After show

Pár: KJ/JY

Přístupnost: 18+

Anotace: Oneshot After Show... je na přání. Už kdysi mě o ní poprosila Velvet a tak jsem se tedy dnes konečně dokopala k tomu, abych ji napsala. No, vlastně mě to celkem i dost bavilo:-D

Úvod už jsem nějakou dobu měla (opravdu:-)), jen jsem tak trochu nevěděla jak dál a dneska mě snad konečně políbila múza! Pro informaci, klasičtější je mezi k-popery pairing YunJae, ale Velvet si speciálně vyžádala obrácenou verzi, tedy JaeHo. Přiznám se, že mi tenhle způsob taky není nebližší, ale dokázala už jsem obrátit i Jacka s Adamem a to byl skutečný oříšek, takže nakonec se mi to, doufám, nějak podařilo:-D Ale jen pro jednou Velvet ;-)

Snad se ti bude povídka líbit a samozřejmě i těm, kteří si jí přečtou...

zdroj obrázku: http://yunjaetiksushi.tumblr.com/

쇼 후

Asi se musel přehlédnout...

Ne! Skutečně to viděl!

Ani náhodou mu nemohlo uniknout, jak se Yunho několikrát během Purple Line, ještě při těch nejsložitějších tanečních krocích podíval na jejich nového asistenta Wona, který postával na druhé straně jeviště na kraji samotného zákulisí a sledoval je, aby měli všechno co potřebují. Yunho se na něj ovšem díval v okamžicích, kdy určitě nic nepotřeboval, takže proč se tam pořád tak díval? A proč u toho měl ten blažený výraz?

"Yunho!" Jae chytil kolegu za loket a v tu ránu se na ně otočili jejich zbylí tři upocení kamarádi, kteří stejně jako dalších asi dvacet lidí zamotaných do tohohle kolotoče procházeli dlouhou chodbou směrem k šatnám. Měli po koncertu, mohl by se konečně Yunha zeptat, co to mělo znamenat, napadlo Jaejoonga a s tím se ohnal po jeho ruce.

Xiah, Micky a Min si je oba shlédli unavenými pohledy a pak pokračovali za nosem, Jae zůstal s Yunhem stát uprostřed uličky a mlčel, dokud je neobešli opravdu všichni, co měli s dnešním koncertem něco společného. Když se chodba vylidnila, otočil si Jae Yunha proti sobě.

"Chci s tebou mluvit!" řekl klidně a rozhlédl se kolem sebe. Pak vykročil k nejbližším dveřím a Yunha táhl za sebou. Strčil ho do nějaké místnosti, sám za ním vešel jak uragán a pak za sebou zabouchl, div že se celá koncertní hala neotřásla v základech.

"Co je to s tebou?" vyhrkl Yunho, zatímco odhadoval jak blízko se zastavil u hrany stolu, když ho Jae téměř hodil před sebe. Měl to o fous, málem se na ten stůl posadil.

"Tobě se náš novej asistent asi hodně líbí že jo? Že máš čas po něm pokukovat i při Purple Line!" okřikl ho Jae naštvaně, po klidu se slehla zem. Asi to nechtěl říct takhle zpříma, ale když už to bylo venku...

"A ty máš čas při Purple Line sledovat mě, obdivuhodný!" zavrčel Yunho, přivřel oči a vyrazil proti Jaejoongovi, který stál u dveří. Musel ho od nich nějak dostat pryč, pokud se chtěl vrátit na chodbu.

"Ne ne nikam!" zatarasil mu Jae cestu a jen co k němu Yunho došel, opět ho chytil na loket a prudce ho poslal zpátky ke stolu. To už se na něj Yunho posadil a taky ho s notným rámusem odšoupl svým zadkem o dobrý metr dozadu.

"Máš dneska nějakou kurážnou náladu koukám!" Yunhovi pokleslo obočí. Už dlouho se Jae netvářil takhle bojovně. Nevypadal přímo naštvaný, spíš nažhavený, jen zatím nebylo vidno na co. Yunho samozřejmě Jaejoongovy nálady znal a sem tam už i nějaký ten výbuch zažil, docela začínal být zvědavý, jak vyústí tenhle.

