Prsten 19.

---

"Váš společník nás nejspíš viděl." Pousmála se Marie. Adam spolkl slova i výraz trpkosti a vzteku a položil na dveře, za kterými jeho svěřenec právě zmizel dlaň. Neměl v úmyslu Tommymu ublížit. Vždyť Marii zastavil. A i kdyby ne, nikdo se mu nemohl divit, že nedokázal odolat svodům tak krásné ženy. Pokud by to byl muž, asi by potřeboval mnohem více sebeovládání. U žen měl naštěstí vyvinutý pud sebezáchovy, protože s pletkami s nimi vždy přicházely problémy. A určitě ho nevzrušovaly tak silně jako muži. Jako Tommy!

"Měl bych ho jít uklidnit." Přikývl Adam.

"Zdá se mi, že je to už velký chlapec, nebo vás snad miluje, můj pane?" zadívala se na něj dívka provokativním pohledem.

"Velký chlapec sice je, ale má mizerné zkušenosti. Právě ho doprovázím za jeho budoucí manželkou. Myslím, že ho rozrušila tvá vstřícnost. Asi měl o ženách trochu klidnější mínění a pohled na tebe jeho zažitou teorii musel hodně změnit."

"Ah, to je mi ale líto. Chovala jsem se snad nepatřičně?" zhrozila se Marie na oko.

"Prostě to nechme být. Půjdu mu vysvětlit, že ne všechny ženy jsou tak vášnivé a ty se vrať do domu k rodičům." Zadíval se na ni Adam téměř otcovsky.

"Jste si tím jistý, Mylorde?" zeptala se neochotně. Nechtělo se jí pryč, Adam to viděl v jejích vzrušením planoucích očích. I on by byl radši, aby zůstala a rukou dodělala to, co začala, protože od Tommyho se toho dnes určitě nedočká, ale musel svého svěřence uklidnit. Pokud byl ovšem naštvaný. Vždyť ho neznal, nepamatoval si ho. Nemohl tedy žárlit.

Po návratu do stáje si vlezl na seník, na svůj rozprostřený plášť. Tommy ležel na svém místě jako předtím. Vypadal, že spí, ale Adam věděl, že to není pravda. Kdyby se jen trochu víc zaposlouchal, určitě by slyšel zrychlený dech a tlukot srdce.

"Spíte?" zeptal se nevinně, jakmile se uvelebil na zádech s rukama pod hlavou. Nic. Žádná odpověď. "Měl jsem pocit, že jste byl před chvílí venku. Jsem rád, že už se déšť uklidňuje." Pokračoval jakoby spíš pro sebe.

"Tihle Collinsovi. Jsou to opravdu hodní lidé. Než odjedeme, nechám jim tu něco na přilepšenou za jejich ochotu. Určitě se mnou souhlasíte, abych to udělal." Zkusil to Adam z jiné strany. Opět se nedočkal žádné reakce.

"Mimochodem, jejich dcera, Marie… Je to velice ochotná dívka."

"To jsem si všiml." Ozvalo se vedle tiché zavrčení. Adam se pousmál a přetočil na bok, čelem k Tommymu, který k němu ležel stále zády.

"Takže nespíte." Dobíral si ho.

"Líbal jsi ji, protože sis myslel, že by mě to mohlo donutit k žárlivosti?" zeptal se Tommy.

"Ne, můj pane. Líbal jsem ji, protože si to přála. Chtěla to naučit, tak jsem ji to naučil." Vysvětlil Adam. Byl to jeden z důvodů. "Přesto se zeptám, žárlil jste?"

"Ne!" odsekl Tommy.

"Dobře." Přikývl Adam, i když ho Tommy neviděl. Pak si dal chvíli na čas, než znovu promluvil. Vlastně nevěděl, kde začít.

"Přiznám se, že mě to mlčení celý den dost vyčerpalo."

"Ale za to si můžeš sám, já se s tebou snažil komunikovat."

"Ano, snažil jste se. Ovšem, kdyby někdo znásilnil mě, tak bych mu už dávno vrazil dýku do zad. Proč jste to neudělal?"

Jakmile Adam dořekl poslední slovo, Tommy se k němu otočil. Bohužel byla příliš velká tma, aby si mohli vidět do očí, ale celou dobu Adam cítil Tommyho vůni a i na tu vzdálenost z něj sálalo příjemné teplo. Jen se přitulit a zabořit obličej do jeho horkého krku. Nic víc si nepřál.

"Pořád to chci udělat, ale asi nejsem zlý člověk."

"Na pomstě není nic zlého. Je to vaše právo. Vezměte dýku a zabodněte mi ji do těla, uleví se vám."

