Prsten 34.

---

K večeři se ten den sešli už všichni pánové, včetně Zoe Austinové. Adam pro jistotu poslal všechno služebnictvo pryč, dokud se s novou informací nesrovná jeho bratr a švagrová. Také nechal poslat pro Grétu. Rozhodně chtěl vědět, proč mu o nalezení Zoe neřekla pravdu.

Elizabeth se na oznámení, že Zoe bude její švagrovou, netvářila zrovna nadšeně, ale s tím Adam i Tommy počítali. Doposud si myslela, že jde o obyčejnou vesnickou dívku. K tomu němou a ne zrovna s ženskými proporcemi, vlastně jí nepřipadala vhodná ani na dceru ze šlechtické rodiny, ale raději si svůj názor nechala pro sebe. Nechtěla ji soudit podle vzhledu a také ji víceméně litovala, protože věděla, že dostane tak trochu jinak orientovaného manžela, který ji nikdy nebude moci oplatit stejnou lásku, jakou Neil oplácel jí. Byla tu proto, že to rozhodl král. Měla se stát manželkou a matkou. To všechno bez lásky…

Největší zvědavost při večeři projevila malá Lilith. Do téhle chvíle byla pro ni Zoe němou tetou Emou, dívkou z vesnice za kopcem v obyčejných šatech, která se teď usmívala, měla zajímavě upravené vlasy, krásnou róbu a mluvila s noblesou jí vlastní. Pro tak malé dítě to bylo neuvěřitelné.

"Ty už nejsi teta Ema?" zeptala se dívky, sedící vedle Tommyho. Adam, ač to normálně nedělal, zaujal tentokrát čelo stolu a postranní místa nechal párům. Lili seděla mezi svými rodiči na vyvýšené sedačce, aby nemusela zaklánět hlavu.

"Pořád jsem tvoje teta, maličká a budu navždycky," usmála se na ni Zoe. "Ema je moje druhé jméno, ale víc používám Zoe. Říkej mi, jak budeš chtít," navrhla neteři.

"Tak asi…" Dítě se zamyslelo a pak vyhrklo: "Budeš prostě teta." A tím byl problém vyřešený.

Tommy si všiml sestřina podezíravého pohledu a také se mu příliš nedivil. Možná jí to měli s Adamem oznámit ještě před večeří a ne v přítomnosti Zoe. Potřebovala jen víc času na to, aby se s tím srovnala. Přece jen, šlo o další paní na hradě. Zatím tuto roli zastávala pouze Elizabeth, Tommyho mohlo lehce napadnout, že jeho sestra žárlí. A také byla připravená na příjezd jiné lady a místo toho dostala jako společnici dívku, o které si myslela, že je sirotek. V duchu doufal, že se jejich vztahy brzy vyřeší a že se z nich stanou přítelkyně. Potřeboval další spojence. Nejlepší by bylo, kdyby se všichni semkli jako rodina, aby neměla Zoe pocit, že je přehlížená, nebo dokonce, že do téhle rodiny nepatří.

Po večeři odtáhla Elizabeth svého bratra a Adama do jejího salonku. Zoe dostala svou komnatu, prozatím jen skromně zařízenou, ale bylo jí od hradního pána slíbeno, že hned další den se může s Denisem pustit do úprav. Tak, aby to vyhovovalo jejím potřebám. Dívka se tedy odebrala na kutě a Neil ji šel doprovodit. Poté se připojil k ostatním.

"Vy jí věříte?" začala Elizabeth. Tommy i Adam se podivili. Upřímně, takovou otázku nečekali. Vlastně je to ani nenapadlo. Problém byl v tom, že Elizabeth ani Neil nevěděli o znásilnění. A Tommy si nebyl jistý, jestli by jim to měl vůbec říkat.

"No, ano…" řekl Tommy nejistě. Adam pouze přikývl.

"Chcete mi naznačit, že ta holka začala najednou mluvit a první, co řekla, bylo, já jsem Zoe Austinová, ta která se tu má provdat za Thomase Ratliffa?"

