Prsten 30.

---

Tommy slíbil při snídani Lucasovi, že si s ním po obědě bude hrát. Bohužel musel svůj slib přesunout až na odpoledne. Nejprve nebyl v moc dobré kondici a pak ho nechtěl z postele pustit Adam. Slyšel právě až na malého lorda Howarda juniora, na kterého si Tommy vzpomněl při povídání o Lilith. Pokud se mohl aspoň na něco domů těšit, byla to mimo Elizabeth a Neila ona. To malé pískle nikdy nezklamalo.

Večer před odjezdem z Cheshire se Adam Tommyho zeptal na Emu. Během jejich cesty o ní pomalu nepadlo ani slovo a od chvíle, co si Tommy vzpomněl, jakoby zmizela ze zemského povrchu a ani předtím nikdy neexistovala. Adamovi to ale vrtalo hlavou. Hlavně i z důvodu Tommyho budoucí ženy. Zdálo se, že by byl schopný cítit sympatie tohoto rázu i k ženě. Adam je cítit dokázal. Však existovaly doby, kdy jeho ložnicí procházely hlavně ženy.

"Rozuměli jste si," zamyslel se Adam. "Když jsem přijel od tvého otce, viděl jsem vás dovádět s Lili na nádvoří. Hráli jste nějakou divnou hru s hliněnými kuličkami a důlkem," vzpomínal. Tommyho tvář se rozzářila. Byla to jedna z mála hezkých vzpomínek na čas po napadení.

"Myslíš cvrnkání. S tím přišel Denis. Občas má ten chlap opravdu dobré nápady," pochvaloval si Tommy jejich správce.

"To má," usmál se i Adam. Oba muži seděli doposud u krbu v Tommyho pokoji a popíjeli víno. Tommy se po Adamově souhlasu zvedl a přešel k posteli. Tam ze sebe svlékl to nejnutnější, tedy všechno a zalezl pod přikrývku. Spodním pohledem k sobě Adama lákal.

"Co konkrétně tě ohledně Emy zajímá?" zeptal se. Adam se zvedl také a prozatím se na postel pouze posadil. Tommy se k němu přikradl zezadu a objal ho kolem paží. Jakmile jeho prsty nahmataly knoflíkovou légu na kabátci, začal malé knoflíčky jeden po druhém vytahovat z dírek. Adam se na jeho štíhlé, hbité prstíky zadíval a usmál se. Konečně bylo zase všechno při starém.

"Co jsi cítil, když jsi ji poprvé uviděl? A co potom? Je něco, co se ti na ní hodně líbí?" zajímal se Adam.

"Vypadá jak kluk," zasmál se Tommy. "Když se podívám na jakoukoliv jinou ženu, jako je moje sestra, nebo Anna, nebo Katherine… jsou to přesně ty typy žen, které žádného muže nenechají v klidu a mě naopak ani trochu nevzrušují."

"Jsou to tvoje příbuzné," dobíral si ho Adam.

"Však jsem řekl typy žen… ty mě neposloucháš, že ne?" Tommy se naklonil ke svému poručníkovi blíž a dýchl mu na krk. Adamovi naskákala po celém těle husí kůže.

"Jak tě můžu normálně vnímat, když děláš tohle?"

"Ale předtím jsem to nedělal."

"Možná jsem jen o krok napřed," zavrněl Adam a otočil se víc dozadu. Jeho kabát už byl celý rozepnutý, od prvního do posledního knoflíčku a mezi lemy prosvítala jen bělostná košile, se kterou chtěl Tommy udělat mnohem kratší proces, než se svrškem. K tomu, aby ho Adam nedokázal vnímat naplno rozumem, přispěla i skutečnost, že je Tommy nahý. Jeho nahotu skrývala akorát přikrývka, ale v očích Adama to bylo stejné, jako kdyby se na nahého Tommyho právě díval. Jeho fantazie prostě jela na plné obrátky.

