Prsten 2.

---

"Měl bys něco sníst, bratře." pokusila se Elizabeth opatrně promluvit na svého sourozence, který už několik dlouhých minut netečně hleděl na svůj mosazný talíř, jež přetékal masem a dušenou zeleninou. Doposud nesnědl ani jedno sousto. A bohužel to trvalo už pár dní.

"Ty také, mladá dámo." otočila se Elizabeth i na svou dceru.

"Strýček Adam není!" zamračila se Lilith.

"To ale neznamená, že ty a tvůj strýc nebudete jíst."

"Dokud strýček Adam není, já jíst ne!" postavila si Lili hlavu.

"Že dostaneš na zadek?" vložil se do toho konečně i Neil. Jeho autoritativní hlas na dceru platil. Maličká se po otci vyděšeně podívala a pak se spořádaně chopila své lžíce s ovesnou kaší.

"Hodná holka!" pohladil ji po kudrnatých vláskách a zadíval se přitom na Tommyho.

"Ale co s vámi, Mylorde? Když na vás zakřičím, jednu mi natáhnete." zkusil to Neil s humorem. Bylo jasné, že Tommy na vtípky náladu nemá, ale Neil chtěl zkusit aspoň něco. Tommy nejedl od okamžiku, kdy Adam opustil hrad Bodiam. Když se s manželkou a dcerou vrátili z trhů, našli smutného lorda sedět v hlavní síni. Na Adamově křesle. Byl to žalostný pohled a bohužel to nezažívali poprvé. Tommy prostě Adamovy služební cesty nenesl moc dobře.

Lilith se po něm v hladovění začala opičit až dnes, ale u ní naštěstí stačilo jedno varování. Strýcův odjezd brala v první chvíli překvapivě dobře. Když jí to rodiče oznámili, začala hned natahovat, ale nakonec neuronila ani jednu slzu. Elizabeth jí totiž na trhu tajně koupila vyřezávaného koníka, který Lilitinu pozornost od nepřítomnosti oblíbeného strýčka na nějaký čas rozptýlil.

Tommy vzhlédl a smutně se na Neila usmál. "Myslím, že by vám to prošlo, švagře."

"Chceš trucovat celou dobu, co tu Adam nebude?" pustila se do bratra Elizabeth.

"Já netrucuju." zamračil se Tommy. "Jen prostě nemám na nic chuť." pokrčil beznadějně rameny.

"Bratr říkal, že ti dá na starost trénování Dafné. Mohl bys při tom přijít na jiné myšlenky." připoměl mu Neil. Tommymu se Adamova žádost vybavila také, dokonce několikrát za tu dobu, co už byl pryč, jenže pokud by šel do stájí, našel by tam hlavně Dioné. Stejně smutnou jako on. Skroušenou steskem po Morfeovi. Dafné byla jejich tříletá dcera. Tommy s Adamem ji chtěli později věnovat Lilith, nejdřív ale musela projít tréninkem.

Šlo o to, jenom se překonat. Říct si, že takhle by ten čas mohl utéct rychleji. S nějakou činností.

"Tak dobře. Odpoledne vezmu Dioné i Dafné na projížďku." rozhodl se Tommy definitivně. Jeho oznámení všechny u stolu potěšilo.

"To je moc dobře, Tommy." přikývla Elizabeth.

"Nejezděte ale daleko, Mylorde. Dafné zná jen okolí hradu a mohla by se vám vytrhnout a zatoulat." varoval ho Neil.

"Dám na ni pozor. Jednou bude patřit mojí neteři, takže ji určitě utéct nenechám." usmál se Tommy na Lilith, které absolutně unikalo, o čem se dospělí kolem ní baví. Ve stájích byla zatím jen dvakrát a směla si pohladit pouze Dioné, která byla odjakživa velice mírumilovná. Dítě zatím netušilo, že až bude starší, dostane krásnou anglickou plnokrevnou kobylku, která jí bude tím nejbližším zvířecím společníkem, stejně jako byl Morfeus Adamovi, nebo Dioné Tommymu. Prozatím bylo lepší se o velké zodpovědnosti před děvčátkem nezmiňovat. Měla svého dřevěného koně a to stačilo.

"Tommy." špitla Elizabeth, aby ho jemně napomenula, že by se měl před Lilith držet zpátky. Tommy se zatvářil omluvně a napíchl si na vidličku kus masa. Tím definitivně odpoutal pozornost zvědavého dítěte od předchozího tématu.

