Prsten Epilog

A je tu definitivní konec, zlatíčka :) V pondělí to vypadalo, že už jsme nadobro skončili, ale ještě jsem si nechala v záloze tenhle epilog, aby se vyřešily některé postranní záležitosti. Právě si Prsten znovu čtu, jsem asi ve třetině a skoro to ani nevypadá tak špatně, jak jsem předpokládala :D Při psaní na etapy se prostě nějakým těm nesrovnalostem nevyhnete.

Snad se vám povídka (no spíš román) líbila. Dám si teď pár dní pauzu, abych dopsala IH a odpočinula si a pak se pustíme do Runnin. Děkuji všem, kteří komentovali, spekulovali a prožívali to se mnou. To vše mě popohánělo kupředu ;-)

---

Tommy se svalil udýchaný na Adama a něžně se zahryzl do jeho bradavky.

"Au, za co?" zabrblal Adam. Tommy se usmál do jeho zpocené kůže.

"Na to, že jsi měl před pár týdny zaseknutý meč do boku, jsi nezvykle čiperný," provokoval.

"Buď rád, že už můžu. Dva týdny jsi mi tu fňukal a vyhrožoval, že se půjdeš vyřádit jinam," připomněl mu Adam. Tommy se tiše zasmál a plácl milence hravě do hrudníku. Pak se převalil vedle něj a zadíval se na jeho přitažlivý profil.

"Jako kdyby se nic nestalo, viď?" přivřel oči. Adam přikývl a stiskl blondýnovu ruku ve své. Poté spolu propletli prsty a chvíli si jen hleděli do očí. Zkoušeli, kdo to vydrží déle, aniž by se rozesmál, nebo se na toho druhého znovu vrhl. Nakonec byl ten slabší Adam. I jemu dva týdny abstinence vadily, ale ctil rady, které mu doporučili lékař i Gréta. Nechtěl, aby mu popraskaly stehy a dělal vše pro to, aby se rána dobře zahojila.

Naštěstí už to bylo na dobré cestě. Stehy měl venku a o jizvu se pečlivě staral Tommy. Udělal z ní Adamovu přednost. Pečoval o ni, mazal ji hojivými mastmi a občas ji i hladil a foukal na ni, aby Adama tolik nebolela. Na něco víc si ale museli počkat, dokud nebude natolik srostlá, aby se při prudších pohybech znovu nerozšklebila.

I když už se Adam cítil dobře, jejich milování bylo něžné a pomalé. Nikam nechvátali, jen si vychutnávali blízkost jeden druhého. Před vyvrcholením trochu zrychlili, ale ani to nebylo příliš náročné. To jejich srdce jen zběsile tloukla, jak se radovala, že jsou opět spolu tímhle osobním způsobem. A Tommymu to připadalo, jako kdyby právě zažil divokou jízdu na koni.

Vedle postele tiše zakňučel Zeus. Tommy ze sebe jemně Adama shodil a přetočil se ke kraji.

"Kamaráde, copak je?"

"Má hlad," zkonstatoval Adam laxně. Tommy psa podrbal za uchem a pod krkem. Zvířeti se to líbilo, protože se okamžitě rozvalilo na záda a nastavilo svému pánovi břicho.

"Chce podrbat," oponoval Tommy.

"To já taky!" ozval se Adam. Tommy se otočil na druhou stranu a shlédl si rozvaleného, nahého Adama zkoumavým pohledem.

"A kde by to mělo být?" zeptal se šibalsky.

"Kde drbeš Zeuse?" napověděl mu Adam. Tommy zamrkal a zkusil si představit, jak Adama drbe za uchem.

"Třeba pod bradou?" střelil. Adam zaklonil hlavu a Tommy ho pošimral na hrtanu.

"A co na bříšku?" zavrněl Tommy. Líbilo se mu, jak se Adam nastavuje. Vypadal ve své nahotě nestydatě a neskutečně svůdně.

"Hm, na bříšku by to bylo hezké," přikývl Adam jako v transu. Tommy doputoval ukazováčkem a prostředníčkem od krku po středu hrudi k Adamovu pupíku a pošimral ho po obvodu dolíku. Adam se pousmál. Nebyl tolik lechtivý jako Tommy, ale hrozně se mu to líbilo.

