Insatiable Honeymoon 1.

Myslela jsem si, že by to mohla být fajn jednodílka, ale jaksi jsem nedomyslela, jaký slohovky normálně píšu, takže IH bude opět na díly. Ale určitě jich nebude 30 :D Snad.

Jinak, než začnete číst, zkuste si jenom tipnout, kam že jsem to ty dva na ty líbánky vlastně poslala? Kdo se trefí, má u mě pochvalu :D

---

Pohled na bledého Tadeáše Sutanovi moc odvahy nepřidal. Barva jeho tváře mu silně připomínala Ebera Lamberta na jejich svatbě. Podobný zelený odstín.

"Nevěděl jsem, že se ti v letadle dělá špatně." Zamračil se a pohladil manžela po zádech. Jejich pronajaté Bentley už mířilo z letiště do hotelu. Sutan se snažil nejet moc rychle, aby se Tedovi ještě víc nepřitížilo. Naštěstí byly příjezdové silnice do města dost ucpané, takže každou chvíli zastavovali.

"Nikdy jsem neletěl takhle daleko. To bude dobrý," chlácholil Tadeáš unaveně svého muže, i když by to mělo být spíš naopak. Však měl Sutan v plánu, začít se o Teda, pořádně starat, jen co dorazí do jejich hotelu, jehož celé jedno patro si na líbánky pronajal. Udělá vše pro to, aby se jeho manžel cítil na jejich svatební cestě jako král. Až ho dostane z tohohle, samozřejmě.

"Odpočineš si, brzy tam budeme," slíbil baron a v rychlosti zhodnotil situaci v ulicích. Přitom na Tadeášovi stále držel svou ruku, kterou ho hladil na zádech a krku. Už to Tedovi pomáhalo, aby se cítil o něco lépe. Nevolnost z letadla byla jen dočasná záležitost. Musel doufat, že je na jejich líbánkách nepotká nic horšího…

Hotel Pierre nebyl velký, ani nejvyhlášenější, zato mile klidný a útulný a personál nevtíravě úslužný. A stál na tom nejromantičtějším místě, které mohla Paříž zamilovaným novomanželům nabídnout. Na břehu Seiny. Nejvyšší patro nabízelo čtyři luxusní apartmány a nádherný výhled na nejznámější památky a atrakce, samozřejmě včetně Eiffelovy věže. Každý pokoj měl vlastní terasu se samostatným vstupem pro personál. Vedení hotelu tak chtělo zabránit tomu, aby se v době pobytu hostů na terase nepromenádoval personál přes celý apartmán. Vzbuzovalo to větší důvěru.

Sutan zastavil u krajnice před vchodem do hotelu a vystoupil. Tadeášovi přispěchal otevřít hotelový zřízenec, který za svou ochotu dostal tučné spropitné. Sutan chytil Teda kolem pasu a společně vyrazili ke dveřím, zatímco zřízenec vyskládal z Bentley kufry a poté auto odvezl na hotelové parkoviště. Mezitím se o zavazadla postaral jiný poslíček, který byl páru okamžitě v patách.

Na recepci vše proběhlo hladce. Sutan dostal klíče od nejlepšího apartmá a podpisem stvrdil, že po dobu následujících sedmi dnů si pronajímá i zbylé apartmány v nejvyšším patře. Karty od pokojů recepční okamžitě stáhla z nabídky a zavřela do trezoru přímo před Sutanem. O několik minut později už novomanželé a jejich osobní poslíček vystupovali z výtahu v pátém patře.

Tadeáš na okamžik zapomněl, že je mu špatně. Jen chodba, ze které vedly čtvery dveře do těch nejlepších apartmánů v hotelu, působila sama o sobě jako luxusní a snad i možno obyvatelný prostor. Základem byla modrá barva a několik jejích dalších odstínů. Dále pak šedá a stříbrná. Chodba byla pokryta sametovým kobercem v královské modři. Na stěnách byly připevněné stříbrné svícny, které zajišťovaly příjemné osvětlení. Další artikly, jež zdobily chodbu, byly nejrůznější plastiky a obrazy na stěnách. Některé moderní, jiné z minulých století.

"Zdá se, že se ti tu bude líbit," zašeptal Sutan svému manželovi do vlasů, zatímco je poslíček naváděl k jejich apartmánu. Ted se probudil a přinutil k úsměvu. Jeho muž ho vedle sebe téměř vláčel, jak byl okouzlený. Co až vstoupí do jejich hnízdečka lásky?

"Už je mi skoro dobře."

