Insatiable Husband 9.

---

"Městský ples byla první velká událost, na kterou jsem vzal tvoji matku." zasnil se Ron, když s Tadeášem čekali na příjezd Sutana v přijímací hale pod schodištěm.

"Fakt?" podivil se Ted. Otec o svém manželství moc nemluvil. A pokud ano, následovala vždycky nějaká přednáška.

"Ano. Musel jsem ji představit zdejší společnosti. Byli jsme svoji už přes měsíc. Měli jsme za sebou skromný sňatek, stejně jako Tommy s Adamem a nemohli jsme se vystát. Ten večer se to ale změnilo." vysvětlil Ron synovi.

"Jak změnilo?"

"Tvoje matka mi poprvé řekla, že mě má ráda. Vůbec jsem to nečekal. Prostě mě vytáhla na terasu a pověděla mi to. Za jejími zády zrovna probíhal ohňostroj. Nikdy na tu chvíli nezapomenu."

posmutněl Ron. Každý věděl, jak moc miloval svou ženu. Nikdy neměl v plánu se znovu oženit, i když byl stále v dobré formě a hodnou ženu by si zasloužil. Ted i Tommy stále tajně doufali, že až oba odejdou z domu, jejich otce to donutí, aby se po vhodné manželce porozhlédl.

"Z ničeho nic ti řekla, že tě má ráda? A do té doby tě nesnášela?" kroutil Ted nechápavě hlavou.

"Lidské city jsou nevyzpytatelné, synu. Věřím, že jsme se měli rádi od začátku. Oba jsme sice proti tomu sňatku protestovali, ale když se tvoje máma objevila u těhle dveří..." Ron kývl hlavou k hlavnímu vchodu. "... věděl jsem, že je to ta pravá. Na tom plese jsme se k sobě museli chovat slušně, abychom působili jako skvělý pár před ostatními. A přitom jsme si asi oba uvědomili, že chovat se k sobě hezky je mnohem příjemnější, než na sebe neustále křičet. Naše manželství i tak nebylo ideální, ale které je?" pokrčil Ron rameny.

"A nakonec máte dva úžasné syny..." ušklíbl se Ted a Ron s ním.

"Zvláštní. Nikdy nehledáš na ničem nic pozitivního. Tohle je snad poprvé."

"Určitě není." protestoval Tadeáš.

Nad dveřmi zazvonil zvonek.

Z jídelny vyběhl majordomus, aby co nejrychleji otevřel. Ron už mu nestihl říct, že by to tentokrát zvládli se synem sami. Když se dveře otevřely, Sutan vstoupil sebejistě dovnitř a mírně se poklonil.

"Vaše limuzína čeká, pánové." nenápadně mrkl na Teda a usmál se. I když už ho v jeho smokingu viděl, stále z něj nedokázal spustit oči.

Všichni tři se vydali ven, kde nastoupili do dlouhé černé limuzíny, kterou Sutan objednal speciálně pro tento večer. Měl sice z letiště půjčené pěkné auto, ale chtěl svého budoucího manžela a jeho otce dovézt na Městský ples s velkou parádou. Ostatně, mohl si to dovolit. A nakonec i zjistil, že není sám, kdo si chce událost roku užít ve velkém stylu.

Nakonec musel sám sobě přiznat, že akci trochu podcenil. Očekával spíš vesnickou tancovačku, než ples v opeře. Také se při kráčení po hlavním schodišti, lemovaném hořícími loučemi a muži v tradičních, nejspíš hodně nákladných livrejích rozhodl, že o tom nikomu neřekne.

Po vstupu do sálu největšího kulturního centra v Monroe skupinku uvítala příjemná hudba a vzrušené brebentění ostatních hostů. Většina z nich byla zvědavá na každého nového příchozího a v případě Sutana to platilo dvojnásob. O jeho přítomnosti v Monroe už se samozřejmě vědělo, takže téměř všechny pohledy padly právě na něj.

"Omlouvám se, barone, měl jsem vás na to upozornit dopředu." pošeptal směrem k němu Ron.