"Když ty nemáš žádné chlupy. Zeus se drbe líp, když má celé břicho chlupaté. To už pak není drbání, když se tě takhle dotýkám," protestoval Tommy. Svou ruku ale nestáhl.

"A co to je?" zajímal se Adam. Zvedl hlavu a pak se podepřel lokty. Očima střílel z Tommyho ruky na jeho tvář a potěšeně se usmíval.

"Já nevím. Šimrání, hlazení…"

"Říkej si tomu, jak chceš, ale mně se to líbí. Nepřestávej!" nařídil mu Adam a zase se položil. Tommymu ujely oči k jeho povadlému penisu, který spokojeně odpočíval po vydatném milování mezi statnými stehny. Obstarávat tuhle část Adamova těla zvládal po těch letech už na jedničku. S břichem takovou praxi neměl.

"Co píšu?" napadlo ho nakreslit prstem nějaký znak. Adam se zamyslel a pak pousmál.

"To vypadá jako srdce…" pronesl sebejistě.

"To bylo jednoduché. A co teď?" zkusil Tommy jiný motiv.

"Vypadá to jako dubový list," plácl Adam to první, co ho napadlo.

"To neplatí, díváš se!" rozčílil se Tommy. Adam zvedl hlavu a vyvalil oči.

"Jakože fakt? Byl to dubový list?" nevěřil. Tommy ho jemně plácl přes břicho a zatlačil mu do ramene.

"Nedívej se, pokračujeme," zavelel. Adam se ale zvedl a znovu podepřel lokty.

"Tommy?" oslovil ho opatrně.

"Hm?" blondýn přestal kreslit obrazce a podíval se Adamovi do tváře.

"Vyhýbáme se spoustě věcem. Chtěl jsem se zeptat už několikrát. Jsou témata, která jsme spolu ještě pořádně neprobrali, ale měli bychom."

"Jako?" přimhouřil Tommy oči.

"Jako tvůj nový kůň," odvětil Adam rychle. Tommy sklonil hlavu a smutně se pousmál.

"Nepotřebuju nového koně. A když někam pojedeme, vezmu si Silvera," rozhodl.

"Silver je skvělý kůň, ale nemáš k němu vztah. Buď si vycvič Dafné, nebo…"

"Ne!" odmítl Tommy ostře. "Dafné patří Lili!"

"Tak ti seženu jinou kobylku. Vezmu Morfea na trhy a nějakou ti společně vybereme," navrhl Adam. Tommy zavrtěl hlavou a upřel na svého milence ostražitý pohled.

"Nenaléhej na mě, Adame! Jsou věci, které... které prostě ještě probírat nemohu. Nedokážu pochopit, jak jsem se dokázal smířit s tím, co se stalo v tom lese, ale je to tak, beru to tak, jak to je, protože s tím už nic neudělám, ale vytvořit si nový vztah se zvířetem, které mi pak někdo zabije a rozpáře jak..."

"Tommy, no tak, uklidni se!" Adam se zvedl do sedu a objal menšího muže kolem ramen. "Odpusť. Nebudeme o tom mluvit, dokud sám nebudeš chtít. Moc se omlouvám," konejšil ho.

"Já se na tebe přece nezlobím, jen nevím, jak se s tím vyrovnat," pokrčil Tommy beznadějně rameny. Adam ho políbil na spánek a promnul povzbudivě rameno.

"Už se k tomu nebudu vracet, slibuji."

Tichou komnatou se rozlehlo zaklepání na dveře. Takhle většinou klepal Denis. Adam přetáhl přes Tommyho přikrývku a jednu z teplých huňatých kožešin a sám se zvedl, aby se oblékl do svého domácího pláště. Pak šel otevřít. Za dveřmi byl opravdu jejich správce a netvářil se zrovna klidně.

"Co se děje, Denisi?" Adam vtáhl muže dovnitř. Správce se poklonil druhému pánovi a znovu se podíval na toho oblečeného a stojícího.

"Nejsme si jistí, ale hlídka asi na kraji lesa zahlédla královskou družinu. Podle praporů by to tak vypadalo. Na tu dálku nejsou zrovna ostré. Jisté je to, že ta družina míří k nám!"

