Prsten 3.

---

V nočních hodinách se příliš mnoho lidí do lesa nehrnulo. Mezi ty, jimž nevadily stinné houstiny, noční tvorové a všudypřítomné oči lesního ducha, patřili převážně zbojníci a ti, kteří utíkali před zákonem. Les byl pro vyvrhele společnosti dobrým útočištěm. Pro ostatní lidi v noci znamenal nebezpečí. Přesto se našlo pár odvážlivců, kteří se do lesa v noci již několikrát vypravili. Třeba Gréta. Někdy bylo nutné určité druhy bylinek sbírat při svitu měsíce. A většina takových se nacházela jen na speciálních místech. Existovalo pár lektvarů, které by bez nočních bylin Gréta nedokázala připravit a možná už by byl kvůli tomu některý z jejích pacientů v pánu.

Vesničané říkali, že má obrovské štěstí, když se pokaždé vrátila z lesa živá.

Neil si na Grétu vzpomněl. Věděl o jejích nočních výletech do lesa, stejně jako jeho bratr, kterému před čtyřmi lety zachránila život svým lektvarem proti zánětům. Bez své noční procházky by ho připravit nezvládla. Kéž by, stejně jako ji, duch lesa ochraňoval i Tommyho, pomyslel si Neil trpce.

"Kam jedeme, pane?" ozval se za ním Edward.

"K pánově studánce." oznámil mu Neil. Mnoho lidí o pramenu nevědělo a Adam se snažil, aby to tak zůstalo, protože ono místo nejraději navštěvoval se svým svěřencem. Jen Neil a jeho manželka věděli, proč ke studánce Adam s Tommym jezdí. Měli rádi své soukromí. Bylo to jejich místo odpočinku. V tuto chvíli ovšem na prozrazení pramálo záleželo. Museli najít Tommyho, který buď někde usnul hlubokým spánkem, nebo se při jízdě na koni praštil do čela o větev a na chvíli jen ztratil vědomí. Horší varianty si Neil prostě představovat nechtěl.

Oba rytíři byli očividně vystrašení. Kdykoliv se opodál ozval nějaký zvuk, Neil slyšel, jak se Edward i Filip zhluboka nadechli. Pokud měli stanout proti nepříteli s mečem v ruce, dokázali být hrdinové, ale tady se jejich odvaha ztrácela s každým krokem, který jejich koně udělali. Už aby Tommyho našli a mohli se vrátit domů, modlil se Neil v duchu.

Jak držel stále louč před sebou, aby viděl na cestu, ruka už ho začínala dost bolet. Taky měl hlad, protože se nestihl navečeřet. Jestli Tommy jen někde usnul, tak si to s ním vyřídí.

"Mylorde?" oslovil ho pro změnu Filip a ukázal svou loučí dopředu. Neil zastavil koně a seskočil z něj. Moc dobře neviděl na to, co mu muž ukázal. Na první pohled to vypadalo jako nějaká mršina. Možná mrtvá srna, nebo jelen, napadlo ho. Samozřejmě se mu do toho připletly i horší možnosti, ale zatřesením hlavy se je pokusil vypudit.

"Co to je?" zajímal se Edward, který také seskočil z koně. Nakonec ho následoval i Filip. Všichni tři muži, aniž by nad tím přemýšleli, dali své ruce na rukojeti mečů. Pak opatrně vykročili k zohavenému zvířecímu tělu.

Jak se přibližovali, Neil si uvědomil, že je zvíře docela velké. Z několika stran bylo zahalené kapradím, které jeho skutečnou velikost zkreslovalo. Když mu došlo, co má před očima, zarazil se a otevřel pusu zděšením.

"Pane?" oslovil ho Filip vystrašeným hláskem.

"To je Dioné..." vydechl Neil. Jeho nohy, jako kdyby najednou vrostly do země. Nemohl se vůbec pohnout.

"Pánova Dioné?" ujišťoval se Edward.

"Ano." přikývl Neil a kousl se do rtu. Do očí se mu nahrnuly slzy. Nikdy v životě neviděl něco tak barbarského. Kůň měl podříznutý krk a vyvržené břicho. Když Filip přišel ke klisně s loučí blíž, jelikož byl jediný, kdo se odvážil, v ostrém žlutém světle se zaleskla krev, jež koňské tělo pokrývala. Zvíře někdo chladnokrevně zabil. Ne kvůli masu, ne kvůli kopytům. Čistě ze sportu. Pro pobavení.

Neilovi se udělalo zle. S bouřícím žaludkem odvrátil svůj zrak od té hrůzy a zhluboka se nadechl nočního vzduchu.

