Runnin 8.

---

Ty nejsi on...

Zbytek noci toho Adam moc nenaspal. Měl živé sny, které ho pořád budily. Kame se v nich do něj strefoval míčky, jenže uvnitř nebyla obyčejná voda, ani smíchaná s vápnem, ale kyselina, která mu pokaždé během několika vteřin rozleptala kůži i maso. Po třetím snu, kdy to schytal rovnou do obličeje spánek vzdal. Sice se mu klížily oči, ale vydržel. Hned ráno vyrazil na stanici, jak měl domluveno s Erikem. Musel začít pátrat po dvojčatech s německým původem.

"Vypadáš nevyspale," prohlédl si ho kolega starostlivě. Adam jen zavrtěl hlavou a sesunul se na svou židli.

"Měl jsem hrozný sny. To ten útok včera a taky…"

"Hm?" zvedl Erik obočí, když se Adam zarazil.

"Kame," dořekl Adam opatrně.

"Co je s ním?" Erik se posadil na roh Adamova stolu a naklonil se k němu blíž. Jeho vůně objala Adama kolem ramen. Jakoby si ho přitáhla. Snažil se to nebrat na vědomí.

"Večer u mě byl. Když jsi odešel, tak…" ano, tohle může vynechat, na to jeho parťák určitě zvědavý není. "… a najednou klepání a za dveřmi stál on," dořekl Adam s pokrčenými rameny.

"A co chtěl?" podivil se Erik.

"No… to já nevím. Byl u mě, to vím, ale proč…"

"Dělali jste to?" vyhrkl parťák. Adam se zamračil, připravený říct rázné ne, jenže nemohl. Vždyť on nevěděl vůbec nic. Jestli s Kame jenom mluvil, nebo se mu ho podařilo dostat do postele. Všechno bylo možné, protože se mu z mysli od té chvíle občas vynořil nějaký útržek a mimo několika nejasných slov, viděl i Kameho ve své náruči. Jak k tomu došlo, kdo koho objal, bylo z toho něco víc… tyhle otázky si Adam položil už nejméně tisíckrát.

"Nevím," povzdychl si.

"Ty nevíš? Rozdáš si to se sexy slaďoušem a nepamatuješ si to?" kroutil Erik nevěřícně hlavou.

"Sexy slaďoušem? To je heterácký slovník?" dobíral si ho Adam. "A přesně, nepamatuju si to, jako kdyby mi vymazal paměť. Nechal mi akorát vzkaz, to je to jediný, co můžu považovat za skutečný." Adam vytáhl z kapsy lístek a ukázal ho Erikovi. Parťák si ho rychle přečetl a pak položil na stůl, při tom si promnul bradu.

"Eh… takže dvojčata," řekl si spíš pro sebe.

"Copak, ty něco víš?" vyvalil na něj Adam oči. Erik dal ruce před sebe a zamával jimi.

"Ne ne, nemám tušení, jak budeme v LA hledat německý dvojčata. Prostě mě to překvapilo. Proč zrovna německý dvojčata hází na lidi míčky s vápnem?"

"Nevolali už náhodou z laborky?" Adam si vzpomněl, že mu měli v laboratoři udělat rozbor materiálu, ze kterého byly míčky vyrobeny. Sice moc nevěřil tomu, že by ho to ve vyšetřování posunulo dál, ale postupy byly dané.

"Ještě ne. A to mi řekni, jak může šedovlásek vědět takovou informaci? Tak proč to nenahlásí normálně? Proč to řekl jen tobě a ještě tímhle způsobem?" ukázal Erik na vzkaz.

"Kdybych to věděl, tak ti to řeknu, věř mi, ale jsem z toho stejně tumpachovej jako ty. Přišel ke mně domů, mluvili jsme, taky jsme se objímali… ale víc nevím. Nedokážeš si představit, jak mě to štve!" Adam se z ničeho nic rozzuřil. Doma nemohl, protože mu něco bránilo, ale teď to šlo skoro samo. Jak to bylo možné?