"Takhle to nebylo," bránil se Tommy a s pohledem vyžadujícím pomoc se ohlédl na Adama. Neil se pro jistotu zdržel jakékoliv mluvy. Znal svou ženu a věděl, kdy je dobré ji raději nepřerušovat.

"Měl bych vaší sestře říct pravdu, Mylorde." Adam se na svého svěřence zadíval soucitně, ale i pevně a nesmlouvavě. Lhát postrádalo smysl. Jednoho dne by se Elizabeth stejně všechno dozvěděla a o to horší by to bylo. Tommy se kousl do rtu, poté si shlédl sestřin přísný obličej a slabě přikývl.

Adam se pustil do vyprávění. Začal tím, jak našel Zoe ve stáji s Martinem. V podstatě to vzal jakoby od konce, protože kdyby začal začátkem, tedy Zoiným znásilněním vlastním nastávajícím manželem, byl by to pro křehkou dámu, jakou Elizabeth v nitru byla, velký šok. I Neil měl co dělat, aby tuhle informaci rozdýchal.

Elizabeth tomu nejprve nechtěla uvěřit, ale když se Adam rozpovídal o rostlince, obecně zvané zmatečník a o příbězích, ve kterých sehrála svou roli, přestala pochybovat. Vedle lesního neštěstí bylo pak oznámení o možné vině Charlese Howarda dalším nečekaným políčkem. Jak pro ni, tak pro Neila, který muže osobně znal. Najednou všechno dávalo smysl i jim, stejně jako předtím Adamovi a Tommymu. Šlo o pomstu za to, že Adam udělal správnou věc. Že se pokusil Charlese napravit zodpovědností. Jenže pokud to udělal násilím, nikdy to nemohlo dopadnout dobře. Mělo mu dojít, že člověk jako Charles se za žádných okolností nesmíří s tím, co mu nařídí někdo jiný. Co s takovým mužem? Co s těmi zrůdami, kteří se v lese vyřádili na dvou nevinných lidech? A nejspíš jen pro peníze, které jim Charles dal?

Od té chvíle se Elizabeth k Zoe chovala jinak. Nechtěla ji litovat, ale pokusila se, přijmout ji jako právoplatného člena rodiny. Také rozhodla, že se co nejdříve musí konat svatba a osobně se pustila do jejích příprav. Zoe už nebyla panna a pokud by se to někdo dozvěděl, že ke ztrátě její nevinnosti došlo dřív než před svatbou, a nedej bože, by se tato informace dostala až ke králi, musel by Adam vysvětlovat, jak k tomu došlo. Nikdo ze zainteresovaných neměl nejmenší zájem na tom, aby král věděl o jejich situaci. O tom, co se stalo v bodiamských lesích museli všichni mlčet, protože pokud byl Charles opravdu viníkem, rod Howardových by se dočkal akorát tak potupy a hanby za jeho hříchy. Adam si cestu do Londýna naplánoval až po svatbě. Nejprve bylo nutné urovnat vztahy v rodině. Všechno muselo být v pořádku, aby mohli držet pohromadě, až dojde na horší časy. Vidina svatebního dne, kdy definitivně přijde o moc nad Tommym a tudíž jediné oficiální pouto, které je svazovalo, byla nepředstavitelně bolestivá, ale snažil se na Tommyho působit statečně a chtěl ho podporovat aspoň klidem a rozvahou. Pro jeho svěřence to bylo neméně bolestivé.

Večer před obřadem Adam navštívil Tommyho v jeho komnatě. Nebylo vhodné, aby spolu spali v jednom pokoji, ale tuhle malou návštěvu si Adam neodpustil. Slíbili si, že jakmile se všechno uklidní a Zoe se s jejich vztahem smíří, zase jej vrátí do starých kolejí. Do té doby byla jejich setkání bohužel značně omezená…

Adam zůstal stát u dveří s rukama za zády. Na sobě svůj domácí dlouhý plášť, stejně jako Tommy, který ležel v posteli a četl si.

"Pamatuješ si, když jsem s tebou nechtěl jíst?" zamyslel se Adam. Tommy odložil knížku a pousmál se.

"Byl jsi jak vlk samotář. Ano, pamatuji si na to. Proč se ptáš?"

