Prsten 27.

---

"Tohle už mi nikdy nedělej, jestli mě miluješ." Adam vynaložil zbytky svých opileckých sil, aby přetočil Tommy na záda. Teď bylo krajně nezbytné, mít nad ním převahu. Nebo ho alespoň donutit, aby si to myslel.

"Omlouvám se." Usmál se Tommy nevinně. Jako kdyby přesně věděl, co a jak na Adama v danou chvíli platí. No, ještě aby to nevěděl. Vždyť si právě vzpomněl na celý svůj život a poslední čtyři roky přece nedělal nic jiného, než že provokoval svou drahou polovičku podobnými úsměvy a gesty. Adam se divil, že ho to ještě překvapuje, ale spíš zapůsobilo zjištění, že by mohlo být zase všechno při starém. A právě v to už nedoufal.

"Omlouvám se a miluji tě. Opravdu." Tommy zvedl ruce k Adamově krku a objal ho. Pak si ho celého stáhl dolů na sebe. To už byla jeho tvář vážná. "Kéž bych zapomněl na všechno za poslední necelé dva měsíce. Pamatuji si každé odporné slovo, které jsem ti řekl. Každou nedůvěřivou myšlenku, kterou jsem ti v duchu věnoval. Je mi to hrozně líto, Adame."

"Já se na tebe nezlobím." Zavrtěl Adam hlavou. Nemohl se na tu staronovou tvář vynadívat. Proč si toho nevšiml už v okamžiku, kdy Tommy vstoupil do jeho komnaty? Měl to vepsané ve tváři, stejně jako předtím onu nedůvěru, o které právě mluvil. Stačilo se jenom pozorněji dívat.

"Pořád mi to nedochází." Přimhouřil Adam oči. "Mám pocit, že spím a až se probudím, budeš pryč."

"Nebudu pryč. Od teď každý okamžik strávíme spolu, pokud to půjde… A s vědomím, že patříme k sobě." Usmál se Tommy povzbudivě. Adam svého milence objal kolem pasu a zvedl ho do sedu. Pak si ho přitiskl pevně na své tělo.

"Tolik jsi mi chyběl." Zašeptal mu do krku, když se vroucně objali.

"Já vím." Hladil ho Tommy po zádech a vlasech. Bylo mu v téhle poloze tak krásně. Dokázal by strávit v jeho objetí klidně celé století.

"Opravdu si vzpomínáš na všechno?" zeptal se Adam s obavami. Tommy zavrtěl hlavou a poté se na něj podíval.

"Už se mě ptala Anna. Na tu věc se znásilněním si nevzpomínám. Vím jen to, co jsi mi řekl ty." Připustil. Když sklonil hlavu, jakoby se snažil skrýt svůj pohled, Adama to zmátlo.

"Copak je?" zvedl mu tvář ukazováčkem pod bradou. Tommy se mu rychle pověsil kolem krku, aby se mu Adam nemohl dívat do očí.

"Tuhle věc jsem neřešil, když jsi mi to řekl. Neměl jsem důvod." Zabrblal mu do vlasů.

"Jakou věc?" zajímal se Adam. Tommymu chvíli trvalo, než se odhodlal k odpovědi.

"Mé tělo si vzal někdo jiný. Pošpinil mě. Zneuctil. Hrozně se teď před tebou stydím. A nevím, jestli mám právo, se tě dotýkat… Určitě jsem tomu mohl nějak zabránit…"

"Nemohl!" Adam musel Tommyho zarazit. Nelíbilo se mu jeho obviňování sebe sama. Odtáhl ho od sebe na nezbytnou vzdálenost, aby si viděli do očí a zamračil se. "Jak tě mohlo něco takového vůbec napadnout? Nešlo tomu zabránit. Ty sám bys nezmohl nic. To já tam měl být a ochránit tě, ale nebyl jsem. Jestli by měl mít někdo výčitky, tak já."

"Ne!" zaprotestoval Tommy a sevřel Adamovy tváře do dlaní. "Beru to zpět. Nic takového jsem nikdy neřekl. I když jsem předtím nevěděl, co vím teď, nemyslel jsem to tak. Mluvil ze mě vztek. Prosím, odpusť mi to." Sklopil blondýn provinile zrak. On i Adam měli ještě pořád v živé paměti jejich poslední hádku, než spolu přestali komunikovat.