"Vadí ti moje kurážná nálada... jsem pořád ještě pěkně rozjetej, ty ne?" udělal Jae k Yunhovi odhodlaný krok a tmavovlasého muže to přišpendlilo ke stolu o něco víc. Slyšel v Jaejoongově hlase něco, co nikdy předtím a upřímně... zmátlo ho to.

"Nevadí, jistě že ne... jo, taky jsem rozjetej! To budu ještě tak dvě hodiny, děláš, jako bys to dneska zažil poprvý..." Yunho si uvědomil, že oproti tomu, jak se ještě před pár vteřinami cítil sebejistě se teď vnitřně třásl a jeho slova zněla jak beztvaré dokonale zbytečné tlachání o ničem, pouze zakrývající strach, který z něj ovšem sálal a jistojistě nad jeho hlavou vytvářel tou nejvýraznější barvou auru, které by si musel všimnout každý, kdo by do místnosti vstoupil. To ty Jaejoongovy oči, ten jeho hlas. Jak se pořád přibližoval a snad ani jednou při tom nemrknul.

"Líbí se ti náš novej asistent?" zopakoval Jae svou první otázku. Yunho na něj vyvalil oči, protože na tohle téma dočista zapomněl.

"Nijak zvlášť, přijde mi... zajímavej!" pokrčil Yunho rameny. Snažil se aby to působilo lhostejně.

"Natolik, že po něm koukáš při tancování? Ty takovej perfektcionalista? Profesionál?" Jaejoongovi se líbila ta dvě slůvka. Když je vyslovoval, cítil jak se mu důležitě převalují na jazyku, přesně tak jak důležitě a honosně zněla a hlavně, na Yunha měla obě slova obrovský vliv, byl háklivý na to, když někdo zpochybňoval jeho profesionalitu, kdokoliv. I Jaejoongovi by něco takového neodpustil. Teď se na něj ovšem díval přímo šokovaně a dost dlouho mu trvalo, než se nadechl k odpovědi.

"I profík si musí občas odpočinout od disciplíny a nechat se potěšit zábavou..." řekl chvějícím se, přesto pečlivě hlídaným odhodlaným hlasem.

V místnosti zavládlo mrtvolné ticho. Kdyby tohle řekl kdekoliv jinde, při jiné situaci, na jiném místě, jinému člověku, po jiném koncertu, věta by splynula s tichem, které po ní vzniklo. Ale Yunho věděl, že ťal právě do živého a pár sebejistých jisker v jeho očích, které každou vteřinou zářily víc a víc onu větu posunulo přesně do té dimenze, do které ji posunout chtěl. Zasekla se Jaejoongovi do uší, zasekla se mu do každého svalu v těle, jako ostří katany. Zábava byla během koncertů nepřípustná, zábava v podobě pozorování nového asistenta byla smrtelně trestná... tak zněl Jaejoongův rozsudek. Právě teď!

Prudce se ohnal po Yunhově tričku a kousek pod krkem ho stiskl v prstech. Přitáhl si muže blíž. Rozpohybovaná látka vyslala k jeho nosu Yunhovu typickou pokoncertní vůni, ze které se mu okamžitě podlomila kolena.

"Tohle je tvoje nová teorie, hm? Yunho - leader mi radí vykašlat se na disciplínu?" zasyčel ostře, zatímco bojoval s touhou si muže před sebou namáčknout víc na tělo.

Yunho se nadechl, určitě na to chtěl reagovat, překvapil ho ovšem další Jaejoongův úkon. Rozrušený mladík ho k sobě otočil zády a nevybíravě se na něj přitiskl, Yunhovy slabiny byly drcené deskou stolu, leader vykřikl bolestí.

"Šš, buď zticha lásko..." zašeptal mu Jae hrozivě do ucha. "... když ne tvoje disciplína, tak se koukneme na mojí, co říkáš.." Yunho se při těch slovech napřímil jak pravítko a trhl hlavou. Chtěl se na Jaejoonga podívat, jenže dominanci udržující mladík ho znovu přitlačil k ostré hraně stolu a to už Yunhovi vytryskly slzy.

