Prsten 39.

---

Tommy přimhouřil oči na malou Lilith, která se tiskla k trupu své matky. Už i tomu nebohému malému dítěti nejspíš docházelo, že se před něčím děsivým skrývají. V jejích představách to byl ale s největší pravděpodobností drak, či jiné nadpřirozené stvoření. Co by Tommy dal za boj s něčím takovým. Takový boj by určitě vyhrál. Proti lidské nenávisti nezmohl nic.

"Jak to mohlo zajít takhle daleko…" špitla Elizabeth.

"Jestli je to tak, jak si s Adamem a Annou myslíme, tak na to měl čtyři roky, El. Za tu dobu vymyslíš dost na to, aby se ti podařilo šokovat celý královský hrad, nejen Bodiam." Zvedl Tommy obočí.

"Já vím, ale i tak," zabručela Elizabeth. Lili v její náruči se pohnula.

"Mami?" vyžádala si matčinu pozornost.

"Ano, zlatíčko?" podívala se Elizabeth dolů.

"My se před něčím schováváme, že?" vyzvídalo dítě.

"Jen jsme tu víc v bezpečí, drobku. Hlavně se ničeho neboj. Za chvíli bude zase všechno v pořádku," uklidňovala Elizabeth dceru. Tommy je celou dobu pozoroval a poslouchal. Zůstal v komnatě jako jediný muž. Neil a Markus hlídali na hradbách, protože se Neil domníval, že odsud je do věže lepší přístup než zezdola.

Tommy byl ze společnosti samých žen trochu rozpačitý. Zvedl hlavu ke Katherine, která seděla u malého okýnka a dívala se ven. Odsud byl krásný výhled na kus vodního příkopu a les za hradem. Snadno ale odhadl, že si ho jeho macecha právě teď příliš neužívá.

"Doufám, že jsou všichni ostatní dobře schovaní, nebo že odešli s vesničany," povzdychl si Tommy.

"Také doufám," přitakala Katherine. Lehce se na sebe usmáli.

"A taky doufám, že jsou Adam a jeho rytíři v pořádku," řekl si spíš pro sebe. Netrvalo dlouho a lady Katherine k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno.

"Jsou v pořádku, cítím to. I tvoje žena je v pořádku," prohlásila Katherine věštecky. Tommy se na ni vděčně podíval. Potřeboval nějakou naději.

"Co to Zoe ale popadlo, že utekla?" ozvala se Elizabeth. Tommy pokrčil rameny.

"Nevím, co se jí honí hlavou. Nemá to tu lehké, ale nevěřím, že by chtěla utéct od nás." Zavrtěl Tommy hlavou. Pořád si tuhle alternativu nechtěl připustit.

"Možná ne a opravdu jsem si ji oblíbila, ale pokud se nám vrátí živá a zdravá, musíš ji potrestat, Tommy. Je to tvoje povinnost. Musí si uvědomit, že jsi její manžel." Elizabeth se zamračila a pohladila malou Lili po vláscích. Tohle všechno si Tommy moc dobře uvědomoval. Měl za svou ženu zodpovědnost a svým útěkem, ať už měl jakýkoliv důvod, podkopávala jeho autoritu. V první řadě ji ale Adam musí najít. Živou a zdravou, jak řekla Elizabeth. Pak teprve bude uvažovat o trestu. Vždyť ani nevěděl, jaké tresty se neposlušným manželkám dávají…

"Měl bych se jít podívat za Neilem a otcem nahoru." Tommy se postavil a otočil jednou dokola, aby si malou místnost znovu důkladně prohlédl. Věž sama o sobě působila dost bytelně a o jejích vnitřních prostorách se to dalo říct také. Neil měl opravdu dobrý nápad, když je zavedl sem. Na Tommyho byla ale prodleva od chvíle, kdy do věže vstoupili do současnosti příliš dlouhá. A s každou další započatou minutou se v něm probouzela čím dál větší nervozita. Měl pocit, že se v tom malém prostoru brzy udusí, proto musel na vzduch. A jediná cesta vedla na hradby.

Nechtěl nechávat ženy moc dlouho samotné, takže se rozhodl, že jen nakoukne ven, pozeptá se těch dvou, jestli něco viděli a zase se vrátí. Už teď se toho ale děsil. Nechtěl přivolávat neštěstí, ale kéž už by se něco stalo. Jen, aby mohl opustit tenhle stísněný pokoj.

