Prsten 36.

Tak už se nám to pomalu a jistě blíží k závěru ;)

---

Když Tommy vešel do hlavního sálu, stále na sobě cítil dotek Adamových dlaní. Adam nejdřív protestoval, ale Tommy ho přesvědčil. Přesto opětovné setkání v novém doupěti hříchu trvalo jen krátce. Adam nechtěl, aby se ten den ještě viděli o samotě. Prostě mu to nepřišlo vůči Zoe fér. Mezi ostatní se vraceli každý zvlášť. Tommy přišel do síně první.

"Kde je Zoe?" zeptal se šeptem sestry, když se usadil ke stolu. Žena na něj pohlédla a přivřela oči.

"Schválně, že vím, kde jsi teď byl," řekla přísně. Tommy zavrtěl hlavou a usmál se.

"Schválně, že to neuhádneš." Tvářil se, jak moc je nad věcí. I když samozřejmě nebyl. Nikdo dnes neměl náladu na to, aby ho podporoval. Prostě už nechá Adama být a zítra si to snad vynahradí, usmyslel si.

"Možná neuhádnu kde, ale s kým ano." Zamračila se Elizabeth.

"To je moje věc."

"To nikdo netvrdí, ale zrovna dneska? To nemá rozum ani tvůj poručník?" rozčílila se Elizabeth. Pochopitelně se snažila šeptat, ale o to víc agresivněji to působilo.

"Nic se nestalo, jen jsem s ním potřeboval o něčem mluvit," hájil se Tommy. O té dopolední schůzce sestra vědět nemusí.

"Tommy. Oba žijete na tomhle hradě. Musíte spolu mluvit i před ostatními, nebo to bude vypadat podezřele. Lidé tady to asi všichni vědí, ale tam dole ne…"

"Já vím." Tommy se zatvářil ublíženě a sklonil hlavu. "Promiň," zabručel. Elizabeth zavrtěla hlavou.

"Mně se neomlouvej. Jde mi jen o vaše dobro. Nechci o vás přijít, chápeš?"

"Ano." Přikývl Tommy. Když zvedl hlavu, do síně se zrovna vrátil Adam. Podívali se na sebe, usmáli a celkem to i působilo jako normální oční pozdrav poručníka a jeho svěřence. Tommy měl ovšem sto chutí zařvat na celý sál, jak byl ve skutečnosti vynervovaný. Dnes to vydrží, zítra už se kolem nich tolik lidí motat nebude a všechno se vrátí do starých kolejí. Musel se tím uklidňovat.

Začínal si připadat jak nějaký zvrhlík a šílenec v jednom. Čím víc mu byl Adam odpírán, tím víc po něm toužil. Když ho viděl, jak kráčí svou sebejistou chůzí ke stolu, když si představil jeho rozvlněné boky pod svýma rukama…

"Tommy? Kde je tvá manželka?" vstoupila mu Elizabeth do představ. Zatřásl hlavou a podíval se na ni. Vlastně jí byl za vyrušení vděčný. Cítil tlak ve slabinách od chvíle, kdy si s Adamem očima naznačili, že se sejdou v jejich úkrytu. A ani tam si od napětí bohužel neodpomohl. Realita byla dobrá studená sprcha.

"Manželka? Na to jsem se ptal já tebe, když jsem přišel," připomněl sestře.

"Aha. No, já nevím. Odešla chvilku po tobě a ještě se nevrátila." Pokrčila Elizabeth rameny. Tommy se rozhlédl po síni a pak se zvedl.

"Podívám se po ní," oznámil sestře. Celou dobu na sobě cítil Adamův pohled.

Nejprve došel do Zoiny komnaty, tam ji však nenašel. Podíval se i do svého pokoje a Adamova, prostě jen pro jistotu, ale ani v tomhle případě nebyl úspěšný. Nakonec se vypravil mezi vesničany na nádvoří, kde vládlo mnohem větší veselí než v hlavní síni. Nemohl se tomu divit. Všichni ti lidé si mysleli, že oslavují svatbu z lásky, ne z rozumu. Když se proplétal mezi tančícími lidmi, poddaní mu ustupovali z cesty a klaněli se. Někteří mu i gratulovali a přáli hodně štěstí.

