Seth 3.

Seth se svalil ke svému pracovnímu stolu a těžce si povzdychl. Nesnášel ranní směnu, protože mu brzké vstávání nedělalo dobře. Zvlášť, když večer před tím zašel na drink a zdržel se v baru, či v nedalekém motelu s někým příjemným. Třeba s Tobym.

---

Pravda. Nedokázal na toho kluka přestat myslet od okamžiku, kdy se chvíli po půlnoci rozloučili. Těžké vzpomínky na Nicka byly najednou zapomenuty a nahrazeny lehkým vyhovujícím pocitem. Seth se s Tobym cítil dobře. A neměl z něj pocit svázanosti. Bylo to přirozené, protože Toby nejspíš cítil to samé. Díky své profesi. Určitě za ten čas, kdy se nabízel nejrůznějším pánům po barech a klubech, narazil na někoho, kdo mu přirostl k srdci víc. Ale protože by mu to zkomplikovalo právě jeho práci a taky celý život, naučil se to ignorovat. A přesně to Sethovi vyhovovalo.

Mohl se těšit, že se zase uvidí za účelem bouřlivého, kvalitního sexu, ale v jejich vztahu nehrály city hlavní housle.

"Vypínáš si záměrně telefon i pager?" zaslechl za sebou Seth z nenadání ten nepříjemný hlas, který by dokázal i příštích padesát let v klidu postrádat. A jeho majitele s ním. Pomalu se na kolegu Judea otočil a přivřel oči.

"Když nejsem ve službě, nechci, aby mě cokoliv rušilo."

"Ale jsi kriminalista, Sethe. Do háje, mohl by ses začít chovat aspoň trochu zodpovědněji?" zasyčel na něj Jude, jelikož nechtěl zvyšovat hlas. Proč musel pracovat zrovna s ním? Už ani nepočítal, kolikrát si to za den řekne. A kolikrát apeloval na jejich velitele, aby ho přeřadil k někomu jinému. Třeba i ke smradlavému Andymu, se kterým nikdo nechtěl jezdit v autě. Cokoliv, jen ne tohohle arogantního zmrda!

"Stalo se snad něco?" zvedl Seth jedno obočí.

"Myslíš, že bych byl nasranej, že mi nebereš telefony, kdyby se nic nestalo? To bych se na tebe zvysoka..."

"Už jsi mu to řekl, Jude?" přistoupil k místu dění kapitán Robinson. Své tučné břicho opřel o Sethův stůl a oba muže si změřil svýma malýma prasečíma očičkama. Setha napadlo, jak takové tlusté prase může sedět na té nejvyšší židli. Každý policajt procházel tvrdým výcvikem, který by Robinsona už při první překážce v terénu odrovnal.

"Co mi měl říct?" zvážněl Seth konečně. Asi by svou práci přece jen neměl brát na lehkou váhu.

"Toho svědka z případu Carter, Nicka Lewisona, našli dneska brzy ráno mrtvého. V parku za domem, kde bydlel. A vlastně i náš první zavražděný, Carter. To jsou už dva mrtví z té oblasti. Zdá se, že Nick věděl ještě víc, než vypověděl. Tedy předtím, než svou výpověď stáhl, že?" rýpl si do podřízeného kapitán. Seth seděl na svém otočném křesle jako zařezaný. Nick byl mrtvý? Ale vždyť s ním ještě včera večer mluvil. Tedy hádal se.

Do háje!

"Byl jsem za ním včera večer."

"Já vím, někdo tě v domě viděl. Víš, co to znamená, Sethe?" zamračil se kapitán.

"Nenamáhej svou hlavinku takhle po ránu, parťáku. Znamená to, že jsi hlavní podezřelý." žďuchl ho Jude do ramene. Seth se po kolegovi ohnal vražedným pohledem a zavrčel jako podrážděný pes, kterému někdo sáhne do žrádla. Dělali si srandu? Chtěli to hodit na něj?

"A co ten chlap, kterej mě z Nickova bytu vyhodil?" ohradil se Seth. Zbylí muži se na sebe nechápavě podívali.

"O čem to mluvíš?" opřel se náčelník víc o stůl, aby se mohl k Sethovi sklonit. Jude udělal to samé.

"O chlápkovi, kterej přišel Nickovi na pomoc." vyhrkl Seth.

"Na pomoc? Někdo musel přijít našemu svědkovi na pomoc? Proč? Abys ho nezabil?"

