Kamarád s výhodami 12.

O dva měsíce později…

Tommy si nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou. Fronta před ním a také za ním byla plná nejrůznějších lidí. Přes maminky s plačícími dětmi, po netrpělivé podnikatele s chytrými telefony u ucha. On sám se na ten svůj také podíval. Čekal totiž zprávu od Danielle, která měla vyzvednout z letiště Adama.

Neměl přesnou představu o dnešku, spíš se na něj snažil moc nemyslet, jenže před dvěma týdny s hrůzou zjistil, že mu brzy propadne řidičák, jestli si ho neobnoví, a to znamenalo vystát si dlouhou frontu na dopravním úřadu.

Žádost už měl podanou, pomohlo to, že přišel brzy ráno, ovšem čekání na samotné zkoušky se zdálo nekonečné.

Když konečně vyvolali jeho číslo, společně s dalšími devětadvaceti, byly dvě hodiny odpoledne.

Test trval čtyřicet pět minut. Tommy strávil několik posledních dnů tím, že si opakoval pravidla. Nemohl tu zkoušku neudělat, miloval jízdu na motorce a uplynulé dva měsíce na ní jezdil víc než kdy jindy. Protože mu to pomáhalo nemyslet na Adama. Ne že by to bylo stoprocentní, ale nějak se prostě zabavit musel. Taky se za celou tu dobu ani jednou nepodíval na youtube, aby si vyhledal nějaké to video z koncertu od fanoušků. Zkrátka na to neměl sílu.

Upřímně… doufal, že by ho ta láska k Adamovi mohla přejít, když se tak dlouho neuvidí, bylo by to tak lepší, protože nevěřil, že se Adamovy city někdy změní, ale už po pár dnech zjistil, jak moc je naivní.

Po dlouhé době cítil opravdový stesk. Připomnělo mu to časy, kdy umřel jeho táta…

Po pár týdnech se přistihl, že sleduje víc zprávy. To kvůli tomu, aby se ujistil, že se v Evropě nestala nějaká autobusová nehoda. Jinak ale Adama neřešil. S nikým. Ashley i Terrence se občas pokusili něco nadhodit, ale Tommy je pokaždé utnul. Sám nevěděl, jestli už Adamovi odpustil.

Tommy zatřásl hlavou. Teď se musel soustředit na test. Až ho bude mít za sebou, napíše Danielle, co je nového. Stejně jako ostatní jejich blízcí přátelé i Danielle něco tušila, ale oproti Ashley a Terrencovi se na nic nevyptávala.

Zrovna zaškrtával odpověď ve čtyřicáté osmé otázce, když mu v kapse zabrněl telefon. Zbývalo ještě sedm otázek, které díky tomu pouze přelétl očima, protože se s nimi nechtěl zdržovat. Naštěstí si byl celkem jistý, že test udělá, hodně věcí si ještě pamatoval. Jakmile byl hotový, vzal svůj podepsaný papír a odnesl ho policistovi v civilu, který měl testování řidičů na starosti. Pak se šel posadit ven na chodbu a po cestě už vytahoval svůj telefon.

Opravdu to byla Danielle. Psala mu, že Adam zrovna čeká na svoje zavazadla a pak prý už pojedou k němu domů. Tommy si oddechl. Musel prostě vědět, že Adam dorazil domů v pořádku. Ihned Danielle odepsal, že jí děkuje a aby Adamovi nic neříkala. Jakmile schoval mobil do kapsy, z učebny za dveřmi se ozvalo cinknutí. Test byl u konce.

Lidé se pomalu trousili ven, někteří, co tu byli spolu, si živě líčili, kde udělali největší chyby a nakonec vyšel ze třídy policista, jehož pohled padl okamžitě na Tommyho.

"Můžete na okamžik, pane Ratliffe?" pozvedl obočí. Tommy ovšem vytřeštil oči. Snad neudělal něco špatně, nebyl si toho vědom. Neochotně se zvedl a vydal se za mužem zpátky. Když za nimi zaklaply dveře, policista se k němu otočil a přivřel oči.

"Jedna otázka, pane Ratliffe…" začal neurčitě.

"Cože?" zhrozil se Tommy.

"Pojďte sem," ukázal muž na svůj stůl. Tam rozložil jeden z testů a ukázal na sadu dopravních značek. Tommy se ke stolu naklonil víc, byla v něm malá dušička. Nejspíš testy neudělal.

