Apríl

Po dlouhé době přináším něco málo s pairingem Adafy. Je to jednodílka z volného pokačování This Song is...

Upozornění platí. Objeví se tam pár slovíček... ;)

---

* * *

Adam listoval nekonečnými podmínkami smlouvy, zatímco myslel na o dost odlišné věci. Kdyby mu teď do hlavy viděl jeho manažer, dal by mu minimálně pár facek.

"Je to formalita, Adame, ale projít to musíme." Vzpomněl si, mezi vším tím ostatním, na slova své nové vydavatelské společnosti. Už s nimi byl přes rok a agentura si ráda se svými klienty procházela smlouvy, aby zjistila, co se druhé straně za tu dobu přestalo zamlouvat, nebo co se jí naopak hodně líbí, a také byla ochotná za určitých podmínek některé body ve smlouvě změnit. Nebo naopak kárala některé klienty za nepatřičné chování, které by mohlo narušit kariéru a tudíž výnosnost, pokud k něčemu takovému došlo. Naštěstí tohle nebyl Adamův případ.

Adam si byl víc než jistý, že minulá společnost by ho nenechala veřejně chodit s Jackem. Ještě, když u Sony byl, jejich vztah se teprve rozvíjel, takže nebylo co řešit, ale pak se konečně dohodli na tom, že půjdou s pravdou ven a pro Adama to znamenalo velký krok. Neměl v úmyslu dávat na odiv svůj vztah způsobem vpuštění novinářů do ložnice, ale určitě se nechtěl bát chytnout někde Jacka za ruku, nebo mu dát pusu. Malou pusu samozřejmě. Této společnosti jeho vztah nevadil. Naopak. Ve vedení bylo několik žen, které se pokaždé rozplývaly, když Adam dorazil do firmy s Jackem ruku v ruce. Šlo o velice pokrokovou agenturu. A velice tolerantní.

Přesto už několik minut věnoval Adam své myšlenky právě Jackovi, namísto lidem, kteří se o něj poslední rok a něco s láskou starali. Do konce sezení zbývalo už jen půl hodiny. Musel to stihnout…

Flashback

"Dobré ráno, baby." Pozdravil Adam při vstupu do kuchyně svého drahého spolubydlícího a při tom ho políbil na tvář. Když zasedli ke stolu k snídani, všiml si Jackova tajemného úsměvu. Jako kdyby si vzpomněl na něco vtipného.

"Copak je?" zajímal se Adam.

"Víš, že je dnes apríla?" zakřenil se na něj Jack. Adam přivřel oči.

"Tyhle věci jdou mimo mě. Však víš." Připomněl mu. Byli spolu už víc jak jeden apríl a Jack se ho na podobnou otázku nikdy nezeptal.

"Jo, to vím. Jen jsem si vzpomněl na kluky ze skupiny. Hrozně rádi to drželi a rok co rok jsem měl na zadku přilepený toaleťák, nebo svázaný tkaničky."

"Fajn kámoši." Utrousil Adam pochybovačně. Samozřejmě to tak nemyslel. Kluci ze Cinemy byli s Jackem stále v kontaktu a kdykoliv mohli, tak do LA přijeli. A pokud šlo o přípravu narozeninové oslavy pro Jacka, neznal Adam nikoho, na koho by byl větší spoleh, než Kira, nebo Shina.

Mlčky se pustili do jídla. Jack udělal k snídani tentokrát lívance. Adam věděl proč. Protože ho čekalo sezení s jeho vydavatelskou společností a bylo tedy nutné si dopředu obalit nervy něčím nezdravým. Líbilo se mu, že některé věci už s Jackem ani nemusel řešit. Znal ho jako své boty.

Zrovna, když přemýšlel nad tím, jestli existuje ještě něco, co by o Jackovi nevěděl, si uvědomil, že ho nějak podezřele pálí jazyk. Okamžitě přestal žvýkat a podíval se nevěřícně naproti. Mladík se na něj široce usmíval, v očích mu tančili všichni čerti.