"Moment…" vyhrkl, protože si to konečně uvědomil. Hrozně moc chtěl na Kameho u sebe doma zakřičet a vytřást z něj cokoliv, co by aspoň trochu vysvětlovalo kdo je, ale možná právě jeho přítomnost mu v tom zabránila. Tohle si pamatoval celkem dobře. A nebylo to poprvé, kdy se nedokázal na Kameho naštvat. Snad jen v tom baru…

"Co je?" zvedl Erik obočí. Adam se zamyslel a promnul si rty.

"Ale nic. Jdu do laboratoře. Hned jak přijdu, sepíšeme tu mou výpověď," navrhl parťákovi. Erik stihl jen přikývnout.

Adam vstoupil do laboratoře velice obezřetně a pomalu. Kdysi mu jedna laborantka, která už na stanici nedělala, vyčinila, když do laboratoře vběhl jak uragán. Řekla mu, že musí být opatrný. Lidé zde pracovali s téměř neviditelnými částečkami a jejich zničení, jakýmkoliv způsobem, třeba i obyčejným průvanem, by mohlo znamenat ztrátu důležitých důkazů. Prostě si od té doby dával pozor.

"Dobré ráno," pozdravil klidně.

"Dobré," odpověděla mu laborantka jménem Daisy Belowsová. Byla v laboratoři jediná a zrovna se na nějakou mini částečku koukala přes kukátko mikroskopu.

"Jdete kvůli těm výsledkům, poručíku?" zeptala se.

"Jo, kvůli těm míčkům," přikývl Adam a dovolil si udělat další krok. Žena, zhruba v jeho věku, ho vyzvala, aby se posadil naproti. Adam si zabral otočnou bílou židličku a předloktí položil vzorově na stůl.

"Takže, co máte?" zeptal se. Daisy odsunula mikroskop stranou a položila si před sebe nějaké desky. Ty rozevřela a otočila několik listů.

"Tady to je. Já ten rozbor nedělala, ale kolega, takže vám přečtu, co tu zanechal a případně odpovím na otázky, kdyby jste něčemu nerozuměl."

"Dobře," přikývl Adam. "Nerad bych vás zdržoval," dodal ještě omluvně. Daisy se poprvé usmála a také zakroutila hlavou.

"Počítala jsem s tím. Takže… složení toho míčku je takové… proteiny, alkaloidy, nějaký ten škrob, cukr, pryskyřice…"

"Zadržte, Daisy. Tohle mi nic neřekne," zarazil ji Adam. Žena zvedla obočí a podívala se na něj přísně.

"Však bych vám to pověděla i laicky, kdyby jste mě nechal domluvit. Stručně řečeno se jedná o stoprocentní přírodní latex, neboli kaučuk. Vyrábí se z něj 95 procent balónků na trhu. Tyhle balónky bude mít každé hračkářství ve městě a pokud jde o otisky, nic na zbytcích té gumy nebylo, takže pachatel použil rukavice. Z vnitřní strany se našly zbytky vápna…"

"Jo, to vím," přikývl Adam. "Včera večer jsem taky jeden schytal," vysvětlil laborantce, kterou to pochopitelně vyděsilo, přesto, že byla až do té chvíle celkem ledová a vyrovnaná.

"To je mi líto, poručíku."

"V pořádku, nic se mi nestalo a tu vodu jsem smyl včas. Žádné následky. Ovšem s tím, co zatím víme…"

"Není toho moc. Sady s vodními balonky prodávají na každém rohu. A co se týče toho vápna, jedná se o značku, kterou prodává každý obchod pro kutily."

"To je pech!" zavrčel Adam. Stejně to ale čekal. Proč házet nože, které mají ve většině případech své vlastní certifikáty, když lze člověku ublížit i mnohem jednodušším způsobem a hlavně nedohledatelným.

"I tak vám moc děkuju, Daisy." Adam se zvedl od stolu. Žena se na něj už podruhé usmála.

"To ne já, ale můj kolega, ten to dal přes noc dohromady. Vím, že z toho nejste moudrý, ale pokud bude pachatel pokračovat, možná bude časem potřebovat dokoupit zásoby, takže…"

"Jistě, přesně to jsem měl v plánu, díky," usmál se i Adam a s papírem s výsledky, který mu Daisy podala, laboratoř opustil. Zprávu pak vložil do desek s celým případem na svém stole a zamířil za Erikem.

