Prsten 22.

---

Adamovi se Anthonyho odpověď rozrezonovala v hlavě. Kapičky potu, které mu doteď stékaly pouze po čele a skráních už cítil i na zádech pod oblečením. Šimralo to a bylo to otravné.

"Domníváme se, že sem někoho poslal, aby mu zmatečník přivezl a on mohl hrát vesele dál. Stačí dát jen trochu usušené bylinky do vína a věřitel, co mu půjčil peníze, si nebude nic pamatovat." Pokrčila Anna rameny.

"Jak to přesně funguje? Je to trvalá ztráta paměti, nebo jen dočasná?" dožadoval se Adam dalších informací. Jestli se prořekne o Tommym, že tuhle bylinku nejspíš dostal také, předtím než byl znásilněný, tak půjde Anna Charlese vlastnoručně zabít.

"To je různé. Někdo si vzpomene za pár dnů, někomu to trvá i pár let. V první řadě je to droga. Už chvíli po pozření dokáže dostat člověka do zvláštního stavu jakési přehnané euforie. Ale to většinou trvá jen chvilku. Pak se dostaví fáze strachu, když má člověk pocit, že se na něj hroutí celý svět a nakonec přichází spánek. A po jeho procitnutí…" nedopověděla Anna. Jen se rychle podívala na svého muže. "Tohle je vedlejší účinek a dost nežádoucí. Jestli tu drogu Charles někomu dává, aby zapomněl na jeho dluhy, tak…"

Adam se neudržel a povzdechl si. Věděl i o horším způsobu zneužití zmatečníku. Jestli měl Tommyho přepadení na svědomí Charles, udělal to z pomsty. Ale ne sám. Musel tam někoho poslat, protože ho přece potkal v Londýně. Proč by se ale mstil na Tommym? Charles nemohl nic vědět o jejich vztahu. Nemohl nic vědět o tom, že by mu ublížilo, kdyby někdo ublížil Tommymu.

Bože, to by ale znamenalo, že to odnesl Tommy za něj. Charles přece nemohl vědět, že pojede do Londýna.

"Adame? Opravdu jste v pořádku? Máte úplně šedý obličej." Zadívala se na něj Anna starostlivě.

"To nic není. Jen únava z cesty. Pokud mě omluvíte, šel bych si odpočinout. A ohledně téhle záležitosti… Dovolte mi, abych to hned po návratu do Sussexu začal řešit." Nabídl se. Poté vstal a poklonil se.

"To po vás nemohu chtít, Mylorde. Už jednou jste mi zachránil krk." Bránil se Anthony. Adam zavrtěl hlavou. Tenhle muž se nikdy nedozví, že jeho syn spáchal něco takového. Nikdo se to nikdy nedozví, protože Adam nemohl připustit, aby byla poskvrněna čest této jinak skvělé a slušné rodiny. Vlastnoručně té černé ovci podřízne hrdlo a tělo pak hodí do propasti, aby se na něm popásla divoká prasata.

Ještě po cestě do své komnaty přemýšlel nad tím, jak se proti němu mohlo štěstí tak krutě otočit zády. Proč si ten zmetek nepojistil, aby jeho pomsta zasáhla správného člověka? Proč za jejich spor musel pykat Tommy?

Nikdy by ho nenapadlo, že se bude Charles mstít. V Londýně se mu zdál celkem spokojený. Byl u dvora, měl snoubenku, rozumnou apanáž, možnost dostat se do vyšší společnosti. Přesto mu to bylo málo?

Adam se před ulehnutím do postele rychle umyl a oblékl do své košile. Jen co přes sebe natáhl přikrývku, někdo zaklepal na dveře.

"Dál." Zabručel a posadil se. Cítil, že by zabral hned, jakmile by zavřel oči. Snad to nebude nic naléhavého, pomyslel si.

Bohužel, nebo bohudík do pokoje vstoupil Tommy s velkým podnosem v rukách. Když za sebou nohou zabouchl dveře, věnoval Adamovi tázavý pohled a pak jejich večeři položil na stolek.

"Ty nebudeš jíst? Pokud si vzpomínám, naposledy jsi měl krajíc chleba a plátek sýra ráno v tábořišti." Zamračil se Tommy.

"Rozhodl ses mě vychovávat?"

"Ne, rozhodl jsem se tě nakrmit, protože je tvůj kručící žaludek slyšet po celém hradě." Mlaskl si Tommy.