"Ty!" zahuhlal Adam. Pálivost nabírala na intenzitě, že skoro nemohl mluvit, jak se bál dotknout jazykem kdekoliv na patře. Nakonec ostrost jediného sousta došla tak daleko, že musel lívanec vyplivnout a dojít si do lednice pro mléko. Mezitím se samozřejmě dusil a kašlal a zabíjel Jacka pohledem.

"Tohle si pořádně vypiješ." Zamračil se na něj jak ruský car. Jack se nepřestával usmívat.

"Já myslel, že apríl nedržíš." Připomněl Adamovi nevinně.

"Nedržím, ale asi začnu. Fuj!" napil se znovu mléka. Jedinou sklenici vypil na několik loků. Pak ji s bouchnutím postavil na stůl.

"Co kdybych měl natáčení? Nebo vystoupení?" štěkl.

"Ale nemáš. Myslíš si, že jsem blbej?" zvážněl Jack. Adama ten tón zarazil. Dobře, měla to být sranda. Ne důvod k hádce. Jack určitě neměl v úmyslu, mu uškodit tak, aby to mělo nějaké následky.

"Ne." Svěsil Adam ramena a posadil se zpátky za stůl. "Co jsi tam vůbec dal?" zvedl nedojedený lívanec mezi prsty, znovu se na něj s odporem zadíval a poté jej odhodil na prázdný talíř.

"Wasabi." Utrousil Jack tiše. Jeho nálada byla na bodu mrazu. Adam chtěl něco říct, jenže nevěděl co. Jack mu na talíř hodil jak kus flákoty psovi nový lívanec a ani jednou se na něj při tom nepodíval.

"Ty se zlobíš?" zeptal se Adam opatrně. Začínalo snad jít do tuhého?

"Ne!" odsekl Jack.

"Ale před chvílí ses usmíval a teď se mračíš." Zkusil to Adam trochu odvážněji.

"Tak dobře, zlobím se. Neumíš přijmout kanadský žert." Podíval se na něj Jack konečně. Ovšem pořádně přísně. Tak jak to uměl jen on, pokud Adam něco provedl.

"Snad jsem toho tolik neřekl."

"Pochybuješ o mně. Jsem snad nějaký hlupák, abych připravil tvý fanoušky o nejlepšího zpěváka na světě?"

"Chceš, abych se cítil vážně pod psa? Už nic neříkej!" zavrtěl Adam hlavou. "Zlobíš se na mě, ale zároveň mě vychvaluješ do nebes." Zavrčel.

"Takový jsem já." Poplácal se Jack na hrudi. Pak se jeho koutky konečně roztáhly do širokého úsměvu.

"Apríl." Podotkl a pustil se do své snídaně. Adam na něj jen zůstal nevěřícně zírat.

"Víš, že jsi mě vážně donutil, myslet si, že se na mě zlobíš? Už jsem se začínal bát, že si dneska nevrzneme."

"A kde jsi předtím sebral jistotu, že si spolu dneska vrzneme?" zazubil se Jack.

"Neprovokuj mě." Zavrčel Adam s cukajícími koutky.

"Zavři už pusu a nasnídej se. Musíš být na to sezení v pohodě." Pokáral ho Jack. Adam se prudce nadechl k protestu, ale další přísný Jackův pohled ho umlčel. V životě neviděl většího podpantofláka než sebe.

Konec flashbacku

"Takže to takhle můžeme nechat?" zeptal se ředitel agentury Adama. Tázaný přikývl a usmál se.

"Jsem s vámi spokojený, nechci nic měnit."

"To jsme rádi." Přikývl ředitel. "Pošleme vám zprávu z jednání mailem."

"Fajn." Usmál se Adam. Hned na to se s ním vedení rozloučilo a odešlo. Adam zůstal v jednací místnosti sám.