"Strýček jí." začala Lilith na Tommyho ukazovat prstíkem. Elizabeth jí ruku stáhla a jemně ji přes ni plácla.

"Neukazuje se, Lilith."

"Nech ji, má radost." bránil Tommy svou neteř.

"Nerozhoduj za mě, bratře. Alespoň ne před ní. Já jsem její matka." probodla ho Elizabeth přísným pohledem. Neil svou manželku pohladil po zádech a za pas si ji přitáhl blíž.

"Pro jednou mu to můžeme prominout, miláčku. Jsem rád, že vzal konečně příbor do ruky. Bratr by mi pěkně vyčinil, kdyby po svém návratu našel místo svého svěřence pohublého a bledého muže s propadlými tvářemi. Slib mi, Tommy, že teď už budeš jíst a občas vyjdeš ven na slunce." otočil se Neil ke švagrovi.

"Tak dobře." zvedl Tommy přísežně ruku. "Přísahám, že se budu snažit, aby jste se mnou měli co nejméně starostí."

"Sarostí?" zopakovala po něm Lilith.

"Starostí, zlatíčko." zazubil se na ni Tommy. "Víš co? Tohle slovo se ještě neuč. Jsi na něj ještě moc malá." mávl rukou.

"Sarostí." zavýskala Lili, jako kdyby vůbec nic neřekl.

"To je zbytečné, bratře. Když může, nenechá si ujít možnost rozšířit svůj slovník." zavrtěla Elizabeth beznadějně hlavou.

"Maminko? Co je sarostí?" zatahala Lili matku za rukáv. Neil se neubránil smíchu.

Tommy se po obědě vrátil do svých komnat. Nerad po jídle lenošil, ale co byl Adam pryč, občas si i během dne lehl do jejich postele a vdechoval jeho vůni. Natočil hlavu ke straně a očima vyhledal prsten, který nechal ležet na nočním stolku. Natáhl se pro něj a navlékl si ho na prst. Pak ruku zvedl do výšky a kochal se jím. Byl opravdu nádherný. Ale prozatím bohužel tajný. Tak to Tommy cítil. Nechtěl ho nosit před sestrou a jejím manželem. Nevyhnul by se otázkám, odkud ho získal, i když to bylo nad slunce jasné. Neil měl sice jinou matku než Adam, ale mohl prsten poznat a třeba by měl k novému majiteli výhrady. Dokud se Adam nevrátí a nepostaví se za něj, že mu dal prsten z vlastní vůle, bude ho nosit jen v soukromí.

Tommy nechal ruku klesnout na břicho a ve druhé stiskl sametovou přikrývku. Věděl, že nesmí v posteli ležet příliš dlouho, nebo ho opět zachvátí stesk a slzy, které při loučení s Adamem potlačil. Raději se zvedl a chvíli jen hleděl na těžké kované dveře.

"Dafné..." řekl si pro sebe a vstal. Pak se odhodlaně vypravil do stájí.

Jakmile ho Dioné zbystřila, vesele zaržála a pohodila hlavou. On a Dafné byli její jedinou útěchou, když neměla poblíž Morfea.

"Dioné..." přistoupil k ní a pohladil ji po dlouhé hřívě. Pak jí dal kousek mrkve, kterou se mu podařilo uloupit v kuchyni. Druhý úlomek nabídl mladší kobylce, Dafné.

"Zůstaly mi na krku samé ženské!" posteskl si na oko, zatímco obě klisny hladil po sametově hebkých krcích. "Co byste řekly projížďce?" zeptal se. Zvířata zastříhala ušima a z obou stran do něj dloubla čumákem.

"Tak dobře. Dáme si kolečko kolem hradu." rozhodl se a zavolal na štolbu, aby mu pomohl se sedláním Dioné. Dafné dostala akorát ohlávku, na kterou štolba připevnil dlouhý popruh, určený k trénování.

"Můžete jí to pak sundat, aby se mohla volně proběhnout, Mylorde." poradil mu podkoní.

"Nerad bych, aby utekla." strachoval se Tommy.

"Bude se držet u matky. Jsou na sebe hodně zvyklé. Dafné je trochu mazánek, viď holka?" poplácal muž kobylu po boku.