"To je v pořádku, pane. Počítal jsem s tím." Sutan si nemohl nevšimnout několika zklamaných ženských tváří. Zažíval tohle dnes a denně. Se ženami se zásadně nezaplétal a některé kvůli tomu dokázaly být i hodně smutné. To ovšem neplatilo u přítomných mladých mužů, kteří na sličného barona koukali přímo hladově. Tadeáš vycítil nebezpečí. Najednou nelitoval, že mu Sutan koupil třicet broží, i když to vlastně vůbec nic neznamenalo. To on si ho směl zamluvil na celý večer, tak aby nemohl tančit s nikým jiným, ale co když dá někdo brož Sutanovi? Některé ze zdejších, dosud neujatých koťat?

"Půjdeme si dát nejdřív něco k jídlu?" přihlásil se Ted raději hned o slovo. Všiml si, že Sutan se v záři reflektorů opravdu vyžívá. Rozdával úsměvy na všechny strany. Několika mužům dokonce zamával, když procházeli vřavou lidí. Vypadal mezi všemi jako celebrita. Jednoduše vyčníval.

"To je dobrý nápad. Taky mám trochu hlad." usmál se Sutan. Pak se na Teda konečně otočil. Jeho tvář byla plná znepokojení.

"Stalo se něco, baby?" oslovil ho důvěrně. Nebyla to sice novinka, ale poprvé to slyšel i někdo další. Přesněji Ron. Samozřejmě to nekomentoval. Jen se otočil k dvojici zády a začal po sále hledat někoho, u koho by mohl zakotvit, aby ti dva měli pro sebe soukromí. Naštěstí nemusel pátrat dlouho. Z davu se jak na zavolanou vynořil starosta Tyler a hned mu šel s otevřenou náručí naproti.

"Slyšíš mě, Tadeáši? Jsi v pořádku? Jsi úplně bledý." Sutan zvedl ruku k jeho tváři a pohladil ji. Pak ještě sáhl na čelo. "Horečku nemáš. Pojď si dát něco k pití." popadl menšího muže za loket a odtáhl ho na druhý konec sálu, kde byly stoly, prohýbající se pod nejrůznějším jídlem a pitím. Sutan si poručil u barmana dvě sklenky se šampaňským a jednu podal Tedovi.

"Jedna bude pro začátek stačit."

"Pro začátek?" zamračil se Tadeáš.

"Tobě se tu nelíbí? Nemusíme tu být, lásko." navrhl Sutan. Ted se na něj upřeně zadíval a snažil se proniknout skrz jeho oči k pravdě, na kterou Sutan myslel. Určitě to řekl jen tak, že mohou odejít, ale v duchu chtěl zůstat, protože se ve společnosti plné nových ctitelů cítil dobře.

"Líbí se mi tu. Zůstaneme tady!" rozhodl Tadeáš a pak se otočil k jednomu ze stolů. Vzal si talířek a naskládal na něj od všeho něco. Když už dostal jen jednu sklenku šampaňského, tak se aspoň pořádně na ten svůj žal nají.

V první řadě si musel připustit, že to není žal, co ho trápí. Ale žárlivost. Mít muže jako Sutan znamenalo vždycky problémy. Baron to sice nikdy nepřiznal, ale určitě byl promiskuitní. A pozornost okolí ho těšila. Byl tak vychovaný. Jak mohl Ted s někým takovým držet krok? Řekl už si to několikrát, ale až teď, mezi všemi těmi lidmi poznal, jak skutečné jeho obavy mohou být.

"Je to dobré?" oslovil ho baron klidně. Ted se podíval na svůj talířek a zjistil, že už do sebe během chvilky dokázal nasoukat tři plátky pečeného jehněčího, jednu klobásku, sumčí filet, několik kousků smažené slaniny a dvě hlavičky vařené brokolice.

"Ano, moc dobré." řekl jakoby nic a napíchl si na vidličku grilovaný lilek.