Posadil se zpátky ke stolu a vytáhl mobil. Rychle na něm navolil Jackovo jméno, v seznamu uložené prostě a jednoduše jako Sweetheart a dal vytáčet. Volaný přijal hovor po třetím vyzvánění.

"Co je, zlato? Jsem na manikúře, říkal jsem ti to."

"Já vím, promiň, že ruším." Omlouval se Adam zbrkle.

"To je v pořádku. Nějaké novinky?" Jackův hlas už zněl o poznání mileji. Adam věděl, jak jeho drahá polovička nesnáší, když ho někdo, ne někdo, ale kdokoliv vyrušuje při návštěvě salonu a přesto mu zavolal. Asi ale potřeboval jen někomu říct, že jednání dopadlo dobře.

"Jo. Zůstali jsme u původních podmínek." Oznámil mu Adam.

"Pokud ti to tak vyhovuje… Víš, že jsem vždycky na tvé straně. Především musíš být spokojený ty sám."

"Já jsem." Přikývl Adam.

"Pak jsem spokojený taky, lásko. Do dvou hodin jsem doma a můžeme to ještě probrat." Slíbil Jack.

"Tak jo. Budu se těšit. A ať to René moc nepřehání. Rád bych tě ještě poznal." Zavtipkoval Adam. Jackův dvorní manikér a kadeřník v jednom dokázal hotové zázraky. Jack si vždy připadal jak znovuzrozený, když od něj odcházel. Přitom stačilo jen pár běžných zásahů.

"Vyřídím mu to. Zatím a pusu." Rozloučil se Jack tradičně. Adam vypnul hovor, usmál se na svůj telefon, jako kdyby to byl Jack a položil ho před sebe na stůl. Při tom si založil ruce na prsou.

Měl Jacka přesně tam, kde ho chtěl mít. Konečně se mohl soustředit jen na něj. Přesto pořád ještě sbíral odvahu. Co když ho tím naštve? Tedy určitě ho naštve, ale snad mu bude brzy odpuštěno.

"Tak fajn." Rozhodl kategoricky a zaktivoval hlavní obrazovku svého mobilu. Poté navolil aplikace a v seznamu vybral tu, kterou si nainstaloval jako poslední. Úvodní stránka ho pobavila, protože měla zajímavou grafiku, která se spíš hodila k nějaké hře. Naposledy se pořádně zamyslel, jestli je to opravdu dobrý nápad, a když sám sebe přesvědčil, že ano, stiskl tlačítko spustit...

*

"To byl Adam?" zajímal se drobný chlapík jménem René. Adam k němu občas zašel také. Měl vlastního kadeřníka a manikéra, kteří ale ne pokaždé mohli, jak to vyhovovalo jemu, takže si z Reného udělal tak trochu záložní salón. Naštěstí to muži se silným španělským přízvukem a kubánskými rysy nevadilo. Byl rád za takovou klientelu, i kdyby byla pouze občasná. Jack k němu chodil pravidelně.

"Jo. Mám tě pozdravovat." Usmál se Jack. René se zrovna chystal na leštění nehtů na jeho pravé ruce.

"Ty šťastný muž. Adam hřebec." Zamlaskal René mlsně.

"To mi nemusíš říkat. Neměnil bych ani za nic. A víš co? Hlavně je na mě hrozně hodnej." Pochvaloval si Jack.

U Reného se mohl spolehnout na absolutní diskrétnost. I kdyby mu vyprávěl o svém intimním životě, mohl za něj dát ruku do ohně, že si o tom druhý den v novinách nepřečte. René byl na svůj salón hrdý a nemohl si dovolit špatnou publicitu. Významní lidé, kteří k němu chodili, by si to nenechali líbit. A za tu dobu, co ho Jack znal, mu René stejně nepřišel jako typ, který by chtěl vydělávat na pikantnostech ze života druhých.

