Vítej doma! 18+

Po dlouhé době jsem se konečně dokopala k volnému pokračování povídky Perpetual Bond, která probíhala na druhém blogu. A jelikož se mi to nějak nechtělo dávat tam, protože to stejně četli ti, kteří chodí i sem, tak to zveřejním zde. Miluju tenhle pár a jistě si zde taky zaslouží své místo. Pro ty, kteří nevědí o co jde, jedná se o pairing Adam & Kame. Nikoho to nenutím číst, ale přesto, kdyby se k tomu někdo odhodlal, asi by bylo lepší projít si předcházející díly, které samozřejmě mnohé vysvětlují. Psala jsem to s tím, že potěším hlavně příznivce obou předešlých sérií a také sebe :D

Tak tedy, nechť se líbí ;)

---

* * *

Adam se koutkem oka zadíval na polospícího Kameho, jehož nohy měl položené na stehnech. Jemně mu masíroval chodidla a přitom naslouchal šumění moře a hučení motoru jejich jachty, která je odvážela na pevninu.

Po nekonečných sedmi měsících se vracel domů. Samozřejmě inkognito, protože stále nikdo nevěděl, že žije. Kromě Kazuyi, právníka Kellera a kapitána Randolfa, jehož loajalitě věřil pomalu víc než sobě. Věděl, že je to nebezpečné a budou si muset s Kame dávat obrovský pozor, ale za chvíli by se asi na ostrově zbláznil, kdyby tam zůstal. Potřeboval být s ním a také mu chtěl pomoci se společností, která Kameho za jeho nepřítomnosti totálně vyždímala. Byl hubený, vyčerpaný a občas i dost nevrlý, zvlášť když měl odjet na ostrov za ním a tím přišel o drahocenný čas na řízení společnosti.

"Zdá se mi, že se ti to líbí." zavrněl Adam ke Kamemu svádivě. Menší muž se spokojeně usmíval.

"To se ti nezdá. Mohl by ses tím živit. Třeba i u nás. Jen si nedokážu představit, jak gaidžin masíruje našince."

"Mohl bych si nechat udělat plastiku." uvažoval Adam.

"Ať tě to ani nenapadne!" otevřel Kame konečně oči a zadíval se na Adama přísně. Druhý muž se usmál a něžně ho štípl do palce.

"Co když nebudu mít jinou možnost, abych se mohl ukázat před světem? Jen bych si nechal trochu zmenšit nos, zúžit oči..." víc říct nestihl, protože se Kazuya zvedl a zacpal mu ústa svými. Políbil ho drsně, zatahal mu za vlasy a stiskl majetnicky jeho šíji. Teď byl pánem on. Na něm záviselo, aby se v bezpečí dostali do Adamova domu, aniž by si jich někdo všiml. A Kame se téhle úlohy zhostil velice rád.

"Říkám, ať tě to ani nenapadne!" zavrčel do Adamových rtů.

"Rozkaz." pousmál se Adam a tentokrát si vzal Kameho ústa on. Už aby byli doma, aby si ho mohl vzít celého.

Do Miami dorazili o hodinu později. Adam se musel převléct do šatů, které mu Kame přivezl, aby byl co nejméně nápadný a taky si na hlavu narazil kšiltovku. V doku na ně čekalo jeho milované ferrari, na které za těch sedm měsíců už pomalu zapoměl. Hrozně ho zatoužil znovu řídit, ale netroufl si to navrhnout. Možná by ani po takové době nevěděl, jak na to. Uvědomil si, že takových situací asi zažije na pevnině víc. I když měl po výstupu z jachty pevnou půdu pod nohama, stejně jako na ostrově, rozklepala se mu kolena. Neuvěřitelně se těšil domů, ale zároveň byl plný úzkosti a bolesti, kvůli které musel svůj minulý život opustit. Nebylo vůbec snadné se vrátit mezi lidi, přesto, že od všech měl být nadále izolovaný ve svém domě, jak se s Kame dohodli.

Oba muži se rozloučili s kapitánem Randolfem a pak nastoupili do auta. Než Kazuya nastartoval, otočil se na Adama a starostlivě ho pohladil po tváři.

"Jsi v pořádku?"

