Runnin 11.

Tak jsme se s Under předběžně domluvily, že bychom opět napsaly nějaké to Adafy společnými silami. K nápadu nás přivedla glamsis Katie z FB. Přestože tohle téma už není moc v kurzu, bylo by to o upírech, ovšem jinak pojaté, což znamená, že se nemusíte obávat remaku Stmívání :) Tak uvidíme, co z toho nakonec vyleze...

Dnes platí upozornění ;)

---

Flashback

"Víš vůbec, co je to sex?"

"Samozřejmě!"

"Nevíš! Maximálně jsi to slovo někde slyšel a ihned ho odsoudil mezi další lidské neřesti!"

"To ne!"

Identická šedovlasá dvojčata stála proti sobě a očima šlehala blesky. To zlé se zasmálo z plných plic.

"Ale ty přece nesmíš lhát, Kame. Je to proti tvojí přirozenosti."

"Vždyť taky nelžu. Vím, co je to sex…"

"Tak řekni, co je to?!" vyzval zlý bratr hodného.

"Cože?" vyhrkl Kame a dal před sebe na obranu ruce. "Neřeknu. Přece… o tom se nemluví!"

"Jak to, že ne? Mezi lidmi je to jedno z nejčastějších témat. Hned vedle politiky, náboženství a peněz. Lidé vůbec řeší takové zbytečnosti. Kdyby místo řešení žili, byly by jejich životy dvakrát tak dlouhé…"

"To je poprvé, co s tebou musím souhlasit," připustil Kame.

Dvojčata si sedla vedle sebe na provizorní postel ze sudů a dřevěných desek a povzdychla si.

"Proč se mě na to ptáš?" podívalo se hodné dvojče na zlé.

"Protože k tomu už brzy dojde," podotkl špatný bratr tajemně. "Líbíme se mu. Bude námi posedlý!"

"Prožil obrovskou bolest," protestoval Kame.

"Všechno špatné je k něčemu dobré. A ty víš, že tohle moc často neříkám," ušklíbl se zlý bratr. Kame se zahleděl před sebe a zamyslel se. Věděl, že má jeho dvojče pravdu. To, proč tu teď seděli a proč všechno směřovalo k tomu, aby se s tím policistou sblížili, mělo svůj důvod. A ten důvod měl i svůj počátek. Adamův osud se začal naplňovat před osmi lety. V okamžiku, kdy se jistý dlouhovlasý blondýn jménem Jack Strify rozhodl, že někde zůstane o pět minut déle…

"Jednou mu to budeš muset říct. Buď ty, nebo já!" uslyšel Kame vedle sebe hlas svého bratra.

"Já vím, ale ne dnes! Chtěl bych, aby se mi o tom svěřil. Jak by reagoval na takovou zprávu? Nesmím dát najevo, že o tom vím," vrtěl Kame hlavou.

"Jistě. Nabídneš mu svou skvělou posluchačskou schopnost a pak…"

"Pak?" ohnal se po něm Kame zděšeným pohledem.

"Pak bude následovat sex!" zasmálo se zlé dvojče. Kamemu při tom slovu opět zatrnulo v zátylku. Ani trochu netušil, co sex obnáší. Neměl na takové věci čas. Staral se přece o dobro. O to, aby v okolí Adama byl klid, který se jeho bratr snažil narušit.

"Nevím, co mám dělat," připustil s povzdechem. Druhý Kame ho poplácal po rameni.

"Nech ho, ať se o to postará sám. On si bude vědět rady," usmál se.

Konec flashbacku

Kame pootevřel oči a olízl si rty. Toužil po polibku, ale rty druhého muže zrovna okupovaly jeho krk. Zaklonil hlavu pro lepší přístup a zajel Adamovi prsty do vlasů. Ruce staršího muže už nějakou chvíli prozkoumávaly jeho břicho pod tričkem, dál se ale neodvážily. Jako kdyby čekaly na svolení.

Hlazení holé kůže bylo příjemné. Pocit opětovaného dobra naplňoval Kameho stále. Postupně se k němu ale přidával ještě jeden pocit. Byla jím jedinečnost.

Znovu zavřel oči a všechnu tu pozitivní energii, kterou mu Adam neúmyslně předával, poslal zpátky. Tělo většího muže ztuhlo a pod tíhou zesílených prožitků se svalilo na Kameho…

"Můj bože, ještě ses mě ani pořádně nedotkl a…" Adam nemohl svou myšlenku kvůli udýchanosti dopovědět. I tak ale usoudil, že by to nemělo smysl. Kame musel moc dobře věděl, co s ním provádí.