"Tommy, no tak, teď budeš smutnit? Teď?" dobíral si ho Adam. Potřeboval ho přivést na jiné myšlenky. "Podívej se na mě!" opět mu zvedl hlavu.

Hned jak se oříškový a ocelový pohled propletl, Adam se usmál. "Ještě jsi mi nedal ranní pusu. Copak si nevzpomínáš? Nezačali jsme mluvit a snídat, dokud jsme si nedali polibek."

"Teď mě zkoušíš, to přece není pravda." Zasmál se Tommy.

"Nezkouším tě, ale co takhle to zavést? Od teď ze mě nevymámíš ani slovo, dokud…" V ten moment na Adamových rtech přistály Tommyho.

Když se menší muž odtáhl, olízl si rty. "Pořád z tebe cítím víno." Pomalu pohladil palcem Adamův spodní ret.

"Tak to mě budeš muset líbat mnohem déle, lásko. Aby se naše chutě spojily."

"Neřekl jsem, že mi to vadí." Usmál se Tommy a znovu si pro sebe ukradl hluboký polibek.

Omámeni vzrůstající touhou a štěstím ze shledání svých srdcí upadli v objetí do měkkých peřin a propletli vše, co se proplést dalo.

Dostatek času věnovali připomínání si něžných i divokých polibků. Tommy se ujišťoval, že se mu vybavilo i tohle a Adam ho kontroloval, zda to dělá správně. Poté následovalo opakování doteků na nejvzrušivějších partiích. Adamovi se chtělo brečet, když ho Tommy začal hladit přesně tak, jak to měl rád. Nabízel se mu, šeptal mu do ucha zamilovaná jména, která vždy patřila jen jemu. Chvílemi dokonce ztrácel vědomí. Tommy se pak přemístil k jeho klínu tváří a začal ho laskat ve slabinách. Nevynechal žádné místečko. Hladil Adamova pevná stehna, jazykem ochutnával jeho třísla i podbřišek, než si jeho tvrdý úd vložil mezi rty a začal jej intenzivně sát. Cítil ve vlasech Adamovy něžné prsty, jak ho hladí a jemně si jeho hlavu navádí do klína. Nenutil ho, nic takového nedělal ani v minulosti, byl to jen projev naprostého souhlasu se vším, co chtěl Tommy s jeho vzrušením provést.

Tommy se s Adamovým penisem doslova mazlil. Jako kdyby se potřeboval pořádně přivítat i s ním a dokázat mu, že se mu stýskalo. Přejížděl po něm prsty, lízal jej, občas přidal i nepatrný stisk zubů… Nevynechal žádnou z činností, které měl Adam rád. Abstinence jejich milostného života si však u Adama vybrala krutou daň. Jeho erekce neměla dlouhého trvání. Vyvrcholení přišlo předčasně a naplnilo Adama studem a výčitkami.

Když se k Tommymu odvrátil zády a schoulil do klubíčka, bylo velice těžké zadržet slzy. Už několikrát si představoval okamžik, až si Tommy vzpomene na ně dva a společně to pak oslaví milováním, ale takové fiasko nečekal.

Z nenadání ho objaly kolem ramen Tommyho paže a otočily ho zpět. Menší muž se položil na bok proti němu a pousmál se.

"Jaký větší důkaz tvé lásky bych si mohl přát?" pokrčil volným ramenem.

"Ale…" Adam se nadechl, protože chtěl protestovat, Tommy mu však přitiskl na rty ukazováček a zavrtěl hlavou.

"Je vidět, že jsi na mě myslel hodně často. A mohl sis od toho odpomoct, ale neudělal jsi to."

"Nebylo by to stejné." Posteskl si Adam.

"Ne, nebylo. Mimochodem, pokud si dobře vzpomínám, tvůj apetit bývá většinou neukojitelný." Tommy sklonil hlavu a okatě se zadíval na napůl povadlý milencův úd. Pomalu jej vzal do dlaně a něžně stiskl. "Teď už to dotáhneme do konce." Pronesl sebejistě.