"Jsem." přikývl Adam, i když to nebyla tak úplně pravda. Nechtěl stresovat ještě Kameho. Byl to jeho nápad, to on se chtěl vrátit na pevninu, takže na nějaké stěžování neměl nárok.

"Líbí se mi, když si hraješ na tvrďáka, ale ne v momentech, kdy jím vnitřně nejsi."

"Proč mě znáš tak dokonale?" sklonil Adam hlavu.

"Protože tě miluju. A taky miluju, když si ode mě nenápadně vynucuješ moje vyznání." zašklebil se Kame.

"Tentokrát ne." bránil se Adam.

"Tentokrát ne." Kazuya potlačil smích. Pak se k Adamovi naklonil a jemně ho políbil na rty. "Tak vyrazíme." rozhodl a otočil se zpátky k volantu. Za chvíli už uháněli ulicemi Maimi a Adam se kochal pohledem přes tmavá skla na budovy a místa, která tak důvěrně znal. Jen mu teď všechno připadalo takové cizí a nové, ale stejný pocit míval, i když vyrazil na nějakou služební cestu na delší čas a pak se do Miami vrátil.

"Mám pro tebe takové malé překvapení. Snad se ti bude líbit." vytrhl ho Kazuya z přemýšlení.

"Určitě bude. A co je to?" Adam natáhl ruku k jeho šíji a něžně ji stiskl.

"Když ti to řeknu, nebude to překvapení." uculil se Kame.

"Mně by asi udělalo největší radost, kdybys mě překvapil a někde zastavil." Adamovy prsty se vydaly na průzkum Kazuyových hustých vlasů. Mladšímu muži unikl ze rtů tichý sten.

"Nepokoušej mě, Adame. Řídím!" pokáral ho.

"Promiň, nemůžu si pomoct."

"Ne, nemůžeš. Ráno jsme to dělali dvakrát!" Kazuya to neříkal naštvaně, spíš jen konstatoval.

"Kdybychom byli spolu, milovali bychom se dvakrát denně, minimálně. Zkus si to vynásobit dny, které jsem strávil na ostrově sám. Pořád máme co dohánět." Kazuya zapnul v hlavě kalkulačku, ale pak to vzdal. I bez počítání si uvědomil, o kolik intimních chvil s Adamem přišli a taky tajně doufal, že se do konce tohoto týdne ještě dostane do práce, pokud se jeho přítel rozhodne dohnat ztracený čas.

Svým způsobem se na to těšil. Byl zvědavý, jak se bude Adam tvářit, až vejdou do domu. Jak se bude tvářit na jeho překvapení. Jak se v tom velkém domě bude po dlouhých sedmi měsících pohybovat. Nerad by, aby se z Adama stal lev uvězněný v kleci. Na ostrově měl přece jen možnost pohybu. V jejich domě už to takové nebude.

Za nějakých deset minut se vymotali z města a pak už se Kame napojil na výpadovku. Adamova ruka ho příjemně hřála na krku. Připomněla mu, jak se ho ráno dotýkala všude po těle. Taky už chtěl být doma a oslavit tuhle velkou událost pořádným sexem na místech, která s Adamem posvětili. Sprcha, schodiště, křeslo i gauč ve velkém obýváku. Futon v japonském pokoji pro hosty... Na nic z toho se nedíval pohledem nezaujatého člověka. Vše v domě mělo svou historii už i pro něj. Nedokázal říct, jestli by si v Japonsku ještě připadal jako doma.

"Už jsem ti vyprávěl o japonských císařích?" zeptal se Adama. Starší muž zavrtěl hlavou.

"Něco málo vím. Ale o japonskou monarchii jsem se vždycky zajímal jen okrajově. Mám raději zvyky a tradice a vaše věci a jazyk." Kame na něj otočil hlavu a usmál se.

"O některých věcech se ne vždycky hovořilo, zvlášť o těch u dvora, ale určitě jsou i po letech hodně zajímavé. Dnes možná víc, než dřív."

"O jakých věcech?" Adam se narovnal na sedadle a svedl ruku, kterou Kameho hladil do klína. Tušil, že tohle vyprávění se mu bude líbit a nechtěl přítele rozptylovat.

"Třeba o samurajích a jejich osobním životě. Všeobecně se ví, že měli mezi sebou pletky. Byli dlouho pryč z domova a potřebovali občas vypustit páru, tak si vycházeli vstříc navzájem."