"Hodný muž, dobrý muž. Drsný muž, ještě lepší muž." Zasmál se René. Jack pochopil, že to bude asi nějaká prastará kubánská filosofie.

Nemohl brát Reného moc vážně. Byl heterosexuál a srovnával ho se ženou. Prostě v něm viděl ženskou část páru.

"Drsný muž přece může být i hodný. Adam umí být drsný." Pronesl Jack hrdě. A že takových situací bylo.

"Ne bít ale!" zamračil se René.

"Jasně, že ne. To bych si líbit nenechal. Adam je dost drsnej na to, abych na něj byl pořád nažhavenej, ale taky je tak akorát hodnej, abych mohl mít jistotu, že se mám ke komu schoulit, když mi není nejlíp."

"Ideální muž? To ne pravda. Neexistovat." Zasmál se René a Jack s ním. Měl trochu pocit, že ho myšlenka na Adama přenesla do nevhodných končin. Nevhodných pro tak veřejné místo. Zatímco René usilovně pracoval na jeho nehtech, podíval se do svého klína, protože v něm cítil jakoby šimrání. Věřil v sílu svých myšlenek a bohaté fantazie, ale že by to mělo na jeho fyzično až takové účinky?

"Existovat pouze ideální žena. Všechny ženy krásné!" vedl si René svou.

"Tak v tom se s tebou neshodnu. Moje učitelka na fyziku byla ta nejškaredější osoba, jako jsem kdy v životě viděl. Dokonce se mi o ní zdálo a vždycky jsem se z toho snu budil s křikem." Přel se s ním Jack.

"Ty musíš chtít vidět krása ženy. Stejně jako vidíš krása muže." Doporučil mu René.

"Dokážu vidět ženskou krásu." Přel se s ním Jack. V ten samý okamžik ho přemohl další nával na jeho citlivé slabiny. Byl tak silný, že mu málem uniklo ze rtů zasténání. Co to mělo znamenat? To se na Adama až tolik těšil?

Prudce se rozhlédl kolem sebe. V salónu byli další čtyři klienti, ale naštěstí seděli dost stranou od něj a ještě zády, takže na něj neviděli a snad ho nemohli ani slyšet. Zmateně se podíval zpátky na Reného, jenž stále pracoval na jeho nehtech. Jakoby se mu všechno jenom zdálo.

"Krása člověka v jeho srdci. Ta pak vyzařuje ven. To mě učit moje babička." Vysvětlil mu René.

"No, myslím, že mi o něčem takovým četla máma pohádky." Pokrčil Jack rameny. Po pravdě, nedokázal se soustředit na to, co René říká, měl slabiny v jednom ohni. A jestli se mu ještě postaví, tak to bude průšvih.

"Když žena milovaná, tak být hodná a ochotná, pro všechno." Zasmál se René. "Pak podlehnout pokaždé. Muset jí dát pocit jedinečnosti."

"Nevím, jestli se mi tyhle rady budou někdy hodit." Ušklíbl se Jack přiškrceně. Ve skutečnosti si připadal, jako kdyby seděl na takové té podložce s ostny. Horko v kalhotách ho nutilo, aby sebou mlel na všechny strany a různě si poposedával. Bylo s podivem, že si toho René ještě nevšiml.

"Ty být dneska nějak neklidný. Těšit na Adama, že?" zvedl k němu Kubánec tvář s potutelným úsměvem. Takže si toho všiml, pomyslel si Jack trpce.

"Ale ne. Nezdá se ti, že je tu nějak moc horko?" Demonstrativně si z volné ruky udělal vějíř a zamával si s ní před obličejem.

"Klimatizace běžet jak má." Ukázal René pilníkem ke dveřím, kde se programovala klimatizace pro celý salón. "Ty nedočkavý na svůj milenec. On tobě teď volat a ty slyšet jeho hlas. Ty ho moc milovat a představovat si ho. Pak horko." Zasmál se René.

