Runnin 12.

---

Navzdory tomu, že byl Kame spíš noční tvor, se mu podařilo usnout na celou dlouhou noc. Možná to bylo ale podnětem, který k tomu dostal. Celou tu dlouhou noc totiž vedle něj spal Adam. A rozhodně nešlo o nedůvěrnou vzdálenost. Oba mohli cítit horko sálající z těla toho druhého, když se k sobě tiskli. Za celou dobu se od sebe ani nehnuli, pořád byli na sobě nalepení. Dokonce, i když se Kame probudil…

Několik minut si jen prohlížel Adamovu tvář, kterou ozařovalo ranní slunce. Byla tak krásná a dobrotivá. Jak bude vypadat, až ji znovu ovládne zármutek? Protože jednou k tomu opět dojde. Pro radost v Adamově životě nebude místo. A bude záležet jen na něm, jestli to tak nechá, nebo…

Ne, neměl by myslet na takové věci. Ještě k　tomu nedošlo. Prozatím se jen sblížili. Tělesně. Kame to považoval za malý zázrak, tenhle sex, ale tušil, že Adam se na to tak nedívá.

Proč byli lidé tak povrchní a malicherní? Proč jim nebylo nic dobré? Určitě existovali tací, co by za podobnou intimní chvilku dali všechno na světě. Kame tomu věřil, však to byla jeho úloha, věřit v lidské dobro.

Věřil i v Adamovo dobro, ale nevěřil v to, že by se Adam na jejich prozatím krátký vztah díval pozitivně.

"Nad čím přemýšlíš?" vytrhl ho z myšlenek Adamův ospalý hlas. Kame si uvědomil, že se dívá do stropu a jakoby přivírá oči.

"Nad ničím," usmál se, když na Adama pohlédl.

"Vypadal jsi zadumaně. Vyspal ses dobře?" zeptal se starší muž jemně. Poté mladíka objal pod peřinou kolem pasu a přitáhl si ho na tělo.

"Ano, bylo to fajn…" vyhrkl Kame. Sice se k sobě tulili celou noc, ale takovou iniciativu hned po ránu nečekal. Že by chtěl Adam znovu sex?

"Chceš sex?" zeptal se přímo. Adam vyprskl smíchy a pro jistotu schoval svůj obličej do Kameho ramene.

"Co je?" zazmatkoval mladší muž. Jakmile se Adam dosmál, zvedl hlavu a kousl se do rtu.

"Ale nic. A jo, chci sex," přikývl. "Ty chceš sex?" zeptal se hned na to. Kame přivřel oči.

"Řekl jsem něco vtipného?"

"Tak trochu, miláčku," ušklíbl se Adam a tentokrát svůj obličej zabořil do jeho hebkého krku. "Miluju sex po ránu," připustil.

"A proč?" nechápal mladík.

"Důkaz," zamručel Adam a podíval se Kamemu do tváře. "Každý případ má podezřelého, ale někdy chybí důkazy. Včera jsme oba byli podezřelí a dnes…"

"Máme i důkazy," doplnil ho Kame.

"Hm!" přikývl Adam a bez varování se zmocnil Kameho rtů. "Teď je případ kompletní a vyřešený," dodal ještě. Kame se pousmál se pohladil ho po vlasech.

"Měl jsem ten pocit už včera večer…"

"Není nad to si ten pocit posilnit," ušklíbl se Adam a převalil menšího muže na záda. Kame se začal smát.

"To není fér, víš toho o sexu tolik a já prakticky nic!"

"Prakticky?" zasmál se Adam, jakmile se na drobném Kameho těle uvelebil. "Prakticky jsi to zvládl na jedničku, baby. Nemám vůbec žádný výhrady. Jsi dokonalej!" Při posledních slovech Adam zvážněl. Pak Kameho znovu políbil, ale o něco vášnivěji. "Mám pocit, že se každou vteřinou víc a víc propadám do propasti s　tvým jménem. Proč nedokážu myslet na nic jinýho, než na tebe? Proč jsi tak úžasný? Proč sis vybral zrovna mě?" Adam zabořil prsty do Kameho šedých vlasů a dlaněmi sevřel jeho hlavu. Chvíli se mu díval do očí, jako kdyby tam hledal odpovědi na své otázky a pak políbil jeden z　citlivých růžků. Menší muž se pod ním zachvěl a vzdychl.