"To se nedivím." ušklíbl se Adam a Kazuya s ním. Ještě na sebe provokativně mrkli. Báječné téma, napadlo Adama hned. Nejspíš za sebou nestihnou zavřít ani hlavní dveře, až dorazí domů.

"O čem se ale mluví míň, jsou pletky samurajů s císaři." pokračoval Kame nadšeně. Líbilo se mu, že Adam tak bedlivě poslouchá.

"Vážně?"

"Opravdu. Většinou měl císař nějakého oblíbeného a ten byl pak povýšen."

"Jasně. Protekce." mávl Adam rukou.

"Ale ne jen tak ledajaká." vyhrkl Kazuya. "Takový samuraj se měl skoro stejně dobře, jako císař. Trávili spolu hodně času, dostávalo se mu císařovy přízně, hráli spolu hry, nebo jezdili soukromě na lov."

"A ten samuraj? Chtěl to tak? Zeptal se ho někdo, jestli to chce?" vyzvídal Adam.

"To je otázka osobní cti, víš? Když si císař vybral svého samuraje, znamenalo to, že si ho nadevše váží a věří mu."

"A sex? O tom mluvím. Ne každý císař byl asi přitažlivý a ne každý samuraj měl tenhle způsob intimností rád." uvažoval Adam.

"To je tím, že se dneska všechno moc řeší. Oni to dřív neřešili. Císař si vyhlédl samuraje a ten se mu oddal. Bylo to mezi nimi, oba věděli, co ten druhý má a vážili si toho."

"Chápu." přikývl Adam a na chvíli se poddal svým myšlenkám. Představoval si, jak by reagoval on, kdyby si ho nějaký císař vybral a zahrnul ho svou přízní.

Když to vzal kolem a kolem, mohl by svůj vztah s Kazuyou brát i takhle. Vybral si ho a Kame mu podlehl. Ne hned, ale nakonec přidal i srdce, což Adama těšilo nejvíc. A kdyby si Kazuya vybral jeho, byl by asi šťastný jako blecha. Císař a jeho samuraj. V opačném případě se mu to líbilo víc, protože samuraj byl ten, který dohlížel na císařovu bezpečnost a to měl v úmyslu i on, postarat se o Kameho a ochránit ho, dokud budou spolu.

"Máš pravdu, asi se všechno dneska moc řeší a lidem potom nezbývá čas na to, aby ocenili skutečné hodnoty." povzdychl si Adam.

"Dřív to tak nebylo, ale někdo tím přece jen trpěl." pokračoval Kazuya smutně.

"Kdo?" nechápal Adam.

"No císařovna."

"Aha." Adam se zamračil, protože ho to nenapadlo samotného. Jako kdyby v té době ženy vůbec nežily.

"Oblíbený císařův samuraj se měl totiž lépe než ona. Hlavně, co se společně stráveného času týče. Císař ho měl prostě radši a kolikrát i zapomínal, že nějakou manželku má. Myslím, že i díky tomu vznikaly intriky."

"Samozřejmě, ženskou nesmíš naštvat, dokáže být zákeřná. A bohužel hodně často po právu." pokrčil Adam rameny.

"Teď asi nemluvíš o mojí bývalé manželce." zasmál se Kazuya. Adam vyprskl taky, protože při vzpomínce na hysterickou Misaki se mu vybavily všechny nehezké ženské vlastnosti, které dokázaly mužům pořádně ztrpčit život. Asi neměla právo být taková, ale na druhou stranu se jí nedivil. Donutili ji ke svatbě s mužem, kterého nemohla vystát. Ještě, že to dopadlo, jak to dopadlo a že měl Takeru volné ruce, aby ji mohl dobývat a postupně zkrotit.

"Proč se vůbec bavíme o vaší přísně utajované historii, moje královská výsosti?" dobíral si Adam Kameho.

"Protože úzce souvisí s mým překvapením." střelil po něm Kazuya pohledem. Pak položil svému příteli dlaň na stehno a jemně stiskl jeho sval. Zbytek cesty mlčeli, a když Kame nemusel řadit, proplétal své prsty s Adamovými a hladil ho po palci.