Bezradný se vrátil za svými příbuznými do hradu. Okamžitě se kolem něj utvořil hlouček jeho nejbližších a všichni se ho vyptávali, kde Zoe je. Jen krčil rameny a vrtěl hlavou.

"Já opravdu nevím. Díval jsem se všude," přísahal se zvednutou rukou.

"Jestli vás viděla a teď někde trucuje…" zavrčela Elizabeth.

"I kdyby… Ví o nás, musela s tím počítat!" štěkl Tommy. Sestra ho probodla zlostným pohledem, Adam povzbudivým. Zrovna se nadechoval, že navrhne společné hledání, když se ke skupince připojil Edward, jeden z rytířů s vyšší hodností.

"Pane?" oslovil Adama opatrně. Hradní pán šel s Edwardem stranou.

"Co se děje?" zeptal se netrpělivě.

"Zaslechl jsem mezi vesničany podivné řeči," zamračil se mladý lord, přibližně stejně vysoký jako Adam. Od té doby, co spolu bojovali a muž si dovolil na svého pána zaútočit ve cvičném boji a dokonce ho zranil, si byli o něco bližší, než ostatní rytíři. Paradoxně mezi nimi vládla důvěra.

"Jaké řeči?" zpozorněl Adam.

"Prý se v okolí potlouká skupinka podezřelých chlapů. Nejvíc se schovávají v lese. Syn pekaře byl včera sbírat chvojí a narazil na jejich tábořiště. Bylo čerstvé. Když se pak vracel, zahlédl dva muže, kteří právě ulovili srnu. Byli tak nadšení ze svého lovu, že si ho vůbec nevšimli. Hned to řekl otci, ale ten z toho nic nedělal, akorát se dnes prořekl před naším kuchařem."

Jakmile Edward domluvil, Adam mu položil ruku na rameno a opřel se o něj. Šly na něj mrákoty. To by totiž znamenalo, že ti lotrové byli celou dobu blízko hradu.

"Jste v pořádku, pane?" zeptal se Edward starostlivě.

"Ne, nejsem." Zavrtěl Adam hlavou. V tu chvíli k němu přistoupil Neil.

"Adame? Co se stalo?" Muž podepřel bratra pod lopatkami a přebral si ho od Edwarda.

"Co jsi mu řekl, Edwarde?" zadíval se na rytíře vyčítavě.

"Nic, Mylorde. Jen, že se v lese potulují nějací dva chlapi a včera je jeden mladý vesničan viděl, jak ulovili pánovu srnu."

"Cože?" vyhrkl Neil a střelil pohledem po Adamovi. Okamžitě pochopil jeho bledost a šok, který se mu promítnul v očích.

"Pořád jsou tady," zašeptal. Adam jen těžce přikývl. Neil zvedl hlavu k Edwardovi a zamračil se.

"Běžte přichystat koně. Chci aspoň deset mužů, těch nejschopnějších," nařídil mu.

"Mylorde?" zatvářil se Edward nechápavě. Neil se mu nemohl divit, že je překvapený. O přepadení věděla jen hrstka lidí. Respektive o skutečném účelu přepadení. Protože se o něm dál nemluvilo, jistě ho všichni pustili z hlavy. Nikdo nemohl tušit, co se odehrává mezi pány.

"Prostě to udělej, deset mužů, v plné zbroji," poručil mu Neil a poté odvedl svého bratra ke stolu.

V síni díky Neilově příkazu zůstali jen zasvěcení. Tommy k Adamovi okamžitě přiskočil a vyděšený se podíval na Neila.

"Co se stalo, Mylorde?" Pohladil Adama po bledé tváři.

"Musí se jenom vzpamatovat," odpověděl mu Neil příkře. Elizabeth na manžela přivřela oči.

"Mluv, drahý. Hned!" založila si paže na prsou. Lili z chůviny náruče začala k matce natahovat ruce, tak si ji nakonec přebrala.