"Abych mu nepřelil kaktusy, ty vole!" rozčílil se Seth. Aniž by chtěl, ocitl se pod palbou pohledů, které se u policie aplikovaly zásadně na vyslýchaných osobách. Připadal si jako pod několika rentgeny najednou.

"Hele, možná to mám rád tvrdě a nejsem dvakrát milej na všechny ty kluky, ale nikdy bych toho zamilovanýho troubu nezabil."

"Zamilovanýho troubu." zopakoval po něm Jude. "Takže jsme měli pravdu. Nick se do tebe zbláznil a rozhodl se z tebe vymámit city tím, že stáhl svou výpověď."

"Je ti jasný, jakej máme teď problém, Sethe?" zavrčel kapitán. "Ten kluk už mluvit nebude. Jeho výpověď můžeme hodit do koše. U soudu nám bude na nic!"

"Mohl by mi někdo říct, jak umřel?" zarazil Seth kapitánovo lamentování zvednutou rukou a zvýšeným hlasem.

Oba muži stojící nad Sethem se napřímili. Jude si vložil ruce do kapes džínů.

"Byl uškrcený. A nejspíš ho vrah předtím znásilnil. S jistotou to budeme vědět za pár hodin." oznámil kolegovi.

"Takže ty říkáš, že to máš rád tvrdě a nejsi ke svým milencům milý, jo?" ujišťoval se Robinson. Seth nasucho polknul. Kdo to mohl udělat? Určitě ten chlap, který ho vyhodil z Nickova bytu.

"Musel to být ten chlap!" vedl si Seth svou.

"Nikoho jinýho včera večer v tom domě neviděli. Jen tebe."

"Ale já s tím opravdu nemám nic společnýho. Vypadl jsem z jeho bytu pět minut po tom, co jsem za ním přišel. Nebyl jsem poslední, kdo ho viděl živýho. A taky mám alibi." Seth si okamžitě vzpomněl na Tobyho. No jistě. Byl přece do půlnoci s ním.

"Jaký máš alibi?" zeptal se kapitán už trochu klidněji. Nebylo tajemstvím, že Setha nikdo z jeho kolegů i nadřízených zrovna nemusí, ale mít ve svém oddělení vraha, to by jen tak nepřekousl. Tahle informace kapitánovi očividně dodala novou naději.

"Šel jsem od Nicka do jednoho baru, kam občas zajdu a potkal jsem tam docela pěknýho kluka. Skončili jsme spolu v motelu o dva bloky dál."

"Jak dlouho jste spolu byli?" zajímal se Jude. Jeho oči bloumaly po kolegově bledé tváři a snažily se z ní vyčíst, na co Seth zrovna myslí. Judea vlastně ani moc nepřekvapovalo, že si jeho parťák ještě týž večer našel na hraní někoho jiného. Nejspíš měl Seth pravdu. Odešel naštvaný z Lewisonova bytu a tak si potřeboval spravit náladu. To by na něj pasovalo.

"Přibližně od devíti do půlnoci. Dosvědčí vám to ten kluk, i recepční z motelu." Seth vytáhl rychle mobil a začal listovat v telefonním seznamu. Vzal si od Tobyho číslo, aby se mohli zase sejít. Chtěl ho kapitánovi ukázat. Nadřízený ho ale zadržel zvednutou rukou.

"Modli se, ať tomu buzíkovi prokážou na pitevně, že umřel od devíti do dvanácti, jinak jsi v pořádným průseru, Sethe." Pak kapitán odešel.

Mezi Sethem a Judem nastalo ticho. V podstatě se ti dva nikdy neměli o čem bavit, ale teď to bylo dvakrát tak silnější. Nenávist, která mezi nimi panovala, nedovolila ani Judeovi, aby kolegu poplácal po rameni a řekl mu, že je o jeho nevině skálopevně přesvědčený. Kdyby to řekl, lhal by mu.

"Měli bychom to sepsat." odvážil se Jude po nekonečných třech minutách promluvit. Kolega k němu zvedl hlavu a přivřel oči.

"Myslíš si, že jsem to udělal." Zavrčel.

"Dejme tomu, padesát na padesát." pokrčil Jude rameny. Seth se ušklíbl a opět sklonil hlavu. "Možná jsem na něj byl naštvanej, ale nikdy bych mu neublížil. Nezabil jsem ho." Prohlásil rozhodně.

"I tak bych si sehnal dobrýho právníka, Sethe." kývl Jude hlavou. Kolega se na něj podíval.