"Spojnice delty, která to je značka ze zde vyobrazených?" zeptal se policista trpělivě. Tommy se zakousl nervózně do rtu. Jestli to nebude vědět, asi si uřízne pořádnou ostudu. Bohužel měl v testu jiné značky. Že by zkoušející narážel na tohle? Shodou okolností zrovna tuhle značku věděl. Jedna se nacházela na cestě do jeho rodného města. Odhodlaně natáhl ruku a prstem ukázal na tu žluto černou ve tvaru kosočtverce.

"Správně a do jaké kategorie značek patří?" zeptal se muž ještě.

"Preventivní dopravní označení, pane," odvětil Tommy pokorně. Nemohl si teď hrát na tvrďáka. Hezky sklonit hlavu a třeba i trochu ohnout záda, šlo přece o jeho řidičák.

Naštěstí nic takového udělat nemusel. Jakmile zodpověděl i druhou otázku, policista se pousmál.

"Dávejte si na to pozor, pane Ratliffe a teď se mi prosím podepište sem… a pokud byste mohl přidat věnování, pro Sandru, byl bych vám vděčný. To je moje dcera, zbožňuje vás a taky pana Lamberta," ušklíbl se muž, když podával Tommymu list čistého papíru. Nějak mu blesklo hlavou, že se právě dopouští podplácení, že by asi jinak ten test neudělal. Jenže kdyby se v tom začal rýpat, určitě by to nedopadlo dobře.

Přinutil se usmát a pak se rychle podepsal na onen papír a samozřejmě přidal i věnování, plus nezbytné srdíčko. To dával jen v ojedinělých případech.

Měl jasný plán. Jakmile dorazí domů, najde nějakou svou a Adamovu fotku, pak za Adamem zajede, donutí ho tu fotku podepsat a pak je obě pošle sem na dopravní inspektorát, přímo do rukou pana…

O další čtvrt hodinu později už Tommy odcházel z budovy s čerstvým řidičákem v ruce a se jménem svého zkoušejícího, protože prostě hodlal dodržet slib, který si předtím dal. Neuvěřitelně se těšil, až tuhle historku poví Adamovi. Nestávalo se mu každý den, aby mu jeho popularita pomohla. A ještě vyzrát nad úřady. A hlavně z toho vůbec neměl špatný pocit. Určitě zblbl jen jednu otázku, a proto mu ten policajt dal novou, jen aby se ujistil, že to opravdu zvládá.

Mezitím se Danielle s unaveným Adamem, roztaženým přes celou zadní sedačku jejího auta proplétala zasekanými ulicemi Los Angeles k Adamovu domovu. Snažila se na něj moc nemluvit, protože byl z letu trochu rozmrzelý. Zároveň ale neskrýval nadšení, že je konečně doma.

"Proč jsem se dozvěděla o tvým rozchodu se Saulim až z internetu?" zeptala se na jedné křižovatce, kde zůstali stát o něco déle, než bylo normální. Před nimi se stala nějaká menší nehoda a tím se doprava ještě zpomalila.

"Nevím," utrousil Adam unaveně. Kamarádka se na něj ohlédla a přivřela oči.

"Co se stalo?" nenechala se odbýt. Adam si položil na obličej předloktí a povzdychl si.

"Necítil to stejně jako já. Myslím, že mě má pořád rád, ale ještě radši má svoji svobodu a s tím já nemůžu soupeřit," vysvětlil jí.

"No, to se dá pochopit… pokud ti to ovšem řekl na rovinu." Tušila, že tak úplně nebylo. A Adam jí v tom dalšími slovy utvrdil.

"Náhodou jsem vyslechl telefonát s jeho kámoškou Miou. Řekl jí, že už do toho nechce znovu spadnout, nebo něco na ten způsob…"

"Hajzl!" neodpustila si Danielle. Adam se smutně pousmál.

"Všichni mi to říkali a já to nechtěl slyšet. Ale na mým místě by se určitě zachovali stejně. Věřil jsem, že to napodruhé vyjde, že se prostě vyvarujeme chyb, který jsme dělali předtím."

"Takže jsi ho pustil k vodě…" zkonstatovala Danielle. Adam jemně přikývl.

"Vlastně to bylo hodně klidný, ani nezapíral, když jsem mu řekl, co jsem slyšel. No… a předtím jsem se s ním ještě vyspal. Na rozloučenou," přiznal Adam.

"Tenhle sex na rozloučenou… zakázala bych ho," zavrčela Danielle. "Hodně lidí si to při něm rozmyslí!"

"To není můj případ, jak vidíš. Ještě ten den ode mě odešel," odvětil klidně. Kamarádka se otočila zpátky, aby zjistila, jak se situace na křižovatce vyvíjí. Auto před nimi se zrovna dávalo do pohybu. Rychle zařadila a vydala se za ním. Policista venku naváděl řidiče do jednoho pruhu, aby se nehodě vyhnuli.