"Proč se mračíš, maminko?" ozvalo se dítě. Momentálně si ho ale nikdo moc nevšímal. Neil si shlédl všechny přítomné, včetně Tommyho, který jeho bratra hladil po vlasech a tichými slůvky ho uklidňoval.

"Pořád jsou tady," oznámil všem opatrným hlasem. Bál se to vyslovit nahlas a pořádně, stejně jako předtím. Nechtěl, aby vznikla panika.

"Kdo?" pozvedla Elizabeth obočí. Neil švihl očima k Tommymu a zpátky. Žena se prudce nadechla a nechala svá ústa dokořán otevřená.

"To nemyslíš vážně? Chceš říct, že byli celou dobu v Sussexu? A ještě někde tady poblíž? Celé ty dva měsíce? V blízkosti našeho dítěte?"

"Nejspíš." Pokrčil Neil rameny. "Já nevím, jestli tu byli pořád, ale důležité je, že teď tu jsou. Včera je někdo viděl v lese. Pověřil jsem Edwarda a nejlepší muže, aby se přichystali. Musíme je chytit a…"

"Zabít!" dokončil to Tommy.

"To ne!" zaprotestovala Elizabeth.

"A co jiného, El?" rozčílil se Tommy. "Chceš je dovést ke králi a říct mu pravdu? Jestli je Annina teorie správná, veškerá hanba půjde na naši rodinu!"

"To já přece vím, ale… Je to nebezpečné…" hájila Elizabeth své zájmy. Adam v Tommyho rukách se lehce pohnul a podíval na svého bývalého svěřence.

"Ani neuvažuj o tom, že půjdeš taky."

"Půjdu!" zavrčel Tommy.

"Ne!" odbyl ho Adam tvrdě a vymanil se mu z dlaní. Když se postavil a narovnal, opět to byl ten sebevědomý a hrdý rytíř, jak ho všichni znali. Nikdo se nemohl divit, že na něj přišla slabá chvilka. Přiblížil se čas jeho pomsty. Ani Adam netušil, že by to mohlo být tak brzy.

"Jdu já a moji muži. Všichni ostatní zůstanete tady a budete na sebe vzájemně dávat pozor. Můžeš se postarat o ženy, Tommy," navrhl mu Adam. Ovšem způsobem, který nepřijímal žádné protesty. I tak to Tommy zkusil. Přece nenechá jít Adama samotného. To jeho napadli a znásilnili…

"Ty si myslíš, že tě teď nechám jen tak odejít? A ještě, když se chceš za mě mstít? Jsi rozčilený, snadno uděláš nějakou chybu…"

"Thomasi dost!" okřikl ho Adam. Všichni se postavili do pozoru, včetně malé Lili. Samozřejmě obrazně řečeno. Dívenka na svého strýce valila své velké oči, ani nedutala. Do síně zrovna vtrhl Edward s vyděšeným výrazem ve tváři.

"Mylorde!" zamířil rovnou k Adamovi. "Našli jsme ve stájích spoutaného Martina," oznámil mu udýchaně.

"Co prosím?" vyjekl Neil. Adam chtěl také, ale bratr ho předběhl.

"Nic mu není, jen…"

"Mluv!" okřikl ho Adam, protože viděl, že se rytíř zdráhá.

"Prý ho svázala lady Ratliffová, pane. Pak si vzala koně a odjela."

"Cože? A kam?" To už se do toho vložil i Tommy.

"To Martin neví. Nic mu neřekla," vysvětlil mu Edward. Adam se zhluboka nadechl.

"Jak se u všech svatých mohlo podařit ženě ve slavnostních šatech dostat nepozorovaně z hradu a ještě na koni?" probodl rytíře vražedným pohledem. Muž sklonil hlavu a kousl se do rtu.