"Zamiloval ses do ní?" vyhrkl Adam, když mu Tommy zajel dlaněmi pod kabát a stáhl mu ho z ramen.

"Myslíš, že je možné se do někoho zamilovat během třech dnů?"

"Nestalo se ti to u mě?" přivřel Adam oči a pomohl Tommymu se svlékáním kabátu, který pak odložil na němého sluhu vedle postele. Tenhle proces svádění, přípravy na milování a rozhovoru o třetí osobě byl velice zvláštní. V obou mužích se mísila nedočkavost s rozmrzelostí, protože ani jednomu se v takovou chvíli nechtělo mluvit o nějaké ženě, která možná na jednoho z nich zapůsobila silněji, než by bylo na první pohled zřejmé. Na druhou stranu oba cítili, že právě tohle je jedno z témat, které budou muset dřív nebo později vyřešit a pokud to bylo podáno touto formou, tedy s příslibem tělesného potěšení na konci, tíha problému se nezdála tak velká.

"Ty jsi trochu jiný případ."

"Jak jiný případ?" podivil se Adam. Tommy naklonil hlavu do strany, zatímco si Adamovu tvář s tajemným úsměvem prohlížel.

"Do tebe se člověk musí zamilovat, ať chce nebo ne. U tebe jde vždycky o lásku na první pohled. Každé ráno, když se probudím vedle tebe a podívám se ti do očí, znovu se zamiluji. Pořád a pořád. Den co den to cítím stále stejně, jako když jsem tě uviděl na našem nádvoří sedět na Morfeovi vedle mého otce. Pročesával jsi svýma chladnýma očima prostor kolem sebe, jako kdyby tě vlastně ani trochu nezajímal. Seděl jsi na Morfeovi vzpřímený, záda rovná jak prkno, ramena široká a silná, nesoucí dlouhý plášť s koženinou. Vypadal jsi jak samotný král. A v tu chvíli jsem se zamiloval poprvé!" Tommy vsunul dlaň pod lem košile na Adamově hrudi a pohladil ho po chloupcích.

"Zamiloval jsem se do chladných kovových očí, které skrývaly mnohem víc, než co navenek ukazovaly." Tommy jemně zatahal za několik chloupků a pak ono místo promnul bříškem palce. Adam ani trochu nepípl bolestí.

"To byl účel," řekl pevným hlasem.

"Ale já tě prokoukl," pousmál se Tommy vítězně. "Už v tu chvíli jsem někde hluboko v podvědomí věděl, že ten rytíř s krásnou tváří a nejhezčím jménem bude můj!"

"Aniž by ten rytíř věděl o tobě," ušklíbl se Adam. Tentokrát se Tommy zamračil. Pomalu svlékl Adamovi košili přes hlavu a položil ji na kraj postele.

"Na to, že jsi po mně posledních několik týdnů truchlil, jsi si mnou nějak moc jistý. Možná bychom měli jít už spát, nebo probrat Emu, když jsi na tom předtím tolik trval." Menší muž se posunul v posteli víc ke stěně a položil se na záda. Hlavu si podložil dlaněmi a zahleděl se ke stropu. Cítil, že na něj Adam kouká a užíval si to. Taky uměl být protivný, když na to přišlo.

"Ptal jsem se, jestli ses do ní zamiloval," promluvil Adam po několika minutovém dusném tichu, ve kterém stihl dokončit své svlékání.

"Ne," odpověděl Tommy klidně. Ema byla velice milá dívka, ale spíš kamarádka. Pokud předtím ve svých myšlenkách dokázal vytvořit něco jako představu jich dvou v milostné kombinaci, až s odstupem času viděl, že to byla jen jakási berlička, související s jeho navenek neviditelným voláním o pomoc ve chvíli, kdy měl pocit, že nezná ani sám sebe. Ema na tom byla nejspíš podobně a hlavně, nepatřila do jeho minulosti.