"Nemám hlad." Odbyl ho Adam a hodil sebou na záda.

"Máš hlad, vidím to na tobě a taky slyším. A mimochodem, moc se v té posteli neroztahuj, dostali jsme jen jeden pokoj."

"Cože?" Adam se opět posadil. Ne, že by za to nebyl rád, ale zrovna dnes večer, po tom, co se dozvěděl, by byl raději sám. Sám se svými myšlenkami a výčitkami.

"Anna si neuvědomila, že bychom měli mít dva pokoje, když spolu teď vlastně nechodíme." Pokrčil Tommy rameny.

"My spolu nechodíme?" vyhrkl Adam. Cítil na sobě, že se asi každou chvíli rozbrečí. Ještě jedna podobná poznámka a neudrží se. Nechtěl být před Tommym za slabocha, ale to by musel přestat říkat takové věci.

"Já nevím. Tak asi chodíme, když po tobě chci, abys mi udělal ve své posteli místo, ne?" Usmál se Tommy. Jeho pohled byl i tak ostražitý. Už mu asi začínalo docházet, že se něco stalo. A to bylo přesně to, co Adam nechtěl. O celé té záležitosti s Charlesem mu nic neřekne. Ani když si vzpomene, tak mu neprozradí, co má v plánu. Že toho zkurvysyna zabije vlastníma rukama. A že ho předtím nechá trpět, aby na vlastní kůži poznal, jaké to je.

"Tak můžu?"

"Co?" vydechl Adam. Samozřejmě Tommyho chvíli vůbec nevnímal.

"Můžu spát s tebou? Nebo mám sestřenku poprosit o další komnatu? Když se za ní teď vrátím, bude si chtít povídat. Jsem pro ní něco jako vzácný exponát." Ušklíbl se Tommy.

"Jistě, že můžeš spát se mnou." Povzdychl si Adam a udělal v posteli vedle sebe místo.

Tommy na něj vycenil zuby v širokém úsměvu a začal se okamžitě svlékat. Oblečení poskládal na křeslo vedle toaletního stolku, kde se pak pustil do očisty, stejně jako předtím Adam.

"Těším se na naši vanu." Zabrblal, zatímco si omýval paže a podpaží. Adam na něj neskrytě zíral. Vlastně měl pocit, že při pohledu na Tommyho začíná pomalu zapomínat na všechna negativa, která v sobě doteď řešil. Bylo to jednoduché. Ani před ztrátou paměti se před ním Tommy takhle nemyl. Vždy to dělali společně, takže měl pro své zírání pádný důvod.

Tommy pak ze sebe svlékl poslední kousek oblečení, přesněji kožené kalhoty a zůstal před Adamem stát celý nahý.

"Nesníží to sexuální napětí, když mě uvidíš při takové činnosti?" zeptal se s úsměvem.

"Jestli na tebe někdy přestanu mít chuť, tak se nechám dobrovolně zbičovat!" zavrtěl Adam hlavou. Tommy zvedl obočí a namočil do vody menší kousek plátna. Pod palbou Adamových chtivých očí si začal omývat intimní partie. Nejprve třísla, pak penis a varlata. Při omývání zadečku si k Adamovi provokativně stoupl zády.

"Na to, že mě v podstatě svádíš poprvé, jsi velice úspěšný." Přiznal Adam.

"Ale já tě nesvádím. Myl jsem se." Usmál se Tommy. Přitom odhodil mokré plátno do lavoru s vodou, která se rozprskla na všechny strany. Poté se rychle utřel do suchého plátna a navlékl na sebe košili.

Vzal podnos s jídlem a odnesl ho k posteli. Tam ho položil Adamovi do klína.

"A teď se najíš!" poručil mu. Adam tiše zaúpěl, když se těžký tác nevybíravě otřel o jeho vzrůstající erekci pod přikrývkou. A Tommymu to pochopitelně neušlo.

"Stalo se něco?"

"Měl bys být opatrný." Přivřel Adam oči.

"A proč?" nechápal Tommy. Adam zavrtěl hlavou a vzal si z jednoho talíře kousek mrkve. Tommy ho napodobil, zatímco se pohodlně uveleboval naproti do tureckého sedu. Tác ležel mezi nimi, takže na jídlo oba dobře dosáhli.

"Co nějaké masíčko?" Tommy vzal z talíře kousek pečeného srnčího a natáhl s ním ruku k Adamovým ústům. Doposud snědl jen pár kousků zeleniny.