"A ty moc mluvit." Zavrčel Jack podrážděně, přesto s laskavými jiskřičkami v očích. Nemohl se na Reného zlobit za jeho otevřenost. Kubánci přece odjakživa milovali tanec a sex, a když už nemohli tančit a souložit, tak o tom aspoň mluvili.

Jackovi by to nevadilo, jen kdyby necítil, co cítil. Měl pocit, že mu někdo intenzivně přejíždí po penisu rukou. Jenže na jeho poklopci žádná ruka nebyla, ani jeho.

Vždycky si pobyt v salónu užíval, mohl tady relaxovat, ale teď by se nejradši zvedl a šel si ho na záchody vyhonit. Hrozný pocit, tohle neodbytné nutkání. Kdyby aspoň věděl, co to způsobuje. Nemyslel na Adama. A i kdyby. Tak silné účinky to nikdy nemělo. Že by se mu rovnou i postavil.

"Sakra." Zašeptal a podíval se znovu dolů. Katastrofa dosáhla kritického bodu. Jeho normálně úzké kalhoty byly narvané erekcí, která díky známému pořekadlu, za krásu se trpí, nehořela, ale pořádně bolela. Jack sice miloval úzké džíny a naučil se v nich fungovat, ale teď by dal třeba i všechno zlato světa za své tepláky, ve kterých ho viděl snad jenom Adam. No a možná by se k nim hodila i Adamova ruka, aby mu odpomohla od nevhodného problému.

Bože, co když je nemocný? Nemůže to znamenat nějaké zdravotní potíže, zhrozil se.

"Nemlít sebou, Jackie." Pokáral ho René. Když se na něj Jack podíval, polykajíc rychlý dech, manikér se zářivě usmál.

"Ty a tvůj kluk telepatie."

"Prosím?" vyhrkl Jack. René ukázal pilníkem tentokrát na vstupní dveře. Jack se prudce otočil a ztuhl. Adam stál u vchodu a usmíval se na něj. Jakmile vyrazil směrem k nim, Jack začal zmatkovat. Adam si určitě jeho boule všimne. René ji vidět nemohl, protože je odděloval pracovní stolek, ale Adamovi to neujde. Co si o něm bude asi myslet?

"Ahoj, baby." Adam se k Jackovi sklonil a políbil ho na tvář. Pak se posadil na malé sofa, které stálo vedle Reného a přehodil si nohu přes nohu.

"Promiň, že na tebe nečekám doma. Jel jsem z agentury okolo a napadlo mě, že bych tě pak mohl vzít domů." Jackovo porsche bylo totiž v servisu, takže musel jezdit taxíkem. Blondýna ovšem zaráželo něco jiného. To, že si Adam ničeho nevšiml.

"Je ti dobře?" zajímal se Adam.

"Co? Jo." Přikývl Jack zmateně.

"Jak jste na tom, René?" podíval se jeho přítel na manikéra.

"Už dělat druhá packa. Brzy hotovi." Usmál se Kubánec. Jackovi se prohnal hlavou vítězný pokřik. Ještě nikdy se takhle netěšil, že odejde ze salónu. Počítal, že s Adamem ani nestihnou dojet domů. To už by určitě nevydržel.

"To je fajn. Měl bys čas i na mě?" zeptal se Adam. Jack zrudl jako rajče.

"Nebyl jsi na nehtech minulý týden?" štěkl. Kruci, kdyby to aspoň tolik nebolelo. Potřeboval si stoupnout. Prostě změnit nějak polohu. Ne, potřeboval si vyhonit. Nic jiného nemohlo zabrat.

"Zdá se mi, že to nějak odflákli." Zadíval se Adam laxně na své nehty. "Možná by sis mohl nechat zastřihnout konečky." Navrhl mu při pohledu na jeho husté blond vlasy.

"Nepotřebuju." Zavrtěl Jack mohutně hlavou. Adam se zářivě usmál.