Adam miloval sex, asi jako většina mužů, ale občas si sám pro sebe pomyslel, že se vlastně dost přeceňuje. Jen s jedním člověkem se dokázal natolik uvolnit, že všechno ostatní přestalo existovat a opravdu si to užil, jenže ten člověk byl už osm let mrtvý. Jak to, že to teď dokázal i s Kame?

"Ani ty ses mě ještě pořádně nedotkl," usmál se Kame a roztřesenýma rukama Adama napodobil. Tím, že mu je také vložil pod tričko.

"Tohle není fér. Běžně bývám dominantní, ale s tebou nemám sílu se ani zvednout na ruce," postěžoval si Adam.

"Tak se trochu snaž," pobídl ho Kame s úsměvem a přidal ještě jeden hodně hluboký, procítěný polibek.

Ne, že by Adam nechtěl pokračovat, v tom to nebylo, ale i když Kameho líbal a dotýkal se ho, místo vzrušení cítil jakoby uspokojení. Jakoby už bylo po všem a jeho tělo toužilo jen po objetí druhého muže. Po jeho klidné blízkosti.

Kame se zvedl na lokty a natáhl krk. Nastavil tak Adamovi své rty. Neviděl Adamovi do hlavy, ale díky energii, která mezi nimi proudila vytušil, že něco není v pořádku. Příliš svou klidnou mocí ovlivňoval tuhle výjimečnou chvíli. Přitom si stále opakoval, že poslechne své zlé dvojče. Že prostě Adama nechá, aby se o všechno postaral sám. Musel prostě iniciativu přenechat jemu a hlavně přestat vysílat své dobré vlny.

Nikdy si o sexu nemyslel, že by to bylo něco neřestného, tak moc do hloubky ho ještě nezkoumal, ale už chápal, jak to jeho dvojče myslelo. Příliš klidu, vyrovnanosti a jistoty milostnému aktu zrovna do karet nenahrávalo.

"Mám se snažit?" ušklíbl se Adam. Kameho pobídka ho pobavila. Něco takového mu ještě žádný kluk neřekl.

"Ne, promiň, to já bych se měl snažit," zavrtěl Kame hlavou. Adam se mu zahleděl do očí a pousmál se. Uvědomil si, co mu to připomíná. S Jackem se kdysi taky dost dohadovali v posteli. Byl to jejich způsob předehry. Vyprovokovat se tak, že si to pak rozdali jako po měsíčním celibátu.

"Nějak to dopadne," zašeptal Adam s přivřenýma očima a nakrátko se zmocnil Kameho úst. Přitom pohnul boky proti jeho slabinám a ruka vklouzla pod tričko hlouběji. Prsty poslepu našly jednu z bradavek a promnuly ji. Už podle doteku byla droboučká, nicméně vysoce citlivá, soudě podle Kameho reakce. Mladší muž se prohnul v zádech a zabořil nehty do Adamových ramen. I přes tričko Adam ucítil ten mocný stisk. Vyhrnul Kamemu vrchní část oděvu až k hrudníku a pak mu ho přetáhl přes hlavu. Jeho tělo působilo v nahém stavu ještě drobnější a křehčí.

Adam cítil, jak mu do žil začíná proudit nové vzrušení. Jediný pohled na bledý Kameho hrudník stačil, aby si uvědomil, jak moc ho chce. To, co ho předtím drželo zpátky, se záhadně ztratilo.

"Moc po tobě toužím," podíval se na Kameho upřeně a pak ho vroucně políbil. Mladší muž mu neméně vroucně polibek oplatil a přitáhl si rukou jeho ramena. Tou volnou mu vyhrnul tričko k lopatkám.

Chtěl mu říct to samé, ale po pravdě, nevěděl, co to ta touha vlastně je. Jestli je to nějaké přirozené lidské nutkání nebo jen pocit. Kéž by se vyznal v lidských myšlenkách a citech. Každopádně mu nebylo nepříjemné setrvávat v této situaci, ani v Adamově náruči. Naopak, bylo to víc než pěkné.

"Já… asi po tobě taky toužím," vyhrkl Kame. Adam se usmál a kousl do rtu.