"Protože teď jsem za tyhle chvíle vděčný. Člověk si neuvědomuje co má, dokud to neztratí," povzdychl si Adam a přešel k posteli, na kterou se posadil k Tommymu zády. Čekal, jestli na to Tommy něco řekne, ale menší muž ho místo slov objal kolem ramen a položil si hlavu na jeho šíji.

Adam spojené ruce na své hrudi pohladil a stiskl do svých. Lehce se na Tommyho položil a nechal se konejšit v jeho náruči.

"Vždy budu jen tvůj. Pro mě se nic nemění, přísahám na cokoliv, co si budeš přát," zašeptal Tommy. Adam zavrtěl hlavou.

"Nepotřebuji tvá ujištění, věřím ti a ani bych tě nenechal, abys mě přestal milovat, stejně jako ty to nedovolíš mně."

"Ne, nedovolím!" zamračil se Tommy. Adam se pousmál a spokojeně zavrněl. Aspoň pro tuto chvíli se cítil dobře. V bezpečí. Vždy měl potřebu chránit Tommyho a nikdy si moc nepřipouštěl, že je to vlastně oboustranné. Až teď.

"Určitě najdeme způsob, jak to udělat snesitelné pro všechny. Zatím nechci na Martina tlačit. Srovnává se chudák s tím, že je jeho vyvolená urozená dáma," uvažoval Adam.

"Zoe mi přísahala, že s ním nic neměla, nic vážnějšího. Mně by to bylo jedno, ale teď, když je všechno jinak… jak by se asi Martin cítil? Bál by se mě."

"Bojí se," přiznal Adam. Tommy se štolbou ještě nemluvil. Vlastně se úspěšně míjeli celý ten týden. Adam odkládal pravdu o Zoe do poslední chvíle. Pak musel, dřív než mezi poddanými začnou kolovat drby, všechny svolat a vysvětlit jim situaci. Se Zoe se dohodli na verzi, která byla na míle vzdálená od té pravdivé. Zoe se jednoduše na hrad vypravila v přestrojení, aby zjistila, jestli se jí na Bodiamu bude líbit. Kupodivu tomu všichni uvěřili. Zoe se ještě omluvila, že je tahala za nos a tím byla celá záležitost vyřízená. Martin se ovšem tvářil od té doby dost ublíženě, takže ho raději všichni nechali být, včetně Zoe. Adam měl ale pocit, že si štolbu opravdu oblíbila. Kdykoliv šla po nádvoří, třeba s malou Lili, nebo s Tommym, neodpustila si delší pohled věnovaný vstupu do stájí. A nebyl to obyčejný pohled. Určitě v něm zaznamenal naléhavost a zvědavost. A samozřejmě byl svědkem i opačného případu. Když Martin sledoval Zoe, nebo jejího nastávajícího. Na dívku byl očividně naštvaný, což se dalo pochopit, na Tommyho se díval bojácně. Vlastně kdykoliv si na něj dovolil upřít svůj zrak, hned ho sklopil jakoby studem. Muselo to být pro něj hrozné.

"Nechci, aby se mě bál," zhrozil se Tommy.

"To neovlivníš, lásko. On ji má asi opravdu rád a dokážu si představit, co všechno se mu teď honí hlavou. Na jednu stranu si možná oddechl, že k ničemu nedošlo, ale zároveň prožívá ztrátu milované osoby. A pochopitelně se ho občas zmocní i naděje, která mu vrátí krev do žil. Musí se cítit jako na houpačce. Jednou nahoře, podruhé dole. A já mu nemůžu nic říct," pokrčil Adam rameny. Tommy se posunul víc do středu postele a Adama vzal sebou. Adam se víc uvelebil na jeho hrudi. Tommy políbil milence na čelo.

"Bude to tu fungovat, když se každý zaměří na to své. Já na tebe, ty na mě, Zoe na Martina… Tohle všechno přece víme. Problém je v tom, že se na tom nemůžeme domlouvat. Musíme dělat, že o tom nevíme. Musíme to přehlížet."

"Jednou se to uklidní…" přihodil si Adam. Podíval se vzhůru, do Tommyho tváře, usmál se a nakonec zvedl z jeho náruče. "Už bych měl jít," posteskl si a posunul se zpátky ke kraji postele.