"Král?" zhrozil se Tommy. Adam se po něm otočil a pak zpátky na Denise. V mžiku měl ve tváři výraz uvědomění.

"Nevím, čemu se vlastně divíme. Zoe přece utekla a král nemá žádné zprávy."

"To je pravda," přikývl Tommy. Denis začal couvat ke dveřím.

"S dovolením si vezmu na starost všechno, co bude zapotřebí k uctění jeho Veličensta. Doufám, že mě v tom nenecháte, mí nejdražší pánové." rychle se poklonil a opustil komnatu.

"Měli bychom se obléct." pokrčil Adam rameny. Místo toho ale přešel zpět k posteli a lehl si k Tommymu. "Zvláštní. Taková situace a já bych se s tebou nejraději znovu miloval." Mrkl na druhého muže šibalsky.

"Myslíš, že ještě jednu rychlovku nedáme?" Tommy se okamžitě chytil. Jedno milování bylo málo, po dvou týdnech nucené abstinence. Aby svá slova podpořil, vklouzl rukou pod Adamův plášť a stiskl ho na těch správných místech. Než se nadál, ležel na zádech a měl nohy ve vzduchu, v úrovni Adamových ramen. Musel se kousnout do prstu, aby se nerozesmál na celý pokoj. Ještě nikdy mu nebyl jeho král tolik lhostejný jako teď...

*

Obvod nádvoří lemoval špalír zvědavých sloužících. Uprostřed stálo veškeré panstvo, které se zrovna na Bodiamu nacházelo. Tedy ti, kteří zde žili a také ti, kteří zde v tuto dobu pobývali na návštěvě. Byli jimi Markus a jeho manželka Katherine. Tommyho a Elizabetin otec a macecha přijeli na synovu svatbu a nakonec podlehli naléhání, aby ještě chvíli zůstali. Teď celá skupinka napjatě vyhlížela královu družinu, která se pomalu přibližovala po mostě k bráně.

Zoe se postavila vedle svého manžela a pohladila ho po zádech.

"Nesmíme to pokazit, drahý," zašeptala u jeho tváře.

"Já vím, drahá." přikývl svorně. Poté si manželku shlédl zkoumavým pohledem. Vypadala úchvatně. Nákladné šaty, které nechal Denis po svatbě zhotovit udělaly své a krátké vlasy byly schované pod jednoduchým čepcem ze stejné látky. Správce prostě myslel na všechno. Bylo lepší nepíchat do vosího hnízda. Král by se pídil po důvodu, proč je Zoe oškubaná jako kuře. Nová Zoina komorná Lucy byla sice velice zručná ve stříhání vlasů, ale v tomhle případě se jí podařilo dát neposlušným kadeřím akorát nějaký normální tvar. Jejich délku mohl zakrýt pouze čepec. Naštěstí Zoe slušel.

"Vypadáš nádherně," usmál se na ni. Zoe mu úsměv opětovala.

"Já vím," kousla se do rtu a její oči v rychlosti vyhledaly podkoního Martina, který stál před stájemi. Tommy nepochyboval, že podobná slova, ne-li ještě působivější jeho manželka toho dne už slyšela. Těšilo ho to. Všichni na Bodiamu patřili do jedné velké rodiny, ale každý si mohl žít svůj život, pokud to nenarušovalo klidný chod domácnosti. Tohle nepsané pravidlo vyhovovalo všem. Teď už jen přečkat návštěvu krále...

Družina složená z deseti rytířů, dvou pážat, muže, který vypadal jako správce a samotného krále vstoupila na území hradu Bodiam. K hlavě země okamžitě přispěchalo několik Adamových rytířů a s obrovskými úklonami mu pomohli z koně. Poté Jeho Veličenstvo dostalo pohár vynikající medoviny od včelaře Knoxe. Dokud se Henry nenapil a labužnicky nezamlaskal, zbylé panstvo nedýchalo.

"Vítejte, Vaše Výsosti!" Adam, který stál v čele uvítacího výboru, se hluboce poklonil. Všichni ostatní ho okamžitě napodobili. Mezitím královská garda též opustila hřbety svých koní.