"Kdo to mohl udělat, pane?" špitl Edward. I on a posléze Filip se k šokujícímu obrázku raději obrátili zády, aby mohli smutnou skutečnost přijmout bez rozbouřených vnitřností.

"To nevím, ale modlím se k Bohu, abychom pána nenašli opodál ve stejném stavu." Ano, stejně jako jeho bratra před necelými dvaceti pěti lety, pomyslel si Neil nešťastně. Když se pořádně vydýchal, otočil se zpět k Dioné a pak se odvážil udělat k mrtvému zvířeti krok. Obešel ji z druhé strany a sklonil se k její nádherné hnědé hlavě, po které ji pak neklidnou rukou pohladil. Tentokrát nechal své slzy volně stékat po tvářích. Ztratit tak dobrého koně, bylo jako ztratit blízkého člověka. I Dioné byla jeho rodinou a teď musela opustit svou vlastní.

"Museli to být zbojnící. Před více než dvaceti lety našli pánova staršího bratra v lese mrtvého a v hrozném stavu. Nakonec se zjistilo, že vraždil někdo jiný, ale zbojníci byli v té době svou brutalitou proslulí, takže podezření padlo okamžitě na ně." vysvětlil mužům Neil, zatímco hladil Dioné po studeném krku.

"Je mrtvá asi dvě hodiny." zhodnotil její stav. Ten čas by odpovídal tomu, kdy se svými rytíři vstoupili do lesa.

"Myslel jsem si, že zbojníci si rádi svou kořist přivlastní. Tohohle koně brutálně zabili a nechali tady." zamračil se Filip. Neil mu musel dát za pravdu. Pokud šlo o lidi, z těch by zbojníci nic neměli, proto své oběti zabíjeli, ale koně byli vzácné zboží. Mohli je prodat na nějakém trhu a dostat za něj pěkné peníze. Zvlášť za takového, jakým byla Dioné.

"Musíme dál do lesa!" zavelel Neil a vrátil se ke svému hřebci. Cítil po celém těle nepříjemný chlad, jakmile Dioné opustil. Nechtěl ji tu nechat. Zasloužila si mnohem víc, než tenhle ponižující rozklad daleko od svého domova. Až se všechno uklidní a bude vědět, že je Tommy v pořádku, postará se o ni.

"Myslíte, že pána unesli zbojníci?" zeptal se Edward, jakmile vyrazili hlouběji do lesa."

"Ne!" zavrčel Neil. "Myslím, že si lord jenom někde zdříml a kobyla se byla podívat po okolí." plácl to první, co ho napadlo. A také to nejneuvěřitelnější. Pokud byla Dioné mrtvá, její majitel byl minimálně ve smrtelném nebezpečí a bylo už na čase, aby si to konečně připustil.

"Že není mrtvý..." zafňukal jindy hodně statečný Edward.

"Není!" štěkl Neil. To mu tak ještě scházelo. Přecitlivělí rytíři. Pobídl svého koně patami, aby přidal do kroku. Jen za doprovodu koňského funění a šumění větru ve větvích stromů se skupinka rozjela ke studánce. Když se před nimi objevila za jiných okolností vlídná mítina s kamennou pyramidou uprostřed, Neil spěšně seskočil z koně.

"Není tu!" vzdychl poraženě.

"Pane, tam!" ukázal Edward k čemusi bílému, co vykukovalo za hromadou úhledně poskládaného kamení. Neil se rozběhl kupředu. Louč držel nad hlavou, aby se nepopálil o plameny. Jakmile zdodal těch několik metrů a před jeho zraky se objevila na zemi ležící nehybná postava člověka, zkoprněl.

"Tommy!" přiklekl k muži, jehož tělo bylo zahalené pouze do dlouhé bílé košile, na spoustě místech potrhané. Nechtěl teď hodnotit švagrův zdravotní stav, ale menších odřenin a šrámů na jeho nahých nohách, nebo na obličeji si nemohl nevšimnout. Rychle natáhl ruku k jeho krku a pokusil se nahmatat tep.

"Žije!" zvolal ke svým mužům, kteří se doposud neodvážili přistoupit blíž, protože měli strach, že je jejich lord mrtvý. Neil měl co dělat, aby si zachoval chladnou tvář bez emocí. Až se tohle dozví Adam, všichni si to pěkně odskáčou a ty, co Tommyho přepadli, nechá napíchat na kůly a vystavit před svůj hrad jako odstrašující příklad a transparent své obrovské bolesti.