"Tak co jsi zjistil?" zajímal se parťák. Adam mu ve stručnosti vypověděl všechno, co se dozvěděl od Daisy.

"To znamená, že by to chtělo obvolat hračkářství a upozornit je, aby dávali pozor na ty, co budou kupovat balónky a ještě se jim budou zdát podezřelí," uvažoval Erik.

"Něco takovýho jsem měl v plánu, hned jak mě vyslechneš," přikývl Adam.

Sepsání výpovědi trvalo přibližně hodinu. Adam pak vyhledal v obchodním rejstříku všechna hračkářství v LA a seznam donesl strážníkovi, kterého s Erikem dostali k ruce před několika měsíci. Muž se hned pustil do volání a slíbil, že jakmile bude hotov, dá Adamovi vědět na mobil. Parťáci pak vyrazili do bistra na oběd.

"Co budeš o víkendu dělat?" zeptal se Erik Adama.

"Zůstanu ve střehu, kdyby se náhodou ještě něco stalo a taky se pokusím najít Kameho. Nechci, aby vždycky on překvapil mě. Tentokrát to budu já, kdo si ho najde!" usmyslel si Adam.

"Jo, to je dobrej nápad," přikývl Erik. Adam si všiml, že to řekl bez obvyklého nadšení, které posledních pár dnů projevoval hlavně v souvislosti s tajemným šedovláskem. Napadlo ho, že už to Erika možná přestalo bavit, dohazovat mu ho. Upřímně, byl za to docela i rád.

"A ty? Co budeš dělat?" zajímal se i Adam. Erik se napil nealkoholického piva a usmál se.

"Dnes večer mám rande, no a jestli se protáhne až do zítra, tak tomu nebudu bránit."

"Jsi šťastlivec, člověče. Ženský se o tebe musí prát," hádal Adam.

"Ne vždycky na to mám náladu," zavrtěl Erik hlavou.

"A co takhle si vybrat jen jednu a s tou už zůstat napořád? Ty nechceš vztah?" vyzvídal Adam. Opravdu ho to zajímalo. Erikovi bylo už nějakých třicet osm. Vypadal sice dobře, zachovale a pořád sexy, ale ani on nemládl. Adam nevěřil, že by chtěl zůstat starým mládencem a užívat si do konce života s více ženami. To byl přece jeho úděl. Jednou, když bude mít štěstí, dožije s nějakým klukem, který ani nebude podle jeho představ, ale on si ho vybere, když ho ten druhý bude chtít, protože zůstat na stará kolena sám, byla ta nejděsivější představa. Co se týkalo lásky, v tu už nevěřil. Nedoufal, že ji ještě někdy potká.

"No, možná ta, co ji uvidím dnes večer… by za úvahu stála. Už jsme se párkrát viděli. Ale já hrozně nerad předbíhám a plánuju," ušklíbl se Erik. Adam chápavě přikývl. Nehodlal svému staršímu kolegovi mluvit do vztahů. A tohle znělo celkem rozumně.

"Budu držet palce, parťáku," usmál se a víc už se na nic neptal.

Muži se rozloučili o půl hodiny později. Adam šel rovnou domů, protože se chtěl na své pátrání převléct. A jelikož bylo teplo, zvolil bermudy a lehčí košili. Doplnil to slaměným kloboukem a brýlemi a kolem krku si pověsil kapsičku s penězi. Prostě dokonalý turista. A snad i nenápadný.

Nejdřív se vypravil na pláž, kde bylo doslova přelidněno. Sobota znamenala pro hodně lidí volný den, takže se většina obyvatel LA vypravila právě k vodě. Předpokládal, že by mezi všemi těmi polonahými nadšenci mohl jednoho hodně oblečeného, navíc s kloboukem a bílou holí zahlédnout, ale když procházel celou promenádu už po třetí, vzdal to.

Dav ho vyplivl u starého přístaviště. Adam se rozhlédl po žalostném doku plném starých lodních vraků a povzdychl si. Pořád ho něco táhlo k vodě, asi proto, že se mu tu Kame před pár dny ztratil, když ho sledoval, ale co by dělal na takovém místě? Byly zde jen vraky a hejna racků. Stačilo pár minut a Adama z jejich křiku rozbolela hlava.