"Maso je na noc těžké."

"Normálně ho jíš i večer, tak nehudruj." Pokáral ho Tommy a vložil mu maso mezi rty. Adamovi se podařilo olíznout i jeho prsty. Pokud šlo o tohle maso, začínal na něj mít pořádnou chuť. Proto ho srnčí nelákalo. Tenhle dvounohý srneček totiž voněl mnohem pikantněji.

"Díváš se na mě, jako kdybys mě chtěl sníst."

"Správně." Usmál se Adam. "Musím jíst tohle, zatímco přede mnou sedí pěkně šťavnatý rostbíf. Mohl bych dostat aspoň doušek vína? Prosím."

Tommy přivřel oči a slezl z postele. Nalil do poháru víno a přistoupil opět k posteli, kde ho podal Adamovi. Jeho poručník vypil půlku poháru, zbytek mu vrátil zpět.

"Už nemůžu." Odstrčil Adam tác stranou.

"Snědl jsi jednu mrkev a kousek masa." Zabručel Tommy.

"Lásko, prosím. Netrap mě a pojď už spát. Jsem šíleně unavený." Adam se položil na záda a přitáhl si přikrývku až ke krku.

Jeho vzrušení bolelo, ale snažil se to nevnímat. Ještě nebyl ten správný čas.

Tommy ho nakonec poslechl. Sice se trochu zdráhal, ale stejně tác bez řečí odnesl na stolek, sfoukl všechny svíce a pak si vlezl k Adamovi pod peřinu.

Větší muž si ho přitáhl do náruče a políbil ho do vlasů.

"Dobrou noc, Mylorde."

"Jsi si jistý?" zahuhlal mu Tommy do krku. Nemohl se vůbec pohnout, natož mluvit, jak si ho Adam tlačil k sobě. Přesto to bylo víc než příjemné. Nepotřeboval ani, aby v komnatě hořel krb, jak mu bylo najednou teploučko.

"Máme za sebou hodně náročných dnů na koních, několik nedorozumění, hádku, nástrahy jedné náruživé panny a právě teď by se mé tělo rádo milovalo s tvým, takže bude lepší, když to zaspíme." Zabručel Adam. Tommy se pousmál a vyprostil jednu ruku, aby ji měl volnější. Pak ji přesunul dolů, do Adamova klína.

"Myslíš si, že to tvé tělo vydrží, když se bude takhle lísat k mému?" dobíral si ho Tommy. Poté obalil prsty Adamovu erekci a stiskl. Ne moc pevně, ale rozhodně citelně.

"Tommy! Tohle nedělej." Zaúpěl Adam.

"Polib mě!" nařídil mu Tommy tvrdě. Jako kdyby ho vůbec neposlouchal. Když se jejich rty setkaly, přitvrdil i na stisku. Adam ho přestal líbat a místo toho mu začal prudce dýchat do úst. Jeho hrudník narážel do Tommyho prsou jako buchar. Skoro stejně rychle, jako se Tommy na jeho údu pohyboval dlaní.

Adam chtěl protestovat. Tommy přece neměl právo na to, ho pokoušet, ale copak mu mohl odolat? Jen tak odstrčit jeho ruku, vyhodit ho z postele? To jediné by zabralo, pokud by měl ovšem o něco pevnější vůli.

"Tommy… ne…" zasténal Adam do jeho rtů. Mladík se pousmál a pronikl do protestujících horkých úst jazykem. Adam ho mohl kdykoliv odstrčit, jediné místo, kde ho Tommy držel, bylo dole a přesto nic neudělal. Sám si ho k sobě tiskl, nabízel se mu čím dál víc, přirážel se do jeho dlaně. Tommy si uvědomil, jak je to úžasné, mít moc nad někým dalším. Nemusel držet v ruce meč, ani vyhrožovat. Stačila jeho dlaň a Adam byl svolný ke všemu.

"Co bys pro mě udělal?" zašeptal mu do rtů.

"Cokoliv. Udělal bych všechno, můj pane." Zavzdychal Adam se zavřenýma očima.

"Ukradl bys pro mě na trhu jablko?"

"Klidně celý stánek." Vydechl Adam.

"Zabil bys pro mě?" zkoušel ho Tommy dál. Adam se kousl do rtu a zakýval hlavou.

"Zabil bych pro tebe, můj pane."

