Masked Husband 41. původní verze...

Tato verze dílu číslo 41. k povídce MH byla napsána jako první...

Tommy si nepamatoval, kdy naposledy cítil takovou slabost. Nemohl se přinutit otevřít oči, nechtělo se mu pohnout ani prstem, nechtělo se mu dýchat. Uvědomil si, že zatajuje dech a až když se začal dusit, sípavě se nadechl. Jako někdo, koho cizí ruka držela dlouho pod vodou. Nedokázal se zbavit tíhy, kterou cítil na prsou. Co se to stalo? Kde bylo posledních několik hodin jeho paměti?

„Ne!“ Tommy se prudce vymrštil do sedu. Hruď se mu rychle zvedala pod vlivem úsečného povrchového dýchání.

Byl to jen sen. Jen hrozný sen, ze kterého se právě probudil. Jeho muž nebyl mrtvý. Ano, stala se mu na okruhu nehoda, ale přežil ji. Byl přece jištěný. Vyvázl z toho masakru jen s několika škrábanci. A až teď otevře oči, celá ta noční můra definitivně zmizí.

Tommy do sebe nasál okolní vzduch. Nelíbil se mu. Byl příliš čistý, příliš... vydezinfikovaný. Okamžitě zapomněl na svůj plán a zamrkal víčky. Oslepilo ho ostré bílé světlo. Přesně takové, s jakým se mohl setkat jen v nemocnicích.

„Kde to jsem?“ vyhrkl. Jako kdyby čekal, že odněkud přijde blesková odpověď. A ona opravdu přišla. Přicházela z vedlejší postele, která byla od té jeho oddělená závěsem.

„Kde by. V nemocnici.“ Mužský hlas, jež se zhostil úlohy našeptávače mohl patřit člověku přibližně stejně starému jako Tommy. Blondýn trhl hlavou a podíval se na bílý závěs, na kterém se míhal stín onoho muže. Seděl na posteli podobně jako on.

„Kdo jste?“ zeptal se Tommy. Přišlo mu divné, že by ho rodina nechala v nemocnici sdílet pokoj s někým dalším.

„Na tom nezáleží. Prostě tu taky ležím. Co se vám stalo?“ zajímal se cizinec. 

„To nevím.“ zazmatkoval Tommy a pokusil se ze své chatrné paměti posledních několika hodin vydolovat aspoň nějaké vodítko. Byli na závodě. Adam se držel celou dobu na druhém místě. Sutan jel hned za ním. Pak se díval na profil svého bratra a přemýšlel, jestli by svého malého brášku byl ochotný dát člověku, jako je Sutan Amrull. A poté Tadeáš zakřičel jméno jeho muže. Když se Tommy podíval zpátky na obrovskou obrazovku, která přenášela divákům záznam z terénu, uviděl manželovo auto, jak letí vzduchem a otáčí se kolem své osy. Přibližně pětkrát. Nato dopadlo na střechu. Tommy pak přeskočil mantinel a rozběhl se na dráhu, kde ho nabrala sanitka. Víc si nepamatoval.

„Můj...“ zadrhl se a znovu pořádně nadechl. „Můj manžel měl nehodu na okruhu. Jezdí rallye. Ale někde se stala chyba.“

„Jaká chyba?“

„To netuším. Neriskoval by. Tu zatáčku předtím projel jako nic čtyřikrát.“ kousl se Tommy do rtu. Proč si nemohl vzpomenout na to, co se stalo pak? Co viděl, když dojeli k místu nehody? To jediné, co si vybavoval, byla otcova pevná náruč. Držel ho, aby se nemohl rozběhnout zpátky. Aby nemohl běžet za Adamem.

„Na takových závodech se přece běžně stávají atentáty, ne? Není váš manžel z bohaté rodiny?“

„To je, ale žádné nepřátele neměl!“ Až na jednoho. Ale ten ho chtěl dostat akorát do postele. Zatracený Sutan. „A hlavně. Ten závod jsem měl jet já. Kdo by si na mě co vzal?“ Tommy zabořil obličej do dlaní a znovu se pokusil soustředit. Proč byl v tomhle pokoji? Co se stalo s Adamem? Pravým uchem zaznamenal zvuk kovových kroužků otírající se o tyč a šustění naškrobeného závěsu. Vzhlédl a znovu se podíval na vedlejší postel.

Muže, který na ní seděl, v životě neviděl. Opravdu byl přibližně v jeho věku. Měl světlé vlasy, asi jako Tadeáš a pronikavé modré oči. Většinu těla měl zahalenou do nemocničního županu s přiděleným identifikačním číslem, natištěným na prsou. Jeho rty hyzdil mírný škleb, zatímco si pohupoval nohama, svěšenýma z postele.