"Tobě se to líbí, viď? Vidět mě takhle."

"Vlastně jsem docela překvapený. I když pořád myslíš na sebe, ukázal jsi svou slabší stránku. Nevím, jestli z toho dneska usnu." ušklíbl se Jude.

"Víš co, parťáku? Pořád myslím na jednu věc. Ten, co přišel Nickovi pomoct a pak mě vyhodil, musel přijít najisto." nebral Seth Judeovu provokaci na vědomí.

"Hm?" Jude si založil ruce na prsou a opřel se zadkem o stůl. "A dál?"

"Ty jedinej a pak kapitán jste věděli, že za Nickem půjdu."

"No a co?" pozvedl Seth obočí.

"Jestli se ukáže, že jsem měl pravdu, chci tomu přijít na kloub. Pokud jsi tam toho chlapa poslal ty a on pak Nicka zabil, jak to budeš vysvětlovat?"

"Nesnaž se to hodit na mě." zaprskal Jude. Neměl ponětí, o kom to Seth pořád mluví. Jaký chlap?

"Přišel najisto, vím to. Naposledy jsi řekl, že mám problémy se sebeovládáním. Věděl jsi, že půjdu za Nickem. Byl jsi přesvědčenej, že bych mu mohl ublížit, tak jsi za ním někoho poslal na pomoc." rozčílil se Seth. Jude zalapal po dechu, ale pak se hned zklidnil.

"Je těžký si něco takovýho přiznat, že jo? Že bys mohl být pro okolí nebezpečnej."

"O to tu přece nejde. Ty si to myslíš." ukázal na kolegu Seth důrazně prstem.

"Co si já myslím, je přesně to, o co tu nejde. Víš, že máš problémy udržet svou agresi na uzdě a taky víš, že nejsem jediný, kdo o tom tady nepochybuje. Věříš, že by to mohla být polehčující okolnost? Asi ne." zavrtěl Jude hlavou. Na jejich poměry byl tenhle rozhovor až moc mírný. Čekal, kdy Sethovi opět rupnou nervy a zmáčkne ho.

"S tímhle ale nemám nic společnýho, jasný?! Když jsem od Nicka odešel, byl ještě naživu!" hájil se Seth.

"A pamatuješ si aspoň, jak ten chlap vypadal? Nebo jak se jmenoval? Kolik mu mohlo být?"

"Měl delší tmavý vlasy. Hezky upravený. A asi zelený oči. Mohl být o pár centimetrů vyšší jak já. Tipoval bych ho na třicet. Jméno samozřejmě nevím. Neřekl mi ho."

"Bruce obešel pár lidí v domě, ale nikdo nic neviděl, kromě, zvědavý domovnice, která asi nedělá nic jinýho, než od tý první vraždy stojí za dveřma a pozoruje chodbu kukátkem. Jenže bohužel i ona viděla jen tebe, jak za Nickem jdeš." vysvětlil mu Jude.

"Tak mi řekni, jak je to možný? Ten chlápek přišel sotva pět minut po mně. Musela ho vidět taky."

"Nebo si zrovna odskočila pro popcorn." pokrčil Jude rameny. Seth přivřel na kolegu oči a pak se ušklíbl. Neměl teď zrovna moc náladu na žerty.

"Ne, promiň. Máš prostě pech. Samozřejmě mě tvoje přesvědčivá výpověď nedonutila k tomu, abych svoje padesát na padesát změnil ve tvůj prospěch, ale jestli koroner potvrdí, že Nick zemřel v dobu, kdy máš alibi, tak máš moji plnou podporu. Koneckonců se to týká případu Carter a na tom pořád ještě děláme."

"Mohl by ten chlap být Carterův vrah?" zamyslel se Seth.

"Jako, že přišel odstranit Lewisona, protože ho možná viděl? Jak se ti dva k sobě chovali?" zajímal se Jude.

"Myslím, že ho Nick viděl poprvé v životě. Ale je fakt, že jsem ho předtím trochu skřípnul, takže byl spíš zmatenej. Určitě se ho nebál. To bych poznal." promnul si Seth bradu, zatímco si pokusil znovu představit toho chlapa. Byl výjimečně hezký. Někoho takového by si určitě všiml, kdyby ho potkal třeba na ulici, nebo v baru. Ale nějak se mu nechtělo uvěřit tomu, že by to byl gay. Tudíž by musel zavrhnout i to, že by Nicka znásilnil. Tohle mu v celé té záhadě prostě nehrálo.