Když se z té mely konečně dostali, Danielle se znovu rozpovídala.

"Nebylo na tobě vůbec nic znát. Viděla jsem hodně videí z vašich koncertů. Jsi prostě profík," pochválila Adama.

"Slíbil jsem někomu, že to tentokrát zvládnu sám," pousmál se.

"Myslíš Tommyho?" podívala se Danielle do zpětného zrcátka. Jejich pohledy se nakrátko střetly. A byly všeříkající.

"Neměla bych ti to říkat, ale poprosil mě, abych mu dala vědět, až přiletíš. Myslím, že si dělal starosti, abys dorazil v pořádku domů."

Adam na to nic neřekl, jen zavřel oči a pousmál se.

"Doufám, že mi řekneš, o co jde, víš, že jsem zvědavá ženská,"

"V tomhle případě jsem stejně zvědavý jako ty, věř mi," povzdychl si Adam.

O dvacet minut později byli na místě. Adam na chvíli v autě usnul, takže ho Danielle musela vzbudit, aby otevřel bránu. Uvnitř Adam kamarádku poprosil, aby mu uvařila čaj, že si dá zatím sprchu.

Zrovna, když Danielle zalévala sáček horkou vodou, někdo zazvonil. Šla se tedy podívat na monitor u dveří, aby zhodnotila, zda je návštěva pro unaveného Adama vhodná, či nikoliv. Blonďatá kštice a oříškové oči vyloudily na jejích rtech úsměv. Bez ptaní otevřela bránu a nechala Tommyho vjet na motorce dovnitř. Pak mu otevřela vchodové dveře.

"Ahoj Tommy," přivítala ho objetím. Konkrétně oni dva se neviděli od silvestrovské párty. Danielle byla dost zaměstnaná, ale zároveň jediná, kdo měl čas Adama vyzvednout na letišti. Tedy Tommy na to měl čas taky, ale Adam ho z nějakého důvodu nepožádal. Asi se domníval, že mu ještě nebylo odpuštěno.

Tommy následoval Danielle do kuchyně, kde mu žena nabídla čaj. Pořád si ho prohlížela, jako kdyby čekala, že jí řekne něco důležitého.

"Je hrozně utahaný. Určitě půjde hned spát."

"Potřebuju od něj jenom fotku s podpisem," usmál se Tommy nejistě.

"A proč?" nechápala kamarádka.

"Úplatek," odvětil Tommy stroze. Danielle naklonila hlavu a pak s ní zavrtěla.

"Trochu kuriózní úplatek, doufám, že jsi něco neprovedl, když musíš dávat úplatky," dobírala si ho.

"Ani ne," ušklíbl se Tommy. V podobném duchu se jejich rozhovor nesl ještě dalších pět minut. Vlastně přesně do chvíle, kdy se v kuchyni objevil překvapený Adam, zabalený pouze v osušce.

"Tommy?" nevěřil vlastním očím. Danielle se podívala nejdřív na Adama, pak na Tommyho a nakonec se vědoucně usmála. Ti dva totiž mlčeli a jen na sebe koukali. Byl to zajímavý pohled.

"Jsi v pořádku doma, takže už půjdu," oznámila mužům.

"Jasně, dík moc, žes pro mě dojela," věnoval jí Adam krátký úsměv, než se vrátil zpátky očima k Tommymu.

Kamarádka se vydala ke dveřím, kde se ještě naposledy ohlédla. Jediné, na co se zmohla, bylo zavrtění hlavou. Stačilo jí jen pár minut v přítomnosti těch dvou, aby si dala dvě a dvě dohromady.

"Potřebuju tvoji fotku a taky ji musíš podepsat, s věnováním Sandře," vyhrkl Tommy několik vteřin po tom, co za sebou Danielle zabouchla dveře.

"Sandře?" zopakoval Adam zmateně. "A na co potřebuješ moji fotku?" dodal ještě.

"Dneska jsem byl na přezkoušení kvůli řidičáku a evidentně bych ho neudělal, kdyby ten komisař neměl dceru, která je shodou okolností naše fanynka. Musím mu to nějak oplatit, podepsal jsem se mu akorát na papír. Chtěl bych mu to tam hned zavézt, nebo i poslat, to je jedno, ale co nejdřív," vychrlil to Tommy na Adama jako právě probuzená sopka.

"Počkej… tak udělal jsi ten řidičák, nebo ne?" zamával před sebou Adam rukama, aby Tommyho upokojil. Byl pěkně rozjetý. Nejspíš za ním jel rovnou z úřadu.