"Pak jsem klidný," pokrčil Adam rameny a vklouzl pod péřovou přikrývku také. Podařilo se mu otřít hřbetem ruky o Tommyho bok. Rychle ruku stáhl a zaujal stejnou polohu jako jeho svěřenec.

"Je možné, že se zamiluji do své manželky," promluvil Tommy do vzniklého ticha. Adam vedle něj se ani nepohnul. Jen jeho rty se rozvlnily v odpovědi, kterou Tommy zrovna moc slyšet nechtěl.

"Připravuji se na všechny alternativy."

"Takže jsi s tím smířený?" snažil se na sobě nedat znát údiv.

"Možná se do tvé nastávající zamiluji já," uvedl Adam jednu z oněch alternativ, na které myslel. Ta nejlepší by byla, kdyby se slečna Zoe Austinová hned po seznámení s Tommym smířila s tím, že jejich manželství bude pouze formální a že by bylo dobré, aby měl i on kousek toho práva na výchovu jejich dítěte. Stejně by musel najít nějakou ženu, která by jemu a Tommymu odnosila a porodila dítě, aby si mohli splnit sen o šťastné rodině, tak proč to neudělat touto cestou? Jejich potomek bude mít alespoň šlechtickou krev.

"Je ti jedno, že ti mě přebere nějaká nafrněná ženská a ještě mi ji chceš přebrat ty sám?" zhrozil se Tommy. Adam se neubránil úsměvu. Jak mohl jít Tommy spát, když ho jejich rozhovor právě začal strašit v hlavě? Otočil na něj obličej a přivřel oči.

"Miluji tě. Stačí to?" Jeho čelist ztvrdla na kámen. Tommy k ní přesunul jednu ruku a pohladil ji konečky prstů.

"Ano, stačí. Vím, že nejsi typ na sáhodlouhé projevy o tom, jak jsem výjimečný a…"

"Děkuji." Zvedl Adam jeden koutek. "Všechno, co jsi předtím řekl, bylo… Vědět, že muž, do kterého se den co den znovu a znovu zamiluji, cítí to samé, je…" Adam nebyl schopný dokončit ani jednu svou myšlenku. V hlavě je měl, ale vždy byl spíš zastánce činů než slov.

"Já to prostě neumím vyjádřit jinak, než takhle!" Rychle se přetočil na bok a namáčkl se ze strany na Tommyho. Poté ho políbil. Blondýn se přeochotně přivinul k jeho tělu a objal ho kolem zad.

"Znamenáš pro mne všechno a žádná žena, i ta sebekrásnější, to nezmění. Jediný člověk, kterého kdy budu milovat stejně jako tebe, bude naše dítě, Tommy." Adam pohladil menšího muže po páteři a zafoukal mu něžně do vlasů. Tommy se na něj podíval a pousmál se.

"A pak že neumíš mluvit."

"Jak kdy. Za poslední čtyři roky bylo jen málo důvodů k ujišťování, že budeme navždy spolu a nic nás nerozdělí."

"To je pravda," přitakal Tommy smutně. Doposud nebyl důvod, aby jeden druhého ujišťovali o svých citech. Určitě to nebylo zapotřebí ani teď, ale potvrzení z obou strach oba uklidnilo.

"Mimochodem… Když jsi mluvil o našem prvním setkání…" Adam se na okamžik odmlčel, aby si pořádně promyslel svá slova. "Věděl jsem o tobě. Mraky na obloze halily den do šedého oparu, celá Anglie prožívala další pochmurný den, pouze na Alnwicku zářilo slunce. Musel bych být slepý, abych si toho nevšiml," pousmál se. Tommy se kousl rozpačitě do rtu a poté Adama políbil.

"Jsem hrozně šťastný," zašeptal mu do ucha a ještě víc se vmazlil do jeho náruče. "Šťastný navzdory všemu, co nás potkalo a ještě potká. Musíme držet při sobě."