"Zatím jsi toho moc nenamluvil. Nepůjdeme tančit? Už vyhlásili první volenku." Cože? Ted zamrkal víčky a rozhlédl se po sále. Jak to, že mu to uniklo?

"Tak dobře. Jde se tančit." odložil talířek na stůl a natáhl se pro ubrousek, aby si utřel rty. Cítil, že je má celé mastné.

"Jsi rozkošný!" zazubil se Sutan a sebral mu ubrousek z ruky. Sám se chopil očisty Tedových rtů.

"Když nepřitlačíš, tak je budu mít mastné pořád." zamračil se Tadeáš.

"Ještě je budeš dneska potřebovat."

"Takhle nám ta volenka uteče." přeskočil Ted okamžitě na jiné téma. Pohled, který Sutan po celou dobu věnoval jeho rtům, ho znervózňoval. Jako kdyby se je chystal každou chvíli políbit.

"Pro mě za mě." ušklíbl se baron a opravdu se k jeho rtům přiblížil svými. Těsně před přímým kontaktem se ale zastavil a pousmál. "Je tak lehké, ti podlehnout. Co s tebou mám dělat? Je teprve začátek plesu."

"Pojďme tančit." navrhl Ted a odtáhl se.

"To bude ještě horší, lásko. Copak nevidíš, jak po tobě toužím? I když na mě už půl hodiny vrháš nenávistné pohledy?"

"Já?" protáhl Tadeáš afektovaně. Ještě na sebe ukázal prstem.

"Ne. Támhle ta dáma s umělou stříbrnou liškou kolem krku." kývl Sutan hlavou někam za něj. Ted se otočil, ale žádnou dámu s umělou stříbrnou liškou kolem krku pochopitelně neviděl. Musel dělat hloupého. Nechtěl, aby ho baron prokoukl tak brzy.

"Mrzí mě, že ti to tak připadá, ale to není na tebe. Jen jsem se asi nad něčím škaredým zamyslel." snažil se z toho vykroutit.

"Tadeáši!" řekl Sutan přísným tónem. Tak jak to uměl jen on. "Ty si myslíš, že jsem tě za těch několik týdnů ani trochu nepoznal? Že jsou mi tvé nálady cizí. Zrovna tvé?"

"Proč zrovna mé? Jak to myslíš?"

"Tak, že se momentálně o nikoho jiného nezajímám, takže jsem měl skvělou příležitost si na tvou povahu zvyknout. Něco tě na mně štve, ale nechceš mi to říct."

"Máš pravdu, nechci. Jdeme tančit." odsekl Tadeáš a vyrazil k tanečnímu parketu. Baron mu byl okamžitě v patách. Neslušelo se, aby pár přišel na parket rozdělený.

Přes vstupem mezi další taneční dvojice, baron chytil Teda za ruku a stáhl ho zpátky. Pak si jeho paži přehodil přes své předloktí.

"Nevíte, co se sluší, mladý pane?" dobíral si ho. Tadeáš určitě o správném vystupování a chování ve společnosti věděl víc, než většina přítomných, ale něco ho prostě vytočilo, takže se na nějakou etiketu úplně vykašlal. Sutan by rád věděl, co bylo příčinou mladíkova vzteku. Nemohl dopustit, aby ho špatná nálada provázela celý večer, když ho měli strávit tím nejpříjemnějším způsobem.

Pomalu dovedl Tadeáše na parket a natočil si ho k sobě.

"Valčík jsem netančil ani nepamatuju. Kdybych ti šlapal na špičky, dopředu se za to omlouvám." ušklíbl se Sutan. Poté si přitáhl Teda na tělo, jeho pravou ruku si vložil do své levé a objal jeho útlý pas druhou. Byl to jen mžik, co se jeho stehno otřelo o Tedův klín, ale dost zásadní mžik. Sutan se musel několikrát pořádně nadechnout, aby dostal do mozku víc kyslíku. Třicet volenek ani náhodou nedá. Jak asi ten dotek působil na Tadeáše?