Tommy se vyhoupl do sedla a vyjel s oběma kobylami na nádvoří. Pro jistotu si ještě navlékl rukavice, protože nechtěl mít z otěží a popruhu odřené dlaně.

Než vyrazil k bráně, stoupl mu do cesty Neil.

"Vraťte se do večeře, Mylorde."

"Vrátím se do dvou hodin. Ty dvě mě utahají mnohem dřív než já je." usmál se Tommy.

"Jsem rád, že už máte lepší náladu." Neil plácl Dioné po zadku a kobyla se dala do klusu. Muži na sebe ještě zamávali, zatímco stráž otevírala bránu, aby mohl lord s oběma koňmi volně projet.

Jakmile Tommy zdolal dlouhý most vedoucí přes vodní nádrž, namířil si to k velké ohradě u lesa, kde Dafné uvolnil popruh a dovolil jí, aby se trochu proběhla. S Dioné ji ale pro jistotu neustále hlídal.

Po nějaké půl hodině se pustil do nenáročného tréninku, který mu poradil štolba. Klisna byla ještě poměrně mladá, takže ji nesměl hned přepínat. S tou únavou měl bohužel pravdu. Za další hodinku byl pořádně zmožený a kobyla naopak plná síly. Přivázal oba koně k ohradě a sedl si do trávy, aby se trochu posilnil chlebem a sýrem, který si vzal sebou. Při odjezdu z hradu ho napadlo, že by se zajel podívat ještě ke studánce, ale na to musel nabrat aspoň trochu energie.

Když dojedl, zapil to lokem sladkého vína a vyšvihl se znovu na Dioné.

"Nebudeme pryč dlouho, Dafné. Nechci tě tahat sebou do lesa." pohladil druhou kobylu mezi ušima. Měl v plánu jen dojet ke studánce, připomenout si své a Adamovo tajné místo, možná se napít trochu blahodárné křišťálové vody a vrátit se zpátky. Zabere mu to maximálně hodinu, když si představil, jak je studánka přibližně daleko. Do večeře bylo ještě času dost.

Naposledy se rozloučil s Dafné, poplácal ji po krku na uklidněnou a vyrazil...

*

Neil nakoukl do komnaty své manželky a pak opatrně vstoupil. Elizabeth ležela na boku na posteli a vedle ní spala Lilith.

"Usnula." zkonstatovala Elizabeth a potichu zaklapla knihu pohádek, ze které své dceři četla. Co nejopatrněji vstala a urovnala si šaty.

"Nechtěla bys mi udělat masáž?" zeptal se Neil rozpustile a přistoupil k manželce blíž.

"Právě teď? Nechceš to nechat na večer, můj pane?"

"Máme hrad jen pro sebe. Tommy nepřijede dřív, než před západem slunce. Nechal jsem nám připravit lázeň." lákal ji Neil.

"To je ovšem jiná, drahý. Na teplou lázeň slyším." usmála se Elizabeth a nechala se manželem obejmout. Poté vyšli oba z komnaty a paní nařídila chůvě, aby dohlédla na Lilith...

"Je mi tvého bratra líto. Miluje Adama od prvního okamžiku a každé odloučení mu láme srdce."

"Myslím, že tvůj bratr je na tom stejně." Elizabeth se opřela o manželův hrudník a položila si hlavu na jeho rameno. Neil spojil své ruce na jejím břiše a začal ho pomalinku masírovat. Většinou to dopadlo právě takhle. Vyžádal si od své paní masáž, ale nakonec to byl on, kdo se podřídil a snažil se udělat pro svou nejmilejší něco příjemného. Pokud si mohli dopřát společnou lázeň, aniž by nemuseli z koupelny vyhodit druhý pár, který obrovskou káď nechal v hradě zřídit a velice často ji využíval, považovali to za zázrak.

"Musíme mu být oporou. Musíme ho nějak zabavit. Napadlo mě, že bych pozval tvého otce a lady Katherine." navrhl Neil. Elizabeth otočila na svého muže tvář a usmála se.

"To je skvělý nápad. Já myslela na Annu, že bych ji pozvala. Lucas je sice o rok a něco starší než Lili, ale naše dítě určitě vrstevníkem nepohrdne. A Tommy Annu zbožňuje. Neviděli se dobré dva roky." uvažovala Elizabeth.