"Hlavně si nevyčítej, že tohle cítíš. Máš právo na štěstí. Neznám nikoho, kdo by si ho zasloužil víc."

"Už mlč, nebo se rozteču," zasmál se Tommy přiškrceně. Chtělo se mu brečet, smát a nejvíc asi pomilovat Adama ve všech polohách, jaké kdy Annina kniha nabízela. Věděl, že za Adama mluví převážně činy, ale pokud někdy použil slova, opravdu to stálo za to.

Hbitě přehodil přes Adamův bok nohu a tím se mu podařilo dostat blíž svým klínem k jeho. Pevně se k němu přitiskl a podsadil boky. Větší muž zkrabatil obočí, jeho tvář nabrala růžový nádech.

"Tohle je poslední noc před nepříjemnými úkoly, které nás čekají. Pojďme se milovat, dokud nám budou stačit síly," pobídl Tommy Adama. Tmavovlásek se usmál a pohladil menšího muže pod přikrývkou po zadečku.

"Také nás čeká dlouhá cesta domů. Neměli bychom se vysilovat," snažil se jít na Tommyho s rozumem, i když si dokázal dost živě představit, jak se jejich těla celu noc tisknou k sobě a svíjí jako klubko hadů na slunci. Za chvíli už si ani nic jiného představit neuměl. Rozvířené emoce a hormony ho jednoduše nenechaly.

"Lásko," žadonil Tommy. Adam proti své vůli zavrtěl hlavou.

"No tak, miláčku. Aspoň jednou, nebo dvakrát," pošimral ho Tommy v podpaží. Adam zabránil zuby nehty smíchu a přimhouřil oči.

"Neřekl jsem, že vůbec ne. Ale celou noc? Slibuji ti, že si to po cestě vynahradíme," navrhl Adam. Tommymu se rozzářila očka, pak si ale na něco vzpomněl.

"Doufám, že nepojedeme přes tu vesnici, kde bydlí jistá slečna "hledám manžela, značka ihned."

"Té se vyhneme obloukem. Něco mi říká, že Zoe Austinová bude její pravý opak," uvažoval Adam se smíchem.

"No kéž by." Vytřeštil na něj Tommy oči. Naštěstí mu zmínka o nastávající manželce nevzala chuť do Adama pod peřinou jemně dloubat, aby si získal pozornost i jeho těla. Větší muž se překulil na záda a menšího vzal sebou.

"Předveď mi, co umíš," pobídl ho laškovně. Tommy zavrtěl na jeho slabinách pánví a pohladil ho chodidly na lýtkách. Adam spokojeně zavrněl.

"Ani ti to nedá moc práce," zkonstatoval, když ucítil, jak se jeho mužství začíná rychle probouzet.

"Ukaž?" Tommy dal ruku za sebe a nahmatal tvrdý obelisk, který se otíral o jeho zadek. První zlomek vteřiny patřil leknutí, jako kdyby zapomněl, jak je jeho milenec obdařený, pak následoval úsměv uvědomění a nakonec výraz nadmíru natěšeného člověka.

"Tohle všechno je jen moje!" liboval si, když hladil Adamovu kůži všude, kam dosáhl.

"Tak hlavně opatrně. Je to křehké," provokoval ho Adam.

"Kdybych ti to řekl já, urazil by ses."