„Co jsi zač?“ zamračil se Tommy.

„Jmenuju se Drake.“ muž změnil škleb v úlisný úsměv. Tommymu se ten chlap ani trochu nelíbil. Ale neznal ho. To jméno mu nic neříkalo. Nevěděl, co si o něm má myslet a nemohl ho ihned odsoudit, jen proto, že mu byl nesympatický.

„Drake.“ zopakoval to jméno ostře.

„Jo. To jsem já.“ pokrčil muž rameny.

„Aha. A měl bych tě znát?“ přivřel Tommy podezíravě oči.

„Doufal jsem, že ano. Znám tvého muže a předpokládal jsem, že ti o mně řekne.“ naklonil Drake hlavu na stranu a zvedl obočí. „Myslel jsem si, že bude vaše manželství otevřenější.“

„O čem to mluvíš?“ zavrčel Tommy. Ještě jedno křivé slovo o jejich vztahu a zaškrtí toho nesympatického rýpala.

Muž se usmál a sklouzl z postele, kde se nazul do bílých pantoflí. Pak přešel k oknu a spojil ruce za zády. Tommy se na něj zadíval upřeněji. Ještě něco mu na tom chlápkovi nesedělo, kromě toho, že se mu celkově nelíbil. Musel chvíli přemýšlet, aby mu došlo, co to je. Drake měl na sobě pod županem džíny. To přece nebylo u pacientů normální.

„Takže ještě jednou. Jmenuju se Drake a můj bratr se jmenoval Noel. Pořád ti to nic neříká?“

„Jmenoval?“ vyhrkl Tommy. Muž se po něm ohlédl a poprvé se zamračil. Tenhle výraz se ovšem Tommymu nelíbil o nic víc, než když se Drake usmíval.

„Už nežije. Zemřel.“ vysvětlil Tommymu úsečně.

„To mě mrzí.“

„O tom silně pochybuju.“ odsekl Drake. „Zemřel před pěti lety. Při rallye. V autě se startovním číslem sedmnáct. Bylo to DMCéčko. Denali.“ při každém dalším slovu Tommy víc a víc zatajoval dech a zároveň narovnával záda. Bože, Drake byl bratr kluka, který zahynul při té nehodě na okruhu. To kvůli němu přestal Adam jezdit.

„Jsi šokovaný? Nepřekvapuje mě to, když ti tvůj muž nic neřekl.“

„Řekl mi o té nehodě, ale neřekl mi jména, já... Proč jsi tady?“ Tommy se přesunul na kolena a zapřel se rukama o čelo postele.

„Ani trochu netušíš? Přišel jsem si vychutnat tvou bolest.“ oznámil mu Drake tvrdě.

„Bolest? Jakou bolest?“ nechápal Tommy.

„Bolest ze ztráty blízkého člověka přece. Přiznávám, chtěl jsem si vychutnat Adamovu bolest. Myslel jsem si, že pojedeš ty, ale když už se to takhle semlelo...“ rozhodil kolem sebe Drake ledabyle ruce.

„Nerozumím tomu, co mi tu povídáš.“ zavrčel Tommy. Cítil, jak se do něj dává vztek. Neměl náladu uklidňovat ukřivděného bývalého Adamova kamaráda. Ano, snažil se pochopit jeho smutek, ale ty řeči, které vedl, nebyly ani trochu příjemné.

Drake přivřel oči a pak udělal k Tommyho posteli několik rázných kroků. Opřel se o čelo postele stejně jako druhý muž a nosem do sebe nasál vzduch.

„Myslel jsem si, žes změnil auto, ale vaše stáj změnila i řidiče. Každopádně jsem to byl já, kdo dal do Vipera čip, který dokáže na dálku zablokovat řízení a všechno, co ovládá počítač. Včetně airbagů. Tvůj muž nemohl v momentě, kdy jsem stiskl jeden jediný knoflík vůbec nic. Nemohl se odpoutat, nemohl pohnout volantem, nemohl zastavit. Dokážu si představit tu hrůzu v jeho očích, když letěl vzduchem a jeho auto se otáčelo pořád dokola. Možná se mu během té krátké chvilky odehrál před očima celý jeho život. Možná se mu v těch krátkých úsecích mihl před očima i okamžik, kdy můj bratr naposledy vydechl. Měl jsi v tom autě sedět ty! To Adam měl poznat, jak chutná bolest, když člověk o někoho přijde.“

„Můj muž na té nehodě nenese žádnou vinu. Byla to jen nešťastná náhoda. Nechtěl najet do diváků.“

„Ale to mě nezajímá! Noela už tyhle kecy k životu nepřivedou. Nikdy. Rozumíš?“ zakřičel Drake Tommymu do tváře. „Místo něj si to musíš vyžrat ty. Neznám tě, ale je mi to jedno. Někdo z vás tu odpovědnost nést musí!“

„Jakou odpovědnost?“ zasyčel Tommy.