Chvíli poseděl na břehu, na betonové zídce a pak si všechny ty lodě obešel. Tedy, bavilo ho to asi do poloviny doku, dál už se mu nechtělo, tak se vrátil.

Tohle místo dýchalo zvláštní atmosférou. Zatímco na promenádě a na pláži měl pocit, že se všude vznáší sex, tady to tak nebylo. A přitom byl od pláže jen pár kroků. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Ten pocit byl zvláštní směsice tajemna a napětí. Kdyby šel onen pocit převést do vůně, něco podobného už přece cítil. A nebylo to tak dávno.

Adam se otočil dokola a v tu chvíli ho uviděl. Stál na jedné z lodí a díval se na oceán. Jeho rozpuštěné šedé vlasy pročesával vítr a horní část těla, nahou a bledou, ozařovaly paprsky slunce. Kožené kalhoty sice držely na bocích, ale nejspíš jen silou vůle. Jejich pásek končil v místě, kde se pod kůží rýsovaly kyčelní kosti. Nohavice měl ohrnuté do poloviny lýtek a byl bos.

"Kame?" vydechl Adam. Na víc se prostě nezmohl. I když ho mladík na tu dálku nemohl slyšet, otočil se jeho směrem. Rty se roztáhly do potěšeného úsměvu, ruka se zvedla na pozdrav. Pak Kame zmizel v podpalubí.

Adam se rozběhl k lodi. Byl zmatený a přitom plný radosti. Nevzpomínal si sice na minulou noc, ale podvědomí mu říkalo, že by se měl z blízkosti mladšího muže radovat.

Po žebříku vylezl na palubu a pak se vydal ke vchodu, který vedl do útrob lodi. A tam ho konečně našel.

Kame seděl na čemsi, co připomínalo postel. Několik sudů bylo poskládaných u sebe a na nich ležela dřevěná deska. Mladík byl uvelebený uprostřed v tureckém sedu, ruce položené na stehnech. Zvědavě si Adama prohlížel.

"Tak jsi mě našel," zkonstatoval.

"Proč jsi v noci odešel tak narychlo?" zeptal se Adam. Snažil se na Kameho dívat, ale nedalo mu to, aby se nerozhlédl i po místě, kde nejspíš žil. Byl tedy bezdomovec?

"Musel jsem," odvětil mladík.

"Skoro nic si nepamatuju," zamračil se Adam. "Nemáš nějakou nadpřirozenou moc, že ne? Jako kdybys mi vymazal myšlenky."

"Copak ty věříš na nadpřirozenou moc? Nebo dokonce na nadpřirozené bytosti?" usmál se Kame. Adam udělal pár kroků dopředu a založil si ruce na prsou.

"Teď už mi řekneš, co jsi zač? Styděl ses snad za tohle?" rozmáchl se kolem sebe rukou. "Já proti bezdomovcům nic nemám, pokud nedělají potíže. Ale určitě bych ti mohl nějak pomoct. Najít práci, bydlení…"

"Tak jo," přikývl mladík hbitě.

"Jo?" Adama rychlá odpověď překvapila. Usmál se, aniž by chtěl.

"Fakt?"

"No, proč ne? Už mě nebaví bydlet tady, je to tu… hrozné," pokrčil Kame rameny. Adam přivřel oči a přistoupil ještě o něco blíž.

"Začíná se mi něco vybavovat…" zamyslel se. Kame pod svou hustou šedou ofinou zvedl obočí a v ten okamžik to Adamovi docvaklo. Natáhl k němu ruku a chytil ho za rameno, druhou mu odhrnul z čela vlasy.

"Kde jsou?" podivil se.

"A co myslíš?" nechápal mladík.

"No růžky. Měl jsi včera večer růžky na čele," vyhrkl Adam. Ani mu nepřišlo, že to zní opravdu šíleně. Jak by mohl mít někdo na čele růžky? Co když se mu to jenom zdálo?

"Občas je mám a občas ne. To je různé," pokrčil Kame rameny.

"Ale jak to?" Zatímco si Adam prohlížel mladíkovo čelo, o něco klidnější, že vzpomínka na růžky nepatřila do říše snů, Kame se pomalu zvedl na kolena a přišoural se až k okraji pelesti.