"Když to nedáš do spojení s rytířem, tak budu mlčet jako ryba," ujistil ho Adam. Tommy se nadechl, protože ho napadlo, že by to alespoň jednou nahlas říct mohl, ale nakonec si to rozmyslel. Ani jemu by se takové přízvisko nelíbilo. Křehký rytíř. Byl silný rytíř a Adam taktéž. Za poslední rok a něco ho Adam naučil bojovat s mnohem zákeřnějšími zbraněmi, než jakými byl třeba meč. Nebál se cvičit s jeho muži, kteří ho opravdu nešetřili, tedy pokud nebyl Adam zrovna poblíž, ale jinak z něj ani oni nedělali žádné křehké princátko. Jednou se mu dokonce podařilo v cvičném boji porazit Adama. Sice se potom pohádali, protože ho Tommy podezíral, že ho nechal vyhrát schválně, ale Adam ho přesvědčil, že ne. Spíš za to mohl fakt, že ho Tommy v noci předtím utahal jako kotě a zatímco si později chrupal v jeho náručí, Adam byl tak nabitý energií, že se mu podařilo zamhouřit oka až ráno, chvíli před rozedněním. Byl prostě na boj příliš unavený a nevyspalý. Kdyby na jeho hrad zaútočil ten den nepřítel, neměl by moc šancí ho ubránit.

"Nechci, abys mlčel, chci abys mi dal pořádně najevo, že všechno, co jsme si teď řekli, je pravda." Tommy se položil na Adama a znovu se zavrtěl. Muž pod ním zavřel oči, zaklonil hlavu a zasténal. Tommyho slova byla ta poslední, která onu noc zazněla.

*

Ráno je čekalo loučení s rodinou Howardových. Anna dokonce upustila slzu. V podstatě si svého bratrance moc neužila, protože byl většinu času buď naštvaný, nebo si hrál s Lucasem, anebo byl zavřený s Adamem v pokoji. Dohodli se, že ještě před zimou si návštěvu oplatí. Anna při tom mrkla na Adama, se kterým měla domluvu ohledně Charlese. Musel ji informovat o všem, co po svém návratu zjistí. Adama napadlo, že bude mít štěstí, pokud neuštve svého posla.

Na cestu dostali ještě z kuchyně jídlo na pár dnů a pak už vyrazili na svých koních domů.

Tommy samozřejmě reptal. Teď, když věděl, že Silver není jeho kůň a vlastně jím nikdy nebyla ani Rose, ho přepadl nový vztek na vrahy, kteří mu zabili Dioné. Adam ho musel uklidňovat. Jejich dohadování trvalo celý první den jejich jízdy. Další den už byl naštěstí klidnější. Zastavili se v hostinci, kde nocovali i předtím a tentokrát si společný pokoj vyžádal Tommy. Zdrželi se v městečku rovnou dva dny…

Aby se vyhnuli vesnici, kde žila Marie se svými rodiči, museli si udělat objížďku, která je zdržela o další půl den. Ne, že by to mužův vadilo. Čím víc se přibližovali k Sussexu a hradu Bodiam, tím pochmurnější nálada mezi nimi vládla.

Poslední noc, po přejezdu hranic sussexkého hrabství, se utábořili v lese.

Adam rekapituloval místa, která po cestě navštívili a především ta, kde zanechal obrázek prstenu po matce. Jako kdyby se po šperku země slehla. Nikdo ho nikdy neviděl a ani ho u žádného obchodníka nikdo nechtěl prodat.

"Musel jsem ho ztratit," povzdychl si Tommy. Byl napružený z blížícího se návratu domů a do toho ještě tohle. Rýpal do země kolem ohniště opracovaným koncem klacku, na kterém si předtím opékal chléb a mračil se.

"Nic takového jsem přece neřekl. Jen tomu prostě nerozumím," ohradil se Adam.

"Za tak dlouhou dobu už by se určitě někde objevil, kdyby mi ho ukradli. Počítám, že leží v trávě na louce za hradem, nebo spadl do potoka."

"Až si vzpomeneš, nebude už ho potřeba," pokusil se ho Adam navést na pozitivnější strunu.

"Byl to prsten po tvé matce. Dal jsi mi ho z lásky. Je mi hrozně, že jsem ho ztratil. Pokaždé, když si na to vzpomenu, se mi sevře žaludek."

"Myslím, že měla ještě jeden, neméně hezký. Dám ti ten," rozhodl Adam a pohladil Tommyho po rameni.