"Ne! Ještě je brzy!" zaprotestoval Tommy okamžitě. Adam se na něj nesměl podívat. Okamžitě by se k němu vrátil, kdyby uviděl jeho psí oči. A že je jeho milenec uměl dokonale. Zeus by mohl závidět.

"Vím, že by to prošlo, ale jestli teď přijmu nabízený prst, bude z toho celá paže, Tommy. Pak i druhá a k ní hlava, trup, nohy… A nakonec se tu probudím zítra ráno, chvíli před tím, než se z tebe stane ženatý muž. Není to vůči Zoe fér, aspoň ne teď."

"Já vím," připustil Tommy s povzdechem. I tak si dovolil Adama pohladit po rameni. "Rozloučíš se se mnou? Prosím," žadonil, zatímco jemně masíroval svému poručníkovi ztuhlé svaly. Adam se otočil a zvedl obočí. Tommyho dlaň se přesunula na jeho tvář a pohladila ji.

"Také by ti to slušelo s nějakou krásnou ženou po boku," zkonstatoval.

"Jako dát ji a Zoe pak dohromady?" ušklíbl se Adam. Tommy pokrčil rameny.

"Pokud existuje láska mezi muži, musí být i mezi ženami. Akorát Zoe tomu moc neodpovídá," zamyslel se Tommy na oko.

"Taky bych řekl. Martin je kus chlapa."

"Já ovšem ne," zavrtěl Tommy hlavou.

"To bych neřekl…" Adam zvedl jedno obočí, zatímco si svého milého prohlížel od hlavy k patě. Tommy si pod jeho pohledem připadal téměř nahý.

"Opravdu tu nechceš zůstat?" přivřel svůdně oči. Zdálo se, že je Adam jejich rozhovorem správně načatý.

"Ty víš, jak moc bych tu chtěl zůstat, tak mě neprovokuj." Dostal varovnou odpověď. Poté se k němu Adam naklonil, vzal jeho tváře do dlaní a políbil ho.

"Půjdu," zašeptal do jeho rtů, palci naposledy pošimral líce a pak je propustil ze svých horkých prstů.

Tommy ucítil okamžitý vnitřní chlad. Ten, o kterém věděl, že ho bude cítit do chvíle, dokud se ho Adam znovu nedotkne. Uvnitř se třásl jak vystrašená srna, ale navenek na sobě nechtěl dát nic znát. Nemohl Adamovi přidělávat starosti.

"Už teď se mi stýská," přiznal a donutil se k úsměvu, jenž měl Adama přesvědčit, že je všechno v pořádku. Sledoval ho celou cestu ke dveřím, kde se Adam naposledy otočil.

"Dobrou noc, Tommy," rozloučil se s ním jeho poručník a pak zmizel na chodbě.

Tommy věděl, že v noci nezamhouří oka. To, na co se těšil, právě skončilo a v příštích dnech ho nečekala žádná hezká vyhlídka. Spíš naopak. Představa toho, že se bude muset zítra, o své svatební noci milovat se ženou, ho příliš velkým optimismem nenaplňovala. Zoe měla zajistit, aby bylo jejich manželství kompletní a bez něj se to jaksi neobešlo.

*

"Zítra je váš velký den, má paní." Gréta se před Zoe poklonila, v rukách džbánek bylinkového čaje, který jí právě přinesla do komnaty. Zoe si poručila odvar z kozlíku, aby se jí lépe spalo. Nápoj nevoněl zrovna vábně, ale Gréta ji ubezpečila, že spolehlivě zabírá do půl hodiny.

"Nechci, aby ses přede mnou klaněla. Pomohla jsi mi, když mi bylo nejhůř. Postarala ses o mě jako o svou vlastní." Zamračila se Zoe. Gréta narovnala ramena a usmála se.

"Věděla jsem, že nebudete obyčejná dívka. Byla jste sice v hrozném stavu, když jsem vás našla, ale pod tou špínou a krví se schovávala čistá pleť, o kterou bylo skvěle pečováno. Tohle já poznám."