"Nemám sebou nic. Náš olejíček jsem nechal doma." Zastyděl se Adam. Nemohl se s Tommym miloval bez téhle pomůcky. Akorát by mu připomněl utrpení, které zažil tehdy v lese. O svou erekci strach neměl. Jakmile ho Tommy začal znovu třít, příjemné pulsování na sebe nenechalo dlouho čekat.

"Něco seženu." Usmál se Tommy.

"A kde?" zhrozil se Adam.

"U Anny." Rozhodl Tommy. Adam zavrtěl nevěřícně hlavou. "Určitě si bude vědět rady." Pokračoval Tommy vesele.

"Tak moc to zase nechvátá, lásko. Můžeme počkat domů."

"Zbláznil ses? Za dva dny na tom budu stejně jako ty. Nevydržím ani předehru. Zapomněl jsi snad na svou cestu do Somersetu? Byl jsi pryč pouhé dva týdny, a když ses vrátil, několik dní nám trvalo, než jsme byli zase sehraní. Nejvyšší čas začít právě teď."

"Vzpomínám si." Zabručel Adam. To měl Tommy podobný problém, jako on. Spíš ho ale štvalo, že to tolik řeší. I když, lepší řešit tohle, než vzpomínky, které se Tommymu ještě nevybavily.

"Fajn, dojdi za Annou a zeptej se jí, jestli má olejíček." Povzdychl si Adam.

"Proč jsi rozmrzelý? Byla to přece ona, kdo nám dal tu užitečnou knížku. Nebude překvapená. Spíš nadšená." Rozzářila se Tommymu očka.

"No právě." Utrousil Adam.

"Můžeme říct nějakému sluhovi, aby nám ten olej přinesl." Navrhl Tommy s laškovným úsměvem.

"Jen to ne. To bys mohl rovnou přizvat celý hrad, aby se na nás přišel podívat."

"Zajímavá představa." Zamyslel se Tommy. "Tedy musel bys počítat s tím, že by mohlo dojít i na něco takového." Stiskl v ruce jeho penis víc, aby mu naznačil, na co naráží. Adam se neudržel a plácl Tommyho po boku.

"Zlobíš." Pokáral ho.

"A ty to miluješ." Provokoval ho Tommy na oplátku. Tentokrát se Adam nevydržel neusmívat, protože na něj Tommy začal dělat obličeje jako Lilith. Její roztomilý obličejík zkroucený v ještě roztomilejších grimasách totiž platil na strýčka Adama vždycky.

Rychle neteř vypudil z hlavy a vrátil si do ní svého milence, kterého pevně objal, aby se nemohl hýbat. Pak mu ještě připlácl na nahý zadek svou mohutnou dlaň.

"Ať už jsi zpátky." Zabručel.

"To mě ale musíš pustit." Smál se Tommy na celý pokoj.

"Ne, nemůžu." Přimáčkl si ho Adam na sebe víc. Ještě chvíli se dohadovali, než Adam neochotně Tommyho propustil ze svého nenasytného vězení.

Když na sebe Tommy navlékal kalhoty, šlo to docela těžko. Naštěstí mohl erekci schovat pod dlouhou košilí, kterou ještě doplnil koženou vestou. Až tolik před sestřenicí svou netrpělivost na odiv dávat nechtěl.

Před odchodem se vrátil k posteli a políbil Adama na špičku nosu. "Počkej tu na mě." Pohladil ho po tváři a hned na to zmizel.

Adam se mezitím rozvalil v měkkých peřinách na záda a podložil si hlavu dlaněmi. Jakmile zavřel oči, uviděl Tommyho ruku, jak se o něj láskyplně stará. Sám pro sebe se usmál. Teď už bude určitě všechno v pořádku, pomyslel si. Teď už to dotáhnou do konce, jak prohlásil Tommy…

*

Tommy se vydal rovnou do hlavní síně, protože byl čas snídaně. Věřil, že Annu najde tam. Upřímně, nebyl schopný myslet na cokoliv jiného, než na sebe a Adama v milostném spojení. Bolely ho slabiny a díky tlaku oblečení se ze slastné bolesti stala nepříjemná. Představoval si, jak bude asi složité sehnat to, co potřebuje. Musel to Anně říct, tedy nějak naznačit. Anna u sebe určitě podobné věci normálně nenosila, takže připadalo v úvahu, že pro onu pomůcku bude muset někam dojít. Každý úkon navíc Tommyho rozčiloval. A čím víc se přibližoval k hlavní síni, tím víc se styděl Annu požádat.