"Už je to dlouho, co jsem měl v posteli panice. Budu opatrnej, slibuju." Pohladil jemnou Kameho tvář bříškem palce.

"Panice?" zopakoval Kame nechápavě. Adam přivřel oči a hned na to se zvedl na kolena. Kameho pak vytáhl nahoru za pas. Místo, aby reagoval na jeho otázku, stoupl si a mladšího muže zvedl do náruče.

"Dovol mi, abych si tě odnesl do své postele. Je o moc pohodlnější," navrhl.

"D-dobře," vykoktal Kame.

"A hlavně se ničeho neboj. Nechci ti ublížit. Musíš mi věřit,"

"Věřím ti," vyhrkl Kame bez rozmýšlení.

Adam se vydal ke dveřím do ložnice, kde Kame doposud nebyl. Jeho ložnice byla z oceli a nýtů a postel ze sudů. Jaký měl asi na přespávání pokoj Adam?

Jakmile vstoupili, Adam ho postavil na zem a otočil zády k sobě. Poté ho objal pažemi kolem ramen a políbil ho na horní oblinku ucha. Kame jen třeštil oči. Adamův byt byl celkem pěkný. Představoval si, že tímhle způsobem bydlí většina lidí, ale o ložnicích zatím neměl představu žádnou. Ta Adamova byla laděna do hnědých odstínů. Skříně, koberečky, dokonce i závěsy a doplňky byly v různých hnědých variantách. Samotná postel byla tmavá, pokrytá kontrastním béžovým povlečením a bílými polštářky. Kame na vlastní oči nic tak hezkého ještě neviděl.

"Mohli jsme zůstat v obýváku, jestli se ti to nelíbí," zamračil se Adam. Neviděl Kamemu do tváře a jeho mlčení mohlo znamenat cokoliv.

"Ne. Tohle je moc krásný pokoj," vydechl Kame úžasem. Adam si ho k sobě otočil čelem a vzal jeho tváře do dlaní. Nejprve ho políbil a pak objal.

"Nádherně voníš. Jak to děláš?"

"To netuším," usmál se Kame. Adam to nechtěl přiznat naplno, ale už několikrát ho napadlo, jak asi Kame řeší svou hygienu. Vždyť žil na lodi a nosil pořád stejné oblečení. Přesto mu neuvěřitelně voněl. Jenže nešlo o žádný parfém, spíš o přirozenou vůni. Takovou tu, co nikdo jiný nemá. A přitom mu připadala důvěrně známá. Jako kdyby ho provázela celý život.

"Nevadí ti, když si na chvilku odskočím? Počkáš tu na mě?" Adam Kameho pustil a vydal se ke koupelně. Sám si připadal hrozně špinavý. Naposledy se sprchoval ráno, než se vydal hledat Kameho a prohledal díky tomu celý jejich okrsek a ještě pěšky. Vklouzl do koupelny, která sousedila s jeho ložnicí dřív, než stačil Kame odpovědět.

Všechny úkony vzal útokem, aby na něj Kame nemusel dlouho čekat. Nakonec si nechal samotnou sprchu. Příliš to nepřeháněl, vydrbal si hlavně intimní partie a podpaží a jakmile ze sebe smyl přebytečnou pěnu, zastavil vodu a vydal se z koutu ven.

Díky překvapení, které na něj venku čekalo, mu málem podjely na kluzkých dlaždicích nohy. Uprostřed koupelny stál Kame. Nahý a s tajemným úsměvem na rtech. Dlouhé vlasy měl rozpuštěné a přehozené přes jedno rameno. Na čele mu vykukoval mezi kratšími prameny růžek. Bylo to velice zvláštní, ale na jeho těle nebyl jediný chloupek. Přesto to drobné a zdánlivě křehké tělo nepůsobilo mladistvým, či snad klukovským dojmem. To by asi Adama odradilo.

"Mohl bych se také umýt?" zeptal se mladší muž. Adam zalapal po dechu a zdráhavě přikývl.

"Počkám na tebe…" vyhrkl a chystal se odejít, Kame ovšem zavrtěl hlavou.