Otec a Neil ho přivítali ostražitými pohledy.

"Jen se chci zeptat, jestli je všechno v pořádku. Hned se zase vrátím," vysvětlil jim. Někdo musel být dole u žen a chránit je. Tommymu nevadilo, že úkol připadl na něj, ale po několika hodinách strávených v tak malé místnosti se mu přece nemohl nikdo divit, že potřebuje čerstvý vzduch. A ženám by to mimochodem určitě prospělo také.

"Zdá se, že se do hradu nikdo nedostal. Dostali jsme od stráží u brány už několikrát posunky zprávu, že je hrad prázdný a všichni odešli," oznámil mu Markus.

"Takže jsme tu jen my?" zhrozil se Tommy.

"Ano a pár mužů, kteří obchází hrad zevnitř a kontrolují ho. Ale očividně je tu čisto," doplnil staršího muže Neil.

"To znamená, že…" nadechl se Tommy.

"To neznamená vůbec nic, Mylorde. Nehneme se odsud, dokud se nevrátí můj bratr se svou družinou a vaší manželkou," nařídil Neil. Tommy se nadechl k dalšímu protestu, ale byl umlčen zvednutou rukou svého otce. Povzdychl si a vrátil se dovnitř. Elizabeth každý jeho pohyb provázela zvědavýma očima.

"Tak co?" zeptala se netrpělivě.

"Vypadá to, že je vzduch čistý, což se ovšem nedá říct o tomhle místě. Začínám se tu dusit!" zavrčel Tommy. Poté natáhl ruce po malé Lilith a přebral si ji od sestry. Měl pocit, že by ho ta nevinná dušička mohla uklidnit. Dítě neprotestovalo. Omotalo mu ručičky kolem krku a dokonce se tiše zasmálo.

"Jdu se podívat," oznámila Elizabeth, načež Tommy přivřel přísně oči.

"Mám tě hlídat!" zamračil se.

"Jenom nakouknu ven, nevylezu úplně celá. Chci vidět Neila!" rozhodla Elizabeth nesmlouvavě a odebrala se po točitých schůdcích k vrcholu, kde se nacházely malé dveře vedoucí na hradby.

"Strýčku?" oslovila dívenka Tommyho nesměle.

"Ano, zlato?"

"Nevíš, kde mám svou panenku?" zeptala se. Tommy se podíval na lady Katherine a pak zpět na Lili.

"Maminka ti ji nevzala?" Dítě zavrtělo svou malou hlavičkou.

"Přišla pro mě do pokoje a tam mě vzala do náruče a odnesla. Lady Uršula je tam teď sama!"

"Lady Uršula?" vytřeštil Tommy oči.

"Moje panenka. Jmenuje se tak," vysvětlila mu dívenka. Tommymu spadl kámen ze srdce. Když zaslechl další jméno, i když neznámé, zhrozil se, že na někoho dole zapomněli. No, vlastně zapomněli… Na hračku.

A na Zeuse, kruci!

"Ona tam na tebe počká, než se vrátíš," uklidňoval Tommy neteř. Styděl se za to, že zapomněl na jeho a Adamova psa. Snad si ho kuchař odvedl sebou. Byli spolu jedna ruka a packa. Protože kuchař měl pro Zeuse vždycky připravenou nějakou mlsku.

"Ale nebude se tam sama bát?" zabručelo dítě nesouhlasně. Tommy opět pohlédl na svou macechu a zároveň k ní vyslal němou žádost o pomoc.

"Lili, tvá panenka to tam sama chvilku vydrží, věř nám," promluvila na ni Katherine vlídně. Dítě na ni otočilo hlavičku, ve tváři nečitelný výraz. Tommy si ale všiml, jak se v jeho náruči začalo nepatrně třást. Ne bezdůvodně si vzpomněl na situaci, kdy si Lilith postavila hlavu kvůli jejich lékaři, když ji měl vyšetřit. Bála se ho jak čert kříže, a když ji tehdy vzal do náruče, klepala se úplně stejně.

Tommy se podíval k točitým schodům. Elizabeth byla na hradbách a on dole, s její nervózní dcerou, která začínala dost zoufale postrádat lady Uršulu, jako kdyby to byla její další matka nebo chůva. Na druhou stranu… lepší příležitost k opuštění téhle špeluňky a prozkoumání okolního terénu mít už asi nebude. Sklonil hlavu a otočil svou tvář na Katherine. Žena vytřeštila oči. Okamžitě poznala, na co syn jejího muže myslí.

