Prsten 35.

---

První Tommyho myšlenka hned po probuzení patřila Adamovi, na tom by nebylo nic zvláštního, ta druhá už se ale týkala někoho jiného, přesněji jeho nastávající, Zoe Austinové.

Když si představil, co ho ještě ten samý den v noci čeká, udělalo se mu nevolno. Věděl, že svatbu přežije, ale milovat se se ženou? Ještě, když tu samou znásilnil?

Tommy se na posteli posadil a složil ruce do klína. Co když to Zoe vnímá stejně? Ještě nemusí být připravená. Vzpomněla si přece na událost v lese také pozdě, jako on. Vůbec by se jí nedivil, kdyby ho v noci vyhodila ze své ložnice. On by tedy sám se sebou spát nechtěl po všech událostech.

Nejlepší by bylo, kdyby to za něj udělal Adam. I když… smířit se s touhle vizí, která se mu občas objevila před očima, bylo ještě těžší, než se smířit s tou vlastní. Mohl jenom doufat, že se Zoe zasekne a řekne, že bude potřebovat nějaký čas na zotavenou. Opravdu by to uvítal.

Po tom, co neochotně vstal, rychle se umyl a nalehko oblékl, vyrazil do hlavní síně na snídani. Podle výšky slunce by řekl, že je ještě brzy a mohl by přijít na snídani mezi prvními, ale hluk, už když vstupoval do chodby vedoucí k sálu, ho vyvedl z omylu. Přišel poslední.

"Strýček Tommy, dobré ráno, strýčku," zajásala Lili, jen co se jeho tělo objevilo ve vchodu. To dítě mělo prostě oči všude.

"Ahoj Lili," usmál se na ni a podíval se na Adama, který, stejně oblečený nalehko jako on, seděl v čele dlouhého dubového stolu a pomalu ukusoval z vynikajících kuchařových bochánků. Očima si řekli to, co si ráno běžně říkali v posteli a Tommy se pak vydal ke svému místu vedle Zoe. Dívka byla nezvykle zakřiknutá, což mohl ale přičítat nervozitě z blížící se svatby.

"Dobré ráno, Thomasi," pozdravila ho i sestra a hned po ní Neil. Zoin pozdrav byl tichý a Adamův s hraným úsměvem. Všichni tři v tuto chvíli chtěli jediné, aby už měli tenhle den za sebou.

Při snídani se probíralo hlavně to, jak bude probíhat obřad a následující oslava. K té se nikdo moc nevyjadřoval. Svatba byla přichystána narychlo, takže se očekával akorát příjezd Markuse s Katherine. Na pozvání hostů z větších dálek nebyl čas, tudíž se nepočítalo s žádným velkým veselím. Spíš jen s obědem, který bude o něco honosnější, než jindy. Elizabeth se několikrát Zoe omluvila, že jí nebyla schopná vystrojit větší svatbu, tak jak by si zasloužila a jak si každá dívka přeje a mladá lady ji stále přesvědčovala, že to nevadí, že je důležitější jejich společné soužití. Za poslední týden se ty dvě celkem spřátelily.

Po snídani dorazil Tommyho otec Markus se svou manželkou Katherine. Neviděl syna už několik měsíců a zprávy o jeho zdravotním stavu se dovídal jen díky rychlému poslovi, kterého posílal Adam, kdykoliv se něco změnilo. Markus o lesním incidentu nevěděl, tedy nevěděl to nejhorší, to by ho určitě zabilo a všichni pánové na Bodiamu se dohodli, že to tak i zůstane. Museli tedy před ním zachovat absolutní mlčení, když přijel. A tvářit se jakoby nic.

"Představoval jsem si vás jinak, Mylady," začal Markus, jakmile s Katherine přisedli ke stolu k ostatním. Samozřejmě se při svých slovech díval na budoucí ženu svého syna.

"Jinak, pane?" podivila se dívka. Tommy se zatvářil bolestně. Snad nechtěl říct jeho otec něco nevhodného.

"Víc marnivou, afektovanou a…"

"Dokážete to odhadnout hned při prvním setkání? Že taková nejsem?" ušklíbla se Zoe. Markus se zasmál a ukázal na dívku prstem.

"Tahle snacha se mi bude líbit!"