"Prosím, nevykej mi, tohle je fakt hrozné." Zaúpěl Tommy. Poté se vydrápal na nohy a několikrát se prošel po stáji.

"Chci tě zabít od chvíle, co jsem se probudil. Proč jsi mi to udělal?" zastavil se a zatnul ruce v pěsti.

"A co konkrétně jsem udělal?" I Adam vstal. Pak k Tommymu přešel. Nebo spíš k čemusi tmavému, co bylo jen o trochu tmavší než tma kolem nich. Už aby se rozkoukal, nebo aby přestalo pršet a mraky propustily na svobodu měsíc. Protože byli ve stáji, nemohl ani zapálit svíčku.

"Líbal jsi mě, věznil pod svým tělem, dotýkal se mě."

"A dál?" vyzval ho Adam.

"Já nevím!" zahřměl Tommy. "Pak je to nejasné. Určitě za to může to víno. Co jsi se mnou udělal? Všechno mě ráno bolelo…"

"Jestli jsi byl bolavý, tak z jízdy na koni. Po třech dnech si tvé tělo pořádně odpočinulo, není se čemu divit. A pokud jde o to, co jsem udělal, tak přísahám, že nic! Řekl jsi ne a já přestal. Řekl jsi, že nechceš, abychom dýchali stejný vzduch, že je pro tebe těžké, se na mě podívat bez pocitu zhnusenosti. Že nechceš, abychom k sobě byli přátelští. Proto jsem ti začal zase vykat."

"Nic takového jsem nemohl říct." Bránil se Tommy. "Musel jsem být naštvaný." Vrtěl nesouhlasně hlavou.

"To je pravda, byl jsi. I tak jsem se rozhodl, že už se tě nedotknu a budu tvá přání respektovat. Alkohol a mé polibky ti evidentně nesvědčí. Nechci to riskovat, i když z nás přátelé už asi nikdy nebudou."

"Proč říkáš takové věci?" rozčílil se Tommy.

"Proč na mě nekřičíš, že ti o tom znásilnění lžu? Myslel sis to celý den a pak ti stačí pár slov úplně neznámého člověka, kterému nevěříš?"

"Řekl jsem, že si tím sám nejsem jistý. Nevím co je realita a co sen!" Ohradil se Tommy. "Zdálo se mi o tobě. V tom snu jsi dělal mnohem víc věcí, než ty které si vybavuji jako možnou realitu. Líbal jsi mě po celém těle, i tam dole, zezadu… Cítil jsem tam tvůj jazyk. Pak sis na mě lehl a moje tělo zachvátila tupá bolest. Jenže, když jsi přestal, i to mi vadilo. Pak jsi mě zvedl a posadil sis mě do klína. Trochu se to zlepšilo, netuším jak je to možné, byl to úplně nový pocit, hezký. Pořád jsi mě uklidňoval a líbal a…"

"To bylo naše poprvé." Vydechl Adam.

"Cože?"

"Ale nic." Mávl Adam rukou.

"Ne, zopakuj to. Slyšel jsem správně? Vybavila se mi ve snu skutečná vzpomínka?"

"Pokud to chceš brát takhle, tak asi ano. A odpovídá to našemu prvnímu milování." Zkonstatoval Adam smutně. Věděl, že by měl být rád, ale Tommy přece jen tak nepřijme, že mezi jeho vzácné vzpomínky z minulosti bude patřit zrovna tahle.

"Kdy se to stalo?"

"Před čtyřmi roky."

"A jak? Co tomu předcházelo? Říkal jsi, že jsi mě musel dlouho odmítat. Co změnilo tvůj názor?" vyzvídal Tommy.

"Trůn." Odvětil Adam stručně a vrátil se k seníku, kde se posadil na svůj plášť. Konečně začínal i v té tmě rozeznávat kontury Tommyho těla, jenž zůstal stát před ním.

"Trůn?"

"Nechal jsi vyrobit nový trůn. Křeslo, které mi připomínalo smrt matky rukou otce. Stalo se to v hlavní síni. Otec ho rozsekal vzteky a matka se do toho bohužel připletla. Nechtěl jsem, aby mi tuhle událost cokoliv připomínalo, ale ty jsi to nehodlal akceptovat. Zatímco jsem byl nemocný, pověřil jsi Denise, aby udělal nový trůn. Šel sis tvrdě za svým. Rozčilovalo tě, že si trvám na své teorii o násilnických genech po otci, tak jsi mě chtěl podrobit zkoušce. A dokázat mi, že takový nejsem."

"A povedlo se mi to."