"Všichni se baví, Mylorde. Na nádvoří je mumraj. Určitě byla zahalená v plášti, jinak by si ji někdo všiml," hájil své muže na stráži, kteří právě v Adamových očích definitivně selhali. Jediný, kdo se na rytíře podíval soucitně, byla Elizabeth. Ten muž byl vždy věrný voják a sloužil svým pánům, jak nejlépe uměl. Nemohl tušit, co se mezi pány hradu děje. A hlavně, nikoho by nenapadlo, že bude chtít Zoe utéct. Protože tohle jako útěk vypadalo.

"Běžte připravit koně, Edwarde. Jak vám nařídil můj manžel," chopila se rychle slova, dřív, než by to udělal někdo jiný. Rytíř se poklonil a odešel.

Elizabeth předala vyděšenou Lili chůvě, aby ji odnesla. Jakmile bylo dítě z doslechu, otočila se na Adama a svého bratra.

"Jestli Zoe utekla, tak k tomu musela mít důvod a mě napadá jediný, snad ho nemusím říkat nahlas. Není na místě děsit nevinného muže, který s našimi problémy nemá nic společného."

"Stráž u brány nebyla ve střehu. To je porušení pracovních povinností." Zamračil se Adam. "Jestli se Zoe dostala tak snadno ven, mohli se ti zmetci dostat stejně snadno dovnitř. Nejsme v bezpečí!"

"Co se to tu děje?" Do síně právě vstoupil Markus s Katherine, kteří se byli podívat na nádvoří. Srazili se ve dveřích s Edwardem, jenž se dvojici krátce poklonil a spěšně odešel. Na nádvoří to vypadalo normálně, lidé pořád tančili, jedli a pili, nikdo z nich neměl ani tušení, co se děje přímo v hradu.

Všichni přítomní se po sobě podívali a pak se Adam ujal slova. Na hádky nebyl čas. A na skutečnou pravdu také ne.

"Po lese se potulují zbojníci. Nejspíš jsou to ti, co napadli Tommyho," vysvětlil Adam Markusovi. Starší muž přikývl a podíval se na syna.

"Kde je tvoje choť, Thomasi?" zeptal se klidně. Tommy zalapal po dechu. Bohužel, ať se podíval na kohokoliv, nenašel u něj žádnou pomoc. Nedokázal najít výmluvu, kterou by otce uchlácholil.

"Odjela," špitl.

"Odjela? A kam? Právě jste se vzali," podivil se Markus.

"Je možné, že…" začal Tommy opatrně. Adam mu položil ruku na rameno.

"Asi nás viděla. Před chvílí jsme se tajně sešli v mém pokoji," zalhal. Jejich skryté místo muselo zůstat neprozrazené. Aspoň něco chtěl zachránit.

Markus přivřel oči a založil si ruce na prsou.

"Vy jste jí to neřekli?" Střílel z jednoho muže na druhého přísnýma očima.

"Ale ano, řekli. Upozornil jsem ji na to…" bránil se Tommy. Čím déle na něj otec koukal, tím víc si byl jistý tím, že něco tuší. Chtěli před ním jeho znásilnění zatlouct, ale Zoe byla mimo plán. Stačilo, aby se Markus dozvěděl, že nedorazila na hrad jako spořádaná šlechtična a mohlo být po tajemství.

"Nezlob se, Markusi, musíme vyrazit. Třeba ji ještě doženeme a je nutné chytit ty grázly," rozhodl Adam.

"Jdu s tebou!" otočil se k němu Tommy rázně.

"Ne! A nebudu se s tebou o tom už dohadovat. Máte s Neilem na starosti hrad. Odveďte ženy do bezpečí. Jestli se dostali sem, bude to zapotřebí." To byla Adamova poslední slova, než se rozběhl do svého pokoje pro výzbroj a plášť.

Tommy chtěl vyrazit za ním, ale Elizabeth ho zadržela.

"Měl bys ho poslechnout."

"Už není můj poručník!" vztekal se Tommy.

"To nevadí, pořád je pánem hradu a jeho slovo je svaté. Mimo to má pravdu," bránila Adama. Tommy pevně semknul rty a nakrčil bradu.

"Co když se mu něco stane? Chceš, abych ti nadosmrti vyčítal, že jsem se s ním nemohl rozloučit?"

"Tommy," zašeptala Elizabeth.