"Jenom skoro…" podotkl Sutan přísně. To znamenalo, že dokud se skoro nezmění na úplně, Ted se jeho opatrovnictví nezbaví.

"Brzy to bude dobré. Kolik je vůbec hodin?" zajímal se Tadeáš. Chtěl odvést pozornost od sebe. Líbánky byly přece o nich dvou, ne jen o něm. Nechtěl to pokazit.

"Půl šesté, mladý pane," ozval se pohotově poslíček.

"To je skoro čas na večeři," napadlo Sutana. Muž v jednoduchém modrém livreji se zastavil u posledních dveří v chodbě, přiložil k zámku s čipem přidělenou kartu, a když se vchod uvolnil, podal hostům jejich klíč a zářivě se usmál. Zároveň ustoupil stranou, aby mohli novomanželé projít do svého apartmá.

"Bude mi potěšením, nabídnout pánům naše výtečné menu." Vešel za nimi do pokoje a postavil se vedle dveří společně s kufry.

"Můžete to nechat tady," pokynul mu Sutan. Mladík postavil zavazadla na zem a začal vyjmenovávat pokrmy, které večerní menu obsahuje.
"Jako předkrm bych doporučil grilovaný zelený a bílý chřest na másle, či pečená husí Foie Gras, nebo také hovězí carpaccio. Polévka je dnes tradiční, silný vývar z hovězích žeber s domácími nudlemi a jako hlavní jídlo by pánům mohlo chutnat pečené kačeří prso Saus Vide. Navečer podáváme jako zákusek především sorbety. Dnes máme citrónový a malinový."

"To zní dobře," pousmál se Sutan a pro jistotu se podíval na Teda, jak na všechny ty méně či více známé pokrmy reaguje. Zelená barva byla už pryč, ale pořád to nebylo ono.

"Chceš ještě počkat?" zeptal se Teda. Mladík zavrtěl hlavou a vyloudil na rtech unavený úsměv.

"I když mi ještě není úplně nejlíp, kručí mi v žaludku. Asi bych se měl najíst."

"Mohlo by ti být špatně i z toho. Kdy jsi naposledy jedl? V letadle ne." Zamračil se Sutan. Poté se otočil na poslíčka a přikývl. "Dáme si od všeho něco. I ten sorbet přineste obojí." Strčil chlapci do ruky papírovou bankovku a poslíček s hlubokou úklonou vycouval z pokoje.

Sutan odnesl jejich kufry do ložnice, zatímco se Ted opět kochal nádherně vybaveným apartmá. Hlavní pokoj nabízel posezení v podobě několika sedaček různých barev a tvarů, domácí kino, plně vybavený bar a knihovnu, která skýtala na sto knih všech žánrů, aby si každý mohl vybrat ten svůj. V době elektronických knih a vůbec elektronického všeho to Ted považoval za lehce sentimentální, ale spíš ho to donutilo k úsměvu. On sám na knihy čas mít nebude. Sutan ho nenechá, aby se věnoval takovým činnostem. Vlastně ho asi nenechá, aby se věnoval čemukoliv kromě něj.

Vydal se za manželem do ložnice, která mu vyrazila dech, i když to víceméně čekal. Byla o něco modernější, než předchozí pokoj. V příjemných teplých odstínech, tak aby svého nájemníka co nejvíce uklidňovala a dodávala mu dobrou náladu. Postel byla pochopitelně velká a tvořila velkou část prostoru. Vestavěné skříně skrývaly kromě úložných ploch také počítačovou základnu, která se starala o jednoduché úkony jako pohyb žaluzií, hudební kulisu s výběrem mnoha hudebních žánrů, nebo hlídání klidného spánku, což znamenalo, že čidla řízená počítačem dokázala rozeznat a vyhodnotit jakýkoliv pohyb v místnosti a přizpůsobit mu tak celkovou atmosféru. Hosté se tedy v ložnici nemuseli starat vůbec o nic. Jen o své vlastní pohodlí a také potěšení.

Pokoj byl opravdu krásný a na svou velikost i útulný, naštěstí nepůsobil natolik luxusně, aby se do něj Tadeáš bál vstoupit. Naopak, když se konečně rozkoukal, zamířil k posteli a posadil se na její kraj. Rukama a zadkem zkusil její měkkost. Sutan už měl většinu jejich věcí vyskládanou ve skříních.

"Líbí?" zeptal se pobaveně. Viděl, jak Ted na pokoj třeští nadšené oči. Potěšilo ho to. Snad vybral správně.

"Moc." Přikývl Tadeáš a pak sebou švihl o postel. "Kdybych zavřel oči, tak okamžitě usnu."