"Thomasi, to ne. To ti nedovolím!" zavrtěla hlavou.

"Nic jiného ti ale nezbude, Mylady." Tommy se rychle zvedl a přistoupil k maceše. Očividně se připravovala ke křiku, aby ostatní upozornila na Tommyho plány, ale když jí muž vrazil do náruče dítě, polekala se ještě víc.

"Tady budete v bezpečí. Hned jsem zpátky. Do sestřina pokoje je to jenom kousek," oznámil jí a vyrazil ke schodišti, které vedlo do spodní komnaty. Elizabeth se zrovna vracela dolů.

"Tommy, ne!" zvolala šeptem. Tommy ještě slyšel, jak se sestra Katherine zděšeně ptá, kam jde a proč? A pak zaznamenal dupání po schodech nahoru. To určitě Elizabeth běžela za otcem a Neilem, aby jim oznámila, jak nezodpovědného má bratra. Jenže Tommy už to nevnímal.

Když se konečně dostal ke dveřím, velice opatrně odemkl bytelný zámek a pak ještě opatrněji otevřel. Než za ním stihl kdokoliv z ostatních dočasných obyvatel věže doběhnout, byl na chodbě. Tam se ovšem srazil se dvěma rytíři na stráži.

"Mylorde." Oba muži se poklonili, ale pak zatarasili Tommymu cestu.

"Jdu jen do sestřina pokoje," bránil se.

"Jeho lordstvo nám nařídilo, že nesmíme nikoho pustit, leda, že by šel jeden z nás s vámi," navrhl muž, zhruba stejně vysoký jako Tommy.

"Ale to už nikdo ve věži nebude v absolutním bezpečí," protestoval Tommy. "Je to jenom kousek, neteř nemá svou panenku a je nevrlá. Víte, jaké jsou ženy a u těch mrňavých to platí dvojnásobně." Tomu se muži na stráži zasmáli a souhlasně přikývli. O jednom Tommy věděl, že má v Londýně ženu s přibližně stejně starým dítětem jako Lili. Takže rytíř přesně věděl, o čem mluví. Bohužel to stráže moc neobměkčilo. Jakmile se dosmáli, zase zvážněli. Tommy se pokusil vymyslet něco účinnějšího, ale nepřišel na nic. Náhle se v chodbě objevil další Adamův rytíř, zřejmě ten, co měl na starosti obhlídku.

"Stanley? Můžeš dovést lorda Ratliffa do komanty jeho sestry? Lady Lilith postrádá svou panenku," ušklíbl se vyšší rytíř z dvojice stráží. Oslovený voják se poklonil a otočil po směru, kterým vedla chodba ke zmíněnému pokoji.

"Děkuji, pánové. Hned budeme zpátky," slíbil Tommy a vypravil se za mlčícím rytířem, jenž šel poslušně před ním. Jakmile došli k pokoji, muž nakoukl dovnitř, aby zhodnotil, jestli je komnata v pořádku a poté pustil Tommyho dál. Sám se postavil před dveře s mírně rozkročenýma nohama a s rukou položenou na jílci meče. Tommy musel uznat, že vypadá hrozivě.

Panenka Uršula ležela na křesle u okna. Tommy si ji všiml hned, jak vešel. Rychle se pro ni vydal a jakmile spočívala v jeho rukách, rozhlédl se. Uvědomil si, že už nějaké dvě, možná tři hodiny nic nepil. A bohužel si sebou do věže v tom spěchu nevzali žádné občerstvení. Co když Lili začne plakat, že má žízeň? Otočil se zpět ke dveřím a s myšlenkou, že by mohl zaběhnout ještě do hlavní síně, jestli tam nezůstal džbánek vody, vyrazil. Když ale otevřel, bez milosti se na něj svalilo těžké mrtvé tělo rytíře Stanleyho. Muž měl v hrudi zapíchnutý šíp, který se při dopadu na Tommyho tlakem vysunul ven.

