taky se víc rozpovídá o tom klukovi, co ho její kámoška poslala k vodě. Musím uznat, že je to vážně debil. Jediný náznak homofobie a šel by. Ona to prý musela trpět denně. Říkám si, že v tomhle směru jsem na tom víc než dobře. A nejen já. Kalifornie je zkrátka pokrokovější, už se to neřeší jako kdysi. Přece jen jsem o něco starší než Adam a v mládí jsem si taky zažil svý. Od té doby se toho ale hodně změnilo a jsem za to rád. Bohužel mám někdy pocit, že samozřejmost homosexuality dala prostor řešení dalších zbytečností. Jako toho, jestli zůstat se svým bývalým, nebo dát šanci něčemu novému. Vztahy byly vždycky komplikovaný, ale téměř každý gay si vážil toho, co má, pokud to bylo jen trochu pozitivní. Stali se z nás skrytí heteráci. Podvádíme se, nevěříme si, nevážíme si ničeho, ani sebe, spekulujeme.

O sobě si to nemyslím, protože právě teď poslouchám jen své srdce. A to ví, komu chce patřit. Když vidím na druhé straně Sauliho, jak dělá do Leviho, zatímco Adam na něj čeká v pokoji, aby se utvrdil v tom, že utéct ode mě, bylo nejlepší řešení, je mi z toho všeho smutno. Přitom vím, že nikdy nebudu mít sílu, mu to říct. Ani kdyby mezi nimi k něčemu došlo a neprovalilo se to, já prostě budu mlčet.

 

* * *

 

Adam

Od Sutana mířím rovnou do svýho pokoje. Takhle se nemůžu před Saulim ukázat, ihned by to na mně poznal, i když si to asi jenom namlouvám.

Džíny schovávám na dno kuru a beru si jiný. Jsem tam dole celý ulepený, připomíná mi to moje mladický léta, kluci tomu říkali malý bílý problém. Já tomu říkám kurva pořádně velkej zasraně bílej problém.

Po celou dobu svlíkání a pak i sprchování nadávám tak, že by ze mě autoři slovníku pro dlaždiče měli radost. A možná by ještě vydali dvojku, co všechno ze mě za tu chvíli vypadne za perly. To si na mě Sutan nemohl dělat zálusk v době, kdy jsem byl sám? Po rozchodu se Saulim jsem podobný povyražení potřeboval. Přijít na jiný myšlenky v náruči někoho jinýho. To nemluvím o tom, že není mým stylem ležet na zádech, nebo klečet na kolenou. Adam Lambert byl, je a bude aktiv! Vždycky!

"Kurva!" Tentokrát zanadávám kvůli tomu, že se mi voda dostala do nosu. Vypínám sprchu a balím se do osušky. Pak si jdu pro papírový kapesník.

Chtěl jsem Sauliho překvapit u bazénu, ale nějak na to najednou nemám náladu. Mimo to je tam s Levim a kdyby ten na mně poznal, že jsem si to právě nepřímo rozdal se Sutanem, určitě by mě začal nenávidět. Protože jsem to byl já, kdo ho sem vytáhl. To já mu zavolal a nabídl tuhle dovolenou a tudíž i snazší cestu k Sutanovi. Přitom už začínám pochybovat, že by o něj Sutan doopravdy stál. Byla snad ta pusa v kavárně falešná? Ale kvůli čemu? Opravdu mám být naivní a namlouvat si, že ho líbal kvůli mně? Protože pak se po mně vrhnul na těch záchodech.

A já byl naštvanej, že mě nakonec odstrčil.

Místo bazénu volím svůj cestovní laptop. Měl jsem v plánu, podívat se, jestli je už o téhle dovolené někde zmínka. Projdu všechny zaručené stránky s drby, ale nic nenacházím. A dost divný je, že mi to tak vlastně vyhovuje. Protože ještě včera, když jsem nad tím přemýšlel, mi představa toho, že bychom byli se Saulim znovu oficiálně pár, nevadila.