"Nejsi nějaký nabroušený? Stalo se něco?" prohlížel si ho s přivřenýma očima. Jack odvrátil obličej a zatnul svaly.

"Jsem v pohodě." Zabrblal.

Když Adam přistoupil k Jackovi a uviděl to nadělení, chtělo se mu hrozně smát. Tohle bylo poprvé, co to vyzkoušel na někom dalším. Na druhou stranu měl i výčitky, protože jak on, tak Jack nosili hodně těsné kalhoty a teď to muselo jeho miláčka dost bolet. Samozřejmě měl v plánu, zbavit ho utrpení, ale zatím nebyla vhodná příležitost. Možná by mohl zkusit, co všechno Jack vydrží.

"Nenechte se rušit. Ještě si tu projdu nějaké termíny." Mávl Adam rukou a vytáhl z kapsy mobil. Znovu v něm navolil potřebnou aplikaci a dal spustit.

Bylo až neuvěřitelné, jak perfektně to fungovalo. Stačilo pár doteků a jeho přítel měl v kalhotách pořádně zatopeno. Miloval tyhle vyspělé technologie. Na občasné zpestření sexuální života byly ideální.

S úsměvem se zadíval na obrázek na svém displeji. Grafika trochu připomínala takové ty vystřihovánky oblečení. Byla podobně barevná a jednoduchá. Na displeji se nejprve objevila volba, zda majitel telefonu požaduje ženu, či muže. Adam zvolil samozřejmě muže. Pak následoval obrázek mužské postavy, které mohl změnit barvu očí, nebo vlasů.

Ta nejdůležitější oblast byla ovšem pod pasem. Nahou mužskou postavu zakrývaly pouze slipy, které si Adam mohl přiblížit. Pak se už stačilo jen dotknout příslušných míst…

Jemně přejel prstem po střední části displeje a zvedl oči k Jackovi, jehož obličej začal nabírat bledý odstín. Nemohl si nevšimnout, jak Jack podsadil zadek. Působilo to stejně, jako když se mu nabízel. Musel se kousnout do jazyka, aby se neusmíval ještě víc, protože to by v Jackovi ihned vzbudil podezření.

Vrátil se očima k displeji a přejel po něm prstem víckrát za sebou. Jack se na své židli celý zkroutil a zahryzl do spodního rtu.

"René…" vydechl vysíleně. Adam zvedl hlavu a také obočí.

"Jo?" i manikér zaujal zvědavý postoj.

"Musím si odskočit." Vydechl Jack.

"Ještě poslední prst." Zavrtěl René nechápavě hlavou.

"Ne, já fakt musím!" zaskučel Jack. Adam se rozhodl ho nešetřit, takže po displeji v tu chvíli kroužil hned několika prsty a nebál se pořádně přitlačit. Docela se divil, že dokáže Jack ještě souvisle mluvit. Když to zkoušel na sobě, v poslední fázi by neřekl ani svoje jméno.

"Mám zatím vzít Adama?" navrhl René.

"Jasně, jdeme na to." Zvedl se Adam z pohovky a přistoupil ke stolku.

"Opravdu jsi v pořádku, zlato?" sklonil se k Jackovi. Jeho přítel měl na čele kapičky potu, kterých si předtím nevšiml. Za tohle ho minimálně zabije.

"Jen se opláchnu. Je mi horko." Povzdychl si blondýn a zvedl se ze své židle.

"Taky si odskočím, René. Hned jsem zpátky." Usmál se Adam jako neviňátko a chytil Jacka za loket.

"Vy dva!" ukázal na ně René prstem, když se postavil. "Žádný sex na mých toalety!" přimhouřil oči. Adamovi něco říkalo, že to manikér nemyslí vážně, ale ujišťovat se o tom nechtěl.

"Cože?" zablekotal Jack.

"Samozřejmě, že ne." Zamával Adam odmítavě rukou a přitáhl si Jacka k sobě.