Konečně začali tančit. Ted se obával pošlapaných bot, ale už při prvním kroku zjistil, že si z něj Sutan utahoval. Jeho valčík byl dokonalý. Stejně jako se slečnou Simonsovou. To ale on vedl ji a teď Sutan vedl jeho. Tadeáš si připadal, že za baronem pouze vlaje. Že ani nemusí zvedat nohy, protože se prostě vznášel. Pořád chtěl něco říct, ale neodvážil se. Měl strach, že by tuhle chvíli zničil. Možná ho brzdil i moment, když se těsně před tancem dost intimně dotkli. Nějak mu nešlo, se té vzpomínky zbavit.

Když dotančili, Sutan ho pustil, aby mohli oba zatleskat orchestru. Pak mu opět nabídl své rámě a odvedl ho k odpočívadlu s křesílky.

"Počkej tady na mě, prosím. Hned budu zpátky." pohladil Sutan Tadeáše po vlasech a zmizel.

Jeho kroky vedly na toalety. Potřeboval si opláchnout obličej studenou vodou a klidně by dal za vděk i studené sprše, po tom, co se k němu intezivně několik minut tisklo Tedovo tělo. Jak se o sebe otírali a Sutan cítil Tedovu vůni, nemohlo to dopadnout jinak, než takhle. Zajímalo ho, jestli nemá Ted podobný problém. Potěšila by ho stejná reakce.

Na toaletách naštěstí nikdo nebyl, takže měl na svou provizorní ledovou sprchu klid. Poté se zavřel do kabinky a opřel se o jednu stěnu zády. Mohl by to vyřešit jednoduchou cestou, anebo počkat, až problém sám přejde. Někdy si říkal, jestli jeho sexuální apetit není spíš na škodu, když mu v nevhodných situacích způsoboval bouli v kalhotách.

Zaměřil se na svůj dech a pokusil se ho zklidnit. Potřeboval do klidu dostat i srdce a krevní oběh. Občas pomáhalo myslet na věci, které neměly se sexem nic společného. Taky nemohl nechat Tadeáše dlouho čekat, bylo by to podezřelé. Naštěstí nebyl vzrušený úplně, po několik minutách napětí aspoň trochu povolilo.

Sutan se otočil ke dveřím kabinky, že vyjde ven, ale zaslechl dva mužské hlasy. Jejich majitelé zrovna vstoupili na toalety.

"Dostanu ho!" řekl jeden.

"Ne, já ho dostanu! Nech si zajít chuť, kámo." zabručel druhý. Byly to mladé hlasy. Mohly patřit mužům v Tedově věku.

"Baron bude můj!"

"Kde bereš takovou jistotu? Je tu s Ratliffem. Po tom, co si ten starší vzal boháče Lamberta, bych se nedivil, kdyby Tadeáš pokukoval po podobné partii. Vždycky se chtěl dobře oženit."

"To, že spolu přišli, ještě neznamená, že k sobě patří. Co mu může to ucho nabídnout? Je mladý, nezkušený a rozpadá se jim dům. Určitě mu jde jenom o peníze."

Sutan zadržel dech a zatnul ruce v pěsti. Ti dva závistiví hlupáci neměli vůbec ponětí, o čem mluví.

Už už se chystal, že z kabinky vyjde, aby jejich spor vyřešil, když na toalety vstoupil někdo další.

"Ahoj, Tadeáši." pozdravili oba muži nově příchozího. Ted pozdravil taky, ale jeho ahoj bylo nejisté a tiché. Sutanovo srdce se znovu rozjelo naplno. Zacouval co nejvíc dozadu, aby nebyly vidět za dveřmi kabinky jeho nohy.

"Všimli jsme si, koho sis dnes večer přivedl. Dost zvláštní. Baron Amrull v Monroe. To se jen tak nevidí." řekl jeden z mužů. V jeho slovech nebylo ani kousek dobra.

"Jsme přátelé. Přijel na návštěvu." odvětil Ted.

"Jen přátelé?" zeptal se ten druhý.