Sutan

Od bazénu jdu rovnou zpátky na pokoj. Joan mi moje stalkerství zpříjemnila a taky jsem si díky ní nepřipadal tak provinile.

Levi přichází asi o půl hodiny později, což mě trochu překvapuje.

"Co tu děláš?" podivím se.

"Nepůjdeme na oběd? Už je čas," ukáže na svoje hodinky. Aby toho nebylo málo, zakručí mi v žaludku. V té kavárně jsem toho moc nesnědl.

"Jak bylo?" zeptám se. "Jen na sebe hodím něco formálnějšího a můžeme jít," dodám. Kruci, mám štěstí jako hrom. Hned jak jsem přišel do pokoje, celý outfit, včetně klobouku a brýlí jsem schoval do kufru. Já to snad tušil.

"Kecali jsme se Saulim. Adam prej zůstal na pokoji, že bude chvíli pracovat," povypráví mi Levi stručně o tom, jak strávil dopoledne nejen on.

"To je celej Adam. Ani na dovolený nedokáže vypnout," postěžuju si na oko. Rozhodl jsem se, že tentokrát už Levimu nic neřeknu, nechci ho do toho už víc zatahovat. Adam se vyjádřil a já bych to měl přijmout. Jo, teď jsem hrdina, ale ty těžší chvíle ještě přijdou. Nesnáším, jak se pak u mě střídají stavy a nálady. Chvíli jsem smutný, pak naštvaný, zklamaný, nebo dokonce zoufalý. A nejhorší to bude, až se s Adamem uvidím tváří v tvář.

"Tak jo, taky na sebe hodím něco lepšího. Můžu si zabrat koupelnu? Trochu jsem se na slunci zpotil." Aniž bych mu dal svolení, jakože ho k něčemu takovýmu určitě nepotřebuje, Levi odchází do koupelny a já začnu hledat něco, jak se říká slušnějšího na sebe. Volím stejné kaloty, jako jsem měl u večeře a k nim přiléhavější tričko s límečkem. Jenom doufám, že tam nepotkáme Adama.

Naštěstí se ani můj příležitostný klient a ani jeho ex potencionální boyfriend nekoná, takže si svoje jídlo konečně vychutnám.

"Zítra tu bude karneval," oznamuju Levimu při dezertu. Zdejší jahodový koláč je úžasný. Počítám, že Adam si ho nedá, protože bude opět počítat kalorie. A přitom mu paměť připomene moje roztomilý oslovení. Kéž bych se mu aspoň trochu naboural do myšlenek.

"Jo? To je super! Za co půjdeme?" Levi je z karnevalu nadšený. Už ho vidím, jak se mi snaží pomáhat s kostýmem. Však je to jeho práce a je v ní zatraceně dobrý.

"Ještě nevím. Kdybych to tušil, vezmu nám něco z domova. Ale určitě tu bude nějaká půjčovna."

"Tak fajn, mohli bychom tam po obědě zajít," navrhuje. Líbí se mi jeho neutuchající pozitivní nálada, občas mě jí dokáže i nakazit.

To co udělal ráno, už se mi dávno vykouřilo z hlavy. Jako kdyby se to vůbec nestalo. A díky Sulimu mám aspoň malou naději, že to tak bere i Levi.

Adam

Jen co se Sauli přiřítil od bazénu, zmocnil jsem se ho. Prostě to na mě najednou přišlo.

O čtvrt hodiny později ležíme udýchaní v posteli vedle sebe a oba hledíme do stropu. Mám spíšené pocity. Nebylo to úplně ono, minulou noc jsem si to užil víc.

Nebaví mě to v sobě pořád řešit. Proč se mě dotklo, že Sutan na těch záchodech přestal, nebo že se na mě ve svým pokoji vrhnul… Už nikdy se to nesmí opakovat. A to, že to teď se Saulim bylo takový nijaký, je jen důsledek toho všeho. Jakmile se to srovná, bude i sex jako dřív.