"Myslel jsem, že bychom mohli… spolu… tedy pokud chceš…" Kame přistoupil k Adamovi blíž a chytil ho za ruce. "Omlouvám se, jestli jsem moc nemotorný, já…"

"Bože, jen se za nic neomlouvej!" přerušil ho Adam rázně. Měl obrovskou potřebu Kameho obejmout. Přesně takhle, když byl nahý, aby konečně ucítil, jaké to je, mít na své kůži jeho. Trvalo mu jen pár vteřin, než se odhodlal a konečně to udělal. Přitáhl si ho pod své ruce a přitiskl na obnažené tělo. Blažený povzdech vylétl z jeho hrdla ve stejnou chvíli, jako mladšímu muži. Podívali se na sebe a usmáli se.

Adam vzal Kameho za ruku a odvedl ho do sprchového boxu. Když pustil vodu, Kame se nejdřív lekl, jako kdyby pod sprchou stál poprvé, pak se ale začal usmívat a nastavil padajícím kapkám dlaně.

"Jsi hrozně zvláštní…" zavrtěl Adam hlavou.

"To už jsi říkal," přivřel na něj Kame oči.

"Zvláštní a výjimečný jsem říkal,"

"Já vím…"

"Pojď sem!" Adam mladíka znovu objal a natlačil ho na stěnu koutu. To už byli oba mokří a Kameho vlasy se mu ve vlhkých pramíncích lepily na záda a ramena. Adam ho políbil na obě tváře a pak zvedl bradu výš. Kame se lekl, co se bude dít, jenže jakmile ucítil Adamovy rty na jednom z růžků, rozklepala se mu kolena.

"Adame…" vydechl.

"Copak je? Nemůžu je políbit?" zeptal se pobaveně. Kame jen nepatrně zavrtěl hlavou, dlaně se automaticky zvedly k nahým Adamovým bokům a stiskly je.

"Jsou příliš citlivé…"

"Jak citlivé?"

"Prostě citlivé…" Kame měl pocit, že se Adamovi složí k nohám. Nikdo se jeho růžků ještě nedotkl tímhle způsobem. Netušil, že mají takovou moc. Že z jeho těla dokážou udělat povolnou loutku vláčnou jak krémový pudink.

"Jak moc citlivé?" ušklíbl se Adam a znovu jeden růžek políbil.

"Adame…" vyjekl Kame. Oslovený to ale nebral na vědomí. Střídavě líbal celou Kameho tvář včetně růžků a přitom ho rukama hladil po těle. Když jednou z nich skončil v mladíkově klíně, zarazil se a široce usmál.

"Takže takhle citlivé jsou…" zvedl obočí. Samozřejmě ho to překvapilo. Který smrtelník se s něčím takovým kdy setkal? Ale když si současně s tím uvědomil, jakou moc tím může nad Kame mít, zmocnil se ho ještě větší chtíč a touha po jeho těle.

"Nevěděl jsem to," zavrtěl Kame hlavou.

"Tomu nevěřím," hádal se s ním Adam na oko.

"Opravdu ne," bránil se Kame. "Když se jich dotknu sám, necítím nic zvláštního."

"A co cítíš, když se jich dotknu já?" provokoval ho Adam. Poté jeden růžek pohladil špičkou jazyka. Kameho tělem znovu projela ostrá bolestivá touha, která se zastavila až ve slabinách. Teď už nemusel přemýšlet nad tím, co to ta touha vlastně je. Bylo to nutkání. Silná potřeba vmáčknout se Adamovi do náruče. Dožadovat se doteků, hlazení a polibků a snad i něčeho víc. Byl to tak neukojitelný pocit, až to Kameho vyděsilo. Protože touhy nebyly jen pěkné a dobré, ale i zlé. Po moci, po penězích, po lásce nesprávného člověka. A přesně to dokázalo ovlivnit jeho špatné dvojče.

"Moc dobře vidíš, co cítím!" zamračil se Kame a schoval se v Adamově náruči. Jak měl v plánu. Vyšší muž se usmál a pohladil ho po zadečku.

"V tomhle se moc nelišíme, Kame. Říká se tomu vzrušení. Je to neodbytný pocit, spojit jedno tělo s druhým a nasávat z něj do sebe energii, která se v rozhodujícím okamžiku změní na gejzír dalších pocitů, který při ničem jiným nezažiješ," vysvětlil mu.

"Moje energie je příliš pozitivní…" povzdychl si Kame. Adam se nenápadně přesunul rukou mezi jeho půlky a znovu ho políbil na špičku jednoho z růžků.

"Tak mě nech, ať ti předám tu svoji," navrhl. Mladík se pod novým dotekem zachvěl a slabě přikývl.