Adam před svým domem málem zapustil kořeny, protože se na něj nedokázal vynadívat. Tohle bylo jeho jediné útočiště na dalších sedm měsíců, ne-li déle. Jeho a Kameho domov, který je mohl skrýt před veřejností a zajistit jim ničím nerušené společné chvíle. Nedokázal by teď myslet na nic negativního, když byl konečně doma.

Menší muž ho chytil za ruku a dotáhl ke dveřím. Jakmile vstoupili, Adam zavřel oči a nasál do sebe okolní vzduch. I ten byl pořád stejný. Připadalo mu, jako kdyby z tohohle domu nikdy neodešel. Byl rád, že se Kamemu podařilo zachovat typickou vůni jejich domova, měl nutkání mu za to nějak poděkovat. Přitáhl si ho k sobě a pevně objal.
"Jsem doma." zašeptal do jeho vlasů. "Miluju tě a miluju tenhle dům. Děkuju, že ses o něj celou tu dobu staral."

"S radostí." pousmál se Kazuya. Vůbec se mu od Adama nechtělo. V jeho náruči bylo moc útulno, aby se toho dobrovolně vzdal. Teď už jen, aby si Adam všiml jeho překvapení a pak mu mohl předvést, jak se i jeho domu po něm stýskalo. Pomalu ho pustil a otočil čelem do obývacího pokoje, poté ho postrčil kousek dopředu a stoupl si vedle něj.

"Co na něj říkáš? Kenny na něm pracoval posledních pár měsíců." zadíval se stejně jako jeho přítel na obrovský obraz nad krbovou římsou, kde bylo dříve velké plátno jakéhosi zátiší. Doufal, že Adamovi nebude vadit, že dal původní obraz do dolní ložnice, kam se mimochodem hodil mnohem víc.

"To jsme my dva." vydechl Adam.

"No... jo." usmál se Kame a chytil Adama za ruku. "S dlouhými vlasy vypadáš jinak, ale sluší ti." zkonstatoval. "Ale neboj, nebudu tě nutit, aby sis je nechal narůst. Pak bych musel taky." uchechtl se. Adam na obraz v životní velikosti nevěřícně zíral, a když mu Kazuya stiskl ruku, sám mu ji sevřel skoro křečovitě.

"To jsi ty jako císař a já... jako tvůj samuraj." vydoloval ze sebe. Ten poslední obraz od Malloryho byl hodně působivý, však mu dělal na ostrově společnost celých sedm měsíců, ale tohle bylo něco jiného. Díky Kameho vyprávění o utajovaných vztazích v japonské historii a hlavně o tom, jak ušlechtilé takové vztahy ve své podstatě byly, k obrazu okamžitě ucítil tak vřelou lásku, až se mu chtělo brečet.

"Líbí se ti, Adame?" oslovil ho Kame už trochu bojácně, protože se pořád nehýbal. "Nezlobíš se, že ne? Dal jsem ten druhý obraz do ložnice, ale vrátím ho sem, jestli jsi proti. Jen jsem myslel, že..." Adam ho nenechal domluvit a znovu ho pevně objal.

"Já vím, co jsi tím myslel. Jsme jako oni. Nikdo o nás neví, ale do našeho světa se nikdo nedostane. Bože, miluju tě a jsem rád, že můžu být tvým samurajem." zabořil tvář do jeho vlasů. "Hrozně tě chci! Chci ošukat svého císaře, teď hned!"

Kame se zasmál a odstrčil Adama od sebe. "Už jsem myslel, že ses mi někam ztratil, chvíli jsi tak vypadal." dobíral si ho.

"S tebou se ztrácím rád, vždyť víš." nenechal se Adam zahanbit. Kazuya od něj začal ustupovat a při tom se usmíval víc a víc.

"Co kdyby sis svého císaře nejdřív chytil." pobízel ho se spodním pohledem plným příslibů.

"A je to v pořádku? Aby samuraj naháněl jeho výsost po paláci?"

"Ber to jako soukromý lov." ušklíbl se Kazuya a vyrazil ke kuchyni, kde měl mimochodem v lednici připravenou večeři. Všechno nachystal den předtím, než vyrazil do přístavu. Masová směs na japonský způsob už se musela jenom orestovat, ovšem obával se, že se s Adamem k večeři dostanou až hodně pozdě večer, když si druhý pán domu usmyslel dopřát pozdněodpolední sex.