"Kruci!" zaklel tiše. Voják byl oproti němu opravdu velký a jeho tíha ho přišpendlila k zemi. Chvíli mu trvalo, než se vyprostil a postavil na vlastní nohy. To už mu došlo, že by se měl začít bát. Vtáhl Stanleyho do komnaty a zabouchl dveře. Volnou rukou vytáhl z pochvy meč - dědictví po zemřelém bratrovi - a namířil ho před sebe. Panenku si tiskl k prudce tlukoucímu srdci, jako kdyby ho mohla ochránit, zatímco jeho čelo pokryl studený pot.

"Charles Howard," zašeptal. Prostě mu to jméno vytanulo na mysli.

Nepočítal, jak dlouho před těmi dveřmi stál, ale pocitově mu vycházela asi hodina. Hodina stání bez jediného pohybu. Samozřejmě to bylo mnohem méně, vlastně už ho i napadlo, že když se nic neděje, prostě vyrazí a uvidí, ale dřív, než to stihl zrealizovat, dveře se s tichým vrzáním pohnuly. Najednou se z chodby ozvalo několik hlasů. Měl pocit, že zaslechl i Neilův. První rozpoznatelná věta zněla:

"Já bych to nedělal…" Pak se dveře otevřely úplně.

Před Tommym se objevil naprosto cizí chlap. V jedné ruce nablýskaný meč, ve druhé zdobenou dýku. Podle oblečení šlo ale o nuzného člověka. Takže ty honosné zbraně někde ukradl?

"Odhoďte ten meč, pane Lamberte, nebo máte šíp v zádech," zazněla další slova z chodby. Hned po nich následovalo zacinkání ocele o kámen. Neil poslechl. Tommy si uvědomil, že hlas, který ona slova řekl, zná. Sice ho slyšel jen jednou a také dost dávno, ale přesto ho poznal. Byl to on. Charles. Takhle arogantní hlas mohl mít jen on. A muž, který stál před ním, musel být jeho komplic. No jistě, přece by se na hrad nevloupal sám.

Tommymu to začalo všechno zapadat do sebe. Howard poručil těm mužům z lesa, aby na sebe upoutali pozornost a tudíž vylákali Adama a jeho muže ven. Mezi vesničany, kteří byli na svatbě, se snadno dostali dovnitř. Proto měl ten muž obyčejné šaty. Musel splynout s davem. Pravděpodobně jeho šéf bude mít na sobě něco podobného, až se s ním Tommy setká tváří v tvář. Tedy pokud vůbec. Zatím to pro něj moc dobře nevypadalo.

Rok a půl se cvičil v boji s mečem. Získal trochu té jistoty a zručnosti, ale pořád to bylo málo a Tommy to věděl. Jestli si Howard toho muže najal, určitě to nebyl žádný amatér.

"Kdo jste?" zeptal se na úvod. Chlap zvedl jeden koutek úst do pohrdavého úšklebku. Nepromluvil, jen pohnul rukama dopředu. Tommy ustoupil o krok zpátky.

"Takže podlý Howard si vás najal na špinavou práci?"

"Já vás slyším, Mylorde!" zareagoval ihned ten, jehož jméno Tommy vyslovil. Chtěl na to také něco říct, ale ve dveřích se najednou objevil Neil se samostřílem namířeným na krk. Stačil by jediný pohyb a šíp by zasáhl hlavní tepnu. Tommy zalapal po dechu. Do pokoje se postupně nahrnul Howardův komplic, Neil a Howard sám, který za sebou zavřel dveře. Vypadal přesně tak, jak si ho Tommy pamatoval. Zákeřně.

Tommy si všiml v Neilových očích slabou výtku. Ani náhodou to nechtěl svést na Lilith, byla to jeho chyba, jeho zvědavost ho dovedla až sem. Je oba. Na věži zůstal jen otec a ten už byl na nějaký těžší boj příliš starý. Jestli Howard zabije jeho a Neila, nebude mít se zbytkem rodiny už žádnou práci.

"Také byste mohl svou zbraň odložit, pane. Nebudete ji potřebovat." Charles kývl bradou k Tommyho ruce, ve které křečovitě svíral bratrův meč. Ani za nic ho nechtěl pustit.

"Ne," zavrčel.

"To nebyl návrh, pane Ratliffe…" přivřel Howard oči a přitom natiskl přední část kuše na Neilův krk, až se mu vyčnívající špička šípu zavrtala do kůže. Tommy okamžitě odložil meč na zem a zvedl ruce vedle hlavy.