"Cheshire je daleko, drahoušku. Posel k nim dojede minimálně za týden a další dva týdny bude družině trvat, než dorazí k nám."

"Myslíš, že se Adam vrátí zítra? Ty jsi ten, co nejlépe ví, jak dlouho trvá čekání na audienci u krále, přestože si Adama sám zavolal." připoměla Elizabeth Neilovi.

Než se Adamův bratr nadobro usadil v Sussexu, strávil mnoho let v Londýně u dvora. Moc dobře věděl, že král dokáže své vyslance i rytíře nechat čekat i měsíce, než se s nimi setká. Kompenzoval to tím, že bylo o všechny takové skvěle postaráno v paláci. Jenže právě z toho měl Neil největší strach. Lidé u dvora byli znudění a otrávení a za každou čerstvou krev by se klidně i porvali. Jeho bratr měl u dvora sice ošemetnou pověst, díky jejich otci, co se ale týkalo jiných sfér, nikdo si příliš nestěžoval. Pokud by k něčemu takovému došlo, Tommymu by to zlomilo srdce. Neil sice věřil v bratrovu věrnost, nástrahy u dvora ovšem byly nevyzpytatelné a více než lákavé.

"Nechám to na tobě, lásko. Klidně lady Anně napiš, ať přijede. I já ji rád uvidím. A Anthonyho samozřejmě také. Ještě jsme jim neoplatili jejich vřelou pohostinnost." vzpomněl si Neil. Zatím byli v Cheshire dvakrát, ale Elizabetina a Tommyho sestřenka se svou rodinou v Sussexu ani jednou.

Elizabeth políbila manžela na tvář a znovu se uvelebila na jeho statných prsou.

"Dobře. Napíšu jim. A ty pozvi mého otce. Nejdřív mi ale udělej masáž, drahý. Mám úplně ztuhlá ramena."

Po koupeli se Neil a Elizabeth odebrali do svých komnat, aby se připravili k večeři. Lilith už byla dávno vzhůru a pořádně nevrlá, protože ji chůva nechtěla za rodiči do koupelny pustit. Děvčátko si vynutilo svého koníka a medový koláček jako odměnu za to, že poslušně čekalo s chůvou v pokoji, dokud se maminka a tatínek nevrátí. K večeři Lili dostala nejoblíbenější šaty z růžového taftu a hedvábí, jelikož se chtěla líbit strýčkovi Tommymu. Do hlavní síně pak nedočkavě utíkala napřed.

Neil a Elizabeth dorazili do jídelny jen chvilku po své dceři. Našli v sále ovšem jen ji. Holčička byla zmatená a stála u obvyklého strýčkova místa, kde sedával.

"Kde je Tommy?" zeptala se smutně. Neil s Elizabeth se na sebe podívali, pak se muž odebral ke dveřím na nádvoří.

"Začněte beze mě, podívám se po něm. Možná je ještě ve stájích." věnoval dceři i manželce povzbudivý pohled a vyšel na zápraží. Pod schody uviděl štolbu.

"Martine!" zavolal na něj. Oslovený muž se zastavil a vzhlédl vzhůru. Neil sešel schody, aby nemusel křičet na celý hrad.

"Už se vrátil pan Ratliff z projížďky?" zeptal se podkoního.

"Ještě ne, Mylorde." sklonil Martin hlavu. Neil se podíval k nebi. Slunce už dávno zapadlo a do hodiny měla přijít tma. Zdrželi se s Elizabeth v koupeli příliš dlouho.

"Dobře. Připrav mi mého koně." nařídil Neil štolbovi.

"Ale pane. Za chvíli se setmí."

"Právě proto mi připrav mého koně." zavrčel Neil. Pomalu a jistě mu začínala docházet vážnost situace. Bratrův schovanec se měl vrátit do večeře. Sám slíbil, že přijede mnohem dřív. Tak kde, k sakru byl?

"Je všechno v pořádku, Mylorde?" přistoupil ke dvojici zmatený správce Denis. Když procházel nádvořím do kuchyně, všiml si obou mužů a hlavně zachmuřené Neilovy tváře.

"To je dobře, že jste tu, Denisi. Pan Ratliff se ještě nevrátil z projíždky. Najděte mi Edwarda. Pojede se mnou."

"S vámi?"