"Moje milovaná kuchyňko, vítej." vběhl Adam do místnosti a nadšeně se rozhlédl kolem. Kame se mezitím uculoval za pracovním ostrůvkem uprostřed.

"Jsem v nevýhodě, zlato. Příliš mě rozptyluje prostředí, ve kterém jsem dlouho nebyl." zadíval se na usměvavého Kazuyu.

"Pak si ale musíš vybrat. Buď se budeš kochat okolím, nebo svým císařem."

"To zní skoro jako rozkaz." zazubil se na něj Adam.

"Samuraj musí být připravený na všechno, i na komplikace, které mohou odpoutat jeho pozornost."

"Myslíš, že nejsem připravený? Moje katana je od přístavu v pozoru, ty malej ďáble!"

"Jako že za to můžu já?" zapíchl si Kame prst do hrudi a zatvářil se jak to největší neviňátko.

"Až tě chytím, tak.."

"Nemůžu se dočkat." rozzářil se Kazuya jako sluníčko a začal pomalu ustupovat podél ostrůvku. Adam se vydal tím samým směrem, ale Kame ho nakonec přelstil a rozběhl se na opačnou stranu. Proklouzl kolem svého většího přítele jako myška, a když byl zpátky v obýváku, rozběhl se ke schodům.

"Zapoměl jsem ti říct, že mám v lednici večeři, která se musí ještě uvařit, tak doufám, že nebudeme jíst o půlnoci." otočil se k Adamovi, když stál na prvním schodu.

Adam vešel do obýváku a dal si ruce v bok.

"Jestli mě tu budeš celý večer takhle honit, dáme si jí až k snídani."

"Ale no tak, snad nejsi naštvanej." provokoval ho Kame.

"Že ty chceš, abych tě opřel o to zábradlí?" přivřel Adam oči. Kazuya vystoupal o tři schody výš, otočil se k zábradlí a zalomcoval jím. "Drží pevně." ušklíbl se.

"Tak tam na mě počkej." ukázal na něj Adam prstem.

"Ale ale, samuraj nemůže císaři nařizovat, co má dělat!" udělal Kame další krůček.

"Myslím, že tenhle samuraj může cokoliv." zamračil se Adam, zhluboka se nadechl a rozběhl se ke schodům. Dřív, než to Kazyua stihl zaregistrovat.

"A mám tě, vaše eminence!" zasmál se Adam na celý obývák, když se mu podařilo chytit menšího muže za ruku a stáhnout ho k sobě. Kame sotva zdolal další tři schody.

"Vyděsil si mě. Nechci večeřet až ráno." protestoval Kazuya.

"To určitě!" zasmál se Adam znovu a hned na to se zmocnil Kameho rtů. Když se kolem jeho pasu pevně omotaly drobnější paže, zaplesalo mu srdce radostí. Udýchaný se od Kazuyi odtáhl a zadíval se mu do očí.

"Císařská milost podléhá snadno."

"A samuraj je nedočkavý." ohradil se Kazuya jemně. Přesto to byl on, kdo se tentokrát postaral o to, aby se jejich ústa znovu střetla a jazyky rozehrály sladce divokou hru s jasným výsledkem. Adam měl moc a s láskou ji ukazoval druhému muži, aby nikdy nepochyboval, že patří jen jemu a nikomu jinému.

Když Adam stáhl z Kazuyi své ruce, bylo to jen proto, aby z něj svlékl tričko, které pak skončilo u paty schodiště. Nedočkavě se přisál k jeho horké hrudi a začal ji líbat. Prsty bloudil po milencových bocích a žebrech, pak zabořil palce do jeho podpaží a jemně je promasíroval. Kame se neubránil zasténání. Adam už věděl, kam sáhnout, aby mu dal pocit slasti a nevyhnutelnosti.

Oddaně mu nastavil svůj hrudník a vjel mu rukama do vlasů. Adam se nejprve zmocnil jedné drobné bradavky, pak potrápil i druhou, volnu ruku mezitím nechal klesnout dolů a v dlani pak stiskl Kameho klín.

"Bože." vyhrkl menší muž a zatahal Adama za vlasy. Automaticky se mu nastavil ještě víc, když ho Adam začal přes látku kalhot třít.