"Ano. Poznali jsme se díky manželovi mého bratra." Ach, můj malý sladký Tede. Proč těm dvěma hlupákům nepřiznáš, jak je to doopravdy. Per se za mě. Řekni, že jsem tvůj, pobízel Sutan Tadeáše v duchu.

"A to on jen tak přijel, aby tě navštívil, jo? Jako kamarád?"

"A proč by ne? Byl to jeho nápad."

"Ale no tak, Tadeáši. Nemusíš být tak skromný. Jistě jste si spolu v LA užili, že mám pravdu? Akorát netuším, na co jsi ho utáhl. Asi na vařenou nudli." Následoval smích, který Sutana vytočil. Chybělo už málo, aby opustil svůj úkryt a dal těm dvěma hajzlíkům za vyučenou.

"Já si myslím, že Ted chtěl, ale baron ne. Ale aby mu Ted nezkazil pověst, tak to baron přijel urovnat. Jsem si jistý, že jim nabídl nějaké peníze za mlčení." zapojil se do polemizování i ten druhý. Ale tentokrát, jakoby mluvil ke svému kamarádovi. To už byla pro Sutana poslední kapka. Rozrazil dveře a vystoupil z kabinky ven. Pak udělal k vyděšenému Tedovi pár dlouhých kroků a přitáhl si ho k sobě.

"Takže nejdřív tu spřádáte plány, jak mě dostat a pak se pustíte do mého kluka?"

"Dostat tě?" zhrozil se Tadeáš. I když by ho to vlastně ani překvapovat nemělo. Myslel na to od chvíle, co vstoupili do sálu. Že mu chtějí Sutana všichni přebrat. Tohle ale byla jasná výzva. Netušil proč má ten pocit. Přišlo mu, že Sutan se ho snaží vybičovat k tomu, aby se za něj taky postavil. A aby si něco takového nenechal líbit.

"My jsme to tak nemysleli." řekl jeden z mladíků. Sutan si jejich hlasy konečně mohl přiřadit k obličejům. Byli to takoví obyčejní kluci, ničím nezajímaví, ani výjimeční. Prostě puberťáci. Evidentně nemohli překousnout, že se Tommy dobře oženil a jeho bratr přišel na ples s ním. A ta málem pusa u občerstvení jim určitě taky neušla. A nejen jim. Něco takového ve společnosti znamenalo hodně. Zvlášť mezi muži podobného postavení.

"To je mi fuk. Sutan je můj, rozumíte?! Ať vás ani nenapadne nás zkusit rozdělit. Jinak si mě nepřejte!" Tadeáš se pořádně rozčílil. I Sutan na něj zprvu hleděl nevěřícně, ale jakmile holomci zmizeli, objal ho.

"Sakra. Už jsem se bál, že tě posedl nějaký malomocný duch toho vašeho voodoo. Tohle je můj kluk!" pohladil Sutan menšího muže po vlasech.

"Malomocný duch?"

"To je jedno, lásko. Tak krásně ses za mě pral. Doteď jsi nebyl ve své kůži. Myslíš si, že jsem si toho nevšiml? Nechci už se pídit po tom, čím jsem tě zase namíchl, ale jsem rád, že je můj sebejistý kocourek zpátky." Sutan vzal Tedovy tváře do dlaní a zadíval se mu do očí.

"Nebyl jsem namíchnutý. Předtím jsem to nemyslel vážně."

"Tak tě něco znejistilo. Prostě jsi to nebyl ty. Třeba mi jednou řekneš, o co šlo."

"Můžeme se vrátit zpátky? Objímáme se na toaletách." připoměl Ted Sutanovi, kde se právě nacházejí.

"Tebe to pořád trápí, Tadeáši." zamračil se baron. Ted ustoupil dozadu a zavrtěl hlavou. Sutan si dal ruce v bok a zaujal vychovatelský postoj.

"Víš co? Máme před sebou ještě dvacet devět volenek. Neboj se, že to z tebe nedostanu. A použiju všechny dostupné i nedostupné prostředky."