"Ne, já ho nechci. Zase ho ztratím a co potom?" bránil se Tommy. Adam měl co dělat, aby se nerozesmál. Když se Tommy začal chovat jako malé umanuté dítě, byl přímo k umazlení.

Pomalu vstal a shrábl nohou do ohniště hlínu, aby částečně udusil oheň. Bylo dobré mít ho na takovém místě v noci poblíž, ale ne příliš silný, aby nepoutal moc pozornosti. Poté se natočil bokem k jejich společnému stanu.

"Jdu spát. Jdeš taky?" zeptal se nevinně. Tommy k němu vzhlédl a přimhouřil oči.

"Proč mi za to prostě nevynadáš? Copak ty se na mě ani trochu nezlobíš? Já bych se zlobil, na tvém místě."

"Ale no tak. To přece není pravda. Nezlobil by ses. Vzpomínáš, když jsem někam založil ten milostný dopis, co jsi mi psal? Nemluvili jsme spolu skoro dva dny a ty ses rozhodl udobřit tímhle způsobem."

"Napsal jsem ti dopis, při jehož čtení by zčervenala i Anna," ušklíbl se Tommy. Adam se široce usmál. Přece jen už to bylo nějaký ten pátek a občas bylo dobré si příjemnější okamžiky připomenout. Hlavně ho ale potěšilo, že se Tommy zase usmívá. Neměli zrovna zářivé vyhlídky, tak proč si kazit poslední hodiny klidu a pohody?

"Dodnes jsi ho nenašel," zavrtěl Tommy hlavou a Adam tou svou.

"A hrozně mě to mrzí."

"Byl to jen dopis…"

"Byl to jen prsten!" použil Adam stejný tón jako Tommy. Blondýn chtěl namítat, zarazila ho ale Adamova zvednutá ruka. "Jdu spát, jdeš taky?" zeptal se znovu. Tvrdě a nesmlouvavě. Vlastně to nebyla otázka, spíš příkaz.

Tommy svého poručníka mlčky následoval.

Ráno se v klidu najedli, udusili oheň a vyrazili na poslední etapu své cesty. Chvíli po poledni už se před nimi otevřela širá pláň bodiamských luk a polí, zakončená velkým vodním příkopem, v jehož středu stál mohutný majestátný hrad Bodiam. Jejich milovaný domov. Slunce se stejně jako poslední dva týdny schovávalo za mraky, takže stavba působila ponuřeji než kdy jindy. Ale spíš to bylo v rozpoložení obou mužů. Poprvé se Adam na svůj hrad nevracel rád. Nehledě na to, kolik otázek si během překonávání mostu, který spojoval břeh s bránou, položil.

Dorazila už lady Austin? Pokud ano, převrátila hospodářství na jeho hradě vzhůru nohama? Pokud se jí podařilo i tohle, jak moc si omotala kolem prstu jeho bratra s manželkou? A co Lilith? Měla novou tetu od začátku ráda, nebo jí byla nesympatická? Možná nebyl nejlepší nápad, odjíždět, napadlo ho. Kdyby věděl, že přestane zmatečník jednoho dne působit a Tommymu se paměť vrátí, nikdy by Bodiam neopustili a mohli by se na příjezd té fúrie jaksepatří připravit. Takhle byla ona připravená na ně.

Pobídl Morfea, aby se co nejvíce přiblížil k Silverovi a pak se k Tommymu naklonil. Letmo ho pohladil po stehnu.

"Jakmile bude chvilka, musíme se sejít a povědět si své dojmy. A také vymyslet plán, jak na ni. Teď to ještě nemá smysl, když nevíme, jaká je."

"Taky jsem nad tím přemýšlel. Snad bude příležitost, vidět se, aniž by to vzbudilo podezření," strachoval se Tommy.

"Pořád jsem pánem hradu a ty můj svěřenec. Můžu s tebou být o samotě, kdy budu chtít!" zavrčel Adam.