"Chtěl bys, abych je měl? Líbily se ti?" zeptal se pološeptem. Adam stáhl ruku a zkameněl. Ten hlas… zněl jako pohádka na dobrou noc, jako lahodná čokoláda, co se během chvilky dokáže rozpustit na jazyku.

On ho sváděl!

"Najednou nevadí, že se tě dotýkám?" natočil Adam hlavu do strany. Musel zůstat ledově klidný a zjistit, o co druhému muži jde. Tohle přece nebylo samo sebou. Včera se choval odtažitě a dnes…

Kame dosedl na paty a složil si ruce do klína. Jeho obličej byl přibližně v úrovni Adamova hrudníku. Jak se na něj díval zespodu, tím svým tmavým pohledem plným zájmu, vypadal jak malé štěně, které touží po pohlazení od páníčka. I když Adam nikdy psa neměl, napadlo ho, že takhle by se asi pejskař cítil. Prostě úplně v koncích.

"I tohle je různé. Moje nálady jsou nevyzpytatelné…"

"Na bezdomovce mluvíš až moc vybraně," pronesl Adam podezíravě.

"Nebyl jsem vždycky bezdomovcem." Usmál se Kame. Jeho dlaň se zničehonic objevila na Adamově boku a jemně stiskla.

"Co to děláš?" Adam se kousl do rtu a zamračil se. Přesto mladíkovu ruku neodehnal.

"Jen se tě držím. Mám strach, že utečeš."

"Ale to není můj zvyk, spíš tvůj," zachmuřil se Adam ještě víc.

"Dnes to nemám v plánu…" našpulil Kame rty. "Možná zase zítra," utahoval si z něj.

"Ty!" větší muž mu pohrozil prstem, jenže ztuhl v půlce pohybu, protože se Kame zvedl z pat. Najednou byl přibližně stejně vysoký a jeho obličej byl až nebezpečně blízko. A nejvíc Adama odzbrojila asi otázka, která pak zazněla.

"Jaké to je, líbat muže?" zeptal se Kame. Adam jenom zalapal po dechu.

"Můžu to zkusit?" pokračoval mladík v záludných otázkách. Alespoň pro Adama byly dost záludné, protože se ho zatím nikdo nezeptal. A ani on sám nad tím moc nepřemýšlel. Buď se mu to s tím a s tím líbilo, nebo ne, víc to neřešil.

"Jsi na kluky?" oplatil mu Adam otázkou. Kame zvedl i druhou ruku a připlácl ji Adamovi na bok.

"Myslím, že ano."

"Ty myslíš?"

"Cítím to tak," opravil se Kame.

"Tohle ale není můj styl. Jsi svědek… nebo spíš informátor, abych to nazval správným jménem. Já nemůžu s tebou…"

"Můžu tě pohladit?" Jako kdyby ho Kame neposlouchal. Přemístil pravou dlaň na Adamovu tvář a pohladil ji.

"Tvoje kůže je drsnější než moje,"

"Měl jsem s ní v mládí problémy," připustil Adam.

"To nevadí," usmál se Kame. Pak se dotkl bříškem palce Adamova spodního rtu. "Tohle je o moc lepší," pochvaloval si.

"Proč…?" vydechl Adam. Dotek byl příliš hezký a příliš žádaný, než aby naplno protestoval.

"Proč co?" nechápal Kame.

"Líbím se ti?"

"Nevím, asi ano. A co já tobě?" pozvedl Kame obočí.

"Vůbec se neznáme…"

"To bych netvrdil," zavrtěl mladík hlavou. Adam zpozorněl.

"Udělej to ještě jednou?"

"A co?"

"Zavrť hlavou!" pobídl ho Adam. Kame ho poslechl a hned na to se usmál. Adamovi se zatočila hlava.

"To není možný," vydechl a svalil se Kamemu do náruče. Menší muž měl co dělat, aby ho udržel.

"Co se stalo, poručíku Lamberte?" zeptal se vystrašeně. Adam ale nebyl schopný odpovědět, jen se tiskl ke Kameho tělu a v hlavně mu znělo pořád dokola jediné - tohle nemůže být pravda. Ty nejsi on...