"Přemýšlel jsem," vypadne ze mě po několikaminutovém tichu.

"Hm?" zavrní Sauli.

"Co takhle do toho znovu praštit? Být zase oficiálně pár?"

"Oficiálně?" zopakuje po mně zdrženlivě. Ucítím pohyb, tak se k němu přetočím čelem. Sauli si prohrabuje prsty svoje kraťounký vlásky a pořád zírá do stropu.

"Jo, přál bych si to. Nějak už mě tohle nebaví a oba víme, jaký jsme předtím dělali chyby, tak se jich teď můžeme už vyvarovat," přednesu mu svoje argumenty. Zní to rozumě, ne?

"My jsme nedělali chyby, Adame, jenom jsme na sebe neměli dost času. Pokud vím, tys svoje zaměstnání nezměnil, no a já taky ne. Jak můžeš vědět, že to bude za stejných podmínek napodruhé fungovat?" Sauli na mě otočí tvář a pozvedne obočí. Proč mám pocit, že jsem šlápl úplně vedle? Měl jsem posledních pár měsíců dojem, že by to chtěl taky, zase se dát dohromady, ale teď mi to vyvrací.

"Ty to nechceš? Budeme to takhle praktikovat pořád? Schovávat se?" zamračím se.

"Netvrdím, že to nechci, jen bychom si o tom měli pořádně promluvit a promyslet to," předloží mi své diplomatické stanovisko. Ne nadarmo jsme oba mediální osobnosti. Nikdy nic neřekneme přímo, akorát v soukromí se tomu snažím vyhnout. U Sutana jsem s tím například potíže neměl, ale asi za to může fakt, že s ním pořád mluvím jako s kamarádem. Vždycky jsme si všechno říkali na rovinu.

"Jak myslíš," zakončím to další neutrální frází.

Sauli se pak zvedne a jde do koupelny. Já zůstávám v posteli, něco mi totiž říká, že bych teď ve sprše nebyl přijat s otevřenou náručí.

Promluvit si a promyslet to, ok, budu nad tím znovu přemýšlet, pokud si to Sauli přeje.

Sutan

Po obědě jdeme s Levim do města, porozhlédnout se po nějaké půjčovně kostýmů. Málem se zapomenu a začnu mu vyprávět o Joan, protože se mě zeptá, jak jsem se o tom karnevalu dozvěděl, když nikde nejsou žádné plakáty. Taky mě to zarazí, ale pak si vzpomenu, co Joan říkala. Hotel je prý tímhle karnevalem proslavený, takže žádnou reklamu nepotřebuje. A jak to tak vypadá, bude tu opravdu hodně lidí, nejen místní hosté. Musím si dát na svém kostýmu záležet a určitě se mi podaří vymyslet něco speciálního i pro Leviho. Jsem zvědavý, kdy se prořekne o Saulim. Jestli si spolu rozumí, tak to totiž u toho bazénu vypadalo, tak mu něco dřív nebo později vyklouzne.

Narážíme na půjčovnu o několik bloků dál. Mají pestrou nabídku kostýmů, až z toho oči přechází. Já prostě miluju kostýmy, a čím barevnější, tím lepší. Levi je spíš na jednobarevné oblečení, jak mi později přizná. Potřebuje k výběru toho pravého asi tak pět minut.

"Zoro?" zamračímse.

"A proč ne? Podívej, má na zádech duhové zet," ukáže mi zadní stranu černé košile. K ní patří ještě černé kalhoty, vysoké holínky, klobouk, maska přes oči a kord. To zet tam být opravdu nemuselo, ale jelikož je Triangle jeden z nejteplejších hotelů v Palm Springs, působí to ještě decentně.