"Adame, to není fér, zneužíváš toho!" pokáral ho.

"Zneužívám toho proto, abys byl vzrušený a toužil po mně, stejně jako já toužím po tobě!" ohradil se Adam. Kame zavrtěl hlavou.

"Nepotřebuji žádné vedlejší vzrušivé podněty, abych po tobě toužil," zamračil se. Adam ztuhl a zvedl obočí.

"Cože?"

"Copak sis myslel, že to s tebou dělat nechci?" Kame se zvedl na loktech a natáhl víc krk. "Polib mě!" nařídil většímu muži.

"Kame…" vydechl Adam.

"No tak! Líbej mě a…" Kame se zarazil. Netušil, jak má sklonit slovo sex.

"Miluj mě?" zkusil to Adam.

"Co to znamená?"

"Jako milovat se?" zeptal se Adam. Mladík přikývl a pokusil se usmát. Působilo to omluvně. Samozřejmě většinu slov, která se týkala fyzického sblížení dvou lidí neznal.

"Nevíš, co to znamená milovat?" podivil se Adam.

"To vím, ale jak to souvisí se sexem?" dožadoval se Kame odpovědi. Adam se zamyslel. Doposud s nikým neřešil takové věci. Jack to chápal víc než dobře.

"Když se dva lidé mají rádi, když se milujou, tak i sex mezi nimi vyjadřuje lásku. Milovat se zní zamilovaným líp než šukat, nebo souložit…" pokrčil Adam rameny. Kame ho dlouhou chvíli pozoroval, než se usmál.

"Líbej mě a šukej mě," řekl rozhodně. Adam na něj vytřeštil oči.

"Jestli to říkáš proto, že nás nepovažuješ za zamilovaný, tak…"

"Líbí se mi to. Asi bych taková slova říkat neměl, ale pro jednou…"

Kame se znovu usmál a pak objal Adama kolem ramen. Když ho stahoval na sebe, ovinul mu stehna kolem boků a zaryl nehty do lopatek. "Co to znamená, být zamilovaný?" zašeptal staršímu muži do ucha. Adam zafuněl vzrušením, protože se jejich těla zrovna dotýkala na těch nejcitlivějších místech a otřel se svou tváří o Kameho.

"Když bez toho druhýho nemůžeš žít. Když po něm toužíš dnem i nocí a udělal bys pro něj cokoliv. Když ti stačí málo, aby ses vzrušil… Asi jako já teď!" Adam podebral Kameho pod pasem a rychle vyhledal jeho ústa. Když mu druhý muž vyšel vstříc, všechno v　něm vykřiklo radostí.

Mohl být opravdu zamilovaný? Do Kameho? Nebo do myšlenky, že je to možná převtělený Jack? Ale jak by k tomu mohlo dojít, i kdyby na něco takového věřil? Jack zemřel před osmi lety a Kamemu bylo minimálně sedmadvacet. Reinkarnace přece fungovala tímhle způsobem. Někdo zemřel a jeho duše přešla do nového života, který se právě zrodil. Jenže, Kame měl s Jackem tolik společného. Zaujal ho na první pohled. Už po pár dnech jím byl posedlý a chtěl s ním spát. Některé posunky dělali stejně, oba byli drobní a rozkošní a přitom stateční a plni odhodlání.

"Ty nejsi on… nebo jsi?" vyletělo z　něj bezmyšlenkovitě. Kame se zarazil a zahleděl se Adamovi upřeně do očí.

"Kdo?" zašeptal. Dřív, než Adam stačil odpovědět, na nočním stolku začal vyhrávat jeho mobil. Podíval se na něj naštvaně, ale nakonec ho zvedl, protože na displeji zářilo Erikovo jméno. Než stiskl tlačítko se zeleným telefonkem, překulil se z　Kameho na kraj postele.

"Eriku?"

"Ahoj Adame. Máme další případ napadení vodním balónkem," oznámil mu kolega. Adam se zhrozil a při tom zadíval na Kameho.

"Kruci," zaklel.