"Zdravíme, Adame... Markusi...." Král pokýval hlavou všem, které osobně znal a krátce si změřil i ostatní. Lady Katherine viděl poprvé, malou Lilith také. Se Zoe se setkal jednou, když byla s rodiči v Londýně. Ale odsud si ji pamatoval jako malou žábu s ohnivými vlasy. Teď byly o něco tmavší a většina se jich schovávala pod celkem pěkným čepcem.

"Zoe Austinová," ukázal na ni prstem. Dívka se trochu polekala a pak vystoupila dopředu. Tommy ji ještě trochu popostrčil, aby nepůsobila tak upjatě.

"Vaše Veličenstvo," vytvořila vzorové pukrle, které ji matka učila den co den, aby ho nikdy nezapomněla. Král k ní přistoupil blíž a zvedl jí ruku. Zoe se napřímila, ale nechala hlavu skloněnou.

"Podívejte se na nás, Mylady..." pobídl ji. Když ho Zoe poslechla, Henry jí jemně stiskl mezi prsty bradu a natočil tvář na obě strany."

"Když jsme říkali Adamovi, že jste krásná, nelhali jsme. Vyrostla z vás velice půvabná mladá dáma," pochvaloval si.

"Děkuji, Vaše Výsosti." sklonila Zoe opět hlavu.

"O vaší poslušnosti už tak přesvědčeni nejsme," pokračoval král klidně. Tak klidně, až se všichni okolo napnuli. Adam zavětřil problémy. Král byl vždy velice tajemný a jen málokdy zvyšoval hlas. Čím tišeji a klidněji mluvil, tím to bylo horší.

"Veličenstvo," vytřeštila na něj Zoe své velké modré oči.

Henry se rozhlédl po vyděšených přítomných a pak se vydal, s rukama za zády ke schodišti, vedoucímu do hradu.

"Promluvíme si uvnitř," rozhodl. Ostatní ho rozpačitě následovali.

V hlavní síni král zaujal Adamovo křeslo a pánové hradu se kolem něj rozestoupili. Zoe popošla dopředu a opět se hluboce uklonila.

"Vaše Výsosti. Vím, čím jsem se provinila a prosím o milost."

Tommy chtěl udělat krok dopředu, aby byl Zoe oporou, ale Adam ho zadržel. Nebylo radno se do toho plést.

"Utekla jste, Mylady. Způsobila jste nám spoustu starostí. Báli jsme se, co s vámi je, vyslali jsme několik tuctů rytířů po okolí, aby vás našli."

"Milosti." zajíkla se Zoe. To už skoro klečela. "Prosím, nemyslela jsem to zle. Lekla jsem se toho sňatku. Mí rodiče zemřeli teprve nedávno, byla jsem smutná a zmatená, prosím o milost," žadonila Zoe.

"Přestaňte naříkat, ženské slzy jsou tak..."

"Vaše Výsosti," Tommy to jednoduše nevydržel. Král přesunul svou pozornost na něj. Tommy se také hluboce poklonil a pokorně usmál.

"Pane Ratliffe?" zvedl Henry obočí v očekávání. Tommy si okamžitě vzpomněl, když se s králem viděli naposledy. Byl polonahý a mluvil s ním o tom, že miluje Adama. Dnes mu to připadalo hrozně zvláštní a neskutečné. Král neměl moc dobrou náladu, to bylo poznat na první pohled. Ale snad by si na nich nepřijel vylévat vztek.

"Jsme svoji, Vaše Veličenstvo. Vzali jsme se před třemi týdny. Má manželka sice utekla, ale neposlušné nohy ji zavedly přímo k nám. Jako kdyby to bylo znamení," usmál se Tommy. Mezi ostatními to zašumělo tichým smíchem. I král se na krátkou chvíli usmál, než opět zvážněl a to víc, než předtím.

"Musíme ji potrestat. Musí nést odpovědnost za to, co provedla."

"A jak?" vyhrkl Adam. Král se podíval konečně i na něj. Adam si dovolil předstoupit a po úkloně na svého panovníka přivřel oči.

"Vy jste to věděl, Milosti. Že je lady Austinová už u nás. Nejste vůbec překvapený," zamračil se. Král udělal to samé. Adama to ale neodradilo.