"Jdu se do toho obléct," oznamuje mi a odchází do kabinky. Budiž, ať si jde za Zora, stejně na té párty spolu nebudeme, abych si musel vybírat příhodný kostým. Určitě se někde ztratí se Saulim… A na mě zůstane Adam…

Zatímco se prohrabuju dalšími nabídkami půjčovny, přijde mi zpráva. Překvapivě je od Adama, nečekal jsem, že by se mi dneska ještě ozval.

Nechtěl jsem odejít takhle. Mohli bychom na to aspoň po dobu dovolené zapomenout? Prosím…

Bože, to je ale pokrytec. Jen aby neměl zkaženou dovolenou, tak si budeme hrát na skvělé kamarády, kterými už nejsme. A jak málo stačilo, aby se to změnilo. Mám sto chutí ho poslat do háje, ale na poslední chvíli si to rozmyslím. Něco mě totiž napadne, zrovna když mi v ruce přistane ten nejlepší kostým ze všech.

"Tak jak vypadám?" Do toho přichází Levi ve svém černém outfitu s kordem za pasem a spokojeně se při tom usmívá. Nebudu mu to vymlouvat. Za prvé mi to začíná být opět jedno a za druhé v tom naštěstí vypadá skvěle. Rozhodně si ostudu neuřízne.

"Bomba!" zvednu palec. Levi se zaměří na to, co mám v ruce já.

"Marilin Monroe?" pozvedne obočí. Pro člověka jako já je to bohyně. Musím mít dost kuráže, abych si vzal její proslulé bílé šaty.

"Je to blbý?" znovu si kostým prohlédnu. Vypadá kvalitně, i paruka ujde. A s dobrým líčením bych z toho mohl udělat dokonalý celek.

"To ne, vím, jak skvěle vypadáš v ženských šatech, jen… nechtěl bys pro jednou udělat výjimku? Jít prostě za kus chlapa?" řekne mi na rovinu.

"Myslíš za Zora, nebo někoho podobnýho?" zatvářím se pochybovačně. Levi mi vezme šaty z ruky a vrátí je na věšák. Pak se s klepajícím ukazováčkem na rtech rozhlédne po něčem jiném. Když mi podá ramínko, které je obtěžkané stříbrným dlouhým pláštěm a jakousi korunou, musím zkrátka zvednout obočí.

"Thranduil? Tomu říkáš kus chlapa? Mám jít za elfa?" zhrozím se. Levi se zatváří dotčeně.

"No promiň. Je to nejkrásnější elf, co kdy ve Středozemi žil a já ho tedy hodně považuju za chlapa. Takovej chlap kdyby mě někde opřel a strčil mi jazyk do pusy, tak mu ho snad i ukousnu, aby mi z něj něco zůstalo na památku," ušklíbne se.

"To je nechutný," zamlaskám. Levi mi vrazí ramínko do ruky.

"Počkej, až tě v tom uvidí Adam. Tohle ho změní na poslušnýho beránka," prohlásí důležitě. Pak mi vloží do dlaně ještě něco. "A jsou k tomu dokonce kontaktní čočky. Nedokážu si tě představit s vodovýma očima, ale jsem si jistej, že pohled na tebe bude dechberoucí," dodá věštecky. Nato do mě strčí, abych se šel převléct do kabinky. Mám neblahý pocit, že tohle nedopadne dobře. Měl bych si vzít tu Marilin a snažit se splynout s davem, protože tam určitě nebude jediná. Pokud půjdu v kostýmu Thranduila, tak mám o pozornost postaráno.

V kabince se znovu podívám na mobil a zprávu od Adama. Musím mu něco odepsat, a pokud chci udělat to, co mě před chvílí napadlo, tak by to měla být pozitivní zpráva, přívětivá a nekonfliktní.