"Jako kdyby byla někdy předtím ještě jiná…" utrousil Tommy laxně. Markus už se nadechoval k vlastní poznámce, Katherine ho ale šťouchla pod stolem nohou. Vzhledem k tomu, že si toho všichni všimli, se z toho stala krátká vtipná scénka pro zasmání. Tommy ale cítil, že to není v pořádku. Všichni se přemáhali, aby měli stále na svých tvářích úsměvy, tedy kromě Lili, a každý se bál cokoliv říct, jen aby nenarušil napětí, které mohlo každým okamžikem prasknout jak bublina. Co chvíli se podíval nenápadně na Adama, protože ho jeho tvář uklidňovala. Jeho poručník se naštěstí tvářil celkem vyrovnaně, takže to docela pomáhalo. Kdyby s ním jenom mohl být ještě před obřadem sám. Aspoň na pět minut.

Na nádvoří se začali scházet vesničané, kteří byli na nový manželský pár zvědaví. Obřad se měl konat v hlavní síni, kam měli přístup jen pánové hradu a Adamova garda, ale nádvoří bylo vyhrazené pro věrné poddané. Když se brali Elizabeth a Neil, Adam také pozval většinu lidí z vesnice, aby si pak užili oslavu. Byli mezi nimi i hudebníci, kteří se postarali o hudbu pro tanec. Nechtěl, aby to teď bylo jinak, ale zároveň věděl, že oni si tuhle svatbu neužijí. Nikdo z nich.

Panstvo se před obřadem rozprchlo do svých pokojů, aby se mohlo ustrojit k obřadu. Když Adam mířil ke své komnatě, v posledním výklenku před hlavní chodbou ho kdosi chytil za loket a vtáhl do tmy. Jeho ruka se ohnala po rukojeti meče, v tu samou chvíli se ale k jeho rtům přitiskly důvěrně známé a začaly ho naléhavě líbat. Než se stihl vzpamatovat, majitel těch úžasných měkkých rtů ho přitiskl ke zdi a namáčkl se na něj většinou svého těla. Rukou suverénně vklouzl do Adamových kalhot a vzal do dlaně jeho úd. Ne jemně, ani opatrně. Sevřel kolem něj prsty pevně a uzamkl ho ve své moci.

"Co kdyby to byl někdo jiný?" provokoval ho Tommy. Adam se ani nepohnul. Neprotestoval.

"Myslíš si, že tě nepoznám?" ušklíbl se.

Pokoušel se ve tmě rozeznat kontury Tommyho tváře, ale trochu lépe viděl jen odlesky očního bělma. Tommy zesílil stisk prstů a Adam tiše zasténal.

"Tommy, neblázni, tohle přece není vůči Zoe fér…"

"A co vůči nám?" ohradil se Tommy šeptem, přesto ostře. "Stačí, že se takhle budeme skrývat až do smrti, ale pokud je to jediný způsob, jak být s tebou, tak budu. Třeba i v den své svatby. Jednou to Zoe bude muset pochopit, protože já se nezměním. Dostala manžela, který se žen bojí. Nevím, jak bych ji mohl v posteli uspokojit a vlastně se mi to i příčí. Jsem zvyklý na jiné tělo, jsem zvyklý na pocit bezpečí, který mi můžeš dát jen ty!"

"I já bych byl rád, kdyby to pochopila, ale ty jsi teď jediný nárok, který může uplatňovat, protože to nařídil král…" bránil se Adam. Měl stejný názor jako Tommy, dnes už by se nedokázal vyspat se ženou. Realita byla ale proti nim. A nemohli s tím hnout.

"Ale já ji přece nechci úplně odsunout." Tommy vyprostil svou ruku z Adamových kalhot. Byl rozčilený a kdyby ji tam nechal, asi by Adamovi ublížil.

"Vztekat se můžeš i ve svém pokoji," poškádlil ho Adam. Dostal plácnutí po zadku. Když se na něj Tommy znovu natlačil a přimáčkl ho ke zdi, dlaně si automaticky našly jeho malé půlky a stiskly je.

"Čekal jsem tu na tebe, protože se teď budeme muset mnohem víc skrývat. Tohle je taková zkouška," zavrněl Tommy.

"Normálně bych to uvítal, lásko, ale za hodinu bys měl být přichystaný k obřadu a ještě nemáš ani vybráno, co si vezmeš na sebe. A co vlasy? Nechtěl sis je umýt?"