"Samozřejmě, že jsme to věděli. Kdybychom to nevěděli, hledáme ji po celé Anglii ještě teď! Nerozumné děvče!" zadíval se Henry na Zoe přísně. Tommy svou ženu chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Následující králův pohled mluvil za vše. Tommy přesně věděl, co znamená. Nemohl krále obalamutit tím, že svou ženu miluje. Jako kdyby panovníkovy oči říkaly: Nemyslete si, pane Ratliffe, že vám na to skočím. A aby toho nebylo málo, podíval se i na Adama.

Král kývl rukou a jeho správce přistoupil blíž k němu.

"Budeme mírní," zvedl jedno obočí. Nato muž po jeho levici vytáhl z pochvy, která vypadala jako docela obyčejné pouzdro na meč dlouhou naleštěnou rákosku. Mezi přítomnými to znovu zašumnělo, ale tentokrát zděšením.

"Vaše Výsosti," vydechl Tommy.

"Deset ran to spraví, Mylady. Uklidní to naši zlost, kterou jste způsobila svým útěkem." Henry si Tommyho nevšímal. Stále se díval jen na svoji svěřenku.

"Je to nutné, Milosti?" oponoval mu Adam.

"Bez pochyby," přikývl král. Tommy si stoupl víc dopředu a svou ženu schoval za sebe.

"Nemůžete ji bít, je těhotná!" zaprotestoval.

"Cože?" Král vyvalil oči. Do toho se znovu vložil i Adam.

"Svatební noc byla úspěšná, Vaše Veličenstvo. Přesně jak jste si přál. Můj svěřenec se oženil a teď jeho manželka čeká jejich dítě," usmál se Adam vítězně. Henryho oznámení o těhotenství zmátlo, ale jako král si nemohl dovolit, aby nad ním jeho poddaní měli převahu. Netrvalo dlouho a opět svému obličeji nasadil chladný výraz.

"Nebijeme těhotné ženy, připouštíme, že by to bylo barbarské. Ale trest vykonat musíme," vedl si král svou.

"Pak to beru na sebe!" přihlásil se Tommy. Adam po něm střelil pohledem právě zasaženého umírajícího zvířete.

"Skutečně?" podivil se Henry. Tommymu zahrály v obličeji všechny svaly, jak stiskl zuby pevně k sobě a přikývl. Pak přistoupil ke králi ještě blíž. To už Zoe z panovníkova pohledu nebyla vidět ani trochu.

"Ano, Milosti. Zoe je má manželka a její chyby jsou i mé chyby. Veškerou zodpovědnost tedy beru na sebe. Uznávám, že neměla utíkat, ale co je na tomto hradě, chová se velice vzorně a jako pravý člen této rodiny. Udělám vše pro to, aby byla v bezpečí a nic neublížilo jí ani našemu dítěti!" Tommy zvedl vzdorovitě bradu, aby dal svým slovům důležitost. Ne, král si na něj nepřijde.

Henry se zvedl z křesla a přistoupil k Tommymu tak blízko, jak jen to bylo možné. Nekonečně dlouho se mu díval do očí a pak ty své přivřel.

"Chci s tebou mluvit, Thomasi. A s Adamem také!" poručil mu král šeptem. Když opuštěl síň, všichni se hluboce poklonili.

Král a Tommy s Adamem se zastavili až na nádvoří. Daleko od hloučku králových rytířů a zvědavých poddaných.

Henry si spojil ruce za zády a udělal několik kroků sem a tam. Oba muži ho napjatě sledovali.

"Netuším, jestli jste nás prokoukli, ale prošli jste naším testem," začal král.

"Testem?" vytřeštil Tommy oči. Adam to pochopil okamžitě.

"Teď už mi to dává smysl, Milosti," přitakal. Král se zastavil a přimhouřil na oba oči.

"Trest ale vykonat musíme, jak bychom před ostatními vypadali?"

"Jistě, Milosti," poklonil se Adam. "Jen... nikdo u toho přece nemusí být, takže..." navrhl řešení mezi řádky. Henry našpulil rty a poté se podíval vzhůru, k zápraží, na kterém stál jeho správce. Zamával rukou a muž k němu poslušně přiběhl.

"Kde to můžeme vykonat, Adame?" zvedl Henry obočí.

