Symbol of Death 2.

Jsem ráda, že tomu dali aspoň někteří z vás šanci :)

---

Adam dostal chuť na cigaretu, ale oželel ji. Musel co nejdřív dojet do města a podívat se po Miu. Jenže slunce už bylo dávno schované za horami. Než dojede do vesnice, začne se stmívat.

Adam si uvědomil, že ani trochu nepřemýšlel nad nějakými dalšími plány bez Miu. Představoval si, že ho u chrámu vyzvedne a hned vyrazí zpátky. O vesnici mu nikdo neřekl. Ani ten historik v muzeu se o ní nezmínil. Ale těžko brát jeho úvahy za směrodatné, když ani pořádně nevěděl, kde se nachází chrám Guan Yu. Celá tahle cesta byla naplánovaná odhadem a Adam si konečně připustil to obrovské štěstí, že v rozsáhlých čínských horách našel jeden malý, neznámý chrám.

Spolkl chuť na nikotin, zařadil rychlost a vyrazil. Už z kopce viděl, že je vesnice obehnána jakousi hradbou. Asi to bylo u tak malých městeček normální a také účelové. Kol kolem se rozprostíraly skály. Kdyby se z nich uvolnily kameny, hradby je mohly aspoň částečně zastavit.

Adam se začal usmívat. Bylo až neuvěřitelné, že se dostal do takových míst. Stovky mil daleko od Chonggingu.

Neustále musel auto přibržďovat, protože ho údolí jakoby vcucávalo. Cesta se srovnala až několik metrů před hlavní bránou.
Adam zastavil a vystoupil z auta. Bylo zapotřebí bránu otevřít, ale nezdála se zamčená, byla jen přivřená. Obě její křídla byla zdobená kovanými a dřevěnými ornamenty, ve kterých poznal květy. Možná to byl druh nějakých čínských orchideí, napadlo ho.

Přiložil dlaň na pootevřené křídlo a zatlačil. Z levé strany k němu ale cosi dolehlo. Nějaký zvuk. Rychle stáhl ruku a otočil se k hradbě. Ten zvuk zněl jako ženský výkřik. Jenže žádnou ženu neviděl. Jen hromadu kamení, navalenou u zdi. Nejistě vykročil k největšímu balvanu a opatrně ho obešel.

Přímo za ním, v temném stínu, který obrovský kámen vrhal k zemi, ležela žena. Mladá Číňanka s rozcuchanými vlasy, které jí silou větru povlávaly kolem hlavy. Oběma dlaněmi hladila velké vyfouklé břicho, tiše skučela a povrchově dýchala. Vypadalo to, že bude každou chvíli rodit.

Adam zacouval dozadu, ale zakopl o menší kámen, takže padl pěkně tvrdě na zadek. Když chtěl zařvat bolestí, žena ho předběhla, protože jí začaly další kontrakce. Adam k ní natáhl ruku a jakýmsi neurčitým posunkem se ji pokoušel utišit, jenže to bylo marné.

"Uklidněte se, prosím." žadonil. Žena ho spražila naštvaným pohledem, jako kdyby mu rozuměla a snažila se mu říct, že takhle rodící ženy většinou křičí, ale pak Adamovi došlo, že ji spíš vytočil tón jeho hlasu.

Adam si klekl na kolena a pomaličku se k ní došoural blíž.

"Dojdu pro pomoc." vyhrkl chvilku po tom, co si ji se zaujetím několik vteřin prohlížel. Když se chtěl odtáhnout, žena ho chytila bolestivě za předloktí a stáhla ho zpátky. Začala mohutně kroutit hlavou a říkat nějaká nesrozumitelná slova.

"Ale já nevím, co mám dělat?" zmrzl Adam. Nechtěla po něm, aby ji rodil, že ne?! Žena náhle sevřela jednu ruku v pěst a jemně se s ní bouchla do břicha. Adam zpanikařil.

"Co to děláte?" chytil ji za zápěstí. Žena se ale vytrhla a udělala to znovu. Několikrát za sebou se takhle udeřila. Jako kdyby mu něco naznačovala, protože mu při tom vyzývavě hleděla do očí. Jenže, ať už se to Adam snažil jakkoliv obhájit, její gesto nevypadalo jako nic jiného, než ruka svírající nůž a bodající do břicha. Tohle po něm přece nemohla chtít. Určitě se zbláznila, nebo byla v nějakém deliriu.

Odhodlaně si vyhrnul rukávy své bundy a otřel si hřbetem ruky pot na čele. Svíral se mu žaludek, ale rozhodl se, že to ustojí. Žena se v dalším okamžiku prohnula v zádech a roztáhla kolena od sebe, až se Adam polekal. Musel být blázen, že na tuhle dohodu, sám se sebou, přistoupil. Dohoda zněla - pomůžu jí a pak ji dovedu do vesnice. Ale jak to chtěl vůbec udělat, když o porodech vůbec nic nevěděl? Snad jen to, kudy to dítě vyleze ven?

Na okamžik pevně zavřel oči a vydýchával se. Pak položil odhodlaně své dlaně na ženina kolena a roztáhl je víc od sebe. Tentokrát už se mu žaludek zvedl doopravdy a to dokonce tak moc, že musel své tělo odvrátit na stranu. Poté vrhl. Sice to byly jen žaludeční šťávy, protože celý den nic nejedl, ale i tak se mu nahrnuly slzy do očí.

Ano, Adam patřil mezi ty gaye, kterým se při pohledu na ženské genitálie zvedal žaludek. A ještě když byly takhle nepřirozeně napuchlé a rozevřené. Věděl, že jde o zázrak přírody a chtěl to tak brát. Opravdu si pořád v duchu opakoval, že musí té slabosti uniknout, ale okamžik překvapení si prostě vybral svou dlaň. Příště už to bude lepší, uklidňoval se.