Stihl akorát zvednout ruku a otřít si slané kapky z tváře, když se jeho tělo prudkým pohybem předklonilo. Jae držel sevřenou dlaň na jeho rameni a švihl s ním o desku stolu. Yunho zalapal po dechu.

"Jsi blázen Jae? Co to děláš?" zamumlal do chladného naleštěného umakartu pod sebou. Potem zvlhlá tvář se lepila na desku, stejně tak odhalené části paží položené vedle jeho hlavy. K Yunhově zadku se přitiskly Jaejoongovy slabiny a muž ležící na stole zasténal. "Ne... tohle ne!"

"Ale jo, přesně tohle... ukážu ti mojí disciplínu!" zasmál se Jae. Jeho smích drásal Yunhovi uši. Celé jeho tělo se pokrylo husí kůží. Pokusil se zapřít nohama pořádně o zem, taky zapojil ruce, nutně musel něco udělat a zabránit Jaejoongovi v jeho šíleném nápadu, jenže mu nohy podjely a Yunho si zasekl okraj stolu ještě víc do podbřišku. Zakňučel a spolkl další várku slz bolesti. Jejich slaná pachuť se mu rozlila do každého záhybu v ústech, připadal si neuvěřitelně bezmocný.

Když už si myslel, že by to mohl zkusit znovu, ucítil nový tlak, o dost silnější než předchozí... Nadechl se a... ucítil ho znovu. Jae se mu tlačil boky na zadek v pravidelných intervalech, které svědčily o jediném. Vozil se po něm, jako kdyby ho...

"Jae.." vydechl Yunho smířlivě. V jeho hlasu nebylo po rozhořčení ani památky. Bylo mu jasné, že prostestem nic nezmůže.

"Taky tě chci cítit!" zašeptal mu Jae do ucha, když se k němu mezi svými demonstativními přírazy naklonil.

"Ale..." zasípal Yunho, neschopný dalších slov. Možná jich měl na jazyku stovky, ale žádné z nich si nedokázalo najít cestičku ke rtům, aby na nich spočinulo. Byl prostě v šoku.

Jae zastavil pohyb svých boků a pevně v prstech sevřel ty Yunhovy. Tlačil mu prsty na kyčle, surově je masíroval, zarýval mu nehty přes látku kalhot do kůže. Ani se nedotýkali holými těly a byl vzrušený. Jen když mohl svým klínem i takhle přes několik vrtev látek okusit Yunhův zadek.

Přemáhal se, aby vydržel ještě chvíli, toužil si prví fázi své nadvlády vychutnat co nejdéle, ale nepodařilo se mu to. Ruce agresivně strhly všechno oblečení, které zakrývalo Yunhovu spodní půlku těla a než se ležící muž na stole stihl vzpamatoval, měl mezi půlkami staženého zadku Jaejoongovu ruku a dva prsty uvnitř.

Tělo se instinktivně pohnulo dopředu, chtělo utéct, ruce se sevřely do pěstí, všechny chlupy se mu postavily hrůzou a z hrdla vyšlehl výkřik... zděšení v kombinaci s bolestí a překvapením.

"Jae!" vydoloval ze sebe Yunho aspoň něco srozumitelného. Na víc se jednoduše nezmohl.

"Copak lásko.. nelíbí se ti to?" naklonil se k němu Jaejoong. Špičkou jazyka olízl celou linii Yunhova ucha a pak mu do něj vdechl horkostí sálající vzduch ze svých plic. Mrazivé lechtání na zádech na sebe nenechalo dlouho čekat. A ještě o dost zesílilo, když se Jae přitiskl svými plnými měkkými rty k Yunhově krku. Nejprve jemně, přejel jimi po divoce pulsující tepně, nasával nervozitou rozechvělou kůži na Yunhově šíji, nosem se bořil do krátkých čerstvě ostříhaných vlasů a vdechoval tu úžasnou vůni, ve které se mísil Yunhův pot, oblíbený parfém a strach.

Jeho prsty byly celou dobu v klidu, chtěl aby si Yunho zvykl, stejně jako tohle privilegium dopřával jemu, včetně dalších, ale ty sebou bohužel momentálně neměl. Pohnul zápěstím a pousmál se. Yunhův hlas už nezněl bolestně... tedy ani nijak vzrušeně, ale hlavně že neskučel jako poprvé.