Při vstupu do sálu ho odvaha opustila na dobro, protože v ní bylo asi milion lidí. Uvědomil si, že jsou to pravděpodobně hosté z minulého večera, kteří přišli na slavnost, uspořádanou na jeho a Adamovu počest. To znamenalo, že se veškeré osazenstvo otočilo na něj a nespustilo z něj zrak, dokud nedošel k Anně a skryl se za jejím křeslem s vysokým opěradlem.

"Potřebuji tvou pomoc." Zašeptal.

"Strýčku Thomasi, už je ti dobře? Maminka říkala, že ti je špatně od žaludku." Přihlásil se o slovo malý Lucas. Tommy by na toho caparta málem zapomněl.

"Už je mi trochu lépe. Odpoledne si spolu můžeme zase hrát." Navrhl.

"Jupí." Zajásalo dítě a začalo při tom tahat svého otce za rukáv. "Půjdeš si s námi taky hrát, tati?" dožadoval se Lukas otcova souhlasu.

"Uvidíme." Řekl Anthony neurčitě a mrkl na Tommyho. "Jsem rád, že je zase vše při starém." Zagestikuloval. Tommy mu vrátil stejným způsobem slova díků. Mezitím se na něj konečně otočila Anna.

"O co jde?" zvedla obočí. Tommy se zatvářil co nejprosebněji.

"Mohl bych s tebou mluvit někde v soukromí?"

"Hm, to bude asi něco diskrétního." Zavrněla Anna blaženě.

"Anno, prosím." Zakňučel Tommy. Sestřenice se nad ním okamžitě slitovala a zvedla se od stolu.

"Omluvte mě." Sklonila hlavu před svými hosty a poté se odebrala s Tommym v patách do vedlejšího salonu. Jakmile zavřela dveře, její úsměv se rozzářil na míle daleko.

"Když mi lokaj řekl, že snídáš s Adamem, velice mě to potěšilo."

"Dokážu si tvé pocity živě představit." Přikývl Tommy. "Problém je v tom, že pokud nám nepomůžeš, tvá radost nebude mít důvod."

"Jak to?" podivila se Anna. Tommy se nervózně ošil. Byl čas, říct svou prosbu. A hezky naplno. Nepochyboval o Annině důvtipu, ale lepší bylo vysypat to na ni přímo, než oklikami.

"Naše dvorní bylinkářka Gréta nám připravuje jistý růžový olej, bez kterého se jaksi neobejdeme… při tom…" Bylo to trochu kostrbaté, ale tohle snad Anna musela pochopit, napadlo Tommyho. A že se domníval správně, mu potvrdil i ženin krátký pohled na jeho intimní partie, který Anna určitě neměla v úmyslu. Také se začala okamžitě červenat.

"Pojď se mnou." Zavelela a otočila se k Tommymu zády. Sám to uvítal, musel být rudý od konečků vlasů po nehty na nohách.

Po cestě mezi nimi nepadlo jediné slovo. Až se to Tommymu zdálo podezřelé, vzhledem k tomu, kolik toho Anna běžně napovídala.

Když mu předávala ve své komnatě malou lahvičku s nažloutlým obsahem, došlo mu, proč to mlčení. Anna vždy ráda rozebírala a pomáhala s problémy druhých, ale pokud šlo o její soukromý, či dokonce milostný život, mlčela. Tím, že prozradila existenci oné substance, odkryla i něco málo ze svého intimního soužití s manželem. Samozřejmě to nic neznamenalo, ale pro ni to muselo být hodně zvláštní.

Tommy se snažil přijít na něco, čím by ji uklidnil.

"Co kdybych si to nechal? Vy to určitě nepotřebujete." Zazubil se na ni.

"Nesnaž se, Tommy." Zavrtěla Anna hlavou. "A nechat si to můžeš. Také mám dvorní bylinkářku." Usmála se.

Když opustili její pokoj, ještě se na Tommyho otočila. "Užijte si to. Jsem ráda za vás za oba." Připustila. Tommy se chtěl na Annu vděčně usmát, jenže když udělal krok, musel se zase zastavit. Měl pocit, že se mu něco mihlo před očima.