"Jestli chceš spát, tak…"

"Ne!" Ted se raději posadil a rozhlédl kolem sebe. Žaluzie byly z ničeho nic napůl zatažené a pokoj se ponořil do příjemného přítmí. "Co to je?" podivil se. Sutan se usmál a otevřel druhé křídlo skříně. Ted na něj neviděl, takže chvíli jen zmateně tápal, co jeho drahý manžel za dveřmi podniká. Když k němu pak Sutan přistoupil a pohladil ho po tváři, žaluzie se začaly zatahovat úplně. Na komodě proti posteli stálo několik svícnů s elektronickými svíčkami, které se v šeru věrně rozplápolaly a do vzniklého ticha začaly pronikat jemné tóny jakési písně, která byla Tedovi okamžitě povědomá. Došlo mu, že ji slyšel na své svatbě.

Chtěl něco říct, ale k jeho nosu se náhle dostala příjemná vůně květin, samozřejmě smíchaná s vůní jeho manžela. Překvapeně k němu vzhlédl.

"Jak jsi to udělal?"

"To ne já, to tenhle pokoj." Usmál se baron. Když se k Tedovi sklonil a políbil ho, hlasitost hudby se o něco málo zvýšila. "Pozná, co budeme dělat a navodí správnou atmosféru," vysvětlil mu.

"Pozná, že mě svádíš?" ušklíbl se Ted.

"Dokonale." Zvedl Sutan jedno obočí. Chvíli si svého muže jen prohlížel. Vpíjel se do jeho tváře žádostivým pohledem a naznačoval mu, na co má právě teď chuť, poté chytil Tadeáše za pas a poposadil ho víc ke středu postele. Mladík se opřel o lokty a nastavil manželovi znovu své rty…

"Co by se stalo, kdybychom se tu hádali?" zašeptal.

"Místo klidné hudby by nám počítač pustil ACDC a místo příjemné vůně bychom dýchali nějaký hrozný smrad."

"To jako fakt?" zasmál se Ted.

"Jen tipuju. Nechci, abychom se tu hádali. Jestli k tomu budeme mít předpoklady, jakože máme, pohádáme se vedle. Souhlas?" navrhl Sutan. Tadeáš zavrtěl pomalu hlavou a objal manžela kolem krku.

"Nechci se tu hádat nikde."

"To zní jako dobrý plán." Cvrnkl Sutan špičkou svého nosu o Tedův. Mladší muž byl lechtivý, takže se zachichotal a přitáhl si svého muže blíž.

"Už je mi dobře, myslím."

"Nechci, aby ses přemáhal," zašeptal mu Sutan starostlivě do ucha.

"S tebou a přemáhat se? Copak bys mohl pochybovat o svém vyvoleném?" dobíral si ho Ted.

Sutan zvedl hlavu a zadíval se manželovi do očí.

"Rád ti to občas připomenu, drahý. Až si budeš zase hrát na nedobytnou pevnost." Zadíval se na něj varovně.

"Možná, ale ne tady. Tady budu hodný, slibuju," odpřísáhl menší muž. Sutan se na svého manžela konečně položil celou vahou a podebral jeho tělo pažemi kolem trupu. Poté se pomalu zvedl na kolena, s vláčným Tedem v náruči. Věděl, co se jeho muži líbí. Měl rád, když se o něj staral, a když ho takhle choval ve svém objetí.

"Konečně jsi jen můj. Konečně…" povzdychl si do Tedovy horké kůže na krku. Mladík se zatřásl touhou a prudkým přívalem silných emocí.

"Tvůj a navždy," zavrněl odevzdaně. Sutan ho pevně svíral ve svých dlouhých pažích a tiskl si ho na tělo. Jen takhle setrvávat bylo neskutečně příjemné. Nepotřebovali nic jiného, blízkost pro tuto chvíli stačila. Kdyby Tedovi nezakručelo v žaludku, byli by schopní pouhého objetí třeba až do rána.

"Jdeme se najíst," zavelel Sutan s úsměvem.

"Ne, já nechci." Chytil se ho Ted jako klíště, takže když se Sutan zvedl, táhl svého manžela sebou, zavěšeného kolem krku.

"Ale já jo, taky mám hlad, abys věděl," pokáral manžela. "No tak, Tedy, koťátko, každá šelma se potřebuje nažrat, aby byla spokojená."

"Taky se potřebuje pomazlit, aby byla spokojená," oponoval mu Tadeáš.