"Ano, pomůže mi pana Ratliffa najít." vysvětlil mu Neil. Denis se zprudka nadechl a dal si pro jistotu před ústa dlaň, aby mu nebylo při výrazu zděšení vidět až do krku.

"Vy myslíte..."

"Nemyslím si vůbec nic, Denisi. A na vaše děsivé scénáře nejsem zvědavý. Thomas jel cvičit Dafné. Nejspíš mu utekla a on ji teď honí po lese." okřikl ho Neil. Denis byl svou paranoiou pověstný. Ale někdy to vážně přeháněl.

"Dobře, Mylorde, jdu pro Edwarda." poklonil se správce a rozběhl se ke kuchyni, kde teď většina rytířů večeřela.

"Připrav koně i Edwardovi, Martine." otočil se Neil zpět ke štolbovi. Bohužel i on měl v očích výraz hrůzy. Tohle teď Neil opravdu nepotřeboval. Ale vůbec nejvíc se děsil okamžiku, až se vrátí nahoru pro svůj plášť. K manželce a dceři.

Jakmile vstoupil do síně, Elizabeth vyskočila od stolu a běžela mu naproti.

"Už je zpátky?" zeptala se se strachem v očích. Neil zavtěl hlavou.

"Kde je strýček Tommy, tatínku?" rozběhla se k němu Lilith s nataženýma ručkama. Neil zvedl dceru do náruče a podíval se zpátky na Elizabeth. Snažil se jí svým pohledem uklidnit.

"Vyjel si na koníčkovi, drahoušku. Asi někde zabloudil. Tatínek se po něm pojede podívat." kolébal dítě v těsném objetí.

"Ty ho najdeš. Já vím." zněla slova důvěry toho roztomilého stvoření. Elizabeth si od manžela dítě převzala a pak Neila políbila.

"Najdi ho, lásko. Brzy bude tma. Vím, že je Tommy statečný, ale bez Adama..." nedopověděla, protože jí vytryskly slzy.

"Neplač, Elizabeth. Je v pořádku. Jen se nám zatoulal." chlácholil ji. Žena si otřela prsty tváře a obrátila se na sluhu Johna, který celou situaci zděšeně pozoroval od stolu.

"Dojdi pánovi pro plášť, Johne." nařídila mu. Lokaj se poklonil a ve spěchu opustil síň.

Když Neil vyšel na nádvoří, našel na něm kromě lorda Edwarda další dva rytíře, kteří se rozhodli pomoci. Mimo nich u vchodu do kuchyně postávali i všichni zbylí obyvatelé hradu, jelikož nikomu nebyl ztracený pán lhostejný. Muži se vyhoupli do sedel a v rychlosti zkontrolovali své zbraně. Poté si ještě přebrali od Denise louče.

"Vyrazíme!" zavelel Neil a pobídl svého koně. Skupinka se rozjela k otevřené bráně.

Nejprve zamířili ke koňskému výběhu. Neil si do poslední chvíle nechtěl připouštět, že by jeho švagr mohl být v nebezpečí, ale když našli u ohrady přivázanou samotnou Dafné, zmocnila se ho panika.

"Same?" oslovil jednoho z rytířů. Snažil se, aby v jeho hlasu nebyla znát nervozita. Ale bylo to zatraceně těžké.

"Ano, Mylorde?" muž se k němu obrátil a vyčkával příkazu.

"Vezmeš Dafné do hradu. Snaž se prosím o to, aby se to nedozvěděla moje paní. Nechci ji vyděsit."

"Rozumím, pane. Nechám vám tu louč a pojedu po tmě, aby si mě nevšimly stráže, dokud nezabouchám na bránu. Poprosím Denise, aby všechny lidi nahnal dovnitř a pak odvedu kobylu do stájí."

"To zní jako dobrý plán. Tak jeď." pobídl ho Neil.

Louč, která jim zůstala navíc, udusili podrážkami svých vysokých bot. Když se opět vyšvihli do koňských sedel, Neil se zadíval k lesu, který měli předtím celou dobu za zády.

"Netuším, co se tu děje, ale všichni musíme být opatrní. Rozumíte?"

"Ano, pane!" odpověděli Edward a druhý rytíř, jménem Filip sborově.

"Chci najít švagra živého a zdravého. Pokud se nám něco připlete do cesty, buďte nemilosrdní."

"Ano, pane!"

"Jedeme!" zavelel Neil a vyrazil do lesa.