"Pojďte, prosím, za mnou, Vaše Výsosti." Adam ukázal rukou ke dveřím, které vedly do dolního patra hradu. Tato část byla navštěvována méně, než ostatní, ale stále byla udržována, aby v případě potřeby posloužila. Asi jako teď.

Čtveřice vstoupila do stroze zařízené komnaty a tam se král posadil na křeslo. Ostatní zůstali stát okolo.

"Tenhle stav už bude platit napořád," řekl Henry zamračeně. Adam i Tommy se podívali po správci. Král jen mávl rukou, aby si nedělali starosti.

"My víme, Veličenstvo," přitakal Adam pokorně.

"V naší zkoušce jste obstáli, ale budou mnohem těžší. Věřte jen svým nejbližším, chraňte svá tajemství před celým světem. Je to jasné?!"

"Ano, Milosti!" řekli oba nastejno. Král se pak podíval přímo na Tommyho.

"Až odsud budeme odcházet, předstírej seřezaný zadek, Tommy. Tvé herectví není špatné," ušklíbl se.

"Ale já to nehrál, Milosti!" bránil se Tommy. Král zvedl ruku a podíval se na Tommyho vědoucím pohledem. Hned na to komnatu opustil a s ním i jeho správce.

Adam vyšel na nádvoří jako první. Královská družina už se připravovala k odjezdu. Když se otočil za sebe, musel se přemáhat, aby nevyprskl smíchy. Tommy se za ním belhal a držel se za zadek jako kdyby ho píchla včela nebo vosa. A nejvíc to vypadalo jako následky po hodně náročném sexu. Možná by bylo lepší, aby Tommy tolik nepřehrával.

Když seděl král na svém koni, ještě si oba muže zavolal k sobě.

"Postrádáme mladého Howarda, Adame. Vyslali jsme pár svých mužů, aby po něm pátrali, ale zatím ho nikde nenašli," oznámil mu Henry. Adam ztuhl a koutkem oka se podíval po Tommym.

"Milosti?"

"Víme, že ti dlužil nějaké peníze a měl ti je splácet ze své apanáže. Obáváme se, že se stal obětí věřitelů. Doneslo se k nám, že měl problémy s hazardem. Říkáme ti to hlavně proto, aby ses raději smířil s tím, že o zbytek dluhu přijdeš. Je možné, že už ho nenajdeme, nebo někde rozporcovaného. Věřitelé jsou barbaři, pokud jim jde o jejich peníze. Bohužel nám stále unikají. Podařilo se nám jich chytit zatím jen pár." Henry se na okamžik odmlčel, aby se nadechl. Adam i Tommy napjatě čekali, co bude dál.

"Už jsme vyslali i posla k jeho otci do Cheshire z touto tragickou zprávou. Pokud by jste se se sirem Howardem setkali a také s jeho ženou, vyjádřete jim naši upřímnou soustrast." Henry se zatvářil opravdu lítostivě. Adam věděl, že má Anthonyho celkem rád. Králův otec jej kdysi pasoval na svého rytíře. Možná, že Henry věděl i o tom, že Anthony neměl před čtyřmi lety s únikem peněz nic společného a proto přešel tuto malou Adamovu lest s vložením vlastních peněz a s posláním Charlese do jeho služeb. Ať to bylo jakkoliv, už se v tom nechtěl rýpat.

"Jistě, Výsosti," Adam se poklonil a Tommy s ním. Oba věděli, na co myslí ten druhý. Na obrovské štěstí, které je právě potkalo. Kdyby to bylo možné, vydechli by úlevou. Henry měl svou teorii o Charlesově zmizení. A co vyřkl král, bylo svaté. Možná, že je bude nějaký čas tížit svědomí, ale vzhledem k činům, kterých byl Charles Howard schopný, a kterých se nakonec i dopustil, se jim vykonaná odplata zdála ještě nedostatečná.

Adamovi se podařilo Tommyho letmo dotknout konečky prstů jeho. Chtěl mu jen naznačit, že je takhle spokojený a že ho pořád miluje. Dokud neuslyšeli klapot kopyt, nezvedli se. Pak ještě králi zamávali a na to se vydali zpět do hradu. Život na Bodiamu se jako mávnutím kouzelného proutku vrátil do starých kolejí...