Zahýbal rukou znovu, už vícekrát za sebou a zvědavě sledoval Yunhovy reakce. Bože, tak moc se mu líbilo být v téhle pozici, cítil se tak... tak silný a nepřemožitelný!

"Už rozumíš té mojí disciplíně?" zahuhlal Jae do Yunhovy kůže, když mu líbal rameno. Od stolu se ozvalo jakési neurčité slůvko.

"Neslyším tě!" pobídl muže pod sebou.

"Tro..trochu!" vyhrkl Yunho. Bylo to tak čisté a zřetelné, až se Jae usmál. Odpověď ho ovšem neuspokojila.

"Však ještě nejsme u konce s výukou, na konci budeš rozumnět Yu... lásko moje!" zašeptal Jae a ruka se opět pohnula dopředu, tentokrát prsty zajely tak hluboko jak jen to šlo a... trefily se. Yunhova ramena se napnula a zvedla od desky, jeho hlava se nejprve zaklonila, šlachy na krku se napnuly k prasknutí. Pak hlava upadla zpět na stůl, její majitel prudce oddechoval, jednou rukou si vjel do vlasů a zatahal za ně, jakoby si je chtěl sám vyrvat.

"Tak rozkošný, když jsi v mé moci.." neodpustil si Jae svádivým hlasem. Vstřícná reakce Yunhova těla ho potěšila. Mluva už o něco míň.

"Nech si ty kecy!" zavrčel Yunho, jakmile se vzpamatoval z šoku, který mu tenhle malý, ovšem dost účelný Jaejoongův nájezd způsobil. Nebyl si jistý, kdy se to stalo, ale přehlížet to, že mu začalo výrazně cukat ve slabinách opravdu nemohl. Nechtěl, aby to Jae zjistil, jeho požitek z moci nad ním by se ještě zvýšil. Bohužel pro Yunha, se Jae rozhodl přesvědčit sám, jak na něj působí. Pustil jeho bok a vkradl se rukou do Yunhova klína.

"Sakra... to je zlý, to je zlý!" mlaskl si Jae nespokojeně a hlavně dost teatrálně.

"Co?" vyjekl Yunho. Dotek Jaejoongových prstů na jeho erekci mu nějaký záhadným způsobem vzal z hlasu veškerou mužnost. Zbyla jenom oddanost. Přesně ta, které se bál.

"Chtěl jsem tě potrestat a přitom ti dělám dobře, to je zlý!" zamlaskal Jae znovu. Yunhovi se na okamžik ulevilo. Možná by téhle hry už mohli nechat.

S odhodláním, že se zvedne, k muži za sebou promluvil. "Tak se na to vykašli lásko... už budu hodnej, slibuju..." kál se, dokonce by to i sám sobě uvěřil. Rychlý pohyb za ním, který zaregistroval pouze svým šestým smyslem mu ovšem vymazal úsměv ze rtů. Nemusel nic slyšet, ani vidět, prostě to cítil. V hlavě se mu rozběhla kolečka na třista procent, čelo pokryly krůpěje studeného potu a sucho v ústech bylo tak nesnesitelné, že by dal i vlastní život za jedinou kapku vody. Bolest, která pak přehlušila žízeň, rozumné uvažování i schopnost fyzického vyjádření strachu naplnila místnost Yunhovým hrdelním výkřikem, v zápětí utlumeným Jaejoongovou dlaní na jeho ústech.

Nestihl to, nestihl ho přesvědčit!

"Pst..." zaskuhral Jae. Víc nebyl schopný říct. Cítil se tak, tak spoutaný, tak těsný a přitom jeho tělo křičelo radostí. Tohle znamenalo cítit Yunha, takhle Yunho vždycky cítil jeho, bože, bylo to prostě dokonalé. Nepopsatelně dokonalé.

"Bože.. miluju tě Yu!" zachraptěl Jae slastí oslabeným hlasem. Pořád jen stál, hluboko ukrytý v Yunhově těle, kolena se mu třásla, nebyl schopný udělat další pohyb. Vyklepanou rukou se natáhl po Yunhově ramenu a pevně ho sevřel, pak si ho přitáhl k sobě nahoru a zakousl se mu do krku. Yunho zaúpěl a zavřel oči. Zdálo se mu to nemožné, ale bolest z ničeho nic začala hrozně rychle ustupovat, cítil jen zvláštní tlak a lehce podivný pocit, ne nepříjemný, jen.. prostě trochu divný.