"Vadí ti to? Že nejsou umyté?" zabrblal Tommy.

"Mně ne, zlatíčko. Miloval bych tě a toužil po tobě, i kdyby ses právě teď vyválel v blátě s prasaty, ale nevěsta se mnou tuhle posedlost tebou určitě sdílet nebude."

"Měla by si zvykat," pronesl Tommy vážně. Při tom pohladil Adama po zadku, kde ho předtím plácl.

"A na co? Vždyť jsi pořád tak vyvoněný. Čistotnějšího manžela si snad ani přát nemůže," zavrtěl Adam hlavou.

"A na truc se dnes neumyju a vlasy nechám tak jak jsou."

"Tommy, nedělej jí naschvály, ona za tuhle situaci přece nemůže!" káral ho Adam. Blondýn se mu přisál rty ke krku a štípl ho zuby do kůže.

"Už se o ní nechci bavit, alespoň ne teď. Potřebuji tvou podporu, Adame! Pokud se nad to mám povznést, musíš mi s tím pomoct," žadonil. Adam otočil hlavu a zadíval se do prázdné chodby. Kol kolem byl až podezřelý klid. Všichni byli prozatím zalezlí ve svých komnatách a chystali se na obřad. Hrozně Tommyho chtěl, ale měl strach, aby je neuvážené chování nepřivedlo do problémů. Ještě pořád nemohli Zoe úplně věřit. Sice o nich věděla, ale kdyby je viděla spolu, možná by ji to naštvalo a pak by v zápalu vzteku mohla udělat nějakou hloupost.

Adam chytil Tommyho za ruku a vytáhl ho z výklenku. Znovu se rozhlédl na obě strany.

"Pojď." Vydal se k chodbě s komnatami, vlečíc menšího muže za sebou. Tommy si myslel, že ho Adam vezme do svého pokoje, ale jeho poručník svou komnatu minul a stejně tak jeho a pak i koupelnu. Tommy v téhle chodbě dál nebyl, takže začínal být pořádně zvědavý a také překvapený. To, kam jeho i sebe Adam vtlačil, byla maličká místnůstka na úplném konci chodby. Louče na kamenných stěnách tu nehořely, takže se zapomenutý kout skrýval ve dne v noci ve tmě a tudíž o něm nikdo nevěděl.

"Co je to?" zašeptal Tommy. Adam ho pohladil po tváři a vlasech.

"Když jsem zlobil, otec mě tu zavřel. Třeba i na půl dne," přiznal Adam. Tommy se zamračil.

"V tom případě pojďme pryč. Musí to tu pro tebe být hrozně nepříjemné."

"Kdybych tu byl sám, tak ano, ale s tebou…" Adam si Tommyho přimáčkl na tělo a objal ho. "Už jsem tu od té doby párkrát byl. Pořád zvažuji, že by si z toho sloužící mohli udělat místnost pro čistá plátna, košťata a další potřeby k uklízení, ale…"

"Tušil jsi to," špitl Tommy. "Věděl jsi, že jednoho dne budeme potřebovat takový úkryt."

"Možná. Bylo to pravděpodobné. To musíš uznat i ty," pokrčil Adam rameny. Tommy přikývl a krátce políbil Adama na rty. Malým okýnkem do místnosti proudilo slabé světlo, takže teď na sebe aspoň viděli. Prostor tu nebyl velký, ale malé lůžko by se sem ještě vešlo.

"Pojďme naši novou ložnici oslavit, lásko."

"Je strašná. Nad hlavou se nám vznáší pavučiny, všude je prach…" povzdychl si Adam. Bude ji muset vysmýčit sám, a uklidit. Tohle nemohl nechat na sloužících, protože tím by na existenci místnosti jenom upozornil..

"S tebou zvládnu všechno," zabrblal Tommy už vláčně. Adam ho stále držel kolem pasu a tlačil na své tělo. Blondýn se natáhl po jeho rtech.

"Miluji tě a chci, abys byl první a také poslední, s kým se dnes budu milovat."

"Nezapomínej na svatební noc, Tommy," pronesl Adam přísně. Tommy ale zavrtěl hlavou.

"Nebudu se Zoe spát. Dnes ještě ne. Určitě si to sama neuvědomuje, ale zažila v tom lese pořádný šok. A ani já, i kdybych chtěl, se k tomu nedonutím, po tom, co jsem jí provedl."