"Samozřejmě. Také jsem měla na našem hradě bylinkářku," usmála se Zoe.

"Je mi líto vašich vlasů," posmutněla Gréta na okamžik. Zoe přikývla, jako že děkuje za projevenou lítost a posadila se na postel. Už pár dní chtěla s Grétou o něčem mluvit, ale doposud nenašla odvahu.

"Já… nevím koho jiného se zeptat a s tebou jsem prožila několik týdnů. Věděla jsem, že ti mohu plně důvěřovat…" začala.

"To můžete, Mylady. Jsem tu pro vás." Přikývla bylinkářka. Zoe se nervózně ošila.

"Matka mi jednou vyprávěla, co se stane, když žena…" Zoe nedopověděla, připadala si tak trapně.

"Když žena…" zkusila jí Gréta pomoci vlídným pobídnutím.

"Když žena čeká dítě," dořekla Zoe opatrně.

Bylinkářka zvedla obočí a pak přivřela oči. Poslední úkon byl vědoucí úsměv, jako kdyby jí něco došlo.

"Už to chápu. Chtěla byste vědět, co vás zítra v noci čeká a co by z toho mělo vzniknout. Jak poznáte, že jste těhotná."

Zoe nejprve poplašeně zamrkala a pak začala kývat hlavou.

"Ano. To jsem měla přesně na mysli. Jak to poznám, že čekám dítě? Moc si nevzpomínám, co mi maminka říkala. Jen to potřebuji připomenout." Usmála se nevinně. Gréta přistoupila blíž a nalila do poháru odvar z kozlíku, který dívce podala.

"Při svatební noci se budete se svým manželem milovat. Poprvé to trochu bolí, protože musí porušit panenskou blánu, ale pak už je to jenom příjemné. Stačí se uvolnit a myslet na hezké věci. Váš lord bude vědět, co a jak," ušklíbla se Gréta.

"Tohle si z maminčina vyprávění trochu pamatuji… a dál?" zajímala se Zoe. Jistě, že si pamatovala na své poprvé. Ale to její popisu bylinkářky moc neodpovídalo. Bohužel.

"Trvá to několik týdnů, než se objeví první známky těhotenství. Nedostaví se vaše dny a také tělo prochází změnami, se kterými se musí vyrovnat. Některé ženy to snáší hůře, jiné lépe. Běžně to bývá ranní nevolnost, změny nálad… Většina žen to ale hlavně cítí. Mají ten pocit. Je to přirozený mateřský pud."

"Rozumím," přikývla Zoe pokorně. Gréta se zatvářila starostlivě.

"Nesmíte se toho bát. Já téhle možnosti nikdy nevyužila. Možná jsem byla moc vybíravá, anebo jsem se sama bála a dnes bych byla za dceru nebo syna třeba i ráda. Až nadejde váš čas, budu vám nablízku. Pomůžu vám. A váš manžel vás také podpoří. Je to hodný muž…." Chlácholila ji Gréta.

Zoe se pochybovačně ušklíbla.

"Hodný muž, který ve mně nevidí ženu…" utrousila si spíš pro sebe.

"I tak si myslím, že vás v tom nenechá samotnou," přihodila si Gréta. Zoe se na bylinkářku vyděšeně zadívala, ale pak pouze sklonila hlavu. Bylo by divné, kdyby někdo tak blízký téhle rodině o jejich tajemství nevěděl.

Když Gréta odešla, Zoe si vlezla pod přikrývku a otočila se na bok, čelem k oknu. Tichý povzdech podpořil její tajné myšlenky. Nebyla si jistá, jestli na ní Gréta poznala, že byla v lese znásilněná, když ji našla na kraji toho lesa, každopádně jí o tom nikdo neřekl a jak se zdálo, nejspíš jí její otázky ohledně těhotenství prošly bez podezření. Anebo se tak bylinkářka jenom tvářila. Jisté bylo, že každé její slovo, každý příznak, o kterém mluvila, Zoe už několik dní pociťovala na vlastní kůži. Nechutenství, ranní nevolnost, dokonce ten zvláštní pocit, který mohou mít jen ženy… všechno odpovídalo jediné možnosti. Musela být těhotná…