"Nechceš se mne taky dotknout?" pobízel ho Tommy. Adam konečně otevřel oči a zahleděl se do těch druhých, pořádně vyzývavých.

"Pokud se tě dotknu, nezůstane jen u doteku, Tommy. Pokud jen zkoušíš mou výdrž, právě sis o ní udělal obrázek."

"Líbí se mi, co vidím a cítím." Usmál se Tommy.

"Ale mně moc ne." Povzdychl si Adam. Pomalu stáhl Tommyho ruku ze svého klína a přetočil se na záda. Jeho tělo bylo celé rozpálené a toužilo po uvolnění, ale s tímhle mužem to bez citů prostě nemohl udělat. Nešlo to.

"Dokud mě nebudeš milovat, nedokážu to, odpusť."

"Byla to jen má ruka."

"Cokoliv na tobě miluji víc než sám sebe, kdy už to pochopíš? Tohle není hra, Tommy." Zasyčel Adam podrážděně. Mohl být vzrušený sebevíc, i tak by ale nedokázal podlehnout s čistou hlavou. Problémy se na něj valily ze všech stran. A ten hlavní, ten, který se týkal Tommyho náklonnosti, mu ubíral chuť nejvíc. Tělo možná reagovalo, ale mysl se bránila. Byl v tom sám. Všechnu tu tíhu nesl sám. Kdyby se o ní mohl podělit, tak jak to s Tommy vždycky dělávali, podlehl by mu. Ale Tommy neměl nejmenší tušení, co se děje. A zkoušel ho.

Nevěděl, jaké jsou jeho skutečné city, nedokázal zatím naslouchat svému srdci, ale o tom, jakou obrovskou moc nad Adamem má, pochybovat nemusel.

"Nechtěl jsem tě naštvat."

"Nejsem naštvaný. Pojďme spát." Rozhodl Adam a otočil se k Tommymu zády. Pak ještě zabručel přání dobré noci.

Tommy se během noci několikrát probudil. Vždy se podíval na Adama a pak si uvědomil, že ho nějakou chvíli oddaně pozoruje, jak spí. Kéž by mu mohl říct, co chtěl slyšet. Kéž by věděl, jak se ve svých zmatených pocitech vyznat. Nepamatoval si nic takového. Nevěděl, jak by mělo lidské tělo reagovat na milovanou osobu. Proč to bylo tak těžké?

Věděl jen, že se mu Adam líbí. Měl krásné oči, vlasy, rty, vlastně celá jeho tvář byla krásná a tělo také, i to bylo nádherné, plné menších či větších velice přitažlivých jizev, které svědčily o jeho statečnosti. Kůže, posetá drobnými pihami, všude, kam se podíval, ho fascinovala. Proč to nemohlo být jednodušší? Proč nestačilo říct: jsi krásný, zatím to cítím takhle…? Copak už jen to, že se ho mohl dotýkat, bez pocitu odporu, nebylo jasným důkazem, že něco cítí?

Adam se přetočil na druhý bok, tváří k Tommymu, který ho stále pozoroval. Očima bloudil po jeho klidné tváři. Nekonečně dlouho si prohlížel jeho husté tmavé řasy, jež za plného vědomí dodávaly očím svého majitele tajemný nádech a magickou hloubku. Moc se jich chtěl dotknout. Přál si, aby ho konečky těch řas pošimraly na tváři při polibku.

"Adame…" zašeptal. Tohle bylo už jeho třetí probuzení během noci. Musel něco udělat, jinak neměl šanci se do rána aspoň trochu prospat.

Oslovený se zavrtěl, ale neprobudil. Pod víčky se mihly očnice.

"Adame… probuď se!" Tommy se odvážil políbit Adama na tvář. Jenže, jakmile se k němu naklonil, jeho tělo zajaly Adamovy silné paže a prudce jej přetočily na záda. Pohled, který se pak na něj ve tmě upřel, nebyl ani trochu milý. Byl to pohled bojovníka.

"Co to děláš?" vyhrkl. Bože, Adamovi se muselo něco zdát, něco hrozného. Možná s někým zrovna zápasil, napadlo Tommyho.

"Tommy?" vydechl Adam a s viditelnou úlevou se převalil zpátky na bok. "Zdálo se mi, že mě chtěl někdo přepadnout." Vysvětlil rychle.

"A měl jsem to být já?" zamračil se Tommy.

"Ne. Ty jsi v tom snu nebyl." Zavrtěl Adam hlavou. Poté se na svého svěřence podíval.