"Proč to nespojit?" navrhl Sutan, zatímco stahoval přicuclého manžela z postele. Měl co dělat, aby se nezačal smát. Ted byl někdy tak neskutečně roztomilý, že by se nejraději na všechny ostatní činnosti vykašlal, aby ho mohl pomazlit. Oželil by snad i svůj prázdný žaludek, ale ne jeho.

Konečně se ho manžel pustil, už se mu začínalo hůř dýchat. Nechtěl ale ztratit kontakt, proto Tadeáše chytil za ruku a odvedl na terasu k jídelnímu stolu s pohodlnými křesílky. Uprostřed stolu stál malý stříbrný zvoneček. Ted po něm natáhl ruku jako první a zazvonil. Během pěti minut už měli na stole celé menu, které jim předtím nabídl poslíček. Pokud šlo o zmrzlinu, byla prozatím uschována v přenosném chladicím boxu, aby se neroztekla.

Sutan si přesunul své křeslo co nejblíže k Tedovi a položil před ně jeden talíř. Na ten postupně nandal od každého předkrmu kousek. Nejprve ochutnal sám, aby zhodnotil kvalitu jídla a poté nabídl manželovi. Začali s chřestem a lahodným hovězím.

"Musíš otevřít víc pusu, máš ji takovou maličkou…"

"Maličkou na co?" zarděl se Tadeáš. Sutan mu vsunul mezi rty vidličku s masem a zavrtěl hlavou.

"Na jídlo samozřejmě," řekl pobaveně. Sám slupl další sousto, zatímco Ted mlčel jako zařezaný. "Pokud jde o mě, jsem naprosto spokojený," dodal po chvíli. Trpělivě čekal na mužovu reakci. Ted mu sebral vidličku z ruky a nabral na ni kousek nakrájeného chřestu, který ještě namočil v bílé studené omáčce. Určitě se ho nechtěl dotknout. S Tedem bylo občas dost těžké vyjít, zvlášť, když se s ním zatoužil hádat.

"Kdyby se mému manželovi něco nelíbilo, věřím, že by mi to řekl," utrousil Tadeáš jakoby lhostejně.

"Kdyby se tvému manželovi něco nelíbilo, nejsem si jistý, jestli by si tě vůbec vzal," zakřenil se Sutan. Ted na svého muže upřel hraný nechápavý pohled.

"Sutane!" oslovil ho přísně.

"Co je? Dáš si jatýrka?" provokoval ho baron. Ted si nevšiml, že si Sutan stihl vzít ještě jednu vidličku a napíchl na ni malý kousek husích jater. Než stačil říct ne, měl sousto té dobroty v ústech. Játra se přímo rozplývala na jazyku.

"Hm, to je dobrý!" zamlaskal a už se natahoval po další várce. Sutan mu ji rád dopřál, když viděl, jak se manželovi dělají boule za ušima. Tadeáš nebyl jiný, než většina mužů. Ke štěstí mu stačilo dobré jídlo a… sex. A baron chtěl udělat všechno pro to, aby obojího dostal víc, než zvládne unést. Tedy, s jídlem to přehánět nebudou, ale co se týkalo sexu…

Podobným způsobem, tedy vzájemným provokováním se dostali až k sorbetu. Bylo s podivem, že takovou dobu vydrželi. Jiskřilo to mezi nimi a bylo velice těžké vyhnout se důvěrnějším dotekům a polibkům. Věděli, že kdyby se jeden z nich neudržel, ten druhý by se s ním okamžitě vezl a bylo by hned po večeři.

Ted si k sobě přitáhl misku se zmrzlinou, kde byly dva kopečky, jeden citrónový, druhý malinový a ochutnal. Ve vteřině mu zrudly tváře nefalšovanou slastí.

"Tohle prostě musíš ochutnat!" Nabral na lžičku od každé trochu a nabídl Sutanovi. Baron přivřel oči, jakmile se chutě smísily. Nic tak dobrého opravdu ještě nikdy nejedl, a že už se na jeho talíři objevilo ledasco.

"Dobré, viď?" ujišťoval se Ted. Oči mu při tom zářily jako malému dítěti, které poprvé v životě ochutnalo zmrzlinu. Skoro měl ten pocit.

"Vynikající… pojď sem…" Sutan se k manželovi naklonil a chytil ho za ruku, ve které držel lžičku. S jeho pomocí na ni zase trochu nabral a nasměroval ji tentokrát k Tedovým ústům. Hned jak ji přijala, políbil svého muže a vklouzl mu do úst jazykem. Ted měl co dělat, aby misku udržel ve druhé ruce. Šíleně se roztřásl. Jako kdyby v té zmrzlině bylo nějaké hodně silné afrodisiakum. Anebo jím byl sám jeho manžel.