"Doufej," ušklíbl se blondýn. Ve stejný okamžik se začala otevírat brána, ke které to měli už jen pár metrů. Adam se na Tommyho naposledy podíval a pousmál se.

"Pamatuj si. Miluji tě a nikdo na tom nic nezmění!"

"Nápodobně," oplatil mu Tommy úsměv. Poté muži vjeli na nádvoří, které v tuto dobu nepřekvapivě zelo prázdnotou, jelikož většina osazenstva odpočívala po obědě.

Rytíři na stráži své pány vřele pozdravili a následně jim pomohli z koní. Jako první se z podhradí vyřítil rozjařený Zeus. Pes zaslechl z nádvoří známé hlasy a utekl od plné misky žrádla, kterou před něj zrovna postavil vrchní kuchař, takže se ten dobrák za psem rozběhl také. Když se ocitl na prahu, ztuhl a hned na to se zářivě usmál. To už měl ovšem plnou pozornost Tommyho i Adama jejich milovaný šedý pes, který kolem pánů poskakoval jak nějaký mrňavý ratlík. Tommy si klekl na kolena a objal psisko kolem krku. Zeus sebou nepřestával mlít a málem si vykroutil zadek, jak mával radostí ocasem na všechny strany. Když ho Tommy pustil, ohař mu olízal celý obličej a pak nechal jazyk vyplazený, jako kdyby právě uběhl maratón.

"Chyběl jsi mi, fešáku," hladil ho Tommy po hlavě a za ušima, jak to měl Zeus nejradši. Adam se spokojeně usmíval. Když odsud odjížděli, Tommyho Zeus nezajímal. Nebo spíš to byl pro něj cizí pes. Úplně zapomněl na to, že ho tu přece jen čekají i milé okamžiky. Třeba setkání starého Tommyho s rodinou a lidmi, kteří ho měli rádi a modlili se za jeho brzké uzdravení.

I Adam povískal Zeuse po měkké srsti, nechal si od něj olízat ruku a pak se otočil ke stájím.

"Odvedu koně. Měli by si po té cestě odpočinout a dostat pořádné žrádlo."

"Počkám tu na tebe," zadrmolil Tommy, protože mu pes zrovna útočil čumákem na ústa a nos. Adam se zasmál, chytil otěže obou koní do rukou a vydal se s nimi ke stájím.

Přesto, že do hradu přijel s ne příliš skvělou náladou, Zeus ji dokázal navodit. A vůbec klid, který na Bodiamu panoval. Adam poznal, když někde narazil na nebezpečný klid, takový ten před bouří, jak se říká, ale tady nic takového necítil. Představoval si, jak jeho bratr právě teď sedí ve své komnatě s knihou v ruce a čte své ženě a dceři pohádku. Prostě odpolední siesta, jak byli zvyklí. Co asi dělala nová hradní paní? Nevypadalo to tu, jako kdyby bylo služebnictvo sekýrované ukřičenou paničkou. Možná ji opravdu odhadl špatně.

Když došel ke stájím, zjistil, že jsou hlavní vrata zavřená zevnitř. Zřejmě už dlouho nikdo na koních nevyjížděl. Postranními nízkými dveřmi, pod kterými se musel sehnout, aby se nepraštil do hlavy, se dostal k vratům z druhé strany. Zrovna, když zvedl ruku k petlici a na rtech se mu usídlilo jméno jeho hlavního štolby Martina, na kterého chtěl zavolat, zaslechl za svými zády nějaký zvuk, který se ani trochu nepodobal čemukoliv, co by připomínalo koně.

Pomalu se otočil a přivřel oči. Zvířata byla nezvykle klidná. Tohle už Adamovi podezřelé přišlo. Potichu se vydal uličkou mezi stáními k poslední prázdné kóji, která patřila Morfeovi. Čím víc se k tomu místu blížil, tím našlapoval opatrněji. Věděl, že ho na konci čeká nějaké překvapení. Jen netušil, zda-li se mu bude líbit nebo ne. Spíš by to tipoval na tu druhou možnost.