"Udělej mi to!" zašeptal před sebe do prázdna, Jae se v půli polibku pousmál.

Pohnul boky dozadu a napůl z Yunha vyjel. Přitlačil dlaň na jeho břicho a tím si ho na sebe namáčkl. Yunho zasténal a nepatrně se předklonil, dlaně se tlumeně připlácly k desce stolu, horké kůže na intimních partiích se o sebe slyšitelně otřely.

"Ještě!" pobídl Yunho Jaejoonga, jako kdyby nevěřil, že chce jeho přítel pokračovat, když už mu dal tohle neromantické svolení.

Pár vteřin se nic nedělo, Jaejoong se snažil popadnout dech, který mu stále unikal díky ostrému vzrušení, které se jen tak, jakoby se nechumelilo prohánělo uvnitř jeho těla sem a tam. Neschopné ustálit se na jednom místě... ale tak to asi bylo v pořádku. Pevně stiskl Yunhovy boky a opět si ho od sebe odtáhl na půlku své erekce...

Zamlžilo se mu před očima, Yunhův obraz se rozmazal, ale získal mnohem víc barev. Byl to nádherný pohled a s každým dalším pohybem jakoby jeho kouzlo sílilo.

Lehce přirážel, přirozené zvuky dvou milujících se těl, jejich povzdechy, kapky potu stékající mu po zádech, to vše skládal jako střípky ve svém nitru do mozaiky s názvem dokonalost. Hlava se mu točila z té obrovské dávky dopaminu, která putovala do celé jeho nervové soustavy. Nepoznával ani svůj vlastní hlas, rozléhající se po anonymní místnosti, do které mohl kdykoliv a kdokoliv vpadnout a přistihnout je "při činu".

"Ach.. Yu!" zakňoural. Jednu ruku ponechal na přítelově boku, druhou mu začal bloudit po těle. Hladil jej na hrudi, otřásal se rozkoší z omaku té jemné kůže, bříšky prstů nechal klouzat po vypracovaných hrbolcích na břiše sem a tam, jako kdyby na nich kreslil milostné vyznání tradičním korejským písmem. Pak nechal ruku klesnout níž. Něžně se dotkl sametového podbřišku, cíleně se vyhnul tomu nejcitlivějšímu a ukazováčkem začal Yunha rozpustile šimrat na choulostivých tříslech. Čím víc se samotnému středu Yunhových slabin vyhýbal, tím rychleji jeho přítel dýchal a tím víc se pod ním kroutil. Další důkaz jeho momentální neochvejné moci, kterou nad ním měl.

Yunho chtěl Jaejoonga pobídnout, ať už se ho dotkne, ať něco udělá a netrápí ho. Ano, cítil se skvěle, ale pořád jen polovičatě, chtěl být Jaejoongem obklopený, pokud možno úplně všude, toužil po jeho dotecích, teď už mu bylo jedno, jakým způsobem tenhle neplánovaný milostný příběh probíhá, chtěl být v jeho moci a chtěl v tomhle sladkém zajetí dojít k bráně rajské zahrady, na nic jiného se soustředit nedokázal.

Poslepu chytil Jaejoonga za zápěstí a stáhl trhnutím jeho ruku do klína.

"Ne... ještě ne!" provokoval ho Jae a vymanil se mu. Několikrát přirazil až ho z toho samotného polilo horko. Yunho zavzdychal a opřel se o stůl lokty.

"Prosím, Jae...!" žadonil. Připadal si jak žebrák prosící o malou misku rýže. Mohl to udělat sám, ale věděl, že by to nebylo ono, neuspokojilo by ho to tak, jako když se o něj postaral Jae. Necítil by to pouto, které mu mohlo dát pocit absolutního souznění, ač byl s Jaejoongem momentálně spojený víc než dost.