Sutan se odtáhl, ale jen na délku sotva jednoho palce.

"Takhle chutná mnohem líp," pronesl šeptem.

"Věděl jsem, že to řekneš."

"Vím, že o mé stále silnější posedlosti tebou víš."

"Nemysli si, že jsi v tom sám." Tadeáš se konečně odvážil zvednout ke tváři svého muže ruku a pohladit ho. Moc dobře věděl, jak to bude pokračovat, proto se během celé večeře snažil být zdrženlivý. Oni oba. Teď už nemělo smysl prodlužovat to krásné napětí mezi nimi. Na svou cestovní nevolnost dávno zapomněl, vlastně se docela ztratila a momentálně byl velice příjemně najedený. Ani moc, ale ani málo. Tak akorát, aby mu při milování nekručelo v žaludku a mohl se soustředit jen na svého muže.

Rychle odložil misku na stůl, bylo mu ukradené, že se zbytek zmrzliny rozteče, zvedl se a posadil Sutanovi na klín. Větší muž ho do své náruče vřele přijal, na okamžik si ještě pohlédli vyzývavě do očí a pak se bez prodlení začali divoce líbat. Když Sutan poprvé položil dlaň na Tedův zadek, mladší z mužů mu ji zarazil a jemně zavrtěl hlavou.

"Pojďme do ložnice. I ona toho chce být součástí," zavrněl muži do rtů. Sutan se pousmál a zvedl se. Dostrkal Tadeáše z terasy do hlavního pokoje a tam si ho vysadil na sebe. Menší muž mu okamžitě omotal nohy kolem pasu a pevně se ho chytil okolo krku. Jakmile se za nimi zavřely dveře ložnice, která se v době jejich nepřítomnosti vrátila do normálního stavu, spustil se program pro vytvoření příhodné atmosféry. Během chvilky se zatáhly žaluzie, rozsvítily svíčky a začala hrát hudba. Pokoj se zaplnil příjemnou, nevtíravou vůní a horní zásuvka nočního stolku nabídla svým dočasným majitelům vše potřebné pro zpříjemnění jejich chvil.

Ted se usmál, když ho Sutan položil na postel a kousek od jeho hlavy se otevřel šuplík. Trochu se lekl, ale jinak mu to přišlo velice zábavné.

"Vidíš? Hotel myslí na všechno."

"Rozhodně se s tím nepářou." Pozvedl Sutan obočí.

"A co ty?" zeptal se Ted tajemně. Manžel se podíval nejprve na zásuvku s nabídkou voňavých lubrikantů, pak jemu do očí. To už ležel Tadeáš pod ním.

"Co já?"

"Budeš se s tím párat?" upřesnil to Ted svůdně.

"Záleží na tom, co si bude koťátko přát." Naklonil Sutan hlavu trochu do strany a kousl se do spodního rtu…

Byly chvíle, kdy vypadal úplně neškodně a tahle patřila mezi ně. Ted už ho znal, už věděl, jaké nálady se u jeho muže střídají nejčastěji. Byli spolu sice jen několik měsíců, ale i tak ho už dokázal odhadnout. A tohle byla jedna ze situací, kdy se do svého muže dokázal znovu a znovu zamilovat. To, jak se na něj díval a dával mu najevo bezbřehou náklonnost. Jak ho svlékal očima a pouhým pohledem mu dokázal říct, co k němu cítí a také vytušit, co chce. Možná, že jejich hádky byly jakousi kompenzací toho, jak dokonale se k sobě vlastně hodí. Možná měly za úkol udržet jejich lásku v rovnováze.

"Miluju tě," zašeptal Tadeáš s vážnou tváří.

"Miluju tě," oplatil mu Sutan. Poté se sklonil a políbil svého manžela vroucím a nezaměnitelným způsobem milujícího muže. Když se odtáhl, v dlaních Tedovu tvář, hladící bříšky palců jeho rty, usmál se.

"Čekal jsem s tetováním na naše líbánky. Zítra si někam dojdeme a necháme si něco vytetovat. Zatím můžeš přemýšlet o motivu."

"Já na to úplně zapomněl," zhrozil se Tadeáš. "Jsi si jistý, že se kvůli tomu nepohádáme?"

"To nevím, koťátko. Ale mohla by to být naše první manželská zkouška ve zvládání kompromisů," navrhl Sutan. Ted pohladil manžela po pažích. Vůbec to neznělo jako špatný nápad.

"Začneme to řešit až ráno?" zeptal se lehce netrpělivě.

"Jistě. Teď máme na práci něco jiného," ušklíbl se Sutan.