"Na co myslíš, Sethe?" ozval se vedle něj znovu Jude.

"Ale na nic." mávl druhý muž rukou.

"Hele. Jestli máš nějakou myšlenku, která se týká obvinění, co ti právě teď visí nad hlavou, tak mi to musíš říct. Je asi fajn, hrát si na tajemnýho, ale teď tu pro to není místo, rozumíš?"

"Neříkej, že ti na mně tolik záleží." zadíval se Seth Judeovi upřeně do očí, což dělal málokdy. Mladší kolega okamžitě pohledem uhnul a protočil panenky.

"Myslíš, že se chci vézt s tebou? Jestli se něco posere, budu v tom taky. Pro mě za mě si dělej průsery, ale ne tady."

"To bych musel dát výpověď." zareagoval Seth pohotově.

"Moc dobře víš, že bych proti tomu vůbec nic nenamítal." zamračil se Jude a pak nechal svého kolegu samotného.

* * *

Seth si zapálil cigaretu a pozoroval, jak se modrošedé kroužky, které ledabyle tvořil otevřenými ústy, míchají s molekulami vzduchu nad jeho hlavou. Modrý neon, který osvětloval zastrčenou uličku, lákal všechny, co si večer chtěli užít nevázaného sexu. A taky ty, jež zde už jednou někoho potkali a zatoužili po opětovném kontaktu.

"Ahoj." přistoupil k policistovi usměvavý mladík a políbil ho na čelist. "Kolik dáš?" zeptal se s ještě širším úsměvem.

"Kolik chceš?" přivřel Seth oči a lehce se odrazil od zdi. Mladík mu sebral z prstů cigaretu a potáhl si. Kouř vyfoukl těsně vedle Sethovy tváře.

"Jeden drink a dobrou večeři."

"Dobře." přikývl Seth.

"A..." vydechl mladík dychtivě. Druhý muž zvedl obočí, když svého společníka zvědavě pozoroval. "… chtěl bych si jít zatančit." dořekl Toby.

"Ale já netančím." zavrtěl Seth prudce hlavou.

"To bys ovšem měl." vedl si mladík svou.

"Nikdy jsem netančil. Nevidím důvod, abych s tím začínal teď."

"Jsem snad nedostatečný důvod?" zamračil se Toby.

"Jdeme se najíst, mám hlad." prohlásil Seth rozhodně a chytil Tobyho majetnicky za loket.

"Fajn a pak si půjdeme zatančit."

"To se ještě uvidí."

Když se rozešli úzkou uličkou ke křižovatce, jejich dohadování stále trvalo. Přeli se o poslední slovo jak nějací politici. A nikdo by do mrzutého policisty Setha neřekl, že toho většinou tolik najednou nenamluví.

Seth neměl ve zvyku, stravovat se v drahých restauracích, však si to ani se svým platem nemohl dovolit, ale tentokrát udělal výjimku. Nebyl to zrovna čtyřhvězdičkový podnik, ale měl pověst klidného, čistého místa, kde dobře vařili a podávali kvalitní víno. Podnik se jmenoval Henry a byl jen několik bloků od motelu, kde Seth a Toby většinou své schůzky zakončovali vyčerpávajícím sexem. Tahle byla jejich pátá.

Vídali se dvakrát do týdne. Jejich vztah se nikam neposouval, snad jen, že ostýchavosti ubylo. Pokaždé si došli na večeři, na panáka do baru a pak napětí, které se mezi nimi za celý večer nahromadilo, uvolnili drsným milováním v hodinovém motelu.

Toby po Sethovi nic nechtěl. Nevyhledával ho mimo jejich schůzky. Nevolal mu. Vždy čekal, až se Seth ozve sám a možná právě to policajtovi nejvíc vyhovovalo. Jako kdyby byl na Tobyho už načasovaný. Volal většinou v úterý a v pátek. Nijak výrazně to neřešil, ale někdy si prostě v duchu řekl - je čas na Tobyho. A Toby s tím už počítal.

Muži se v klidu najedli a popili vína. Pak se přesunuli do baru za rohem, kde se dalo i tančit. Toby Setha několikrát tahal na parket, ale zarytý netanečník, umíněný Seth, jež se nedokázal přinutit tančit ani s kamarádkou na maturitním plesu a byl přesvědčený, že by tancem vyjádřil slabost, se přemluvit nenechal. Nakonec se jen díval, jak tančí Toby a počítal minuty do chvíle, kdy si jeho mrštné štíhlé tělo bude moci zase vzít.