"Líbí se to její královské milosti?" zeptal se spokojeně. Samozřejmě, že se to veličenstvu líbilo, jinak by na něj nereagoval tak rychle a tvrdě.

"Hm." zabublalo v Kameho hrdle potěšeně. Už se mu nechtělo odpovídat, chtěl se jen nechat unášet na vlně rozkoše, kterou mu Adam poskytoval. Přesto si ho po několika úporných minutách vytáhl nahoru a zuřivě ho políbil.

"Líbí se mi to, ale nechci se udělat hned, ty zvíře." oslovil ho tím nejněžnějším jménem, které mu zrovna přišlo na mysl.

Adam se zakousl do jeho spodního rtu a pořádně zatahal. Pak opět vyplenil jeho ústa jazykem.

Rychle rozepl Kameho kalhoty a stáhl mu je pod zadek i s boxerkami. Kazuya mu svlékl z ramen šedý svetr a hodil ho někam za sebe. Nad tričkem se nerozmýšlel dlouho, nejradši by ho z Adama strhal, ale mohlo se ještě hodit. Nakonec mu milenec musel pomoct, protože se mu šíleně třásly ruce nedočkavostí a vzrušením.

Jakmile se z kalhot vyprostil i Adam, přitáhl si menšího muže na tělo a zabořil mu prsty do půlek.

"Jak to, že se tě pořád nemůžu nabažit?" vzdychl mu do ramene, které pak zasypal polibky.

"Až si odbudeme těch třista sedmdesát souloží, se kterými jsme ve skluzu, tak se mě nabažíš." zavrněl Kame udýchaně.

"Ty mě pořád překvapuješ, lásko." sevřel Adam milencovy tváře v dlaních a usmál se. "Zapomeň, že by k tomu někdy došlo." upozornil ho pevným hlasem a vtiskl mu na rty něžný polibek. Kame pohladil Adama po zádech a také si nenechal ujít dotek na jeho pěkně tvarovaném zadku. Díky nedočkavosti se ale z doteku stal pořádný štípanec, na který Adam zareagoval hlubokým nádechem.

Rychle si naslinil prsty a bez rozmýšlení je zavedl do těch správných míst. Kazuya zavzdychal a natiskl se na něj, co nejvíc to šlo. Adam majetnicky zajal jeho šíji a přitáhl si ho k dalšímu vášnivému polibku. Přitom do něj pomalu pronikal.

Byl rád, že to ten den dělali už dvakrát, Kame na něj byl během chvilky dokonale připravený. Naposledy ho vroucně políbil a pak si ho něžně otočil zády k sobě.

Kazuya se zapřel o zábradlí, Adam pod ním podvlekl ruce, aby mu nedej bože ještě nepřepadl a pak do něj pomaličku vstoupil. Nakonec nechal na zábradlí jen jednu ruku. Tu druhou mu položil na břicho a přimáčkl si ho pořádně na sebe.

"Hai!" vyhrkl Kame při prvním hlubokém průniku. Adam miloval, když jeho přítel používal při sexu japonské konzervativní výrazy. Měl pocit, že ho to vzrušuje ještě víc, než kdyby po něm milenec metal oplzlosti. Ten známý tlak, který ho obklopil mu znovu, už snad po tisícé téměř vehnal slzy do očí. Mohlo existovat něco dokonalejšího, než oni dva a jejich těsné spojení? Adam stiskl Kameho i druhou rukou, protože se ho potřeboval dotýkat i na jiných částech těla. Kdyby to šlo, svíral by v dlaních všechno současně.

"Adame, lásko, tohle nebude na dlouho." zaskučel Kazuya a pustil jednu ruku ze zábradlí. Pak ji dal za sebe, aby se mohl svého milence dotknout. Kdyby se dotkl sebe, explodoval by ve vteřině. Jak to, že mu pořád stačilo tak málo, aby se dostal na hranici, ze které už nebylo úniku?

Adam ho kousl do ramene a začal přirážet o něco rychleji. Jednou dlaní nahmatal Kameho bradavku a surově ji promnul. Mladík zasténal, čímž odstartoval ještě hlasitější povzdechy, jak své, tak Adamovy.