„Odpovědnost za smrt mého bratra! Tvůj muž je mrtvý, Thomasi Joe Ratliffe. Už nikdy se neprobudí. Už nikdy ti neřekne, že tě má rád, nikdy už tě neobejme. Takovou bolest já cítím. Každý den mi moje ztráta trhá srdce na kousky.“

„Ty lžeš!“ vyjekl Tommy.

„Myslíš, že jsem celých pět let tuhle věc plánoval proto, aby nevyšla?“

„To jsou jen odporný lži, co mi tu vykládáš. Adam to přežil.“ Tommy se sesunul z postele a obešel ji. Chytil Drakea pod krkem a natlačil ho na zeď vedle okna. „Slyšíš? Kdo ti dal právo mi tu takhle lhát?“

„Kdysi jsem reagoval úplně stejně, Tommy.“ zasípal Drake, jelikož se mu nedostávalo vzduchu. „Je těžký se s tím smířit, že jo? Klidně breč. Chci vidět tvoje slzy, stejně jako se Adam kdysi díval na moje.“

„Drž hubu, ty hajzle! Adam není mrtvý!“

„Co se to tu děje?“ Zvuk prudce otevíraných dveří do pokoje oba muže donutil podívat se tím směrem.

„Tati.“ vydechl Tommy.

„Kdo jste? A co děláte v soukromém pokoji?“ Ron došel ráznými kroky k dvojici a muže přitisknutého na zeď chytil za klopy županu. Za okamžik už se do místnosti nahrnul i zbytek rodiny, včetně vysokého muže z ochranky, který si od Tommyho otce nezvaného návštěvníka přebral.

„Kdo to, sakra, byl?“ rozmáchl se Ron rukou ke dveřím.

„Drake!“ vydechl Tommy.

„Drake?“

„Jo! Jeho bratr Noel zahynul při té nehodě před pěti lety.“ vysvětlil mu Tommy rychle. „Tvrdil mi, že je Adam mrtvý. Že mu dal do auta nějaký čip, aby se vyboural. Že to není pravda, tati.“ zadíval se na něj Tommy naléhavě. Ron sebou trhl a otočil se na skupinku, postávající za ním.

„Nenechte ho odejít. Zavolejte policii!“ nařídil jim. Výraz v Eberově tváři byl nečitelný, když se bleskově obrátil a vystartoval ke dveřím. Leila i Tadeáš okamžitě vyrazili za ním.

„Že to není pravda, táto!“ zvýšil Tommy hlas. „Proč se na mě nepodíváš?“ Už už chtěl otce chytit za rukáv a zatřást s ním, ale hluk z chodby ho zarazil. I on se rozběhl ke dveřím s otcem v patách. Když vyběhl na chodbu, uviděl ten nejděsivější obrázek ve svém životě. Drake ležel na zemi a Eber nad ním klečel a bil ho. Jeho pěsti zanechávaly na mužově tváři krvavé podlitiny.

„Ty hajzle! Zabiju tě! Jsi odporný vrah! Zabil jsi mi syna!“ při posledních Eberových slovech se Leila svezla po zdi k zemi. Tadeáš se ji pokusil zachytit, ale nestihl to. Hned na to žena propukla v tichý nářek. Jako kdyby pro ni bylo nedůstojné truchlit na veřejnosti.

„Ne! To není pravda!“ Tommy udělal krok vpřed, ale otcova ruka ho zastavila.

„Tommy.“ rychle si ho přitáhl do náruče a pevně ho objal.

„Že to není pravda. Řekni mi, že to není pravda, tati.“ prosil ho mezi hlasitými vzlyky, které se rozléhaly chodbou.

„Je mi to líto, Tommy. Opravdu je mi to líto.“ konejšil ho otec. Skrz zamlžený pohled ještě Tommy viděl, jak k Eberovi a Drakeovi přibíhají další muži z ochranky a pomáhají oběma na nohy. Toho zbitého pak odvlekli pryč.

Jenže Tommymu to bylo jedno. Drake nelhal. Přišel si vychutnat jeho bolest, přesně jak mu řekl. Přišel se pomstít za svého mrtvého bratra, který zemřel při nehodě.

Tommy čekal podpásovku od Sutana, ale zatím přišla od někoho, koho vůbec neznal. Přišla potichu a zastihla ho nepřipraveného. Mohl se ale připravit na tak bolestnou ztrátu?