"Jo a tentokrát je to vážnější. Napadený to dostal přímo do obličeje. Kdyby nezavřel včas oči, oslepl by. Jsem teď v　nemocnici, sepsal jsem s　ním předběžnou výpověď. Sejdeme se v práci?" zajímal se Erik. Adam se krátce zamyslel, aby si promyslel plán. Nejdřív se bude muset rozloučit s Kame a pak pospíchat na stanici. Ten první bod se mu vůbec nelíbil, jenže jako policajt musel respektovat, že zločinci si pro své trestné činy nevybírají jen období od pondělí do pátku. A že je jim jedno, s kým tráví svůj čas v posteli. A bohužel to musel respektovat i Kame.

"Adame? Vyrušil jsem tě snad z něčeho?" zeptal se Erik podezíravě.

"Ne, jasně, že ne," vyhrkl Adam. Ještě nebyl vhodný čas, říct Erikovi o Kame. Prožili spolu teprve první noc. Nikde nebylo psáno, že se ještě někdy uvidí, že se ještě někdy budou milovat. Třeba se s Kame rozloučí a jejich cesty se navždy rozejdou.

"No, jak myslíš. Takže za chvíli v práci," připomněl mu Erik a hned na to zavěsil.

Adam odložil mobil na noční stolek a svalil se na záda. Na obličej si položil dlaň, aby si ho promnul.

"Musím do práce…" zabručel. Okamžitě ucítil na rameni Kameho hřejivé prsty.

"Dobře. Taky bych už měl jít," přikývl mladší muž.

Jakmile uslyšel jméno Adamova parťáka a uviděl ten ztrápený obličej, došlo mu to. Jeho zlé dvojče v noci znovu zaútočilo. Využilo toho, že byl u Adama. Ale udělalo by to tak jako tak, jen mělo mnohem volnější pole působnosti. Nemuselo se bát, že mu Kame bude dýchat na krk.

"Můžeš jít se mnou," navrhl Adam. Kame zavrtěl hlavou a zatvářil se provinile.

"Nemůžu. Musím se vrátit domů!" Adam se zvedl do sedu a zamračil se.

"Ale přece jsme o tom mluvili. Že bych ti mohl sehnat lepší bydlení a taky práci. Tak proč nezačít už teď? Na té lodi bydlet nemusíš, je to tam hrozný!"

"A kde bych měl tedy bydlet? Mně to tak vyhovuje…"

"Ale přece jsi říkal…" Adam se zarazil a zhluboka nadechl. "Můžeš bydlet u mě. Je tu místa dost, v ledničce je pořád něco k jídlu a z vodovodu teče teplá voda."

"Cože?" vytřeštil Kame oči.

"A až se vrátím z práce, tak si můžeme dojít na oběd. Hned v další ulici je fajn restaurace," nenechal se Adam zastrašit Kameho nesouhlasným pohledem.

"Adame, to nejde…"

"Ale proč by to nešlo?" Vyšší muž vyskočil z postele a navlékl na sebe župan. Poté přešel ke skříni, ze které vytáhl ještě jeden a ten Kamemu podal. "Pojď, nasnídáme se. Co si dáš? Čaj nebo kafe?" Adam cítil, že s tím druhý muž nesouhlasí, proto mu nesměl dát příležitost protestovat. Když si od něj Kame župan převzal, vydal se do kuchyně, připravit snídani.

Sám netušil, proč to dělá, proč nabídl Kamemu něco tak závazného. S Jackem to trvalo asi dva měsíce, než se dohodli, že by spolu mohli bydlet a stejně ještě nějaký ten měsíc čekali. Věděl, že to není tak růžové, jak si mnozí představují, než začnou bydlet na hromádce se svým partnerem, jenže na jiný způsob, jak si pojistit Kameho přítomnost nepřišel. I tak jej nemohl brát stoprocentně, ale aspoň pro ten pocit… pro ten to udělat musel.

"Posaď se," pobídl mladíka, když dorazil do kuchyně. V jeho velkém županu se ztrácel, bylo to roztomilé.

"Adame, musíme si promluvit. Tohle není řešení…"

"Řešení čeho? Potřebujeme snad něco řešit?" podíval se na něj Adam podezíravě. Když Kame neochotně zasedl za stůl, postavil na něj dva hrnky a dvě konvičky. Jednu s kávou, druhou s čajem. Do sklenic nalil pomerančový džus a z　toustovače vyndal opečený toustový chléb, který položil na Kameho talíř. Ještě k němu postrčil máslo, marmeládu a tavený sýr.