"Tak dobře, ale nechte mého švagra být, prosím!" Charles se úlisně usmál a povolil stiskl. Neil těžce polknul.

"O co vám vůbec jde? O mého poručníka, nebo o mě a mou rodinu? Přišel jste se mstít za to, že vás a vašeho otce můj pán zachránil před katem? To je opravdu zvláštní způsob, jak někomu poděkovat."

"Mlčte!" okřikl Charles Tommyho. "Jenom slyším váš hlas a dělá se mi zle!"

"Cože?" vytřeštil na něj Tommy oči. Co tomu muži provedl, že k němu choval takovou nenávist? Vždyť se viděli pouze jednou a to ještě za takových okolností, že si ho Howard neměl čas všímat.

"Vy a celá ta vaše dokonalá rodina. Měl jsem ji zabít hned, jak jsem ji poprvé uviděl…" brblal si Charles spíš pro sebe. Tommy se podíval nechápavě na Neila a pak zpět na jeho věznitele.

"O čem to mluvíte, pane? Koho jste měl zabít?" odvážil se zeptat. Howard se jakoby probudil a podíval se na něj ze strany.

"Nebojte. Dozvíte se to. Předtím, než vás zabiju!" ušklíbl se. Hned na to se ozvala tupá rána. Čímsi praštil svého rukojmího přes hlavu, takže se Neil okamžitě svezl v bezvědomí k zemi. Tommy ani nestihl zařvat ne. Hned nato Howard pokynul svému pomocníkovi a ten se k Tommymu rázně rozešel. Stačilo pár kroků a jedno natáhnutí ruky, aby se Tommy ocitl v jeho nepříjemném zajetí. Pak byl odtažen ke dveřím a na chodbu.

"Lépe jste to vymyslet nemohli. Celá rodina Ratliffů na jednom místě. Proti panu Neilovi nic nemám, probere se za pár hodin s velkou bolestí hlavy, ale zítra už bude zase jako rybička," usmíval se Charles. Tommy se zarazil a muž, který ho vedl s ním.

"Vy máte spadeno na moji rodinu? Ale proč? Já myslel, že se chcete pomstít mému poručníkovi!" vyhrkl Tommy. Charles kývnul na pomocníka a ten drcl zezadu do Tommyho, aby pokračoval.

"Protože díky vaší rodině jsem skončil takhle…" zavrčel si Howard pod vousy.

"Prosím?" zvolal Tommy. Napadlo ho, že když bude hodně křičet, mohl by na sebe dopředu upozornit. Mířili přece k věži, kde stála stráž. Ke své hrůze zjistil, když dorazili na místo, že jsou oba strážní omráčení stejně jako Neil. Leželi na zemi vedle dveří do věže jak dvě popadané hrušky. Tohle přece nemohl Howard a ten jeho kámoš stihnout.

"Barry už bude nahoře!" zvedl Howard hlavu.

"Jaký Barry?" hlesl Tommy. Hned na to ho Howardův pomocník přimáčkl ke zdi a přiložil mu ke krku dýku. Tommy se tiše zajíkl, jak se mu v krku usadil vzduch. Byl na sebe neuvěřitelně naštvaný, protože doposud nedokázal nic udělat, aby sebe a své blízké ochránil. Tak co byl vlastně za rytíře?

"Dobře mě poslouchejte, pane Ratliffe. Slíbil jsem vám vysvětlení, tak vám ho povím," usmál se Charles. Poklidně začal přecházet kolem něj sem a tam a dodával tak čekání dramatickou atmosféru.

"Za všechno může ta malá čubka, Anna. Když si ji otec přivedl, dělala na mě oči. Je chlípná a nemravná, ale nikdo to nevidí. Chtěl jsem ji, protože ona chtěla mě, tvářila se tak, ale pak najednou otočila. Odmítla mě a vydírala, že to poví mému otci…" Howard se zastavil a podíval Tommymu zpříma do očí. "Kdyby jste nepřišli, časem bych si to s ní vyřídil, ale ten váš zatracený poručník se do toho musel začíst plést. Pro mě bylo snazší nezůstávat doma a uchýlit se k hazardu a pití. Nedokážete si představit, jak jsem trpěl, když se mi smála do očí, že ji nemůžu mít a že o mých citech ví. Když mě odvedli ke králi, zařekl jsem se, že se jí pomstím!"