"Díky Bohu!" přiklekli k Neilovi i oba rytíři a opatrně se pánova nehybného těla dotkli. Snad, aby se ujistili, že má lord pravdu.

"Co se mu stalo? Nevypadá to, že by ho nějak hodně zbili!" uvažoval Filip. "A ukradli mu oblečení."

"Nevím, ale v první řadě ho musíme dostat co nejdřív do hradu." Neil rychle zkontroloval Tommyho ruce a nohy, jestli nejsou zlámané. Zdály se v pořádku a to ho paradoxně znepokojilo, stejně jako Filipovo zkonstatování. Jestli mu někdo nechtěl ublížit zlomeninami a zmlácením, tak čím? Odpověď byla na snadě. Tak čistá a jasná, až se Neilovi zatmělo před očima.

"Filipe?" podíval se po osloveném muži.

"Ano, Mylorde?"

"Za lesem se rozdělíme a ty pojedeš do vesnice pro Grétu. Musí dorazit co nejdříve."

"Ano, pane!" přikývl Filip. Edward došel pro jejich koně, aby nemuseli nosit Tommyho tak daleko. Neil přes švagra přehodil svůj plášť a Edward vzal Tommyho do náruče. Když se Neil vyšvihl do sedla, nechal si Tommyho posadit před sebe.

Mezi muži už nepadlo jediné slovo, dokud neopustili les. Tam Neil Filipovi nařídil, aby se nikde při cestě do vesnice nezdržoval. V rychlosti se rozloučili a pak své cesty rozdělili.

Na hradě bylo při jejich příjezdu hotové pozdvižení. Samovi se nepodařilo utajit, že přivedl zpátky Dafné, bez jejího pána. Nejprve začalo zmatkovat služebnictvo a poté se ona zpráva dostala i k Elizabeth, která od té chvíle nachodila po hlavní síni nejméně dvacet mil. Zvýšený hluk na nádvoří ji vylákal ven. Jakmile uviděla svého manžela s bratrem v náručí, rozběhla se po schodech dolů.

"Kde je Lilith?" zeptal se Neil, když k němu manželka doběhla.

"Lilith? Už spí. Co se stalo, Neile. Co je s mým bratrem?" snažila se nahlédnout Tommymu do tváře. Bylo to dost těžké, v poloze, ve které ho Neil držel. Konečně se k nim přes skupinku zděšených sloužících dostali i dva rytíří s provizorními nosítky, na které Neil Tommyho opatrně položil.

"Zatím ti nemůžu nic říct, Elizabeth. Takhle jsme ho v lese našli. Musíme počkat na Grétu a doktora, aby nám řekli, co s ním je. Nezdá se mi, že by spal, snažil jsem se ho po cestě probudit, ale nereagoval. Snaž se prosím od něj Lilith teď držet dál. Je moc malá, nepochopila by to."

"Samozřejmě." přikývla Elizabeth. Manželé se vydali za muži, kteří nesli Tommyho do hradu. Neil ještě nařídil všem, aby šli spát. Nechal si povolat akorát ospalého doktora.

Jakmile lékař skončil s prohlídkou, vzal si Neila i Elizabeth do Tommyho pokoje. Každou chvíli měla dorazit i Gréta, se kterou doktor velice úzce spolupracoval. Dřív spolu byli na ostří nože, protože doktor se nechtěl smířit s tím, že by mohlo být něco účinějšího víc, než pouštění žilou, ale několik případů, při kterých Gréta zasáhla, mu otevřelo oči.

"Na co jste přišel, pane?" zeptal se Neil nedočkavě.

"Bude v pořádku. Pokud se probudí." přiznal lékař, zatímco si utíral ruce do čistého bílého plátna, které pak úhledně rozprostřel na okraj dřevěné nádoby s teplou vodou stojící vedle postele.

"Pokud se probudí?" vyjekla Elizabeth.

"Ano. Není mrtvý, ani nespí. Jeho tělo žije, ale mysl se nechce spojit s realitou." pokrčil muž rameny.

"Co je to za divný stav?" zavrtěla Elizabeth nechápavě hlavou.

"Řekl bych, že ztráta vědomí, jen netuším kvůli čemu, protože by musel dostat ránu do hlavy a na té jsem žádná zranění nenašel. Asi bude dobré na něj hodně mluvit a snažit se ho přimět, aby se probral. Možná se mu jen nechce."

"Ještě něco dalšího?" povzdychl si Neil.

"Ano." sklonil doktor hlavu a spojil si ruce za zády. Pak začal pomalu chodit kolem pacientovy postele sem a tam.