"Ale…" začal Adam vzdorovitě.

"Žádné ale!" umlčel ho Tommy ukazováčkem na rtech. "Jediný, koho mé tělo teď snese ve své blízkosti, jsi ty, tak toho pojď využít, dokud jsi můj poručník a já tvůj svěřenec."

"Bojím se toho, co bude zítra," posteskl si Adam.

"Já taky," připustil Tommy.

Upřeně si hleděli do očí, zatímco menší muž začal rozvazovat tkanici na Adamových kalhotách. Nedočkavými prsty pak proklouzl za koženou látku a stáhl ji Adamovi pod zadek, do kterého zabořil citlivá bříška prstů. Adam zafuněl vzrušením a natiskl si Tommyho na své tělo tak pevně, až ho nadzvedl. Naléhavě se políbili. Nejen líbáním, ale i důvěrnými doteky mezi sebou neustále udržovali kontakt. Adam pak svlékl kalhoty i Tommymu.

"Nemám náš zázračný olejíček," zhrozil se. Tommy se pousmál a pověsil se Adamovi kolem krku.

"Já to vydržím, lásko," zatvářil se statečně. I tak Adam hodně navlhčil své prsty slinami, než je do Tommyho těla zasunul. Musel být opatrný, aby mu znovu neublížil, jako ti bastardi v lese. Než do něj vstoupil svým penisem, nekonečně dlouho ho lízal a roztahoval prsty. Pak si ho konečně vysadil na sebe, přitiskl ke zdi a opatrně přirazil. Tommy se ho pevně chytil kolem krku a nohy Adamovi omotal kolem pasu. Bolelo to víc, než když použili olej, ale dlouhá příprava se vyplatila. Byl víc vzrušený, než schopný vnímat bolest. Chtěl to vydržet. Chtěl si tohle milování navždycky zapamatovat, protože bylo poslední v jejich svobodném životě. V jejich oficiálním vztahu.

Když mohl Adam Tommyho opřít o zeď a podpírat ho jen jednou rukou, tou druhou mu pomáhal od napětí. I proto Tommy tolik nevnímal bolest, když Adamovy sliny přestaly fungovat. Společného vyvrcholení dosáhli za pomoci rukou. Jen proti sobě stáli, líbali se a vzájemně uspokojovali.

Tommy se poté svalil do Adamovy náruče a jejich propletená těla se svezla k zemi, na rozházené oblečení.

"Teď už překonám všechno," vyhrkl Tommy udýchaným hlasem. Adam se pousmál do jeho vlasů.

"Jsi ten nejstatečnější rytíř, jakého znám," pochválil ho.

*

Zoe přešla několikrát po pokoji se založenýma rukama, na sobě svatební béžové šaty zdobené krajkou. Elizabeth jí pomohla s oblékáním, pak se ale musela jít přichystat sama. Zoe si uvědomila, že neví, co má při obřadu dělat. O tomhle se s nikým nebavila. Nikdo jí neřekl žádné podrobnosti. Vydala se proto za svou budoucí švagrovou a v tu chvíli je zaslechla.

Svého nastávajícího a jeho milence!

Byli schovaní ve výklenku na konci úzké chodby vedoucí z hlavního sálu. Kdyby mlčeli, vůbec by si jich nevšimla. Chtěla ihned odejít, ale bohužel jeden z mužů vyslovil její jméno a to ji přikovalo k zemi.

Nemohla říct, že ji pomlouvali, ale bavili se o ní. Byla jejich trnem v oku i v patě. Byla obtížným hmyzem, který je třeba zamáčknout, nebo rovnou zadupat pod zem. Ne, i tohle bylo přehnané. Ani jeden z mužů neřekl jediné křivé slovo, naopak, hradní pán se jí zastával, přestože mu měla za několik desítek minut ukrást životní lásku. Tommy byl o něco zákeřnější ve svých slovech. Rezolutně odmítl s ní spát, ale také prohlásil, že ji nehodlá odsunout. Věděla, že je hodný, že jsou hodní oba, ale copak si tohle mohla nechat líbit?

Martin byl také dobrý muž, ale mezi nimi překážel ten nejzákladnější rozdíl. Společenské postavení. Měla by snad přistoupit na stejný tajný vztah, jako udržoval její budoucí manžel se svým poručníkem? Celý život se skrývat? Jenže, bude mít na vybranou, pokud zůstane na Bodiamu? Její muž se žen bál, nedokázal by ji uspokojit. A už jednou při jeho doteku mohla srovnávat jeho a Martina, který jí způsoboval stejné pocity, o kterých kdysi mluvila matka.