Jakmile se za nimi zavřely dveře toalet, nastrkal Jacka do jedné z kabinek a klekl si před ním na kolena. Blondýn na něj akorát vytřeštil oči.

"Zaslechl jsem při snídani něco o tom, že si dneska nevrzneme. A podívejme, co to tu máme." Dobíral si ho Adam. Než se Jack stihl z jeho slov vzpamatovat, měl svůj nateklý penis venku. Přesněji v Adamových prstech.

"Bože, to je úleva." Zakuňkal.

"To věřím. Jak se ti to mohlo stát?" zvedl Adam hlavu a zahleděl se Jackovi podezíravě do očí.

"Já nevím. Možná mě dráždí to nový prádlo. Kdes ho kupoval?"

"Vzal sis ty nový slipy od Durexu?" dělal Adam hloupého. Bez nich by totiž mobilní aplikace nefungovala. Opravdu skvělá věc.

"Jo." Přikývl Jack vysíleně. "Udělej už něco, nebo…"

"Jako co? Tohle?" Adam se zasmál a vsunul si celou Jackovu délku do úst, zatímco v prstech jemně zmáčkl jeho koule. Jackova ruka vystřelila k vlastnímu obličeji, kde se do ní zakousl, jinak by asi zakřičel. Takhle vyburcovaný už nebyl hodně dlouho.

Adam polaskal jeho úd v puse a pak ho pustil na svobodu.

"Dostanu něco za odměnu? Objevil jsem se právě včas."

"Až přijedeme domů, můžeš mě šukat, jak dlouho budeš chtít, ale teď mě udělej, prosím." Žadonil Jack.

"To je dobrý obchod. Příjímám." Adam přikývl a znovu si milencův penis vložil mezi rty. Jelikož byl Jack už správně načatý, dovést ho k orgasmu, netrvalo nijak dlouho. Adam si ještě pochutnal na jeho šťávě, poté se zvedl a natlačil menšího muže na stěnu kabinky. Ve vášnivém polibku mu předal kousek jeho chuti.

"Mohl bych si myslet, že na tebe takhle silně působí některý z Reného klientů. Nebo možná René sám." Zvažoval Adam. Jack zavrtěl hlavou a zatvářil se lítostivě.

"To ne. Přísahám, že nevím, jak to vzniklo. Přišlo to z ničeho nic. Nedokázal bych ti být nevěrný, ani v myšlenkách." Adam ucítil bodnutí výčitky. Neměl by zacházet tak daleko. Jack si mohl snadno celou tuhle situaci vztáhnout na sebe a připadat si provinile, aniž by k tomu měl důvod.

"Jen tě zkouším, lásko." Políbil ho na rty a odtáhl se. "Jdu napřed, ať nemá René řeči."

"Dobře. Hned jsem tam." Přikývl Jack. Adam ho naposledy políbil a pak ho nechal v kabince samotného.

Když se za Adamem zavřely dveře, sáhl Jack do kapsy saka a vytáhl svůj mobil. Do vyhledavače napsal spodní prádlo Durex a odklikl. Musel vědět, jestli některý z uživatelů nenapsal v recenzi, že ho prádlo dráždí. Možná to byl účel, když se jednalo o tuhle firmu.

Hledaný výraz ho navedl na několik stránek, které se zabývaly prodejem spodního prádla pro ženy i muže. Na tom by nebylo nic hrozného, ale když začal číst dál, jeho čelo opětovně pokryly krůpěje potu. Společnost, specializovaná na kondomy, vyráběla i spodní prádlo na dálkové ovládání, které se nainstalovalo do mobilního telefonu jako aplikace. Jeden z páru tak mohl na dálku stimulovat toho druhého. Stačilo hladit příslušné partie na displeji telefonu.

"Ty hajzle!" zavrčel Jack a vyběhl z kabinky jako pometlo. Před dveřmi se ale prudce zastavil a sevřel ruce do pěstí.

Tohle si žádalo odplatu. A pořádnou!