Zcela synchronně k sobě naváděli svá těla, Kazuya vycházel milenci vstříc, když do něj rytmicky pronikal. Adam věděl, že tohohle se nikdy nabažit nemůže, protože všechno s Kazuyou bylo úžasné. Předehry, bouřlivé konce, i to, co se mezi nimi odehrávalo teď. Někdy toužil po pomalém milování, ale to v tomhle případě nehrozilo, i když už ten den dvakrát páru vypustili. Na to ho až moc miloval, aby dokázal vydržet déle.

Na chvíli přitiskl Kameho k zábradlí a několikrát do něj vstoupil opravdu tvrdě. Pak si ho otočil k sobě a stejně tvrdě pronikl jazykem i do jeho úst. Než se mladší milenec vzpamatoval, seděl na schodech a Adam se skláněl nad ním. Musel ho při tom vidět. Miloval jeho výraz, když dosáhl orgasmu. Ten jediný okamžik, kdy Kame dokázal odhodit svou císařskou masku a plně se mu poddal.

Znovu si ho vzal, tentokrát s cílenými pohyby a nárazy do jeho nejcitlivějších míst. Milenec zaklonil hlavu a rozvzdychal se na celý obývací pokoj. Kroutil se pod ním, mezi steny mohl Adam slyšet své jméno vyslovené se silným japonským přízvukem, což ho opět posunulo o pořádný kus dál.

Když z Kameho úst vypadlo, že je na pokraji, na pár trýznivých chvil zpomalil. Chtěl být s ním. Pokřtít tenhle dům po dlouhé době společným orgasmem. Znovu se rozpohyboval, už cítil, jak Kazuyu dohání.

Mladší muž si ho přitáhl za krk k sobě a vzal si jeho ústa. Ruka vyhledala hlavní pnoucí bod na těle a pevně stiskla. Stačilo pár pohybů, aby jeho tělo dosáhlo uvolnění, ke kterému se zároveň přidal pocit absolutního souznění, když Adam vyvrcholil s ním.

Než Adam úplně podlehl vyčerpanosti, která by ho donutila se na Kameho položit, přetočil se na záda a menšího muže vzal sebou. Pevně ho k sobě přimknul a vychutnával si jeho vůni i slabé dozvuky otřesů jejich těl, která se pokaždé tak skvěle doplňovala.

"Mám hlad." zabručel Kame Adamovi do ramene.

"Netušíš, jak rád tohle slyším." usmál se Adam, zatímco ho hladil konečky prstů po zádech. "Jestli chceš, večeři připravím já."

"Tak dobře." přikývl Kame a zvedl hlavu. Dlouho si tvář svého milence prohlížel, než se Adam zvědavě zeptal.

"Copak?"

"Nic, jen se dívám, co by se na tvém obličeji dalo předělat, když už jsi to navrhl."

"Ty!" plácl ho Adam po zadku a pak se s ním zvedl do stoje. Kame už se chystal, že posbírá jejich věci, ale větší muž ho nenechal. Znovu si ho přitáhl k sobě a majetnicky stlačil pažemi jeho pas.

"Povíš mi něco?" vyzval ho nenápadně.

"A co bys chtěl slyšet?" zašklebil se Kazuya. Adamovy drobné chloupky ho příjemně šimraly na holé hrudi. Bylo to víc vzrušující, než by teď dokázal znovu ustát.

"Zkus trochu přemýšlet."

"Že tě miluju." zavrněl Kame.

"To je hezké, ale nebudu tě nutit, abys mi to říkal víckrát než jednou denně."

"Nenutíš mě k tomu." ohradil se mladší muž.

"Já vím. To byl vtip. Co přivítání, lásko?" napověděl mu Adam. Kazuya potlačil vyprsknutí a zabořil obličej do Adamova ramene.

"Je ti to k smíchu?" zazmatkoval Adam.

"Ne, ne, miláčku, není." zakousl se Kame do rtu. "Dle mého jsem tě přivítal víc než vřele, ale máš pravdu, že jsem na to podstatné zapoměl." poté stiskl v dlaních Adamovy tváře a zahrnul je drobnými polibky.

"Vítej doma, samuraji!" zašeptal a znovu se přivinul do té velké a útulné náruče. Tam, kde mu bylo na celém světě nejlíp.