Opustili bar o půl hodiny později.

"Máš starosti." poznamenal Toby, když do sebe vtahoval nikotin ze Sethovy cigarety, kterou mu opět vzal. Leželi nazí vedle sebe na rozhrabané posteli. Nic nebylo na svém místě, polštáře ležely na zemi, deku měli zmuchlanou pod hlavami, ale ani jednoho muže už to nepřekvapovalo. Nedokázali by se milovat jemně. Vždy potřebovali udělat trochu toho nepořádku, aby umocnili dojem z bouřlivého sexu.

"Nemám." odsekl Seth a vzal si svou cigaretu zpátky. Odklepl popel do popelníku, položeném na Tobyho, potem zvlhlém břiše a potáhl si.

"Máš. Jsi tak průhledný, že sklo je proti tobě cihlová zeď. I vzduch není tak průhledný jako ty." dobíral si staršího muže Toby.

"Jen nějaký problémy v práci." řekl si Seth spíš pro sebe.

"Copak? Umučil jsi někoho při výslechu k smrti?"

"To není legrace." otočil Seth na Tobyho dotčený obličej.

"Tak promiň." Toby raději svou tvář odvrátil. Nechtěl se dívat do těch očí, které byly najednou jakoby smutné. Seth v nich nikdy předtím podobný výraz neměl. Vždy se tvářil vážně. I když spolu spali, díval se na něj téměř zle. Toby věděl, že Seth takové věci neřeší a že v jeho případě tyhle pohledy nic moc neznamenají, ale co znamenal tedy tenhle pohled? Ten, který policajt nejspíš vůbec nikomu neukazoval?

"Přišel jsem o svědka." zabrblal Seth. Toby k němu vrátil své oči a přivřel je.

"Někdo ho zabil. Byl to kluk ve tvým věku." pokračoval Seth klidně. "Možná viděl předtím vraha a ten vrah viděl jeho, tak se ho chtěl zbavit."

"Spal jsi s ním?" vyhrkl Toby. Seth zavřel bolestně oči a povzdychl si.

"Jo." řekl tiše. Po několika vteřinách odmlčení pokračoval. "Spal jsem s pár svědkama. Když se objevil nějakej pěknej teplej kluk při vyšetřování, vzal jsem si ho do postele. Tenhle byl poslední."

"Bylo to jenom jednou?" dychtil Toby po dalších informacích. Měl na chvíli pocit, že se do jeho srdce zabodl osten žárlivosti, ale naštěstí tenhle pocit rychle přešel. Musel přejít, protože Seth by žárlivou scénu nepřipustil.

"S ním ne. Nevím, proč jsem ho vyhledal znovu. Byl panic, když jsem si ho vzal poprvé. Líbilo se mi, přesvědčit ho, že jsou chlapi v posteli lepší. A hlavně k tomu byl nakloněnej."

"Kdy ho zabili?" zeptal se Toby, teď už opatrněji. Seth si potáhl z cigarety a pak oharek típl do popelníku. Toby na své kůži ucítil chvilkové teplo, které prošlo skrz sklo. Raději popelník přendal na noční stolek.

"Když jsme se potkali poprvé. Chvíli předtím jsem se s ním pohádal, protože stáhl svoje svědectví, aby mě potrestal."

"Potrestal? Proč?" nechápal Toby.

"Zamiloval se do mě." Seth otočil obličej znovu na svého milence a zadíval se mu upřeně do očí. Toby těžce polkl a kousl se do rtu. Přesně věděl, co mu Seth svýma očima naznačuje. Aby mu nevěřil.

"Podezírají tě z toho?" zeptal se jakoby nic. Setha ta otázka překvapila, nebo spíš tón, jakým ji Toby položil.

"Ty si nemyslíš, že jsem ho zabil já? Třeba ve vzteku?"

"Ne, nemyslím." zavrtěl Toby odhodlaně hlavou. "A jestli je to mimo tvůj plán, přesvědčit mě, že jsi nelidská bestie, tak se omlouvám, ale to se ti nikdy nepodaří."

"Nepotřebuju tvojí útěchu." zavrčel Seth. Toby se pousmál a přetočil se k milenci na bok.

"Už jsem si myslel, že se mi začínáš měnit před očima. Smutek k tobě fakt nejde. Promiň."