"Má nějaká lehčí zranění. Pár modřin a škrábanců. To se za pár dnů spraví, ovšem..."

"Ovšem?" pobídl ho Neil naléhavým hlasem. Jeho obavy se naplnily.

"Všiml jsem si jistých oděrek i v intimních partiích." Doktor se zastavil a podíval nejprve na Neila a pak na Elizabeth. "Neříká se mi to snadno, věřte mi, ale jsem si jistý, že ho znásilnili."

"Cože?" vyhrkla Elizabeth?

"Znásilnili?" doplnil ji Neil nevěřícně. Bože, chraň nás všechny před Adamem. Celou dobu se modlil, aby to slovo nikdo nevyslovil. Už od chvíle, kdy našel Tommyho zbědované tělo v lese, vzýval všechny svaté, aby to nebylo tak, jak to vypadalo. Ale všichni se na něj vykašlali. Do jednoho.

"Ano. Pan Ratliff byl velice brutálně znásilněný, abych byl přesný. Má potrhaný konečník a našel jsem sperma. Něco ulpělo na povrchu a další část byla ještě v jeho těle. Myslím, že se na něm, soudě dle množství semene, vystřídali minimálně dva muži."

"Můj bože!" přitiskla si Elizabeth dlaň na ústa a pak se svalila na křeslo. Neil k manželce okamžitě přiskočil a promnul jí konejšivě ramena. Tak strašné to nečekal. Neměl čas Tommyho sám prohlédnout, ale možná to bylo dobře. Kdyby se Filip a Edward dozvěděli, že jejich pána ti zloduchové znásilnili, za chvíli by to věděl celý hrad a sloužící by Tommyho litovali. A to by jeho švagr nesnesl, jak už ho stihl za těch několik let poznat. Nejvíc záleželo na tom, aby se s touhle odpornou událostí smířil hlavně on sám. A pak Adam.

"Gréta pánovi připraví nějaké mastičky. Promluvím s ní, až dorazí, i když ho bude chtít také prohlédnout."

"Ano, doktore." povzdychl si Neil rezignovaně. Bál se otočit svou tvář k posteli. Bál se toho, že se Tommy najednou probudí a jakmile si vzpomene, co se mu stalo, spustí to lavinu slz, vlastního obviňování a strachu před Adamem.

"Je mi moc líto, že jsem vám musel oznámit tak hroznou zprávu. Až se pan Ratliff probere, bude potřeboval opravdu silnou duševní podporu všech svých blízkých." promluvil k němu lékař vlídně. Neil přikývl a stiskl na okamžik víčka pevně k sobě, protože se mu do očí nahrnuly slzy.

"Našli jsme v lese jeho koně. Je mrtvý."

"Cože?" zvedla Elizabeth k manželovi své nevěřící oči.

"Bože, to mě moc mrzí." vyjádřil doktor soustrast.

"Až se to dozví Tommy, pokud to ještě neví, zabije ho to." kousl se Neil do rtu.

"Musíte ho na to co nejopatrněji připravit." doporučil mu doktor. Neil měl na jazyku ještě to, že se s podobnou brutalitou už dlouho nesetkal, do komnaty ale vešla Gréta a s ní příjemný bylinkový odér.

"Dobrý večer." řekla tiše a rovnou si to namířila k posteli, jako kdyby na všechny přítomné okamžitě zapomněla. Samozřejmě kromě pacienta. Někdy Gréta dokázala být hodně zvláštní.

"My..." Neil se podíval na svou manželku a pak jí pomohl vstát. Už nějakou chvíli jí stékaly po tváři slzy.

"Budeme hned za dveřmi." ukázal na zmíněný vchod do pokoje a namířil k němu. Elizabeth vedl za pas. Žena se o něj opírala a tiše popotahovala. Jakmile za sebou zavřeli a ocitli se sami na studené, loučemi osvětlené chodbě, Neil svou ženu pevně objal a pohladil ji po vlasech.

"To bude dobré, miláčku. Dostane se z toho. Pomůžeme mu."

"Co když už se neprobere?"

"Ale probere!" odporoval jí Neil. Vždycky byl o něco větší optimista, než jeho žena.

"Mám hrozný strach, Neile. Adam odjel teprve před pár dny. Měl by být tady. Měl by ty svině chytit a pověsit!"

"Udělá to, až se vrátí. A já mu pomůžu!" rozhodl se Neil nekompromisně. Osobně si to vezme na starost. Najde je a holýma rukama z nich udělá eunuchy!