Co kdyby to prostě nechala být a provdala se? Nějak se to přece muselo vyvinout. Časem. Dítě bylo nutné a koneckonců po něm i toužila, ale pokud šlo o lásku, mohla hledat i jinde.

Podařilo se jí dosáhnout klidu, i když kvůli tomu málem prochodila své svatební střevíce. O několik minut později se pro ni zastavila Elizabeth…

V sále byli přítomni všichni z rodu Lambertů i Ratliffů, dále správce Denis, Gréta a většina Adamových rytířů. Každý byl slavnostně ustrojený, včetně kněze, který na Bodiam přijel s Markusem a Katherine. Oddával už Elizabeth a Neila.

Duchovní stál před pódiem s trůnem a trpělivě čekal, až se panstvo uklidní, poté vyzval Zoe a Tommyho, aby přistoupili k němu. Jeho řeč byla krátká a dřív, než se snoubenci stihli rozkoukat, byli oddáni. Poté podepsali svatební listinu, kterou kněz stočil do ruličky a Adam ji opatřil svou pečetí. Služebnictvo uzpůsobilo sál k oslavě a všichni svatebčané zasedli k plným stolům. Na nádvoří vyhrávala hudba a její tóny se linuly až do síně.

Zoe si při obědě prohlížela svůj prsten od Tommyho. Přivezl jej Markus, protože ho měl uložený v rodinných klenotech. Patřil Tommyho matce a její výslovné přání bylo, aby jednou připadl její snaše. Nebyl honosný a právě proto se na drobný Zoin prstík hodil. Byl osázený několika malými rudými kamínky, které tvořily jakoby kytičku. Očividně se Zoe líbil.

"Je moc pěkný," kochala se svým novým manželským šperkem. Tommyho to potěšilo.

"Jsem rád, že se vám líbí. A sluší vám." Upřímně se usmál. Zoe zvážněla.

"Neměl byste mít taky nějaký? Ode mě? Ale já žádný nemám," zatvářila se smutně.

"Až bude trochu klid, vydáme se do Londýna a pak na váš hrad. Pro vaše věci. Teď to nemyslím tak, že bych po vás chtěl nějaký prsten, ale určitě jste tam nechala všechno, co jste měla ráda. Knihy, šaty…"

"To bude od vás velice šlechetné, můj pane." Zoe sklonila hlavu a Tommy jí políbil ruku.

"Má paní," pronesl formálně. Když se rozhlédl kolem, podařilo se mu setkat s Adamovýma očima. Hradní pán novomanželský pár sledoval se zaujetím a s lehkým úsměvem na tváři. Tommy poznal, že je to víc smutný úsměv, než veselý, ale teď si to nesměl připouštět. První krok měli za sebou a překonali ho celkem v klidu. Musel to brát pozitivně.

Bohužel při zmínce o prstenu si vzpomněl na ten, který dostal od Adama a nosil na svém prstu pouhých pár dnů, než mu ho ti zmetci v lese ukradli. Anebo ho ztratil. Napadlo ho, že by se mohl Zoe zeptat, jestli si na něj nepamatuje, ale nechtěl jí ten zážitek zbytečně připomínat. Čekal, až se o tom rozpovídá sama.

Novopečená hradní paní se po obědě odebrala do svého pokoje, aby se převlékla z nákladných svatebních šatů do nějakých pohodlnějších. Gréta jí šla pomoci.

Zoe se nemohla zbavit myšlenky na to, co si uvědomila předchozí den. Že je nejspíš těhotná. A když nemyslela na tohle, vkradl se jí do mysli její, již právoplatný manžel a jeho milenec. Věděla, že bude z hostiny odbíhat, protože by s nimi asi nevydržela na jednom místě moc dlouho. Ona jejich vyzývavé pohledy totiž viděla, jen si nebyla úplně jistá tím, jestli ji rozčilují, nebo ty dva lituje, že se mezi ně takhle připletla. Možná to bylo obojí. Když zvedla znovu ruku, aby se podívala na svůj prsten, měla na okamžik pocit, že se jí rozostřil pohled. Jakoby viděla prstýnek rozmazaně a dokonce měl i jinou barvu. Zamrkala víčky a zamračila se. Její prsten byl osázený červenými kameny, ale ten, který se jí mihl před očima, měl pouze jeden kámen, modrý. Někde už ho určitě viděla.