"Ano." Odvětil Adam s povzdechem. "Povedlo se ti to. Ten den jsem se vzdal starého života a nechal do svého srdce naplno vstoupit lásku. Byl to nejkrásnější a zároveň nejhorší den, co jsem kdy zažil. Ještě tu noc mi tě tvůj otec odvezl. Ani jsme se nestihli pořádně rozloučit. Pak jsem tě neviděl dva měsíce, než na Alnwick dorazil král a vyžádal si mou přítomnost ohledně celé té záležitosti s mým slibem a rozepří mezi mnou a tvým otcem. Myslel jsem si, že jedu na jistou smrt. Loučil jsem se se svým hradem, jako kdybych už se do něj nikdy neměl vrátit. Ale byl jsem s tím smířený. I za ten jeden den, který jsme spolu strávili v mém pokoji s vědomím, že se milujeme, mi to stálo."

"Nedokážu si představit, že by láska mohla člověka tolik změnit." Pokrčil Tommy rameny. "Podle všech jsi jeden z nejlepších a nejvěrnějších rytířů, co kdy král měl a přitom je pro tebe srdce někoho jiného důležitější než čest." Zavrtěl nechápavě hlavou.

"Co se dá dělat, už to tak bude." Pokrčil Adam rameny. Bylo mu do breku a byl vděčný tmě, že to Tommy nemůže vidět. Vždyť i on ještě před měsícem zastával stejný názor. Jejich láska byla pro ně to nejdůležitější. Vydržela tolik let, protože si ji hlídali a chránili ji. Překonala tolik překážek a najednou se po ní slehla zem.

"Kéž bych zapomněl jako ty." Posteskl si Adam a položil se na záda.

"Vážně bys to chtěl?" Tommy si sedl na svůj plášť a otočil na Adama obličej.

"Chtěl bych aspoň na chvíli nic necítit. Zapomenout na bolest…"

"Proto jsi tu dívku tam venku líbal?" vyhrkl Tommy. Adam se zarazil. Netušil, že by se k tomu mohli ještě vrátit.

"Líbal jsem ji mimo jiné proto, aby neměla pochybnosti o nás dvou. Copak jsi ji pak neslyšel? Myslela si, že žárlíš."

"Já ale nežárlím, já…"

"To je úplně jedno, Tommy. Až pojede se svým otcem na trh do města a zmíní se o dvou pánech, co u nich zastavili, aby se skryli před bouřkou, bude všem vyprávět historku, kterou jsem jí nakukal, ne tu, kterou si vyvodila díky tobě. Přišla za mnou sama, měla se mnou své plány od první chvíle, co jsme se objevili u jejich dveří. A pokud budu mít hodně velké štěstí, svému otci o tom polibku nic neřekne, jinak se mohu rozloučit se svým šťastným mládeneckým životem. Za cenu toho, aby si nás dva nikdo nespojoval dohromady v nepřijatelném vztahu."

"Vyčítáš mi to?"

"Probůh, jen to ne!" odmítl Adam. "Ale v téhle době by to byl zákon schválnosti, když spolu žádný vztah nemáme."

Tommy skrčil kolena a položil si na ně ruce. Proč se vlastně na Adama nedokázal zlobit? Tedy, myslel si, že se na něj zlobí. Celý den byl naštvaný a chtěl se mu za předchozí noc pomstít, ale pořád ho něco brzdilo. A teď se dozvěděl, že ten sen, který zprvu považoval za odporný, je skutečnost a v podstatě zas tolik odporný není. Tohle spolu opravdu dělali. Milovali se jako muž a žena. Už několik let. Nemohlo na tom být nic špatného.

"Měli bychom se vyspat, zítra nás čeká další náročný den v sedlech." Promluvil Adam do Tommyho vířících myšlenek.

"Tak dobře. Ale, když už jsi mi začal zase tykat, prosím, neměň to, i kdybych ti to přikazoval třeba pod hrozbou smrti." Prosil Tommy.

"A nevadí ti, že dýcháme stejný vzduch? Nejsem ti odporný, po tom, na co sis vzpomněl?"

"Netuším, proč jsem to řekl." Pronesl Tommy lítostivě.

"Ale já vím. Říká se, že ve víně je pravda. Možná jsi řekl to, co jsi chtěl říct už dávno a víno ti rozvázalo jazyk."

"To ne!" hájil se Tommy. "Měl jsi snad takový pocit, než jsem přišel o svou paměť?" natočil se naléhavě k Adamovi.

"Neměl." Připustil druhý muž. Do poslední chvíle byli šťastní a měli svůj uzavřený svět. Žádné pochybnosti.

"Mrzí mě, že jsem vypustil z úst tak hrozné věci." Omlouval se Tommy.

"A mě mrzí, že jsem tě vystrašil. Chvíli jsem si opravdu myslel, že to udělám. Promiň mi to." Omluvil se i Adam.

Tommy přikývl, jako že omluvu přijímá, ale bohužel si vzpomněl i na předchozí Adamova slova, která nejspíš myslel stejně upřímně a vážně.