V pohodě, uznávám, že jsem to přehnal. Taky si chci tuhle dovolenou užít. Půjdete se Saulim na karneval? Jestli jo, mohl bych tě nějak nalíčit. Ber to jako omluvu ;)

Ještě si to jednou přečtu a dám odeslat. Pak se neochotně začnu soukat do úzkých kalhot a vesty, co mi vybral Levi. Kostým není nepohodlný, jen si prostě nepřijdu kompetentní k tomu, abych ho měl na sobě zrovna já. Jestli jsem viděl všehovšudy jeden díl té nové série? Mnohem líp si Lee Pace vybavuju jako Vojákovu dívku, tam byl můj šálek kávy. Jako ženská vypadal božsky.

Po pěti minutách vycházím z kabinky. Dá to zabrat, navléct na sebe něco takového. A to bych měl mít ještě dlouhou blond paruku, korunu a vysoké boty. Na to jsem se teď vykašlal.

"Páni," vydechne Levi užasle.

"Jen se nedělej. Vzdycháš jenom proto, že jsi ten kostým vybral ty," nevěřím mu.

"Buď zticha a otoč se!" poručí mi a pak mě nasměruje před zrcadlo.

"Do prdele," vylítne ze mě. To jsem já? Ten sexy elf proti mně?

"Říkal jsem ti to! Šaty udělají hodně a ty jsi vysokej a štíhlej, stejně jako Lee, můžeš si takový kostým dovolit. Až budeš mít ještě paruku, nikdo tě ani nepozná. Budou si myslet, že na karneval dorazil opravdový Thranduil!" dloubne mě laškovně do žeber.

"Nechci přitahovat tolik pozornosti," ohradím se.

"Cože? Jsi Sutan Amrull, drag queen, fantastickej maskér a stylista, ty miluješ pozornost, tak se nedělej." Levi se najednou otočí k pultu a zvolá: "Vezmeme si Zora a Thranduila," oznámí ženě, která má půjčovnu na starosti. Ta se usměje a začne něco ťukat do počítače. Když se Levi podívá znovu na mě, pořád má v očích úžas.

"Víš co? Budeš král večera a až tě jím zvolí oficiálně, ani to nebudou muset dokazovat korunou, protože ty si ji už přineseš sebou," posadí mi na hlavu ten zvláštní útvar, který z mých sto devadesáti centimetrů rázem udělá dobré dva metry dvacet.

Nemůžu si pomoct, ale jeho přesvědčovací schopnosti opravdu zapůsobí. Začínám se na to těšit. Z Marilin bych asi takový pocit neměl.

Za půjčení kostýmů nechávám v obchodě pěkný balík. Jsou to kvalitní kostýmy, takže se ani moc nedivím. Pak si jdeme ještě s Levim sednout na kafe do kavárny, kterou máme po cestě do hotelu. Zatím se o Saulim nezmínil ani jednou, možná je to jenom moje teorie a to u bazénu bylo vážně jen přátelské klábosení. Moje sobecké já se toho však nechce vzdát. Pokud by totiž Sauli vyklidil Adamovo pole, Adam by se možná na celou naši situaci začal dívat jinak.

Zbytek odpoledne strávíme s Levim ve městě. Nejdřív jsme se chtěli vrátit na hotel, ale pak nás napadlo, že bychom si mohli dojít na nějaký film do kina. A shodou okolností dávají Hobita.

Film jako takový bych si sám od sebe asi nikdy nepustil, ale coby maskér ho dokážu vnímat i jinak. Z hlediska pracovního je to pastva pro oči a také si můžu nastudovat svou roli na karneval.

Při večeři se k nám připojují Adam a Sauli. Bál jsem se toho okamžiku celý den, ale probíhá to v klidu. Dokonce se ani nevracíme k ranní epizodce v kavárně, odkud jsem utekl jak puberťák. Téma karneval je hlavním bodem povídání. Adama nikdy nemusím dvakrát přemlouvat k líčení a k maškarní párty už vůbec ne. Miluje to stejně jako já.