"Jistě existuje důvod, proč jsi mě vzbudil uprostřed noci a zbavil mě tak škaredého snu, což ale nebyl tvůj záměr, protože jsi nemohl vědět, o čem se mi zdá…" Tommy se rychle přetočil k Adamovi a políbil ho, aby umlčel jeho rychlé rty. Větší muž ho ale chytil za lokty a odtáhl od sebe.

"Už zase? Začínám si myslet, že je to nějaký plán." Zavrčel Adam dotčeně.

"Plán na co?" podivil se Tommy.

"Jak to mám vědět? Ty na mě útočíš!"

"Bereš to jako útok?"

"Tommy, tohle je absurdní. Měli bychom spát. Možná nebyl dobrý nápad, vzít si jen jeden pokoj…"

"Ale před dvěma dny ti to nevadilo." Ohradil se Tommy. Už značně naštvaný.

"To jsi mě ale nebudil v půli noci a nesnažil ses mě dotýkat."

"Najednou ti to vadí? Ale celou dobu tvrdíš, jak mě miluješ a že bys za moje doteky zabíjel."

"Byly to polibky." Opravil ho Adam.

"To je přece jedno." Zavrčel Tommy.

I když byl ve tmě dobře rozkoukaný, vstal a šel přiložit do krbu a ještě od něj zapálil několik svící. "Musíme si promluvit!" podíval se posléze na Adama přísně. "Přemýšlel jsem nad tím. A… Nejsem si jistý, jestli ti někdy dokážu říct, že tě miluji…"

"Tommy… přestaň!" zavřel Adam bolestně oči. Tohle přece poslouchat nemusel.

"Ne, ještě jsem neskončil. Nejsem si jistý, jestli ti někdy dokážu říct, že tě miluji, když ani nevím, jak ten pocit vypadá. To jsem ti chtěl povědět."

"Cože?" zalapal Adam po dechu.

"A o tom bych si chtěl promluvit. Právě teď." Dodal Tommy ještě, než se vrátil k posteli, do které si vlezl, jakoby se vůbec nic nedělo. Jakoby právě tuhle postel spolu sdíleli odjakživa.

"A co ti mám říct?" zhrozil se Adam. "Jak je mi krásně a zároveň mizerně, když jsi se mnou? Jak bych se chtěl dotknout tvého srdce, ale nejde to?!"

"Já nevím!" zahřměl Tommy. "Jen mě od sebe neodháněj. Ne teď, když ti chci být na blízku."

"Tommy!" Adam se zvedl na kolena a posadil se na paty proti druhému muži. "… vybavil sis, že si holím hruď, nebo naše první milování. Do detailu. Jestli ti tohle nedá důvod cítit aspoň něco, tak co jiného?"

"Možná bys to měl přestat tolik řešit!" zamračil se Tommy.

"Prosím?" vykulil na něj Adam oči.

"Slyšíš dobře. Přestaň se ptát a udělej něco. Máš přece mé svolení už od té zastávky v poslední vsi."

"No tak promiň, že myslím na dalších milion věcí a ne jen na tebe!" štěkl Adam dřív, než si svá slova stačil promyslet.

"Milion věcí? Jakých milion věcí?" zvedl Tommy obočí. Adam svěsil ramena, zatímco cítil, jak se mu z obličeje ztrácí veškerá barva. Ještě, že pokoj osvětlovalo žluté světlo svící a ohně v krbu. Snad to na něm nebylo tolik poznat.

"Nepamatuješ si na mě, na svou sestřenici, na nikoho. A až se vrátíme, budu tě muset oženit. Je to snad málo?"

"Ještě jsi zapomněl na prsten po matce. Který jsi mi dal a já ho ztratil." Utrousil Tommy smutně.

"Tommy ne!" Adam po něm natáhl ruce a objal ho. "Ten prsten je to nejmenší. Nikdy bych ti to nevyčetl a starý Tommy to ví."

"Starý Tommy taky ví, jak moc tě miluje, ale tenhle nový stále tápe. Co mám dělat?" posteskl si Tommy a také Adama pevně objal.

"Nedělej nic. Já přece nic nežádám." Pohladil ho Adam po vlasech.

Kdy se naposledy hádali uprostřed noci? Už nějaký měsíc to bylo. Ale důvod každopádně nebyl tak vážný jako teď.

"Proč si prostě nemůžu na všechno vzpomenout?" povzdychl si Tommy.