Prohlásil, že už se ho nikdy nedotkne. Proč mu tohle tvrzení najednou vadilo víc, než možnost, že by se ho Adam skutečně dotkl? Jeho uvažování bylo rozpolcené. K čemu se měl upnout, co bylo správné?

"Já se zblázním!" Tommy zabořil obličej do dlaní a zatřásl hlavou.

"Co se děje?" otočil se na něj Adam. Už se chystal, že si lehne a pokusí zabrat, ale Tommy ho polekal.

"Proč si prostě nemůžu normálně na všechno vzpomenout? Najednou?" rozčílil se Tommy. Adam se posunul blíž a zvedl ruku. Chtěl svého milého pohladit po rameni, ale zarazil se. Dal mu slib a ten dodrží, ať se děje cokoliv.

"Byl by to pro tebe šok. Hrozně moc informací a nových skutečností."

"Dobře, ale ty by ses tolik netrápil." Ohlédl se po něm Tommy. Adam sklonil hlavu.

"Není pro mě problém držet smutek, už jsem to přece zažil."

"Ne!"

"Cože?" zadíval se na něj Adam poplašeně. Chtěl něco říct, jenže Tommy zvedl ruku a zamířil s ní k jeho tváři. Když ho pohladil po líci, Adamovi se zastavilo srdce.

"Rád bych, aby to platilo oboustranně. S tím dotýkáním…" vyhrkl, hned jak se probral.

"Zruš ten slib." Pobídl ho Tommy.

"Nemůžu!"

"Ale můžeš. Co když se spolu budeme prát? To mi ani nedáš pěstí, když se mě nechceš dotýkat?"

"Neřekl jsem, že nechci!" zasyčel Adam. "Copak to pořád nechápeš, Tommy? Jsem do tebe blázen, miluji tvé tělo a vzrušuje mě. Dokonce i teď, když se na mě jen díváš, tak cítím, jak v mých slabinách proudí krev. Je pro mě velice těžké, se ovládat."

"Chtěl bych to udělat postupně. Nevím, jestli bych to zvládl najednou."

"Ale co?" nechápal Adam. O čem to Tommy mluvil?

"Prostě věřím tomu snu. Muselo se mi zdát o tom, co už jsem zažil, je to logické. Kde bych vzal nás dva, jak se milujeme ve tvé posteli? A ještě takhle do detailů?" usmál se Tommy nejistě. Adam se odtáhl a zavrtěl hlavou.

"Tahle náhlá změna se mi nelíbí. Jestli na mě líčíš past, jak mě potrestat, tak to raději udělej hned a bez nepříjemných překvapení!"

"Uklidni se, Adame!" Tommy k druhému muži opět natáhl ruku a dotkl se jeho tváře. "Nemám v plánu, ti ublížit. Chci po tobě akorát trpělivost."

"Trpělivost?" zopakoval Adam zmateně. Tommy místo odpovědi pohladil i druhou Adamovu tvář a pak své dlaně přitiskl pevněji.

"Jeden polibek na dobrou noc, dobře?" zvedl obočí.

"Tommy, ale takhle to nefunguje. Nemůžeš mě litovat a dělat takové věci ze soucitu. Buď to chceš, nebo nechceš."

"Možná to chci, ale bojím se. Je opravdu nutné, udělat to hned? A všechno najednou? Právě jsi řekl, že bych z toho měl šok."

"To se týkalo tvých vzpomínek." Protestoval Adam,

"Tohle je stejné. Potřebuji čas. Tvůj čas. Netuším, co všechno dokážu nabídnout, ale teď jsem si jistý polibkem. Ber, nebo nech být." Navrhl Tommy.

Adam se, co mu tma dovolila, zahleděl do Tommyho očí a zamračil se.

"Dal bych za tvůj polibek život." Posteskl si.

"Ale jen jeden." Usmál se Tommy a konečně přitiskl své rty k Adamovým. "Zatím jen jeden." Zašeptal ještě a rozevřel je, aby byly přístupné.

Adam se roztřásl. V první chvíli nebyl schopný spolupracovat. Nemohl tomu prostě uvěřit. Až Tommyho jazyk ho přesvědčil a také vrátil do reality.

Vyšel mu vstříc. Tak klidně, jak jen dokázal. Věděl, že tenhle pomalý postup bude utrpení, ale také to mohl nazývat nadějí, což bylo přijatelnější. Pokud to dnes byl polibek, zítra to možná budou dva, nebo polibek a důvěrný dotek.

"Miluji tě." Zašeptal, když se Tommy odtáhl.

"Dobrou noc, můj pane." Usmál se Tommy a naposledy ho pohladil po tváři.