"Jo, mám ho, ale chápej, podepsal jsem se mu akorát na kus papíru a on říkal, že jeho dcera má ráda i tebe, tak…"

"Tommy!" oslovil ho Adam ostře. Poté na něj přivřel oči a přistoupil blíž. "Gratuluju, právě sis našel záminku," řekl klidně. V tu chvíli vůbec nebylo poznat, jak to myslí.

"Cože? Záminku?" Tommymu vyjelo obočí až do poloviny čela.

"No jo… to je něco jako událost, nebo čin, který je použit jako odůvodnění příčiny nějakého jiného chování či jednání," ušklíbl se Adam. Tommy byl zmatený. Co na to měl říct?

"Já přece vím, co je to záminka a to že jsem teď tady, tedy záminka ani náhodou není."

"Ne, záminka je ten důvod, který jsi právě uvedl. Ale oba přece víme, že…"

"Fajn!" přerušil ho Tommy. "Tak to oba víme, což znamená, že žádnou záminku nepotřebuju!" zadíval se na Adama přísně.

"Na tom něco je," zamyslel se Adam, s typickým podrbáním na bradě. Poté se na Tommy zadíval spodním pohledem.

"Co kdybys mě objal na přivítanou, a já pak půjdu nějakou tu fotku najít. To by šlo, ne? Nic proti tvému zážitku při zkouškách, ale právě jsem se vrátil z turné a dva měsíce jsme se neviděli…"

"Eh… to je pravda, promiň." Zatvářil se Tommy omluvně. "Vítej doma," natáhl k Adamovi ruku. Ten se na ni se zájmem podíval a nakonec ji s pokrčenými rameny přijal. Zřejmě se objetí konat nebude.

"Dobře, jdu něco najít, dej si zatím čaj," pobídl Tommyho a hned na to se ztratil v obýváku. Byl zpátky za pět minut. Svou promo fotografii ještě před Tommym podepsal, než mu ji podal.

Opět mezi muži na chvíli zavládlo tíživé ticho.

"Nemohlo by to počkat do zítra? Stejně jsou tam jen do pěti, zbytečně se budeš zase hnát přes celý město. Můžeš mu to přece poslat," navrhl Adam. Tommy si zrovna schovával fotku k dokladům.

"Asi to tak dopadne," pousmál se blondýn nejistě. Nato se vydal ke dveřím.

"Kam jdeš?" podivil se Adam.

"No domu," zabručel Tommy.

"A to je všechno? Nejsi rád, že jsem konečně zpátky?" spustil na něj Adam nemilosrdně. Tommy se zastavil a otočil čelem k němu.

"Musíš si odpočinout, a jestli ti jde o tvou prosbu, než jsi odjel, tak… prostě na to zapomeneme, ok?" Proč si byl najednou tolik jistý tím, že ho Adam tak snadno nepustí?

"To znamená, že jsi mi odpustil?" zeptal se vyšší muž opatrně. Blondýn si promnul rty, na kterých ještě cítil chuť zeleného čaje.

"Možná. Zvládl jsi to sám? Dostal ses přes to, aniž bys do toho zatáhl někoho dalšího?" zajímal se.

"Myslím, že jo," pousmál se Adam tak trochu smutně.

"V tom případě blahopřeju. Až budeš mít někdy čas, tak si můžeme někam vyrazit zapařit. Probrat hudbu, filmy… žádný nevydařený vztahy…"

"Tommy Joe," přerušil ho Adam rázně.

"Jo? Ještě nikdy jsi mi tak neřekl," zamračil se Tommy. Adam se ošil.

"Mohl bys… mi prosím natřít záda krémem? Chtěl jsem požádat Danielle, ale ztratila se nějak rychle." Adam se po posledním slovu vydal ke schodišti, které vedlo do druhého patra. Na prvním schodu se zastavil a otočil na Tommyho.

"Budu nahoře…" řekl neurčitě a pak se rozešel po schodech vzhůru.

Tommy se musel opřít o zeď. Prostě ho najednou přestaly poslouchat nohy. Možná že Adam řekl, že chce natřít záda, ale ve skutečnosti to znamenalo něco jiného. Nahoře byly totiž hlavně ložnice, včetně té, kde už s Adamem jednou byl. Připadal si jak hlavní hrdina nějakého filmu a tohle byl jeho závěr. Buď za Adamem půjde a všechno se změní, nebo opustí tenhle dům a všechno zůstane při starém. Kéž by tak mohl předpovídat budoucnost. Hned by věděl, pro co se rozhodnout. A hlavně… čemu věřit.