"Neostýchej se. Sněz, kolik zvládneš. Snídaně je nejdůležitější jídlo dne…"

"Nezamlouvej to!" promluvil na něj Kame ledově. Adam se konečně otočil a podíval se mu do očí. Celou dobu se tomu vyhýbal. "Nevím, jak to mezi lidmi chodí, ale něco mi říká, že takový krok neudělají dva lidé po první společné noci. Ne, že bych nechtěl, ale…"

"Pokud chceš, žádné ale neexistuje!" Adam se posadil ke stolu naproti Kamemu a vzal si hrneček do ruky. Nalil do něj čaj a napil se.

"Několikrát jsem ti během včerejšího večera a taky dneska ráno řekl, že jsi úžasný a že nechápu, co jsi se mnou provedl. Chci na to přijít, ale bez tebe to nepůjde. Prosím, Kame, zůstaň tu se mnou!" Adam se naklonil přes stůl a vzal mladíkovu ruku do své. Kame ji nevytrhl, ale ani nedal Adamovi kladnou odpověď.

"Já nejsem on, Adame. Promysli si pořádně, jestli tu chceš mě nebo Jacka. Dokážu zůstat za každých okolností, ale jen v　jednom případě budeš šťastný." Při zaznění Jackova jména Adam stáhl svou ruku a vytřeštil na Kameho oči.

"Co jsi zač?" zašeptal nevěřícně.

"Promysli si to, Adame. A opravdu důkladně. Možná to ani sám nechceš…" S tím se Kame zvedl a vrátil do ložnice, kde měl své věci. Trvalo mu jen pár minut, aby se oblékl. Pak už nechal Adama samotného.

*

Už když Kame vstupoval na první schod schodiště vedoucího do podpalubí, věděl, co na něj čeká. Pokud bylo jeho dvojče blízko, cítil ho. I díky tomu mohl být zlému bratrovi v patách, pokud se rozhodl páchat nekalosti.

Pomalu došel až k posteli, na které se jeho dvojče rozvalovalo a při tom si založil ruce na prsou.

"Řekl jsi mu to?" zeptal se usměvavý mladík.

"Ještě ne a ty moc dobře víš, že to nebude hned," zamračil se Kame.

"Ale on ti o Jackovi řekl. S　tím jsme koneckonců počítali," pokrčil druhý bratr rameny. Kame po něm střelil vyčítavým pohledem a sedl si na postel.

"Myslíš, že na něj můžu jen tak spustit, že mám dvojče? A že já a ty jsme výsledkem několikaletých pokusů dvou bláznivých vědců o vytvoření umělého života? Že při tom výbuchu v ústavu se nějakým záhadným způsobem krev toho kluka spojila s　naší přesně v okamžiku, kdy se naše těla probrala k životu?"

"Zdá se, že poslední noc byla plodná!" ušklíblo se zlé dvojče a položilo se na záda. "Záleží ti na něm. Nechceš, aby znovu trpěl, cítím to z tebe. Musel to být zatraceně dobrý sex!"

"Mlč!" okřikl Kame bratra. "Díky nám je jeho životní láska mrtvá. Díky našemu zrození. Je naším úkolem, naplnit jeho život a dát mu nový smysl,"

"Dokud tu budeme, ovšem," opravilo ho dvojče. "Až tomu druhému policajtovi docvakne, co jsme zač a půjde po nás, bude po romantice a naplňování smyslů."

"Nemusí se to nikdy dozvědět!" zavrtěl Kame odmítavě hlavou. Nemohl být stejný pesimista jako jeho dvojče.

"To nemusí, ale stejně to není věčné. Jsme nesmrtelní. Adam bude stárnout, zatímco my zůstaneme stále stejní. Snažíme se napravit chybu našich stvořitelů, ale za jakou cenu? Aby ten, který celou dobu trpěl, jednoho dne trpěl ještě víc?"

"Nedovolím to!" řekl Kame rozhodně. A aby svá slova umocnil, stoupl si a dupl. "Nedopustím, aby trpěl znovu!"

"Vždyť ani nevíš, jestli má rád tebe, nebo těch několik atomů krve z Jacka, co ti koluje v žilách!"

"Už dost! Poslouchal jsi nás?" zavrčel Kame.

"Možná." Pokrčilo zlé dvojče rameny a zvedlo se z postele také. "Zatím se měj bráško a dávej na sebe pozor!"

"Nápodobně," utrousil Kame naštvaně. Říkal to tak hrozně nerad…