"Tak dobře…" zašeptal.

Muži se k sobě přitiskli a spojili své rty v dlouhém vášnivém polibku. Adam se nedočkavě prodral mezi Kameho půlky úplně a pohladil ho po hebké dírce. Mladík zavzdychal a odvážil se Adama dotknout na zadku. Pořád měl na paměti slova svého dvojčete. Aby nechal Adama jednat a podvolil se. I kdyby mu některé úkony mohly přijít zvláštní.

Strávili ve sprše ještě pět minut. Pak vylezli, Adam Kameho i sebe osušil a společně se vrátili do ložnice. Tam byl menší muž povalen na postel a jeho tělo se dostalo pod palbu dalších zkušených polibků. Když Adam dosáhl nejcitlivějšího místa, Kame mu zaryl nehty do ramen.

"Adame!" vyjekl, jakmile se jeho úd ocitl v horkých ústech většího milence. Opravdu by ho ani ve snu nenapadlo, že by tu věc mohl mít ještě na něco jiného…

Adam se pouze pousmál. Nechtěl přerušit tohle výjimečné spojení, když jeho novému krásnému milenci dělalo evidentně hodně dobře. Naopak ještě přitlačil a přitvrdil. Ruce hladily bezprostřední okolí Kameho penisu a usměrňovaly pohyby mladíkovy pánve. Nakonec ho na chvíli propustil. Měl v plánu, posunout se zase o něco dál.

"Miláčku?" oslovil Kameho důvěrně. Mladík se zvedl na lokty a vytřeštil na něj oči.

"A-ano?"

"Sáhni do nočního stolku a podej mi tu tubu, co tam najdeš, prosím," požádal ho Adam. Kame ho bez řečí poslechl. Adam ho celou dobu sledoval.

"Měl jsi pravdu," řekl zadumaně.

"A s čím?" nechápal Kame.

"Když jsem se ptal, jestli tohle bude obyčejnej sex, řekl jsi, že ne. A nelhal jsi," usmál se. Kame nevěděl, co na to říct. Od začátku věděl, že s ním nikdy nebude sex obyčejný, ale nemyslel to tak, že by si příliš věřil. Spíš naopak. A taky nebyl obyčejný člověk. Neznal dětství, neexistovala matka, která by ho porodila, ani otec, který by poskytl své genetické informace. Osm let žil v tomhle těle, které se Adamovi evidentně hodně líbilo. Však mu to dával dostatečně najevo.

"Na co je to dobré?" Podal Adamovi tubu, kterou vyndal ze zásuvky nočního stolku.

"Uvidíš," ušklíbl se druhý muž a hned na to si na prsty nanesl několik kapek čiré husté tekutiny. "Pořád mi věříš?" zeptal se s obavami v očích.

"Věřím ti," přikývl Kame. Adam ho políbil na vnitřní stranu stehna a vrátil svůj obličej k jeho slabinám, o které se začal znovu intenzivně starat. Kameho přestaly poslouchat svaly, takže se svalil zpátky na záda a zaklonil hlavu pod vlivem nového vzrušení. Zatímco Adam zpracovával jeho penis a po očku sledoval jeho reakce, pomalu vsunul volnou ruku pod něj a vlhkými prsty ho pohladil po dírce. Kame vzdychl a podsadil boky. Stáhl se jen trochu. S něčím takovým se Adam setkával i u zkušených kluků. Několik roků ale nikoho neměl, takže měl sám co dělat, aby se netřásl nervozitou. Hrozně se bál, aby něco nezkazil. Aby nebyl na Kameho příliš rychlý.

"Teď to bude asi trochu nepříjemný, ale takhle je to jenom na začátku…" upozornil mladšího muže jemně a pomalu vsunul do jeho těla jeden prst. To už se Kame napnul znatelně víc. Na malou chvilku uvěznil Adamův ukazováček, než se donutil uvolnit. Ovšem v okamžiku, kdy ho Adam pohladil uvnitř po nějakém extrémně citlivém místě, se celý roztřásl a upřel na něj nechápavý pohled.