Při posledním kroku zatajil dech. Konečně se před ním zjevil původ oněch zvuků, které mu teď dávaly mnohem větší smysl. V rohu kóje klečeli dva lidé, muž a žena. Byli přitisknutí k sobě, tělo na tělo, to mužovo bylo od pasu nahoru obnažené, žena měla na prsou rozhalený živůtek a líbali se. Velice vášnivě. Mužovy ruce pátravě hladily drobné křivky mladé dívky, která mu doteky vřele oplácela.

Za jiných okolností by Adam okamžitě odešel. Už dávno na Bodiamu neplatila přísná pravidla, která mužům zakazovala smilnění se ženami přímo v hradu, protože to odpoutávalo mužskou pozornost od jejich povinností, především chránit svůj domov, a také zde už několik let pár žen pracovalo, takže se nemohl divit, když se spolu některý pár po čase spustil, ale v tomhle případě odejít nemohl. Muž, který ženu líbal, byl jeho věrný štolba Martin, i to by možná přešel, jenže on líbal Grétinu schovanku Emu. Tu zakřiknutou dívenku s chlapeckou postavou a oškubanými vlasy. Jak by se na to Gréta tvářila? A co tu vůbec Ema dělala?

Symbolicky si odkašlal a udělal krok dopředu, kdyby mu náhodou chtělo to kuře utéct. O Martinově cti nepochyboval. Byl to dobrý muž a pokud se zapletl se ženou, určitě už uvažoval o dalších krocích, jaké v jejich vztahu podniknout. Jako zasnoubení, svatba, dítě…

Dvojice od sebe odskočila a oba přistižení smilníci se na svého pána vyděšeně zadívali. Ema to nevydržela déle, než jedno nadechnutí a stydlivě svůj pohled sklopila. Martin samozřejmě nezklamal.

"Odjedu sotva na měsíc a copak mě tu nečeká…" založil si Adam ruce na prsou. Martin se mezitím postavil a pomohl na nohy i Emě. Adam teď na dívku viděl mnohem lépe. Kromě oteklých rtů od líbání, měla ve tváři krásnou zdravou barvu, ne jako když ji viděl naposledy. Očividně jí tyhle tajné schůzky - tahle určitě nebyla první - svědčily.

"Mylorde, omlouvám se…":

"A za co?" zvedl Adam obočí. Martin na něj vytřeštil oči.

"No, za…" Mladík začal zmatkovat a střídavě ukazoval prstem na sebe a na Emu, Adamovi to přišlo vtipné.

"Ví to její poručnice?" zvedl Adam vyzývavě bradu. Martin zrudl jako rak a Ema pro jistotu odvrátila tvář. Adam neměl v podstatě šanci, podívat se jí do očí. Proto k ní přistoupil blíž a chytil její drobnou bradu mezi prsty. Poté si Emin obličej natočil k sobě.

"Ne, Mylorde. Ještě jsme jí to neřekli. Tak trochu se bojíme…" koktal Martin. Adam jeho brebtání poslouchal jenom napůl. Něco ho totiž na Emině tváři zarazilo. Nebo to možná byly její oči, co nedokázal spustit ze svých. Jako kdyby se díval na někoho jiného...

Měsíc nebyl dlouhá doba, aby se někdo změnil k nepoznání. Problém byl v tom, že Ema byla v podstatě stále stejná. Vlasy o moc nepovyrostly, pihy byly stejně výrazné, rty a nos se nezměnily vůbec a ústa byla stále němá, jako když ji viděl naposledy. A přesto před ním stála jiná žena. Ta odlišnost ho tak bila do očí, že by si je nejraději zakryl, nebo zavřel. I tak ji ale nemohl pojmenovat. Ať se snažil sebevíc, nepřišel na to.