"Stalo se něco?" zpozorněla Anna. Tommy zavrtěl hlavou.

"Ne, jen…" A znovu. Jakoby se mu před očima zjevil obraz nějaké situace. Hrozně rychlý pohyb nějakého člověka, jehož tvář neznal. Možná záblesk vzpomínky?

"Bože, jsi úplně bledý. Z ničeho nic." Přistoupila k němu Anna a přiložila mu dlaň na čelo.

"Nic mi není." Zamračil se Tommy.

"To mi netvrď. Pojď, dovedu tě za Adamem." Chytila ho kolem pasu a jemně podepřela.

"Ne, vážně. Jsou některé věci, které si ještě nevybavuji. Hlavně ohledně toho napadení. Asi se mi paměť snaží něco připomenout."

"No právě." Zabručela Anna. Tommy navzdory protestu chytil svou sestřenici kolem pasu také. Necítil se fyzicky špatně. Byl jen zmatený.

Záblesky se objevily po cestě ještě několikrát, ale pokaždé tak rychle, že z nich nedokázal nic vypozorovat ani vytušit. Před dveřmi Adamovy komnaty Annu pustil a opřel se o zeď.

"Nechci mu přidělávat starosti. Už se se mnou natrápil dost." posteskl si.

"Třeba už nic dalšího nepřijde. A pokud ano, nesmíš odmítat jeho pomoc, ani jeho samotného. Vždycky tu pro tebe bude. Miluje tě a nedopustí, abys trpěl, nebo v tom byl nedej Bože sám."

"Já vím." Tommy sklonil hlavu a zadíval se na špičky svých bot. V ten okamžik naprosto přesně věděl, že nejsou jeho. V jeho mysli se začal odehrávat příběh, který vědomě nezažil.

Viděl mužské nohy ve vysokých botách, jak kolem něj pobíhají. Postupně se k nim přidal další pár a koňská kopyta. Jeho pohled, jakoby všechno pozoroval ze země. Na jeho rameni se ocitla hřejivá Annina ruka, ale nevnímal ji. Ne tak silně jako obrázek před svýma očima.

Najednou se otřásla země. Bylo to tak živé, že sebou trhl a málem i nadskočil. Chaotický obraz začal mít jasné kontury. Viděl ji. Tak reálnou, až z toho zapomněl dýchat.

Dioné. Jeho milovaná klisna ležela na zemi v mechu a kapradí. Od nozder jí stoupala v prudkých obláčcích pára…

"Tommy!" prudce otevřel oči a zadíval se do šedých, na smrt vyděšených duhovek svého poručníka.

"Už se o něj postarám, Anno. Děkuji." Slyšel Adama, jak mluví na jeho sestřenici. Nedokázal pohnout hlavou, ba dokonce ani tělem. Byl jak paralyzovaný.

"Tommy, slyšíš mě?" Velké dlaně ho jemně poplácaly po tvářích. Pak se jeho nohy najednou ocitly ve vzduchu.

Z reality toho vnímal velice málo, snad jen Adamův rychlý dech a skutečnost, že se jeho tělo pohybuje, aniž by musel vynaložit úsilí. Když se zastavil, podepřela ho Adamova stehna. Došlo mu, že na nich sedí. Všechny svaly měl najednou hrozně vláčné a unavené.

"Miláčku, tohle mi nedělej. Mluv se mnou." Kolébal ho Adam na kolenou jak malé dítě. Tommy otočil za hlasem tvář, a když se zahleděl znovu do důvěrně známých šedých duhovek, ty jeho se zalily slzami.

"Dioné." Zašeptal.

"Co je s ní?" zeptal se Adam naléhavě. Přesto, že velice dobře věděl, co se chystá Tommy říct.

"Zabili ji. Vzali mi moje děvče a ubili ho k smrti. Proč?!"

"Tommy, je mi to moc líto."

"Proč? Proč?" Tommy nedbal Adamových uklidňujících slov. Při těch svých statnějšího muže několikrát udeřil pěstí do prsou, než se v jeho náruči zkroutil do nešťastného, uplakaného klubka.

Adam skryl svého svěřence do své velké ochranitelské náruče a povzdychl si. Tohle byl teprve začátek.