V okamžiku, kdy se jeho erekce dotkla jemná Jaejoongova dlaň a láskyplně ji pohladila mu srdce v hrudi poskočilo novým vzrušením. Vymrštil se znovu do stoje a natiskl se co nejvíce na Jaejoonga. Jednou paží vyhledal za zády jeho útlý pas, druhou zvedl k jeho hlavě a zabořil prsty do medově nazlátlých jindy neuvěřitelně hedvábných vlasů momentálně zdrsněných pro koncert určenými tužidly a gely. Prsty se zabořily do kůže a začaly ji hladit, unavené prameny medových vlasů se o ně zachytávaly, když za vlasy tahal a pak je zase pouštěl. Nic z toho ale nevnímal tak intenzivně jako Jaejoonga v sobě a přitom na sobě. Pohyboval se s takovou samozřejmostí v jeho klíně, přirážel sebejistě a tvrdě, každé přitlačení Jaejoongových slabin na Yunhův zadek doprovázel pár výjimečně sladěných mužských hlasů, jako při každé písni, kterou kdy zazpívali společně. Závěrečný duet však neměl žádné diváky ani posluchače. Na několik vteřin zaplnil prostor kolem Jaejoonga a Yunha téměř neuvěřitelnou přítomností a utichl stejně rychle jako se stékající kapky potu na vyčerpaných divoce oddychujících tělech obou mužů vsakovaly do šatů, které měli na sobě...

Yunho se k Jaejoongovi rychle otočil a skoro až hrubě sevřel jeho tvář ve svých prstech. Nebyl schopný popadnout dech, stejně jako muž před ním. Dokázal se na něj jen dívat, i když měl na srdci spoustu útočných slov. Nekonečnou dobu hleděl do jeho lehce zmatených a pořád ještě vzrušením ztmavlých očí a nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo.

"Si spokojenej?" zamračil se, jeho hlas zněl hrozivě.

"Moc!" zavrněl Jaejoong jak spokojené kotě, objal Yunha kolem pasu a položil mu hlavu na rameno. Okamžitě se s ním začal mazlit tváří, všechna další slova uvízla Yunhovi v krku, nebo možná ještě v centru myšlení, kde byla původně vytvořena.

"Jen už se prosím na Wona tolik nedívej, znervózňuje mě to!" připustil šeptem Jae. Přes Yunhovu tvář se přelila vlna uvolnění. Pousmál se.

"Já se nekoukal na něj, ale na Ji-Hym..." pohladil Jaejoonga po zádech a trpělivě čekal, až se na něj jeho láska podívá. Když konečně zvedl hlavu, Yunho se usmál ještě víc. Jaejoongův obličej byl zmatený, jak jinak.

"Co se máš co dívat na Ji-Hym?" prskl Jae a odtáhl se od milence, ten si ho ovšem okamžitě přitáhl zpátky. Ty moje malé žárlivé koťátko, pomyslel si v duchu.

"Protože zařizuje jednu věc a rád bych aby všechno klaplo. Jenže mám hroznej strach, že se to nepovede, tak na ní pořád koukám a ujišťuju se, to je všechno!" pokrčil rameny, zatímco jakoby lhostejně pozoroval Jaejoongovu reakci. Samozřejmě mu záleželo na tom, aby mu Jae uvěřil a taky by byl rád, aby se ho už na nic dalšího neptal.

Jae úmysl zeptat se měl, jenže než stačil vyslovit první slovo, něco mu došlo. Další den byly jeho narozeniny. Už pár dní se na něj všichni dívali po očku a jakoby nenápadně, tedy opravdu působili hodně nenápadně... když si toho všiml že?! Prostě, něco mu říkalo, že Ji-Hym, jejich oblíbená asistentka bude mít s jeho narozeninami hodně společného a to ještě prostřednictvím Yunha.

Aby se neřeklo, že své vyptávání tak rychle vzdal, nasadil na chvilku nepřístupný výraz, umocnil to zamračením a pak si na Yunhovo rameno položil bradu.

Naštěstí nebo nenaštěstí jeho špionáž po pravdě Yunhových vyzývavých pohledů utnuly hlasy, které se na chodbě za dvěřmi začaly přibližovat.

Oba mladí muži si navzájem upravili šaty, rychle se políbili a pak se jeden po druhém vytratili na chodbu.

Narozeninová oslava se konala ještě týž večer...