"Tak se vžij do mé situace, El, prosím…" Tommy se zadíval i na svého otce, Neila a Katherine. Copak ho nedokázali pochopit?

"Pusť ho za ním," zabručel Markus rezignovaně. Elizabeth jen zavrtěla hlavou a pustila Tommyho loket. Muž se rozběhl k chodbě a pak rovnou k Adamově komnatě.

Když vpadl dovnitř, Adam na něj zůstal nevěřícně zírat.

"Máš plnit moje rozkazy, tak co tu děláš?" zavrčel. Tommy udělal odhodlaný krok kupředu a pak se vrhl Adamovi kolem krku. Adam šokem upustil na zem svůj plášť, ale jakmile se vzpamatoval, pokusil se Tommyho odstrčit. Bohužel, čím větší sílu vynakládal, tím víc se ho Tommy držel jako klíště.

"Nedělej to. Neodháněj mě od sebe. Co když je to naposledy, co se tě můžu dotýkat!"

"Neříkej nesmysly!" pokáral ho Adam. Navzdory svému protestu se přestal s Tommym prát a spustil ruce podél těla. Pak je pomalu zvedl a objal menšího muže kolem pasu.

"Jestli se mi nevrátíš v pořádku, přísahám, že tě budu navždycky nenávidět."

"Tommy, tohle není legrace. I ty budeš v nebezpečí. Jestli ty chlapy v lese nenajdeme, bude to znamenat, že jsou tady."

"Proč nemůžeme jít spolu?"

"Protože je tu pořád možnost, že se sem ještě nedostali a hrad je bezpečnější, než…"

"Musíš se mi vrátit, rozumíš?" vyhrkl Tommy. Adam v jeho hlasu vycítil pláč. "Nemůžu bez tebe žít, jsi moje všechno. Já vím, že tohle spíš říkají ženské, když se loučí se svými manželi, ale… ty jsi taky můj manžel! Jsi jediný, koho jsem do svého života před Bohem pustil a já vím, že Bůh nám to přeje. Budu Zoe milovat, jako matku mého dítěte, ale moje srdce patří navždycky tobě. Jestli se ti něco stane, moje srdce to nepřežije."

"Uklidni se, lásko, já se vrátím." Adam stiskl pevně víčka, protože i jemu se do očí nahrnuly slzy. Tohle přece nebylo skutečné loučení. Odcházel jen pochytat ty bídáky, kteří jeho milému ublížili. Vyřídí si to s nimi a zase se za ním vrátí. A určitě se mu podaří dostihnout i Zoe a pak si o tom všichni pořádně promluví a pokusí se vymyslet nějaký přijatelný plán. Nebyl důvod k slzám.

"Slyšíš, Tommy? Přestaň plakat!" napomenul ho. Pak ho od sebe jemně odtáhl a v dlaních sevřel jeho vlhké tváře. Tommyho oči byly zakalené, nemohl se na něj dívat, když plakal. Najednou se mu nikam nechtělo. Čím déle bude v tomhle pokoji, tím hůř se mu bude odcházet.

"Pochytám ty zmetky a vrátím se za tebou, to ti přísahám, lásko moje. Nezůstaneš tu sám, to nedopustím!" slíbil mu.

"Polib mě, prosím," žadonil Tommy. Adam bez řečí přitiskl své rty na jeho a znovu ho pevně sevřel v náruči.

"Postarej se o naši rodinu, ano?"

"Postarám," přikývl Tommy. Adam ho pohladil naposledy po zádech a zadečku a než se odtáhl, zašeptal mu do ucha svůj osobní slib:

"Až se vrátím, utahám tě jako kotě." Poté sebral ze země svůj plášť a přehodil si ho přes ramena. Tommy si všiml, že si stihl vyměnit slavnostní kabát za cestovní. Byl z vypracované kůže, tudíž pevnější a pro bojovou výpravu ideální.

Věnovali si poslední pohled, než Adam opustil svůj pokoj a Tommyho v něm zanechal samotného. Blondýn se do hlavní síně vrátil o několik minut později…