"Je to nepříjemný?" zeptal se Adam pobaveně. Kame zavrtěl hlavou a kousl se do koutku spodního rtu. Adam ho pohladil ještě několikrát, než přidal další prst. Kame cítil, jak to místo příjemně hřeje a nedokázal z Adama pustit svůj zvědavý pohled. Všiml si, jak starší muž svedl svou ruku do vlastního klína a začal se uspokojovat. Také se ho toužil dotknout. Stejně jako se on dotýkal jej. Ovšem dřív než stačil provést své přání, Adam si na něj lehnul a políbil ho.

"Už dlouho jsem s nikým nespal a pravidelně chodím na testy, to kvůli práci, takže se ničeho neboj,"

"Nebojím se," zavrtěl Kame hlavou. Netušil, o čem to Adam mluví. Asi šlo o nějaké lékařské testy, ale proč mu to říkal právě teď?

"Jsi připravený? I teď to bude trochu nepříjemný," zatvářil se omluvně. Kame zmateně přikývl. Doposud v sobě cítil Adamovy prsty. Co myslel tím, že to bude znovu trochu nepříjemné?

Odpověď na svou nevyřčenou otázku dostal v zápětí. V okamžiku, kdy se jeho tělo spojilo s Adamovým. Takže nejen pro to, co mu dělal Adam, byl ještě mužský penis stvořený. Za osm let svého života poznal hodně lidských příběhů a slyšel spousty informací, ale ty základní, jak se lidé fyzicky milují, ty mu detailně neposkytl nikdo.

Z hrdla mu unikl bolestný sten. Zadíval se vzhůru do starostlivé Adamovy tváře a přinutil se k úsměvu.

"Okamžitě přestanu!" zhrozil se Adam. Kame jeho boky, dřív než by se zvedly ale zadržel.

"Ne, prosím… jsem jen… překvapený. Já… vůbec jsem netušil, jak…" koktal. "… tohle je tedy sex?" vyhrkl. Adam pohnul jemně pánví a přivřel oči pod tíhou vzrušení.

"Nejen tohle, baby!" vydechl a objal Kameho kolem pasu. Poté si ho zvedl na sebe.

"Baby?"

"Řekni mi tak taky, prosím. Milenci si tak říkají.." pobídl ho Adam udýchaně. Kame si ani neuvědomil, že ho Adam svým přáním odpoutal od bolesti, která začala z ničeho nic ustupovat. Když se k ní znovu vrátil, už nebyla tak silná a nepříjemná. Odeznívala.

"Baby," zopakoval po Adamovi.

"To je krásný. Vidím, jak ti to vůbec nejde z pusy, ale i tak je to krásný!" Adam se posadil a Kame s ním. Jeho úd hluboko ve svém těle. Muži se na sebe zahleděli a usmáli se.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Adam.

"Jako nikdy předtím," přikývl Kame. Adam ho chytil kolem pasu pevněji a nadzvedl ho. Jen trochu, aby si druhý muž začal zvykat na pohyby. Kame vzdychl a vroucně Adama políbil.

"Udělej to znovu, prosím," zašeptal mu do rtů.

"Samozřejmě." Adam se usmál a uposlechl jeho výzvu. Dokonce Kame sám vyvinul iniciativu.

Netrvalo dlouho a pohybovali se v dokonalém synchronním tempu. Adam občas povalil druhého muže na záda v bral si ho v klasické poloze.

Cítil se tak dobře, jako už dlouho ne. Před pár lety potkal nějakého kluka v jejich baru, ale nakonec z toho byla jen jednonoční, ne zrovna hezká zkušenost. Nic při tom necítil, ani vzrušení. Musel si pomoct zázračnou tabletkou, aby si to aspoň trochu užil. Byl přesvědčený o tom, že už nikdy nebude sex brát tak jako s Jackem. Že už ho nikdy nikdo nevzruší a nechytne za srdce. Tak proč zrovna tenhle zvláštní kluk?

Kame byl krásný a mladý. Jenže v jiném století by to asi někdo ocenil víc. Při své vizáži byl stále ještě panic, v nějakých, odhadem, dvaceti sedmi letech. A kromě toho, že se rád pletl policii do práce, o něm Adam nevěděl vůbec nic. Protože to nevěděl ani Kame sám. A přitom mu byl schopný říct o svém neštěstí. Tohle tajemství neznal ani Erik, ani další lidé z oddělení. Prostě nikdo. V té době svůj vztah s Jackem nedávali tolik na odiv, protože se ještě našlo hodně nenávistných lidí.

Proč se s Kame cítil tak dobře, jako s Jackem? A proč to bylo zároveň jiné?