"Omlouvám se!" vzdychl a otřel si pro změnu místo zpoceného čela ulepkané rty. Rychle sáhl do bundy a vytáhl balíček kapesníčků, aby se mohl vysmrkat a dostat svůj obličej aspoň z toho nejhoršího.

Ženě zrovna skončily další kontrakce, takže ho jen nevěřícně sledovala.

Adam odhodil balíček i špinavý kapesník stranou a znovu položil ruce na její nohy.

Najednou mu z paměti vyvstala vzpomínka na rodící ženu. Byla to ale jediná vzpomínka. A ještě na scénu z nějakého filmu, kterou nemohl považovat za důvěryhodnou. Přesto se k ní upnul, protože neměl jinou možnost. Podíval se na Číňanku pevným pohledem a pak začal povrchově dýchat s ní. Další kontrakce přišly jen o pár minut později.

Žena přivírala oči a tlačila bradu k hrudníku. Její čelo bylo celé vrásčité. Vypadala, jako kdyby ve vteřině zestárla o třicet let. Přitom ji Adam neodhadl na víc než dvacet. Vlastně ještě sama působila jako dítě, ale Asiatky tak většinou působily všechny.

"Netuším, co mám dělat, ale vy byste měla asi zatlačit." poradil jí. Žena na něj v bolestech vytřeštila oči. Samozřejmě mu nerozumněla jediné slovo.

"Tak jinak. Musíte zatlačit. Takhle!" Adam se narovnal a pak ztuhl. Ze všech sil napnul všechny svaly, které napnout šly a pevně stiskl víčka, aby se na to mohl víc soustředit. Kdyby to neudělal, asi by si vytlačil oči z důlků.

Žena ho napodobila a několik vteřin se jí podařilo svůj stav udržet. Pak povolila a opět se prudce rozdýchala.

"Tak je to dobře. Asi." přikývl Adam nejistě, ale cítil, jak ho uvnitř zaplavilo uspokojení. Určitě postupoval správně. Jenže to horší mělo ještě přijít. Pomoci tomu miminu ven z ženiny pochvy. To už ho tak klidným a spokojeným nenechávalo.

Zběžně si prohlédl dívčino oblečení. Měla na sobě takový ten typický čínský hábit, ale ne tolik zdobený, jak bylo možné vidět ve filmech, nebo na obrázích na google. Docela ho začínalo zajímat, s čím se ještě ve vesnici setká. Možná to byla taková ta víska, odtržená od civilizace. Kde lidé žili ještě se starými tradicemi a za skromných podmínek. Dívčiny šaty by tomu nasvědčovaly.

Znovu se jí zadíval do obličeje a povzbudivě se usmál.

"Tak to zase zkusíme, ok?" kývl a zadržel dech. Žena to po něm zopakovala a přitiskla bradu k hrudníku...

Adam musel mít nějaký výpadek vědomí, protože z ničeho nic držel ve svém náručí malý zakrvácený uzlíček, který se dožadoval jeho pozornosti ustavičným řevem. I když mělo miminko zalepené oči, natahovalo k němu ruce i nohy. Adam na něj chvíli jen nevěřícně zíral, než se duchapřítomně natáhl po balíčku s ubrousky a otřel z dítěte převážnou část krve. Poté si všiml, že je stále spojené s matkou pupeční šňůrou a opět se mu udělalo nevolno. Neměl ponětí, kde je ten čas, kdy dítě lezlo ven, ale tuhle část už mu z paměti nikdo vymazat nemohl.

Rychle vložil dítě ženě do rukou a rozběhl se k autu, kde měl schovanou sadu nářadí. Bylo mezi ním i pouzdro s nožem, který dostal od Lindseyho před cestou. Pak se začal prohrabovat ve svém batohu, i když pořádně nevěděl, co vlastně hledá. Až když mu v ruce přistála láhev s Absolut vodkou, pousmál se. Rozběhl se zpátky k ženě, která se ještě vzpamatovávala z porodu. Nůž polil alkoholem z obou stran a pak konečně přeřízl pupeční šňůru. Musel si představovat, že je to párek, nebo něco podobného. Už neměl co zvracet a naprázdno by to bolelo ještě víc.

Žena se rozbrečela, jenže ani trochu to nebylo štěstím, čemuž Adam samozřejmě nerozumněl. Mohlo snad to dítě pro ni znamenat problémy? Mohlo být nechtěné? Proto předtím ukazovala ta gesta?

"To bude dobrý." promnul ženě rameno a snažil se ji oblažit aspoň úsměvem.

"Sha." vyhrkla žena náhle a přitom ho chytila křečovitě za bundu.

"Cože?"

"Sha, sha!" vzlykala.

"Já ti nerozumím." kroutil Adam hlavou. Žena se znovu zhluboka nadechla, jenže v půli dechu se jí zavřely oči a hlava jí upadla na rameno. Omdlela.

"Ježiši Kriste, co s ní mám teď dělat?" Adam se ji pokusil poplácat po tvářích, ale nereagovala. Tep naštěstí nahmatal, to ho uklidnilo. Dítě, odpočívající v kolíbce z jejích paží, se znovu rozbrečelo a natahovalo k němu své drobné ručičky. Rychle ho od ní přebral a rozběhl se k autu, kde ho na zadní sedačce zabalil do jednoho ze svých triček. Pak se vrátil pro ženu. Naštěstí byla lehká jak pírko, takže ji mohl odnést v náruči. Posadil ji na přední sedadlo spolujezdce a šel otevřít bránu.

Musel ve městě co nejrychleji najít nějaký úřad. Nebo prostě někoho, kdo se o ženu i její dítě postará.