"Jste v pořádku, Mylady?" oslovila ji Gréta opatrně.

"Ano." Zoe přikývla a zamířila ke dveřím. Bylinkářka jí byla v patách.

"Snad se nebojíte dnešní noci, paní," zajímala se Gréta starostlivě.

"Nebojím. Všechno dopadne dobře." Usmála se Zoe. Neměla se proč bát, protože její manžel s ní spát nechtěl. A pokud byla opravdu těhotná, tak už to nebylo ani zapotřebí. Paradoxně ji to uklidňovalo, i když si stále připadala odstrčená.

Došla s Grétou až ke vstupu do sálu a tam si všimla, že její muž nesedí u stolu. Když se snažila najít jeho poručníka, také zjistila, že v síni není. Poslala Grétu na její místo se záminkou, že zapomněla v komnatě svůj kapesníček a pomalu se vydala zpátky. Prošla kolem výklenku, kde byl její manžel s lordem Lambertem naposledy schovaný, ale nikoho tam nenašla. Ven určitě neodešli, protože nádvoří bylo plné vesničanů. Nevěřila ani tomu, že by se uchýlili do ložnice jednoho z nich. Netušila, proč to dělá, proč se chce dobrovolně vystavit pohledu na jejich spletená těla, prostě ji něco táhlo. Téměř po špičkách zdolala hlavní chodbu, a když byla v úrovni koupelny, zaslechla šeptající hlasy. Přicházely ze tmy, do které se bála vstoupit. Každý další krůček ji ale lákal, aby udělala další a další.

"Jednou to dnes stačilo, Mylorde…" zaslechla zřetelně nejprve Adamův hlas. Na první poslech se jevil jako káravý, ale měl takovou sladkobolnou koncovku. Ihned poznala, o čem lord Lambert mluví.

"Chtěl jsem jen něco vědět. Zoe bylo líto, že mi nemohla dát žádný prsten z rodinného dědictví. Kdy se jí mám zeptat, jestli si nepamatuje na ten můj?" Tommyho hlas byl pro změnu zoufalý. Ovšem obsah slov teď Zoe zaujal mnohem víc. Její manžel měl v době incidentu na ruce prsten? A ona by si to měla pamatovat? Proč se jí bál zeptat?

"Ještě chvilku počkej, Tommy. Třeba si na něj vzpomene sama, pokud jsi ho tedy v tu dobu ještě měl."

"Takže si myslíš, že bych ho mohl ztratit?"

"Nechytej mě hned za slovo, Tommy. I kdybys ho ztratil, já ti za to přece hlavu neutrhnu. Nabídl jsem ti jiný."

"Já vím, ale…"

"Skoro už jsem na něj zapomněl. Teď je mnohem důležitější, aby se o tomhle místě nikdo nedozvěděl. Čím víc se tu budeme scházet, tím větší jsou šance, že si toho někdo všimne. Dnes už za mnou nechoď, promluvíme si o tom zítra, ano?"

Zoe ustoupila o pár kroků zpátky, oči a ústa dokořán. Nejenže ti dva mluvili o nějakém šperku, který měla znát i ona, ale ještě se jí podařilo přijít na jejich tajný úkryt. Kéž by se na své šmírování vykašlala, mohla být o několik nemilých informací chudší. Otočila se a tiše vykročila zpátky. Místo do síně zamířila do své komnaty, kde se posadila na postel a zabořila tvář do dlaní.

"Jaký prsten?" ptala se sama sebe. Došlo jí, že bude mít pro oba muže velkou citovou hodnotu. Automaticky se podívala na svůj svatební, snad v doufání, že se jí znovu zjeví to, co viděla předtím, ale nic se nestalo. Na jejím prstě zářil prsten, který dostala od svého manžela. Problém byl v tom, že si nedokázala vybavit ani samotnou Tommyho ruku, takže jestli na ní nějaký prsten byl, nebo ne, stejně by to nepoznala. Určitě se tím při takovém zmatku nezabývala. Snažila se přežít a ještě byla pod vlivem drogy, tak jak si měla pamatovat něco tak titěrného?