Charlesovy ruce se sevřely v pěsti, až mu zbělaly klouby. Tommy ani nedutal. Nikdy by ho nenapadlo, že je to celé takhle.

"Nenávidím vaši rodinu. Od chvíle, co Anna Gellardová přišla do Cheshire, bylo všechno vzhůru nohama. Pak jste přišel vy a přivedl jste si králova rytíře…"

"Ale…" ozval se Tommy. Víc bohužel nestihl, protože se mu ostří dýky zarylo do kůže. Kolikrát ještě bude muset snášet nůž na svém těle, aby měl konečně klid? Nejdřív Tennant, pak Zoe a teď tenhle hromotluk ve službách šílence.

"Nepřerušujte mě, Mylorde, stejně by to bylo k ničemu. Naplánoval jsem to do posledního detailu. Dnešním dnem skončí přímá linie rodu Ratliffů a s druhým kolenem se vypořádám později v Cheshire."

"Lucas?" vydechl Tommy nevěřícně.

"Správně. Už žádná další Ratliffova a Gellardova krev, vyhubím celou vaši rodinu a Annu nechám naživu, aby si mohla do sytosti vychutnat svou bolest." Charles se zasmál pěkně od plic, zatímco Tommymu to v hlavě šrotovalo. Bohužel měl ten maniak pravdu. Z rodu Gellardů zůstala pouze Anna.

Upřel na Howarda pohled plný zděšení a nakrčil obočí.

"Neprojde vám to, můj poručník už ví, kdo po nás celou dobu šel. Najde si vás a skoncuje to."

"Je mi to fuk. Na dvoře mě stejně nic dobrého nečeká. Ta slepice, kterou si mám vzít, je tak hloupá, že jí nevadí ani můj hazard, ani obchodování se zmatečníkem na černém trhu. Vzhlíží ke mně…"

"To není hloupostí, ale zaslepeností," utrousil Tommy nabroušeně.

"Na tom nezáleží." Mávl Charles rukou. "Všechno jsem vám to řekl hlavně proto, abyste si měli ve věži o čem povídat, než…"

"Než co?" vyhrkl Tommy.

Místo odpovědi Howard pokynul svému kumpánovi a ten k sobě otočil Tommyho zády. Pak otevřel dveře do věže a surově ho strčil dovnitř.

"Užijte si tepla, lorde Ratliffe. Však jste na něj zvyklý, no ne?!" Charles se zasmál a hned na to se dveře s bouchnutím zavřely. Tommy chvíli zíral na točité schodiště před sebou, než se k němu rozběhl. Vytřeštil oči hrůzou, když ve vrchní komnatě našel zbytek své rodiny, včetně otce, který měl být na hradbách.

"Co tu děláš?" štěkl po něm. Markus se kousl do rtu a vzhlédl k dalším točitým schodům. Dvířka vedoucí na hradby byla zavřená. Takže tohle byl Barry!

"Proč jsi odešel, Tommy?" probodla ho Elizabeth přísným pohledem, v náruči tiše plačící Lili, která byla z celé té napjaté situace zmatená. Tommy chtěl vykřiknout, že běžel pro její panenku, ale zarazil se. Byla to jen část pravdy.

"A kde je Neil?" pokračovala Elizabeth ve vyptávání. Tommy si promnul rty a zavrtěl hlavou.

"Praštili ho přes hlavu. Je ve tvém pokoji. Ale bude v pořádku," rychle dodal. Elizabeth si zakryla ústa dlaní a snažila se přemoct slzy. Lady Katherine došla ke svému muži a objala ho.

Tommymu se zvedl žaludek, když si uvědomil, co myslel Howard tím teplem. Jenže, dříve, než to stihl vyslovit nahlas, se dveře jak vedoucí na hradby, tak ty dole otevřely a do obou místností přiletělo několik zapálených loučí. Tak rychle, že se Tommy ani nestihl přiblížit ke schodišti. Chtěl seběhnout do dolní komnaty, kde bylo mnohem více dřevěného vybavení, ale než stoupl na první schod, první skříňku už stravovaly plameny. S hrůzou se otočil na své nejbližší a v očích ho pálily slzy. Byli v pasti. Obklíčeni vzrůstajícím ohněm z obou stran. Vyskočit z malého okénka by znamenalo neméně krutou smrt. Před očima se mu promítly celé čtyři roky, které strávil s Adamem na tomto krásném hradě…